Společnost pro trvale udržitelný život

-obnovená výzva obecním a městským zastupitelstvům i občanským komunitám sídel

Text vystoupení ing. arch Martina Říhy 23. 3. 2012 na úvod semináře Kvalita veřejného prostoru, pořádaného Společností pro zahradní a krajinářskou tvorbu jako doprovodnou akci veletrhu For Greenery na Výstavišti PVA v Praze - Letňanech

Vystoupení ing. Martina Říhy v rámci panelové diskuse "Krajina jsme my", která proběhla jako doprovodná akce 15. konference Forum 2000.

Ještě není dost dobře možné vyhodnotit účinnost zvýšení náhrad za zábory ZPF po loňské novelizaci zákona č. 334/1992 Sb. a navazující vyhlášky v reálných dopadech v území, a už jsme svědky snah oslabit toto žádoucí zpřísnění výjimkami pro průmyslové zóny a podniky a možná i další zájmy v souladu se zavedenou českou praxí, že s každým novým předpisem, chránícím celospolečenské dlouhodobé zájmy, musí vzniknout také ulička, jak jej obejít a učinit jej jen prázdnou deklarací, jakousi právní „Potěmkinovou vesnicí“.

Na semináři Institutu pro udržitelný rozvoj sídel, o. s. u kulatého stolu na Stavební fakultě ČVUT v Praze, konaném 14. 12. 2011, jsem svým kritickým vystoupením k pojetí územního plánování podle současného stavebního zákona vyvolal polemiku. Text mého vystoupení je veřejně přístupný na webu Společnosti pro trvale udržitelný život, takže své výhrady zde nebudu opakovat. Abych nemohl být nařčen, že jen kritizuji a nemám vlastní pozitivní vizi, přikládám následující text, který se ji snaží v krátkosti formulovat.

Vystoupení Martina Říhy na kulatém stole pořádaném IURS a Stavební fakultou ČVUT dne 13. prosince 2011.

Ak spätne rozmýšľam nad tým, prečo som prijal ponuku Krás Slovenska robiť rozhovory so známymi ľuďmi s blízkym vzťahom k Slovensku a jeho ohrozeným hodnotám, a to napriek tomu, že dosiaľ som sa nezvykol pýtať, ale skôr odpovedať na otázky iných (zväčša novinárov a v minulosti tiež súdruhov zo Štátnej bezpečnosti) zisťujem, že dôvody môjho odvážneho súhlasu a zároveň kritériá výberu „respondentov“ boli najmä tieto:

Vážené dámy, vážení pánové,

byl jsem požádán organizátory dnešního setkání, abych se podělil o své zkušenosti ze zavádění Místní agendy 21 a hnutí Zdravá města v naší zemi a z práce na metodice hodnocení měst ucházejících se o přiznání kategorie „A“. Je to pro mne příležitost pro rekapitulaci mého působení v této agendě v posledním dvacetiletí.

Na konci 80. let minulého století se nespokojenost občanů s vládnoucím režimem spojila s nespokojeností se zhoršujícím se stavem životního prostředí a étos tohoto poselství sametové revoluce vydržel až do rozdělení ČSFR a vzniku samostatné České republiky. V období let 1990 - 1992 se podařilo položit základ nové environmentální legislativy a státní správy a realizovat některé programy, které životní prostředí, zejména v Severočeské hnědouhelné pánvi, výrazně zlepšily.

Po knize „Architektúra medzivojnového obdobia mesta Žiliny“ (Artis Omnis 2007), jejíž recenzi z dubna 2009 mi uveřejnil Zpravodaj Společnosti pro udržitelný život č.2/2008, vydal Ing. arch. Dušan Mellner (*1975) vlastním nákladem v roce 2010 další knihu „Žilina a Svojdomov“ s podtitulem „Moderná architektúra a urbanizmus mesta (1918 - 1948)“...

Vážený pane ministře,

spuštění mýtného systému pro nákladní dopravu na dálnicích a rychlostních komunikacích nastartovalo důležité změny. Protože se ale mýtné nevztahuje i na ostatní komunikace, poškozuje řadu lidí.