Společnost pro trvale udržitelný život

V posledním čísle SOUTOKu se objevil článek, který upozorňuje na zdravotní rizika, spojená se spalováním plastů a jiného odpadu v lokálních topeništích. Autorka tu vyjmenovává podrobně jedy a jiné škodlivé látky, které mohou při spalování jednotlivých látek vzniknout.

Pojmu (trvale, lépe dlouhodobě) udržitelný rozvoj se (nejen) v českém prostředí zmocnili mnozí jako módního atributu pro obhajobu svých záměrů, které se skutečnou dlouhodobou udržitelností nemají nic společného, naopak. I díky jim jde o pojem do značné míry zprofanovaný, za který se dá schovat leccos neudržitelného. Chápání „rozvoje“ jako neomezeného růstu HDP, výroby a spotřeby energie, surovin, neobnovitelných zdrojů, růstu počtu obyvatel a ekonomicky aktivního podílu v něm a další ukazatele růstu kvantity namísto kvality života, k čemuž mnohé svádí už ono podstatné jméno „rozvoj“ namísto neutrálního „vývoj“, kdy přeci jen snáze připouštíme a chápeme, že jeho součástí může být i stagnace nebo degrese některých ukazatelů a přesto může jít o růst nějaké kvality.

Tématem konečného uspořádání krajiny, odtokových poměrů, osídlení, dopravní i technické infrastruktury po ukončení velkolomové povrchové těžby v SHP se už zabývá třetí generace projektantů jak na straně těžebních organizací, tak orgánů veřejné správy s pomocí územního plánování i akademická obec. Pamětníci si vybaví, že ředitelství SHD mělo zpracovaný již v 70. letech obsáhlý Generel rekultivací po těžbě, Severočeský KNV v Ústí n. L. měl postupně několik územních plánů, počínaje Územním plánem rajonu SHP ze 60. let, přes Územní plán velkého územního celku SHP z roku 1977 až po jeho změny z 80. let, své plány měla města a některé obce, na jejichž katastru těžba probíhala.

Tenhle poněkud nezvyklý a provokativní název semináře vymyslela Martina Pásková v dobrém úmyslu povzbudit všechny, kdo vedou někdy úspěšný, někdy méně úspěšný boj za zachování zeleně v urbanizované krajině měst a obcí a ve volné krajině  jejich okolí. Ne proti lidem a jejich zájmům, jak často tvrdí developeři, investoři všeho možného, ale naopak v jejich zájmu, i když si to někteří z nich neuvědomují.

Lidové noviny z 8. března 2011 názorně ilustrují, jaké zmatky v hlavách české populace včetně publicistů panují v názorech na účelnost veřejné podpory obnovitelných zdrojů a také úspor energie. Podívejme se na hned několik článků, které to v tomto čísle dokládají.

Když došlo koncem 80. let minulého století k prvním výrazným sesuvům jižních svahů Krušných hor pod Jánským vrchem západně od zámku Jezeří, začali ekologové i ochránci památek ve státní správě i mimo ni poprvé bít na poplach.

Důvodů lze najít mnoho. Tato strana díky vlastnostem a výrokům Václava Klause (nevidím rozdíl mezi poctivými a špinavými penězi,....

Každý, kdo působí delší dobu ve státní správě, například na stavebním úřadu při územním nebo stavebním řízení, to dříve nebo později zažije na vlastní kůži: Má vydat jednoznačné rozhodnutí, harmonizující dílčí veřejné zájmy vyjádřené zákony o územním plánování a stavebním řádu, o památkové péči, o ochraně přírody a krajiny, o vodách, o ovzduší, o ochraně ZPF a dalšími speciálními předpisy...

Počet shlédnutí článku: {oshits}

Článek Pavlíny Wolfové Pekelné zóny (Reflex, 4. 11. 2010) o tom, jak se údajně chová Správa KRNAP vůči boudařům, je opravdu pekelný. Především proto, že je prakticky kompletně složen z nesmyslů. Je mi moc líto, že nemohu přes (nebo právě pro) svoji mnohaletou práci v médiích a s médii být pozitivnější.

Od ranného dětství se každému z nás rozšiřovalo území, které jsme poznávali. Nejdříve jen okolí kolébky, pak celý pokoj, byt, okolí pozorovatelné z kočárku, pak cesta do školky a do školy a čím dále širší okolí. Jiní lidé v jiných podmínkách to mají co do místopisu a zvyklostí jinak, ale ten postupný rozšiřující se okruh poznání je podobný