Společnost pro trvale udržitelný život

Ačkoliv jsem již sedmým rokem občanem Hradce Králové a po odchodu do důchodu z Útvaru rozvoje hlavního města Prahy a odstěhování se z ní v roce 2010 jsem ztratil bezprostřední kontakt s pražským územním plánováním, sleduji nadále alespoň zpovzdálí dění kolem nového územního plánu Prahy; už jen proto, že jsem se ještě podílel na vzniku Zásad územního rozvoje Prahy jako kraje a na později (2012 - po vypořádání připomínek) nepochopitelně zavrženém konceptu nového územního plánu Prahy, zpracovaném ve 2 variantách, z roku 2010. Po primátorem Hudečkem a jeho partou provedeném puči na Útvaru rozvoje hl. m. Prahy, inspirovaném Arch. Kouckým, po kterém z ÚRM nezůstal kámen na kameni, po důsledném odříznutí původního tvůrčího týmu Arch. Szentesiové od pokračování na pracích na nově vzniklém Institutu plánování a rozvoje, a jeho nahrazení Arch. Kouckým a jeho partou, jsem pochopil, že končí nejen původní parta ODS primátora Béma na pražské radnici a její oblíbenci v řadách developerů, ale že se vlády v Praze ujímá parta TOP 09 s jinými oblíbenci, včetně dosud patrně neuspokojených developerů a na ně navázaných architektů.

Příspěvek ing. arch. Martina Říhy na semináři STUŽ ČR/SR o krajině a výchově v Bobrovci dne 16. 9. 2016.

„Kulturní krajina“ je pojem, který je často chápán zjednodušeně jako „opak divočiny“, tedy krajiny a přírody, nedotčené lidskou činností. Na naší planetě se 7,25 mld. lidských obyvatel, se vším tím zemědělstvím, průmyslem, dopravou, rybářstvím a turistikou však striktně vzato krajina a příroda zcela nedotčená lidskými aktivitami sotva existuje. I rozsáhlé pláně Antarktidy, tundry dálné Sibiře, Aljašky, lesy severovýchodu USA a Kanady či severní Skandinávie, rovníkové pralesy Afriky, Jižní Ameriky, jihovýchodní Asie a ostrovy v Tichomoří, dokonce i hladiny a hlubiny oceánů jsou více či méně kontaminovány lidskou činností, i když to může být kontaminace lidským okem neviditelná.

Dlouhodobou udržitelností venkovského osídlení se nelze zabývat jen z hlediska stavu a vnitřního rozvojového potenciálu samotných venkovských obcí, krajiny, kterou jsou obklopeny a ve které hospodaří dnes už jen malá část jejich obyvatel. Je nutné brát v potaz kontext struktury osídlení a jejího fungování v okolí včetně středisek osídlení - měst - s jejich obyvateli a vzájemné toky energie, surovin, lidí i informací, potřebami vody, potravin, služeb a rekreačních možností, ale také s jejich pracovními příležitostmi, občanskou a technickou vybaveností, sloužící i okolním venkovským obcím a rovněž kvalitu dopravní infrastruktury a dostupnosti obou.

Vystoupení ing. arch. Martina Říhy na semináři Školy obnovy venkova v Třanovicích o Udržitelnosti rozvoje venkova 23. 2. 2012

Již poosmé se konala 21. května 2016 v Praze na Vyšehradě přehlídka tvořivosti a úspěchů obcí, měst a krajů ČR a některých státních i nestátních subjektů ke zvelebení prostředí, společenského a kulturního života jejich občanských komunit, spojená s výstavou realizovaných stavebních, rekonstrukčních či zkrášlovacích akcí, s bohatým kulturním programem a setkáním osobností. Letos akci pod širým nebem přálo i počasí a tomu odpovídala i návštěva. Od rána proudily na vyšehradskou akropoli stovky návštěvníků, kteří si mohli užít kromě výstavy a programu také nabídky regionálních výrobků, jídel a nápojů. Letos kromě tradičního vyhlášení oceněných akcí, kontroly zdravotního stavu srdcí jednotlivých krajů kardiologem Prof. MUDr. Janem Pirkem, předání štafety kamenného srdce z Ústeckého do Zlínského kraje a sázení stromu s Mgr. Václavem Větvičkou přijeli na koních do areálu výstavy i král a císař Karel IV. s chotí a setkali se zde s jeho matkou Eliškou Přemyslovnou k připomenutí 700 let od jeho narození. Mezi vystupujícími promluvil jako host i architekt Josef Pleskot. Vystoupil i zástupce Spolku pro obnovu venkova, který připomenul některé osobnosti, stojící na počátku této iniciativy zdola a její státní podpory. Jmenoval správně exministra životního prostředí Ing. Ivana Dejmala, expremiéra JUDr. Petra Pitharta, za jejichž působení ve vládě se dostalo Programu obnovy vesnice poprvé finanční podpory ze státního rozpočtu, Doc. Ing. arch. Miroslava Bašeho z Fakulty architektury ČVUT Praha, který se tématem zabýval na akademické půdě a vedl k němu své  studenty. V jeho vystoupení však chyběla některá jména osobností, které stály opravdu na začátku hnutí, a které si při adaptaci a propagaci tohoto programu dle vzoru Dolního Rakouska a Bavorska odpracovali nejvíce – sluší se jmenovat alespoň Ing. arch. Jana Krumla z Druposu, Ing. arch. Jana Floriána a Ing. arch. Bělu Vlčkovou z KNV v Brně, kteří myšlenku obnovy venkova prosazovali už dávno před Listopadem 1989 v 80. letech minulého století, a realizovali ji poprvé s předsedou MNV a dalšími nadšenci v obci Hnánice u hranic s Rakouskem. Sluší se jmenovat Doc. RNDr. Aloise Andrleho, CSc., ředitele Terplanu Praha, který pozval z Bavorska na první pražský seminář o „Dorferneuerung“ Prof. Holgera Magela z bavorské zemské vlády a z Univerzity v Mnichově (autora věty „ke každé marce, kterou podpoří obnovu vesnice vláda, se sejde dalších 7 marek od jiných subjektů, takže investovat do toho veřejné prostředky se více než vyplatí“), ale také Ing. arch. Bohuslavu Kolářovou a Ing. arch. Olgu Tausingerovou, které se v Terplanu Praha pustily do konkrétních projektů obnov vesnic. Sluší se připomenout znovu Ing. arch. Jana Floriána a také Ing. arch. Vlastimila Kutěje, kteří po jejich přijetí na v roce 1990 nově vzniklé Ministerstvo životního prostředí dokázali v mé sekci připravit, meziresortně projednat a prostřednictvím ministra Dejmala předložit do vlády onen společný materiál ministerstev životního prostředí, kultury, zemědělství a tehdy ještě i ministerstva hospodářství (později místního rozvoje), kterým bylo poprvé na podporu obnovy venkova pamatováno ve státním rozpočtu. To byl husarský kousek, který by se dnes, při spíše konkurenčních než kooperativních vztazích mezi ministerstvy, která jsou kořistí rivalizujících politických stran, stěží podařil. I tuto historii osvíceného vládnutí bychom si měli připomínat. Na výstavě obrázků z úspěšných realizací potěšilo, že jsou na železnici vedle vlakových souprav konečně obnovována i zanedbaná nádraží, že se v expozici Královéhradeckého kraje objevila i obnova fary v Horním Maršově na Dům obnovy tradic, ekologie a kultury (DOTEK), odpracovaná tamními nadšenci pod vedením členů STUŽ Jiřího a Hanky Kulichových, že se křísí k životu mnohé kostely, kaple a Boží muka, ne jen v okrese Děčín, které jsem už považoval vzhledem k jejich stavu před rekonstrukcí za ztracené, že se péče začíná dostávat i krajině. Je to i obnova hrdosti na naši vlast. Uvědomil jsem si to, když se Vesnicí roku poprvé stal Jiřetín pod Jedlovou, obec v té části bývalých Sudet, kde se mnozí dosídlenci dlouho dívali na hodnoty, ponechané zde po II. světové válce vystěhovanými Němci, spíše jako na kořist, než na kulturní dědictví hodné ochrany. Dnes už rozkvétá i sousední Dolní Podluží, na výstavě prezentované akce z Fukova, Lipové, Lísky, Markvartic a dalších míst v mém rodném okrese Děčín, dříve chátrajících.

Výstava má letos poprvé vydaný i katalog a je putovní, uvidí ji tedy i v jiných místech republiky. Hlavním iniciátorům a pořadatelům – Asociaci Entente Florale CZ – Souznění, z. s., Národní kulturní památce Vyšehrad a oné duši obou, která to vše vždy odpracuje – Drahomíře Kolmanové, i všem jejím partnerům a spolupracovníkům, za to patří vroucí dík. 

Včerejší neschválení „protikuřáckého“ zákona v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR rozpoutalo vášně ve vládní koalici, v opozici, ve sdělovacích prostředcích i ve veřejnosti. Mnozí z odpůrců zákazu kouření v restauracích (např. Miroslav Korecký v článku „Těžký kouř ministra Němečka“ v MF Dnes z 26. 5.) tvrdí, že by jeho přijetím byla nepřijatelně omezena svoboda - míněna samozřejmě svoboda kuřáků. O svobodě nekuřáků, kterých je v dospělé populaci většina, nemluvě o žádoucí ochraně dětí, tito zastánci lidských práv nemluví, ačkoliv jsou to právě nekuřáci, kdo jsou nuceni dýchat znečištěný vzduch a namísto vůně jídel či nápojů v restauracích, kavárnách či čajovnách musejí cítit spaliny z tabáku. Ti prý mají svobodu do kuřáckých restaurací nechodit, jakoby všude bylo na výběr, a nekuřáci měli vždy dost času nekuřácké hledat. Přitom již prostý fakt, že nekuřáků je v populaci více než kuřáků, usvědčuje ty, kdo mají obavy ze ztráty tržeb, že je to nesmysl. Restaurace by se tím staly atraktivnější nejen pro dospělou většinu populace, ale pro celé rodiny i s dětmi, a tržby by naopak měly vzrůst. Ostatně to potvrzují zkušenosti těch restauratérů, kteří už zákaz kouření ve svých podnicích zavedli.

(K Usnesení vlády č. 861 ze dne 26. října 2015)

V říjnu minulého roku vláda přijala usnesení vlády č. 861/2015 o Strategii přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách České republiky (dále jen Strategie) a zároveň uložila MŽP ve spolupráci s ostatními členy vlády připravit a předložit vládě do 31. prosince 2016 návrh Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu (dále jen Akční plán).

Svět kolem nás i my sami jsme dynamické, nikoliv statické systémy. Mění se fyzické a smysly přímo vnímané prostředí, ale i neviditelné podmínky našeho života, jako je občanská komunita a její pravidla, životní úroveň, mezinárodní vztahy, globální i kosmické souvislosti našeho bytí. Tyto změny na různých hierarchických úrovních mají i různé rychlosti, vystavující nás zkoušce, jak obstojí naše adaptační schopnost se jim přizpůsobit nebo jim bránit. Jsem přesvědčen, že na každé hierarchické úrovni existuje určitá mez, míra změn, která, je-li překročena, projeví se to v mírnějších případech naším diskomfortem, v závažnějších a dlouhotrvajících, spolu se synergickými a kumulativními účinky pak poruchami zdraví, ať už fyzického, nebo duševního. Krajina pod Krušnými horami, devastovaná již desítky let povrchovou těžbou hnědého uhlí, kameniva, kaolinu, emisemi také z těžkého chemického, strojírenského a chemického průmyslu i energetikou, založenou na spalování hnědého uhlí, je v tomto smyslu obrovskou zkušební laboratoří, co člověk, poškozované přírodní i lidmi vytvořené dědictví „vydrží“ a přežije k užitku dalších generací.

Strategie pro elektromobilitu v územním (urbanistickém a krajinném, prostorovém) a strategickém (oblastním) plánování

Vloni jsme se s kolegy ze slovenské STUŽky dohodli , že vždy jeden rok bude organizovat memoriál česká STUŽka, druhý pak slovenská. Protože byl minulý rok memoriál na Roháčích, zorganizovali jsme letos ve dnech 2. až 4. října Memoriál na Šumavě – na organizaci se podílely nejen obě STUŽky, ale i Správa Národního parku Šumava, Centrum pro otázky životního prostředí UK a Geografický ústav SAV v Bratislavě. Díky projektu COŽP UK jsme měli pokryto ubytování, Geografický ústav uhradil pronájem sálu.

Není pochyb o tom, že značná část našich rybníků je nemocná. Vidí to každý, kdo se na ně podívá zblízka, kdo si k nim čichne.

Přesto z nich rybáři vytahují (o lovu se při velké hustotě rybí obsádky snad ani mluvit nedá) tuny ryb, které sníme zčásti my, zčásti bohatší klienti za našimi hranicemi.

Někteří odvážlivci do pěkně zelených rybníků i vlezou – dle tabulek „na vlastní nebezpečí“. Přesto jsou také nádrže, kde lze plavat jako za starých časů – bez okamžitého sprchování a třeba i s hlavou pod vodou.

(Ke stavu povrchových vod připravuje STUŽ také stanovisko, ke kterému se můžete vyjádřit zde.)