Společnost pro trvale udržitelný život

V sobotu 22. září proběhla v Praze akce, koordinovaná iniciativou Auto*Mat s názvem "Zažít město jinak", která se v rámci Týdne mobility EU snažila ukázat, jak by mohly vypadat ulice města, kdyby o nich nebylo uvažováno jen jako o dopravních tepnách a parkovištích. Nejmasověji navštívená byla "Velká podzimní cyklojízda", při které projelo desetikilometrový okruh centrem Prahy, Novým Městem,  Karlínem pestrý peleton 4000 cyklistů.

Laudatio na Pavla Šremera, které, jménem slovenské STUŽ přednesl její předseda, Mikuláš Huba.

Tomáš Munzi v rubrice Diskuse v pátečních Lidových novinách odsoudil regulaci funkčního využití a prostorového uspořádání území a regulační podmínky pro výstavbu, dané stavebním zákonem jako „mysticismus“ a brzdu ekonomického rozvoje.

Skupina více jak dvaceti Hradečáků, milovníků přírody, využila v sobotu 2. června příležitost navštívit v rámci přírodovědné exkurze pořádané Společností pro trvale udržitelný život (STUŽ), východočeskou pobočkou, Stanici pro zraněné a handicapované volně žijící živočichy v Jaroměři a nedalekou ornitologickou lokalitu Josefovské louky. A tady se ihned vnucuje otázka, proč jezdit za přírodou až do Jaroměře. A také, co vlastně spojuje obyvatele krajského města s těmito dvěma místy?

Dopis panu ministru Brabcovi z pera zakládajícího člena STUŽ ing. arch Martina Říhy

Epidemie koronaviru bohužel přispěla i k tomu, že se pro veřejnost důležité zákony projednávají opět o prázdninách, aby do nich dotčené správní orgány ani veřejnost moc nezasahovaly. Ministryně pro místní rozvoj Dostálová finišuje s přípravou nového stavebního zákona. K původnímu návrhu, připravenému právníky najatými Hospodářskou komorou ČR, se snesla tsunami kritiky v podobě přes 5 tisíc připomínek. „Řešil“ totiž zadání premiéra zkrátit dobu přípravy staveb namísto elektronizací projednání územních plánů a stavebních záměrů, organizované stavebním úřadem namísto běhání investora, důrazu na dodržování lhůt pro vyjádření, kvalifikovanosti úředníků nebojících se rozhodnout bez alibismu hledání podpory u politiků a „znalců“  na úkor ochrany soukromého vlastnictví, pravomocí krajů i obcí, důležitých veřejných zájmů chráněných jinými zákony a správními orgány, i na úkor účasti veřejnosti na řízení a rozhodování dle Aarhuské úmluvy. Tím by vrátil stavební právo nejen před platnost stávajícího stavebního zákona, ale i zákona č. 50 z roku 1976 (!). To samozřejmě nemohlo projít. Kompromis, dosažený jednáním MMR hlavně se Svazem měst a obcí situaci ale nezlepšil, naopak situaci ještě zkomplikoval. Výsledný návrh nevyhovuje nikomu, nebude plnit zadání přípravu zkrátit, zvýší nepřehlednost a administrativní náročnost řízení.

Jedným z kľúčov k pochopeniu viacrozmernej osobnosti profesora Koháka je bližší pohľad na povahu tejto jeho viacrozmernosti.

Erazim Kohák je v prvom rade (napriek či vďaka viac ako štyridsaťročnému exilu?) vlastencom v najlepšom slova zmysle toho slova. Jeho vlasťou, ku ktorej sa po celý život hrdo hlásil, bola Masarykova Republika československá. Nie v prvom rade ako štátny útvar, ale predovšetkým ako republika ducha, ako ideál hodný nasledovania . Čechoslovák, to nebola národnosť ani štátna príslušnosť. Bolo to vyznanie viery určitému ideálu humanitnej demokracie, ľudskej slušnosti, sociálnej spravodlivosti – Masarykovmu ideálu, ktorý vlastne nikdy celkom skutočnosťou nebol, ani za prvej republiky, ale ktorý dával nášmu národnému bytiu zmysel , píše Kohák v jednom zo svojich textov. (V tejto súvislosti dovoľte jednu radu. Ak budete profesora Koháka pozývať na prednášku, ktorá sa má konať na území Českej či Slovenskej republiky, nežiadajte ho, aby prednášal po anglicky. Zdvorilo prednášku odmietne. Ak budete žiadať vysvetlenie, odpovie vám asi v tom zmysle, že či si myslíte, že sa štyridsať rokov tešil na to, aby raz mohol doma prednášať iným, ako rodným jazykom?).

Motto: Oslavy Nového roku se zvrhly ve zbytečné poškozování ovzduší, zdraví, masové týrání zvířat pyrotechnikou se stovkami tun i toxického odpadu. Pokud bychom to zakázali a preferovali normální ticho, jak říká C.G. Jung o automobilismu, „připravíme tím bezvýznamné, jejichž hlas není nikdy slyšet, o jedinou životní radost a zadostiučinění, jež se ničemu nevyrovná a jež pociťují, když přervou noční ticho (burácením svých motorů) a naruší tímto pekelným rámusem spánek svých spoluobčanů.“ Pozn. - obrázek ukazuje koncentrace PM10 na různých měřících stanicích v Praze během Silvestra.

Doufám, že jako bývalý náměstek ministrů ŽP ČR Moldana a Dejmala z let 1990 – 1992, jako bývalý ředitel odboru EIA na MŽP z let 2000 - 2004, který pomáhal na svět zákonům č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, č. 244/1992 Sb. a 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ani jako člen Společnosti pro trvale udržitelný rozvoj a držitel Ceny Josefa Vavrouška i Ceny Ivana Dejmala, nebudu považován za nepřítele ochrany životního prostředí, v tom i přírody a krajiny. Nicméně průběh a obsah semináře KŽP AV ČR, který byl v říjnu loňského roku věnován záměrům výstavby vodních děl na Labi u Děčína a u Přelouče s cílem zlepšit plavební podmínky na Labi v úseku od Pardubic po státní hranici se SRN, kterého jsem se zúčastnil, mne nutí přispět k diskusi o tématu i vlastním, poněkud polemickým příspěvkem.

Když se tak zamýšlím nad rozhovory mediálně vynášených PR, hledám, zda jejich úvahy a názory mají nějaký společný jmenovatel. Řekl bych, že ano. Tím je jejich podvědomí zatížené sugescí, máme se nejlíp ze všech dob a nejsme ochotni se toho vzdávat ani o píď.