Společnost pro trvale udržitelný život

Aktuality STUŽ

Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.

Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.

Staňte se členem STUŽ

Není nic jednoduššího, než se přihlásit.

Informace o podmínkách členství

On-line přihláška za člena STUŽ

 

STUŽ na sociálních sítích

Sledujte nás také na sociálních sítích - tam najdete aktuální informace a zajímavosti

Facebook

Twitter

Dne 23. března 2006 zahynul tragicky ing. Stanislav Sládek z oboru ekologie krajiny MŽP. V nekrologu na něj vzpomíná Martin Říha.

Po světě neběhá příliš mnoho lidí, u kterých se člověk těší z každého setkání. Bohužel si to většinou uvědomíme až tehdy, když o takového kolegu a přítele přijdeme. Takovým pro mne byl Standa Sládek. Člověk sršící nápady, energií, vtipný a inspirující, výborný pracant pro toho, kdo ho jako nadřízený vedoucí uměl ocenit a využít, nesmírně zábavný společník při mimopracovních sešlostech, starostlivý manžel a otec dvou dospívajících dcer, které by byl tak rád vedl jako pyšný otec k oltáři, až se budou vdávat...Jakoby ve vlastní rodině hledal a našel to, co jemu se jako dítěti díky tragickému úmrtí rodičů v jeho útlém věku nedostalo - klidnou harmonickou rodinu.

Poznal jsem Standu za svého působení na Severočeském KNV v Ústí n. L. v letech 1978 - 1989, kdy působil na odboru oblastního plánování a spolu jsme pracovali v komisi životního prostředí. Brzy jsme našli společnou řeč při prosazování většího důrazu na ochranu životního prostředí v rozvojových dokumentech kraje - v územních plánech velkých územních celků i v oblastních plánech rozvoje kraje. Společně jsme usilovali o to, aby namísto pokryteckého nedostatečného kompenzování zhoršeného životního prostředí formou „pohřebného“ 2000.- Kč ročně pro ty, kdo v postižené oblasti kraje vydrželi 10 let a více, byly konečně řešeny a odstraněny příčiny tohoto zhoršení.

Standa to byl, který svým vtipem a smyslem pro recesi pomohl mnohým kolegům včetně mne přežít při zachování duševního zdraví hloupost tehdejšího režimu a jeho krajských představitelů, různá ta politická školení, nátlak a šikanu nestraníků ve státní správě.

Když mi po listopadu 1989 bylo nabídnuto místo náměstka ministra životního prostředí České republiky, patřila první opatření přijímaná vládou k ozdravení životního prostředí v Severních Čechách, na Sokolovsku a Ostravsko - karvínsku. Přizval jsem tehdy Standu k této práci na Ministerstvo životního prostředí. Stal se platným členem mého týmu nejdříve jako poradce, potom pracovník úseku nebezpečných faktorů prostředí, kde se výborně uplatnila jeho erudice chemika. Výborně zapadl do mé sekce i díky své činorodosti, společenské povaze schopné vytvářet dobrou náladu a tím i lépe zvládat stress z pracovního přetížení té doby, kdy toho bylo v životním prostředí tolik co napravovat.

Po delimitaci kompetencí územního plánování a stavebního řádu z MŽP na Ministerstvo hospodářství a později Ministerstvo pro místní rozvoj se naše cesty opět rozešly, ale dále jsme se stýkali služebně i mimo, protože převzal šéfování odboru, který měl tuto těžkou ránu v kompetencích MŽP zacelit - odboru územních vazeb, který měl přechodně na starosti i posuzování vlivů územních plánů velkých územních celků na životní prostředí. Další reorganizace a změny na MŽP ho přesunuly do odboru ekologie krajiny a lesa, kde působil jako vedoucí oddělení. Zodpovídal mj. za územně-technické podklady pro regionální a nadregionální územní systém ekologické stability krajiny, zasloužil se o digitalizaci historických map umožňujících lépe pochopit vztahy a vývoj naší krajiny v minulých staletích, spolupracoval s Výzkumným ústavem Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích u Prahy, s Agenturou ochrany přírody a krajiny, s vysokými školami... Pěstoval však i za cenu osobních obětí společenské vztahy mezi lidmi - kolegy současnými i minulými, organizováním každoročních oblíbených a ne vždy doceněných setkání v Kodaňské 10, v hospodě v Černošicích i jinde.

Přitom postupně přestavoval podle finančních možností úředníka státní správy dům v Černošicích, „za provozu“, při výchově a starosti o dvě dcery, s dojížďkou obou rodičů za prací do Prahy, což přinášelo četné těžkosti, které kdo nezažil, nedovede si ani představit. Byl to obětavý pracant, manžel i táta, pokud to vůbec mohu posoudit.

Zahynul tragicky při autonehodě na služební cestě pro MŽP. Jel v referentské Felicii sám jako řidič do Českých Budějovic na jednání a po něm se sám vracel po silnici I/3 týž den zpět do Prahy. Všichni, kdo jsme jezdili na služební cesty v referentských vozech MŽP, a zejména ve starých Felíciích bez posilovače řízení víme, jak je tato kombinace únavná a doslova vražedná. Zatímco řidiči služebních vozidel ministra a náměstků to mají jako zaměstnání „na celý úvazek“, předpokládá se u referentů, že tutéž činnost dokáží vykonávat jako jakousi „vedlejší pracovní činnost“ bez navýšení platu vedle své pracovní náplně navíc. Po několikahodinové ranní cestě a často únavném jednání tak musí sedat za volant na další hodiny cesty zpět do Prahy, s dozvuky dojmů a někdy i rozčilení v hlavě. Jezdí se tak třeba i z Karviné nebo Ostravy, tedy 4½ hodiny po nudné dálnici. Ke ztrátě soustředění nebo mikrospánku je pak nebezpečně blízko i při dodržování povinných přestávek v řízení.

Nevíme, co se přesně stalo Standovi to odpoledne, kdy po projetí přehledného klesání silnice I/3 na obchvatu Votic, v mírné a zdánlivě bezproblémové táhlé pravotočivé zatáčce za tímto přímým úsekem přejel v rychlosti cca 80 km/hod. do protisměru a tam se čelně srazil s dodávkovým autem jedoucím přibližně stejnou rychlostí. Jejich součet 160 km/hod. byl pro Standu na rozdíl od řidiče protijedoucího vozu smrtelný. Zemřel prý namístě a snad tedy alespoň netrpěl bolestmi ze zranění.

Sládkovi právě splatili poslední splátku z úvěru na fasádu opraveného domu, za pár dní měl Standa oslavit 54. narozeniny, dcery dospívají a vydají se „do světa“. Mohli si s Danou začít po létech odříkání zase užívat všech radostí života. Místo toho jsou Dana s děvčaty náhle samy, bez něj, kterého bylo všude plno. Osud je krutý tím, že nás často zbavuje lidí dobrých, zatímco mnohé jiné nechává žít nespravedlivě dlouho.

Budu na Standu vzpomínat jen v dobrém. Každé setkání s ním bylo příjemné a nedovedu si představit, že už mi zbyly jen vzpomínky a fotografie, které mi je budou připomínat. Čest jeho památce!
Prezident Slovenské republiky jmenoval 10. dubna 2006 doc. RNDr. Mikuláše Hubu, CSc., předsedu slovenské STUŽ a čestného místopředsedu české STUŽ vysokoškolským profesorem pro odbor fyzická geografie a geoekologie. Laudatio k jeho jmenování nám napsal Vlado Ira:

Mikuláš Huba pochází z rodu, který dal Slovensku řadu vynikajících osobností – vědců a umělců. Vystudoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě geografii a od konce studií pracuje jako vědecký pracovník na Geografickém ústavu SAV, kde se v rámci geografického výzkumu soustavně zabývá environmentální problematikou a otázkami udržitelného rozvoje. Roky působí jako pedagog na Univerzitě Komenského v Bratislavě a přednášel i na mnohých domácích, ale i zahraničních univerzitách v Evropě a USA.

Během své vědecko-pedagogické praxe byl a je členem mnoha domácích a mezinárodních grémií. Za svou vědeckou práci získal mnoho ocenění (např. Cena SAV za vedeckú a popularizačnú činnosť – 1987, Cena Nadace LANZA za nejlepší příspěvek publikovaný v roce 1996 v evropském odborném časopise – 1996), Ocenění UNDP, REC a MŽP SR za tvořivý přínos a podporu aktivit orientovaných na implementaci trvale udržitelného rozvoje na Slovensku – 2001). Oceněním jeho odbornosti byly i Eisenhower Exchange Fellowship (1997) a Fulbrightovo stipendium (2000).

Seznam jím publikovaných prací obsahuje 188 položek (kromě příspěvku populárně-vědeckého apod. charakteru). Z toho 6 má charakter vědeckých monografií, resp. kapitol ve vědeckých monografiích a 32 charakter odborných monografií, resp. kapitol v odborných monografiích. Více než šedesát původních vědeckých a přibližně stejné množství odborných prací bylo publikováno v recenzovaných časopisech a sbornících. Z toho 52 vyšlo v zahraničí, včetně renomovaných vydavatelství jako John Wiley and Sons a Routledge. Kromě toho publikoval více než 800 populárně-vědeckých, publicistických a popularizačních příspěvků.

Z publikační činnosti Mikuláše Huby lze vzpomenout několik knih, resp. kapitol v monografiích, na kterých se autorsky, případně spoluautorsky podílel:



  • HUBA, M. (1997). Slovak Republic. In. Klärer, J., Moldan, B. (eds). The Environmental Challenge for Central European Economies in Transition. John Wiley and Sons, Chichester * New York * Weinheim * Brisbane * Singapore * Toronto, 231-270.
  • TŘEBICKÝ, V., NOVÁK, J., IRA, V., HUBA, M., STODULSKI, W., ERI, V. (2003). Road to Sustainability – Economic, Social and Environmental Dimension of Sustainability in Visegrad Countries. Institut for Environmental Policy, Praha, 272 p.
  • MAZÚR, E., DRDOŠ, J., BUČKO, J., HUBA, M., OŤAHEĽ, J., OČOVSKÝ, Š., TARÁBEK, K. (1985). Krajinná syntéza oblasti Tatranskej Lomnice, Veda, Bratislava, p. 106.
  • HUBA, M., IRA, V. (2000). Stratégia trvalo udržateľného rozvoja vo vybraných regiónoch. STUŽ/SR, Bratislava, p. 192.
  • HANUŠIN, J., HUBA, M., IRA, V., KLINEC, I., PODOBA, J., SZŐLLŐS, J. (2000). Výkladový slovník termínov z trvalej udržateľnosti. STUŽ/SR, Bratislava, p. 158.
  • HUBA, M. (2003). Princípy a kritéria udržateľného rozvoja. In: Kozová, M., Bedrna, Z. (eds.) Krajinnoekologické metódy v regionálnom environmentálnom hodnotení. Univerzita Komenského, Bratislava, 60-68.
  • MOLDAN, B., HUBA, M., KÁRA, J., MLČOCH, S., VAVROUŠEK, J.(1993): Konference OSN o životním prostředí a rozvoji. Management Press, Praha, p. 260. NOVÁČEK, P., HUBA, M. (l994). Ohrožená planeta. PU Olomouc, STUŽ, Olomouc, p. 203.*
  • NOVÁČEK, P., HUBA, M.(eds.).(1995). Šok z prosperity - čítanka z glo¬bální problematiky II, PF UP Olomouc, p. 235. *
  • NOVÁČEK, P., HUBA, M. (eds.). (1996). Šok z prosperity – záverečná čítanka z globální problematiky. Vydavatelství UP Olomouc, p. 280. *
  • NOVÁČEK, P., HUBA, M., MEDERLY, P. (1998). Ohrožená planeta na prahu 21. století. UP, Olomouc, p. 217. *
  • HANUŠIN, J., HUBA, M., SZÉKELY, V. (2000). O kriteriálnych rámcoch trvalej udržateľnosti (s dôrazom na plánovanie, budovanie a prevádzkovanie veľkých priehrad na Slovensku). STUŽ/SR, Bratislava, p.88.
  • HUBA, M., IRA, V., MAČÁKOVÁ, S., ŠVIHLOVÁ, D., ZÁBORSKÁ, Z. (2000). Indikátory trvalo udržateľného rozvoja miest. ETP, STUŽ, Košice, p. 99.
  • HUBA, M., HUDEK, V., CHRENKO, M., IRA, V., KOVÁČ, M., KOZOVÁ, M., MEDERLY, P.(ed.), ŠVIHLOVÁ, D., TOMA, P., VILINOVIČ, K. (2001): Trvalo udržateľný rozvoj - výzva pre Slovensko. REC Slovensko, Bratislava, 127 p.
  • HUBA, M. (2001): Slovensko desať rokov po Riu. STUŽ/SR, Bratislava, 125 p.

    Kromě vědecké a pedagogické práce se věnoval i práci v nevládním sektoru. Od poloviny sedmdesátých let působil Mikuláš Huba ve Slovenském zväzu ochrancov prírody a krajiny (SZOPK). Byl aktivním předsedou sekce ochrany lidové architektury a spolu s kolegy se mu podařilo zachránit řadu památek slovenského lidového stavitelství (např. mlýny v Kvačianské dolině a dřevěnou vesničku Vlkolínec u Ružoberku, která se pak stala světovým kulturním dědictvím UNESCO. M. Huba byl spoluautorem návrhu národního parku Podunajsko a iniciátorem významné kolektivní publikace „Bratislava – nahlas“, která za totality přesně formulovala problémy (ne)udržitelnosti hlavního města Slovenska. V roce 1990 se stal nezávislým poslancem Slovenské národní rady a do konce volebního období 1992 byl předsedou Výboru životního prostředí a ochrany přírody SNR. Z titulu této funkce se aktivně zúčastnil i práce Federálního výboru pro životní prostředí a světového summitu v Rio de Janeiro. Na podzim roku 1992 byl při založení federální Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ) a po rozdělení republiky se stal předsedou STUŽ v SR, v jejímž čele stojí dodnes. V rámci STUŽ se podílí na mnohých významných domácích a zahraničních aktivitách a projektech zaměřených na udržitelný způsob života.

    Mikuláš Huba je výraznou osobností, která v sobě spojuje vědeckou erudici, pedagogické schopnosti se zásadovým charakterem, nadšením, obětavostí a přátelskými postoji.



    Bratislava, 7.4.2006

    Vladimír Ira
  • Polský parlament schválil zákon, kterým z národního registru odstranil osiva geneticky modifikovaných plodin. Tím znemožnil legální prodej osiva GM plodin a de facto tak znemožnil pěstování GMO plodin v Polsku. Předseda zemědělského výboru polského parlamentu Wojciech Mojzesowicz pro agenturu AFP o rozhodnutí poslanců uvedl: "Mělo by to být interpretováno jako zákaz prodeje geneticky modifikovaného osiva v Polsku."

    Aby rozhodnutí parlamentu vstoupilo v platnost, musí ho ještě potvrdit polský prezident Lech Kaczynski. Pozorovatelé však nepředpokládají, že by prezident bránil vstupu zákona v platnost. Rozhodnutí parlamentu totiž předcházelo několik výroků představitelů polské vlády velice kritických vůči GMO.

    Počátkem února 2006 uvedl polský premiér Kazimierz Marcinkiewicz pro agenturu PAP, že probíhají přípravy zákona o GMO a konstatoval: "Nechceme GMO na polském území". Počátkem března náměstek ministra zemědělství Jan Krzysztof Ardanowski pro agenturu REUTERS uvedl, že polská vládá připravuje zákaz vysévání GMO a omezení dovoz GM plodin, aby ochránila pověst Polska jako země přátelské k životnímu prostředí. "Stanoviskem vlády je, že pěstování GMO by nemělo být dovoleno. Je povoleno prodávat GMO produkty, které ale musí být jasně označeny", uvedl tehdy Ardanowski pro REUTERS.

    Polsko je největším producentem potravin z nových členských států EU a v zemi žádné GMO komerčně nepěstují, podobně jako ve většině členských států EU. Již dříve zakázaly polské úřady pěstování GM kukuřice MON810 firmy Monsanto (podobně jako Rakousko, Maďarsko či Řecko).

    Podle AFP je většina polských spotřebitelů je proti GMO. Agentura cituje výzkum veřejného mínění (uskutečněný z iniciativy organizace Greenpeace), podle kterého se proti GMO v Polsku vyslovuje okolo 76% dotázaných. O tom, že odpor vůči GMO je v Polsku opravdu široký svědčí to, že všech 16 regionů (vojvodství) se samo prohlásilo za zóny bez GMO (GMO-free zones).

    MUDr: Miroslav Šuta, konzultant v oblasti ekologických a zdravotních rizik

    STUŽ byla přijata za řádného člena mezinárodní organizace Health and Environment Alliance (HEAL) během jejího výročního zasedání v Bruselu. HEAL dnes sdružuje 51 členských a asociovaných organizací v desítkách zemí Evropy, např. British Medical Association, European Federation of Allergy and Airways Diseases Pacients´Association (EFA), English Neture, Europen Lung Association, European Academy for Environmental Medicine nebo International Society of Doctors for the Environment (ISDE).

    Součástí výročního zasedání sítě HEAL byly také přednášky předních evropských odborníků na téma "Budoucí vývoj v oblasti zdraví a životního prostředí v Evropě". Prof. Dominique Belpomme se ve své prezentaci "Zdraví, životní prostředí a udržitelný rozvoj" soustředil zejména na vývoj výskytu různých druhů rakoviny v různých zemích, na výsledky nejnovějšího výzkum v této oblasti a na souvislost s masovou průmyslovou produkcích chemických látek bez jejich řádné regulace. Doktorka Ludwine Castelywn, která je vedoucí pracovní skupiny EU pro implementaci biomonitoringu u lidí, informovala o připravované pilotní studii, která by měla zahrnout všechny členské státy EU. Profesor Phillippe Grandjean z Harvard University v přednášce "Rtuť a vývoj mozku" shrnul vývoj lidského poznání účinků rtuti na lidské zdraví a upozornil na problém naprosto nedostatečné regulace chemických látek z pohledu jejich účinků na vývoj mozku nervového systému člověka.

    Organizace HEAL na svém zasedání také odsouhlasila prioritní oblasti pro nejbližší období:
    · politika EU v oblasti zdraví a životního prostředí
    · pan-evropský proces v oblasti zdraví dětí a životního prostředí
    · změna klimatu a zdraví
    · Aarhuská konvence (o právu na informace, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu ke spravedlnosti) jako nástroj pro ochranu veřejného zdraví
    · evropská legislativa v oblasti chemických látek (REACH) a pesticidů
    · rtuť a zdraví

    Předpokládám, že při udělování letošní Ceny Josefa Vavrouška se bude, nebo by se alespoň mělo, připíjet biomoštem z Hostětína. Hostětínský mošt mi už dlouho připadá nejen jako chutná a užitečná věc, ale hlavně jako úžasná metafora. Žijeme totiž v době, kdy se kdekdo snaží uchopit, pochopit, podpořit, rozšířit, naplnit, vysvětlit, implementovat, využít, zneužít, zpochybnit či zneškodnit udržitelný rozvoj.

    A jde to často těžce, protože představa takového rozvoje je sice nadějná, ale natolik komplexní a na lidské vlastnosti náročná, že je obtížné vystihnout její podstatu bez rozpliznutí do mlhavého nanicovata, zamotání se do spleti souvislostí či naopak upadnutí do pasti klišé a sloganů. A tady najednou máme zcela hmatatelně a bez velkých řečí „v jedné jediné lahvi“ udržitelný rozvoj, který skrze produkci venkovské moštárny pomáhá zachraňovat staré odrůdy ovocných stromů a udržovat krajinu, vytvářet pracovní příležitosti, prosadit se do regálů nejen prodejen biopotravin, ale i supermarketů, dodat vesnici a okolním horám vědomí své vlastní hodnoty a svého já.

    Hostětín, bělokarpatskou obec s 200 obyvateli bez školy či pošty, dnes nejen díky moštu, ale i řadě dalších projektů udržitelného rozvoje (třeba vytápění kotelnou na biomasu, solární kolektory či kořenová čistírna) zná jako Centrum modelových ekologických projektů určitě většina lidí v tomto sále.

    Stejně tak dnes patří (a asi již nejen v této společnosti) k obecnému povědomí ekologické poradenství, ekologičtí poradci a ekologické poradny. Když se řekne ekologické poradenství, mnozí z nás si je spojí automaticky se sítí STEP. Pokud bychom měli vzpomenout na některou ekologickou poradnu, asi se nemýlím, že většinu z nás napadne jako první brněnská Veronica. A pokud máme jmenovat lidi, které bychom označili jako příklad ekologického poradce, myslím, že by personifikace byla nejen u mne velmi jasná – společně nás asi napadne člověk, který stál u zrodu toho všeho, o čem zde hovořím – tedy Yvonna Gailly!

    Jedním z významných počinů, jimiž Yvonna položila základy českého ekoporadenství, bylo před pár lety zorganizování studia pro ekologické poradce. Pamatuji se, že tehdy jsem se prostřednictvím mé ženy, která se studia účastnila, poprvé setkal s myšlenkou, která mi nejen v souvislosti s Yvonninou prací, ale i celým jejím životem připadá klíčová: Hlavní úlohou ekologického poradce není, jak se lidé okolo většinou domnívají, být odborníkem na prací prášky, organické zemědělství, nakládání s odpady či na správní řízení, ale především být mediátorem – tedy tím, kdo zprostředkuje, propojuje, umožňuje sdílení. A příkladem právě takového zprostředkovatele myslím Yvonna v mnoha ohledech bytostně a především je.

    Jako člověk, který se dostal od aspirantury na katedře fyziky pevných látek a disertační práce o optice pevných látek k poradenství pro veřejnost, včetně založení první české ekoporadny v roce 1991 či brněnského „Zeleného telefonu“, k přípravě vyhlášky o „pracích prášcích“ či k práci v Radě pro ekologicky šetrné výrobky i jako manželka astrofyzika Jana Hollana, má Yvonna nesporně všechny předpoklady být výtečným prostředníkem mezi vědou a praxí. Věnuje se celé řadě témat - ekologickému a energeticky úspornému stavění, využívání obnovitelných zdrojů energie, látkám obsaženým v pracích prostředcích a jejich vlivu na životní prostředí, propagaci regionálních produktů a produktů ekologického zemědělství…

    Vnímám ji však také jako prostředníka mezi velkými vizemi a každodenností. Dosvědčují mi to projekty, které se před pár lety mohly zdát snílkovstvím či vzdušným zámkem, ale dnes patří k běžné realitě - založení nezávislého Ekologického institutu Veronica, výstavba pasivních domů, prosazení myšlenky ekologicky šetrného provozu úřadů a jiných veřejných institucí do praxe či instalace solárních kolektorů do vesnic Bílých Karpat „ve velkém“. Příznačný je i případ již zmiňovaného Hostětína - Yvonna přebírá cenu Josefa Vavrouška ve chvíli, kdy se po mnoha letech plánů a příprav začal měnit v denní lopotu další z Yvonniných snů - v Hostětíně se právě staví budova centra, která bude zázemím veškerých hostětínských aktivit a Yvonna střídá péči o systémové a procesní poradenství a ředitelování Veronicy s řešením toho, kam složit hlínu, jaká jsou nejlepší okna či na kolik procent si vzít úvěr na dostavbu. A ještě jeden příklad za všechny: Díky působení Yvonny a jejích kolegů zavedla ekologicky šetrný provoz brněnská Kancelář veřejného ochránce práv - začala využívat recyklovaný papír, třídit odpady, včetně odpadů kompostovatelných, využívá především vratné obaly, upřednostňuje ekologicky šetrné výrobky, šetří vodou a energií, minimalizuje vznik odpadů a v závodní jídelně nabízela na výběr i jídlo z produktů ekologického zemědělství. Tato inspirace se nyní šíří po dalších ústředních, krajských i obecních úřadech.

    Určitě je však Yvonna také propojovatelem mezi lidmi. Lidé z brněnských ekologických organizací k sobě mají blízko nejen po profesní stránce, ale i lidsky. Jejich divadelní představení, posezení a poskočení u vlastní cimbálovky či jenom to, co o sobě navzájem vědí a říkají, jsou příznakem, že tvoří opravdovou komunitu. Že Yvonna v tom má nezastupitelnou roli, jsem si intenzivně uvědomil při rozhovorech s jejími kolegy jako je Jaroslav Ungermann či Hana Chalupská právě při přípravě tohoto laudatia. Snad díky tomuto výjimečnému brněnskému zázemí mezilidských vztahů, je Yvonna propojovatelem lidí i mnohde jinde. Důsledkem tohoto jejího působení je určitě vznik sítě ekologických poraden STEP propojující dnes lidi s podobným snažením po celé České republice. Stejně tak patří k jejím zásluhám intenzivní kontakt českého ekoporadenství s rakouským, ale i celkově evropským – již patnáct let jsou české ekoporadny členem Evropské asociace ekologických poraden a tucet let slouží Yvonna v jejím předsednictvu.

    S tím úzce souvisí i role zprostředkovatele mezi občany a veřejnou správou (nebo, chcete-li, politikou). Zastupitelka městské části, členka poradních sborů, pracovních skupin a rad na ministerstvu životního prostředí či Rady vlády pro neziskové organizace – i to je Yvonna Gailly!

    A ještě jednu významnou propojovací roli Yvonny je nezbytné zmínit. Při vší své brněnské, jihomoravské, celorepublikové, přeshraniční i evropské činorodosti, udržuje vzorově potřebné předivo vztahů a vazeb i v komunitě nejužší – ve své rodině. Pečuje o manžela a dva syny – Matěje a Tadeáše a dokáže nacházet rovnováhu mezi prací a osobním, rodinným životem – navzdory době, která takové rovnováze mnohdy příliš nepřeje, a navzdory tomu, že nejen ona, ale i manžel pracují v oborech, které jsou jim zároveň velkým koníčkem. Největším indikátorem udržitelnosti v tomto směru jsou asi jejich synové a to, že v mnohém kráčejí ve šlépějích svých rodičů.

    V této poslední roli se pak se svým manželem Janem Hollanem stali v jistém smyslu i prostředníkem mezi oblohou a zemí. Jeník se jako správný astrofyzik stará o hvězdy, aby svítily, a o jiné nekaždodenní záležitosti - je to nejen hvězdář, ale i propagátor energetických alternativ a ekologického stavění, ochránce tmy kvůli čemuž je po okolí znám také coby „brněnský „tmář“, snad nejlépe by se to vše dalo shrnout pojmenováním myslitel či „brněnský Leonardo da Vinci“. Jak dosvědčují lidé z jejich okolí, tato nesporná osobnost by se ale asi brzy úplně vznesla do oblak, kdyby ji někdo neustále trochu nepřidržoval za nohavici o kousek blíže k zemi. A tuhle roli po léta plní právě Yvonna, ač sama také není člověkem, který by se držel úplně při zemi. Společně pak oba vytvářejí s Jeníkovou hlavou v oblacích a s Yvonninýma nohama na zemi propojení mezi světem, který nás přesahuje a našimi životy.

    A kvůli všemu tomuto sdílení je letošní cena Josefa Vavrouška určena nejen pro Yvonnu, ale i pro lidi kolem ní. Především pro Jana Hollana, s nímž tvoří neodmyslitelnou dvojici. Dále pro kolegy na Veronice v Brně i Hostětíně, pro brněnskou ekologickou komunitu, pro všechny české a snad i evropské ekoporadce. A konečně i pro všechny ostatní, kdo mají podobné směřování a snažení jako ona.

    Nejen hluboká odborná erudice, ale i zprostředkovatelská role v mnoha různých rovinách a směrech charakterizují Yvonnu Gailly. Chcete-li tedy na vlastní oči vidět, jakými vlastnostmi a schopnostmi má být nadán ekologický poradce – tedy ten, kdo umí zprostředkovat způsoby, jak se chovat šetrněji a udržitelněji vůči světu kolem nás, vězte, že živoucí příklad stojí před vámi. Při setkáních s Yvonnou a lidmi kolem ní to člověk pochopí stejně přirozeně a bez velkých řečí jako smysl udržitelného rozvoje u lahve hostětínského biomoštu.

    Jiří Kulich

    Lapidárium Národního muzea v Praze, 26. června 2006

    Z české přírody za poslední století zmizelo 18 druhů denních motýlů. Dalších 16 druhů se ocitlo na pokraji vyhynutí a 14 druhů je kriticky ohroženo. Co tahle čísla ve skutečnosti znamenají? Co je příčinou tohoto stavu? Jak jsou na tom motýli v České republice ve srovnání s Evropou? Co se dělá pro ochranu motýlů v Česku i v Evropě? Na tyto otázky se pokouší odpovědět pořad České televize "Planeta věda", který byl v premiéře vysílán 25.6.2006 a který je nyní možné si přehrát na internetové stránce ČT. Zasvěceným průvodcem pořadu je Martin Konvička z Entomologického ústavu Akademie věd ČR.

    Intenzifikace zemědělství, scelování polí, zánik mezí, chemizace, meliorace, změny v lesním hospodaření a další radikální zásahy do obhospodařování naší krajiny. Tak by se podle tvůrců pořadu daly stručně shrnout příčiny motýlí genocidy, ke které docházelo zejména v průběhu druhé poloviny 20. století.

    Pořad sleduje osud hnědáska osikového, který je zřejmě nejohroženějším českým motýlem a pro jehož záchranu byl vypracován speciální záchranný program. Poslední populace hnědáska osikového je dnes chráněna i díky evropské směrnici o ochraně stanovišť systému Natura 2000. Přesto je osud poslední české populace ohroženého motýla stále nejistý.

    Pořad "Motýli" týdeníku "Planete věda" si může přehrát na internetu České televize ZDE

    Vládní jaderní inspektoři vážně zpochybnili bezpečnost stárnoucích britských atomových elektráren. Podle deníku Guardian nově zveřejněné dokumenty odhalují, že na některých jaderných elektrárnách vznikly značné a doposud nevysvětlené trhliny v aktivních zónách reaktorů, kde dochází k vlastní reakci štěpení uranu. Podle dokumentů získaných lokální nevládní organizací "Stop Hinkley" vydal britská úřad pro jadernou bezpečnost (Nuclear Safety Directorate - NSD) varování týkající se chátrání aktivní zóny reaktoru Hinkley Point B v Somersetu a několika dalších britských atomových elektráren. Zveřejněné dokumenty úřadu pro jadernou bezpečnost také kritizují firmu British Energy, protože nezná rozsah poškození aktivních zón reaktorů, nemůže monitorovat míru jejich narušení a dokonce ani není schopna plně vysvětlit, proč ke vzniku trhlin vlastně došlo.

    Poslední bezpečnostní hodnocení elektrárny Hinkley Point B (uvedena do provozu 2. února 1976) bylo dokončeno britským úřadem pro jadernou bezpečnosti NSD v dubnu 2006 a jeho závěry varují, že pokračování provozu reaktoru zvyšuje pravděpodobnost havárie. NSD sice problém nepovažuje za bezprostřední ohrožení veřejnosti únikem radioaktivity, ale konstatuje možnost vzniku vážné poruchy, která by si vynutila dlouhodobé nebo definitivní uzavření i ostatních jaderných elektráren stejného typu.

    Doposud k nejvážnější havárii na plynem chlazeném reaktoru v Hinkley Point B došlo v roce 1985, kdy v elektrárně unikla radioaktivní voda z prasklého potrubí a společnost ji naředěnou vypustila do Bristolského kanálu. V témže roce o několik měsíců později unikal po čtyři hodiny dírou v plynovém chladicím okruhu radioaktivní oxid uhličitý. Do ochranného kontajmentu a následně do atmosféry uniklo tehdy asi 8 tun radioaktivního plynu, přičemž dalších 15 tun přefiltrovaného plynu bylo vypuštěno úmyslně. Hala reaktoru byla po havárii evakuována a pěti stovkám pracovníků elektrárny byly předepsány tablety jodidu draselného ve snaze snížit možné negativní zdravotní účinky radioaktivního jodu-131.

    Inspektoři NSD nepokládají v důsledku nalezených trhlin v aktivní zóně reaktoru bezprostřední ohrožení obyvatelstva v okolí masivním únikem radioaktivity, a proto souhlasili s pokračování provozu narušených reaktorů. NSD však žádá zavedení častějších inspekcí a podrobnějších zkoumání aktivních zón jaderných reaktorů, které by si vyžádaly odstavení každého z nich na několik týdnů.

    Firma British Energy provozuje celkem 15 jaderných reaktorů a ráda by prodloužila plánovanou zhruba třicetiletou životnost svých jaderných reaktorů. Podle svých vlastních internetových stránek plánuje British Energy provoz reaktorů Hinkley Point B minimálně do roku 2011. Dokumenty získané nevládními organizacemi ale naznačují, že bez podstatního zlepšení bezpečnostních kontrol mohou být elektrárny uzavřeny. Podle deníku Guardian by předčasné ukončení provozu elektrárny v Hinkley pravděpodobně vedlo k ukončení provozu minimálně tří dalších reaktorů stavěných ve stejném období, které vykazují podobné poškození aktivních zón.

    Nezávislý jaderný inženýr John Large, který byl požádán britskou pobočkou organizace Greenpeace o zhodnocení dokumentů NSD, je postupu úřadu pro jadernou bezpečnost značně kritický. Large pro deník Guardian uvedl, že povolení dalšího provozu pro elektrárnu Hinkley Point bylo "hazardem s bezpečností veřejnosti " a vyslovil se pro odstavení poškozených reaktorů: "Tyto reaktory by měly být okamžitě odstaveny, a to až do doby než budou v tomto vážné případě ohrožení jaderné bezpečnosti odstraněny veškeré nejistoty." Large dále obvinil úřad zodpovědný v Británii za jadernou bezpečnost, že jeho neochota odstavit poškozený reaktor v Hinkley souvisí se záměrem premiéra Blaira zvážit možnosti budoucí rozvoje jaderné energetiky v Británii. Výkonný ředitel Greenpeace UK Stephen Tindale pro Guardian uvedl: "Získané dokumenty ukazují nekompetentnost britské vlády a British Energy."

    Firma British Energy se kritice brání: "Pokud by si orgány dohledu nad veřejným zdravím a bezpečností nebyly jisty bezpečností aktivních zón reaktorů nebylo by nám povoleno dále reaktory provozovat ... British Energy také pracuje na metodách jak monitorovat aktivní zóny reaktorů aniž by byl přerušen jejich provoz." British Energy také uvádí, že k problému trhlin v aktivních zónách jaderných reaktorů předala NSD počátkem července další podklady.

    14 problematických jaderných reaktorů, ve kterých byly zaznamenány trhliny v aktivních zónách:

    Hinkley Point B, Somerset (2 reaktory - v provozu od roku 1976)
    Hunterston B, Ayrshire (2 reaktory - 1976)
    Hartlepool, Cleveland (2 reaktory - 1983)
    Heysham 1, Lancashire (4 reaktory - 1983)
    Dungeness, Kent (2 reaktory - 1983)
    Torness, East Lothian (2 reaktory - 1988)

    Guardian: Documents reveal hidden fears over Britain's nuclear plants - Unexplained cracks in reactor cores increase likelihood of accident, say government inspectors

    British Energy o elektrárně Hinkley Point B

    John Large - hodnocení dokumentů NSD pro Greenpeace UK

    Faksimile dokumentů NSD získaných organizací "Stop Hinkley" na základě zákona o svobodném přístupu k informacím:

    září 2003
    červen 2005
    listopad 2005
    duben 2006

    Americké pěstitele bavlny začíná sužovat nová noční můra - na plevelnou rostlinu Laskavec Palmerův (Amaranthus palmeri) se přenesla schopnost odolávat široce používanému herbicidu Roundup. Podle výzkumu expertů University of Georgia je odolnost laskavce vůči herbicidu Roundup dědičná (stala se stabilní součástí genetické výbavy rostliny) a vlastnost byla u plevele prokázána na polích geneticky modifikované (GM) bavlny. Do ní firma Monsanto vložila metodami genetické manipulace DNA, jež zajišťuje GM bavlně odolnost vůči chemickému postřiku Roundup, který Monsanto vyrábí. Nezávislí odborníci varují, že "superplevel" přinese dramatické zvýšení výdajů pro zemědělce a ohrožení životního prostředí v důsledku zvýšené potřeby drastičtějších chemických postřiků. Odpůrci GMO varují, že se tak bohužel naplnilo jejich varování z poloviny 90. let a že vinou GMO můžeme očekávat vznik podobně nebezpečných vlastností i u dalších plevelů.

    Firma Monsanto ve své tiskové zprávě potvrdila, že přinejmenším na několika místech amerického státu Georgia prokazatelně roste plevelný laskavec odolávající postřiku herbicidem Roundup. Monsanto ve své zprávě doporučuje postiženým farmářům dodatečné postřiky postižených polí dalšími pesticidy - také vyráběnými tímto agrochemickým koncernem. Dodatečné chemické postřiky Monsanto doporučilo farmářům i na těch polích, kde zatím výskyt "superplevele" nebyl prokázán.

    Podle zprávy agentury AP se plevel odolný vůči herbicidu Roundup v Georgii dosti rychle šíří - doposud byl prokázán minimálně na 50 polích. Stanley Culpepper, který se na University of Georgia specializuje na výzkum plevelů, uvedl pro agenturu AP, že nejhůře jsou "superplevelem" postiženy okresy Macon, Dooly a Taylor. Culpepper varuje, že výskyt "superplevele" dramaticky zvýší náklady zemědělců a že průměrného farmáře může mít zničující dopad.

    Univerzitní experti hledají cesty, jak šíření "superplevele" omezit. Zatím se jako nejúčinnější jeví kombinace mechanického zásahu na poli s aplikaci jiných herbicidů. Stanley Culpepper však uvádí, že boj se "superplevelem" je farmáře velmi drahý. Zatímco postřik jednoho akru (cca 4 046 m2) Roudupem přišel pěstitele bavlny na 4,5 dolaru, nyní je účinné chemikálie ničící odolný laskavec přijdou na 10 až 12 dolarů na akr. Navíc vinou rozšíření "superplevele" pěstitelům bavlny vzrostou náklady na palivo (nutnost vícenásobné aplikace pesticidů) a na zavlažování.

    Laskavec Palmerův je rostlina pocházející ze severní Ameriky, která byl zavlečen také do Evropy, kde se vyskytuje např. na železničních nádražích, v okolí překladišť nebo zemědělských objektů. Laskavec roste rychlostí 1 až 2 palce (2,5 až 5 cm) za den, dobře se mu daří i ve velmi suchých podmínkách a jedna rostlina v průměru vytvoří asi půl miliónu semen. Laskavec snadno dorůstá výše dvou metrů a je odolný vůči několika běžným pesticidům. Pyl laskavce je významným alergenem.

    Vznik "superplevele" odolného vůči herbicidu Roundup ale není první vážný problém amerických zemědělců s GM bavlnou firmy Monsanto. Několik desítek pěstitelů bavlny z Texasu zažalovalo u amerického federálního soudu firmu Monsanto kvůli rozsáhlým ztrátám úrody. Farmáři si stěžují, že je Monsanto nevarovalo před defektem v nabízené GM bavlny. Obviňují firmu, že GM bavlna ve skutečnosti nebyla vůči postřiku Roundup rezistentní a že gen vložený do GM bavlny nefungoval tak, jak Monsanto slibovalo. Podle svědectví farmářů chemický postřik Roundup rozežíral v horkých a suchých obdobích tkáně rostlin, což vedlo k deformitám tobolek bavlníku, k jejich předčasnému odpadání a tím ke ztrátě výnosů. Žaloba farmářů žádá soudní zákaz "dlouholeté podvodné kampaně" firmy Monsanto a domáhají se soudního rozhodnutí o náhradě škod.

    Z ústecké Spolchemie unikl večer 10.7. nebezpečných chlór. Obyvatelé Ústí nad Labem byli varováni magistrátem města prostřednictvím SMS zpráv zaslaných na mobilní telefony.
    K dalšímu ze série úniků chemikálií ve Spolchemii došlo v den 30. výročí velké chemické havárie v severoitalském Sevesu, která se stala impusem pro vznik evropské direktivy pro prevenci závažných průmyslových havárií. Přitom v červenci 2005 rozhodl Městský soud v Praze, že Ambrozkovo ministerstvo ŽP nepostupovalo správně při projednávání bezpečnostní zprávy Spolchemie, kterou vyžaduje právě zákon implemetující tzv. SEVESO direktivu Evropské unie. Bezpečností zpráva Spolchemie totiž ignorovala velmi vážná rizika např. synergických účinků nebo nejhorší možné izolované události (únik chlóru velkým otvorem v zařízení).

    Mluvčí Spolchemie Zdeněk Rytíř tvrdí, že při spouštění provozu chlorové chemie došlo k havarijnímu úniku poměrně malého množství chlóru, který zaznamenala měřící čidla na obvodu areálu chemičky. Koncetrace chlóru naměřené těmito čidly byly údajně nízké a zdraví lidí neohrožovaly.

    Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a.s. je podnik chlorové chemie ležící v těsné blízkosti (cca 400 - 500 m) centra města Ústí nad Labem. Provozy chlórové chemie jsou zastaralé a nevládní ekologické organizace na jejich ekologická a zdravotní rizika upozorňuje systematicky již od poloviny 90. let.

    Laboratorními analýzami vody a sedimentů bylo prokázáno, že Spolchemie kontaminovala řeku Bílinu řadu nebezpečných chemických látek (např. toluen, xyleny, benzen, ethylbenzen, tetrachlorethylen), včetně perzistentních organických látek (např. DDT, heptachlor, hexachlorbenzen, lindan, methoxychlor).

    Přehled některých havárií a úniků chemikálií ve Spolchemii v posledních letech:
    Chlor unikl z provozu Tetraper při jeho odstavování.

    2.11. 2005 únik chlóru

    14.3. 2005 únik chlóru
    Chlór unikl z odstavené aparatury při plánované opravě chlorového kompresoru a překročil hranici závodu.

    26.10. 2004 únik chlóru
    Příčinou byla netěsnost při "najíždění" aparatury.

    11.10. 2004 únik chlorovodíku
    Zbytek kyseliny chlorovodíkové unikl při opravě potrubí. Zápach plynu byl cítit v průmyslové části čtvrti Předlice.

    30.9. 2004 únik oxidu sírového
    Bílý mrak oxidu sírového v centru Ústí nad Labem. Množství uniklého plynu vedení Spolchemie nezveřejnilo.

    4.5.2004 - únik oxidu sírového
    Mrak se nad městem zdržel asi hodinu, obyvatelé byli o havárii události informováni nedostatečně a s velkým zpožděním. Za únik Spolchemie zaplatila pokutu 200 tisíc Kč.

    21.4.2004 - únik chlóru

    listopad 2002 - únik chlóru
    Únik cca kilogramu chloru zapříčiněný netěsností aparatury

    listopad 2002 – požár ve výrobně pryskyřic
    Shořelo cca 100 tun pryskyřice a surovin, explodovala některá výrobní zařízení a některé látky v uzavřených sudech.

    srpen 2000 – únik epichlorhydrinu
    Ze zkorodovaného zásobníku uniklo podle vedení Spolchemie asi pět metrů krychlových epichlorhydrinu.

    říjen 1999 - únik chlóru
    Technologická porucha řídící jednotky ve výrobně kyseliny chlorovodíkové.

    srpen 1998 - únik oxidu sírového
    Porucha chlazení při výrobě olea.

    únor 1998 - únik oxidu sírového
    Únik při poruše chlazení aparatury v provozu sirných sloučenin.

    únor 1998 – únik rozpouštědel
    Odpadní voda s obsahem organických rozpouštědel unikla do řeky Bíliny. Zápach benzinu, toluenu a xylenu způsobený poruchou zařízení pro úpravu odpadních vod v provozu syntetických pryskyřic.

    červenec 1996 - únik chlóru
    Spolchemie s jednodenním zpožděním přiznala únik při výpadku el. proudu.

    prosinec 1997 – únik oxidu siřičitého
    Hodnot až 28000 mikrogramů na metr krychlový dosahovaly koncentrace oxidu siřičitého v ústeckém ovzduší při havárii, která se stala ve výrobně kyseliny sírové.

    říjen 1996 – únik chlóru
    Spolchemie vypouštěla do Bíliny chlornan (což měla povoleno), ale řeka byla příliš kyselá a látka se proto rozkládala za vzniku chlóru.

    duben 1996 – únik oxidu sírového
    Porucha funkce koncového absorbéru unikne z provozu výroby kyseliny sírové.

    říjen 1995 – únik rtuti
    Z provozu Elektrolýza uniklo do ovzduší sedm kilogramů jedovaté rtuti.

    Libanonské pobřeží Středozemního moře v délce 50 až 100 kilometrů je ohroženo ekologickou katastrofou v důsledku náletů Izraele na několik skladů ropy a ropných produktů v Libanonu. Podle libanonského ministerstva životního prostředí jen ze skladu v Džamhúru (cca 30 km jižně od Bejrútu) uniklo do moře nejméně 10 tisíc tun ropy. Pokud nebudou bombardované sklady opraveny, může prý do moře uniknout dalších 10 až 30 tisíc tun ropných látek.

    Libanonská vláda na základě průzkumu provedeného experty ministerstva životního prostředí považuje situaci za velmi vážnou a požádala o pomoc s likvidací škod vlády Jordánska a Kuvajtu. Ten má bohaté zkušeností s řešením podobných ekologických škod, neboť okupační vojska iráckého diktátora Husajna počátkem 90. let záměrně zapálila kuvajtská ropná pole a vyhodila do vzduchu místní ropovody a ropné zásobníky. Libanon se ve věci zamoření pobřeží ropnými látkami obrátil také na UNEP - program OSN pro životní prostředí.

    Kromě zásobníků ropy poškodilo izraelské bombardování také stovky lodí kotvících v libanonských přístavech. I z poškozených lodí unikají ropné látky a zamořují pobřežní ekosystémy. Podle předběžných odhadů odborníků bude negativní dopad ropného znečištění na pobřežní ekosystémy dlouhodobý. To bude patrně znamenat i vážné ekonomické a sociální dopady, neboť bude výrazně postižen jak místní rybolov, tak i libanonský cestovní ruch.

    Poté co americké úřady potvrdily nelegální kontaminaci potravinářské rýže geneticky modifikovanou (GM) rýží firmy Bayer typu LL Rice 601, která nebyla schválena pro lidskou výživu, pozastavilo japonské ministerstvo zdravotnictví v sobotu 19. srpna dovoz dlouhozrnné rýže z USA. Evropská komise pak 23. srpna přijala rozhodnutí, že dovozy dlouhozrnné rýže z USA musí být opatřeny certifikátem potvrzujícím, že neobsahují ilegální kontaminaci GM rýží. Na trh EU mají být vpuštěny z USA jen dodávky rýže, které otestuje akreditovaná laboratoř. V Japonsku ani v EU není povolen žádný typ GM rýže.

    GM rýži v USA objevila firma Bayer CropScience, která je dceřinnou společnostní koncernu Bayer AG a která podle agentury Reuters informovala odpovědné americké úřady již 31. července 2006. V USA jsou podle AP povoleny dva typy GM rýže, ale objevená příměs GM rýže nebyla schválena a její prodej v USA je tedy ilegální. Podle zprávy BBC byla ilegální GM rýže prokázána ve vzorcích pocházejících ze zásobníků ve státech Arkansas a Missouri, ale ty shromažďují produkci rýže z několika dalších států, takže je obtížně zjistit, kde vlastně ke genetické kontaminaci došlo.

    Nález ilegální kontaminace rýže může znamenat obrovské ekonomické škody pro americké farmáře. Podle amerického ministerství zemědělství je totiž okolo 50% americké rýže určeno na export, přičemž 80% vyvezené rýže tvoří právě kontaminovaný typ dlouhozrnné rýže. Například EU v roce 2005 z USA dovezla asi 300 tisíc tun rýže, přičemž z 85% to byla rýže dlouhozrnná.

    Na USA dnes připadá asi 12% celosvětového obchodu s rýží, přičemž pro rok 2006 byla hodnota americké produkce rýže odhadována na téměř dvě miliardy dolarů. Skandál s genetickou kontaminací potravinářské dlouhozrnné rýže se tedy může dotýkat předpokládaného exportu v hodnotě až 800 milionů dolarů.

    V USA je dnes komerčně pěstováno asi 100 odrůd rýže, přičemž je americká produkce rýže soustředěna ve státech Arkansas, Luisiana, Mississippi, Missouri a Kalifornie. Většina americké spotřeby rýže (asi 58%) je určena přímo pro žaludky obyvatel, po 16% je určeno pro potravinářský a pivovarnický průmysl. Zbývajících 10% končí ve zvířecích krmivech.

    Problémy amerických farmářů s GMO

    Nejde o první případ, kdy by zavedení GMO mohlo znamenat pro americké farmáře ekonomický problém. V srpnu 2005 zveřejnila organizace Western Organization of Resource Councils (WORC) studii nazvanou Úroda v ohrožení, která varuje před dopady případného pěstování GM pšenice v USA. Autor studie Dr. Charles Benbrook (prezident Council on Environmental Quality a bývalý dlouholetý výkonný ředitelem National Academy of Science Board on Agriculture) konstatoval, že by celkové ztráty pšeničné branže v případě zavedení GM pšenice mohly činit 94 až 272 milionů dolarů ročně.

    Počátkem roku 2006 dokonce kvůli schválení GM vojtěšky firmy Monsanto podala žalobu na americkou vládu koalice farmářských, spotřebitelských a ekologických organizací s odůvodněním, že by tato plodina mohla znamenat katastrofu pro farmáře a životní prostředí. Žalující farmáři argumentují hrozbou ekonomické ztráty ve výši až 480 milionů dolarů ročně v důsledků ohrožení exportu, neboť největší dovozci americké vojtěšky v Japonsku (75% exportu USA) a Jižní Korei plánují zastavit nákup americké vojtěšky v případě její genetické kontaminace.

    V Texasu zažalovalo firmu Monsanto přes 90 pěstitelů bavlny, kteří utrpěli rozsáhlé ztráty úrody v důsledku defektu v GM bavlně, do níž byla metodami genetické manipulace vložena DNA, která měla zaručit, aby rostlina byla odolná vůči chemickému herbicidu Roundup. Farmáři obviňují firmu Monsanto z toho, že GM bavlna nebyla vůči postřiku rezistentní. Podle svědectví farmářů Roundup rozežíral v horkých a suchých obdobích tkáně rostlin, což vedlo k deformitám tobolek bavlníku, k jejich předčasnému odpadání a tím ke ztrátě výnosů.

    Podkategorie

    Články v této kategorii vyjadřují pouze osobní názory jednotlivých autorů a nemusí se shodovat s postojem Společnosti pro trvale udržitelný život.

    Společnost pro trvale udržitelný život
    Zpravodaj STUŽ
    ISSN 1802-3053


    Creative Commons License