Společnost pro trvale udržitelný život

Aktuality STUŽ

Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.

Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.

Staňte se členem STUŽ

Není nic jednoduššího, než se přihlásit.

Informace o podmánkách členství

On-line přihláška za člena STUŽ

 

STUŽ na sociálních sítích

Sledujte nás také na sociálních sítích - tam najdete aktuální informace a zajímavosti

Facebook

Twitter

Přinášíme otevřený dopis ministru dopravy

SDRUŽENÍ PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V OBLASTI SLAPSKÉHO JEZERA

____________________________________________________________

 

Otevřený dopis

Místopředseda vlády

a ministr dopravy ČR

Ing. Milan Šimonovský

                                                                                                          V Praze, 1. února, 2005

Vážený pane místopředsedo vlády,

v dopise (č.j. 430/2004-230-VPL/4) adresovaném našemu Sdružení a podepsaném ředitelem odboru plavby a vodních cest panem ing. O. Jaškem jsme byli informováni, jaká opatření MD připravuje jako reakci na zprávu vydanou Veřejným ochráncem práv JUDr. O. Motejlem k uplatňování vyhlášky MD č. 241/2002 Sb., týkající se regulace provozu plavidel se spalovacími motory. Způsob, jakým se Odbor plavby a vodních cest chystá vyrovnat s výsledky jeho šetření, považujeme za zcela nepřijatelný a odporující zásadám demokratického právního státu. Nejprve nám dovolte shrnout některá související fakta.

 

1)      Předmětná vyhláška vstoupila v platnost dne 10. června 2002. O pojetí této vyhlášky probíhal ostrý střet mezi tehdejším ministrem dopravy a spojů a ministrem životního prostředí. Protože prakticky neomezený provoz motorových plavidel v hustě využívaných rekreačních oblastech byl nepřijatelný pro MŽP, musela se nakonec obsahem vyhlášky zabývat vláda. Vláda tehdy jednoznačně podpořila (usnesení č. 515, z 15 přítomných 11 pro, 1 proti) stanovisko MŽP a v tomto smyslu uložila vyhlášku dopracovat. O tomto usnesení vlády byla veřejnost obsáhle informována prostřednictvím mnoha sdělovacích prostředků v jednoznačném smyslu, že v rekreačních oblastech bude v letní sezoně zakázán provoz rychlých motorových člunů a vodních skútrů. Bezpečí rekreantů měl v dopracovaném znění zajistit především paragraf  4, odst. 1, podle kterého je v letním období zakázána plavba motorových plavidel určených pro plavbu v kluzu a vodních skútrů. Brzy se ale ukázalo, že zákaz plavby rychlých motorových člunů v letním období není třeba brát příliš vážně. Úředníci MD v součinnosti se Státní plavební správou totiž vyhlášku jednostranně doplnili výkladem, podle nějž se letní omezení nevztahuje na motorové čluny. Předmětem sporu byla a zůstává především rekreační oblast Slapy - Orlík, kde se v letní sezoně mezi plavci prakticky bez omezení prohánějí rychlé motorové čluny a říční policie, v souladu s instrukcemi „shora", nezasahuje. S dodatečným výkladem, podle něhož je v rekreačním období umožněn provoz motorových člunů, se neztotožňuje ani MŽP.

2)       Ze strany MD argumentace ve prospěch maximálního uvolnění plavby byla a je stále vedena především z pozice, že Vltava je dle zákona o vnitrozemské plavbě č.114/1995 Sb. ve zmíněné rekreační oblasti klasifikována jako dopravně významná a využívaná vodní cesta a tento argument je znovu citován i v úvodu výše zmíněného dopisu.

3)      Současně je třeba konstatovat, že význam vodní dopravy v podmínkách ČR objektivně klesá. Z údajů poskytnutých  od MD se jen v období let 1991 - 2002 objem lodní přepravy se v ČR snížil 4x. Podle Ročenky dopravy za rok 2003 vydané MD jen v tomto roce objem lodní přepravy poklesl o 24%.  Tento stav není výsledkem toho, že by stát či nebo někdo jiný říční přepravu nedoceňoval, je to prostě jednoduchý důsledek toho, že v 21. století, v prostředí hustě rozvinutých sítí dopravy silniční, železniční a případně i letecké, říční přeprava v podmínkách ČR již nemůže být konkurenceschopná. Přestože je hospodářský význam této naší říční přepravy marginální ve srovnání s jmenovanými alternativami, ve struktuře MDS zaujímá tutéž úroveň (úroveň samostatného odboru) jako doprava silniční, železniční a letecká. Zatímco objem a  význam lodní přepravy klesá, počet zaměstnanců a náklady státních úřadů spojených s provozem lodní dopravy rostou (jedná se o Odbor plavby a vodních cest MD a jemu podřízené organizace Státní plavební správa a Ředitelství vodních cest ČR).  Například náklady na chod Státní plavební správy vzrostly jen v letech 1998 - 2003 asi o 50%. Navíc, přestože jsme vnitrozemským státem a česká námořní plavba zanikla již v roce 1994, Oddělení námořní plavby je trvalou součástí struktury MD.

 

Nyní prosím dovolte vyjádřit naše stanovisko.  Především je třeba se vší rozhodností konstatovat, že Vltava v úseku zahrnujícím oblast Slapy - Orlík  není a v daných podmínkách ani nemůže být cestou využívanou, nebo přesněji využívanou pro přepravu mající racionální a měřitelný hospodářský význam. V letním rekreačním období se ovšem řeka zaplňuje sportovními bezmotorovými plavidly, k nimž v posledních letech k značné nelibosti drtivé většiny ostatních rekreantů přibyly i velmi rychlé čluny se spalovacími motory. Mimo rekreační sezonu lze zaznamenat maximálně několik rybářských pramiček. Proč se tedy tento úsek Vltavy mající již od poloviny minulého století čistě sezóně rekreační charakter náhle začal v zákoně klasifikovat jako dopravně významná využívaná vodní cesta? Pokusíme se na tuto otázku odpovědět na základě nám dostupných informací.

      Dle par. 4 již citovaného zákona o vnitrozemské plavbě č.114/1995 Sb. se péče o rozvoj a modernizaci dopravně významných vodních cest svěřuje MD. Tato formulace  v praxi znamená, že do rozpočtu MD budou pravidelně proudit finanční prostředky, které umožní, aby povinnost modernizovat a rozvíjet říční dopravu mohla být splněna. Takto je vlastně v zákoně i jednou provždy vyřešeno, co se bude modernizovat. Nebo případně i co se musí modernizovat, protože nám to ukládá zákon. O tuto modernizaci se pak svědomitě starají úředníci MD v součinnosti se státní organizací Ředitelství vodních cest ČR, kterou si MD právě pro tento účel v roce 1998 zřídilo. Na internetových stránkách této organizace ( http://www.rvccr.cz/index.htm ) lze nalézt opravdu zajímavé, avšak i důležité informace. Mezi množstvím smělých modernizačních projektů, které se rozpracovávají, najdeme i hotovou studii „Dokončení vltavské vodní cesty" o tom, kterak přeměnit dnešní Vltavu v tentokrát opravdu Významnou dopravní cestu. Přesto však občané, kteří ze své práce odvádějí daně do státního rozpočtu, z něhož pak mají být tyto říční projekty financovány, mohou v poskytnutých informacích cosi postrádat. Mohou se totiž ptát, zda nebyla rovněž vypracována stejně podrobná studie na téma:

  1) Kolik nás bude stát realizace projektu  „Dokončení vltavské vodní cesty"?

  2) Jaký je vůbec smysl a návratnost této státní investice?

Správné odpovědi lze dle našeho názoru nalézt např. ve vystoupení senátora Kroupy  k tomuto tématu na schůzi Senátu dne 11. prosince 2003: Cena bude pravděpodobně v řádu miliard Kč a výstavbu potřebují především dodavatelské firmy ve formě mimořádně výnosných státní zakázek. Přitom otázka smysluplnosti a návratnosti obrovských investic je ponechána stranou. Na půdě Senátu,  pokud je nám známo, nevystoupil nikdo, kdo by se pokusil výroky senátora Kroupy jakkoli kvalifikovaně zpochybnit.

      Zajisté, hra na dopravně významnou vltavskou vodní cestu má své příznivce i v řadách poslanců, senátorů nebo i členů vlády. U mnohých se stává vítanou součástí volební rétoriky o rozvoji regionu, nových pracovních příležitostech, atd. Doklad o tom, že sliby jsou věrohodné a racionální, se nevyžaduje, všichni počítají s tím, že to zaplatí někdo jiný. Ano, přesto je taková hra s voliči v demokratické společnosti legitimním postupem a pokud by se ukázalo, že je potřebný dostatek politické vůle ze státního rozpočtu nebývalý rozvoj říční dopravy uhradit, bylo by třeba i takové rozhodnutí akceptovat. Tento stav ovšem bohudík ještě nenastal, a potom co vláda fakticky odmítla podpořit výstavbu jezů na dolním Labi, lze doufat, že nepodpoří ani ještě podstatně problematičtější projekty ve Středním Povltaví. Avšak ptáme se:

a)      Jakým způsobem se vlastně vytváří koncepce pro další existenci či modernizaci říční dopravy v ČR a zejména jak je zajištěno nezávislé a objektivní posouzení postupu úředníků MD při formulaci těchto cílů? 

b)      Jak je možné, že v situaci mimořádně vysokého schodku státního rozpočtu MD čerpá ze státního rozpočtu miliony na tvorbu projektů, na jejichž základě se mají z téhož rozpočtu čerpat miliardy na investice, jejichž nenávratnost je mimo veškerou pochybnost? Cožpak není naopak katastrofální nedostatek prostředků např. ve školství, zdravotnictví a jiných oblastech?

c)      Považujete, pane místopředsedo vlády, za fér, aby Vašimi úředníky na MD byl argument o Vltavě jako významné a využívané vodní cestě na Slapech a Orlíku stavěn na obhajobu prakticky neomezeného provozu motorových člunů sloužících výhradně pro zábavu? Navíc ve fázi, kdy tam vlastně vedle těchto člunů žádný jiný motorový provoz prakticky není? (Nepočítáme několik parníků pro hromadnou přepravu rekreantů, které opravdu nikomu nevadí.) Ve fázi kdy vůbec ještě není jasné, zda se projekt „Dokončení vltavské vodní cesty" bude realizovat? Není naopak cílem právě s pomocí těch člunů vytvořit zdání, že se opravdu jedná o cestu využívanou, která si proto určitě zaslouží další investice? Není potom vlastně celá tato hra na dopravně významnou vodní cestu trikem, jehož cílem je především ze státního rozpočtu vytáhnout peníze pro spřátelené firmy? Nebo mají snad motorové čluny sloužící výhradně pro zábavu jednoduše nahradit zanikající lodní přepravu proto, aby byl důvod pro zachování rozsáhlého úřednického aparátu?

d)      Jak tedy jednoduše a pravdivě vysvětlit, proč desetitisíce rekreantů, kteří ke své rekreaci nepoužívají motorové čluny, by nyní měli na Vltavě dávat téměř absolutní přednost několika stovkám rekreantů s motorovými čluny?      

 

Na závěr se vraťme k dopisu ředitele ing. O. Jaška. Dle jeho sdělení se MD chystá na zprávu Veřejného ochránce práv reagovat v novelizované vyhlášce skutečně originálním způsobem, citujeme doslova hlavní myšlenku:

 ....Vytvoření uzavřených ploch pro koupající se osoby, ve kterých bude zakázán pohyb plavidel, nebude koupající se osoby výrazně omezovat, naopak, zvýší jejich bezpečnost....

Vážený pane místopředsedo vlády, na pozadí toho, co již bylo řečeno výše, další komentář není jistě třeba. Můžeme pouze zopakovat, co bylo řečeno již v úvodu: Připravovaný postup MD  je zcela nepřijatelný a odporující zásadám demokratického právního státu. Korektní a spravedlivé řešení musí v novelizované vyhlášce respektovat závěrečné stanovisko Veřejného ochránce práv, především je třeba vycházet z toho, že:

 

1)               Míra regulace provozu motorových plavidel není předem stanovena žádným zákonem, je určena pouze nalezením politického kompromisu mezi vrcholnými představiteli resortů MD, MŽP a MZe ČR.

2)               Provoz motorových člunů sloužících výhradně pro zábavu je pouze jedna z forem rekreace a neexistuje žádný právní důvod tuto formu privilegovat.

 

Dále, naše Sdružení jednoznačně podporuje stanovisko MŽP, tak jak je formulováno v závěrečném stanovisku Veřejného ochránce práv. Ministr MŽP zde uvádí, že při přípravě návrhu vyhlášky bylo shodným záměrem všech tří zúčastněných resortů vyloučit dle par.4 odst. 1 v letním období zejména plavbu motorových člunů a vodních skútrů. Ostatně tento výklad podle našeho názoru přesně vystihuje i záměr vlády formulovaný v již citovaném usnesení č. 515. Současně se však domníváme, že v novelizované vyhlášce by toto letní omezení motorové plavby mohlo být uplatňováno pouze v rekreačně exponovaných úsecích, především však v oblasti Slapy - Orlík.

 

Vážený pane místopředsedo vlády, obracíme se k Vám proto s prosbou a žádostí, abyste se všemi našimi podněty zabýval a z pozice svých ústavních pravomocí se energicky zasadil o nápravu dnešního stavu.

       

 

Za Sdružení pro ochranu přírody a krajiny v oblasti Slapského jezera

s pozdravem, v úctě

 

RNDr. Dagmar Altmanová, 14900 Praha 4, Matúškova 799 (předsedkyně)

Ing. Pavel Filka, CSc., 100 00 Praha 10, U Hranic 16 (jednatel)

Mgr. Kateřina Závadová (kontaktní osoba),  162 00 Praha 6, Na pěkné vyhlídce 1,

e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ,  tel. 233343886

Ekologický právní servis (EPS) požádal STUŽ, aby se připojila k ostatním NNO, které podpořily „Návrh na podporu společenské odpovědnosti TPCA“ a aktivity, které bude EPS vyvíjet k jeho prosazení, zejména jednání se společností TPCA o tomto návrhu. STUŽ jeho žádosti vyhověla a návrh podpořila.

EPS se dlouhodobě systematicky zabývá problematikou odpovědnosti nadnárodních korporaci v rámci svého programu GARDE – Program globální odpovědnosti. Proto také začal analyzovat právní a faktický stav kolem největší investice v České republice – závodu na výrobu automobilů joint venture Toyota Peugeot Citroen Automobile, s.r.o u Kolína s roční produkcí 300 tis. automobilů. Postupně jsme přitom zjistili, že již samotná stavba závodu byla problematická. O to více bude zatěžovat životní prostředí a především obyvatele okolních obcí samotný provoz, který především bude vytvářet extremní dopravní zatížení a následně vyvolá, nebo již vyvolal, investice do dopravní infrastruktury s cílem jejich zkapacitnění. Výrazně vyšší exhalace, hluk a vibrace – následky vyvolané dopravou materiálu všeho druhu do a z výrobního závodu TPCA v systému tzv. „just in time“, který na jednu stranu nevyžaduje vybudovaní překladních prostor, na druhou stranu bude znamenat velké zatížení pro okolí. Různá řešení samozřejmě existují, ale TPCA není vůbec tlačena k tomu, aby k nim přistoupila. Hlavním důvodem je fakt, ze český stát, potažmo jeho orgány veřejné správy, a to od těch nejvyšších – ministerstev a vlády až po ty nejposlednější – Stavební úřad v Kolíně se dobrovolně ve smlouvách s TPCA zavázaly udělat vše pro hladký průběh realizace závodu, a to bez ohledu na to, jaké to bude mít negativní dopady na okolí. Všichni jsme podpořili ze státního rozpočtu TPCA investičními pobídkami v celkové výši 3,5 miliardy Kč a odpustili TPCA placení daní po dobu pěti let. A aby toho nebylo málo, stát se stará o veškeré úpravy dopravní infrastruktury, tak aby vyhovovala potřebám TPCA. Pro představu – přeložka cca 1 km dvoupruhé silnice spolu s její rekonstrukcí v délce cca 4 km stála 400 mil Kč. A to je pouze menší část úprav dopravní struktury, které musí být učiněny, aby závod mohl bez problémů fungovat.

V této souvislosti musíme upozornit ještě na jednu věc. Nejvyšší kontrolní úřad provedl kontrolu systému investičních pobídek a došel k otřesnému zjištění. Neexistuje žádná studie, která by dokazovala, že investiční pobídky poskytované státem jsou v konečném důsledku pro stát výhodné. Tedy, že podpora soukromých investičních záměrů ze státních prostředků se v konečném důsledku opravdu vyplatí. Zjednodušeně řečeno: TPCA se s námi podělí o své investiční náklady, negativní dopady na životní prostředí, o zhoršení životních podmínek občanů postižených především nárůstem dopravy, avšak nepodělí se po dobu pěti let o své zisky a nepřijme odpovědnost za negativní dopady na okolí. Proto se EPS obrací přímo na TPCA a volá ji k zodpovědnosti. Jedním z důvodů tohoto našeho postupu je také fakt, že obě automobilky se těší velkému kreditu na poli dobrovolné společenské odpovědnosti (tzv. corporate social responsibility). Zatím svou dobrovolnost v České republice příliš nepředvedli, a tak jsme jim navrhli konkrétní opatření, která by měli realizovat v případě, že chtějí dostát své dobré pověsti.

Proto se na Vás obracíme s žádostí a prosbou o podporu těchto návrhů a podporu našeho postupu při jejich projednávání. Jde samozřejmě o podporu EPS v jednání s TPCA o těchto požadavcích. Díky moc za Vaši podporu!

Za EPS Pavel Doucha, Pavel Franc, Jiri Nezhyba

Tisková zpráva Nadace Partnerství

Praha (5. června 2008) – Letošní Cenu Josefa Vavrouška dnes dostane ochránce přírody Miroslav Janík a Kateřina Dejmalová, která ji přijde převzít za svého zesnulého manžela Ivana Dejmala oceněného in memoriam. Cenu uděluje Nadace Partnerství a Nadace Charty 77 jednotlivcům za aktivity ve prospěch životního prostředí, které se mohou stát příkladem pro ostatní. Generálním partnerem Ceny Josefa Vavrouška je společnost Českomoravský cement.

"Josef Vavroušek byl jako federální ministr životního prostředí jedním z hlavních protagonistů konceptu udržitelného rozvoje nejen u nás, ale i v rámci celé Evropy. Jako vůbec první například uspořádal setkání evropských ministrů svého rezortu. Jeho odkaz tak dodnes zůstává inspirací k většímu respektu vůči životnímu prostředí," vysvětluje ředitel Nadace Partnerství Miroslav Kundrata. Cenu, která nese Vavrouškovo jméno, obdrží v letošním roce dva kandidáti – předseda ZO ČSOP Kosenka Miroslav Janík a bývalý ministr životního prostředí ČR Ivan Dejmal in memoriam.

Miroslav Janík je iniciátorem vzniku ZO ČSOP Kosenka, která je všeobecně uznávanou organizací na Valašsku. Navržen byl ochranu přírody v Bílých Karpatech a stmelování různých zájmových skupin pro ochranu přírodních a kulturních hodnot Valašska. Porota mu udělila cenu především za jeho celoživotní přístup k ochraně přírody – za otevřenost a ochotu naslouchat názorům jiných a nalézat nejpřijatelnější řešení problémů spojených s ochranou přírody, krajiny a šetrného místního rozvoje.

In memoriam byl oceněn také Ivan Dejmal, a to za svůj celoživotní přínos k ochraně životního prostředí. Ivan Dejmal byl aktivním příslušníkem protikomunistické opozice od svých studentských let až do pádu režimu. Na konci roku 1976 byl u vzniku Charty 77 a posléze se stal také vedoucím její ekologické komise. Byl jedním z prvních ministrů životního prostředí české vlády. Ekologické problematice, především ochraně přírody a krajiny, se však věnoval již před listopadem 1989 a velmi intenzivně se v ochraně životního prostředí angažoval i po skončení své vládní mise. Spolu s Josefem Vavrouškem založil Společnost pro trvale udržitelný život.

kontakt: Zbyšek Podhrázský, Nadace Partnerství
tel.:  515 903 129 , mob:  737 712 893 , e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Přetiskujeme dvě tiskové zprávy, které vydala Správa CHKO Jizerské hory ke kauze odváženého sněhu do Liberce

11.2.2008: Odvoz sněhu z Jizerky a okolí pro závod Světového poháru v klasickém lyžování ve Vesci
V noci o víkendu 9. a 10. února byl odvážen sníh z lokality Jizerka, v souvislosti s pořádáním závodů Světového poháru v klasickém lyžování ve Vesci.  Sníh byl plošně vyhrnován až na podklad na loukách na Jizerce a odvážen také z některých lesních cest.

Podle platného zákona o ochraně přírody a krajiny je na celém území CHKO JH zakázáno vjíždět a setrvávat s motorovými vozidly mimo silnice a místní komunikace místa vyhrazená se souhlasem orgánů ochrany přírody. Na loukách na Jizerce, která leží ve 2. zóně CHKO JH a v evropsky významné lokalitě soustavy Natura 2000, taková činnost vyhrazena není ani žádný subjekt nepožádal o vydání výjimky z ochranných podmínek CHKO JH, kterou vydává vláda ČR. Jedná se tedy o porušení zákona.
Zástupce OV FIS MS Liberec byl při osobní konzultaci na Správě CHKO JH dne 7.2.2008 informován o protiprávnosti odvážení sněhu z míst, na která je vjíždění zakázáno. Konkrétně byly jmenovány louky na Jizerce, Hraběticích a Nová louka.

Dalším místem, z kterého je sníh odvážen, je silnice Smědava – Souš ve  směru od Souše. Zde se jedná o silnici II. třídy, na kterou není podle zákona o ochraně přírody a krajiny vjezd zakázán. Ochrana z hlediska vodního zdroje VD Souš, případně dopravní režim není v kompetenci Správy CHKO JH."


11.2.2008: Vyjádření vedoucího Správy CHKO Jizerské hory k nepravdivým tvrzením o jednání s orgány ochrany přírody
Ve veci navazeni snehu do dejiste zavodu svetoveho poharu v lyzovani z nekterych lokalit v Jizerskych horach uvadi Sprava CHKO Jizerske hory nasledujici stanovisko: organizatori zavodu si byli dostatecne vedomi skutecnosti, ze sber snehu v CHKO Jizerske hory, ktery neni mozny bez vjizdeni nakladnich automobilu a tezke techniky, podleha regulaci podle ustanoveni zakona 114/92 Sb. o ochrane prirody a krajiny. Podrobnou informaci obdrzel zastupce organizacniho vyboru Jar.Honcu na neoficialni konzultacni schuzce s vedoucim Spravy CHKO J.Huskem v odpolednich hodinach dne 7.2.2008. To byl jediny kontakt organizatoru s ochranou prirody a jakakoliv jina tvrzeni, ktera se objevila v mediich, se nezakladaji na pravde.

Zastupce organizatora dostal jednoznacnou informaci, ze ktere vyplyvaly zakonne mantinely pro pripadny sber a svazeni snehu. Tedy v tom smyslu, ze v cele CHKO je zakazano vjizdeni motorovych vozidel mimo silnice a mistni komunikace. Pripadnou vyjimku z tohoto zakazu muze poskytnout v kazdem jednotlivem pripade svym rozhodnutim Vlada CR, Sprava CHKO pouze prijme zadost a vypracuje odborne stanovisko. Neni opravnena ve veci nijak rozhodovat, tedy povolit vjizdeni, a to ani v pripade, kdy by nemohlo dojit ke skodam na prirodnim prostredi (ovsem u akce takoveho rozsahu, jako je aktualni svoz snehu, riziko realneho poskozeni existuje). Shrnuto - vjizdeni mimo silnice a mistni komunikace za ucelem sberu snehu je v rozporu se zakonem a administrovat vyjimku neni v realnem case z procesnich ani vecnych duvodu mozne.

Organizatori obdrzeli informaci o tom,ze mimo rezim zakazu jsou pouze nektere komunikace s beznym provozem, sezonne uzavirane nebo provozovane mimo bezny rezim z duvodu jinych nez je ochrana prirody. Vyslovne byla zminena silnice 2.tridy mezi Sousi a Smedavou, ovsem s vyslovnym upozornenim na to, ze v letosnim roce je tato silnice vyuzivana jako soucast lyzarske jizerske magistraly a ve sve podstatne casti prochazi 1.pasmem hygienicke ochrany vodniho zdroje VN Sous. Na dotaz k rezimu silnice na Jizerku bylo organizatorum sdeleno, ze z pohledu ochrany prirody je legalni pohyb motorovych mechanismu pouze po teto silnici, bez jakekoliv moznosti jejiho opusteni. Ohledne moznosti sberu snehu v osade Jizerka bylo vyslovne sdeleno, ze se jedna o uzemi se zvysenou ochranou, 2.zonu CHKO JH, kde jakekoliv podobne aktivity jsou naprosto nezadouci a nepovolene. Sprava CHKO JH byla ubezpecena, ze organizatori se budou pohybovat prisne v limitech danych zakonem o ochrane prirody a krajiny. Jakakoliv cinnost, ktera probiha mimo tyto jasne dane limity je prestupkem, respektive spravnim deliktem a bude jako takovy resena bud Spravou CHKO JH nebo CIZP. Pripadny souhlas vlastniku pozemku v tomto pripade nijak situaci nemeni a nemuze nahradit souhlas prislusneho organu ochrany prirody, respektive vlady.

I v pripade, ze by nebyl porusen zakon, povazuje Sprava CHKO JH vzniklou situaci za velmi nestastnou, protoze kampanovite presuny velkych mnozstvi snehu s vydanim znacne energie jsou v primem rozporu s principy udrzitelneho zivota a v tomto konkretnim pripade i v konfliktu s legitimnimi zajmy obyvatel obci pri trase presunu i se zajmy siroke sportujici verejnosti v Jizerskych horach."

Městský soud v Praze zamítl 25. dubna správní žalobu společnosti Münchner Recycling GmbH, kterou tato společnost podala proti rozhodnutí ministra životního prostředí o zamítnutí dovozu odpadu z Německa do liberecké spalovny.

Německá společnost Münchner Recycling GmbH podala 23. srpna 2004 oznámení o plánované přepravě 6 000 tun mechanicky upravených odpadů do spalovny komunálních odpadů, kterou provozuje společnost Termizo Liberec. Ministerstvo životního prostředí vzneslo proti plánované přeshraniční přepravě námitku, založenou zejména na skutečnosti, že libereckou spalovnu je nutno považovat za zařízení pro odstranění odpadů, nikoli tedy pro jeho využití, a přeprava odpadů do ČR za účelem odstranění je podle zákona o odpadech zakázána. Následně ministr zamítnul rozklad společnosti Münchner Recycling GmbH proti rozhodnutí o námitce.

Společnost Münchner Recycling GmbH podala 7. dubna 2005 u Městského soudu v Praze správní žalobu na přezkoumání rozhodnutí ministra. Městský soud v Praze dále projednává obdobnou žalobu, která se týká přepravy odpadu do spalovny komunálních odpadů Malešice.

Celkem 103 členů nezávislé Komise ze 123 rozhodlo o vítězi 15. ročníku ankety „Ropák roku“ o antiekologický čin (osoba, která se prosazováním nějaké stavby či záměru, vydáním rozhodnutí či budováním stavby nejvíce zasloužila o poškození životního prostředí) a 12. ročníku ankety „Zelená perla roku“ o antiekologický výrok. Členy Komise jsou např. ekolog Ivan Dejmal, sociolog Jan Keller, filozof Erazim Kohák, písničkář Pepa Nos, teatrolog Vladimír Just atd.

Titul Ropák 2006 získal

1) Ing. Martin Říman, ministr průmyslu a obchodu a poslanec PS P ČR - Ústecký kraj, Jihočeský kraj, Česká republika (ODS) (269 bodů)
- za klíčovou roli při přípravě Národního alokačního plánu na léta 2008-12, který by umožnil zvýšení současného množství českých emisí oxidu uhličitého o dalších 25 procent z 82 miliónů tun v roce 2005 na průměrných 102 miliónů tun ročně v letech 2008-12,
- za aktivní podporu plánů na prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách, čímž by se v tomto století zvýšily české emise oxidu uhličitého vzniklé spalováním hnědého uhlí na dvojnásobek, došlo by k vystěhování obyvatel Horního Jiřetína a umožnilo velkorypadlům přiblížit se na 500 metrů k Litvínovu a Lomu u Mostu,
- za podporu plánu na zvýšení čistého vývozu elektrické energie z ČR v letech 2008-12 na 20 terawatthodin, což odpovídá 60 procentům výkonu všech severočeských hnědouhelných elektráren ČEZ v roce 2006 (vůči roku 2006 by se tak čistý export elektřiny z ČR zvýšil o více než polovinu),
- za souhlas s výstavbou dalších dvou bloků jaderné elektrárny Temelín, čímž by tak byla konečně dostavěná.

Zelenou perlu 2006 získal

1) Jaroslav Kubera, primátor Teplic a senátor Senátu P ČR (ODS) (180 bodů)
„Navrhuji, abychom se peticemi příliš nezabývali, protože je stejně nevyřešíme, vzali je na vědomí a spíš nutili, aby nám je petičníci neposílali.“
z projevu na 14. schůzi Senátu k petici proti stavbě rychlostní komunikace R43 po trase tzv. německé dálnice na úseku Kuřim-Bystrc-Troubsko (senátní tisk č. 359 - šetření prováděl výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice) http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action=steno&O=5&IS=3506&T=359#st359, 2. 11. 2006

V anketě Ropák 2006 se na dalších dvou místech umístili:

2) Ing. Václav Klaus, CSc., prezident České republiky - Česká republika (215 bodů)
- za bagatelizaci změny klimatu, která je vyvolaná antropogenními emisemi skleníkových plynů.

3) Ing. Rut Bízková, náměstkyně ministra životního prostředí - Česká republika (165 bodů)
- za klíčovou roli při přípravě Národního alokačního plánu na léta 2008-12, který by umožnil zvýšení současného množství českých emisí oxidu uhličitého o dalších 25 procent z 82 miliónů tun v roce 2005 na průměrných 102 miliónů tun ročně v letech 2008-12,
- za podporu plánu na zvýšení čistého vývozu elektrické energie z ČR v letech 2008-12 na 20 terawatthodin, což odpovídá 60 procentům výkonu všech severočeských hnědouhelných elektráren ČEZ v roce 2006 (vůči roku 2006 by se tak čistý export elektřiny z ČR zvýšil o více než polovinu).

V anketě Zelená perla 2006 jsou na dalších dvou místech tyto výroky:

2) Vlasta Kilianová, vedoucí stavebního úřadu ÚMČ města Brna, Brno-střed (160 bodů)
„Účastníkům územního řízení nepřísluší hodnotit umístění stavby a její začlenění do území.“
územní rozhodnutí č. 169 o umístění „Železničního uzlu Brno“ v odsunuté poloze, 27. 11. 2006

3) Vladimír Železný, český poslanec Evropského parlamentu (Nezávislí demokraté) (159 bodů)
„Jsou to anarchisté, teroristé, extrémní nesourodé hnutí. Komunisté jsou proti nim solidní. Za zelenými stojí průmyslové podniky, které je platí.“ z článku Zelení jsou teroristé, tvrdí Železný, Rovnost, 5. 6. 2006

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Příloha k tiskové zprávě Dětí Země ze dne 27. 4. 2007:

Pořadí zbývajících kandidátů ankety Ropák 2006

4) Václav Etlík, podnikatel z Hradce Králové - Královéhradecký kraj (151 bodů)
- za hlavní podíl při způsobení mimořádného rizika poškození životního prostředí (podzemní voda, půda a ovzduší) a zdraví obyvatel obce Libčany nezákonným způsobem skladování kolem 600 tun tisícovky druhů vysoce jedovatých, mutagenních, hořlavých a výbušných látek v areálu firmy Vertex Libčany, přičemž bezpečná sanace této "černé skládky" stála daňové poplatníky kolem 30 miliónů korun a za tento čin mu hrozí až osm let odnětí svobody.

5) Ing. Petr Kolman, výkonný ředitel Mostecké uhelné, a. s. Most - Ústecký kraj (141 bodů)
- za snahu prosadit prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách, čímž by se v tomto století zvýšily české emise oxidu uhličitého vzniklé spalováním hnědého uhlí na dvojnásobek, což by vedlo k vystěhování obyvatel Horního Jiřetína a umožnilo velkorypadlům přiblížit se na 500 metrů k Litvínovu a Lomu u Mostu,
- za zodpovědnost při překračování závazných hygienických limitů pro hluk v nočních hodinách na území Horního Jiřetína v důsledku provozu velkolomu ČSA.

6) Ing. Jaroslava Honová, ředitelka odboru posuzování vlivů na životní prostředí a IPPC na MŽP - Jihomoravský kraj (127 bodů)
- za vydání souhlasného stanoviska pro rychlostní silnici R55 v úseku Moravský Písek - Rohatec, která prochází napříč evropsky chráněným územím soustavy NATURA 2000 ptačí oblastí Bzenecká Doubrava - Strážnické Pomoraví, takže má být z důvodu ochrany ptáků umístěna v délce 12 km do tubusu, aniž by využila českých zákonů a směrnice Rady č. 92/43/EEC a požadovala ekologické posouzení i trasy mimo tuto ptačí oblast, jak doporučoval jeden z odborů MŽP, Správa CHKO Bílé Karpaty, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Česká společnost ornitologická. Český a Slovenský dopravní klub a Děti Země, které navíc do příp. posuzování předložily její alternativní trasování,
- za vydání souhlasného stanoviska pro koncepci územního plánu velkého územního celku Břeclavska s variantou silničního spojení Brna s Vídní výstavbou rychlostní silnice R52 v úseku Pohořelice - Mikulov v dotyku s chráněným územím evropské soustavy NATURA 2000 podle zastaralého zákona z roku 1992 a nikoliv nového z roku 2001, aniž byly z ekologického hlediska posouzeny různé koridory tohoto silničního spojení mezi Brnem a Vídní, např. kolem Břeclavi se čtyřpruhovou silnicí R55 s využitím stopy plánovaného dvoupruhového obchvatu, a aniž byly posouzeny přeshraniční vlivy, přičemž podle výpočtů je navíc výstavba silnice R52 ekonomicky neefektivní.

7) JUDr. Ing. Roman Makarius, CSc., předseda Českého báňského úřadu - Středočeský kraj (118 bodů)
- za podporu vydaného povolení Obvodním báňským úřadem v Kladně v roce 2006, a potvrzeném ČBÚ, podle rozhodnutí Okresního národního výboru v Mělníku z roku 1978 o rekultivaci starého důlního díla, tj. jámy zatopené vodou po těžbě písku u obce Čečelice na Mělnicku, pro společnost H.Z.C.J., a. s. Jeneč, která ho chce zasypat přibližně dvěma milióny kubíky různého materiálu, ačkoliv nyní jde o jezero na ploše 8 hektarů s velmi čistou vodou uprostřed lesů, které je využíváno k rekreaci obyvatel okolních obcí, přitom před vydáním tohoto povolení nedošlo podle vyjádření MŽP k posouzení vlivů na životní prostředí a podle vyjádření KÚ Středočeského kraje nebyly povoleny výjimky ze zákona k zásahu do biotopů zvláště chráněných živočichů – obec Čečelice se již 13 let brání zasypání tohoto jezera.

8) Ing. Leoš Křenek, ředitel odboru odpadů na MŽP - Česká republika (97 bodů)
- za podíl při eliminaci snah měst a obcí a občanských sdružení usnadnit občanům nakládání s biologicky rozložitelným odpadem, např. jejich zpracováním v obecním kompostovišti podobně jako na Slovensku, přitom podle zákona o odpadech bylo MŽP povinno k 1. 4. 2007 vydat vyhlášku na podporu recyklace bioodpadů v kompostárnách, kterou měl připravit odbor odpadů,
- za zodpovědnost v řízení odboru odpadů, který nebyl schopen připravit potřebné nástroje na dosažení těchto hlavních cílů Plánu odpadového hospodářství ČR: a) do roku 2010 zvýšit míru recyklace komunálních odpadů na 50 %, v roce 2005 byla jen 16 %, a snížit množství skládkovaných biologicky rozložitelných odpadů na 75 %, b) do konce roku 2006 definovat podmínky pro označení zařízení spalujících komunální odpady jako způsob využívání odpadů R1 a jako způsob odstraňování odpadů D10 - označení má přímou souvislost s dovozy odpadů ke spálení ve spalovnách, c) do konce roku 2006 připravit návrh novely zákona o odpadech vedoucího ke zlepšení podmínek separovaného sběru odpadů, d) do konce roku 2006 připravit návrh opatření ke zkvalitnění systému vratných nápojových obalů s cílem prevence vzniku odpadů,
- za zodpovědnost při nepředložení příslušné legislativy, která by umožnila dávat investice do mechanicko-biologických úpraven odpadů, které jsou běžné např. v Německu a v Rakousku, namísto do spaloven komunálních odpadů.

9) Ing. Ivan Hlaváček, ředitel firmy InterCora, s. r. o. Plzeň - Plzeňský kraj (56 bodů)
- za prosazování výstavby obchodního centra v Plzni v ulici U Prazdroje, které by přitáhlo další automobilovou dopravu do místa, které již nyní trpí nadlimitním hlukem a vysokými dopravními intenzitami, a v jehož těsné blízkosti dvě velká obchodní centra již stojí,
- za prosazování výstavby obchodního centra v Klatovech na místě historicky cenných budov továrny Škoda z roku 1854 i přes odpor řady místních obyvatel, členů zastupitelstva i řady architektů, které by do blízkosti centra města přilákalo další automobily, čímž by mohlo dojít k nárůstu koncentrací výfukových plynů a k překročení limitů hluku,
- za prosazování výstavby Kauflandu v těsné blízkosti historického centra Domažlic s rizikem zvýšení počtu automobilů a tím i k vzrůstu emisí výfukových plynů a k překročení limitů hluku.

10) Ing. Karel Bláha, CSc., náměstek ministra životní prostředí - Česká republika (51 bodů)
- za hlavní podíl při formování postoje ČR k návrhu nové evropské chemické politiky REACH, který nebral v úvahu důslednou ochranu lidského zdraví a životního prostředí, neboť např. nezajistil zpracování studie o dopadech REACH na zdraví osob a životní prostředí, a současně vycházel vstříc chemickému průmyslu kritikou principu povinné náhrady nebezpečných látek dostupnými a bezpečnými alternativami.

10) Ing. Petr Šilar, radní Pardubického kraje (Koalice pro Pardubický kraj) a předseda Dozorčí rady
EVO Opatovice, a. s. - Pardubický kraj (51 bodů) - za propagaci výstavby ekonomicky i ekologicky rizikové velkokapacitní spalovny komunálních a průmyslových odpadů v Opatovicích nad Labem pro asi sto tisíc tun odpadů ročně (později i dvakrát více) za asi dvě a půl miliardy korun místo prosazování sběru, třídění a recyklace odpadů a navzdory nesouhlasu 11 obcí a měst v okolí, včetně Hradce Králové, čtyř tisíc signatářů protestní petice a výsledku referenda v Opatovicích nad Labem, kterým místní občané odmítli vstup obce do firmy EVO Opatovice, a. s. během následujících dvou let i výstavbu této spalovny pro odpad na území obce.

11) RNDr. Oldřich Vacek, CSc., autor posudku na dokumentaci o hodnocení vlivů silnice R55 Moravský Písek - Rohatec - Jihomoravský kraj (35 bodů)
- za vypracování posudku pro vedení rychlostní silnici R55 v úseku Moravský Písek - Rohatec, kterým podpořil její výstavbu ve variantě napříč ptačí oblastí Bzenecká Doubrava - Strážnické Pomoraví s tubusem délky 12 km, který má zabránit usmrcení a zranění jednotlivých ptáků, aniž podle českých zákonů a směrnice Rady č. 92/43/EEC vrátil dokumentaci k doplnění o posouzení varianty trasované mimo tuto ptačí oblast, která by zabránila zničení stanovišť těchto ptáků, zajistila by celistvost jejich biotopů a zamezila by jejich rušení i likvidaci; přitom posouzení této alternativní trasy doporučoval jeden z odborů MŽP, Správa CHKO Bílé Karpaty, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Česká společnost ornitologická, Český a Slovenský dopravní klub a Děti Země, které navíc do příp. posuzování předložily její trasu.

Zastupitelé Lomu se 8. února odpoledne sešli na mimořádném jednání, aby se vyjádřili k aktuálnímu záměru Severočeských dolů prolomit územní limity těžby a rozšířit povrchový důl Bílina až na 800 m k tomuto městu. Názor zastupitelů byl jednoznačný: těžbu odmítáme.

Zastupitelstvo k věci přijalo následují usnesení: „Zastupitelstvo města Lomu bere na vědomí projednání oznámení - plán otvírky přípravy a dobývání lomu Bílina na období 2008-2030 a přijalo usnesení, že nesouhlasí s předmětným záměrem týkajícím se otvírky přípravy a dobývání lomu Bílina. Zastupitelstvo ukládá místostarostovi města toto stanovisko předat Ministerstvu životního prostředí v Praze a zaslat žádost na Úřad vlády ČR ve věci výzvy k odepsání zásob hnědého uhlí v regionu.“

V oznámení záměru, které úřadům předložily Severočeské doly, se přímo uvádí, že dlouhodobě dochází k překračování hygienických limitů imisí prachu v zájmové oblasti. S dalším přiblížením velkolomu a výsypky Pokrok k Lomu a Mariánským Radčicím by se tato situace nepochybně nadále zhoršovala. Obavy mají místní obyvatelé i z hluku, který již dnes intenzivně pociťují. V důsledku těžby by také bylo zdevastováno či výrazně poznamenáno bezprostřední okolí města včetně významných regionálních biokoridorů a biocentra, které obývají ohrožené druhy živočichů. Několik set metrů hluboký důl by významně změnil vodní režim, mikroklima, a tím i rozptylové podmínky v oblasti.

Člen občanského sdružení Kořeny a občan Lomu Radek Zahradník rozhodnutí komentoval takto: „Velmi si cením toho, že naši zastupitelé na snahy těžařů prolomit územní limity, které nás chrání před postupujícím velkolomem, reagovali tak rychle a jednoznačně. Pěkné by bylo, kdyby se podobně dokázala zachovat i vláda. V souladu s platným usnesením č. 444/1991 by konečně měla zajistit odpis zásob uhlí pod naším městem, abychom se v budoucnu neocitli ve stejné situaci, v jaké je nyní Horní Jiřetín. K tomu se také těžba měla původně přiblížit jen na několik set metrů. Dokud ministři neodepíší zásoby za těžebními limity, nebudou mít obce na Mostecku nikdy podmínky pro další rozvoj bez věčného strachu z plánů těžařů.“

Obyvatelka Lomu Hana Nováková řekla: „Již dnes jsou zásahy do krajiny v důsledku těžby extrémní. Velkolom je zatím od Lomu vzdálen dva kilometry, ale přesto ho především v noci slyšíme. Co teprve až se bude na okraji města sypat výsypka. Je jasné, že snahy těžebních společností o prolomení limitů těžby v poslední době sílí. Pokud se okamžitě jejich záměrům nepostavíme, budeme v lepším případě žít do smrti na hraně velkolomu v prachu a špíně, v tom horším se budeme opět stěhovat kvůli uhlí.

Záměr Severočeských dolů na prolomení limitů ve velkolomu Bílina nyní v tzv. zjišťovacím řízení zkoumá ministerstvo životního prostředí. Ministerstvo v něm rozhoduje, zda a jak podrobně bude posuzován vliv záměru na životní prostředí. Připomínky k záměru mohou občané i právnické osoby zasílat do pondělí 19. února na adresu MŽP v Praze.

Kontakty:
v Jana Doležalová, členka výboru o.s. Kořeny, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
v Vratislav Krupka, místostarosta města Lomu, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Sdružení Arnika se obrátilo otevřeným dopisem na primátora města Ústí nad Labem Jana Kubatu, aby se zasadil o mapování úniků rtuti ze Spolchemie, jejíž provozy uprostřed stotisícového města jsou zdrojem nekontrolovaných emisí rtuti a které způsobují zvýšené koncentrace rtuti v okolí chemičky.

--------------------------------------------------

V Praze, 31. 8. 2006

Vážený pane primátore,

obracíme se na Vás v souvislosti s některými provozy Spolku pro chemickou a hutní výrobu, a. s. (Spolchemie), jež se nachází ve vzdálenosti necelého půl kilometru od samého centra stotisícového města Ústí nad Labem. Provozy Spolchemie (Elektrolýza a Žíravé louhy) jsou zdrojem emisí rtuti do životního prostředí a představují tak značné riziko pro zdraví obyvatel města i pro životní prostředí. To potvrzují i měření, která jsme provedli ve dnech 23.6.2006 (v okolí areálu Spolchemie) a 26.6.2006 (uvnitř areálu Spolchemie a v jeho okolí). Měření bylo provedeno přístrojem Lumex RA-915+.

Vzhledem k těmto okolnostem Vás žádáme, pane primátore, abyste se zasadil o přehodnocení umístění přístroje OPSIS, které se ukázalo jako nevyhovující, a zajištění fungujícího monitorovacího přístroje, což by zajistilo lepší sledování vlivu emisí rtuti ze Spolchemie na obyvatele města Ústí nad Labem a životní prostředí.

Provedená měření koncentrací rtuti v ovzduší odhalila, že Spolchemie je v některých případech, které závisí na počasí, proudění vzduchu a míře úniků rtuti z provozu, zodpovědná za zvýšené koncentrace rtuti ve svém okolí. Koncentrace v určitých oblastech mimo areál Spolchemie (především v ulici Solvayova) překročily v době měření hodnoty stovek ng/m3 rtuti. Koncentrace rtuti v ovzduší se v některých částech této ulice pohybovaly v rozmezí od detekčního limitu (2 ng/m3) až po maximální naměřenou hodnotu 412 ng/m3. Výsledky měření naleznete v přiložené publikaci – Měření rtuti v okolí a v areálu Spolku pro chemickou a hutní výrobu, a.s. Ústí nad Labem.

Imisní situace na území města je sledována několika stanicemi imisního monitoringu. Dvě nejblíže umístěné stanice jsou stanice č. 1012 - Ústí nad Labem - město (provozuje Český hydrometeoro-logický ústav), v současné době stanice UULMA, a stanice č. 1457 - Ústí nad Labem - KHS Pasteurova (provozuje Státní zdravotní ústav). Rovněž stanice Českého hydrometeorologického ústavu odhalily v letech 2000 - 2006 zvýšené koncentrace rtuti, které dosahovaly desítek či stovek ng/m3, v ústeckém ovzduší. Imisní situace je sledována i přístrojem OPSIS, který je majetkem Magistrátu města Ústí nad Labem. Bohužel podle nám sdělených informací, cituji z dopisu Magistrátu města Ústí nad Labem – Odbor mimořádných situací ze dne 3.8.2006: „Přístroj OPSIS nesplňuje požadavky kladené na základě zákona o ovzduší na způsob měření koncentrací škodlivin. Měří v Ústí nad Labem od roku 1993, je umístěn v centru města na budově Zdravotního ústavu, ale jeho detekční limit pro páry rtuti je 40 ng/m3.“

Pokud by bylo monitorovací místo situováno na správně vytipované lokalitě v okolí areálu Spolchemie, nebo zajištěn provoz jiného citlivějšího přístroje na vhodně zvoleném místě, měli by obyvatelé Ústí nad Labem mnohem objektivnější a přesnější informace o stavu kvality ovzduší a rtuti, která má negativní vliv na jejich zdraví a životní prostředí. V současné době ale žádné monitorovací místo v těsně přilehlých místech (např. v ulici Solvayova, kde byly zjištěny opakovaně vysoké koncentrace rtuti v ovzduší) není, a tak zvýšené koncentrace rtuti v ovzduší představují neodhalené riziko pro zdraví obyvatel města Ústí nad Labem, kteří žijí a pracují v blízkosti této chlorové chemičky.

V souvislosti s používáním rtuti ve Spolchemii – tj. s provozem Elektrolýza - Vás žádáme, abyste se zasadil o to, aby:

- byl nainstalován citlivější měřící přístroj na vhodně vybranou lokalitu a aby bylo přehodnoceno umístění přístroje OPSIS na místo, kde by bylo možné lépe sledovat imisní zátěž rtuti v těsném okolí Spolchemie - např. do ulice Solvayova;

- byla ukončena výroba chlóru a louhu pomocí amalgámové elektrolýzy nejpozději v roce 2009;

- Spolchemie každoročně informovala veřejnost o rtuti tj. jaké množství rtuti bylo dokoupeno a z jakého důvodu, jaké množství rtuti Spolchemie uvolní prostřednictvím emisí do ovzduší, vody, do produktů a do odpadů; zprávy s těmito údaji by měly být veřejně dostupné;

- byl prováděn monitoring lidí, kteří žijí a pracují v okolí Spolchemie, kde budou zjištěny zvýšené koncentrace rtuti. Veškeré výsledky monitoringů (zaměstnanců a obyvatel města Ústí nad Labem) by měly být veřejně dostupné;

- Spolchemie vyčistila svůj ústecký areál a jeho okolí (především Klíšský potok a řeku Bílinu) od rtuti, ale i od jiných nebezpečných látek jako např. hexachlorbenzenu, DDT atd.

Podle ekologického sdružení Arnika z areálu chemičky Spolchemie v Ústí nad Labem nekontrolovaně uniká rtuť. Arnika provedla uvnitř i vně areálu Spolchemie měření koncetrace rtutí v ovzduší za pomocí atomové absorbční spektrofotometrie. Nejvíce rtuti Arnika naměřila v ulici Solvayova - 412 ng/m3. Na základě provedených měření Arnika navrhuje, aby Spolchemie sledovala zdravotní stav zaměstnanců i obyvatel a aby byl prováděn důsledný a dlouhodobý monitoring koncentrací rtuti v ovzduší v areálu Spolchemie a v jejím okolí.

TISKOVÁ ZPRÁVA SDRUŽENÍ ARNIKA z 27. července 2006

Měření Arniky odhalilo, že ze Spolchemie nekontrolovaně uniká rtuť

ÚSTÍ NAD LABEM – Z areálu úsecké Spolchemie nekontrolovaně unikají emise rtuti a nikdo systematicky nemapuje kudy. Lidé, kteří procházejí kolem továrny, jsou tak vystaveni působení této toxické látky, aniž by o tom věděli. Vyplývá to z výsledků měření, které Arnika provedla uvnitř i vně areálu Spolchemie ve dnech 23. a 26. června pomocí automatického analyzátoru rtuti (Lumex RA-915+), jenž pracuje na bázi atomové absorbční spektrofotometrie. Nejvyšší koncentrace rtuti v ovzduší byly naměřeny v ulici Solvayova - 412 ng/m3. Tato hodnota přesahuje o 112 ng/ m3 limit, který je platný v USA. V České republice však existuje pouze limit pro roční průměr koncentrací rtuti ve venkovním ovzduší. "Ovšem i limit stanovený v USA považují odborníci z National Resource Defense Council za příliš benevolentní," řekla Mgr. Hana Kuncová.

„Provedená měření koncentrací rtuti v ovzduší odhalila, že Spolchemie je v některých případech, které závisí na počasí, proudění vzduchu a míře úniků rtuti z provozu, zodpovědná za zvýšené koncentrace rtuti ve svém okolí. Pokud by se takto vysoké koncentrace vyskytovaly po větší část kalendářního roku, tak by došlo k překročení imisního limitu pro rtuť, který je českou legislativou stanoven na 50 ng/m3 jako průměrná hodnota za kalendářní rok,“ vysvětlila Mgr. Hana Kuncová ze sdružení Arnika, která měření prováděla.

Výsledky všech měření Arnika popsala ve studii „Měření rtuti v okolí a v areálu Spolku pro chemickou a hutní výrobu, a.s. Ústí nad Labem“, která patří mezi první studie svého druhu v České repubublice. „Po Spolaně Neratovice, kde měření prováděli odborníci z Vysoké školy chemicko - technologické v Praze, je naše měření u Spolchemie druhým měřením přítomnosti toxických látek v okolí chemiček. Ani v okolních zemích není zatím tato praxe příliš obvyklá, ačkoliv může odhalit velmi zajímavé informace týkající se kontaminace prostředí v těsné blízkosti velkých chemických podniků,“ uvedla Kuncová.

Ta v dnes zveřejněné studii navrhuje, aby byly úniky rtuti ze Spolchemie důsledněji monitorovány. „Například v Solvayově ulici žádný monitorovací bod není. Kdyby se však monitorovací body umístily na správně vytipovaná místa, je možné že by se přišlo i na překračování celoročního limitu pro rtuť. Ještě lépe by však bylo, kdyby Česká republika přehodnotila stávající limit a stanovila nějaký krátkodobější. Vždyť co se týče emisí rtuti na jednoho obyvatele patříme k nejhorším zemím v Evropě,“ řekla Kuncová.

Studie Arniky rovněž navrhuje, aby Spolchemie pečlivě sledovala zdravotní stav svých zaměstnanců a obyvatel a aby společně s příslušnými vědeckými pracovišti a místní samosprávou prováděla důsledný a dlouhodobý monitoring koncentrací rtuti v ovzduší v areálu Spolchemie a v jejím okolí. Výsledky monitoringu by měly být veřejně dostupné. Na konci každého kalendářního roku by měla být zpracována souhrnná hodnotící zpráva, která by měla být rovněž veřejně přístupná. Arnika ve studii rovněž doporučuje, aby Spolchemie do roku 2009 nahradila amalgámovou elektrolýzu jinou technologií výroby chlóru. Amalgámová elektrolýza je totiž hlavním zdrojem emisí rtuti ze Spolchemie.

Ze zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu ČR vyplývá, že systém výběru a odvodu poplatků za ukládání nebezpečných odpadů je komplikovaný, způsob vymáhání dlužných poplatků nefunkční. Umožňuje původcům a provozovatelům skládek nebezpečného odpadu poplatek za jeho ukládání neplatit vůbec nebo jen v minimální výši. Pokuty za porušení jednotlivých ustanovení zákona o odpadech byly ukládány na spodní hranici pásma možné výše pokut. Navíc byly v odvolacích řízeních často ještě dále snižovány.

----------------------------------------------------------------------------

Tisková zpráva NKÚ o ukončení kontrolní akce č. 05/28 – „Hospodaření s finančními prostředky státu při nakládání s nebezpečnými odpady“ Cílem kontroly bylo prověřit hospodaření s finančními prostředky státu, které byly účelově určeny na nakládání s nebezpečnými odpady při jejich likvidaci a prověřit zpoplatňování nebezpečných odpadů. Kontrolováno bylo období let 2002 až 2004 u 17 kontrolovaných osob. Kontrolní akci řídil člen NKÚ Ing. Zdeněk Brandt.

 

Z kontrolních zjištění vyplývá, že systém výběru a odvodu poplatků za ukládání nebezpečných odpadů je komplikovaný, způsob vymáhání dlužných poplatků nefunkční. Umožňuje totiž původcům a provozovatelům skládek nebezpečného odpadu poplatek za jeho ukládání neplatit vůbec nebo jen v minimální výši. Pokuty za porušení jednotlivých ustanovení zákona o odpadech byly ukládány na spodní hranici pásma možné výše pokut, přesto byly v odvolacích řízeních často snižovány.

Dovoz odpadů do České republiky je sice až na výjimky zakázán, přesto se vyskytuje velký počet subjektů, které využívají nejasnosti legislativy a odpad deklarovaný jako výrobek dovážejí. Proces potrestání nelegální přepravy odpadů přes ČR je z důvodu nedostatečné legislativní úpravy neúčinný.

Nejasnost právních předpisů pro odpadové hospodářství, nepřesné definice, časté změny, komplikovanost a opožděnost jejich úprav se projevují v nízké účinnosti současné právní úpravy.

Česká pobočka mezinárodní ekologické organizace Greenpeace zveřejnila seznam letošních pěstitelů geneticky modifikované Bt kukuřice MON810. Přehled uvádí nejen pěstitele GM kukuřice firmy Monsanto, ale také údaje o lokalizaci a rozloze osetých ploch.
GM kukuřice MON 810 je v několika okolních státech zakázana. V roce 1999 pěstování a dovoz osiva této GM kukuřice zakázalo Rakousko, v lednu 2005 Maďarsko a v březnu 2005 i Polsko. Její komerční pěstovní není dovoleno ani na Slovensku. Uvedené země zákaz odůvodňují neexistencí řádného monitorovacího plánu, jenž pro GM plodiny vyžaduje platná evropská legislativa.

Tisková zpráva Greenpeace z 13. 7.2006

Pěstitelé GMO odhaleni

Ekologická organizace Greenpeace dnes zveřejnila seznam letošních pěstitelů geneticky modifikované Bt kukuřice MON810 včetně údajů o rozloze ploch, na kterých je tato u nás jediná komerčně pěstovaná GM plodina pěstována.[1]

Z údajů vyplývá, že letos je Bt kukuřicí MON810 celkem v České republice osázeno 1070 ha (údaj ze 7.7.2006). Jedná se přibližně o 0,3% z celkové rozlohy 291501 ha kukuřice pěstované v ČR na zeleno, siláž a zrno. Původní odhady pro tento rok, vycházející od představitelů biotechnologické firmy Monsanto a prezidenta agrární komory Jana Veleby, hovořily až o desetinásobném nárůstu ploch oproti 270 ha osetých Bt kukuřicí v loňském roce.

Tyto předpovědi se nenaplnily a důvodů je jistě celá řada. Jak vyplývá ze společné hodnotící studie pracovníků Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze a Ministerstva zemědělství ČR, kteří oslovili loňské pěstitele geneticky modifikované kukuřice, má pěstování této plodiny mnoho záporných stránek. Mezi nejzásadnější patří, kromě zvýšené administrativy a dodržování pravidel koexistence daných zákonem, hlavně vysoká cena osiva, ale i omezené uplatnění produkce na trhu. Bylo dokonce zaznamenáno i zaorání plochy oseté Bt kukuřicí.[2] Řada odběratelů již dnes totiž požaduje, stejně jako jinde v Evropě, certifikát o tom, že mléko, maso a vejce pocházejí ze zvířat, která nebyla krmena GMO.

Většina zemědělců v ČR se tudíž staví vůči pěstování GM plodin odmítavě. A to navzdory proklamacím biotechnologických koncernů jako je Monsanto, které se stále snaží přesvědčit pěstitele, že se jim sázka na GMO vyplatí.

Zveřejněním seznamu Greenpeace supluje povinnost státu zveřejnit informace o místě pěstování GMO pro potřeby občanů na základě Evropské směrnice 2001/18/EC, čl.31(3)(b) o půdním registru. Tato směrnice nebyla dodnes do naší legislativy plně implementována, a tak jsou tyto zásadní informace pro mnohé občany nedostupné. Greenpeace o získání údajů o místech pěstování GM kukuřice usilovalo i minulý rok, první konkrétní lokalitu však bylo schopno zveřejnit až na konci září.

„Konspirace, která pěstování geneticky modifikované kukuřice obklopuje, není pouze směšná, ale i skutečně nebezpečná. Jak se mají např. sousední pěstitelé chránit a přijmout náležitá opatření proti kontaminaci, když třeba ani někdy přesně nevědí, kde se Bt kukuřice pěstuje? Zemědělci ani nevědí, co mohou udělat pro svou ochranu a jaká je vlastně právní situace ohledně GMO. Je také s podivem, že zastánci GMO se naopak nesnaží připoutat pozornost veřejnosti a ukázat ony údajně ‚skvělé‘ výsledky,“ uvedla konzultantka genetické kampaně Greenpeace ČR Magdalena Klimovičová.

Možné velkoplošné pěstování GM kukuřice v ČR by mohlo mít dalekosáhlé důsledky nejen pro biologickou rozmanitost, ale pro samotný zemědělský sektor, jemuž bude hrozit ztráta odbytišť. Pěstování GM plodin navíc ohrožuje samotnou existenci ekologického hospodaření v Evropě.

Další informace:
RNDr. Magdalena Klimovičová, konzultantka genetické kampaně GreenpeaceČR, tel.: 224 319 667, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Poznámky pro editory:

[1] Seznam letošních pěstitelů geneticky modifikované Bt kukuřice MON810

[2] Kučera, L., Čeřovská, M.: První české zkušenosti s GMO: Geneticky modifikované organismy: Sborník přednášek. Ministerstvo zemědělství České republiky, Praha, 2006

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License