Společnost pro trvale udržitelný život

Aktuality STUŽ

Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.

Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.

Starší Aktuality najdete zde

Staňte se členem STUŽ

Není nic jednoduššího, než se přihlásit.

Informace o podmánkách členství

On-line přihláška za člena STUŽ

 

STUŽ na sociálních sítích

Sledujte nás také na sociálních sítích - tam najdete aktuální informace a zajímavosti

Facebook

Twitter

Ministr životního prostředí Martin Bursík od představitelů Hnutí DUHA a herce Jaroslava Duška převzal krabici s více než šesti tisíci korespondenčních lístků, na nichž lidé žádají zlepšení třídění odpadu v České republice. „Děkuji Hnutí DUHA i všem, kdo petici podepsali. Její požadavky jsou přesně to, co chystáme v nové odpadové legislativě. Je to pro nás velká podpora,“ reagoval bezprostředně po předání petičních lístků ministr Bursík.

Petice požaduje zajištění možnosti třídit více druhů komunálního odpadu, včetně bioodpadů, či zvýšení poplatků za skládkování a spalování odpadů. Češi vyprodukují ročně zhruba čtyři miliony tun komunálního odpadu – tedy 400 kg na každého obyvatele republiky. Recyklace se dnes ovšem dočká pouhá pětina z tohoto množství. „Podle Plánu odpadového hospodářství bychom se měli dostat k 50 % recyklace do roku 2010,“ říká Martin Bursík. „To není možné bez zásadních změn v legislativě a zlepšení současných systémů nakládání s odpady, jako je třídění elektrošrotu, apod.,“ dodává ministr.

V roce 2006 bylo do systému třídění odpadů zapojeno 97 % populace ČR. Systém funguje v 5 484 obcích, občané mají k dispozici 146 000 barevných kontejnerů, 660 000 pytlů a více než 800 sběrných dvorů a výkupen. Průměrná vzdálenost, kterou má občan ČR ke sběrnému místu, je 145 metrů.

Novela zákona o odpadech, kterou MŽP předloží k veřejné diskusi do měsíce, zavede pro všechny obce v ČR povinnost zajistit od roku 2010 lidem možnost třídit pětici základních druhů komunálního odpadu: skla, plastů, papíru, nápojových krabic a bioodpadu.

Novela zákona o odpadech zvýší zároveň poplatky za skládkování odpadu i jeho spalování. „Jde o ekonomickou motivaci, která ukazuje, že prioritou je využití odpadu jako suroviny. Jakýkoli způsob likvidace přichází v úvahu až u toho odpadu, který není možné dále zpracovat,“ vysvětluje ministr Bursík. Část příjmu z těchto poplatků dostanou obce a kraje, část Státní fond životního prostředí, který je vrátí do systému jako kofinancování odpadářských projektů v Operačním programu Životní prostředí.

V úterý 30. října skončila lhůta, daná zákonem o integrované prevenci [1], do které měli provozovatelé zhruba 1850 průmyslových a zemědělských zařízení povinnost získat integrované povolení, nutné k jejich další činnosti. Platnými integrovanými povoleními dnes disponuje zhruba 75 % těch, kterých se tato povinnost týká (tj. bylo vydáno 1150 vydaných povolení).

Na území České republiky se nachází cca 1850 technologických jednotek spadajících pod režim integrované prevence, protože však lze povolit více jednotek najednou, počet potřebných povolení je nižší – asi 1500. Povolující institucí je většinou krajský úřad, vrchní státní dozor provádí MŽP, které je i odvolacím orgánem. Odbornou pomoc, zejména k hodnocení technologií (zda splňují požadavek na tzv. nejlepší dostupnou techniku – BAT [2]), ministerstvem zřízená instituce CENIA, česká informační agentura životního prostředí.

Žádost o integrované povolení podala naprostá většina provozovatelů. Ovšem část z nich tak, přesto že o této povinnosti věděli čtyři roky, učinila pozdě. O jejich integrovaných povolení se tedy stále vedou řízení na krajských úřadech. To se týká cca 21 % podniků. Malá skupina provozovatelů (zhruba 4 %) nepodala žádost o integrované povolení na krajské úřady vůbec. Provozovatelům hrozí za nedodržení zákonné povinnosti sankce až do výše 7 milionů korun od České inspekce životního prostředí či Krajské hygienické stanice. V případě, že ohrožují životní prostředí nebo veřejné zdraví, pak hrozí dokonce nejvyšší sankce, kterou je uzavření provozu.

Situace v povolovacím procesu se liší podle krajů, protože distribuce zařízení není v ČR rovnoměrně rozložena. Nejméně zařízení je v Praze a nejvíce ve Středočeském kraji, za ním následují Ústecký, Moravskoslezský a Jihomoravský kraj. Nejvíce povolení zbývá vydat ve Středočeském a Ústeckém kraji (na Ústecký kraj připadá v rámci státu nejvíce chemických zařízení, u nichž je povolování časově a odborně nejnáročnější).

Účelem integrované prevence je snížení průmyslových emisí, ochrana životního prostředí jako celku, ochrana veřejného zdraví a zjednodušení povinností v oblasti životního prostředí pro provozovatele významných průmyslových (a zemědělských) činností. Integrované povolení nahrazuje provozovateli řadu dílčích povolení (například v oblasti vod, odpadů a ochrany ovzduší) povolením jediným.

Více informací:
http://www.ippc.cz
http://www.env.cz/ippc

Podrobnější informace poskytnou:
Ing. Bc. Jan Maršák, PhD. – vedoucí oddělení IPPC MŽP, tel.:  267 122 974 , e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ing. Jan Slavík – oddělení IPPC MŽP, tel.:  267 122 808 , e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Poznámky:
[1] V roce 2003 vstoupil v účinnost zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, kterým byla do národní legislativy převedena klíčová evropská směrnice v oblasti snižování průmyslových emisí – směrnice 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění (směrnice IPPC). Zákon uložil provozovatelům průmyslových a zemědělských činností (vymezených zákonem) získat do 30. 10. 2007 tzv. integrované povolení, kterým jsou stanoveny komplexní závazné podmínky provozu zařízení. Závazné podmínky provozu jsou souborem pravidel (například emisních limitů, monitoringu, opatření k nakládání s odpady, předcházení haváriím), v rámci kterých musí být zařízení provozováno. Závazné podmínky provozu by měly vycházet z nejlepších dostupných technik (Best Available Techniques – BAT), které představují nejúčinnější a nejpokročilejší stádium vývoje technologií a způsobu jejich provozování. Vydání integrovaného povolení je veřejně přístupný proces, ve kterém může veřejnost podmínky provozu zařízení svými připomínkami ovlivnit.
[2] Pojem nejlepší dostupné techniky pochází z anglického Best Available Techniques (BAT). BAT představuje nejúčinnější a nejpokročilejší stadium vývoje technologií a činností a způsobu jejich provozování, které ukazují praktickou vhodnost určitých technik navržených k předcházení a, pokud to není možné, k omezení emisí a jejich dopadů na životní prostředí. Jednotlivé části termínu „nejlepší dostupná technika“ jsou definovány v zákoně o integrované prevenci.

Přemnožená spárkatá zvěř v českých lesích spase nebo poškodí skoro polovinu nově vysazených stromků. K šokujícímu číslu došla nová studie, kterou sestavil Ústav pro výzkum lesních ekosystémů (IFER) v Jílovém u Prahy [1].

Hnutí DUHA proto napsalo ministrům zemědělství a životního prostředí, aby stát urychleně změnil legislativu tak, že zajistí snížení stavu jelenů, srnců a muflonů na počet, který les uživí.

Podle studie:
· V roce 2005 byla poškozena téměř polovina mladých vysazených stromků (44 %).
· Pro listnáče a jedle stejné číslo činí dokonce 60 %. Proto ačkoli vlastníci a správci lesů sází povinné procento těchto stromů, zvěř skoro dvě třetiny z nich zase spase, takže v nových porostech zůstává zase skoro jen smrk.
· V dospělých porostech smrku je poškozeno 16 % stromů zvěří a 15 % stromů mechanizací, tedy bezmála každý třetí. Stromy pak napadá hniloba a po čase odumírají – nejčastěji je zlomí vítr nebo napadne kůrovec. Navíc hniloba znehodnocuje dřevo.
· Škody soustavně rostou. Oproti předchozím rokům se poškození okusem spárkatou zvěří zvýšilo ve všech zkoumaných skupinách lesů.

Příčinou kalamitního přemnožení zvěře je podle Hnutí DUHA hlavně špatná legislativa, kvůli které státní správa nevykonává své pravomoci. Ekologická organizace proto v dopise žádá ministry Petra Gandaloviče a Martina Bursíka, aby ministerstvo zemědělství urychleně novelizovalo takzvanou mysliveckou vyhlášku a v dalším kroku vláda navrhla změnu mysliveckého zákona.

Ekologická organizace připomněla, že stačí stanovit nástroje, které přimějí myslivce, aby udržovali takový stav zvířat, jaký les uživí. Musí také vzniknout účinná kontrola.

Podle výpočtů z poloviny devadesátých let tehdy činily celkové škody způsobené přemnoženou zvěří 1,2 miliardy korun ročně [2]. Od té doby ale dramaticky stouply. Hnutí DUHA odhaduje, že ekonomické ztráty aktuálně dosahují 1,5 miliardy korun ročně [3].

Jaromír Bláha z Hnutí DUHA řekl:
„Výsledky ukazují, že přemnožení zvěře je pro české lesy větší kalamitou než orkán Kyrill. Kalamitně přemnožená zvěř nejenže doslova spásá lesy a způsobuje škody za více než miliardu korun ročně. Navíc účinně brání návratu listnáčů, které jsou nutné kvůli ozdravění našich lesů. V mnoha oblastech nemohou mladé stromky vůbec odrůstat bez nákladné ochrany. Výrazné snížení počtů jelenů a srnců je prvním krokem k ozdravění českých lesů. Problém by přitom šlo docela snadno řešit, stačí politická vůle. Hlavní odpovědnost nese ministr zemědělství. Prvním krokem je změna myslivecké vyhlášky, poté musí následovat novela mysliveckého zákona.“

Kontakt: Jaromír Bláha, Hnutí DUHA, jaromir.blaha (zavinac) hnutiduha.cz

Poznámky:

[1] Apltauer, J., Beranová, J., Havránek, F., Roubalová, M., Zatloukal, V., et Henžlík, V.: Inventarizace škod zvěří na lesních a zemědělských porostech (lesnická část), IFER – Ústav pro výzkum lesních ekosystémů, Jílové u Prahy 2007

[2] Mrkva, R.: Nové směry v pojetí myslivosti. In: Sborník referátů z konference “Škody zvěří - jejich příčiny a prevence“, Zlaté Hory 1995

Mrkva, R.: Myslivost, ochrana živočichů a ochrana lesa v podmínkách trvale udržitelného spravování lesních ekosystémů. In: Zborník referátov z konferencie “Biodiverzita z aspektu ochrany lesa a polovníctva“, Zvolen 1996

[3] Do výpočtu jsou zahrnuty: přímé škody (zničené stromky), vynucené náklady na umělou ochranu vysázených stromků (oplocenky, plastové obaly a podobně), ztráty na přírůstu stromů a na kvalitě dřeva. Ministerstvo zemědělství ve svých statistikách uvádí pouze přímé škody, které jsou v celkovém objemu peněz nejmenší položkou.

Změny klimatu, rychlé vymírání rostlinných i živočišných druhů, otázka, jak uživit rostoucí lidskou populaci, aniž by byly vyčerpány zdroje planety – tyto zásadní problémy světového životního prostředí stále zůstávají nevyřešené a znamenají významné riziko pro lidstvo. Konstatuje to čtvrtá hodnotící zpráva OSN nazývaná Globální environmentální výhled 4 (Global Environmental Outlook 4, GEO-4), která byla včera zveřejněna v New Yorku, hlavním sídle OSN, a v Nairobi, sídle Programu OSN pro životní prostředí (UNEP). Pracovalo na ní 390 vědců z celého světa a recenzovala ji další tisícovka expertů.

„Na začátku října jsme zveřejnili zprávu o českém životním prostředí, v polovině října byla v Bělehradě publikována zpráva, hodnotící stav v celé Evropě a dnes je tu zpráva, hodnotící stav životního prostředí na celé planetě. Všechny se shodují: stav životního prostředí je alarmující a reakce světového společenství nedostatečná. Prioritou číslo jedna je jednoznačně ovzduší a klimatická změna,“ říká ministr životního prostředí Martin Bursík.

GEO-4 je nejnovější ze série zpráv UNEP, které hodnotí aktuální stav světové přírody a životního prostředí již od roku 1987. Navrhuje také, co je třeba udělat, aby se situace začala měnit k lepšímu.

“Na všechny závažné problémy životního prostředí upozornila už v osmdesátých letech minulého století studie Naše společná budoucnost [1]. Dodnes o žádném z nich nelze říci, že by se vyvíjel pozitivním směrem,“ konstatuje GEO-4. Pokud nenajdeme způsob, jak tyto problémy řešit, mohou dlouhodobě ohrozit samo přežití lidstva. „Světoví politici často reagují pomalu a omezují se jen na drobnosti,“ shrnuje výkonný ředitel UNEP Achim Steiner.

“V posledních dvaceti letech mezinárodní společenství dokázalo o 95 % snížit emise ozón ničících látek, shodlo se na snižování emisí skleníkových plynů, zavedlo emisní obchodování, zřídilo chráněná území, která dnes pokrývají zhruba 12 % planety a našlo řadu nástrojů, jak chránit biodiverzitu či nakládat s nebezpečnými odpady,“ dodává Steiner. „Přesto, jak ukazuje GEO-4, zůstávají hlavní problémy stále nevyřešené a přibývají nové,“ varuje Steiner.

Zpráva GEO-4 konstatuje, že svět nadále čelí ekologické, energetické a rozvojové krizi zároveň. Tedy nejen změna klimatu, vymírání druhů a nedostatek potravin, ale také pokles rybích populací, degradace půd a nižší úrodnost, neudržitelný tlak na využívání přírodních zdrojů nebo snižující se zásoby pitné vody.

Změny klimatu jsou podle GEO-4 globální prioritou číslo jedna, což se projevuje na aktivitách světových lídrů absolutně nedostatečně. Přitom do poloviny tohoto století je nutné dosáhnout zásadního snížení emisí skleníkových plynů. Klíčový summit OSN se sejde v polovině prosince na Bali, kde by měla být oficiálně zahájena jednání o nové globální dohodě o redukci skleníkových plynů po skončení platnosti Kjótského protokolu. Debata se povede o zapojení zemí jako je Čína či Indie do závazků na snižování skleníkových emisí. Globální průměrná teplota vzrostla od roku 1906 o 0,74 oC a vědecké prognózy hovoří o dalším růstu o 2 – 4 oC do konce století, přičemž zvýšení globální teploty o 2 oC by už mohlo znamenat nevratné změny. Pokračuje rychlé tání ledovců, zejména arktických a horských, což jednak ohrožuje zásoby pitné vody v řadě regionů a znamená riziko zvýšení hladiny oceánů. Přitom zhruba 100 milionů lidí žije do výše jediného metru nad mořem.

Ačkoli se (zejména v ekonomicky vyspělejších státech) kvalita ovzduší v posledních 20 letech zlepšila, v rozvinutých zemích je stále velmi špatná. Problémem jsou zejména prachové částicice a troposférický ozónu. Tyto látky mají navíc významný vliv na lidské zdraví i ekosystémy. Odhady hovoří o tom, že ročně umírá v důsledku znečištění ovzduší po celém světě předčasně 2,4 milionu lidí. Zhruba 800 000 úmrtí mají na svědomí právě prachové částice, dalších 1,6 milionů lidí se stává oběťmi znečištění vnitřního ovzduší. Škody způsobené troposférickým ozonem na zemědělských plodinách se pohybují v řádu 6 – 12 bilionů USD ročně jen v Evropě. Také ČR má s prachovými částicemi, polycyklickými aromatickými uhlovodíky a troposférickým ozonem značný problém. Nadlimitním koncentracím těchto látek je vystavena velká část populace ve městech i na venkově (78 % populace vystaveno nadlimitním koncentracím troposférického ozonu, 29 % populace nadlimitním koncentracím prachových částic a 69% populace nadlimitním koncentracím benzo(a)pyrenu).

Zavlažování zemědělské půdy už dnes odebírá 70 % dostupných zásob vody. Pokud by se podařilo dosáhnout Rozvojových cílů tisíciletí, bude to znamenat nutnost zdvojnásobení světové produkce potravin do roku 2050. Přitom stále klesají zásoby pitné vody. Zpráva konstatuje, že v rozvojových zemích jí bude v roce 2025 k dispozici o 50 % méně, v průmyslových zemích o 18 %. V rozvojovém světě přitom už dnes zemřou ročně na choroby spojené s nekvalitní vodou 3 miliony lidí, z nichž většina jsou děti mladší pěti let. Nedostatečné hygienické podmínky se dnes týkají 2,6 miliardy lidí na Zemi.

Současné změny v biodiverzitě, tedy rozmanitosti živočišných a rostlinných druhů a ekosystémů, jsou nejrychlejší v celé lidské historii. Druhy vymírají stokrát rychleji než kdykoli v mapovatelné minulosti. Vymřením je bezprostředně ohroženo 23 % savců, 12 % ptáků a 30 % obojživelníků. Rostoucím problémem jsou také šířící se invazní rostlinné i živočišné druhy, likvidující přirozené populace. Spotřeba ryb se mezi léty 1961 a 2001 více než ztrojnásobila. Dnes se loví dva a půlkrát více ryb, než dokáže oceán „vyprodukovat“.

GEO-4 je první zprávou UNEP, která se zaměřila také na sedm velkých světových regionů. Hlavními problémy Evropy jsou podle ní rostoucí počet domácností a s tím spojená stále rostoucí výroba a spotřeba, vysoká energetická spotřeba, špatná kvalita ovzduší, zejména ve městech, problémy spojené s dopravou a ztráta biodiverzity.

Budoucnost je podle GEO-4 závislá na individuálních, politických i společenských rozhodnutích, která uděláme nyní. Některé problémy mohou pomoci vyřešit nové technologie, ovšem musí být energeticky úsporné a environmentálně šetrné. „Jedinou cestou je dostat ekologickou politiku z okraje do centra rozhodování,“ konstatuje zpráva UNEP.

Další informace:
http://www.unep.org/geo
http://www.unep.org/geo/geo4

Poznámky:
[1] Naše společná budoucnost je první zprávou tohoto druhu. V roce 1987 ji připravila expertní komise OSN pod vedením norské premiérky Gro Harlem Brundtlandové.

Ovzduší silně znečištěné jemným prachem, rostoucí počet alergiků, vysoká energetická náročnost průmyslu a produkce skleníkových plynů, ovlivňujících zemské klima, nízký podíl obnovitelných zdrojů energie, narůstající objem skládkovaného komunálního odpadu či nejpoškozenější lesy v Evropě – to jsou hlavní problematické oblasti, na které upozorňuje aktuální Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2006, kterou ve středu projednala vláda.

„Začátkem devadesátých let se kvalita životního prostředí výrazně zlepšila, teď už ovšem několik let stagnuje. V řadě oblastí pokulháváme za ostatními evropskými státy. Vzduch obsahující nadlimitní koncentrace prachových částic PM10 dýchá 62 % obyvatel, a to nejen ve městech [1]. Výrazně roste znečištění ovzduší dopravou a ze spalování v lokálních topeništích. To znamená bezprostřední riziko pro zdraví lidí, zvyšuje se počet dětí s alergiemi. Ten trend jsme tušili z dat, která postupně dostáváme, řadu kroků ke zlepšení jsme proto už nastartovali,“ konstatuje ministr životního prostředí Martin Bursík.

„Peníze z evropských fondů pomohou při pořizování nízkoemisních (ekologičtějších) spalovacích zdrojů pro vytápění, státní úřady postupně obmění své automobily za čistější alternativy, přísnější bude kontrola STK, novela zákona o silniční dani zvýhodní auta na environmentálně šetrnější pohon. Reviduje se systém poplatků za znečišťování ovzduší, připravovaná novela zákona o ovzduší stanoví přísnější parametry pro spalování v domácích kotlích. Pomoci by měla i druhá fáze ekologické daňové reformy,“ vypočítává Martin Bursík.

Ministerstvo životního prostředí také spolupracuje s Ministerstvem zemědělství na změně lesnické legislativy, změny čekají zákon o odpadech i obalech.

Zpráva například uvádí, že:

* Ovzduší: Od roku 2000 dochází k poklesu emisí oxidů dusíku, oxidu siřičitého a těkavých organických látek a naopak stagnují emise prachových částic [2]. 29 % území České republiky (bez započtení přízemního ozónu) patří mezi oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší. Problém jsou především jemné prachové částice PM10 a PM2,5, polycyklické aromatické uhlovodíky a oxidy dusíku. Koncentrace oxidu dusičitého překračují povolený imisní limit jen na několika dopravně exponovaných lokalitách, avšak tato látka je prekurzorem troposférického ozonu – další toxické látky, jejíž limitní hodnoty jsou překračovány na rozsáhlém území ČR. Vytápění v domácnostech se na emisích PM10 podílí z 38 %, doprava dalšími 20 %, na emisích PM2,5 se 27% podílí vytápění domácností a 31% doprava. Nadlimitním koncentracím PM10 je vystaveno 62% populace ČR. Na rozdíl od většiny evropských států množství těchto částic v ČR posledních letech neklesá. Emise polyaromatických uhlovodíků dokonce ze dvou třetin (66 %) pocházejí z vytápění domácností. Nadlimitním koncentracím benzo(a)pyrenu, který je zástupcem této skupiny látek, je vystaveno 69% populace.

* Narůstá výskyt alergických onemocnění. V roce 2006 byla alergická onemocnění zaznamenána u 30 % dětí, polovinu z toho tvoří respirační alergie. V roce 2001 se oproti roku 1996 zvýšil počet dětských alergiků o polovinu, v roce 2006 byl zjištěn podobně vysoký nárůst. Odborné studie prokazují, že právě znečištění ovzduší, zejména jemnými prachovými částicemi, vede ke zvýšenému riziku vzniku alergií.

* Energetická náročnost: I přes pozvolný pokles (meziročně 6,5 %) je energetická náročnost české ekonomiky jedna z nejvyšších v Evropě. Výsledkem je vyšší spotřeba energie, více emisí, vyšší dovozy energetických surovin a nižší konkurenceschopnost.

* Změny klimatu: Emise skleníkových plynů neklesají. Naopak, podle předběžných dat za rok 2006 došlo k jejich mírnému meziročnímu nárůstu. V přepočtu na obyvatele patří s 12,8 t nadále k nejvyšším v Evropě. Rostou mj. emise z dopravy, které nejsou zahrnuty do evropského systému obchodování s emisními limity. V roce 2004 (poslední dostupná data pro mezinárodní srovnání) měla ČR druhé nejvyšší emise (14,4 t/obyv.) mezi přistupujícími zeměmi a páté nejvyšší v EU 25.

* Obnovitelné zdroje energie: Výroba elektrické energie z OZE tvoří 3,5 TWh a její podíl na hrubé domácí spotřebě elektrické energie vzrostl na 4,9 % (nárůst o 0,86 %). Na růstu se nejvíce podílela výroba elektrické energie ve vodních elektrárnách. Podíl obnovitelných zdrojů na hrubé domácí spotřebě elektřiny činí v Evropě v průměru 13,6 %, ČR by měla dosáhnout 8% podílu do roku 2010.

* Lesy: Zdravotní stav českých lesů se výrazně nelepší a je horší než ve většině evropských zemí. Přes 50 % lesů je postiženo z více než čtvrtiny defoliací (odlistěním). Příčinou je především znečištěné ovzduší, včetně historické zátěže emisemi síry, a abiotické faktory (klimatické výkyvy). Lesy mají i přes postupné zlepšování nevhodnou druhovou skladbu, tři čtvrtiny tvoří jehličnany, převážně umělé smrkové porosty. Ty nejsou odolné vůči výkyvům počasí a škůdcům.

* Odpady: Produkce odpadů v ČR – včetně komunálních – klesá. Nadále se ale zvyšuje podíl biologické složky skládkovaného odpadu. Přestože roste i procento odpadů, které se dále využívají, cíl Plánu odpadového hospodářství ČR do roku 2010 recyklovat polovinu komunálního odpadu se plnit nedaří. V loňském roce se jej recyklovalo jen 20 procent. Jsme pozadu například za Rakouskem a Německem, kde 50% podílu recyklace dosáhli již před několika lety.

Jakub Kašpar

O Praze se právem říká, že je jedním z nejkrásnějších měst světa. Při přebíhání přechodů, kde svítí zelená sotva pár vteřin, nebezpečném kličkování na kole mezi kolonami aut kvůli neexistenci cyklistických pruhů, nebo složitém obcházení vozů zaparkovaných už i na chodníku ale člověk sotva věří, že se nachází v obdivovaném srdci Evropy. Praha utrácí miliardy ročně za silnice a tunely. Pro chodce, cyklisty, maminky s kočárky, seniory a lidi s handicapem jsou ale ulice pořád stejně málo přívětivé. Podnikaná opatření jsou nedostatečná. Proměna města přitom nemusí být drahá. Spíše než utrácení dalších miliard z veřejných rozpočtů by pomohly promyšlené kroky a inspirace zeměmi, které už pochopily, že město musí být především prostorem pro lidi.

Vyzýváme vedení Prahy, aby do září 2008 - během následujícího roku - přistoupilo ke konkrétním krokům, jež nastartují pozitivní proměnu města:
  • Vypracovat dlouhodobou koncepci pro podporu pěší a cyklistické dopravy (za účasti veřejnosti). Vedení města tak získá přehled o tom, co chodce a cyklisty v Praze nejvíce trápí a jaká jsou možná řešení. Problémy budou jasnější.
  • Umožnit obousměrný průjezd cyklistů v 5 jednosměrných ulicích (Pařížské, Šeříkové, Opletalově, Křižíkově, Na vrstvách). Město bude průjezdnější.
  • Zřídit představená stání cyklistů před automobily v 5 křižovatkách (U Bulhara, Dukelských Hrdinů x Veletržní, náměstí Kinských, Na Slupi x Albertov, Těšnov x Florenc). Křižovatky budou bezpečnější.
  • Optimalizovat interval zelené na 5 frekventovaných přechodech pro chodce v centru města (Náměstí Jana Palacha, Smetanovo nábřeží před Národním divadlem, I.P. Pavlova, Jana Želivského x Vinohradská, Vršovická u Vršovického nádraží). Přechody budou kulturnější.
  • Zahrnout prvky cyklistické infrastruktury do všech rekonstrukcí a nové výstavby komunikací (zejména: Štefánikův most, Kaprova ulice, Libeňský most, Hlávkův most, Letenská pláň). Praha bude modernější.

Praha je dnes na 73. místě z 215 světových měst, v nichž se hodnotí kvalita života. Využije Praha své příležitosti a přiblíží se Curychu, Ženevě či Vídni? Bude bezpečnější, klidnější a přátelštější k chodcům a cyklistům? Pomozte nám přesvědčit politiky, že to za to stojí!

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License