Společnost pro trvale udržitelný život zakládali v 90. letech minulého století lidé nejrůznějších povolání, vzdělání a životních zkušeností - technici, přírodovědci, právníci, pedagogové i laičtí milovníci přírody, krajiny a další lidé se zájmem na kvalitním životním prostředí obecně. Podle názvu společnosti a jejích stanov měla spojovat a navenek reprezentovat lidi chápající dlouhodobou udržitelnost života na naší planetě a v naší zemi jako výsledek korektního, objektivního a od ideologických klišé oproštěného dialogu mezi reprezentanty zájmů ekonomických, sociálních a environmentálních.
Nesdílím nechuť části veřejnosti a politiků k navrácení části hmotného majetku ani k vyplacení finanční kompenzace za majetek zničený nebo zcizený, odebraného za vlád komunistů církvím. Jsem rád, že skončila jedna ostudná kapitola téměř čtvrtstoletí našich polistopadových dějin, kdy se alespoň na papíře restituovalo, co bylo možné, jen ne majetek církví.
Město je dynamický a složitý organizmus, který se stále vyvíjí. Složitost měst nespočívá jen v pestrosti funkcí a hmotově-prostorových poměrů, jejichž proměny nebo naopak ochrana jsou hlavním předmětem územního plánování. Ta složitost vyplývá i z množství různorodých zájmů obrovského množství vlastníků a uživatelů pozemků a staveb v nich, jejich občanského a technického vybavení, lidmi vytvořených i přírodních prvků jejich prostředí. Spočívá také v různé délce životnosti přírodních i lidmi vytvořených prvků, které město spoluvytváří, přičemž úlohou orgánů veřejné správy města i územních plánovačů je udržet celý tento dynamický systém přes jeho proměnlivost pokud možno v každém okamžiku v optimálním fungování.
Letošního srpna jsem strávil 8 dní u pramenů Teplé Vltavy, vprostřed šumavské přírody. Byl jsem tam jako dobrovolník, sbírající podpisy pod petici za dobrý zákon o národním parku Šumava. Oproti loňsku...
Přinášíme další příspěvek našich členů k diskusi o Národním parku Šumava - tentokrát z pera Vladimíra Krečmera a Martina Říhy.
Minulý týden skončila v brazilském Rio de Janeiru Světová konference OSN o udržitelném rozvoji, většinou označovaná zkratkou Rio+20. První hodnocení konference nejsou příliš úspěšná, ale reálné výsledky budeme moci ocenit až s odstupem času. Zatím vám přinášíme alespoň odkazy na některé zajímavé texty, které dění na konferenci ilustrují.
P
roslov Pavla Šremra při udílení ceny Josefa Vavrouška za rok 2011 v rezidenci primátora hl. m. Prahy dne 7.6.2012
Takto mělo laudation zaznít na předávání cen Josefa Vavrouška dne 7. 6. 2012. S ohledem na to, že přijel také Mikuláš Huba za STUŽ/Slovensko, bylo přednesené laudation operativně upraveno.
Stačí otevřít noviny, pustit si rádio nebo televizi a na čtenáře, posluchače či diváka začnou útočit špatné zprávy, způsobující pověstnou „blbou náladu“. Nejen jižní křídlo Evropy, ale už i někteří lidé v Irsku, Německu a u nás odmítají další úsporná opatření a pod hesly jako „nelze se proškrtat k prosperitě“ odmítají vládní programy úspor, rozpočtové odpovědnosti, šetření ve veřejném sektoru i v domácnostech a začínají opět vzývat „růst“, byť znovu a nepoučitelně tím myslí růst výroby a spotřeby, opětovné bezstarostné plýtvání surovinami, potravinami, energií a žití na dluh. Dluh vůči životodárným systémům přírody, vůči nejchudším doma i na naší společné planetě, dluh vůči dalším generacím nejen lidstva, ale všeho živého.
Vyhlášení Ropáka roku a současně autora Zelené perly v osobě ředitele Správy NP a CHKO Šumava PhDr. Jana Stráského obrátilo po čase opět pozornost sdělovacích prostředků i veřejnosti ke sporům o žádoucí management tohoto velkoplošného chráněného území přírody a krajiny a zejména lesů v něm. Pokračuje však bohužel stav, ve kterém jak u hlavních sporných stran, tak u sdělovacích prostředků hrají čím dál menší roli věcné argumenty, opřené o historii a vývoj problému zasahování nebo nezasahování proti kůrovci v čase, ale vybírá se z nich, jen co se oběma hlavním sporným stranám hodí do černobílého obrazu jejich pojetí pravdy a viny za současný tristní stav velké rozlohy lesů na Šumavě.
Je povzbudivé, že námětem příští konference Asociace pro urbanismus a územní plánování je Koncepce krajiny. Snad bude krokem k žádoucí vyšší pozornosti státních úřadů, měst a obcí, projektantů i veřejnosti k problematice vývoje naší krajiny jako stejně důležité součásti práce územních plánovačů, jakou přikládají urbanismu v zastavěném území sídel. I toto území je ostatně součástí krajiny. Geologické podloží a terénní morfologie, vodní toky, plochy a vegetační pokryv jsou i v zastavěném území měst a obcí dominantní prostorotvorné a funkční prvky, jejichž spolupůsobení na fungování a výraz obcí nelze podceňovat.