Společnost pro trvale udržitelný život

Letošní Cena Josefa Vavrouška má od pátku 4. června svého nového nositele. Z 35 nominovaných vybrala dvanáctičlenná porota právníka Svatomíra Mlčocha, který se zasloužil o rozvoj českého práva životního prostředí. Cenu za aktivní prosazování trvale udržitelného rozvoje uděluje od roku 1996 Nadace Charty 77, od letošního roku se k ní připojila i Nadace Partnerství. Jméno nese po bývalém ministrovi životního prostředí a prosazovateli trvale udržitelného rozvoje světového významu Josefu Vavrouškovi, který tragicky zahynul v roce 1995.

"Porota neměla vůbec snadný výběr, v závěru volila mezi několika velmi kvalitními kandidáty," říká Monika Kašparová, členka poroty Ceny Josefa Vavrouška. "Nakonec ocenila Svatomíra Mlčocha, který se jako právník významně zasloužil o rozvoj českého práva životního prostředí. Jeho působení je však mnohem širší, k prosazování udržitelného rozvoje přispěl například spoluzaložením Třeboňského inovačního centra na vývoj a zavádění nových technologií pro udržitelný rozvoj," dodává členka poroty.
JUDr. Svatomír Mlčoch působí od roku 1994 jako odborný právní poradce na otázky ochrany životního prostředí. Má licenci advokáta, od roku 1998 je členem Legislativní rady vlády, předsedou Jihočeského sdružení ochránců přírody a členem rozkladové komise ministerstva životního prostředí. Úzce spolupracuje se společností Enki, o. p. s. a Envi, s. r. o. Třeboň při vývoji a zavádění nových technologií v oblasti životního prostředí do praxe. Inicioval a spoluzaložil Třeboňské inovační centrum zaměřené na aplikovaný výzkum v oblasti solární energetiky, úspor energií, selektivní těžby sedimentů a poradenství v oblasti trvale udržitelných technik při hospodaření v krajině. Přednáší právo životního prostředí na Biologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Před revolucí působil jako právník v oblasti státní ochrany přírody a památkové péče a v ochraně přírody na severní Moravě a v jižních Čechách (1984 až 1989 v Krajském ústavu ochrany přírody a památek v Českých Budějovicích). Od vzniku ministerstva životního prostředí České republiky k 1. lednu 1990 se podílel na jeho činnosti v různých funkcích, také jako náměstek ministra pro legislativu a ekologickou politiku. Je spoluautorem návrhu několika přijatých zákonů na ochranu životního prostředí v letech 1990 až 1993. V letech 1994-1998 byl člen zastupitelstva města Českých Budějovic, nyní je členem komise Rady města.
Cenu převzal vítěz na slavnostním večeru v divadle Ungelt, jehož součástí byl i recitál Marty Kubišové Já jsem já. Jako součást Ceny obdržel Svatomír Mlčoch skleněnou plastiku, jejíž výrobu sponzorsky zajišťují sklárny A. Rückl a synové v Nižboru. Členy poroty jsou odborníci a osobnosti z oblasti udržitelného rozvoje a životního prostředí: Martin Bursík, Pavla Dusíková, Tomáš Feřtek, Mikuláš Huba, František Janouch, Monika Kašparová, Vlasta Körnerová, Jan Květ, Pavel Nováček (předseda poroty), Martin Potůček, Petr Švec a Eva Vavroušková.
Další kandidáti
Nominace 35 kandidátů poslalo 50 lidí z ČR a Slovenska a pořadatelé tak byli mile překvapeni. "Navržení nebyli zdaleka jenom ekologové či ochránci životního prostředí, ale například i starostové obcí, pedagogové či právníci. Je vidět, že aktivních lidí, kteří věnují své úsilí ochraně životního prostředí je stále hodně," zdůrazňuje František Janouch, předseda správní rady Nadace Charty 77.
Mezi kandidáty se objevil například Jiří Čunek, starosta města Vsetína, který svou podporou a prací inicioval ve Vsetíně řadu změn vedoucích ke zlepšení životních podmínek obyvatel. Vsetín je od roku 1999 zapojen do Národní sítě Zdravých měst ČR a je prvním městem v ČR, které přistoupilo (2.9.2003) k Aalborgské chartě.
Za celoživotní úsilí o prosazování šetrného vztahu k přírodě, krajině a přírodním zdrojům, za osvětovou a vědecko-popularizační činnost podporující vzrůst ekologického uvědomění v naší veřejnosti byla nominována RNDr. Dagmar Dykyjová z Botanického ústavu ČAV v Třeboni, která letos oslaví 90. narozeniny.
Z Brna byla nominována ředitelka ekologického institutu Veronica Ing. Yvonna Gaillyová. Významně přispěla rozvoji ekologického a spotřebitelského poradenství v ČR.
RNDr. Jiří Kulich z Horního Maršova, ředitel střediska ekologické výchovy SEVER, byl navržen za cílevědomé a důsledné prosazování výchovy k udržitelnému životu do pedagogické praxe na místní, regionální i celostátní úrovni.
Dr. Ivan Makásek založil již v roce 1974 v rámci první organizace pro ochranu přírody a krajiny TIS ochranářský časopis Taraxacum. Na něj navázal v roce 1979 časopis Nika, který vychází dodnes a v minulosti byl několikrát oceněn.
Starosta obce Jindřichovice pod Smrkem Ing. Petr Pávek byl hlavním iniciátorem stavby dvou větrných elektráren v Jindřichovicích pod Smrkem realizované v roce 2003. Rozběhl obecní výtopnu na biomasu. Zásadním způsobem podporuje činnost školy a knihovny a zasadil se o rozšíření internetu. Za jeho působení se rozvinul spolkový život v Jindřichovicích.
Pavel Šremer byl jako jeden z prvních signatářů Charty 77 už od poloviny 70. let aktivní v bratislavském ochranářském hnutí, kde byl jedním z organizátorů dobrovolné ochrany přírody. Byl spoluautorem kultovní ochranářsko-opoziční publikace Bratislava/nahlas a redaktor populárního (polo)samizdatového časopisu Ochranca prírody. S J. Vavrouškem spoluzakládal STUŽ a dnes je jejím předsedou.
Mezi nominovanými bylo několik významných osobností i ze Slovenska. Za všechny zmiňme Juraje Lukáče z východoslovenské obce Tulčík, který je vedoucím organizace Vlk. Za svou dvacetiletou činnost v této organizaci dosáhl vyhlášení 58 ha pralesa na východním Slovensku jako soukromé rezervace, koordinoval výsadbu několika tisíc stromů a vydal několik desítek publikací ve vlastním nakladatelství ABIES.

(pri príležitosti 10. výročia vzniku Európskeho dohovoru o krajine)

Tematické zameranie 9. ročníka: problematika ochrany hodnôt kultúrnej krajiny a udržateľného spôsobu nášho života v nej s dôrazom na desaťročie, ktoré práve uplynulo od vzniku Európskeho dohovoru o krajine. 

V sobotu dne 27. listopadu byla STUŽ spolu s Centrem pro otázky životního prostředí UK hostitelem desetičlenné delegace gruzínského ministerstva životního prostředí v čele s paní ministryní Tamar Lebanidze. Dopoledne byli hosté seznámeni se stavem životního prostředí v Česku. Diskuse se účastnil náš předseda Pavel Šremer spolu s Veronikou Hunt Šafránkovou z MŽP a Miroslavem Havránkem z Karlovy Univerzity.

Na pracovní oběd přijal pozvání také nově zvolený senátor Jaromír Štětina a tak se diskuse točila především kolem aktuálních problémů Gruzie, tamějších bezpečnostních problémů a možností pomoci České republiky. Za STUŽ se oběda účastnili Pavel Šremer a Jiří Dlouhý V odpoledních hodinách si hosté prohlédli Prahu a byli seznámeni s následky katastrofálních povodní.

Soukromý názor několika starostů stojí proti stanovisku deseti měst a obcí

Tisková zpráva města Horní Jiřetín z 18. června 2007

Svazek obcí v regionu Krušných hor, sdružující jedenáct měst a obcí mosteckého okresu, přijal jednoznačné usnesení: jsme pro zachování platných limitů těžby hnědého uhlí. Zastupitelstva deseti měst a obcí již před časem potvrdila svá dřívější usnesení a poskytla svým starostům mandát, aby trvali na zachování limitů těžby. Jejich prolomení odmítl na jednání mosteckého zastupitelstva i krajský hejtman Jiří Šulc.

Starosta Horního Jiřetína Branko Glavica k tomu řekl: "Velmi si ceníme podpory kolegů ze sousedních obcí i pana hejtmana, kteří se nenechali ovlivnit populistickým strašením odborářů o tisícovém propouštění horníků. Pokud jsou totiž informace odborářů o věkovém složení horníků pravdivé, většina z nich odejde do důchodu víceméně současně s ukončením těžby. Zbytek pak může MUS zaměstnat na svých dvou lomech Vršany a J. Šverma, které budou fungovat až do roku 2050. Na rekultivaci zbytkové jámy lomu ČSA bude potřeba mnohokrát více zaměstnanců, než rekultivační firmy MUS zaměstnávaly doposud. Apokalyptické vize o nárůstu nezaměstnanosti jsou proto nepodložené."

Hrozby, že horníci nenajdou práci, odmítl v Mosteckém deníku před časem i hejtman Šulc: „Na Trianglu vzniká čtyři tisíce pracovních míst a nejsou lidé, protože se vyplatí nepracovat,“ sdělil.

Jako první se pro obětování Horního Jiřetína a Černic vyjádřili starostové Jirkova, Vysoké Pece a Strupčic, ke kterým se minulý týden připojil i mostecký primátor Vlastimil Vozka. Důležité je, že šlo o vyjádření soukromých názorů uvedených starostů, nikoliv oficiální stanovisko „jejich“ obcí. K tomu by totiž bylo podle platného zákona o obcích potřeba usnesení rady či zastupitelstva obce. Naopak zmíněné usnesení Svazku obcí v regionu Krušných hor se opírá o aktuální a oficiální postoj deseti z jedenácti obcí, které jsou v něm sdruženy.

Odboráři MUS v současnosti obcházejí starosty a žádají je o mediální podporu v údajném rozporu "zaměstnanost vs. Horní Jiřetín". Dočkali se jí ne příliš překvapivě právě od starostů, kteří jsou většinou bývalými zaměstnanci důlních společností (např. primátor Vozka byl dlouholetým předákem odborů MUS). Paradoxně všechny tyto obce leží na uhlí a před likvidací je chrání i limity těžby, které chtějí prolomit (s výjimkou Mostu, který již kompletní likvidaci kvůli uhlí absolvoval v sedmdesátých letech). "Zajímalo by nás, zda by takto starostové reagovali i v případě, že by kvůli uhlí měla být zlikvidována jejich obec. Pokud skutečně o pokračování těžby tolik stojí, měli by MUS nabídnout, že velkolom ČSA může pokračovat místo na východ směrem na západ a zničit Jirkov a okolí. Takhle nabízejí z cizího." řekl starosta Glavica.

O Svazku obcí v regionu Krušných hor: · Svazek obcí v regionu Krušných hor vznikl 1. června 2001 v souladu s ustanovením zákona č. 128/2000 Sb., o obcích na základě Smlouvy o vytvoření dobrovolného svazku obcí.

 

· Jeho členy jsou města Litvínov, Meziboří, Lom a Horní Jiřetín a obce Hora Svaté Kateřiny, Nová Ves v Horách, Brandov, Louka u Litvínova, Mariánské Radčice, Klíny a Český Jiřetín.

· Svazek sdružuje obce, v nichž žije celkem 40.555 občanů.

· Předmětem činnosti Svazku je vzájemně koordinovaný postup při zajišťování společných zájmů obcí ve všech oblastech samostatné působnosti obcí, a to i s ohledem na dotační politiku státu a Evropské unie, zejména v oblastech zaměstnanosti, vzdělanosti, ochrany životního prostředí, sociální péče, zdravotnictví, kultury, sportu, dopravní obslužnosti, atd.

· Starosta Meziboří se jako jediný hlasování o postoji Svazku k limitům těžby zdržel s tím, že zastupitelstvo jeho města dosud nerevokovalo dřívější usnesení podporující prolomení limitů, které prosadil bývalý starosta Červenka.

-----

Souvisejí komentář Miroslava Šuty: Jak skončí uhelná čunkiáda starosty Jirkova?

Otevřeným dopisem dnes starosta města Horního Jiřetína Branko Glavica vyzval výkonného ředitele společnosti Mostecká uhelná (MUS) Petra Kolmana, aby bezodkladně zastavil noční těžbu ve velkolomu ČSA. Provoz velkolomu totiž v nočních hodinách způsobuje na území Horního Jiřetína překračování platných hygienických limitů hluku. Potvrzují to i výsledky opakovaného měření prováděného pro potřeby MUS Výzkumným ústavem hnědého uhlí, a.s Nejvíce jsou postiženi obyvatelé osady Černice, která je administrativní částí Horního Jiřetína. Průměrné hladiny hluku zde totiž zákonný limit překračují až o 12 decibelů.

Starosta svým dopisem reaguje na nedávné prohlášení ředitele Kolmana, který v regionální televizi DAKR slíbil obyvatelům Litvínova: „V případě, že nedokážeme dodržet všechny zákonné normy a limity, nemůžeme se přiblížit na vzdálenost pěti set metrů od města, kterou uvádíme jako maximální hranici přiblížení, ale skončíme třeba o kilometr dále."  Kolman uvedl, že stačí stížnost na zvýšenou prašnost nebo hlučnost od obyvatel a společnost nemůže s těžbou postoupit dál.

Starosta Glavica dnes konstatoval: „Pokud nás pan Kolman nepovažuje za občany druhé kategorie, doufám, že svůj příslib vztáhne i na Horní Jiřetín. K překračování hlukových limitů na území našeho města dochází již několikátým rokem a situace se s přibližováním dolu stále zhoršuje. Chceme proto, aby MUS svoje rypadla vypínala alespoň  noci."

Obec tedy nepožaduje úplné ukončení těžby, ale zastavení provozu ve velkolomu v nočních hodinách (tj. od 22 do 6 hodin).  Starosta zároveň těžaře vyzval, aby zřídili kontinuální měření hluku v Černicích s tím, že výsledky měření budou on-line zpřístupněny občanům a překročení hygienických limitů povede k automatizovanému odstavení rypadel.

 

Starosta upozornil, že pokud budou těžaři jeho výzvu ignorovat a do Vánoc noční těžbu nezastaví, použije město k ochraně zájmů svých občanů prostředky správního, občanského a v krajním případě i trestního práva.

Slovenská STUŽ, ve spolupráci s dalšími organizacem, mj. také naší Společností vyhlašuje již 10. ročník soutěže o nejlepší esej na téma udržitelný způsob života, tentokrát u příležitosti 10. výročí pan-evropské konference ministrů životního prostředí v roce 1991 v Dobříši. Soutěž je určena pro studenty univerzit a vysokých škol v ČR a SR. Podrobnosti najdete zde v letáku soutěže.

Od počátku února 2006 musí město Praha přerušit výstavbu velkokapacitní dálniční křižovatky na Malovance v Praze 6 – Břevnově. Vytváří se tak nejen prostor pro odstranění nezákonnosti na straně Ministerstva dopravy, ale i k přehodnocení mimořádně zhoubné dopravní stavby, jež má do přímého dotyku s Pražskou památkovou rezervací přivést astronomickou dopravní zátěž 120 tisíc vozidel denně. Jde rovněž o další řešení tzv. Městského okruhu, ve skutečnosti škodlivé soustavy radiál pumpujících mimořádné dopravní zátěže do samého centra města.

S datem 26.1. 2006 zrušil Městský soud v Praze nezákonné rozhodnutí Ministerstva dopravy, jež zamítlo řádné a včasné odvolání Ateliéru pro životní prostředí pro údajnou opožděnost.„Ministerstvu jsme nabízeli, aby v rámci mimoodvolacího přezkumu samo zjevné pochybení napravilo“, uvádí Petr Kužvart, který je členem a zástupcem uvedeného občanského sdružení. „Zjevná vůle úředních osob za každou cenu co nejrychleji zprůchodnit zahájení kontroverzní stavby byla ale zřejmě silnější, než principy právního státu. Jde o součást vysoce škodlivých, ale mimořádně (pro jisté kruhy) obchodně lukrativních dopravních staveb, jež si platíme ze svých daní a jejichž důsledky poneseme“, dodává k tomu Kužvart, který v Praze bydlí. Je známou skutečností, že by se Praha těmito stavbami na dlouhá léta zadlužila.

Nyní by měl investor – lépe řečeno odpovědné osoby ve vedení města Prahy – zajistit přerušení stavebních prací a Ministerstvo dopravy by mělo nově a v plném rozsahu projednat odvolání Ateliéru pro životní prostředí, který opakovaně dokládal, že výstavba bezohledného dálničního průrazu městem je hluboce chybným a barbarským řešením. Prioritou přece musí být výstavba vnějšího (silničního či „pražského“) okruhu kolem města spolu s přijetím rozhodných regulačních opatření v centru (po vzoru Stockholmu či Londýna).

Vytváření nových a nových velkokapacitních komunikací skrz památkově mimořádně významné centrum města není řešením, ale velice nákladnou cestou do pekel! Přitom jiné, podstatně šetrnější a levnější řešení je stále ještě možné.

Dnes (17. 3.) zahynul tragicky v Karlových Varech aktivní člen STUŽ, zakladatel a dlouholetý předseda Karlovarské pobočky STUŽ RNDr. Pavel Žlebek.

Včera (12. ledna) v časných ranních hodinách nás navždy opustil náš člen, přítel a kamarád Jaroslav Stoklasa

Není frází, když řeknu, že po něm bude prázdno. Ve STUŽi, kde byl jedním z prvních členů, na Ekofilmu, se kterým spojil na léta svůj život, při vínu i kávě, vlastně všude. Loni jsme oslavili jeho kulaté osmdesáté narozeniny. Nikdo by mu těch 80 ale nehádal. Do poslední chvíle byl v duševní kondici. Jen to tělo ho nakonec zradilo. Ještě v úterý nám posílal své komentáře k návrhu stanoviska STUŽ.

Víc o Jardovi najdete například na stránkách Sedmé generace

 Pohřeb bude mít 23. ledna ve 14. hod. ve velké obřadní síni ve Strašnicích.

S rypadly za zády se nedá žít, tvrdí lidé žijící v blízkosti dolů a chtějí jednoznačně určit těžební limity. Podle odborníků by představitelé kraje měli jasně říct, zda jsou pro těžbu, nebo chtějí zachránit zbytky krajiny a změnit strukturu průmyslu v regionu.

Pokračování těžby uhlí znamená jen minimum šancí, aby se z Ústeckého kraje stal prosperující region, z něhož by neodcházeli lidé. V tomto duchu se nesla konference Útlum těžby: Impuls k oživení Ústeckého kraje?, která proběhla ve středu odpoledne v Ústí nad Labem. Pořádalo ji Hnutí Duha ve spolupráci s katedrou geografie Přírodovědecké fakulty UJEP.

"Je to náš příspěvek k tomu, jak by se mohl kraj rozvíjet bez těžby uhlí. Chtěli jsme naznačit možné cesty rozvoje, jejichž v podstatě nutnou podmínkou je útlum těžby," uvedl Petr Holub z Hnutí Duha.

Uhlí, nebo příroda?

V několika příspěvcích se mluvilo například o nutnosti vize rozvoje, za níž by šli politici déle než jedno volební období, o stále větším znečištění prachem v oblastech s hnědouhelnými lomy nebo o perspektivách měst obklopených doly. "Dnešní obyvatelé už zde zapustili kořeny a mají ke kraji opět lokálně patriotický vztah jako ke svému domovu. Vystupují proti pokračování devastace bojem o zachování limitů. Je to aktivní obrana, ale jen obrana. Je potřeba začít aktivně přispívat k novému ekonomickému profilu kraje a tvorbě nových příležitostí než těch ve stávajících oborech," uvedl architekt Martin Říha. Podle něj nehrozí po útlumu těžby nezaměstnanost, pokud se ovšem změní struktura zdejšího průmyslu. "Je nutné, aby se představitelé kraje rozhodli, zda podle nich stojí za to chránit zbytky přírody a kulturní bohatství a na nich stavět rozvoj kraje, nebo vše přetěžit a pak budovat nově, ale bez jakéhokoli vztahu k minulosti," řekl.

Prach lidem zkracuje život

Část konference se věnovala škodlivinám, které jsou kvůli těžbě v ovzduší. Lékař Miroslav Šuta, člen meziresortní komise vlády pro chemickou bezpečnost, který sleduje zdravotní rizika spojená se znečištěním ovzduší, upozornil na to, jak se zvyšuje prašnost v okolí dolů, a na zdravotní rizika s tím spojená. "Prachové částice a látky, které na sebe vážou, jsou jednoznačně velkým zdrojem nemocí dýchacích cest, snižování plicních funkcí a snižování délky života, která je v této oblasti podle statistik jedna z nejmenších v Česku," upozornil lékař. "Různých dat a měření máme spoustu. Je ale otázka, zda z nich dnes někdo z politiků něco vyvozuje," podotknul.

Zcela o konkrétních obavách z dalšího pokračování těžby mluvili na konferenci lidé z Litvínova a Horního Jiřetína. Právě ten je ohrožen dalším pokračováním těžby. Jeho dva tisíce obyvatel by se kvůli ní muselo vystěhovat.

"Ani zachování limitů pro nás není jednoznačná jistota rozvoje. Jak se má rozvíjet město, u něhož jsou stále dobývací prostory, které jsou určené k vytěžení? Obávám se toho, aby Litvínov neobklíčily ze dvou stran doly a nezůstal spojen s ostatním světem jedinou silnicí. V takovém městě nemají lidé co dělat. Je to jen místo pro ty, kteří v těch dolech pracují. Nic víc. Pomohl by jedině odpis uhelných zásob. Ten by nám dal jistotu," představil své obavy Miroslav Otcovský, litvínovský zastupitel a člen sdružení Kořeny, které proti pokračování v těžbě aktivně vystupuje.

"Těžba není priorita. Úloha státu je odolat tlaku těžebních společností a udržet podmínky pro rozvoj regionu. Ostatní je na obyvatelích, obcích a městech," uklidňoval přítomné Daniel Vondrouš, šéf poradců ministerstva životního prostředí.

Těžaře nikdo nepozval

"Uhlí by nemělo determinovat rozvoj regionu. Je ale logické, že těžaři se snaží přesvědčit okolí, že to tak je. Umělé nafukování důležitosti těžby zkresluje obraz kraje. Ten je právě kvůli tomu stále vnímán jako špinavé místo," doplnil. Organizátoři konference se netajili tím, že záměrně nepozvali představitele těžebních společností. Pokračování těžby totiž jednoznačně vidí jako pozastavení jakýchkoli rozvojových plánů na desítky let.

"Není možné jen později vytvořit rekultivovanou krajinu pro rekreaci a sport, která nemá vazby k tomu, co tu bylo dřív. Neměl by v ní už kdo žít," upozornil architekt Vladimír Charvát, který se zabývá územním plánováním.

ONDŘEJ ČERNÝ
Mladá fronta DNES, Regionální mutace - severní Čechy

Rumunsko zahájilo rok 2007 nejen vstupem do Evropské unie, ale v platnost také vstoupil zákaz pěstování geneticky modifikované (GM) sóji. Rozhodnutí rumunské vlády velice nelibě nesou zejména firma Pioneer a agrochemická společnost Monsanto. Ještě v roce 2006 se totiž v Rumunsku pěstovala GM sója na značné výměře - podle různých zdrojů šlo o 100 až 130 tisíc hektarů.

V Rumunsku se pěstovala zejména GM sója firmy Monsanto, jejíž dědičná informace byla manipulována tak, aby plodina odolávala působení chemického postřiku Roundup - také vyráběného a dodávaného společností Monsanto. Agrochemická firma tvrdí, že pěstování GM sóji údajně snižuje množství používaných pesticidů, ačkoli samo Monsanto patří k jejich největším výrobcům na světě. Naopak organizace Greenpeace poukazuje na to, že pěstování GM sóji vyžaduje ve srovnání s konvečním zemědělstvím více chemických postřiků, které ohrožují životní prostředí.

Pěstování GM sóji se bohužel rumunským úřadům i firmě Monsanto vymklo z pod kontroly. Organizace Greenpeace během roku 2005 zorganizovala průzkumnou cestu po Rumunsku, během které odebrala vzorky zemědělských plodin, jež odeslala k analýze rakouskému úřadu pro životní prostředí v certifikované laboratoři ve Vídni. Analýzy prokázaly pole s ilegálně pěstovanou GM sójou v 10 ze 42 krajů.

Rumunská pobočka Greenpeace navíc odhalila nelegální pokusy s GM brambory a s GM slivoní, a proto varovala rumunské úřady, že ztratily kontrolu nad šířením GMO v zemi. Opačného názoru je však evropská asociace GMO průmyslu - EuropaBio. Podle ředitele oddělení pro GM plodiny Simona Barbera rumunští farmáři po léta pěstovali GM sóju bezpečně. Obavy Greenpeace však překvapivě potvrdil také bývalý ředitel rumunské pobočky firmy Monsanto Dragos Dima, které pro média uvedl: "Odešel jsem od společnosti, abych vyjádřil své pochybnosti o zavedení GMO v Rumunsku. Domnívám se, že ani Monsanto, ani rumunská vláda nejsou schopny GMO monitorovat a kontrolovat. Vedení Monsanta tehdy nesouhlasilo s mými obavami, ale dnešní situace jasně dokládá úplnou ztrátu kontroly nad GMO."

Na problémy s nekontrolovaným šířením GMO v Rumunsku upozornila následně také Evropská unie v monitorovací zprávě Evropské komise. Rumunsko jako tehdejší kandidát na vstup do EU přiměla zpráva k akci. Pěstování GM sóji je v Evropské unii ilegální, a proto rumunská vláda v loňském roce rozhodla zakázat její pěstování v zemi v souvislosti se vstupem země do EU - s účinnosti od 1. ledna 2007. Rumunská inspekce pro životní prostředí (Garda Nationala de Mediu) začala v roce 2006 provádět systematické kontroly GMO, které odhalily desítky případů ilegálního nakládání s GMO. Ve 23 případech udělila inspekce varování a v 15 případech uložila finanční pokuty.

Rumunští odborníci se však obávají, že země za předchozí benevolentní přístup ke GMO nyní bude muset zaplatit, protože dekontaminace Rumunska od GM sóji nebude snadný proces a vyžádá si i jisté náklady. Kromě GM sóji byly podle agentury Inter Press Service v Rumunsku odhaleny také případy ilegálního pěstování GM kukuřice. Případná ilegální kontaminace zemědělské produkce může mít pro rumunské zemědělce vážné důsledky i v podobě problémů s uplatněním zemědělské produkce na trhu Evropské unie, neboť většina evropských spotřebitelů je nadále kritická vůči GMO a odmítá GM potraviny.

Miroslav Šuta

Irové už nebudou moci svítit klasickými žárovkami, protože od roku 2009 bude muset být každá nahrazena efektivnější alternativou. Spolu s penalizací automobilů s vyššími emisemi jde o součást tzv. uhlíkového rozpočtu, který představil irský ministr životního prostředí John Gromley.

Náhrada zastaralych a neefektivních žárovek má snížit emise o 700 tisíc tun CO2 ročně a spotřebitelům má ušetřit 185 milionů euro. Ekologické organizace rozhodnutí vítají. Opozice podle REUTERS naopak nařkla vládu z přehnaně ambiciózní a extravagantní politiky.

Od července 2008 budou majitelé nově zaregistrovaných vozidel zdaňováni sedmi různými tarify dle negativního vlivu na životní prostředí. Motoristé s nejnižšími emisemi budou do státní kasy přispívat 100 eury, nejméně ekologičtí řidiči zaplatí 2000 eur ročně.

Ministr financí Brian Cowen považuje ekologizaci rozpočtu za nutnost. a pro REUTERS uvedl: "Bude třeba ještě mnohem více snahy, abychom nastavili ten správný kurz k plnění Kjótského protokolu a limitů EU pro rok 2020."

V Litvínově proběhlo 1.12. 2006 referendum o postoji města k jeho ohrožení těžbou uhlí. Referenda se zúčastnilo asi 38% z 21 674 oprávněných voličů, kteří se vyjadřovali k otázce: "Má město Litvínov aktivně využít všech prostředků, aby zabránilo přiblížení povrchové těžby uhlí k Litvínovu, při kterém by došlo k překročení územních ekologických limitů vymezených usnesením vlády č. 444/1991?"Více než 95 % účastníků referenda hlasovalo ANO, tedy vyjádřilo svůj požadavek, aby radnice všemi dostupnými prostředky usilovala o zachování současně platné hranice těžby.

Proti těmto limitům vede agresivní kampaň Mostecká uhelná společnost (MUS) a.s., kterou ovládá firma Czech Coal spoluvlastněná kontroverzním miliardářem Pavlem Tykačem. Ten po mnoha měsících vyšel z anonymity a přiznal, že je jedním z investorů, kteří koupili 40 % akcií MUS. Tykač byl přitom v létě 2006 spolu s dalšími 5 muži obviněn policií z podvodu v souvislosti s případem vytunelovaných investiční CS Fondů.

Vytunelování CS Fondů

Veřejnosti je Pavel Tykač znám zejména podivnými aktivitami tzv. skupiny Motoinvest, která v 90. letech masivně odkupovala akcie drobných investorů z kupónové privatizace. Motoinvest ovládl např. Agrobanku a Plzeňskou banku, které obě za podivných okolností zkrachovaly. Motoinvest kontroloval i investiční CS Fondy, ze kterých se krátce po jeho odchodu ztratila víc než miliarda korun.

MF Dnes uvádí, že podle policie úmyslně zbavil fondy akcií a naplnil je 1,5 miliardou v hotovosti. Peníze byly složeny na účet u Plzeňské banky, kterou Motoinvest od roku 1994 majetkově ovládal a v představenstvu banky tehdy seděl právě Tykač. Za peníze uložené na účtech u Plzeňské banky byly koupeny bezcenné akcie podniku Drůbež Příšovice od holandské firmy, která v Česku obchodovala s další společností kolem Pavla Tykače. Jeho majetek se odhaduje na desítky miliard korun, ale Pavel Tykač v souvislosti se svým někdejším podnikáním nepřipouští žádnou vinu.

Litvínovské občanské sdružení Kořeny i ekologické organizace vítají, že lidé v Litvínově podpořili své sousedy a odmítli bourání Horního Jiřetína a Černic kvůli rozšiřování uhelných dolů. „Jsem strašně ráda, že pětadevadesát procent hlasujících spoluobčanů odmítá žít na hraně důlní jámy. Pro radnici z toho vyplývá velmi jasný mandát, aby aktivně vystupovala proti prolomení územních ekologických limitů," uvedla Jana Doležalová ze sdružení Kořeny.

Na "Společnou výzvu CENELC a STUŽ k Evropské úmluvě o krajině" zareagovali hned dva ministři - jejich reakce si můžete přečíst zde:

• reakce ministra kultury MUDr. Jiřího Bessera
• reakce ministra zemědělství ing. Ivana Fuksy

V polovině listopadu se patrně na dlouhá léta rozhodne o tom, zda a jak budeme chráněni před negativním vlivem průmyslových chemikálií. Před pěti lety odstartovala Evropská komise (EK) přípravu jejich regulace s cílem najít rovnováhu mezi konkurenceschopností průmyslu a ochranou zdraví a životního prostředí. Výsledek mnohaletého procesu bude důležitým signálem o směřování EU a její průmyslové i ekologické politiky.

Dnes nemusí průmysl informovat o bezpečnosti asi 100 tisíc chemikálií (uvedených na trh před rokem 1980), z nichž mnohé vzbuzují obavy lékařů a přírodovědců. Komise navrhla tuto "díru" v zákonech odstranit zavedením povinnosti výrobců poskytovat životně důležitá zdravotní a bezpečnostní data o chemikáliích. Zároveň by se měla zavést procedura pro náhradu těch nejnebezpečnějších. Návrh komise, pro který se ze slov Registrace, Evaluace (zhodnocení) a Autorizace (povolování) CHemických látek vžila zkratka REACH, prošel během let řadou proměn a stále není jisté, v jaké podobě bude schválen. Po pěti letech politického vyjednávání nejsou dokonce jisté ani následující čtyři základní principy jeho efektivního fungování:

- Náhrada nejnebezpečnějších chemikálií - nebezpečné látky by nesměly být užívány bez získání speciálního povolení (autorizace). Cílem autorizace je povzbudit firmy k hledání bezpečnějších alternativ a zajistit, aby byly v co největší míře užívány méně škodlivé látky. Firmám by autorizace umožnila pokračovat ve výrobě a užívání nebezpečných látek pouze v případech, kdy by pro specifické použití látky dosud neexistovala bezpečnější alternativa nebo kdyby bylo používání dané látky přínosem pro společnost a zároveň by mohlo být riziko nebezpečné látky regulováno.

- Právo na informace - spotřebitelé by měli mít právo zjistit, jaké chemické látky jsou ve výrobcích obsaženy a které z nich jsou problematické, aby se mohli nebezpečným chemikáliím vyvarovat.

- Garance bezpečnosti - zavedením tzv. Duty of Care (povinnost péče) by se výrobci chemikálií stávali zodpovědnými za jejich bezpečnost i při výrobě pod 1 tunu ročně, která neukládá formální povinnost testování v rámci REACH.

- Dostatek dat o chemikáliích - výrobci a dovozci by museli poskytnout dostatek dat k identifikaci nebezpečných chemikálií a k rozhodnutí, zda jsou dostupné náhrady bezpečnější.

Spor o náhradu
I v základních principech může být REACH ještě vylepšen, nebo oslaben. Klíčovým bude tzv. druhé čtení v Evropském parlamentu, které musí proběhnout do konce roku. Bude-li názor EP odlišný od pozice Rady EU (ta je složena z ministrů členských států), proběhne vyjednávaní mezi těmito institucemi o společné kompromisní podobě REACH. Právě europoslanci teď mají v rukou podobu REACH - tedy i to, nakolik bude zdraví lidí a životní prostředí chráněno před nebezpečnými chemikáliemi.

Europoslanci v prvním hlasování o REACH podpořili vyřazení nejnebezpečnějších chemikálií, za které je dostupná bezpečnější náhrada. Naopak podle názoru Rady EU by průmysl měl mít možnost nadále používat chemikálie - které např. narušují hormonální systém nebo způsobují rakovinu -, i když za ně existuje bezpečnější náhrada. Pro prosazení náhrady je nyní nezbytné, aby europoslanci své stanovisko zopakovali.

EP se však rovněž shodl na tom, že omezí povinnost poskytovat informace o nebezpečnosti chemikálií, pokud jich firma vyrábí míň než 100 tun za rok. To by ovšem značně ztížilo možnost určení nebezpečných chemikálií i jejich potenciálních náhrad, a tím i podkopalo možnost náhrady nejnebezpečnějších látek.

Pošlete svůj názor!
Aby se k uším a očím poslanců dostal nejen názor placených lobbistů, ale i jejich voličů, připravily nevládní organizace internetovou stránku http://www.chemicalreaction.org. Na ní najdete v češtině základní informace o REACH a z ní můžete poslat každému z europoslanců e-mail se svým názorem.

Vysoce rizikové chemikálie - jsou ty, u nichž nemůže být zajištěno bezpečné zacházení a nevyhnutelně končí v životním prostředí. EU se je zavázala vyloučit z užívání do roku 2020. Podle REACH se jedná o chemické látky, které: - se velmi obtížně rozkládají v prostředí (jsou velmi persistentní) a zároveň se můžou hromadit v těle a v potravním řetězci (velmi bioakumulativní);
- jsou zároveň persistentní, bioakumulativní a toxické;
- můžou narušovat hormonální systém člověka a volně žijících zvířat (endokrinní disruptory);
- můžou způsobovat rakovinu (karcinogeny);
- můžou narušovat genetickou informaci (mutageny);
- jsou toxické pro reprodukční systém;
- představují srovnatelné ("ekvivalentní") ohrožení ve smyslu negativních vlivů, které dosud nebyly objeveny, ale kterými by se REACH musel v budoucnu zabývat.

Autor je členem Meziresortní komise pro chemickou bezpečnost.

Jde o aktualizovaný text článku tištěného v EkoListu 10/2006

Rakouská vláda se rozhodla zakázat GM řepku GT73 americké firmy Monsanto. Zákaz je vzhledem k jeho načasování vnímán jako velmi silný politický signál, neboť Rakousko právě v lednu převzalo prezidentství Evropské unie.

Rakousko považuje GMO za jeden hlavních problému životního prostředí, které chce řešit v době svého prezidentství. Pořádá proto dokonce v rámci prezidentství dvě speciální konference. Ve dnech 4. až 6. dubna proběhne ve Vídni konference o GMO a ko-existenci, ve dnech 18.-19. dubna pak opět ve Vídni konference o roli principu předběžné opatrnosti v politice vůči GMO.

Rakouský zákaz GM řepky přichází krátce poté, co se 55 procent zúčastněných voličů ve švýcarském referendu vyslovilo pro pětiletý zákaz pěstování geneticky modifikovaných plodin. V zemích Evropské unie se už 172 regionů a 4500 obcí vyhlásilo jako oblasti bez GMO - tzv. GMO-free zóny. Nějakou formu zákazu GMO zavedla řada členských států EU:

Německo (zákaz GM kukuřice Bt176),
Francie (zákaz GM řepky Topas 19/2 a MS1xRf1),
Rakousko (zákaz GM kukuřic Bt176, T25 a MON810),
Maďarsko (zákaz GM kukuřice MON810),
Lucembursko (zákaz GM kukuřice Bt176),
Řecko (zákaz GM řepky Topas 19/2 a kukuřice MON810),
Polsko (zákaz GM kukuřice MON810).

Stovky lidí demonstrovaly v sobotu 28. ledna před maďarským parlamentem proti geneticky modifikovaným (GM) plodinám. Podle zprávy tiskové agentury MTI demonstranti vyzývali maďarskou vládu, aby zachovala zákaz komerčního pěstování GMO. Zástupce demonstrantů Petr Krajner se setkal s ministrem zemědělství Jozsefem Grafem a ministrem - šéfem úřadu vlády Petrem Kissem, kterým předal 12 tisíc podpisů pod petici proti pěstování GMO v Maďarsku.

Podle zástupce demonstrantů Petra Krajnera připravuje maďarský parlament v současné době návrh nové legislativy týkající se GMO a protestující se obávají, že případné uvolnění restrikcí pro GM plodiny by mohlo ohrozit maďarský zemědělský export, vzhledem k odporu ke GM plodinám u evropských spotřebitelů. "Chceme pro pěstování GM plodin nepřísnější možné zákony," dodal další z organizátorů demonstrace Andras Lanyi.

Maďarsko už se na vlastní kůži přesvědčilo o rizicích pěstování GM plodin. Při polních pokusech s GM řepkou patrně došlo k nežádoucímu opylení konvenční řepky, která byla určena na export. Posléze Německo import maďarské řepky zastavilo po zjištění genetické kontaminace v dovážené řepce. Maďarsko tak utrpělo ekonomickou ztrátu, která vedla k opatrnosti při povolování GM plodin.

19. ledna 2005 rozhodla maďarská vláda o vydání zákazu pěstování a dovozu osiva GM kukuřice MON 810 firmy Monsanto, kterou Evropská komise (EK) v září 2004 zapsala do Evropského katalogu osiv. Maďarsko se tak rozhodlo na základě tlaku místních pěstitelů. K podobnému kroku se rozhodla už v roce 1999 vláda Rakouska a v březnu 2005 také vláda Polska.

Důvodem pro zákaz byl neexistující řádný monitorovací plán, který je požadován legislativou EU. Podle konzultantky genetické kampaně českých Greenpeace RNDr. Magdaleny Klimovičové evropští úředníci tvrdili, že GM kukuřice MON 810 je dostatečně monitorována dle legislativy EU, ale předložený plán monitoringu byl ve skutečnosti 10 let starým monitoringem firmy Monsanto. Plán Monsanta z roku 1995 se však zabýval pouze možným vznikem rezistence na Bt-toxin u populací evropského zavíječe kukuřičného. Avšak řada vědeckých studií publikovaných později poukázala na mnohé další nežádoucí účinky, jako např. vliv na ostatní živočišné druhy nebo na akumulaci Bt-toxinu v půdě.