Letošní květen-nelegální skládka hoří tři dny. Obavy místních, že skládku někdo znovu zapálí, se naplnily v srpnu. Tehdy hasiči bojovali s plameny celou noc. Lidé Dolní Řásnice nemohli otevřít okna ani dveře, mnozí stav hodnotili jako neúnosný.
Dnes je areál v dezolátním stavu. Ze dvou hal zbyly trosky. Ohořelé balíky odpadů jsou všude. "Venku je odpad uložený tak, že je velmi dobře přístupný. Esteticky to nevypadá vůbec hezky, jako po druhé světové válce," popisuje situaci na skládce starosta obce Robert Wildner. "Já bych silně pochybovala o tom, že by se dal ten odpad využít, protože už těmi požáry je to značně znehodnoceno, odpad je navíc prolitý vodou," hodnotí současný stav Danuše Hrázská z liberecké České inspekce životního prostředí.
900 tun odpadů vyvezl na skládku do Dolní Řasnice Robert Skákal. Vydělal si tím zhruba 1,5 milionu Kč. Tomu, že zaplatí pokutu a balíky s odpadem do konce roku odveze, ale nikdo nevěří. Sice dostal pokutu, šance na její vymahatelnost je ale minimální. Danuše Hrázská uvažuje v nejhorší variantě i o exekuci.
Lucie Pokorná
V rámci svého výzkumu řeší problém, který může mít katastrofální důsledky pro celou střední Asii. Jedno z ledovcových jezer - Petrova - se nachází těsně nad odkalištěm zlatého dolu Kumtor, které je plné toxických odpadů. V dole se k totiž k vylouhování zlata používá kyanid. Jezero Petrova se nápadně plní vodou a za posledních deset let se množství vody v něm téměř zdvojnásobilo.
Jenže z ledu je i hráz jezera Petrova a čeští vědci zjistili, že kvůli globálním klimatickým změnám hráz nevydrží. Vlna při provalení může dosáhnout i dvaceti metrů a pak by ohrozila i odkaliště. Toxické látky by se dostaly do řeky Naryn a pak do Syrdarji, pouštního veletoku, na kterém jsou zavislí obyvatelé Uzbekistánu. Zkrátka hrozí katastrofa kontinentálního rozsahu a čeští vědci hledají řešení. O jejich práci ve 4 000 metrech nad mořem je pořad Planeta Věda, jehož průvodcem byl docent Bohumír Janský z Přírodovědecké fakulty UK.
Planetu Věda z neděle 6. srpna 2006 můžete sledovat na internetu ZDE
Inspirací může být pro české lesníky třeba Bavorský les, Národní park na německé straně Šumavy se s kůrovcovou kalamitou z konce 80. let vyrovnal po svém, bez pomoci člověka. Na první pohled mrtvý les ožil během několika let.
Podle názoru českých přírodovědců patří vítr i kůrovec k přirozenému životu horského lesa. Záleží jenom na tom, jaký les zasáhne - slabý umělý nebo přirozeně odolný. Svou roli mohou sehrát třeba odolné místní druhy nebo množství listnatých stromů. Průvodcem Planety věda o pomoci českým lesím bude Jakub Hruška z České geologické služby.
Celý pořad si můžete přehrát přímo na internetové stránce České televize na adrese: http://www.ct24.cz/vysilani/?id=150923
P.S: První cca 2 minuty můžete s klidem přeskočit, neboť ČT před pořad přilepila několik reklam. (MiŠ)
Okolí Pačejova je jen jednou ze šesti vytipovaných lokalit, ale i to stačí k tomu, aby byly všechny obce v okolí už několik let nervózní. Teď se spojily a protesty budou hlasitější. Jaderný odpad v Pošumaví odmítají jak zastupitelstva, tak lidé v místních referendech.
„Je to na úpatí Šumavy,“ vysvětluje starosta Chanovic Petr Klásek. Úložiště má zabrat plochu dvaceti hektarů na povrchu a třicet hektarů pod zemí. Podle Petra Kláska je seznam negativních dopadů na život v okolí neúnosně dlouhý: „Vylidnění některých lokalit, ztráta zdrojů pitné vody, turistická atraktivita, ztráta cen pozemků, plodin, lesnických produktů atd.“
„Určitě bychom chtěli mít právo veta, protože si myslím, že toto je demokratický postup,“ říká Jiřina Kábová z Občanského sdružení jaderný odpad, děkujeme nechceme. Starostka Horažďovic Jindřiška Jůdová dodává: „Nebaví se s námi o tom vůbec nikdo.“
Rozpad radioaktivního odpadu je sto tisíc let. „Bude to na generace, to není jako stavby rodinných domků, které děláme na sto let,“ myslí si Ladislav Lenský (ČSSD), místostarosta Horažďovic. „To je definitivní rozhodnutí na sto tisíc let dopředu pro celou oblast Pošumaví,“ připojuje se k varování Jiřina Kábová. Definitivní rozhodnutí má padnout až v roce 2025 a projekt tedy do roku 2009 oficiálně stojí. Starostové tomu nevěří a mají důkazy, že průzkum lokalit stále pokračuje. Nejvíc jim vadí přezíravý přístup státu.
Karel Vovesný
Čedičový lom na kopci Tlustec získala v roce 2002 firma Go Point a snažila se těžbu obnovit. Proti se ale postavila okolní města a nejrůznější ekologická sdružení. Téměř pětiletý spor plný zvratů nyní vyřešil báňský úřad, když těžaři nevydal povolení. Ten totiž nedodal studii vlivu těžby na životní prostředí.
Lom na Tlustci fungoval od šedesátých do devadesátých let. Za tu dobu se kopec hodně změnil. Podle odpůrců ale hrozilo, že by ho majitel lomu vytěžil úplně.
„Jsou to změny, které jsou velké, ale s plány, se kterými počítá těžař, že tu bude padesát, šedesát let těžit, je to opravdu malá míra poškození," říká předseda Sdružení na záchranu kopce Tlustec Miroslav Šimonek.
„Z jejich strany jsou jenom obstrukce a výmysly, které mají zdůvodnit to, proč se odvolávají a zdržují všechny legislativní procesy v celém lomu," namítá naopak předseda představenstva GO- Point Tomáš Štainbruch.
Proti těžbě vystupovala také okolní města. Například Jablonným v Podještědí dříve projížděly desítky kamionů denně.
„Jsme historické město, nechceme, aby přes nás jezdily kamiony a zvedla se prašnost a hluk," zlobí se starostka Jablonné v Podještědí Vlasta Dozorcová. Obyvatelé obce stojí pevně za ní.
Podle báňského úřadu ale odpůrci ještě nemají definitivně vyhráno. „Jestliže těžař splní podmínku, to je v této chvíli chybějící studie, tak samozřejmě může podat novou žádost o povolení horické činnosti, a to správní řízení bude zase zahájeno," upozorňuje předseda Báňského úřadu v Liberci Dalibor Hampejs.
Protesty proti těžbě čediče na Tlustci začaly už v roce 1994. V té době lom fungoval čtyři roky, těžbu pak zastavilo Ministerstvo životního prostředí.
Lucie Pokornápřípadě, že se v údolí Jizery postaví 12 km dlouhá přehrada Vilémov, voda zaplaví přibližně 300 domů, polovinu Harachova a mezinárodní silnici do Polska. Podle ministerstva jde jen o plány. Už nyní ale záměr děsí tisíce lidí, kteří tu žijí. „Jsou zde původní bukové porosty a nacházejí se tu vzácné i zákonem chráněné druhy rostlin,“ stěžuje si mluvčí krkonošského národního parku Tomáš Drahný.
Odpůrci přehrad teď upozorňují na novelu vodního zákona. Stojí v ní, že lidé na svém pozemku musí strpět výstavbu protipovodňových opatření. A těmi může být i přehrada. Zatopení svých domovů by tak místní nemohli nijak zabránit. „V tomto případě by stavebník, nebo vláda mohli kdykoliv strhnout přehradu na pozemky a lidé, ani obce by s tím nemohli udělat nic,“ vysvětluje Jan Beránek z občanského sdružení Stop přehradě.
Ministerstvo se hájí. Takzvaný režim strpění chceme využívat jen u menších staveb. S plány na výstavbu nových přehrad novela vůbec nesouvisí. „V žádném případě nelze spojovat získávání práv k pozemkům pro výstavbu veřejně prospěšných staveb na ochranu před povodněmi s problematikou územního hájení lokalit pro akumulaci vod,“ uvedl Miroslav Král ze sekce vodního hospodářství Ministerstva zemědělství.
Vláda novelu na svém posledním jednání odložila. Odpůrci výstavby nových přehrad, ale požadují, aby byl materiál stažen a vláda se jím, tak už nikdy nezabývala.
Lucie Pokorná
Reportáž České televize je možné si přehrát na internetuZDE
Počasí je vrtkavé. Jsou chvíle, kdy vítr rychle proudí a jedna fronta střídá duhou, jsou ale také chvíle, kdy se nad českým územím zabydlí tlaková výše. To je okamžik, kdy se může proudění vzduchu zastavit. V zimě pak v údolích může vytvořit studená poklička. Nad ní je hezky, pod ní je ale zima a těžko dýchatelný vzduch.
Spektrum škodlivin je široké. Lidé na malých obcích často hodí do kamen i věci, které by se tam neměly v žádném případě objevit. Stačí třeba jenom nalakované dřevo a do vzduchu látky, které můžou lidem v okolí ublížit.
Při spalování umělých hmot vznikají nebezpečné dioxiny. Existuje nějaký vztah mezi ovzduším a kvalitou půd v obcích? Je ta situace skutečně závislá jenom na tom, že lidé znovu topí uhlím a dřevem? Jaká je role dopravy? Řešení smogových situací na malých obcích je složité, cestu se pokusí nastínit Planeta Věda. Pořadem provází Vladimír Kořen.
Pořad si můžete přehrát na ZDE
V továrně se v současné době nic nevyrábí. Přes plot jsou vidět hromady pneumatik, suti a průmyslového odpadu. Ke komunálnímu odpadu jsme se nedostali.
Nepovolený odpad i dovozní doklady s hlavičkou německé firmy ovšem zdokumentovali včera večer úředníci z ašské radnice. "Podle nás to byl špatně vytříděný plastový komunální odpad," říká Iva Kubíčková, která v Aši vede odbor životního prostředí. Starosta Hranic František Jurčák (KSČM) vzpomíná, jak se o skládce dozvěděl: "Občané nás upozornili, že je tam silný zápach a že se tam rozmnožily mouchy."
Správce konkurzní podstaty pro ČT do telefonu uvedl, že jeho vyjádření k odpadu i vyjádření firmy TOP - Rapax bude k dispozici nejdřív zítra. Zaměstnankyně firmy TOP - Rapax Marie Martincová České televizi řekla: "Nějaké plasty sem mají navážet a dál zpracovávat."
Tomu ale Iva Kubíčková z ašského odboru životního prostředí nevěří: "Dodneška tam žádná technologie není, neprobíhají žádná řízení, o kterých bych věděla, že tu technologii povolují." A starosta Hranic Jurčák dodává: "Zjistili jsme, že od 10. října je tato firma v konkurzu a že ještě během října vydrancovali veškerý železný materiál - co se dalo, odvezli do kovošrotu. Takže prakticky je to likvidační akce, a ne akce na podporu výroby."
Úředníci z odboru životního prostředí se mají se správcem konkurzní podstaty sejít přímo na místě během zítřka.
Lesní závod Židlochovice v oblasti Soutoku kácí každoročně desítky hektarů lužního lesa, pařezy jsou rozfrézovány a půda orbou připravena na strojovou výsadbu. Nenávratně mizí nejen staré stromy, které jsou domovem řady chráněných živočichů, ale i květena lužního lesa. Jednání vědců s vedením Lesů České republiky přinášejí naději na změnu managementu v celé oblasti Biosférické rezervace. Lesům, a to nejen lužním, také může prospět nová verze Národního lesnického programu, který by měla do konce roku schválit vláda.
Pořad je možné si přehrát na internetovém portálu České televize ZDE
Jinou představu má akciová společnost Forest Golf Resort Praha, která chce v Klánovickém lese obnovit golfový areál zaniklý zhruba před 60 lety. Mnoho věcí se ale za tu dobu změnilo. Je zde přírodní rezervace, území Natury 2000 a klánovická radnice je zásadně proti.
Pořad z cyklu Nedej se! České televize na toto téma si můžete přehrát na internetovém portálu ČT na této adrese: http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1095913550-nedej-se/33959.html
Začneme v Ostravě: "Od roku 2000 nebo 2001 narůstá každoročně obrovské množství respiračních infektů, především horních cest dýchacích, a v naší lokalitě bohužel i plicních a astmatických potíží u dětí. Rozhodně nejde o banální dětská chřipková onemocnění, jsou to infekty, které, pokud postihují plíce a průdušky, velmi často končí dušností a hospitalizací dítěte,"popisuje svoje zkušenosti dětská a dorostová lékařka Eva Schalerová z Ostravy.
Shodou okolností právě Ostrava patří mezi ty lokality v republice, kde se v posledních letech nejvíce zhoršila kvalita ovzduší. Jaroslav Šantroch z úseku čistoty ovzduší Českého hydrometeorologického ústavu říká: "Největší znečišťovatelé musí plnit limity, které jsou dané legislativou, avšak v kombinaci, když je potom znečišťovatelů více, například na ostravsku, se tito znečišťovatelé významně podílejí na zhopršení. Jedná se především o zpracování uhlí, popřípadě železárny, které zase na ostravsku významně zvedly produkci."
Jak je na tom Česká republika s emisemi skleníkových plynů? "Emise skleníkových plynů a především tedy oxidu uhličitého jsou dány zase spalovacími procesy, a bohužel ekonomika České republiky je postavena... byla postavena na spalovacích procesech, proto emise oxidu uhličitého jsou vysoké, avšak současné limity, které byly dány Evropskou unií, Česká republika nepřekračuje."
Přesto patří Češi s téměř 14 tunami skleníkových plynů na hlavu k největším znečišťovatelům Evropy. Karolina Šůlová z tiskového odddělení ministerstva životního prostředí shrnuje, že nejhorším znečištění představují malé prachové částice o velikosti do 10 mikrometrů, které vznikají při spalování. Jejich původcem je automobilová doprava a lokální topeniště domácností.
"Ukazuje se, že zhruba třetina území České republiky má nadlimitní koncentrace těchto malých prachových částic, a v této jedné třetině území žije asi 66 procent obyvatel. To je trend, který se objevuje v posledních několika letech a znepokojuje nejen ministerstvo životního prostředí, ale také například ministerstvo zdravotnictví."
Miroslav Šuta ze Společnosti pro trvale udržitelný rozvoj tvrdí, že státní orgány zatím nepodnikly žádné kroky, které by problém ovzduší řešily. "Doposud si podle mého názoru stát ani neuvědomoval, že se ta situace tak výrazně zhoršuje, proto téměř žádné kroky ke zlepšení situace podnikány nebyly, dokonce třeba Hlavní město Praha nedodrželo termín, do kdy mělo zpracovat akční plán pro zlepšení kvality ovzduší."
Hodlají tedy něco podniknout v blízké budoucnosti? Karolina Šůlová z ministerstva: "Co se týče dopravy, ministerstvo životního prostředí vytvořilo společnou pracovní skupinu s ministerstvem dopravy, která by se měla zaměřit na řešení těch nejpalčivějších problémů. jednou z cest je urychlení výstavby obchvatů měst, aby se doprava nedostávala tam, kde se lidé nejvíce pohybují, nejvíce žijí, další možností je také mýtné a s tím spojené omezování dopravy, pak sem samozřejmě taky patří ekologická daňová reforma, která by motivovala lidi, aby buď jezdili na nějaká ekologičtější paliva, nebo jezdili méně."
A proč je vlastně problém tak vážný? Odpovídá Miroslav Šuta:"Problém znečištění ovzduší prachem je velice závažný proto, že má bezprostřední dopad na zdraví obyvatel, a odborníci odhadují, že v České republice asi 8-10 tisíc lidí každý rok předčasně umírá na následky znečištěného ovzduší a v průměru každý obyvatel České republiky ztrácí asi 10 měsíců života právě proto, že vdechuje znečištěný vzduch." Autor: Vilém Faltýnek Poslech na internetové stránce Českého rozhlasu 7: http://www.radio.cz/cz/clanek/84767
"Bude informovat o problémech, které dovoz německých odpadů způsobil, a snažit získat podporu pro návrh, který umožní zakazovat dovoz odpadů na skládky a do spaloven," řekla k zasedání ministrů Česka, Slovenska, Maďarska a Polska mluvčí ministerstva Karolína Šůlová. Předběžně podle ní Ambrozkovi podporu slíbilo Slovensko. Jak se k návrhu staví Němci, bude zřejmě jasné až na konci dvoudenního zasedání.
Sporným se téma odpadů stalo v posledních měsících, kdy kvůli ceně začali Němci část svého odpadu ve spolupráci s českými podnikateli nelegálně dovážet ve velkém do Česka. Několik lidí už v souvislosti s nelegálním nakládáním s odpady obvinila policie. O legální likvidaci odpadu v českých spalovnách projevilo zájem několik německých firem, k tomu je ale podle současných norem třeba získat souhlas ministerstva. Úřad nechce povolení vydávat, mimo jiné kvůli tomu, že po spálení tuny odpadů zůstává 300 kilogramů nebezpečného odpadu.
Připravovaná unijní směrnice by právo jednotlivých zemí na zákaz dovozu odpadů omezila. Spalovny totiž v novém pojetí evropské legislativy mají zároveň plnit funkci zdrojů energií. Spalování odpadků místo uhlí přispěje ke snížení emisí skleníkových plynů, tvrdí tvůrci normy. V případě, že bude směrnice schválena v nezměněné podobě, bude odpad směřující do spaloven považovaný za palivo, tedy surovinu, jejíž převoz nebude podléhat zvláštnímu schvalovacímu procesu.
Proti návrhu jsou i české nevládní organizace. Tvrdí, že exhalace oxidu uhličitého z výroby energie ve spalovnách komunálního odpadu jsou srovnatelné s exhalacemi elektráren na zemní plyn. Ukázala to nezávislá studie, jež hodnotí znečištění z různých technologií nakládání s odpady a kterou dnes v Londýně prezentuje britská partnerská organizace Hnutí Duha, sdělil ČTK člen sdružení Ivo Kropáček.
Energetické využití odpadu ve spalovnách podle něj ve skutečnosti z velké části není nic jiného než spalování fosilních paliv s vysokými exhalacemi oxidu uhličitého. "Dokonce i když odpad obsahuje velké množství biomasy, exhalace fosilního oxidu uhličitého jsou srovnatelné s elektrárnou na zemní plyn. Výstavba spaloven je tedy vysloveně krokem proti snahám o snížení exhalací skleníkových plynů," uvedl.
Výsledky studie podle předsedy plzeňské regionální pobočky Společnosti pro trvale udržitelný život Miroslava Šuty potvrzují, že spalování odpadů představuje nejen mrhání cennými surovinami, ale také značný zdroj skleníkových plynů. "Pokud Evropská komise míní dostát svým závazkům v ochraně klimatu, měla by změnit návrh nové odpadové legislativy tak, aby upřednostnila materiálovou recyklaci odpadů před jejich spalováním," míní. Unie by podle něj měla také přestat podporovat výstavbu nových spaloven odpadů a finance přesměrovat na podporu recyklace a obnovitelných zdrojů energie.
"Josef Vavroušek byl jako federální ministr životního prostředí jedním z hlavních protagonistů konceptu trvale udržitelného rozvoje nejen u nás, ale i v rámci celé Evropy. Jako vůbec první například uspořádal setkání evropských ministrů jeho rezortu. Rádi bychom proto využili jeho odkaz k propagaci většího respektu vůči životnímu prostředí u širší veřejnosti," vysvětluje Miroslav Kundrata, ředitel Nadace Partnerství.
Osud Josefa Vavrouška, který tragicky zahynul i se svou dcerou ve Vysokých Tatrách, se bohužel podobá i životní pouti letošního držitele ceny. Jan Bouchal byl po dlouhou dobu ikonou pražských cyklistů a systematicky upozorňoval na nedostatečnou péči pražské radnice o bezpečnost a další rozvoj cyklistické dopravy. Je ironií osudu, že Jan Bouchal zahynul letos na jaře poté, co ho srazilo auto, když se vracel na kole domů. Čtenáři časopisu Ekolist si ho také pamatují jako schopného redaktora, mnozí pak jako člověka, který upozorňoval na střety zájmů pražských politiků.
Druhou Cenu Josefa Vavrouška si odnesla ředitelka ekologické poradny Veronica v Brně Yvonna Gaillyová zejména za své zásluhy při přenosu zkušeností ze západní Evropy a zavedení ekologického poradenství v ČR. Veronica mimo jiné buduje Centrum modelových projektů v obci Hostětín v Bílých Karpatech, kde byla realizována již řada ojedinělých projektů: výstavba kořenové čistírny odpadních vod, instalace solárních kolektorů, stavební izolace slámou, obnova tradiční moštárny apod. Hostětín se tak především její zásluhou stává unikátní obcí nejen v České republice, ale i v Evropě, o čemž svědčí četné zahraniční návštěvy a ocenění.
Nadace Partnerství je nejvýznamnější česká nadace podporující projekty udržitelného rozvoje ve všech regionech České republiky. Od svého vzniku v roce 1991 podpořila formou nadačních příspěvků ve výši přes 160 miliónů korun už na 1700 projektů nevládních neziskových organizací, škol, obecních úřadů i jednotlivců. Společně s pěti sesterskými nadacemi v Bulharsku, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a na Slovensku je součástí asociace Environmental Partnership for Sustainable Development.
Nadace Charty 77 byla založena v roce 1977 ve Švédsku a od roku 1990 působí v Praze. Z podpory nezávislé kultury a lidských práv se její činnost transformovala především na podporu sociálně a zdravotně zaměřených projektů. Šíře působnosti nadace je široká. Nejznámější je projekt Konto BARIÉRY, který od svého založení v roce 1993 rozdělil handicapovaným přes 132 milionů korun. Z dalších projektů nadace: Počítače proti bariérám, Vyrovnávání šancí, Konto MÍŠA, ASTRA 2000, Ostrovy života. V neposlední řadě nadace již od svého založení uděluje ceny: Cenu Toma Stopparda, Cenu Jaroslava Seiferta, Cenu Františka Kriegla a Cenu Josefa Vavrouška od roku 1996.
Doc. Ing. Josef Vavroušek, CSc. se narodil 15. září 1944 v Praze, kde vystudoval strojní fakultu ČVUT. V roce 1968 se zúčastnil expedice směřující do nemocnice A. Schweitzera v Lambarené (Gabon). Cílem expedice, která navštívila čtrnáct afrických zemí, byla jednak materiální pomoc nemocnici, jednak podpora Schweitzerových ideálů humanismu a úcty k životu.
Od roku 1975 pracoval v Ústavu pro ekonomiku a řízení v oblasti kybernetiky a teorie systémů, později se specializací na péči o životní prostředí. Aktivně se účastnil činnosti nevládního ekologického hnutí, zejména Ekologické sekce čs. biologické společnosti při ČSAV. Podílel se na zakládání a činnosti Kruhu nezávislé inteligence (1988) a Občanského fóra (1989).
V březnu 1990 byl jmenován náměstkem Státní komise pro vědeckotechnický rozvoj odpovědným za péči o životní prostředí, v červnu téhož roku ministrem vlády ČSFR, předsedou Federálního výboru pro životní prostředí. V červnu 1991 zorganizoval první celoevropskou konferenci ministrů životního prostředí. Byl vedoucím československé delegace na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro (červen 1992).
Publikoval pět knih, 40 studií a asi 150 odborných článků, zejména z oblasti kybernetiky, teorie systémů, teorie rozhodování a péče o životní prostředí.
Zahynul pod lavinou ve věku 50 let 19. března 1995 spolu s dvacetiletou dcerou Petrou.