Letošní květen-nelegální skládka hoří tři dny. Obavy místních, že skládku někdo znovu zapálí, se naplnily v srpnu. Tehdy hasiči bojovali s plameny celou noc. Lidé Dolní Řásnice nemohli otevřít okna ani dveře, mnozí stav hodnotili jako neúnosný.
Dnes je areál v dezolátním stavu. Ze dvou hal zbyly trosky. Ohořelé balíky odpadů jsou všude. "Venku je odpad uložený tak, že je velmi dobře přístupný. Esteticky to nevypadá vůbec hezky, jako po druhé světové válce," popisuje situaci na skládce starosta obce Robert Wildner. "Já bych silně pochybovala o tom, že by se dal ten odpad využít, protože už těmi požáry je to značně znehodnoceno, odpad je navíc prolitý vodou," hodnotí současný stav Danuše Hrázská z liberecké České inspekce životního prostředí.
900 tun odpadů vyvezl na skládku do Dolní Řasnice Robert Skákal. Vydělal si tím zhruba 1,5 milionu Kč. Tomu, že zaplatí pokutu a balíky s odpadem do konce roku odveze, ale nikdo nevěří. Sice dostal pokutu, šance na její vymahatelnost je ale minimální. Danuše Hrázská uvažuje v nejhorší variantě i o exekuci.
Lucie Pokorná
Letos se svět dostal do "červených čísel" o tři dny dříve než loni, kdy to zase bylo o tři dny dříve než předloni, vypočítala organizace New Economics Foundation (NEF). Období, po které Zemi vystačí obnovitelná spotřeba zdrojů, se neustále zkracuje už od 80. let minulého století, odkdy podle NEW lidstvo začalo žít nad ekologické poměry.
Příkladem marnotratného lidského zacházení s planetou, jejíž oteplování se blíží k nezvratnému bodu, je podle ředitele NEF Andrewa Simmse třeba britský vývoz 20 tun minerálek do Austrálie, odkud Británie naopak dovezla 21 tun minerálek. Takové obchody jsou podle Simmse spíše pravidlem než výjimkou.
Poprvé se svět do ekologického dluhu podle organizace dostal v roce 1987, kdy hranici překročil 19. prosince. O osm let později to bylo 21. listopadu a nyní je to už na počátku října. Vyplývá z toho, že ekologický dluh roste stále rychleji. Každá země má ale jinou hranici, kdy spotřeba překoná možnou obnovitelnost zdrojů.
NEF spočítal, že pokud by celý svět spotřebovával přírodní zdroje stejně jako USA, zapotřebí bylo 5,3 současné planety. Kdyby všichni žili tak jako Češi, lidstvo by muselo osídlit ještě další jeden a půl planety. Ale kdyby všichni žili jako Číňané, stačilo by 0,9 planety, jakkoli se v Číně každých pět dnů postaví nová uhelná elektrárna.
"Čína je stále častěji napadána za stoupající znečišťování, ale přehlížejí se dvě skutečnosti," míní Simms. "Čínská produkce skleníkových plynů v přepočtu na hlavu je pouhým zlomkem emisí v Evropě a ve Spojených státech. A bližší pohled na obchodní toky ukazuje, že velký díl růstu čínských emisí souvisí se závislostí zbytku světa na čínském vývozu," dodal s tím, že díky tomu se "emisně vyperou" vyspělejší ekonomiky.
Havlův článek vyšel dva dny poté, co se v New Yorku uskutečnila konference světových představitelů k problematice globálního oteplování. Za Česko na ní vystoupil současný prezident Václav Klaus, který označil zvyšování globálních teplot v historickém kontextu za malé a jeho důsledky na lidskou činnost za zanedbatelné. Potencionální hrozby vyplývající z oteplování se podle něj navíc dosud nepodařily vědecky ověřit.
Klausův předchůdce v úřadě české hlavy státu se naopak domnívá, že "nemůžeme donekonečna klamat sami sebe, že není nic špatně, a nemůžeme si radostně užívat konzumního života a přitom ignorovat klimatické hrozby a odsouvat jejich řešení". Žádná globální katastrofa podle něj pravděpodobně v nejbližší době nehrozí, neměli bychom ale zapomínat na budoucí generace, upozorňuje podle IHT Havel, který se k ekologické tématice veřejně vyjadřuje jen zřídka.
Český státník a dramatik si netroufá odhadnout dopady možných klimatických změn, připomíná ale, že podnebí není "kyvadlo, které se po nějaké době znovu vrátí do původní polohy". Světové klima se podle něj také již nikdy nevrátí do stádia, v němž bylo před 50 nebo 5000 lety, ale změní se do nového stavu. "I když je tato změna pozvolná, neznamená to, že neohrožuje život," upozorňuje exprezident.
Neobává se proto o osud samotné planety, ale lidí, kteří ji budou obývat. "Byla tu před námi a s největší pravděpodobností tu bude i po nás. ... V důsledku naší činnosti a naší nezodpovědnosti ale nemusí pro nás zbýt v tomto klimatickém systému místo," tvrdí Havel, podle něhož by vedle technologické regulace měl být stejný důraz kladen i na vzdělávání a ekologickou výchovu.
Celý text Václava Havla v angličtině je k dispozici na stránkách International Herald Tribune ZDE
Pokračování těžby uhlí znamená jen minimum šancí, aby se z Ústeckého kraje stal prosperující region, z něhož by neodcházeli lidé. V tomto duchu se nesla konference Útlum těžby: Impuls k oživení Ústeckého kraje?, která proběhla ve středu odpoledne v Ústí nad Labem. Pořádalo ji Hnutí Duha ve spolupráci s katedrou geografie Přírodovědecké fakulty UJEP.
"Je to náš příspěvek k tomu, jak by se mohl kraj rozvíjet bez těžby uhlí. Chtěli jsme naznačit možné cesty rozvoje, jejichž v podstatě nutnou podmínkou je útlum těžby," uvedl Petr Holub z Hnutí Duha.
Uhlí, nebo příroda?
V několika příspěvcích se mluvilo například o nutnosti vize rozvoje, za níž by šli politici déle než jedno volební období, o stále větším znečištění prachem v oblastech s hnědouhelnými lomy nebo o perspektivách měst obklopených doly. "Dnešní obyvatelé už zde zapustili kořeny a mají ke kraji opět lokálně patriotický vztah jako ke svému domovu. Vystupují proti pokračování devastace bojem o zachování limitů. Je to aktivní obrana, ale jen obrana. Je potřeba začít aktivně přispívat k novému ekonomickému profilu kraje a tvorbě nových příležitostí než těch ve stávajících oborech," uvedl architekt Martin Říha. Podle něj nehrozí po útlumu těžby nezaměstnanost, pokud se ovšem změní struktura zdejšího průmyslu. "Je nutné, aby se představitelé kraje rozhodli, zda podle nich stojí za to chránit zbytky přírody a kulturní bohatství a na nich stavět rozvoj kraje, nebo vše přetěžit a pak budovat nově, ale bez jakéhokoli vztahu k minulosti," řekl.
Prach lidem zkracuje život
Část konference se věnovala škodlivinám, které jsou kvůli těžbě v ovzduší. Lékař Miroslav Šuta, člen meziresortní komise vlády pro chemickou bezpečnost, který sleduje zdravotní rizika spojená se znečištěním ovzduší, upozornil na to, jak se zvyšuje prašnost v okolí dolů, a na zdravotní rizika s tím spojená. "Prachové částice a látky, které na sebe vážou, jsou jednoznačně velkým zdrojem nemocí dýchacích cest, snižování plicních funkcí a snižování délky života, která je v této oblasti podle statistik jedna z nejmenších v Česku," upozornil lékař. "Různých dat a měření máme spoustu. Je ale otázka, zda z nich dnes někdo z politiků něco vyvozuje," podotknul.
Zcela o konkrétních obavách z dalšího pokračování těžby mluvili na konferenci lidé z Litvínova a Horního Jiřetína. Právě ten je ohrožen dalším pokračováním těžby. Jeho dva tisíce obyvatel by se kvůli ní muselo vystěhovat.
"Ani zachování limitů pro nás není jednoznačná jistota rozvoje. Jak se má rozvíjet město, u něhož jsou stále dobývací prostory, které jsou určené k vytěžení? Obávám se toho, aby Litvínov neobklíčily ze dvou stran doly a nezůstal spojen s ostatním světem jedinou silnicí. V takovém městě nemají lidé co dělat. Je to jen místo pro ty, kteří v těch dolech pracují. Nic víc. Pomohl by jedině odpis uhelných zásob. Ten by nám dal jistotu," představil své obavy Miroslav Otcovský, litvínovský zastupitel a člen sdružení Kořeny, které proti pokračování v těžbě aktivně vystupuje.
"Těžba není priorita. Úloha státu je odolat tlaku těžebních společností a udržet podmínky pro rozvoj regionu. Ostatní je na obyvatelích, obcích a městech," uklidňoval přítomné Daniel Vondrouš, šéf poradců ministerstva životního prostředí.
Těžaře nikdo nepozval
"Uhlí by nemělo determinovat rozvoj regionu. Je ale logické, že těžaři se snaží přesvědčit okolí, že to tak je. Umělé nafukování důležitosti těžby zkresluje obraz kraje. Ten je právě kvůli tomu stále vnímán jako špinavé místo," doplnil. Organizátoři konference se netajili tím, že záměrně nepozvali představitele těžebních společností. Pokračování těžby totiž jednoznačně vidí jako pozastavení jakýchkoli rozvojových plánů na desítky let.
"Není možné jen později vytvořit rekultivovanou krajinu pro rekreaci a sport, která nemá vazby k tomu, co tu bylo dřív. Neměl by v ní už kdo žít," upozornil architekt Vladimír Charvát, který se zabývá územním plánováním.
ONDŘEJ ČERNÝ
Mladá fronta DNES, Regionální mutace - severní Čechy