Od začátku roku 2015 používá STUŽ nový účet – jeho číslo je
107-9221470277/0100
a je u Komerční banky. Použijte ho, prosím, také k placení příspěvků i všechny ostatní platby.
Pokud jste zaplatili příspěvky na starý účet u České spořitelny nic se neděje – cca do konce března 2015 bude tento účet ještě fungovat.
Dovolujeme si vám nabídnout odkaz na letní „dávku“ textů, které právě vycházejí v našem časopise – viz http://www.envigogika.cuni.cz/
Pokud vás zaujmou, budeme rádi, když o nich dáte vědět svým přátelům či známým.
Přejeme krásné letní dny a těšíme se nashledanou
Za RR Envigogiky
Jana Dlouhá
Na stránkách Envigogiky se otevírá prostor pro kritický pohled na důležitá, nově se objevující témata. V současné době přijímáme příspěvky do dalšího čísla, jehož nezávazné téma je – interdisciplinární přístupy ve vědě i vzdělání. Na články určené pro recenzovanou rubriku se těšíme do konce května, do ostatních rubrik do konce července 2007. V případě, že dojdou po těchto termínech, se textům samozřejmě budeme věnovat, jen nezaručujeme jejich vydání v srpnovém čísle.
Téma interdisciplinární je myslím vhodné pro rozvíjení diskuzí, které jsou typické pro oblast environmentální a jsou vedeny na různých úrovních a s různým výsledkem. Vřele zveme všechny, kdo k němu mají co říci, aby se k němu vyjádřili buď formou úvahy či odborného článku. Do tohoto čísla lze také zařadit různé „oborové pohledy“ či příspěvky ke vzdělávací problematice; pokud by takto zaměřených přispěvatelů bylo více a byli ochotni přispívat pravidelně, je možné zřídit jakousi sekci k tomu určenou. Kromě toho předpokládáme, že témata postupně promýšlená na stránkách Envigogiky nebudou do budoucna ztracena a velmi uvítáme další články třeba o ekologické etice.
Nenechte se prosím odradit elektronickou verzi časopisu – naše redakční postupy jsou zcela srovnatelné s tištěnými periodiky. Do budoucna chceme využit pravě výhod, které elektronické médium poskytuje: jistou pružnost co se týče formy a způsobu publikování, otevření podstatně většího prostoru pro vzájemnou komunikaci, atd. Usilujeme (s vašim přispěním) o soustavné zvyšováni kvality textů, a také chceme odstranit potenciální „nedostatky“ – hlavně zvýšit důvěru v tuto formu odborného dialogu.
Časopis vydává Centrum pro otázky životního prostředí UK, o jeho obsahu i formálním uspořádání se lze dozvědět z příslušných rubrik. Tam najdete také informace o širším zázemí, struktuře a redakčních pravidlech. Envigogika vychází třikrát ročně, a to v dubnu, srpnu a prosinci. Obsah aktuálního čísla je vždy shrnut a začleněn formou informační dvojstrany do Bedrníku, tištěného časopisu pro ekogramotnost, který je distribuován především učitelům z praxe (viz též http://www.pavucina-sev.cz/bedrnik.htm).
Pokud vás tedy naše články zaujmou, prosíme, abyste informaci o časopise šířili dál.
Těšíme se na spolupráci!
Jana + Jirka Dlouzí + Katka Markošová (za redakci)
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Výsledkem semináře Zeleného kruhu, týkajícího se měření společenského blahobytu je publikace Indikátory blahobytu. Stáhnout si ji můžete pod tímto linkem:
V nakladatelství Karolinum vyšla monografie o atmosféře, klimatu a znečištění ovzduší. Jedná se o dost unikátní počin...
Představení osobnosti nominované na Cenu Josefa Vavrouška (převzato ze stránek Nadace Partnerství)
Ing. Jiří Dlouhý žil v rodině, která byla komunistickým režimem značně postižena. Jeho dědeček byl v r. 1950 odsouzen za spolupráci s Miladou Horákovou, a to znamenalo „kádrový škraloup“, pro který se jeho život odvíjel ve velmi skromných podmínkách. Přesto se Jiří mohl v mládí věnovat trampingu, vést dětské tábory nebo jezdit na divoké vodě. Na vysoké škole pak vystudoval obor technická kybernetika, který dokončil s červeným diplomem; po studiích nastoupil do Fyzikálního ústavu Akademie věd. Ve svém volnu se i nadále věnoval se práci s mládeží, pomáhal přírodě v ČSOP, jezdil na akce Brontosaura, a stal se instruktorem pobytu v přírodě, kanoistiky a lyžování.
Praha/Brusel/Bratislava/Varšava/Berlín, 24. března 2006 - Koalice evropských ekologických organizací žádá ministry životního prostředí EU, aby pomohli zastavit export odpadů do nových členských států EU a aby odmítli překlasifikovat spalovny likvidující odpady na zařízení pro "využití" odpadů. Ekologické organizace na problém upozornily i oficiální národní experty, kteří se příští týden (29.3.) setkají v Bruselu, aby připravili návrh rozhodnutí Rady ministrů životního prostředí o návrhu nové odpadové legislativy, které předložila Evropská komise.
"Vyzýváme ostatní ministry životního prostředí, aby podpořili své kolegy z České republiky a Slovenska v jejich odmítnutí návrhu Evropské komise. 15 až 20 000 tun odpadů ilegálně dovezených do České republiky je jen vrcholkem ledovce ve srovnání s masou odpadů, které se ze zahraničí tlačí do českých spaloven. Taková zátěž je pro životní prostředí nepřijatelná i přes regulaci úniků škodlivin ze spaloven. Legalizace dovozu odpadů ze zahraničí by navíc fondy potřebné pro investice do recyklace a prevence vzniku odpadů přesměrovala do spaloven a na skládky," konstatoval Miroslav Šuta, odborný konzultant STUŽ pro ekologická a zdravotní rizika.
"Je nepřijatelné, aby se jiné země potýkaly s odpadem z Německa a s ním spojenými negativními vlivy, včetně dopravy. Chtěli bychom vidět, aby v případě odpadů a jejich spalování němečtí ministři životního prostředí rozpoznalali důležitost principů blízkosti a soběstačnosti," uvedl Leif Miller, výkonný ředitel německé Společnosti pro ochranu přírody (NABU).
Evropská komise navrhuje, aby spalovny komunálního odpadu už nebyly zařízením pro likvidaci, ale pro "využití" odpadů, což by podpořilo export odpadů do spaloven. Úprava pohybu odpadů pro jeho využití je totiž mnohem benevolentnější než pro likvidaci. Navíc výrazně nižší ceny za spalovaní odpadů v zemích jako je Česká republika nebo Polsko povzbuzují export odpadů a vedou k eko-dumpingu.
Návrh na klasifikaci spalování odpadů jako "energetického využití" je v protikladu s mnohem větším úsporami materiálů a energie v případě alternativních postupů jako je recyklace. Je také v rozporu s vlastním požadavkem Evropské komise na ochranu přírodních zdrojů.
Nevládní organizace vyzývají evropské ministry životního prostředí také k tomu, aby podpořili směřování EU k prevenci vzniku a recyklaci odpadů stanovením měřitelných cílů a k nim adekvátních opatření. Aby předešli legalizaci eko-dumpingu v podobě exportu odpadů do spaloven tím, že do směrnice zakotví princip soběstačnosti v nakládání s odpady.
Když je koupíme a obsah vypijeme, jednu miliardu odneseme do žlutých kontejnerů na separovaný sběr, druhá miliarda láhví skončí ve spalovnách, na skládkách a mnohdy také v přírodě, kde přežijí stovky let... Minulý měsíc přišlo Ministerstvo životního prostředí s návrhem tyto láhve zálohovat. Jaké mají zkušenosti s vratnými PET láhvemi v Německu, kde systém vratných láhví funguje už druhý rok?
http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1095913550-nedej-se/34235.html
Tentokrát se má věnovat názorům radnice městečka Jílové u Prahy, která po posledních komunálních volbách otočila v postoji k výstavbě dálnice o 180 stupňů a současné vedení radnice výstavbu podporuje.
Pořad bude v premiéře vysílán v úterý 22. května v 17:00 na programu ČT2. Reprízován má být podle stránek ČT 23. května v 2:55 a 24. května v 01:20, v obou případech na programu ČT2.
Pořad si můžete přehrát na internetových stránkách České televize ZDE
Josef Vavroušek byl v českém a evropském prostoru mimořádnou osobností integrující odbornost, veřejné působení a klasickou podobu zastupitelské politiky v tvořící se otevřené liberální občanské společnosti. Výrazně se podílel na tvorbě základů československé a české legislativy životního prostředí, uspořádáním první celoevropské konference ministrů životního prostředí v červnu 1991 na Dobříši zahájil významný evropský politicko-environmentální proces, trvale zvaný „dobříšský“. Jako vedoucí československé delegace na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiro v červnu 1992 dává jeden z prvních předvídavých impulsů k úvahám o funkční reformě Organizace spojených národů. Zakladatelskou činností v oblasti nevládních organizací a současně na akademické půdě, kde inspiruje zkoumání společenskovědních souvislostí udržitelného rozvoje, posiluje Vavroušek veřejný život a skutečnou, nepředpojatou odbornost, vtělenou do pěti knih, čtyřiceti studií a půldruhého sta odborných článků.
Největší zásluhou Josefa Vavrouška, pro niž jej k udělení stejnojmenné medaile navrhujeme, je tedy jeho kultivující a sjednocující vliv na českou společnost. S naprostým respektem k odbornému poznání a s nejvyšší podporou názorové různosti usiloval Josef Vavroušek vždy o jednotu společenské dohody a spolupráce při svobodě a rozmanitosti všech společenských skupin a jednotlivců.
Podrobnější údaje a zdůvodnění:
Josef Vavroušek představoval v dřívějším Československu, v České republice, ale jistě i v prostoru nadnárodním, přinejmenším evropském, osobnost, jež může být zcela důstojným partnerem všem dosavadním laureátům. Základní údaje o jeho životní dráze a významných počinech jsou uvedeny v připojeném životopisu; je však nutné je s odstupem času také zhodnotit a uvědomit si jeho přínos stejně jako mezeru, jež po jeho předčasné smrti v českém veřejném životě zůstala.
Studia na strojní fakultě ČVUT v Praze s ekonomickou a matematickou specializací ukončená v roce 1967 a završená kandidaturou v roce 1975 položila základy Vavrouškovu systémovému a neobyčejně komplexnímu myšlení. Studentské aktivity a účast na expedici do Lambaréné, již pomáhal zorganizovat, mu otevřely prostor veřejného života, natrvalo jej připoutaly k problematice životního prostředí a vtiskly mu mravní étos a trvalý zájem o společenskovědní poznání. Odborně i společensky významná práce v Ekologické sekci Československé biologické společnosti při ČSAV, spoluzaložení Kruhu nezávislé inteligence a Občanského fóra pak logicky vyústily ve funkce ministra vlády ČSFR a předsedy Federálního výboru pro životní prostředí ve volebním období 1990–1992.
Pro Josefa Vavrouška je příznačné, že v roce 1992 zakládá jedno z nejvýznamnějších středoevropských občanských sdružení v oblasti životního prostředí, Společnost pro trvale udržitelný život, a současně pomáhá ustavit obor veřejné a sociální politiky na akademické půdě Fakulty sociálních věd, kde plní podmínky pro udělení titulu docenta, stává se proděkanem a usiluje o založení oboru Ekologie člověka; působil i na Vysoké škole zemědělské, s velkým ohlasem se setkaly jeho přednášky na Slovensku, na universitě v Cambridgi a ve Spojených státech amerických.
Množství aktivit a plánů přerušila tragická smrt v tatranské lavině v březnu 1995.
Z mnoha trvalých konkrétních hodnot a odkazů, které Vavroušek zanechal, je nutné vyzdvihnout alespoň následující.
- Legislativa. Federální výbor pro životní prostředí, který Josef Vavroušek zřídil a vedl, i on sám osobně se výrazně podíleli na mimořádně kvalitních a početných právních normách, jež v letech 1990 až 1992 vytvořily základ české i slovenské legislativy životního prostředí. Za všechny je nutno zmínit alespoň základní „střechový“ zákon o životním prostředí č. 17/1992 Sb., který právně definoval základní pojmosloví oblasti, zavedl institut ekologické újmy, stanovil právo na informace o životním prostředí, princip posuzování vlivů lidské činnosti na životní prostředí a především uvedl do právní struktury celospolečensky zcela zásadní strategii trvale udržitelného rozvoje. Jeho teoretické propracovávání a veřejná popularizace také patří k nejdůležitějším Vvarouškovým přínosům.
- Evropská politika. Josef Vavroušek inicioval a spolu s FVŽP již v červnu 1991 také uspořádal Konferenci ministrů životního prostředí evropských zemí „Životní prostředí pro Evropu“ s hosty z celého světa. Konference vedle věcných jednání o politice životního prostředí věnovala plný půlden etické a axiologické diskusi, debatě o hodnotách nezbytných pro dosažení trvale udržitelného života člověka v harmonii s ostatními formami života. Zprostředkovala mj. i dialog přizvaných zástupců světových bank s delegací nevládních organizací, jenž, uplatňován ve světovém měřítku, mohl předejít mnoha povrchním a nepoučeným sporům o globalizaci i pozdějším tragickým událostem. Konference však přinesla také několikasetstránkový sborník zásadních dokumentů „Europe’s Environment – Dobříš Assessment, vydaný v březnu 1995 při příležitosti Světového summitu pro sociální rozvoj v Kodani. Nejvýznamnějším přínosem z dlouhodobého hlediska je však nesporně stopa, již konference v evropském vědomí zanechala. Velmi brzy se na evropské diplomatické i odborné úrovni začalo spontánně hovořit o „postdobříšském procesu“. Jeho výsledkem je Celoevropský systém ochrany a obnovy životního prostředí a Environmentální program pro Evropu, otevřený dokument a dynamický program, jenž by se měl interaktivně rozvíjet a uskutečňovat v rámci evropského integračního procesu. Dobříš založila i tradici setkání evropských ministrů životního prostředí ve zpravidla dvouleté, tedy poměrně krátké periodě; schůzka v roce 1993 se konala v Luzernu, ročník 1995 na podzim v Sofii, kde byl také distribuován dobříšský sborník. Čtvrtá konference konaná v dánském Århusu v červnu 1998 již svedla k jednacím stolům i zástupce Severní Ameriky a střední Asie a uctila vavrouškovskou tradici mimo jiné tím, že jako základní dokument projednala Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí.
- Světová politika. Jako vedoucí československé delegace na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v červnu 1992 přednesl Josef Vavroušek předepsaný sedmiminutový projev o postoji své země k životnímu prostředí a trvale udržitelnému rozvoji; jako ministr životního prostředí referát o stavu životního prostředí své země. Vavroušek předložil posluchačům ze 178 zemí světa jasně formulovaný zásadní návrh na redefinici základních globálních institucí, zejména konkrétní systémovou představu o možné budoucí podobě Organizace spojených národů s posílením environmentálního pilíře, jenž je stále více oceňován jako podnět, inspirace a seriózní podklad změn, k nimž nepochybně v blízké budoucnosti dojde.
- Společenské vědy. Odmítnutím konzervativní alternativy na jedné a revolučních variant na straně druhé a propracováním reflektované evoluční alternativy trvale udržitelného rozvoje přinesl Vavroušek společnosti zásadní odborné, ale i politické podněty. V referátu předneseném na valném shromáždění Světové unie na ochranu přírody (IUCN) v lednu 1994 v Buenos Aires v deseti bodech nastínil vztah příslušníka euroamerické civilizace nebo společnosti ke klíčovým veličinám lidské existence, jež mají určující formativní význam pro podobu dané společnosti; Vavroušek jasně definuje hodnoty a vztahy slučitelné s trvale udržitelným způsobem života. Na akademické půdě má iniciační význam Vavrouškovo úsilí o etablování oboru Ekologie člověka. Ač zůstalo na půdě Fakulty sociálních věd University Karlovy bez definitivní realizace, stalo se jedním z podnětů k založení nové Fakulty humanitních studií University Karlovy a oboru sociální a kulturní ekologie.
- Vavrouškovo odborné dílo je shrnuto v podobě pěti knih, 40 studií a asi 150 odborných článků, zejména z oblasti kybernetiky, teorie systémů, teorie rozhodování a péče o životní prostředí.
Pozoruhodným rysem, hodným ocenění a současně skutečnou zásluhou o českou společnost je jednota Vavrouškova díla a osoby. Josef Vavroušek byl velmi komplexní, integrální osobností, integrující v nejlepším smyslu společnost. Jeho pevné mravní zásady neznemožňovaly věcná pragmatická jednání a pozitivní politická řešení; hluboké odborné znalosti jej nezbavovaly vstřícnosti a přesvědčení o nezbytnosti veřejné účasti ve věcech životního prostředí a v rozhodovacích procesech vůbec. Akademickou činnost a působení v nevládních organizacích dokázal k oboustrannému prospěchu propojovat s klasickou podobou zastupitelské demokracie a v neposlední řadě svým vlastním přístupem k životu a svou stupnicí hodnot přirozeně zosobňoval postoj individuální odpovědnosti k národní i světové společnosti.
Praha 4. března 2002 jménem STUŽ
PhDr. Ivan Rynda, místopředseda
příloha: životopis Josefa Vavrouška
Senát Parlamentu České republiky
k rukám paní Jany Strunecké
Valdštejnské náměstí č. 4
118 01 Praha 1
Praha 10. března 2002
Věc: Návrh na státní vyznamenání Medaile Za zásluhy Josefu Vavrouškovi
V souladu se zákonem o státních vyznamenáních České republiky ze dne 9. července 1994 č. 157/1994 Sb. připojujeme se k návrhu Společnosti pro trvale udržitelný život udělit v roce 2002 státní vyznamenání Medaile Za zásluhy
Doc. Ing. Josefu Vavrouškovi, CSc., in memoriam.
Josef Vavroušek byl v českém a evropském prostoru mimořádnou osobností integrující odbornost, veřejné působení a klasickou podobu zastupitelské politiky v tvořící se otevřené liberální občanské společnosti. Výrazně se podílel na tvorbě základů československé a české legislativy životního prostředí, uspořádáním první celoevropské konference ministrů životního prostředí v červnu 1991 na Dobříši zahájil významný evropský politicko-environmentální proces, trvale zvaný „dobříšský“. Jako vedoucí československé delegace na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiro v červnu 1992 dává jeden z prvních předvídavých impulsů k úvahám o funkční reformě Organizace spojených národů. Zakladatelskou činností v oblasti nevládních organizací a současně na akademické půdě, kde inspiruje zkoumání společenskovědních souvislostí udržitelného rozvoje, posiluje Vavroušek veřejný život a skutečnou, nepředpojatou odbornost, vtělenou do pěti knih, čtyřiceti studií a půldruhého sta odborných článků.
Největší zásluhou Josefa Vavrouška, pro niž jej k udělení stejnojmenné medaile navrhujeme, je tedy jeho kultivující a sjednocující vliv na českou společnost. S naprostým respektem k odbornému poznání a s nejvyšší podporou názorové různosti usiloval Josef Vavroušek vždy o jednotu společenské dohody a spolupráce při svobodě a rozmanitosti všech společenských skupin a jednotlivců.
Zdůvodnění
Národní lesnický komitét jako nevládní organizace typu zájmového občanského sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů má charakter dobrovolné výběrové nezávislé neziskové organizace odborníků z různých profesních oblastí ve vztahu k lesům a jejich polyfunkčnímu poslání.
Trvale udržitelné obhospodařování lesů chápeme a propagujeme jako způsob (1) využívání tohoto majetku konkrétními vlastníky jako obnovitelného přírodního zdroje a (2) péče o lesní ekosystémy jako o národní bohatství a nenahraditelnou složku kulturní krajiny, který integrovaně zabezpečuje uspokojování potřeb generací současných, aniž by se omezovalo uspokojování potřeb generací budoucích.
Od svého založení v roce 1993 jsme se mnohokrát setkávali osobně i myšlenkově zejména při tvorbě koncepcí státní lesnické politiky a nové lesnické legislativy a při vytváření podmínek trvale udržitelného obhospodařování lesů v koncepci Národního lesnického programu České republiky s osobností a myšlenkami Josefa Vavrouška jak v kontextu národním, tak evropském i celosvětovém. Proto i Stanovy NLK byly inspirovány v mnoha významných aspektech průniku lesnických a environmentálních přístupů k problematice ochrany přírodního a životního prostředí z hlediska strategie trvale uzdržitelného rozvoje idejemi a názory, vytvářenými a propagovanými právě Josefem Vavrouškem.
Proto se můžeme v plné šíři připojit k zdůvodnění předloženého návrhu Společnosti pro trvale udržitelný rozvoj a podpořit uváděné důvody pro udělení státního vyznamenání medaile za zásluhy Josefovi Vavrouškovi, in memoriam.
Jménem Národního lesnického komitétu
Ing. Bohuslav Vinš, CSc. Ing. Vladimír Krečmer, CSc.
tajemník předseda
Rizika související s jemným prachem se podílí v ČR na úmrtnosti pěti až 13 procenty. Při počtu zemřelých 104.400 obyvatel se prašnost mohla loni podle zprávy odrazit v úmrtí 1745 až 12.418 lidí.
Podle ročenky životního prostředí za rok 2006 žijí v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší téměř dvě třetiny obyvatel Česka. Tyto oblasti přitom představují 29 procent území státu. Stále větší problémy způsobuje doprava, jemný prach se do vzduchu dostává také pálením uhlí v domácích topeništích. Na Ostravsko-Karvinsku přistupují další významné zdroje - hutní průmysl a průmysl zpracování paliv. "Vysoká hustota osídlení v kombinaci s uvedenými zdroji znečišťování ovzduší má za následek rozsáhlé negativní vlivy na lidské zdraví. K imisnímu zatížení této oblasti přispívá rovněž regionální přenos ze zdrojů v Polsku, především ze silně industrializované oblasti Katovic," uvádí zpráva.
Plošné limity pro jemné prachové částice dané Evropskou unií překračuje Česko druhým rokem. Limit pro roční průměrnou koncentraci jemného prachu byl loni překročen na 2,3 procenta území, v roce 2005 se tak stalo na 1,5 procenta území.
"Dlouhodobý pobyt v lokalitách se zvýšenými koncentracemi jemných prachových částic vede ke snížení plicních funkcí u dětí i dospělých, zvýšení nemocnosti na onemocnění dýchacího ústrojí, výskytu symptomů chronického zánětu průdušek, zvýšení spotřeby léků a zkrácení délky života hlavně z důvodu vyšší úmrtnosti na choroby srdce a cév a pravděpodobně i na rakovinu plic," konstatuje dokument ministerstva životního prostředí, který má ČTK k dispozici.
Zdraví obyvatel Česka negativně ovlivňuje také vysoké množství polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) ve vzduchu. Jejich limity byly loni překročeny na devíti procentech území, na nich ale žijí dvě třetiny obyvatel země.
"Z vypočtených hodnot pro jednotlivé typy městských lokalit lze velmi přibližně odhadnout, že vliv emisí PAU z dopravy kombinovaný v některých lokalitách s emisemi z domácích topenišť, vede v městských aglomeracích k navýšení zdravotních rizik o jeden až dva případy onemocnění z 10.000 populace," hodnotí dopad zpráva s tím, že v lokalitách ovlivněných velkými průmyslovými zdroji je hodnota individuálního rizika vyšší než v ostatních městských lokalitách a představuje teoreticky dva až 10 případů na 10.000 obyvatel.
Zprávu o dopadu emisí na zdraví obyvatel Česka ministerstvo vládě předloží v rámci plnění národního programu snižování emisí. Program počítá hlavně s omezením vytápění uhlím a zpřísněním emisních parametrů automobilů. Návrh na omezení spalování tuhých paliv ve vybraných zdrojích a domácnostech k 1. lednu 2014 má úřad připravit příští rok. V dopravě plánuje ministerstvo zpřísnit kontroly stanic technické kontroly (STK).
MŽP zamítlo všechny žádosti o dovoz odpadů ke spálení do spaloven komunálního odpadu. První takové žádosti se objevily již v roce 2004 a směřovaly do liberecké spalovny.
Zbytky po spálení představují vždy zhruba třetinu původního množství odpadu. Mají nebezpečné vlastnosti a musí být uloženy na příslušnou skládku. Negativní dopady na životní prostředí by přinesly i emise spálením odpadu a jeho přepravou. Celníkům by povolení dovozu takového množství odpadu výrazně znesnadnilo kontroly zaměření na odhalování nelegálních dovozů odpadů.
Poznámky:
[1] Na základě oznámení, které podal zahraniční účastník řízení (oznamovatel), bylo zahájeno na podzim roku 2005 správní řízení: jednalo se o dvě žádosti, každá na dovoz 40 000 tun odpadu do spalovny v Malešicích. následujících měsících oznamovatel protahoval správní řízení tím, že přes opakované výzvy nedodal chybějící podklady ke své žádosti. V souladu s Nařízením Rady (EHS) č.259/93, zákonem o odpadech a správním řádem vydalo 10. dubna 2006 MŽP rozhodnutí, kterým byly vzneseny námitky proti plánované přepravě odpadu. Důvodem námitek byla nesprávná klasifikace účelu přepravy a dále nedostatečná specifikace odpadu.
[2] Kritéria využití, která stanovil ve svých rozsudcích Evropský soudní dvůr, přehledně shrnuje oficiální výklad MŽP, který lze nalézt na adrese: http://www.env.cz/__C1256D3D006B1934.nsf/$pid/MZPKHFD37O0L
"Případné povolení větších emisí skleníkových plynů z průmyslu by se bohužel na mnoha místech mohlo projevit ještě špinavějším vzduchem, který jsme nuceni dýchat ačkoli už jsou na mnoha porušovány platné normy. Spalování fosilních paliv neohrožuje jen klima, ale produkuje také škodlivý prach, oxidy dusíku, polyaromatické uhlovdiky a další nebezpečné exhalace ohrožující zdraví lidí", uvedl MUDr. Miroslav Šuta, odborný konzultant STUŽ pro oblast ekologických a zdravotních rizik.
Ministři Kalaš (bezpartijní) a Říman (ODS) navrhli zvýšit povolené skleníkové emise pro léta 2008 až 2012 na zhruba 102 milionů tun CO2, ačkoli skutečná potřeba českého průmyslu činila v roce 2005 jen 82 milionů tun. Plzeňská pobočka STUŽ vyzvala v rámci oficiálního připomínkového řízení ministra Kalaše, aby návrh alokačního plánu se svými podřízenými přepracoval. NAP II by místo navyšování povolených emisí měl zajistil jejich snížení o 5-7%, k rozdělování povolenek mezi podniky by mělo být použita spravedlivější metoda tzv. benchmarkingu a část povolenek by místo bezplatného přidělení měla být vydražena v otevřené aukci.
"Česká vláda se ve schválené Strategii udržitelného rozvoje ČR zavázala ´... SOUSTAVNĚ OMEZOVAT emise skleníkových plynů ...´. Jako indikátor plnění tohoto cíle uvádí strategie i množství emisí připadajících na obyvatele, ve kterých patří Česko k nejhorším v EU i na celém světě. Přesto ministři Kalaš a Říman počítají s dalším neodůvodněným růstem škodlivých exhalacích a platný závazek vlády ignorují," dodal MUDr. Šuta.
Poznámka pro editory:
(1) Připomínkové řízení k návrhu NAP II - žádost o přepracování návrhu v souladu se základními národními i mezinárodními dokumenty, Plzeň, 30.11. 2006
Přepis vystoupení ministra Bursíka v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR:
Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, já bych vás rád nyní požádal o pozornost, protože nepředložím vládní návrh zákona tak, jak je v programu, ale po velmi intenzivních jednáních, po dohodě s premiérem, po jednání s ministrem průmyslu, po dohodě s předkladatelem a dalšími zainteresovanými poslanci a poslankyněmi navrhnu stáhnout tento bod z jednání s tím, že se vrátí zpátky do vlády tak, aby jej projednala opětovně vláda.
Dovolte mi jenom krátké zdůvodnění, proč tomu tak je. Vládní návrh zákona o integrovaném registru znečišťování životního prostředí byl projednán vládou ještě v minulém složení a já jako ministr životního prostředí mám principiální problém s tím vládním návrhem. Vládní návrh tak, jak je připraven, omezuje registr znečišťování, snižuje vlastně rozsah subjektů, které jsou povinny do registru poskytovat informace, a tím pádem i snižuje dostupnost informací o chemických látkách v odpadech, o chemických látkách, které zatěžují životní prostředí pro starosty obcí, pro zainteresované občany a podle mého názoru tento návrh je v rozporu s politikou, kterou se snažím prosazovat na Ministerstvu životního prostředí.
Tento návrh jaksi sdílí i celá řada poslanců a my jsme se pokoušeli využít těch několika dní, abychom nalezli nějaký kompromis. Tady děkuji velmi zpravodaji, který na tom myslím udělal mnoho práce. Hledali jsme cestu, jak se shodnout na podpoře napříč pozměňovacích návrhů, které by korigovaly vládní návrh a dostaly ho do přijatelné formy.
Ale protože taková jistota není, a já považuji za příliš rizikové vystavit tento vládní návrh procesu, který bychom neměli pod kontrolou, tak z tohoto důvodu si vás dovoluji požádat o to, abyste měli porozumění s tím, že tento návrh stahuji, půjde na jednání vlády a vrátí se do Sněmovny opětovně. A všem vám, kteří jste na tom pracovali, specificky zpravodaji panu kolegovi Ambrozkovi, paní kolegyni Jakoubkové, panu kolegoviRabasovi a dalším, kteří se podíleli na tomto návrhu, pěkně děkuji a těším se na spolupráci v dalším kole, kdy přinesu vládní návrh, který, jak věřím, bude již splňovat základní kritéria, která by ten zákon splňovat měl. Děkuji.
Nemecká zahraničná spoločnosť a Nemecký federálny fond životného prostredia v rámci projektu zameraného na ochranu životného prostredia a porozumenie medzi národmi udelia slovenskému vedcovi a ochranárovi Mikulášovi Hubovi titul Ambasádor životného prostredia. Nemecká zahraničná spoločnosť v Dortmunde a Nemecký federálny fond životného prostredia v rámci medzinárodného projektu „Ochrana životného prostredia a porozumenie medzi národmi“ organizuje v tomto a budúcom roku štyri vedecké konferencie spojené s udeľovaním čestného titulu „Ambasádor životného prostredia Nemeckej zahraničnej spoločnosti“
Druhá zo série konferencií sa uskutoční v sobotu v Dome vedeckých pracovníkov Slovenskej akadémie vied v Smoleniciach, kde bude za účasti tridsaťčlennej delegácie Nemeckej zahraničnej spoločnosti titulom Ambasádor poctený slovenský vedec Prof. Dr. Mikuláš Huba. Občiansky denník CHANGENET.SK o tom informoval Jozef Mikloško, predseda senátu Zahraničnej spoločnosti Nemecka.
Prvý titul ambasádora udelili koncom septembra na konferencii v nemeckom Osnabrucku bývalému federálnemu ministrovi pre životné prostredie, zástupcovi generálneho riaditeľa OSN a riaditeľovi programu OSN pre životné prostredie Prof. Dr. Klausovi Topferovi.
Cieľom zahraničných spoločností, ktoré pracujú v Nordrhein-Westfalsku, Dolnom Sasku a v Ober-lichtenau pre nové spolkové štáty, je budovať mosty medzi štátmi. Od roku 1949 sa angažujú v prospech porozumenia medzi národmi v duchu humanity a tolerancie. Na základe iniciatívy Heinza Fennekolda bola v roku 2005 založená strešná organizácia Nemecká zahraničná spoločnosť so sídlom v Dortmunde, ktorá zastupuje zahraničné spoločnosti v kultúrnych sociálnych a ekonomických záležitostiach. V minulom roku ocenila Nemecká zahraničná spoločnosť v oblasti sociálnej angažovanosti v prospech sociálne postihnutých ľudí aj Spoločnosť priateľov detí z detských domovov Úsmev ako dar.
Odkaz:
Huba kritizoval novou zónaci TANAP připravenouvedením Ministerstva životního prostředia SR. Za nejefektivnější způsob ochrany Tater označil Huba kompaktnost jednotlivých zón a kritizuje narušování bezzásahových zón (A) rozvojovými zónami (C).
Budování a prodlužování lanovek v rozvojových zóních může mít podle Huby dopad i na zónu A. "Zonácia bude možno len formálnou záležitosťou," uvedl Huba dodal, že dochází ke snížení nejcennějších jádrových zón Vysokých Tater.
Slovenští odborníci i ochránci životního prostředí rreferují původní návrh zónace, kterou zpracovalo dnes už bývalé vedení TANAP na čele Tomášem Vančurou.
Alespoň to tak vypadá v případě přípravy výstavby nové koksárenské baterie v ostravské společnosti ArcelorMittal Ostrava. Podle pracovníků České inspekce životního prostředí vybraný typ koksárenské baterie nepatří k tomu nejmodernějšímu, co současný koksárenský průmysl může nabídnout.
Zastaralá konstrukce
Pracovníci České inspekce životního prostředí totiž vypracovali vyjádření ke zveřejnění dokumentace vlivů chystané koksovny na životní prostředí a jejich závěry společnosti ArcelorMittal Ostrava příliš nelichotí.
"Jde o konstrukčně zastaralý a zjevně odlišný typ s překonanými konstrukčními parametry," píší pracovníci inspekce.
Jablkem sváru mezi inspektory a manažery ostravského hutního gigantu je velikost jednotlivých koksovacích komor. Výroba koksu spočívá ve stále opakovaném plnění komor uhlím, jeho zahřátím, vytlačením z komor a následným ochlazením. A právě při vytlačování koksu z baterií uniká do ovzduší nejvíce nečistot.
"Společnost ArcelorMittal pro svou novou koksovnu vybrala typ, který má menší rozměry než stávající koksovna, a tudíž se počet operací nutný k výrobě stejného množství koksu musí logicky zvýšit," předkládá největší výhradu pracovníků inspekce k chystané výstavbě vedoucí odboru ochrany ovzduší ostravské inspekce životního prostředí Radomír Štěrba.
"Nemáme ani tak problém s tím, že jde o třicet let starý typ koksovny, ale hlavně o počet cyklických opakování," dodává Štěrba.
Chmelík: Nebylo by to ekonomické
Za příklad dávají inspektoři životního prostředí moderní koksovnu u Schwelgernu nedaleko německého Duisburgu. Ta je díky svým parametrům pokládána za nejekologičtější na světě.
Podle ředitele pro investice ostravské huti Iva Chmelíka jde při výběru správného typu hlavně o finance. "Oproti Schwelgernu vyrábíme polovinu koksu, a tak by nám mohly plnicí vozy i několik hodin nečinně stát, což by nebylo nejekonomičtější," uvádí hlavní důvod pro výběr koksovny Ivo Chmelík.
--------------------------
Celé znění názoru Vladimíra Duchka v Mf Dnes z 22.9.2006
Duchek: Jsme proti spalovně odpadu v Plzni
Deník MF DNES uveřejnil 14. září článek „V Plzni může vyrůst spalovna“, na který chci reagovat. V textu se totiž objevila citace části mého projevu v Zastupitelstvu města Plzně, kterou chci vysvětlit ve všech souvislostech. Zastupitelstvo na své poslední schůzi projednávalo dlouhodobý plán odpadového hospodářství v Plzni. Vystoupil jsem v této věci v diskusi a řekl jsem že:
1) Podle mě je budování spalovny komunálního odpadu v Plzni z ekonomických důvodů vyloučeno.
2) Cílem plánu odpadového hospodářství je do budoucna třídění odpadů, jejich recyklace a následné zpracování, a tím i snížení množství odpadu ukládaného na skládky.
3) Pro pochopení všech variant nakládání se zbytkovým odpadem je nutné prozkoumat všechny možnosti, zhodnotit je a špatné vyloučit.
Všichni zastupitelé Pravé volby pro Plzeň byli a budou proti výstavbě spalovny komunálního odpadu v Plzni především proto, že takové řešení by do města přivedlo nepřiměřeně vysoké dopravní zatížení dovozem odpadu z širokého okolí. Náš postoj byl v minulosti potvrzen v hlasování proti možnosti výstavby spalovny v areálu Plzeňské teplárenské. Ochrana ovzduší je naší dlouhodobou prioritou, jak si Plzeňáci pamatují již od doby našeho odporu proti slévárně hliníku NEMAK na Borských polích.
VLADIMÍR DUCHEK, náměstek primátora za Pravou volbu pro Plzeň
---------------
Celé znění článku Mf Dnes ze 14.9.2006, na který Vladimír Duchek reagoval
V Plzni může vyrůst spalovna
CO S ODPADY? Plzeňští zastupitelé schválili plán odpadového hospodářství, z něhož vyplývá, že město uvažuje o stavbě spalovny. Mohla by stát v areálu Plzeňské teplárenské nebo na místě nynější výtopny ve čtvrti Bory
Plzeň - V Plzni může vyrůst velká spalovna odpadu. Zastupitelé města schválili plán odpadového hospodářství, kde dvě ze čtyř variant likvidace odpadu počítají se stavbou spalovny. Plán se zmiňuje o tom, že spalovna by mohla stát v areálu Plzeňské teplárenské v Doubravecké ulici nebo na místě nynější výtopny ve čtvrti Bory.
Plán má varianty A, A0, B, C. První dvě upřednostňují maximální třídění odpadů a druhé dvě počítají se spalovnou. Politici varianty B, C odmítli z plánu vypustit ačkoliv odborné analýzy i posudek vlivů na životní prostředí vyzněly proti spalovně.
Bude se odpad dovážet?
Plzeňská spalovna by měla mít kapacitu sto tisíc tun odpadu za rok. Pokud by se měla využít, aby byl provoz hospodárný, musel by do Plzně mířit odpad i z jiných krajů nebo ze zahraničí.
Proti možnostem počítajícím se spalovnou protestoval radní Miroslav Zábranský (US-DEU). Zdůrazňoval, že v Plzni ročně vznikne pouze 26 tisíc tun odpadu. „To znamená, že by se 74 tisíc tun do spalovny dováželo,“ prohlásil Zábranský . Náměstek primátora Stanislav Hajný (ODS) možnost stavět spalovnu hájil. „Trval bych na variantách, které do budoucna otevírají možnosti všechny. Vybraná varianta by se detailně projednávala,“ argumentoval Stanislav Hajný. Zastupitelka Milena Pavelková (ČSSD) upozorňovala na případ spalovny v Liberci, kde jsou potíže kapacitu zařízení naplnit, aby byl provoz ekonomický. „Vyprodukuje Plzeň sto tisíc tun odpadu?“ ptala se Pavelková. Náměstek Hajný připomínal, že zastupitelé zatím ještě nerozhodují o definitivním řešení. „Spalovna by byla krajská záležitost. Nemusí být v Plzni,“ uklidňoval Hajný.
„Je dobré mít možnosti, ale proč tam mít variantu, která byla označena za rizikovou?“ odvolával se na závěry odborné analýzy radní Zábranský. Ekonomický náměstek primátora Vladimír Duchek (Pravá volba) návrh plánu odpadového hospodářství hájil. „Cílem je dlouhodobé snižování množství odpadu ukládaného na skládky. Doporučuji v nejbližších letech zkoumat všechny varianty,“ navrhoval Duchek.
Zastupitel Jiří Bis (ČSSD) prohlásil, že se ze spalování dělá zbytečně strašák. Při hlasování zvedlo 30 zastupitelů ruku pro to, aby v plánu byly i varianty počítající se spalovnou. Dva byli proti a šest se hlasování zdrželo.
***
Pro a proti spalovně Výhodou je značné snížení množství odpadů ukládaných na skládku, podmínkou však je, že struska ze spalovny bude využita a neskončí na skládce.
Nevýhodami jsou potřeba překladiště odpadu, pozemní doprava odpadu do spalovny pro naplnění její kapacity, vzniká toxický popílek, který je nutné ukládat na skládku nebezpečného odpadu.
Zdroj: Posudek vlivů variant plánu odpadového hospodářství Plzně na ŽP
Kdy ale soud začně případ řešit, zatím není jasné, kauza se táhne několik měsíců i proto, že policie stále nemá potřebné údaje z ciziny. Za dovozem stálo více než patnáct lidí, jejichž spisy má soud. Usvědčit musí hlavně organizátory dovozu německých odpadků, jež v Libčevsi končily od roku 2005. „Případy řidičů jsem soudu předala. Ale kdy je začne projednávat, to v tuhle chvíli nevím,“ prohlásila okresní státní zástupkyně z Loun Zdeňka Bendová.
Od loňského dubna, kdy skládka shořela, policisté obvinili tři desítky lidí. Přestože první případy už jsou u soudu, kompletní vyšetřování dosud neskončilo. „Je to velmi složitý případ. Lhůtu jsem policii prodloužila do prvního srpna,“ prohlásila Bendová už v květnu.
Celé vyšetřování prodlužuje skutečnost, že informace o čtyřech hlavních obviněných získávají policisté v zahraničí. „Museli jsme jít cestou právní pomoci, to znamená zajistit výslechy a materiály obviněných v Německu a Irsku. Bez těchto podkladů nemůžeme případ uzavřít a předat státnímu zastupitelství,“ vysvětlil komplikace vyšetřovatel Martin Nýdrle. Rychlost, jakou evropské země poskytují právní pomoc, je totiž různá. „Musíme počítat, že to bude trvat třeba ještě rok,“ připustil Nýdrle.
Ze třiceti obviněných považují policisté čtyři za hlavní organizátory. Další lidé byli využití jako prostředníci, tzv. bílí koně. „Jde také o to, že tam byli nasazení bílí koně. To musíme rozplést, což je složité a stojí to hodně peněz,“ dodal Nýdrle.
Vyšetřovatelé vyslýchali zhruba stovku řidičů kvůli tomu, kdo a odkud balíky s odpadem do Libčevsi vozil. Podstatně složitější je ovšem určit, jak se celá akce připravovala, kdo ji řídil a kdo od koho dostával peníze, ve hře byly miliony korun. Hlavní organizátoři mohli podle zjištění policie inkasovat až tři miliony korun týdně.
Nezákonný obchod, který spočíval v dovozu německého odpadu na různá místa v Česku, vycházel z nové situace v Německu. Ceny za likvidaci nebezpečného odpadu se tam zvýšily, takže jeho černé převážení za hranice se stalo výnosnou transakcí.
Zemědělský areál v Libčevsi si pronajala společnost Bau 24, která do něj od konce roku 2005 začala navážet bez povolení odpad z Německa. Dnes už by bývalý statek měl sloužit jiným účelům než zemědělství. „Je to rok prodané, já už s tím nemám nic společného. Dochází tam k rekonstrukci, ale se zemědělstvím už to nemá nic společného a nikdy mít nebude,“ odpověděl včera Michal Pospíšil, zástupce dřívějšího majitele.
Někdejší velkokapacitní kravín odkoupila společnost z Lounska, která se zabývá autodopravou a velkoobchodem s nápoji. „Byla by škoda, kdyby areál nebyl využitý. A jsme rádi, že s ním teď jako obec nemáme žádné problémy,“ říká starostka Libčevsi Helena Slavíková.
Lidé v Libčevsi sledují průběh vyšetřování černé skládky, už do něj ale podle starostky nezasahují. Je ovšem možné, že za problémy, které jim odpad způsobil, budou nějaké finanční odškodné požadovat zastupitelé obce. Půjde hlavně o odškodné za požár, který neznámý žhář založil loni v únoru a pak dvakrát v dubnu. „Zatím jsme se o tom v zastupitelstvu nebavili. Ale je možné, že nějaké odškodnění požadovat budeme, protože újma našim občanům vznikla,“ připustila Slavíková.
V silážních jámách a budově skladu skončily asi čtyři tisíce tun odpadu z Německa. V únoru a dubnu 2006 černou skládku, kde byly textilie, plasty a další materiál, někdo třikrát zapálil. Dusivý kouř opakovaně trápil místní obyvatele, kteří například o loňských Velikonocích vůbec nevycházeli ven. Řada z nich, zejména děti, pak musela kvůli problémům s dýcháním vyhledat lékaře. Žháře se ale nepovedlo odhalit, pátrání po něm proto policisté odložili. Kvůli černé skládce v Libčevsi české úřady vyjednávaly s Němci, aby se odpad vrátil zpět do Saska Anhaltska.
Po třech požárech nakonec zůstalo k legální likvidaci jen asi 1500 tun odpadu, které Němci nakonec loni v červenci odvezli.