Rakousko považuje GMO za jeden hlavních problému životního prostředí, které chce řešit v době svého prezidentství. Pořádá proto dokonce v rámci prezidentství dvě speciální konference. Ve dnech 4. až 6. dubna proběhne ve Vídni konference o GMO a ko-existenci, ve dnech 18.-19. dubna pak opět ve Vídni konference o roli principu předběžné opatrnosti v politice vůči GMO.
Rakouský zákaz GM řepky přichází krátce poté, co se 55 procent zúčastněných voličů ve švýcarském referendu vyslovilo pro pětiletý zákaz pěstování geneticky modifikovaných plodin. V zemích Evropské unie se už 172 regionů a 4500 obcí vyhlásilo jako oblasti bez GMO - tzv. GMO-free zóny. Nějakou formu zákazu GMO zavedla řada členských států EU:
Německo (zákaz GM kukuřice Bt176),
Francie (zákaz GM řepky Topas 19/2 a MS1xRf1),
Rakousko (zákaz GM kukuřic Bt176, T25 a MON810),
Maďarsko (zákaz GM kukuřice MON810),
Lucembursko (zákaz GM kukuřice Bt176),
Řecko (zákaz GM řepky Topas 19/2 a kukuřice MON810),
Polsko (zákaz GM kukuřice MON810).
Podle zástupce demonstrantů Petra Krajnera připravuje maďarský parlament v současné době návrh nové legislativy týkající se GMO a protestující se obávají, že případné uvolnění restrikcí pro GM plodiny by mohlo ohrozit maďarský zemědělský export, vzhledem k odporu ke GM plodinám u evropských spotřebitelů. "Chceme pro pěstování GM plodin nepřísnější možné zákony," dodal další z organizátorů demonstrace Andras Lanyi.
Maďarsko už se na vlastní kůži přesvědčilo o rizicích pěstování GM plodin. Při polních pokusech s GM řepkou patrně došlo k nežádoucímu opylení konvenční řepky, která byla určena na export. Posléze Německo import maďarské řepky zastavilo po zjištění genetické kontaminace v dovážené řepce. Maďarsko tak utrpělo ekonomickou ztrátu, která vedla k opatrnosti při povolování GM plodin.
19. ledna 2005 rozhodla maďarská vláda o vydání zákazu pěstování a dovozu osiva GM kukuřice MON 810 firmy Monsanto, kterou Evropská komise (EK) v září 2004 zapsala do Evropského katalogu osiv. Maďarsko se tak rozhodlo na základě tlaku místních pěstitelů. K podobnému kroku se rozhodla už v roce 1999 vláda Rakouska a v březnu 2005 také vláda Polska.
Důvodem pro zákaz byl neexistující řádný monitorovací plán, který je požadován legislativou EU. Podle konzultantky genetické kampaně českých Greenpeace RNDr. Magdaleny Klimovičové evropští úředníci tvrdili, že GM kukuřice MON 810 je dostatečně monitorována dle legislativy EU, ale předložený plán monitoringu byl ve skutečnosti 10 let starým monitoringem firmy Monsanto. Plán Monsanta z roku 1995 se však zabýval pouze možným vznikem rezistence na Bt-toxin u populací evropského zavíječe kukuřičného. Avšak řada vědeckých studií publikovaných později poukázala na mnohé další nežádoucí účinky, jako např. vliv na ostatní živočišné druhy nebo na akumulaci Bt-toxinu v půdě.
Prach a zplodiny z aut v ovzduší trápí obyvatele metropole už léta. Vzrůstající počet automobilů a kamiónové dopravy situaci ještě zhoršuje. Na varovnou situaci upozorňují nejen lékaři, ale i experti na toxické látky.
Nejvíc znečištěním vzduchu trpí ti nejmenší, a proto také nejzranitelnější obyvatelé hlavního města. Dětští lékaři oslovení Právem se shodují, že je situace vážná a rok od roku se zhoršuje.
„Posouvá se například nemocnost do nižších věkových skupin a přibývá astmatiků. Výjimkou nejsou kojenci a děti do půl roku věku,“ říká dětská lékařka Ivana Nulíčková, která má ordinaci v centru města, v Palackého ulici.
„Už kolem půl roku začínají u dětí první infekce, je slyšet pískot na plicích. Miminka také déle stůňou – kašlou až tři týdny, než se všeho zbaví. Častěji se vyskytují ekzémy. Má je už každý druhý kojenec,“ dodala Nulíčková.
Zvýšené koncentrace prachu
Zima je také obdobím, kdy jsou horší rozptylové podmínky v ovzduší a lidé trpí onemocněním dýchacích cest. Ordinace jsou plné. Stoupá počet komplikací horních cest dýchacích, zánětů průdušek a zápalů plic. Zhoršil se i stav u mnohých astmatiků, shodují se lékaři oslovení Právem.
Velké i jemné prachové částice z výfukových plynů jsou dnes patrně největším problémem ovlivňujícím zdraví obyvatel metropole. „Jemné prachové částice lidé vdechují do hlubších částí dýchacích cest, odtud se mohou dostávat dále do krve. Nebezpečné jsou především proto, že se na ně váží pro lidské zdraví nebezpečné chemické látky, jako například těžké kovy, aromatické uhlovodíky a další pro organismus nebezpečné látky,“ říká Miroslav Šuta, lékař a odborník na toxické látky ze Společnosti pro trvale udržitelný život.
Zvýšené koncentrace prachových částic v ovzduší byly v letech 1999 až 2003 několikrát naměřeny na všech monitorovacích stanicích hlavního města v Libuši, na Smíchově, náměstí Republiky a Mlynářce. Zdrojem je především automobilová a kamiónová doprava. Zasažena je většina Prahy. Výjimkou jsou jen některé části na jejím okraji, kde převládá zeleň.
Předčasná smrt
„Problém znečištění ovzduší prachem je velice závažný proto, že má bezprostřední dopad na zdraví obyvatel. Evropské studie dokládají, že znečištění ovzduší způsobuje ročně předčasnou smrt u asi 370 tisíc Evropanů a 8 až 10 tisíc Čechů. V průměru každý obyvatel Evropské unie ztrácí asi deset měsíců života právě proto, že vdechuje znečištěný vzduch,“ uvedl Miroslav Šuta.
Čeští odborníci také kritizovali tento týden na setkání v prostorách pražské Vědeckotechnické společnosti program na snižování emisí, který vydal magistrát hlavního města Prahy. Podle něj se má kritická situace paradoxně vyřešit vybudováním dalších komunikací. Jejich výstavba přijde daňové poplatníky odhadem až na 100 miliard korun.
Bude víc automobilů?
„Je velice pravděpodobné, že masívní výstavba silnic a okruhů a spojujících radiál přivede díky lepším komunikacím do metropole další auta a kamióny. Prioritou se musí stát koncepční řešení. Například zavedení mýta v centru po vzoru Londýna, větší investice do rychlé, pohodlné a levné veřejné dopravy, nebo dobré a bezpečné cyklostezky,“ řekl Právu Vojtěch Kotecký z ekologického sdružení Hnutí Duha.
S ním souhlasí i Eva Tylová, zastupitelka hlavního města Prahy za Stranu zelených, která zároveň říká: „Růst koncentrace prašného aerosolu – polétavého prachu – v ovzduší se zatím nedaří zastavit.“ Podle Tylové i dalších odborníků je to důkaz, že současná opatření jsou neúčinná. V Praze a dalších velkých aglomeracích nese hlavní díl viny rapidně rostoucí automobilová doprava. Emise z průmyslových zdrojů, kam patří například teplárny, se podařilo omezit.
Mnohé domácnosti už také topí palivy příznivějšími pro ovzduší. Jedním z nejlepších řešení je vysadit v metropoli více zelených ploch, včetně listnatých stromů a křovin. Ty totiž prachové částice zadržují.
Zásadní rozpor
Zásadním sporem je to, jaké množství odpadu v budoucnu kraje a města vyprodukují. Šilar uvedl, že produkce odpadu stále stoupá a loni bylo v jen Pardubickém kraji po vytřídění 180 tisíc tun odpadu, určeného k likvidaci. Prohlásil zároveň, že projekt spalovny odmítají pouze tam, kde pro likvidaci odpadu používají skládkování, a spalovnu proto vnímají jako nepříjemnou konkurenci.
Náměstkyně královéhradeckého primátora Pavla Finfrlová (ODS) odmítla tvrzení o stoupajícím množství odpadků. S náměstkem pardubického primátora Jaroslavem Demlem (ODS) se shodla na tom, že například obě krajská města nyní ukládají 5 až 7 tisíc tun ročně.
„My jsme nyní rozběhli projekt komunitního kompostování a jednoznačně se ukazuje, že nám množství odpadků v popelnicích kleslo,“ řekla. Zdůraznila také, že Hradec rozhodně nehodlá vstoupit do společnosti EVO, a. s., která má být z 90 procent municipální a měla by spalovnu provozovat. Výsledek opatovického plebiscitu, jehož datum je určeno na 24. června, zřejmě ovlivní i rozhodování představitelů dalšího klíčového potenciálního partnera EVO, města Pardubic. Deml na přímý dotaz jednoho z přítomných prohlásil, že bude názor opatovických občanů respektovat. „Jako občan města Pardubic říkám, že pokud referendum dopadne tak, že si občané nepřejí stavbu, tak předpokládám, že ani územní ani stavební řízení by asi nedopadlo. Já budu respektovat váš přístup, váš názor a samozřejmě tomu přizpůsobím hlasování, pokud bude zastupitelstvo hlasovat o vlastním podnikatelském záměru,“ ujistil přítomné.
Dvě otázky
V referendu budou hlasující odpovídat na dva dotazy. První je, zda souhlasí, aby obec (Opatovice n. L.) vstoupila do společnosti EVO, a druhý se týká vyjádření souhlasu či nesouhlasu s umístěním stavby spalovny odpadů nebo zařízení na energetické využívání odpadů na opatovickém katastrálním území. Podle zákona bude zastupitelstvo výsledkem hlasování vázáno po dva roky.
Pořad Zeměžluč k problému mobilního delfinária v Praze s naší členkou Janou Hajduchovou si můžete poslechnout na tomto odkazu: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2818182
Přestože přinejmenším příštích dvacet budou tuto část CHKO denně znečišťovat a naplňovat hlukem nákladní auta s odpady, orgány ochrany přírody to považují za přípustné. Proč? A proč se obcím vůbec vyplácí skládky budovat? Kde je chyba?
Pořad je možné si přehrát na internetových stránkách České televize ZDE: http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1095913550-nedej-se/32428.html
Polsko je největším producentem potravin z nových členských států EU a v Polsku se stejné jako ve většině dalších zemí žádné GMO nepěstují. Polská vláda se obává že by budoucí pěstování GMO mohlo vést ke genetické kontaminaci ostatních plodin.
Vedoucí politická strana polské menšinové vlády již delší dobu naznačuje, že chce Polsko učinit zemí bez GMO (GMO-free) a poslanci parlamentu již údajně zpracovali několik návrhů zákona, který by pěstování GMO zakázal. "Když povolíme pěstování GMO, bude poškozena pověst Polska jako země podporující biozemědělství a produkující zdravé potraviny A stále se nedostatečným výzkumem koexistence nemůže nikdo garantovat, že se podaří zabránit (genetické) kontaminaci" , varoval Ardanowski.
Už počátkem února 2006 se vyjádřil polský premiér Kazimierz Marcinkiewicz pro polskou tiskovou agenturu PAP, že probíhají přípravy zákona o GMO, který by splňoval požadavky EU. Marcinkiewicz tehdy překvapil pozorovatele svým rezolutním prohlášením: "Nechceme GMO na polském území" ("We do not want GMO on the Polish territory"). Také náměstek ministra zemědělství Ardanowski uvedl nověji pro REUTERS, že se Polsko pokusí naformulovat zákaz pěstování GMO tak, aby nebyl v rozporu pravidly EU. Případně, že se pokusí změnit stávající unijní pravidla pro GMO.
Někteří analytici se domnívají, že jednou z možných cest, jak by Polsko mohlo de facto znemožnit pěstování GMO, by bylo schválení velice přísných pravidel koexistence v národní legislativě. Pravidla tzv. koexistence (současné pěstování geneticky manipulovaných a bio-plodin) jsou není v Evropské unii velmi kontroverzním tématem a nepodařilo se dosáhnou shody na jejich podobě.
Průmysl genetických manipulací tvrdí, že údajně není žádný problém, aby GMO byly pěstovány vedle konvenčních nebo bioplodin. GMO průmysl také varuje politiky, že by Polsko mohlo čelit silným námitkám Evropské komise proti jakémukoli pokusu zakázat pěstování GMO v zemi. Skupiny ochránců životního prostředí naopak namítají, že agrochemické firmy prý nechtějí nebo nedokážou zabránit nežádoucímu šíření GMO do prostředí. Argumentují stovkami případů genetické kontaminace po celém světě a žádají proto, aby nebylo dovoleno pěstovat GMO dříve než EU zavede jednotnou legislativu upravující koexistenci.
Podle Ardanowského zamýšlí Polsko kromě zákazu pěstování GMO také omezit dovoz krmné sojové moučky z geneticky modifikovaných bobů, která je součástí krmiva pro dobytek. Podle Ardanovského musí Polsko začít hledat alternativní zdroje krmných bílkovin.
Psáno pro STUŽ a Britské listy
MUDr. Miroslav Šuta, autor je konzultant v oblasti ekologických a zdravotních rizik
Parma obecná, piskoř pruhovaný nebo třeba podoustev říční. Všechny tyto druhy mají stejný problém – v řekách ubývá jejich přirozených míst k rozmnožování. Příčina? Změny toků. Člověk stihl za několik posledních desítek let narovnat skoro všechny řeky. Slepá ramena, ideální místa pro rozmnožování mnohých druhů už v přírodě téměř nejsou k vidění. Nelze se divit, že živočišné druhy včetně ryb se tak rychlé změně nedokáží přizpůsobit. Na pomoc přicházejí hydrobiologové – kromě hospodářsky užitečných druhů ryb začínají uměle vytírat i ryby říční. Jak se jim to daří a které další projekty pro záchranu ryb rozbíhají se dozvíte v Planetě Věda, kterou si můžete přehrát na internetových stránkách České televize: http://www.ct24.cz/vysilani/?id=154335
Planeta věda nezůstane jenom v České republice, podívá se i na rozdíly v ochraně přírody mezi západem a východem Evropy. Vše se odvíjí od zemědělství. Na západě se hospodaří ve velkém, rozlehlé lány, intenzivní pastviny. Oproti tomu třeba na Balkáně se ještě hospodaří tradičně a to přírodě svědčí.
Není nutné se v ochraně přírody spoléhat jen na státní instituce nebo nevládní organizace, přiložit ruku k dílu může každý. Příkladem je brněnský profesor medicíny Jiří Vácha, který se v Koryčanech na jižní Moravě snaží na dvou a půl hektarech bývalého pole vytvořit stepní ekosystém.
Pořad Planeta Věda o problémech ochrany přírody, který Česká televize vysílala na programu ČT 24 v neděli 4. února 2007 můžete nyní shlédnout na internetu ZDE
Jeho největší českou kolonii na sportovním letišti v pražských Letňanech ohrožuje plánovaná výstavba olympijského stadionu. Zbývají necelé tři desítky míst, na kterých často přežívá sotva pár desítek syslů. Pro zachování druhu je to zoufale málo. Přírodovědci z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích podrobně mapovali současné syslí kolonie a zjistili, že izolované populace nemají šanci spolu komunikovat. Kříží se tak příbuzná zvířata a ochuzují se o genové bohatství.
Genetická krize se může brzy projevit na zdravotním stavu zvířat. Častější budou vrozené nemoci i úmrtnost mláďat. Ochránci přírody se snaží syslům pomoci a o jejich lokality intenzivně pečují, např. na Rané v Českém středohoří se místo původních několika desítek dnes prohání na dvě stovky syslů. Zato záchranný chov v zoologických zahradách zatím příliš nefunguje. Zvířata se často po dlouhém zimním spánku už neprobudí. Zoolog František Sedláček z Jihočeské univerzity tvrdí, že pokud syslům nepomůžeme, možná z přírody zmizí během dvaceti let.
Více v Planetě Věda, kterou si na internetovém portálu České televize můžete přehrát ZDE http://www.ct24.cz/vysilani/?id=153218
Arktida bez ledu? Žádná fikce, ale pravděpodobná realita. Planeta Věda se podívá na výsledky výzkumného projektu Washingtonské univerzity, která tvrdí, že do 40 let může být Arktida bez ledového příkrovu. Průvodcem zemí "věčného" ledu bude tentokrát Josef Řehák, který dlouhodobě studuje ledovce na Špicberkách. Zapůjčil Planetě Věda exkluzivní záběry, které ukazují svět přímo pod ledovcem.
S úbytkem ledu se může změnit i citlivý arktický ekosystém. Když zmizí kry, zmizí i jejich bílí obyvatelé. Přísnější ochranu ledních medvědů už vyhlásila americká vláda a poprvé připustila, že globální oteplování představuje pro přírodu reálné a vážné ohrožení.
Globální oteplování je fakt, o kterém se už mezi vědci nediskutuje. Mluví se o tom, jestli mu jde zabránit. To, že teploty rychle rostou, jednoduše dokazuje statistika nejvyšších průměrných teplot za posledních 120 let? Příznačně roky 2005, 2003, 2002, 1998 a také 2006. Ve Velké Británii byla průměrná teplota loni nejvyšší od roku 1659. Jenže jak se změní polární oblasti? Pořad Planeta Věda si mužete přehrát na internerových stránkách České televize ZDE.
Řeč bude o oceánech, které zabírají téměř tři čtvrtiny zemského povrchu. Svůj domov tu mají tisíce živočišných druhů. Jen do této chvíle jich vědci v rámci projekti OSN napočetli přes 210 tisíc a po dalších soustavně pátrají. Chtějí totiž popsat nové druhy dřív, než je zahubí znečištění, globální oteplování a masový rybolov. Moderní rybářské lodě ročně vyloví desítky miliónů tun ryb. Těm kulinářsky nejatraktivnějším tak pomalu ale jistě zvoní hrana. Na okraj vyhynutí se dostal například tuňák nebo treska. Existuje ještě vůbec cesta zpátky? Více v pořadu Planeta Věda, kterou si můžete přehrát na následující internetové stránce České televize: http://www.ct24.cz/vysilani/?id=148675
Ke změnám tradičního lesnického přístupu k ochraně smrkových porostů dochází v České i Slovenské republice jen velmi pozvolna a to i v nejcennějších zónách národních parků. Děje se tak navzdory dobrým příkladům z národních parků sousedních států a navzdory výsledkům výzkumů (i českých a slovenských odborníků), které dokládají potřebu změny tradičního přístupu pro ochranu přírodních hodnot chráněných ekosystémů.
V České republice byl samovolnému vývoji bez aktivních lesnických zásahů poprvé ponechán horský smrkový les v Národním parku Šumava v roce 1997 po jeho rozpadu v důsledku přemnožení lýkožrouta smrkového. Celková rozloha území ponechaného samovolnému vývoji činí více než 1000 ha. Následná přirozená obnova lesního ekosystému plně potvrdila oprávněnost tohoto přístupu. V současné době, kdy se řeší následky vichřice v Národním parku Šumava z ledna letošního roku, bude podle rozhodnutí ministra životního prostředí samovolný vývoj umožněn na 20 % plochy horských smrčin narušených vichřicí.
V Tatranském národním parku bylo po větrné smršti v listopadu 2004 vytěženo 93 % plochy rozvrácených porostů a samovolnému vývoji byly ponechány narušené smrkové porosty v Národních přírodních rezervacích Tichá a Koprová dolina. Tomuto rozhodnutí předcházela složitá jednání, v nichž byla všestranně dokumentována rizika poškození těchto ekosystémů těžbou vyvrácených stromů a naopak pozitivní úloha ponechání těchto porostů samovolnému vývoji. Jednání s tehdejším ministrem životního prostředí Slovenské republiky Lászlom Miklósom svolaném za účelem nalezení nejvhodnějšího postupu v Tiché a Koprové dolině se účastnil i tým expertů vyslaných Ministerstvem životního prostředí České republiky, kteří jsou současně spoluautory tohoto prohlášení. Rozhodnutí o ponechání oblasti Tiché a Koprové doliny jako celku, tedy od ústí až po závěr dolin, samovolnému vývoji jsme tehdy spolu s většinou účastníků jednání vnímali jako jediné správné řešení. O to více nás překvapilo znovuotevření tohoto problému v uplynulých měsících a ještě více pak samotný průběh hledání jeho řešení. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli k formulaci tohoto prohlášení, k jehož podpoře byli kromě expertů účastnících se jednání na jaře roku 2005 přizváni i přední akademičtí a výzkumní pracovníci zabývající se problematikou přirozeného vývoje lesních ekosystémů. Jako vědečtí pracovníci jsme uvyklí vést odborné pře a hledat řešení různých složitých problémů, při nichž rozhoduje váha argumentů podložených výsledky výzkumů. Z dosavadního průběhu znovuotevřené diskuze o aktivních zásazích v Tiché a Koprové dolině však máme jednoznačný dojem, že názory slovenských odborníků zastávajících jiné než konzervativní lesnické postoje nejsou vůbec brány v potaz - viz „Štúdia posúdenia vplyvu navrhovanej činnosti na priaznivý stav predmetu ochrany v NPR Tichá a Kôprová dolina“ z ledna 2007, vypracovaná Štátnou ochranou prírody v Banské Bystrici a Národným lesníckym centrom ve Zvoleně. Našim cílem je vyjádřit podporu všem slovenským kolegům, jejichž argumenty proti zásahům v NPR Tichá a Koprová dolina byly při formulaci uvedené studie zcela opomenuty. Z tohoto důvodu a vzhledem k výjimečnému přírodovědnému významu dotčených rezervací, který přesahuje hranice Slovenska si jako občané Evropské unie dovolujeme požádat Ministerstvo životního prostředí Slovenské republiky, aby závěry výše uvedené studie nebyly brány jako relevantní podklad pro jeho rozhodnutí.
Na závěr si dovolujeme stručně uvést základní principy přístupu k lesním ekosystémům v národních parcích odvozené ze současného stavu poznání jejich samovolného vývoje, jejichž uplatňování by mělo být alespoň v jádrových zónách národních parků naprosto samozřejmé:
a) Vichřice je bez ohledu na její rozsah přirozeným klimatickým činitelem, který má nezastupitelné místo ve vývoji přirozených lesních ekosystémů. Narušení lesního porostu pozměněného člověkem vichřicí lze vnímat jako příhodný okamžik pro větší uplatnění přírodních procesů na dalším vývoji ekosystému.
b) Na stanovištích ponechaných po plošném rozpadu lesa bez zásahu člověka nedochází k přerušení kontinuity lesa. Odumřelé rozkládající se dřevo má zároveň klíčový význam pro zachování či dokonce zvýšení diverzity ekosystému, zmírnění změn biogeochemických procesů a především samotnou přirozenou obnovu stromového patra.
c) Ponechání dřevní hmoty v ekosystému smrkového lesa narušeného vichřicí může vést k významnému namnožení lýkožrouta smrkového. I to je nedílnou a přirozenou součástí dynamiky horského smrkového lesa. Všude tam, kde je prioritním cílem ochrany přírody zachování přirozeného a nerušeného vývoje ekosystémů, by měla být těžba dřeva jako ochrana lesa před lýkožroutem smrkovým vyloučena jako opatření jsoucí v hrubém rozporu s tímto cílem. Nejsilnější expanzi lýkožrouta smrkového lze navíc očekávat v prvních dvou letech po narušení. V dalších letech již početnost populace lýkožrouta smrkového obvykle klesá a současně se zvyšuje diverzita a početnost přirozených nepřátel lýkožrouta smrkového, která rovněž úzce souvisí s množstvím mrtvého dřeva a míře jeho rozkladu. Ve výše uvedené studii je však v rozporu s tím navrhováno odstranění dřevní hmoty po více než dvou letech od narušení ekosystému vichřicí. Realizace těchto opatření by tak kromě všech dalších nepříznivých důsledků pro další vývoj chráněných ekosystémů pravděpodobně vůbec nevedla k potlačení populace lýkožrouta smrkového, který už ze dřeva většinou vylétal, ale naopak významnému poškození populací jeho přirozených nepřátel.
Doc. PaeDr. Jan Farkač, CSc.
Fakulta lesnická a environmentální, Katedra ochrany lesa a myslivosti, Česká zemědělská univerzita v Praze
RNDr. Jakub Hruška, CSc.
Česká geologická služba, náměstek pro vědu a výzkum, Praha - člen expertního týmu vyslaného MŽP ČR na jednání svolané ministrem ŽP SR ve věci řešení následků vichřice v Tatranském národním parku na jaře 2005
RNDr. Jeňýk Hofmeister, Ph.D.
Česká geologická služba, Odbor environmentální geochemie a biogeochemie, Praha - člen expertního týmu vyslaného MŽP ČR na jednání svolané ministrem ŽP SR ve věci řešení následků vichřice v Tatranském národním parku na jaře 2005
RNDr. Magda Jonášová, Ph.D.
Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, Laboratoř ekologie lesa, České Budějovice
RNDr. Zdenka Křenová, Ph.D.
Správa NP a CHKO Šumava, vedoucí Odboru výzkumu a ochrany přírody, Vimperk
Prof. RNDr. František Marec, CSc.
Biologické centrum AV ČR, Entomologický ústav a Biologická fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice
Prof. RNDr. Karel Prach, CSc.
Biologická fakulta Jihočeské univerzity, Katedra botaniky, České Budějovice
Prof. RNDr. Josef Rusek, DrSc.
Biologické centrum AV ČR, Ústav půdní biologie a Biologická fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice
Prof. RNDr. František Sehnal, CSc.
Biologické centrum AV ČR, Entomologický ústav, České Budějovice
Doc. Ing. Karel Spitzer, CSc.
Biologické centrum AV ČR, Entomologický ústav, České Budějovice
Ing. Miroslav Svoboda, Ph.D.
Fakulta lesnická a environmentální, Katedra pěstování lesů, Česká zemědělská univerzita v Praze
Prof. Ing. Hana Šantrůčková, CSc.
Biologická fakulta Jihočeské univerzity, vedoucí Katedry ekologie a hydrobiologie, České Budějovice
Doc. RNDr. Jan Šula, CSc.
Biologické centrum AV ČR, ředitel Entomologického ústavu, České Budějovice
Ing. Tomáš Vrška, Ph.D.
Výzkumný ústav pro krajinu a okrasné zahradnictví, vedoucí Oddělení ekologie lesa, Brno - člen expertního týmu vyslaného MŽP ČR na jednání svolané ministrem ŽP SR ve věci řešení následků vichřice v Tatranském národním parku na jaře 2005
RNDr. Jiří Zelený, CSc.
Biologické centrum AV ČR, Entomologický ústav, České Budějovice
Vážený pan
Petr Kolman,
výkonný ředitel
V. Řezáče 315
434 67 Most
Věc: Výzva k bezodkladnému zastavení hornické činnosti ve velkolomu ČSA v nočních hodinách v důsledku překračování platných hygienických limitů hluku v chráněném venkovním prostoru staveb ve městě Horním Jiřetíně – části Černice
Vážený pane řediteli,
jak jistě víte a jak vplývá z každoročních měření hluku prováděných VÚHU, a.s., jejichž výsledky máme k dispozici, je hornická činnost vykonávaná Vaší společností hlavním zdrojem hluku v našem městě, zejména pak jeho části Černice.
Z výsledků zmíněných měření přitom vyplývají následující závěry:
hluk vyvolaný provozem velkolomu ČSA v chráněném venkovním prostoru domu č.p. 107 v Černicích v 89 % případů překročil limit 35 decibelů LAeq,
uvedený hluk ve 44 % případů překročil limit 40 decibelů LAeq,
nejvyšší naměřená ekvivalentní hodnota hluku dosáhla LAeq 47,4 decibelů (č.p. 107, měření 16.-17.9.2004),
nejvyšší maximální hodnota hluku Lmax dosáhla úrovně 68,6 decibelů (č.p. 107, měření 26.-27.6.2001).
Ve „Zprávě o udržitelném rozvoji skupiny Czech Coal v roce 2006“, kterou lze nalézt na webových stránkách Vaší společnosti, uvádíte „Místně však může dojít k časově omezenému zvýšení ekvivalentní hladiny hluku, a to zejména z důvodu používání signalizace při spouštění technologie.“ Tento závěr potvrzují i naši občané, pro které je pravidelný signalizační tón, často trvající desítky minut, zejména v nočních hodinách, zvlášť rušivý.
Podle v současnosti platného nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, je přitom stanoven limit pro nejhlučnější noční hodinu na 40 decibelů. Nařízení vlády navíc stanovuje zpřísňující pětidecibelovou korekci „obsahuje-li hluk tónové složky nebo má-li výrazně informační charakter. Hlukem s tónovou složkou je nepochybně i zmíněný signalizační tón.
Z výše uvedených skutečností a výsledků Vašich vlastních měření vyplývá, že v důsledku hornické činnosti ve velkolomu ČSA dochází po většinu roku k překračování hygienických limitů hluku v chráněném venkovním prostoru staveb ve městě Horním Jiřetíně – části Černice, a to až o 12,4 dB (po dobu používání zvukové signalizace, kdy se uplatní zpřísněný limit 35 decibelů), resp. 7,4 dB (po dobu ostatní). Dochází tak nejen k porušování oprávněných zájmů naší obce a jejích občanů, ale i platných právnících předpisů na úseku ochrany veřejného zdraví,<!--[if !supportFootnotes]-->[3]<!--[endif]--> horního a občanského práva<!--[if !supportFootnotes]-->[4]<!--[endif]-->. V případě, že byste snad chtěl uvedené překročení platných norem zpochybnit jako marginální, dovoluji si Vám připomenout, že decibel je logaritmická jednotka, takže zvýšení hluku z 35 na 47 decibelů znamená čtyřnásobné zvýšení hluku, tedy o 400 % (nikoliv o 20 %, jak by mohla znít nesprávná laická interpretace).
Nelze přehlédnout, že hornická činnosti v současnosti probíhá zhruba 600 metrů od nejbližších domů našich obyvatel a v následujících letech se jim má dále přiblížit. Jistě chápete, že nemůžeme dost dobře přijmout případné vysvětlení, že v současnosti porušujete platnou legislativu jen „mírně“ už proto, že s dalším přibližováním Vašich velkostrojů k našemu městu se bude popsaný stav nevyhnutelně zhoršovat. Tuto skutečnost potvrzují i reakce občanů, kteří si stěžují, že hluk v letošním roce je výrazně horší, než v letech předcházejících.
S potěšením a nadějí jsme proto zaznamenali Váš příslib, který jste dal ve vysílání regionální televize DAKR dne 16. listopadu obyvatelům Litvínova: „V případě, že nedokážeme dodržet všechny zákonné normy a limity, nemůžeme se přiblížit na vzdálenost pěti set metrů od města, kterou uvádíme jako maximální hranici přiblížení, ale skončíme třeba o kilometr dále“. Tato situace již v Horním Jiřetíně nastala a setrvale se zhoršuje. Pokud nepovažujete obyvatele Horního Jiřetína za občany druhé kategorie, doufám, že citovaný příslib se vztahuje i na ně.
<!--[if !supportEmptyParas]--> <!--[endif]-->
Vážený pane řediteli,
v souladu s pravomocí svěřenou mi zákonem o obcích<!--[if !supportFootnotes]-->[5]<!--[endif]--> Vás vyzývám, abyste bezodkladně, nejpozději však před 24. prosincem 2006, zastavil provoz Vašeho zdroje hluku, tedy hornickou činnost ve velkolomu ČSA v nočních hodinách (od 22.00 do 6.00 hodin<!--[if !supportFootnotes]-->[6]<!--[endif]-->). Zároveň Vás žádám, aby Vaše společnost zřídila kontinuální měření hluku v Černicích s tím, že výsledky měření budou on-line zpřístupněny našim občanům a překročení hygienických limitů povede k automatizovanému odstavení Vaší technologie.
V případě, že mé výzvě nevyhovíte, bude naše město nuceno přikročit k ochraně zájmů svých občanů prostředky správního, občanského a v krajním případě i trestního práva.
Považujte, prosím, tento dopis za otevřený.
S pozdravem
Branko Glavica
starosta města Horního Jiřetína
<!--[endif]-->
<!--[if !supportFootnotes]-->[1]<!--[endif]--> § 11 a Příloha č. 3 nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací
<!--[if !supportFootnotes]-->[2]<!--[endif]--> § 11 odst. 4 uvedeného nařízení vlády
<!--[if !supportFootnotes]-->[3]<!--[endif]--> § 30 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění
<!--[if !supportFootnotes]-->[4]<!--[endif]--> § 127 občanského zákoníku č 40/1964 Sb., v platném znění – v rovině občanského práva je Vaší činností naše město dotčeno zejména jako vlastník nemovitostí
<!--[if !supportFootnotes]-->[5]<!--[endif]--> § 99 odst. 2 a § 102 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění
<!--[if !supportFootnotes]-->[6]<!--[endif]--> § 34 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění
Vážení přátelé,
jak už možná víte z úterních Lidových novin, náhle zemřel ve věku pouhých 62 let náš kamarád, spolupracovník a vzácný člověk Mgr. Bohuslav Blažek. Byl neuvěřitelně sečtělý se širokým rozhledem, napsal řadu knih, článků rozhlasových i televizních příspěvků, natočil filmy a byl úspěšný řadě oborů. V našem Ústavu krajinné ekologie ČSAV nastoupil po mytí oken na začátku sedmdesátých let a byl nám významnou metodickou pomocí při formování antropoekologického přístupu k řešení problémů ekologie a životního prostředí ve vzájemném vztahu přírodních a společenských věd. (Dnes je pro to obvyklý termín sociální ekologie). Protože pak z politických důvodů musel náš ústav opustit, orientoval se na prognostiku. Jako filozof a psycholog napsal řadu statí v tomto oboru a v poslední době se věnovat sociální ekologii, zejména revitalizaci venkova.
Každý z Vás si jistě vzpomene na další aktivity Slávy Blažka.
Jaroslav Stoklasa
„Zatímco popelnice stojí před každým domem, barevné kontejnery na tříděný odpad nejsou vždy ideálně dosažitelné a bioodpad, který zabírá největší část popelnic, se třídí pouze v některých městech“, uvedl Ivo Kropáček , vedoucí programu odpady Hnutí Duha. Občanská sdružení Hnutí Duha, sdružení Calla a Jihočeské matky vyhlašují proto petici „ZA LEPŠÍ RECYKLAČNÍ SLUŽBY V JIŽNÍCH ČECHÁCH“.
Petice startuje happeningovou jízdou s kontejnery
Jízdou s barevnými kontejnery po Lannově třídě v Českých Budějovicích zahájí dnes její iniciátoři sběr podpisů pod petici, která je určena Radě a Zastupitelstvu Jihočeského kraje a občané ji mohou podepsat v Českých Budějovicích v kancelářích sdružení Calla, Jihočeské matky, společnosti ROSA, prodejně zdravé výživy Slunečnice a v Dobré čajovně. K dispozici je rovněž na internetových stránkách uvedených organizací. Po dobu konání zemědělské výstavy Země živitelka bude petice spolu s informačním letákem k dispozici na infostánku krajské sítě ekologických poraden KRASEC v pavilonu B.
Občanská sdružení usilují o třídění odpadu, nesouhlasí s výstavbou spalovny v Mydlovarech a rozšíření skládky v Lišově
Hnutí DUHA v loňském roce připomínkovalo Plán odpadového hospodářství (POH) města České Budějovice a předložilo návrhy na zlepšení recyklace. Růžena Šandová z Hnutí DUHA České Budějovice k tomu poznamenala:“ Předložený návrh nesplnil požadavky ani POH ČR ani POH Jihočeského kraje. Ty stanovují řadu konkrétních cílů za účelem snížení množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů a zvýšení materiálového využití komunálních odpadů na 50 % do r. 2010, což se o POH města České Budějovice říci nedá“. Přesto, že byla pro stavbu spalovny v Mydlovarech vydána řada souhlasných povolení a rozhodnutí, trvá odpor veřejnosti i obce Mydlovary proti této stavbě. Naopak, na rozdíl od občanských sdružení, která nesouhlasí s rozšířením skládky společnosti A.S.A. v Lišově, město Lišov prodloužení životnosti problematické skládky vítá. „ Skládka, jejíž rozšíření bylo v roce 2001 povoleno by měla být využívána do roku 2007. Místo její rekultivace je však požadováno další prodloužení životnosti cca o tři roky a to v místech starých skládek, které představující rizikové ekologické zátěže“, uvedl Vladimír Molek ze sdružení Calla.
Právě posuzování vlivu na životní prostředí tohoto návrhu na rozšíření skládky v současné době probíhá a veřejnost může podat do konce srpna připomínky na odbory životního prostředí města Lišov, České Budějovice, Krajský úřad jihočeského kraje nebo Ministerstvo životního prostředí v Českých Budějovicích.
Brusel/Plzeň - 27. listopadu 2006 - Výbor pro životní prostředí Evropského parlamentu (EP) bude v úterý 28. listopadu hlasovat o návrhu rámcové směrnice o odpadech. Česká republika s ním nesouhlasí, neboť může představovat značné riziko usnadnění dovoz odpadů. Největší evropská federace nevládních ekologických organizací (EEB) (1) vyzvala členy europarlamentu, aby i v souladu s pozicí ČR nehlasovali pro podporu spaloven odpadů, ale ve prospěch prevence vzniku a recyklace odpadů (2).
Evropská komise předložila ve směrnici návrh na přeřazení spaloven odpadů z kategorie "likvidace" do kategorie "využití" odpadů. "Komise by tím bohužel otevřela možnost těžko kontrolovatelného vývozu odpadů z bohatších částí EU do chudších, neboť členské státy mají jen velmi omezené možnosti bránit se dovozu odpadů za účelem jejich využití, " uvedl MUDr. Miroslav Šuta, odborný konzultant STUŽ pro ekologická a zdravotní rizika.
"Překlasifikace spalování odpadů na ´využití´ by podpořilo export odpadů ze zemí s vysokými poplatky jako je Německo do těch s nižšími. Je zcela neakceptovatelné změnit země jako Francie, Polsko nebo Českou republiku ve ´ohniště´ Evropy a ještě způsobovat další emise zbytečným převážení odpadů po Evropě," konstatovala Melissa Shinn, zodpovědná v EEB za problematiku odpadů.
"MŽP postupně zamítlo žádosti o dovoz cca 100 000 tun německého a rakouského smetí do spaloven odpadů v Liberci, Praze a Brně a čelí za to dokonce žalobě jedné ze zahraničních firem. Schválení směrnice v navržené podobě by české hranice otevřelo lavině zahraničních odpadů. Proto se proti překlasifikování spaloven odpadů společně postavily nejen evropské nevládní organizace, ale také ministři životního prostředí ČR, Slovenska, Polska a Maďarska (3)", dodal Šuta.
Místo alibistického udělení příznivější "nálepky" spalovnám odpadů navrhují nevládni organizace sdružené v EEB, aby poslanci podpořili návrh na zavedení cíle do roku 2020 recyklovat 70 procent všech odpadů v zemích EU. Dále EEB podporuje návrh, aby do roku 2025 bylo ukončeno skládkování i spalování těch materiálů, které lze znovuvyužít, zrecyklovat nebo zkompostovat.
Poslední odborné studie ukazují, že recyklace odpadů nejen šetří zdroje jako jsou kovy, lesy nebo ropa, ale značně také omezuje emise způsobujících globální změnu klimatu. Recyklace je totiž energeticky mnohem efektivnější než výroba z primárních materiálů. Jedna z nejnovějších studií došla k závěru, že např. Velká Británie může ročně lepší recyklací odpadů omezit skleníkové emise o 10 až 15 milionů tun emisí ekvivalentu CO2 ročně (4). Europoslanci tedy mají šanci podporou lepší recyklační politiky pomoci evropské ekonomice zvýšit její efektivnost využívání zdrojů a snížit negativní dopad na životní prostředí, zejména na klima.
Poznámky pro editory:
(1) European Environmental Bureau (EEB) je největší evropská federace nevládních ekologických organizací, která sdružuje více než 140 členů z 31 zemí a která zastřešuje 13 specializovaných odborných pracovních skupin. Českými členy EEB jsou Společnosti pro trvale udržitelný život (STUŽ), Zelený kruh, Ekologický právní servis (EPS) a Ústav pro ekopolitiku (ÚEP). Více informací na http://www.eeb.org
(2) Více informací v TZ "Česká republika vyjádřila obavy z návrhu nové odpadové legislativy EU" z 6. února 2006, která je k dispozici ZDE: http://www.stuz.cz/view.php?cisloclanku=2006020601
3) Společné stanovisko ministrů životního prostředí České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska, které vyjadřuje výhrady k záměru na překlasifikování spaloven odpadů, bylo přijato během jednání Visegrádské skupiny v Košicích 5. května 2006. Faximile anglického znění stanoviska je k dispozici ZDE: http://www.eeb.org/activities/waste/incineration/Visegrad-4-declaration-4-and-5-May2006.pdf
4) Environmental benefits of recycling: An international review of life cycle comparisons for key materials in the UK recycling Sector, Waste & Resources Action Programme, 2006
"Po letech příprav vstupují konečně v platnost pravidla pro vyloučení některých velmi nebezpečných chemikálií z elektrických a elektronických zařízení, která každodenně používáme v domácnostech. V nových spotřebičích bude zakázáno užívat olovo, rtuť a kadmium, žárovky a svítidla určené pro domácnosti už nesmí obsahovat rtuť, kadmium, šestimocný chrom, polybromované bifenyly (PBB) a polybromované difenyletery (PBDE)," uvedl MUDr. Miroslav Šuta, odborný konzultant pro ekologická a zdravotní rizika a dodal: "Výrobci měli řadu let na to, aby své produkty učinili bezpečnější, což by mělo chránit zdraví spotřebitelů a čistotu životního prostřed, ale také usnadnit recyklaci vysloužilých zařízení. Náhrada nebezpečných chemikálií v elektronice může být dobrým příkladem i pro právě projednávanou reformu chemické politiky EU (REACH). Ekologičtější a bezpečnější elektronika ukazuje, že vyloučit nebezpečné chemikálie je možné bez nežádoucích ekonomických a sociálních problému, kterými politiky účelově straší lobbyisté chemického průmyslu." (2)
Největší spor se vedl o regulaci bromovaných zpomalovačů hoření (3). Od 1. července 2006 musí elektrická a elektronická zařízení obsahovat méně než 0,1% polybromovaných difenyletherů (PBDE) na základě evropské směrnice schválené v roce 2003 (1). V říjnu 2005 však Evropská komise podlehla lobbyistům výrobců bromovaných chemikálií a poskytla pro decaBDE (decabromo difenylether) výjimku. Za což byla tvrdě kritizována nevládním organizacemi spotřebitelů, ochránců životního prostředí a zdravotníků. Evropský parlament dokonce podnikl bezprecedentní krok, když rozhodnutí Evropské komise o výjimce pro decaBDE napadl žalobou u Evropského soudní dvora, který se nyní případem zabývá pod jednacím číslem C-14/06.
Minulý týden ale Evropská komise členským státům dopisem zaslala výklad nařízení o elektrických a elektronických zařízeních, podle kterého smí tyto výrobky obsahovat méně než 0,1% nonaBDE. Komerčně dostupné decaBDE ale obsahují okolo 3% nonaBDE a používají se v plastech obvykle v koncentracích mezi 10 a 20%. Proto by elektronika obsahující decaBDE velmi pravděpodobně překročila zákonné limity obsažené v příslušně evropské směrnici.
Poznámky pro editory:
(1) SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2002/95/ES ze dne 27. ledna 2003 o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních
(2) Šuta M: Návrh reformy chemické politiky EU (REACH) a její předpokládané dopady
(3) Šuta M.: Bromované zpomalovače hoření a jejich rizika, Odpady 6/2005
Stovky těžkých nákladních aut naložených odpadem, nebezpečné emise, další zátěž životního prostředí. Tak argumentují lidé z okolí obce Mydlovary na Českobudějovicku proti plánované spalovně. Rozhodně proti jsou jak ekologická sdružení, tak sama obec. Ta už je nyní podle starosty Petra Ciglbauera zatížena rekultivací odkaliště bývalé úpravny uranové rudy. Ciglbauer si myslí, že kraj by navýšení o spalovnu už neunesl.
Proti spalovně se postavila i okolní města. Velmi ostře ji odmítlo i zastupitelstvo asi deset kilometrů vzdálené Hluboké nad Vltavou, kde se petiční akce konala. „Pro Hlubokou nad Vltavou by to znamenalo navýšení dopravní zátěže. Další stovky nákladních aut by tady rušily turistickou destinaci,“ říká organizátor petice Jan Šmidmayer. Místostarosta Hluboké nad Vltavou Pavel Dlouhý uvedl, že radnice provede veškeré legitimní kroky proti tomu, aby se spalovna postavila. Obyvatelům Hluboké také vadí, hlavně kvůli dětem, že by spalovna měla stát blízko lidských obydlí.
Se stavbou spalovny nesouhlasí ani jeden z volebních lídrů politických stran, které mají podle průzkumů reálnou možnost se dostat do Poslanecké sněmovny. Protestu se přímo účastnila zástupkyně Strany zelených Dana Kuchtová, která rovněž s výstavbou nesouhlasí. Petici ale chtějí podepsat i někteří další politici. Například předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek stavbu spalovny v Mydlovarech také nepodporuje.
Organizátoři protestu navíc poukazují i na podle nich nesprávné rozhodování státní správy. Investor - nadnárodní distribuční společnost E.ON - už totiž dostala od úřadů takzvané integrované povolení. Proti němu se odvolali jak ekologové, tak samotná obec.
Mluvčí E.ONu Vladimír Vácha se k protestu odmítl vyjádřit s tím, že stanovisko vedení společnosti bude k dispozici až za několik týdnů. Pro agenturu ČTK ale uvedl, že firma má na stavbě spalovny stále zájem.