„Už není důvod tady odpady zpracovávat, když je důl zaplněn. Nevidíme důvod proč je tady dál likvidovat a odvážet je následně zase někam pryč. Budeme samozřejmě rádi, když v Gemecu budou pracovní místa a rozvoj další výroby. Ale odpadů už bylo dost,“ komentoval rozhodnutí zastupitelů žacléřský starosta Miroslav Vlasák.
Zamítavé stanovisko města bude součástí rozhodování krajského úřadu, zda povolení firmě udělit či nikoliv. Pokud by společnost Gemec integrované povolení nezískala do října, musela by zřejmě některá zařízení na odpady zastavit. „Žacléř je v rozhodování o udělení integrovaného povolení účastníkem řízení. Z toho vyplývají povinnosti a práva účastníka řízení: mohou se případně proti rozhodnutí odvolat. Jeho připomínkami a názory se bude krajský úřad zabývat při rozhodování o udělení povolení,“ vysvětlil krajský mluvčí Imrich Dioszegi.
Vedení firmy Gemec ale tvrdí, že důl ještě zcela kompletně zasypaný není. „Celý důl je vyplněný po první patro, ještě zbývá vyplnit důlní díla do mínus sto padesáti metrů. To je nejrizikovější zóna, kterou doplavujeme, aby podzemí nemělo kontakt s povrchem. Tato část ještě dokončená není, bude trvat asi dva až tři roky než ji vyplníme,“ řekl majitel společnosti Zdeněk Adamec.
Zamítavé stanovisko zastupitelů ho ve skutečnosti moc nepřekvapilo. „Všichni vědí, že se musí něco dělat s odpady, které civilizace produkuje. Ale nikdo nechce, aby se to dělalo kousek od jeho bydliště. Lidé odpady produkují, ale nechtějí je tady nechat zpracovávat,“ shrnul Adamec. Pevně věří, že firma integrované povolení nakonec získá. „Pokud státní správa bude respektovat relevantní připomínky, tak nám to nemůže zamítnout. Zařízení máme státní správou povolená patnáct let. Jen se dosavadní platná povolení podle nového zákona soustřeďují do povolení pro celý komplex,“ dodal Adamec.
Pavel Cajthaml
Publicistický pořad České televize z cyklu „Nedej se!“ o kontroverzních aktivitách firmy GEMEC z 31. října 2006 je možné si přehrát na internetové stránce České televize:
http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1095913550-nedej-se/26363.html
Po absolvování gymnasia byl úspěšným adeptem sochařského stavu Baťovy Školy umění ve Zlíně a oblíbeným studentem Prof. Vincence Makovského. Během studia v roce 1944 totálně nasazen, aby pak prožil věci nelehké. Po válce, přes nesouhlas svého významného pedagoga se stal posluchačem Vysoké školy architektury v Praze. Profesní kariéru zahájil v Krajském projektovém ústavu v Praze. Následně projektoval stavby v Prešově a Humenném. V době svého dalšího pražského působení byl vedoucím oddělení územních rozhodnutí v Útvaru hl. architekta.
Po 5 let přednášel na ghanské universitě v městě Kumasi ve funkci Chief University Architect a pracoval v Projektovém ústavu pro výstavbu a dostavbu této university. Mezi významné projekty rozhodně patří dostavba nemocnice a budov fakulty farmacie, přestavba a dostavba studentských kolejí a domů pro hostující profesory.
Po návratu z Ghany se věnoval intensivně v Útvaru hlavního architekta Prahy architektonickému výzkumu pražské památkové reservace. Jeho znalosti byly obdivuhodné, bohužel zůstávaly ve značné míře nevyužity.
V dalším, významném, téměř desetiletém období přednášel urbanismus na alžírské University of Science Technology v městě Constantine. Kromě pedagogické a publikační činnosti se věnoval projektování vždy následně realizovaných staveb. Byl vůdčí osobností při zahájení doktorandských studií na této universitě.
Měl opravdovou lásku k přírodě a respekt i vnímavost vůči všem universálním hodnotám, což dokázal i v navržených projektech. Byl zosobněním člověka ušlechtilého, respektujícího skutečné hodnoty světa, v němž žijeme, představitelem odcházející generace, u níž slova neztratila svůj obsah a význam. Až příliš citlivě vnímal společenské i odborné problémy a prosazoval jejich optimální řešení. Významnou životní oporou mu byla jeho paní, s níž sdílel smysl pro spravedlnost, krásu, harmonii a činorodost. Spolu s ní překonával úspěšně všechny životní překážky. Erudici, věcnost a skromnost, zaujetí, nezištné a obětavé úsilí jsme mohli poznat při jím iniciované obraně celosvětově významného komplexu pražských nemovitých památek, zapsaném v Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, a to formulováním Memoranda o pražské památkové rezervaci, s návrhem konkrétních opatření pro vládu ČR. Až téměř do konce svých dnů nepřestával usilovat o realizaci i publicitu této naléhavé výzvy k záchraně národního i světového architektonického dědictví Prahy.
Pane architekte,
svůj slib, pomáhat při naplnění záměrů Memoranda o Pražské památkové reservaci plníme.
Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.
Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.
- 2018/15 Prosinec
- 2018/14 Listopad
- 2018/13 Říjen
- 2018/12 Říjen
- 2018/11 Září
- 2018/10 Srpen 2018
- 2018/9 Červen 2018
- 2018/8 - Květen 2018
- 2018/7 - Duben 2018
- 2018/6 - Duben 2018
- 2018/5 - Březen 2018
- 2018/4 - Únor 2018
- 2018/3 - Leden 2018
- 2018/2 - Leden 2018
- 2018/1 - Leden 2018
- 2017/3 - Prosinec 2017
- 2017/2 - Prosinec 2017
- 2017/1 - Prosinec 2017
Představení osobnosti nominované na Cenu Josefa Vavrouška (převzato ze stránek Nadace Partnerství)
Ing. Jiří Dlouhý žil v rodině, která byla komunistickým režimem značně postižena. Jeho dědeček byl v r. 1950 odsouzen za spolupráci s Miladou Horákovou, a to znamenalo „kádrový škraloup“, pro který se jeho život odvíjel ve velmi skromných podmínkách. Přesto se Jiří mohl v mládí věnovat trampingu, vést dětské tábory nebo jezdit na divoké vodě. Na vysoké škole pak vystudoval obor technická kybernetika, který dokončil s červeným diplomem; po studiích nastoupil do Fyzikálního ústavu Akademie věd. Ve svém volnu se i nadále věnoval se práci s mládeží, pomáhal přírodě v ČSOP, jezdil na akce Brontosaura, a stal se instruktorem pobytu v přírodě, kanoistiky a lyžování.
Vážení přátelé,
jak už možná víte z úterních Lidových novin, náhle zemřel ve věku pouhých 62 let náš kamarád, spolupracovník a vzácný člověk Mgr. Bohuslav Blažek. Byl neuvěřitelně sečtělý se širokým rozhledem, napsal řadu knih, článků rozhlasových i televizních příspěvků, natočil filmy a byl úspěšný řadě oborů. V našem Ústavu krajinné ekologie ČSAV nastoupil po mytí oken na začátku sedmdesátých let a byl nám významnou metodickou pomocí při formování antropoekologického přístupu k řešení problémů ekologie a životního prostředí ve vzájemném vztahu přírodních a společenských věd. (Dnes je pro to obvyklý termín sociální ekologie). Protože pak z politických důvodů musel náš ústav opustit, orientoval se na prognostiku. Jako filozof a psycholog napsal řadu statí v tomto oboru a v poslední době se věnovat sociální ekologii, zejména revitalizaci venkova.
Každý z Vás si jistě vzpomene na další aktivity Slávy Blažka.
Jaroslav Stoklasa
Na jeho stránkách se má otevírat interdisciplinární prostor, ve kterém by se dařilo rozvíjet důležitá témata a snad i vytvářet příležitosti pro vznik nových oborů. Podrobnější „programové prohlášení“ o náplni časopisu lze nalézt zde; v dalších rubrikách jsou informace o jeho struktuře a redakčních pravidlech.
Časopis vydává Centrum pro otázky životního prostředí UK, je volně přístupný na http://envigogika.cuni.cz/. Vychází 3krát ročně, a to v dubnu, srpnu a prosinci. Příspěvky jsou přijímány průběžně, pro zveřejnění v recenzované rubrice je však třeba počítat s několik týdnu trvajícím recenzním řízením.
Na stránkách Envigogiky se otevírá prostor pro kritický pohled na důležitá, nově se objevující témata. V současné době přijímáme příspěvky do dalšího čísla, jehož nezávazné téma je – interdisciplinární přístupy ve vědě i vzdělání. Na články určené pro recenzovanou rubriku se těšíme do konce května, do ostatních rubrik do konce července 2007. V případě, že dojdou po těchto termínech, se textům samozřejmě budeme věnovat, jen nezaručujeme jejich vydání v srpnovém čísle.
Téma interdisciplinární je myslím vhodné pro rozvíjení diskuzí, které jsou typické pro oblast environmentální a jsou vedeny na různých úrovních a s různým výsledkem. Vřele zveme všechny, kdo k němu mají co říci, aby se k němu vyjádřili buď formou úvahy či odborného článku. Do tohoto čísla lze také zařadit různé „oborové pohledy“ či příspěvky ke vzdělávací problematice; pokud by takto zaměřených přispěvatelů bylo více a byli ochotni přispívat pravidelně, je možné zřídit jakousi sekci k tomu určenou. Kromě toho předpokládáme, že témata postupně promýšlená na stránkách Envigogiky nebudou do budoucna ztracena a velmi uvítáme další články třeba o ekologické etice.
Nenechte se prosím odradit elektronickou verzi časopisu – naše redakční postupy jsou zcela srovnatelné s tištěnými periodiky. Do budoucna chceme využit pravě výhod, které elektronické médium poskytuje: jistou pružnost co se týče formy a způsobu publikování, otevření podstatně většího prostoru pro vzájemnou komunikaci, atd. Usilujeme (s vašim přispěním) o soustavné zvyšováni kvality textů, a také chceme odstranit potenciální „nedostatky“ – hlavně zvýšit důvěru v tuto formu odborného dialogu.
Časopis vydává Centrum pro otázky životního prostředí UK, o jeho obsahu i formálním uspořádání se lze dozvědět z příslušných rubrik. Tam najdete také informace o širším zázemí, struktuře a redakčních pravidlech. Envigogika vychází třikrát ročně, a to v dubnu, srpnu a prosinci. Obsah aktuálního čísla je vždy shrnut a začleněn formou informační dvojstrany do Bedrníku, tištěného časopisu pro ekogramotnost, který je distribuován především učitelům z praxe (viz též http://www.pavucina-sev.cz/bedrnik.htm).
Pokud vás tedy naše články zaujmou, prosíme, abyste informaci o časopise šířili dál.
Těšíme se na spolupráci!
Jana + Jirka Dlouzí + Katka Markošová (za redakci)
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Od 3. září do 3. října 2007 probíhá celonárodní kampaň Měsíc ekologické výchovy. Kampaň organizují Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina a Český svaz ochránců přírody, záštitu nad ní převzalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo životního prostředí, které poskytlo i finanční prostředky na její uspořádání.
Ekologická (environmentální) výchova vede děti, mládež i dospělé k převzetí odpovědnosti za současný i budoucí stav životního prostředí a společnosti. Rozvíjí citlivost k životnímu prostředí i vnímavost k nekonzumním kvalitám života. Kampaň Měsíc ekologické výchovy je proto zaměřena na širokou veřejnost bez rozdílu generací. Jejím cílem je objasnit veřejnosti mnohorozměrný obsah pojmu ekologická (environmentální) výchova a vysvětlit její význam pro udržitelný rozvoj i pro obohacení života každého z nás.
Do kampaně se zapojily čtyři desítky organizací a institucí z celé republiky, které se nejrůznější formou ekologickou výchovou zabývají. Základní a střední školy, ekocentra, střediska ekologické výchovy, mládežnické organizace a organizace pracující s dětmi, ekologické poradny atd. „Je to nepochybně dokladem toho, že ekologická výchova získala v posledních letech na vážnosti, má oporu v legislativě,
podporují ji instituce veřejné správy, zejména Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, kraje i některá města a obce,“ říká zástupce ředitele sdružení Pavučina Václav Broukal.
Různorodému zaměření institucí zapojených do kampaně odpovídá i rozmanitý charakter připravovaných akcí. Např. děti zažijí nečekaný začátek školního roku 3. září ve Středisku ekologické výchovy Toulcův dvůr v Praze 10, kde si vyzkouší práci ekologů v terénu. Na Veletrhu ekologických výukových programů ve Vernířovicích na Šumpersku se bude od 4. do 7. září stovka profesionálů z oblasti ekologického vzdělávání seznamovat s výukovými programy svých kolegů a vyměňovat si zkušenosti. Na 28. září připravují regionální ekologická střediska v celé republice akce Na Václava do přírody – nejen Václavové to potřebují. Akce nabízejí možnosti alternativního využití volného času v přírodě. Návštěvníci si mohou vybrat např. výlety nebo procházky s odborným výkladem, rodinné programy zaměřené na získání a ocenění příjemných zážitků z pobytu v přírodě, atd. Netradiční září čeká i na žáky a studenty více než dvaceti základních a středních škol z celé republiky, které se kampaně účastní. Školy připravily pro žáky a studenty programy podle svého zaměření a možností. Např. tématicky zacílenou výuku, nejrůznější soutěže a výlety do přírody, dny v terénu pro mladé ekology nebo praktické ukázky toho, co mohou děti pro přírodu udělat. Děti budou např. uklízet okolí škol a veřejných prostranství, kde se nejčastěji pohybují, pomáhat při stavbě učebny pro školu v přírodě, apod. Jak řekla ředitelka sdružení Pavučina Mgr. Lenka Daňková, „slavnostní tečkou za kampaní bude konference, která se koná 3. října v Paláci Charitas v Praze 2. Konferencí bude ukončena nejenom kampaň, ale i roční specializační studium pro školní koordinátory ekologické výchovy.“
Během Měsíce ekologické výchovy máme všichni příležitost vybrat si program podle svých představ, dozvědět se více o ekologické výchově a jejím významu pro náš život, zlepšit prostředí, ve kterém žijeme a užít si příjemné dny babího léta. Další informace najdete na http://narodnisit.cz/mesic_ev.
Dovolujeme si vám nabídnout odkaz na letní „dávku“ textů, které právě vycházejí v našem časopise – viz http://www.envigogika.cuni.cz/
Pokud vás zaujmou, budeme rádi, když o nich dáte vědět svým přátelům či známým.
Přejeme krásné letní dny a těšíme se nashledanou
Za RR Envigogiky
Jana Dlouhá
Josef Vavroušek byl v českém a evropském prostoru mimořádnou osobností integrující odbornost, veřejné působení a klasickou podobu zastupitelské politiky v tvořící se otevřené liberální občanské společnosti. Výrazně se podílel na tvorbě základů československé a české legislativy životního prostředí, uspořádáním první celoevropské konference ministrů životního prostředí v červnu 1991 na Dobříši zahájil významný evropský politicko-environmentální proces, trvale zvaný „dobříšský“. Jako vedoucí československé delegace na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiro v červnu 1992 dává jeden z prvních předvídavých impulsů k úvahám o funkční reformě Organizace spojených národů. Zakladatelskou činností v oblasti nevládních organizací a současně na akademické půdě, kde inspiruje zkoumání společenskovědních souvislostí udržitelného rozvoje, posiluje Vavroušek veřejný život a skutečnou, nepředpojatou odbornost, vtělenou do pěti knih, čtyřiceti studií a půldruhého sta odborných článků.
Největší zásluhou Josefa Vavrouška, pro niž jej k udělení stejnojmenné medaile navrhujeme, je tedy jeho kultivující a sjednocující vliv na českou společnost. S naprostým respektem k odbornému poznání a s nejvyšší podporou názorové různosti usiloval Josef Vavroušek vždy o jednotu společenské dohody a spolupráce při svobodě a rozmanitosti všech společenských skupin a jednotlivců.
Podrobnější údaje a zdůvodnění:
Josef Vavroušek představoval v dřívějším Československu, v České republice, ale jistě i v prostoru nadnárodním, přinejmenším evropském, osobnost, jež může být zcela důstojným partnerem všem dosavadním laureátům. Základní údaje o jeho životní dráze a významných počinech jsou uvedeny v připojeném životopisu; je však nutné je s odstupem času také zhodnotit a uvědomit si jeho přínos stejně jako mezeru, jež po jeho předčasné smrti v českém veřejném životě zůstala.
Studia na strojní fakultě ČVUT v Praze s ekonomickou a matematickou specializací ukončená v roce 1967 a završená kandidaturou v roce 1975 položila základy Vavrouškovu systémovému a neobyčejně komplexnímu myšlení. Studentské aktivity a účast na expedici do Lambaréné, již pomáhal zorganizovat, mu otevřely prostor veřejného života, natrvalo jej připoutaly k problematice životního prostředí a vtiskly mu mravní étos a trvalý zájem o společenskovědní poznání. Odborně i společensky významná práce v Ekologické sekci Československé biologické společnosti při ČSAV, spoluzaložení Kruhu nezávislé inteligence a Občanského fóra pak logicky vyústily ve funkce ministra vlády ČSFR a předsedy Federálního výboru pro životní prostředí ve volebním období 1990–1992.
Pro Josefa Vavrouška je příznačné, že v roce 1992 zakládá jedno z nejvýznamnějších středoevropských občanských sdružení v oblasti životního prostředí, Společnost pro trvale udržitelný život, a současně pomáhá ustavit obor veřejné a sociální politiky na akademické půdě Fakulty sociálních věd, kde plní podmínky pro udělení titulu docenta, stává se proděkanem a usiluje o založení oboru Ekologie člověka; působil i na Vysoké škole zemědělské, s velkým ohlasem se setkaly jeho přednášky na Slovensku, na universitě v Cambridgi a ve Spojených státech amerických.
Množství aktivit a plánů přerušila tragická smrt v tatranské lavině v březnu 1995.
Z mnoha trvalých konkrétních hodnot a odkazů, které Vavroušek zanechal, je nutné vyzdvihnout alespoň následující.
- Legislativa. Federální výbor pro životní prostředí, který Josef Vavroušek zřídil a vedl, i on sám osobně se výrazně podíleli na mimořádně kvalitních a početných právních normách, jež v letech 1990 až 1992 vytvořily základ české i slovenské legislativy životního prostředí. Za všechny je nutno zmínit alespoň základní „střechový“ zákon o životním prostředí č. 17/1992 Sb., který právně definoval základní pojmosloví oblasti, zavedl institut ekologické újmy, stanovil právo na informace o životním prostředí, princip posuzování vlivů lidské činnosti na životní prostředí a především uvedl do právní struktury celospolečensky zcela zásadní strategii trvale udržitelného rozvoje. Jeho teoretické propracovávání a veřejná popularizace také patří k nejdůležitějším Vvarouškovým přínosům.
- Evropská politika. Josef Vavroušek inicioval a spolu s FVŽP již v červnu 1991 také uspořádal Konferenci ministrů životního prostředí evropských zemí „Životní prostředí pro Evropu“ s hosty z celého světa. Konference vedle věcných jednání o politice životního prostředí věnovala plný půlden etické a axiologické diskusi, debatě o hodnotách nezbytných pro dosažení trvale udržitelného života člověka v harmonii s ostatními formami života. Zprostředkovala mj. i dialog přizvaných zástupců světových bank s delegací nevládních organizací, jenž, uplatňován ve světovém měřítku, mohl předejít mnoha povrchním a nepoučeným sporům o globalizaci i pozdějším tragickým událostem. Konference však přinesla také několikasetstránkový sborník zásadních dokumentů „Europe’s Environment – Dobříš Assessment, vydaný v březnu 1995 při příležitosti Světového summitu pro sociální rozvoj v Kodani. Nejvýznamnějším přínosem z dlouhodobého hlediska je však nesporně stopa, již konference v evropském vědomí zanechala. Velmi brzy se na evropské diplomatické i odborné úrovni začalo spontánně hovořit o „postdobříšském procesu“. Jeho výsledkem je Celoevropský systém ochrany a obnovy životního prostředí a Environmentální program pro Evropu, otevřený dokument a dynamický program, jenž by se měl interaktivně rozvíjet a uskutečňovat v rámci evropského integračního procesu. Dobříš založila i tradici setkání evropských ministrů životního prostředí ve zpravidla dvouleté, tedy poměrně krátké periodě; schůzka v roce 1993 se konala v Luzernu, ročník 1995 na podzim v Sofii, kde byl také distribuován dobříšský sborník. Čtvrtá konference konaná v dánském Århusu v červnu 1998 již svedla k jednacím stolům i zástupce Severní Ameriky a střední Asie a uctila vavrouškovskou tradici mimo jiné tím, že jako základní dokument projednala Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí.
- Světová politika. Jako vedoucí československé delegace na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v červnu 1992 přednesl Josef Vavroušek předepsaný sedmiminutový projev o postoji své země k životnímu prostředí a trvale udržitelnému rozvoji; jako ministr životního prostředí referát o stavu životního prostředí své země. Vavroušek předložil posluchačům ze 178 zemí světa jasně formulovaný zásadní návrh na redefinici základních globálních institucí, zejména konkrétní systémovou představu o možné budoucí podobě Organizace spojených národů s posílením environmentálního pilíře, jenž je stále více oceňován jako podnět, inspirace a seriózní podklad změn, k nimž nepochybně v blízké budoucnosti dojde.
- Společenské vědy. Odmítnutím konzervativní alternativy na jedné a revolučních variant na straně druhé a propracováním reflektované evoluční alternativy trvale udržitelného rozvoje přinesl Vavroušek společnosti zásadní odborné, ale i politické podněty. V referátu předneseném na valném shromáždění Světové unie na ochranu přírody (IUCN) v lednu 1994 v Buenos Aires v deseti bodech nastínil vztah příslušníka euroamerické civilizace nebo společnosti ke klíčovým veličinám lidské existence, jež mají určující formativní význam pro podobu dané společnosti; Vavroušek jasně definuje hodnoty a vztahy slučitelné s trvale udržitelným způsobem života. Na akademické půdě má iniciační význam Vavrouškovo úsilí o etablování oboru Ekologie člověka. Ač zůstalo na půdě Fakulty sociálních věd University Karlovy bez definitivní realizace, stalo se jedním z podnětů k založení nové Fakulty humanitních studií University Karlovy a oboru sociální a kulturní ekologie.
- Vavrouškovo odborné dílo je shrnuto v podobě pěti knih, 40 studií a asi 150 odborných článků, zejména z oblasti kybernetiky, teorie systémů, teorie rozhodování a péče o životní prostředí.
Pozoruhodným rysem, hodným ocenění a současně skutečnou zásluhou o českou společnost je jednota Vavrouškova díla a osoby. Josef Vavroušek byl velmi komplexní, integrální osobností, integrující v nejlepším smyslu společnost. Jeho pevné mravní zásady neznemožňovaly věcná pragmatická jednání a pozitivní politická řešení; hluboké odborné znalosti jej nezbavovaly vstřícnosti a přesvědčení o nezbytnosti veřejné účasti ve věcech životního prostředí a v rozhodovacích procesech vůbec. Akademickou činnost a působení v nevládních organizacích dokázal k oboustrannému prospěchu propojovat s klasickou podobou zastupitelské demokracie a v neposlední řadě svým vlastním přístupem k životu a svou stupnicí hodnot přirozeně zosobňoval postoj individuální odpovědnosti k národní i světové společnosti.
Praha 4. března 2002 jménem STUŽ
PhDr. Ivan Rynda, místopředseda
příloha: životopis Josefa Vavrouška
Oprávněné obavy
K signatářům se z Hradecka řadí město Smiřice a obce Vysoká nad Labem, Praskačka a Káranice. "Je zcela zřejmé, že spalovna by zhoršila životní podmínky v naší obci. V jejím okolí nechceme žádné komíny ani škváru ze spálených odpadů,"uvedl starosta Vysoké nad Labem Jiří Brož.
V obci jsme včera potkali Pavlu Novotnou, která byla na procházce s 15měsíčním synem Vojtou. "Ve Vysoké jsou všichni proti spalovně, už kvůli našim dětem. Ale máme obavy, že ti, kdo ji chtějí, tento megalomanský projekt prosadí."
Proti spalovně jsou i Káranice, které jsou od Opatovic přece jen dál. "Až tak daleko nejsme a většina lidí u nás je přesvědčena, že spalovna není potřeba. Samozřejmě by zhoršila životní prostředí v celém okolí. Věřím, že zvítězí rozum," doufá starosta Vladimír Svoboda.
Náměstkyně hradeckého primátora Pavla Finfrlová už před časem uvedla, že krajské město spalovnu nepotřebuje a likvidaci odpadu vyřešilo jinak. Upozornila, že spálením odpadů by ročně vzniklo 30 000 tun toxického popela a škváry a jejich likvidace není vyřešena. Proto Hradec spalovnu odmítá.
Proč být smetištěm Evropy?
Rovněž obec Praskačka podepsala výzvu proti spalovně. "Bojíme se také, že po vybudování rychlostní komunikace R 35 by jezdily přes obec a kolem ní do spalovny kamiony s odpadem i z ciziny, což je dost reálné. Proč ale máme být právě my smetištěm celé Evropy?" pokládá nám řečnickou otázku starostka Miroslava Součková.
Kromě výzvy obcí koluje od ledna petice za zastavení projektu spalovny. Podepsalo ji už 5500 občanů. Jsou mezi nimi královéhradecký primátor Otakar Divíšek, senátor Karel Barták, ale také někdejší primátor krajského města Martin Dvořák.
Proti je i senátor
"Jsem přesvědčen, že Hradec a jeho region spalovnu nepotřebují. Kromě toho je její technologie zastaralá. Má dosahovat teploty 920 až 940 stupňů, přitom současné moderní mají 1120 až 1150 stupňů. Čím vyšší teplota, tím méně odpadní škváry. Také si nemyslím, že bychom měli být popelnicí Evropy, vždyť by se sem mohl vozit odpad třeba z Německa," řekl včera senátor Barták.
JIŘÍ KOŠŤÁK
"U nás jsou tři velké spalovny komunálního odpadu, Praha, Brno a Liberec. Nevím jak je na tom přesně Praha, ale Brno ani Liberec nepracují na sto procent," prohlásil ministr Ambrozek, podle něhož jsou nyní jednoznačnou prioritou třídění a recyklace odpadů. "Preferujeme, a šly do toho velké peníze z evropských fondů, projekty odpadového hospodářství jako jsou sběrné dvory, recyklační linky nebo odpadové projekty mikroregionů," řekl Ambrozek. Potřeba další spalovny teď v České republice není aktuální," dodal.
Připustil, že pokud by Hradec opatovickou spalovnu odmítal, musel by pravděpodobně být vypracován nový posudek o vlivu stavby na životní prostředí. Původní totiž počítal se spalovnou pro oba východočeské kraje...