Společnost pro trvale udržitelný život

O více než miliardu korun se podle Nejvyššího kontrolního úřadu prodražila stavba dnes otevíraného 23,4 kilometru dlouhého úseku dálnice D8 z Ústí nad Labem do Drážďan. Jen hraniční most, na kterém dnes proběhne slavnostní ceremoniál za účasti zástupců české i německé vlády, se podle kontrolorů kvůli nejasnému zadání zakázky prodražil o dvě stě milionů.

Za prodražení stavby mohou podle NKÚ hlavně nedostatky v činnosti příslušných úřadů, které prodlužují územní řízení. „Při výstavbě úseku Trmice - státní hranice došlo ke zvýšení nákladů o více než miliardu korun i v důsledku nutnosti urychlení stavby, aby byl splněn termín zprovoznění,“ uvedl prezident NKÚ František Dohnal.

Kontrola navíc odhalila i systémové nedostatky při přípravě stavby. „Největší podíl na tom má ztráta letní stavební sezóny 2004 kvůli sporně provedenému zadání zakázky hraničního mostu. Náklady na samotný most díky tomu vzrostly o více než 200 milionů,“ komentoval závěry svých kontrolorů už v úterý Dohnal.

V případě hraničního mostu NKÚ zjistil, že Ředitelství silnic a dálnic jako investor stavby neuvedlo dílčí podmínky, podle kterých hodnotilo nabídky firem ucházejících se o zakázku. Jedna z firem, která neuspěla, proto soutěž o zakázku napadla u antimonopolního úřadu. Následovalo správní řízení, které skončilo až na podzim 2004. Stavba se tak výrazně zpozdila.

Mluvčí Ředitelství silnic a dálnic Jan Hoření s tím ale nesouhlasí. „Cena zakázky vyšla z výběrového řízení. Kontroloři most porovnávali s jinými stavbami, se kterými ale není možné tento most srovnávat,“ uvedl Hoření. K celé zprávě NKÚ se podle Hořeního vedení Ředitelství silnic a dálnic vyjádří později, až se se závěry kontrolorů podrobně seznámí. V úterý, kdy byla zpráva zveřejněna, to firma nestihla a vedení mělo včera po celý den poradu před dnešním otevřením trasy a prohlášení také nevydalo.

Co je za náklady?

Úsek dálnice z Trmic ke hranici s Německem je dlouhý 23,4 kilometru a stál zhruba 19 miliard korun. Jedná se o vůbec nejdražší úsek dálnice v Česku. Vysoké náklady jsou způsobeny především tím, že dálnice vede územím bývalého dolu s nestabilním podložím a pak musí překonat velké převýšení přes Krušné hory. Téměř třetina celého úseku tak vede buď po estakádách, nebo tunely.

Podobné nedostatky jako u dnes otevírané dálnice prodlužují podle NKÚ i přípravu výstavby úseku z Lovosic do Řehlovic, který má být dokončen do roku 2010. Kontrolorům se nelíbí pomalý postup správních orgánů, které prý pomalu rozhodovaly v územním řízení. Vedoucí stavebního úřadu v Lovosicích Petr Soldon to ale odmítá „My jsme rozhodnutí vydali hned, jak to bylo možné. Museli jsme počkat, dokud se jiné úřady a instituce nevypořádají s námitkami a odvoláními, které vznášeli především ekologové,“ uvedl Soldon.

 

O autorovi| ANTONÍN VIKTORA, s využitím ČTK

Nebezpečnou látku, která způsobuje rakovinu plic, našly italské úřady v devíti termoskách, které vyrábí česká firma Tescoma. Laboratorní testy ukázaly, že termosky obsahují azbest. „Víme o tom a právě zahajujeme kontrolu. Pokud se ukáže, že je to pravda, nařídíme stažení nebezpečných výrobků z trhu," říká mluvčí České obchodní inspekce Miloslava Fléglová.

Vlákna, která se z azbestu uvolňují, se totiž při vdechování usazují v plicích a způsobují vážné nemoci. „Například rakovinu," říká lékař Miroslav Šuta, konzultant pro ekologická a zdravotní rizika ze Společnosti pro trvale udržitelný život.

„Pokud se potvrdí, že se v Česku skutečně vyráběly termosky obsahující rakovinotvorný azbest, mohlo dojít k závažnému porušení české i evropské legislativy," dodává Šuta.
Vedení zlínského výrobce kuchyňského zboží Tescoma se dobrovolně rozhodlo termosky stáhnout z prodeje.

Termosky Tescoma obsahují azbest

Firma se brání, že termosky stáhne z trhu jen dočasně a dá je k posouzení na laboratorní testy. Pak se rozhodne, co dál. V Itálii i v Česku se však už prodaly tisíce takových termosek. Jednatel Tescomy Petr Chmela tvrdí, že barevné termosky se skleněnou vložkou jsou při běžném používání neškodné. Riziko podle něj hrozí jen v případě, že by se nádoba rozbila, člověk by si k ní přiklekl a z bezprostřední blízkosti delší dobu vdechoval azbestová vlákna.

„Takové riziko je jen teoretické, a proto s rozhodnutím italských úřadů nesouhlasíme," uvedl vedoucí řízení jakosti firmy Ladislav Vaculík.

„Stejně jako Tescoma, tedy s malým, asi půlgramovým množstvím azbestu vyrábí termosky i devadesát procent ostatních firem," tvrdí Chmela. „Proto to považujeme za příklad přehnané byrokracie a úzkostlivosti některých kontrolních orgánů Evropské unie," dodal s tím, že může jít i o konkurenční boj.

Azbest působí v termoskách jako tmelicí prvek vnější plastové a vnitřní skleněné vložky, v níž je vakuum. Tento vzduchoprázdný obal pak udržuje dlouhou dobu tekutinu ve stejné teplotě. Jenže směrnice Evropské unie zakazuje používat azbest a výrobky, do nichž byl záměrně přidán. V Česku se smí používat jen při výzkumu nebo s ním mohou přijít do styku pracovníci, kteří ho likvidují. „Azbest je natolik nebezpečný, že Evropská unie postupně zaváděla jeho regulaci již od 80. let minulého století. Kvůli nebezpečnému azbestu dokonce byla v roce 1991 na více než deset let uzavřena i budova Evropské komise - Berlaymont," říká lékař Miroslav Šuta.

 

LENKA PETRÁŠOVÁ, s přispěním Milana Libigera

Plzeňští lékaři znají i smrtelné případy otravy olovem. Nebezpečné je hlavně staré vodovodní potrubí. Deset případů otravy olovem zaznamenala v posledních dvou letech klinika pracovního lékařství Fakultní nemocnice v Plzni, která se otravami zabývá. Důvodem bývá nekvalitní keramika, olověné vodovodní rozvody nebo kontakt s jedovatou látkou v zaměstnání.

Otravy olovem jsou spíše nárazové a často postihnou větší množství osob najednou, například celou rodinu nebo skupinu pracovníků,“ uvádí přednostka kliniky pracovního lékařství Fakultní nemocnice v Plzni Vendulka Machartová.

Mezi akutní příznaky patří zažívací potíže, dlouhodobé vystavení vlivům olova může způsobit bolesti svalů nebo zvýšenou únavu. „V krajních případech může dojít k poškození ledvin a k smrti,“ varuje přednostka kliniky.

Jednou z příčin otrav bývá nekvalitní keramika. „Někteří výrobci stále používají glazuru, která obsahuje olovo,“ upozorňuje Vendulka Machartová. Po nekvalitním vypálení nebo vlivem opotřebení se glazura může poškodit a olovo se začne uvolňovat. „Obzvlášť nebezpečné jsou kyselé roztoky, jež mohou glazuru nebo jinou hmotu obsahující olovo poškodit,“ dodává lékařka. Z tohoto hlediska je nebezpečný i čaj s citrónem. „Měli jsme zde muže, který si pravidelně ráno vařil do keramického hrnku čaj s citrónem a postupně ho celý den upíjel. Muž byl přijat do nemocnice s podezřením na žloutenku. Ta se neprokázala, pacient měl ale varovné výsledky jaterních testů. Nakonec jsme přišli na to, že hrnek, z kterého pil, měl uvnitř zcela porušenou glazuru,“ říká přednostka. Podobné potíže způsobila i keramická konvice na čaj. „Tehdy se ale otrávila celá rodina,“ připomíná Machartová další případ.

Komplikace může způsobit i olověné potrubí. „Pokud je voda nezávadná, neměly by nastat potíže. V některých případech se ale voda ze studně zdá být zcela v pořádku k pití, ale je kyselá. To může potrubí narušit,“ říká lékařka. Následky mohou být tragické. „V jednom případě byla postižena celá rodina a vzhledem k délce trvání otravy bylo postižení velmi vážné. Zasaženy byly především ledviny. Rodiče na jejich selhání zemřeli, syn musí pravidelně docházet na dialýzu,“ uvádí přednostka plzeňské kliniky.

Olovo je hrozba, ukrývající se v potrubí i hrnku

Riziko olověných rozvodů si uvědomuje také ministerstvo pro místní rozvoj. Třetím rokem nabízí dotaci do maximální výše dvacet tisíc korun na opravu domovních olověných rozvodů za zdravotně nezávadné. „Cílem projektu je motivovat obyvatele k výměně a snížit tím koncentraci olova v pitné vodě,“ vysvětluje ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek.

K otravám dochází často i v práci. Nejvíce jsou ohroženi slévači, automechanici, restaurátoři nebo pracovníci na střelnicích. Poměr otrav vzniklých v práci a mimo ni je zhruba vyrovnaný.

Pro léčbu je nejdůležitější co nejrychleji rozpoznat a odstranit zdroj olova. Pacientům se podávají léky, které olovo vážou a pomáhají je vyplavit z těla.

Regionální mutace Mf DNES - plzeňský kraj

BARBORA NĚMCOVÁ

Už dva měsíce měla jezdit přetíženou hradeckou ulicí M. D. Rettigové jen asi polovina aut. Hygienici totiž nevydali Ředitelství silnic a dálnic potřebnou výjimku na provozování ulice, a to ji proto spravuje v rozporu se zákonem.

„Výjimka skončila 31. prosince 2006 a neobnovili jsme ji z toho důvodu, že nová žádost neobsahovala všechny povinné podklady, které jsou pro její udělení nutné. Výjimka povoluje překročení hygienických limitů hluku na určitou dobu,“ uvedla Eva Zelenková z Krajské hygienické stanice.

V ulici, po které se valí veškerá tranzitní doprava městem, jsou hygienické limity mnohonásobně překročeny a obyvatelé ulice nemají ani protihluková okna. Podle Zelenkové silničáři například neuvedli, jak chtějí situaci řešit. „Plánují sice výstavbu oboustranné protihlukové bariéry, ale neměli zpracovaný projekt. Navíc vycházeli ze zastaralých hodnot. Hlukové limity tam jsou překročeny nejvíce v Hradci,“ řekla.

Ředitelství silnic a dálnic bude o výjimku žádat znovu. Hygienici s ním jednají o podmínkách, za jakých by ji mohli udělit. Zároveň zahájili řízení, na jehož základě mohou silničáři dostat až dvoumilionovou pokutu. „Teoreticky by tam měli zastavit provoz, ale to je nesmysl. Dopravu není kam odvézt,“ uvedla Zelenková.

Obyvatelům ulice došla trpělivost a chystají žalobu na stát. Neúnosná situace tam totiž trvá už několik let a zatím nikdo problém neřeší i přesto, že lidé před časem sepsali petici s konkrétními návrhy na zlepšení svých životních podmínek. Silničáři zatím nabídli výstavbu protihlukových stěn, ale s tím většina lidí nesouhlasí. „Navrhli jsme komplexní řešení, ale oni s námi nejednají. Chceme proto podat žalobu na stát, že nás obtěžuje nadměrným hlukem. Vadí nám i vibrace a prašnost, ale v ruce máme zatím jen výsledky oficiálního měření hluku,“ uvedl František Bláha z petičního výboru.

Než vznikne jižní obchvat města, který problém vyřeší jednou pro vždy, obyvatelé ulice navrhují obnovit mezi silnicí a domy pás keřů, častější kontroly rychlosti a hmotnosti projíždějících kamionů či obložení stěn domů protihlukovou izolací a výměnu stávajících oken za protihluková.

Ředitelství slíbilo, že protihluková okna zaplatí. „Obyvatele ulice naprosto chápu, ale je potřeba si uvědomit, že stejných míst v kraji je mnoho. Je to problém zastaralého vedení silniční dopravy. Zákon o ochraně zdraví obyvatel byl vydán v roce 2000 a domy podél problematických silnic stojí padesát i více let. Snažíme se problémy postupně řešit,“ uvedl ředitel krajského ředitelství silnic a dálnic Marek Novotný.

V Hradci Králové loni vznikla jednostranná protihluková stěna mezi činžovními domy u části silničního nadjezdu na Slezském Předměstí, který je součástí trantzitního Gočárova okruhu. Další úpravy se plánují, ale problém je v nedostatku peněz. „Silnici provozujeme, ale to je všechno. Ať příslušné úřady dopravu z okruhu vyloučí, ale nedovedu si představit kam. Stejně špatně jsou na tom i obyvatelé náchodské Pražské ulice. Letos jsme tam chtěli pokračovat s výměnou oken, ale místo toho uděláme ulici Rettigové. Vyměníme okna, provedeme kontrolní měření a pak uvidíme, co dál,“ řekl Novotný.

Podle odborníků je dopravní problémy třeba hledat v chybějících obchvatech měst, rychlostních silnic a dálnice. Dokud se to nezlepší, žádné výrazné změny se očekávat nedají.

Mladá fronta DNES - východní Čechy

Autor: TOMÁŠ KUČERA

Češi by podle představ ministerstva životního prostředí měli od poloviny roku 2009 platit zálohy za téměř všechny obaly, ve kterých se u nás prodávají nápoje.

Ale ministra Martina Bursíka čeká velký boj s výrobci nápojů a dalšími organizacemi, které jsou zásadně proti. Ty stupňují svůj tlak už ve chvíli, kdy na veřejnost pronikají jen kusé informace o tom, co ministerstvo chystá. „Je potřeba se ptát, komu tím ministerstvo vlastně prospěje. Třídění PET lahví je u nás na evropské špičce, zavedením záloh se objem recyklovaných obalů o mnoho nezvýší. Každopádně to bude dobrý profit pro výrobce automatů na výkup obalů,“ tvrdí Jan Bláha, tajemník Českého sdružení pro obaly a životní prostředí. Profesní organizace včetně například Potravinářské komory či Svazu výrobců nealkoholických nápojů chtějí, aby zůstalo vše tak, jak je nyní. Tedy na dobrovolnosti lidí třídit odpad.

Spor o náklady Ministerstvo zdůvodňuje zavedení záloh tím, že se u nás vytřídí zhruba jen polovina plastových lahví a zbytek končí na skládkách nebo ve spalovnách. „Každá vratná lahev, která se patnáctkrát otočí, umožní ušetřit 14 lahví nevratných. To je ohromná úspora energie a ropy,“ tvrdí Bursík. Podle ředitele Obalového institutu Vlada Volka se však každá vratná plastová lahev může použít zhruba pětkrát, navíc je k její výrobě potřeba více suroviny a také energie potřebná k opětovnému vymytí a dopravě. Zástupci ministerstva životního prostředí zatím cestují po Evropě a zkoumají výhody a nevýhody systémů vratných obalů v zemích, kde byly již zavedeny. „Do konce roku by měl být vládě předložen návrh novely zákona o odpadech, který se zálohami počítá,“ uvedl poradce ministra Bursíka David Vondrouš. Pokud návrh projde parlamentem, měl by platit od poloviny roku 2009.

 

Najít politickou podporu pro zavedení převratných změn však nebude snadné: proti takovým plánům se už vyjádřilo například ministerstvo průmyslu a obchodu. Se zástupci průmyslu se už úředníci sešli před měsícem, ale jednání bylo přerušeno. „Nebylo to nejvhodnější, ještě nebyly příliš dobře připravené materiály,“ uvedl Vondrouš. Se sdruženími bojujícími proti zavedení vratných lahví chce ministerstvo dál jednat.

První jeho návrhy počítají s tím, že zálohy se budou platit téměř za všechny nápojové lahve i plechovky. Zákazníci si budou moci vybrat ze dvou různých lahví: na jedno použití s vyšší zálohou a na více použití, která bude levnější. Tak to funguje například v Rakousku. O výši zálohy zatím ministerstvo jedná, mluví se o částce do deseti korun.

Výrobci: Recyklaci odpadů to nepomůže Obavy z nákladů v řádu desítek miliard korun, které si vyžádá přechod na vratné lahve, mají hlavně výrobci nápojů. Novela zatíží i obchodníky, kteří si budou muset koupit nápojové automaty za stovky tisíc. Podle Svazu výrobců nealkoholických nápojů si řada firem nebude moci dovolit investovat tolik peněz do nákupu nových výrobních linek.

 

Výrobci nevěří ani tomu, že se podaří zvýšit podíl recyklovaných obalů na sto procent, jak se domnívá ministerstvo. „Vzhledem k tomu, že zálohy ani v Německu nevedly ke zvýšení podílu opakovaně použitelných obalů, snad žádný soudný člověk nemůže spoléhat na to, že v Česku tomu bude jinak,“ podotkl Volek.

Ministerstvo si už loni nechalo vypracovat studii, která ukazuje, že by zavedení vratných lahví mohlo zdražit nápoje až o sedm procent. Studie, kterou včera úřad zveřejnil, navíc uvádí, že zálohová povinnost celkové množství odpadu k recyklaci zvýší jen nepatrně.

Samo ministerstvo však nyní s jejími závěry nesouhlasí. „Studie byla špatně zadaná předchozím vedením odboru odpadů. Je postavena na špatném zadání a výsledek nemůže být dostatečně relevantní,“ uvedl mluvčí ministerstva Jakub Kašpar.

Mladá fronta DNES, 20. června 2007

Soupis činů prvních patnácti lidí, kteří se loni podíleli na dovozu nelegálního německého odpadu do Libčevsi na Lounsku, předalo lounské okresní státní zastupitelství soudu. Ve všech případech jde o řidiče, které čeká obžaloba z trestného činu porušování předpisů o oběhu zboží s cizinou. Pokud by soud rozhodl, že řidiči spáchali navezením nebezpečného odpadu do bývalého kravína na kraji Libčevsi značnou škodu, mohl by je potrestat až pěti lety vězení.

Kdy ale soud začně případ řešit, zatím není jasné, kauza se táhne několik měsíců i proto, že policie stále nemá potřebné údaje z ciziny. Za dovozem stálo více než patnáct lidí, jejichž spisy má soud. Usvědčit musí hlavně organizátory dovozu německých odpadků, jež v Libčevsi končily od roku 2005. „Případy řidičů jsem soudu předala. Ale kdy je začne projednávat, to v tuhle chvíli nevím,“ prohlásila okresní státní zástupkyně z Loun Zdeňka Bendová.

Od loňského dubna, kdy skládka shořela, policisté obvinili tři desítky lidí. Přestože první případy už jsou u soudu, kompletní vyšetřování dosud neskončilo. „Je to velmi složitý případ. Lhůtu jsem policii prodloužila do prvního srpna,“ prohlásila Bendová už v květnu.

Celé vyšetřování prodlužuje skutečnost, že informace o čtyřech hlavních obviněných získávají policisté v zahraničí. „Museli jsme jít cestou právní pomoci, to znamená zajistit výslechy a materiály obviněných v Německu a Irsku. Bez těchto podkladů nemůžeme případ uzavřít a předat státnímu zastupitelství,“ vysvětlil komplikace vyšetřovatel Martin Nýdrle. Rychlost, jakou evropské země poskytují právní pomoc, je totiž různá. „Musíme počítat, že to bude trvat třeba ještě rok,“ připustil Nýdrle.

Ze třiceti obviněných považují policisté čtyři za hlavní organizátory. Další lidé byli využití jako prostředníci, tzv. bílí koně. „Jde také o to, že tam byli nasazení bílí koně. To musíme rozplést, což je složité a stojí to hodně peněz,“ dodal Nýdrle.

Vyšetřovatelé vyslýchali zhruba stovku řidičů kvůli tomu, kdo a odkud balíky s odpadem do Libčevsi vozil. Podstatně složitější je ovšem určit, jak se celá akce připravovala, kdo ji řídil a kdo od koho dostával peníze, ve hře byly miliony korun. Hlavní organizátoři mohli podle zjištění policie inkasovat až tři miliony korun týdně.

Nezákonný obchod, který spočíval v dovozu německého odpadu na různá místa v Česku, vycházel z nové situace v Německu. Ceny za likvidaci nebezpečného odpadu se tam zvýšily, takže jeho černé převážení za hranice se stalo výnosnou transakcí.

Zemědělský areál v Libčevsi si pronajala společnost Bau 24, která do něj od konce roku 2005 začala navážet bez povolení odpad z Německa. Dnes už by bývalý statek měl sloužit jiným účelům než zemědělství. „Je to rok prodané, já už s tím nemám nic společného. Dochází tam k rekonstrukci, ale se zemědělstvím už to nemá nic společného a nikdy mít nebude,“ odpověděl včera Michal Pospíšil, zástupce dřívějšího majitele.

Někdejší velkokapacitní kravín odkoupila společnost z Lounska, která se zabývá autodopravou a velkoobchodem s nápoji. „Byla by škoda, kdyby areál nebyl využitý. A jsme rádi, že s ním teď jako obec nemáme žádné problémy,“ říká starostka Libčevsi Helena Slavíková.

Lidé v Libčevsi sledují průběh vyšetřování černé skládky, už do něj ale podle starostky nezasahují. Je ovšem možné, že za problémy, které jim odpad způsobil, budou nějaké finanční odškodné požadovat zastupitelé obce. Půjde hlavně o odškodné za požár, který neznámý žhář založil loni v únoru a pak dvakrát v dubnu. „Zatím jsme se o tom v zastupitelstvu nebavili. Ale je možné, že nějaké odškodnění požadovat budeme, protože újma našim občanům vznikla,“ připustila Slavíková.

V silážních jámách a budově skladu skončily asi čtyři tisíce tun odpadu z Německa. V únoru a dubnu 2006 černou skládku, kde byly textilie, plasty a další materiál, někdo třikrát zapálil. Dusivý kouř opakovaně trápil místní obyvatele, kteří například o loňských Velikonocích vůbec nevycházeli ven. Řada z nich, zejména děti, pak musela kvůli problémům s dýcháním vyhledat lékaře. Žháře se ale nepovedlo odhalit, pátrání po něm proto policisté odložili. Kvůli černé skládce v Libčevsi české úřady vyjednávaly s Němci, aby se odpad vrátil zpět do Saska Anhaltska.

Po třech požárech nakonec zůstalo k legální likvidaci jen asi 1500 tun odpadu, které Němci nakonec loni v červenci odvezli.

S rypadly za zády se nedá žít, tvrdí lidé žijící v blízkosti dolů a chtějí jednoznačně určit těžební limity. Podle odborníků by představitelé kraje měli jasně říct, zda jsou pro těžbu, nebo chtějí zachránit zbytky krajiny a změnit strukturu průmyslu v regionu.

Pokračování těžby uhlí znamená jen minimum šancí, aby se z Ústeckého kraje stal prosperující region, z něhož by neodcházeli lidé. V tomto duchu se nesla konference Útlum těžby: Impuls k oživení Ústeckého kraje?, která proběhla ve středu odpoledne v Ústí nad Labem. Pořádalo ji Hnutí Duha ve spolupráci s katedrou geografie Přírodovědecké fakulty UJEP.

"Je to náš příspěvek k tomu, jak by se mohl kraj rozvíjet bez těžby uhlí. Chtěli jsme naznačit možné cesty rozvoje, jejichž v podstatě nutnou podmínkou je útlum těžby," uvedl Petr Holub z Hnutí Duha.

Uhlí, nebo příroda?

V několika příspěvcích se mluvilo například o nutnosti vize rozvoje, za níž by šli politici déle než jedno volební období, o stále větším znečištění prachem v oblastech s hnědouhelnými lomy nebo o perspektivách měst obklopených doly. "Dnešní obyvatelé už zde zapustili kořeny a mají ke kraji opět lokálně patriotický vztah jako ke svému domovu. Vystupují proti pokračování devastace bojem o zachování limitů. Je to aktivní obrana, ale jen obrana. Je potřeba začít aktivně přispívat k novému ekonomickému profilu kraje a tvorbě nových příležitostí než těch ve stávajících oborech," uvedl architekt Martin Říha. Podle něj nehrozí po útlumu těžby nezaměstnanost, pokud se ovšem změní struktura zdejšího průmyslu. "Je nutné, aby se představitelé kraje rozhodli, zda podle nich stojí za to chránit zbytky přírody a kulturní bohatství a na nich stavět rozvoj kraje, nebo vše přetěžit a pak budovat nově, ale bez jakéhokoli vztahu k minulosti," řekl.

Prach lidem zkracuje život

Část konference se věnovala škodlivinám, které jsou kvůli těžbě v ovzduší. Lékař Miroslav Šuta, člen meziresortní komise vlády pro chemickou bezpečnost, který sleduje zdravotní rizika spojená se znečištěním ovzduší, upozornil na to, jak se zvyšuje prašnost v okolí dolů, a na zdravotní rizika s tím spojená. "Prachové částice a látky, které na sebe vážou, jsou jednoznačně velkým zdrojem nemocí dýchacích cest, snižování plicních funkcí a snižování délky života, která je v této oblasti podle statistik jedna z nejmenších v Česku," upozornil lékař. "Různých dat a měření máme spoustu. Je ale otázka, zda z nich dnes někdo z politiků něco vyvozuje," podotknul.

Zcela o konkrétních obavách z dalšího pokračování těžby mluvili na konferenci lidé z Litvínova a Horního Jiřetína. Právě ten je ohrožen dalším pokračováním těžby. Jeho dva tisíce obyvatel by se kvůli ní muselo vystěhovat.

"Ani zachování limitů pro nás není jednoznačná jistota rozvoje. Jak se má rozvíjet město, u něhož jsou stále dobývací prostory, které jsou určené k vytěžení? Obávám se toho, aby Litvínov neobklíčily ze dvou stran doly a nezůstal spojen s ostatním světem jedinou silnicí. V takovém městě nemají lidé co dělat. Je to jen místo pro ty, kteří v těch dolech pracují. Nic víc. Pomohl by jedině odpis uhelných zásob. Ten by nám dal jistotu," představil své obavy Miroslav Otcovský, litvínovský zastupitel a člen sdružení Kořeny, které proti pokračování v těžbě aktivně vystupuje.

"Těžba není priorita. Úloha státu je odolat tlaku těžebních společností a udržet podmínky pro rozvoj regionu. Ostatní je na obyvatelích, obcích a městech," uklidňoval přítomné Daniel Vondrouš, šéf poradců ministerstva životního prostředí.

Těžaře nikdo nepozval

"Uhlí by nemělo determinovat rozvoj regionu. Je ale logické, že těžaři se snaží přesvědčit okolí, že to tak je. Umělé nafukování důležitosti těžby zkresluje obraz kraje. Ten je právě kvůli tomu stále vnímán jako špinavé místo," doplnil. Organizátoři konference se netajili tím, že záměrně nepozvali představitele těžebních společností. Pokračování těžby totiž jednoznačně vidí jako pozastavení jakýchkoli rozvojových plánů na desítky let.

"Není možné jen později vytvořit rekultivovanou krajinu pro rekreaci a sport, která nemá vazby k tomu, co tu bylo dřív. Neměl by v ní už kdo žít," upozornil architekt Vladimír Charvát, který se zabývá územním plánováním.

ONDŘEJ ČERNÝ
Mladá fronta DNES, Regionální mutace - severní Čechy

Slova pátého nejbohatšího muže planety Lakshmiho Mittala, že jeho podniky chtějí být vždy maximálně šetrné k životnímu prostředí, se při styku s realitou mohou ukázat jako prázdná fráze.

Alespoň to tak vypadá v případě přípravy výstavby nové koksárenské baterie v ostravské společnosti ArcelorMittal Ostrava. Podle pracovníků České inspekce životního prostředí vybraný typ koksárenské baterie nepatří k tomu nejmodernějšímu, co současný koksárenský průmysl může nabídnout.

Zastaralá konstrukce

Pracovníci České inspekce životního prostředí totiž vypracovali vyjádření ke zveřejnění dokumentace vlivů chystané koksovny na životní prostředí a jejich závěry společnosti ArcelorMittal Ostrava příliš nelichotí.

"Jde o konstrukčně zastaralý a zjevně odlišný typ s překonanými konstrukčními parametry," píší pracovníci inspekce.

Jablkem sváru mezi inspektory a manažery ostravského hutního gigantu je velikost jednotlivých koksovacích komor. Výroba koksu spočívá ve stále opakovaném plnění komor uhlím, jeho zahřátím, vytlačením z komor a následným ochlazením. A právě při vytlačování koksu z baterií uniká do ovzduší nejvíce nečistot.

"Společnost ArcelorMittal pro svou novou koksovnu vybrala typ, který má menší rozměry než stávající koksovna, a tudíž se počet operací nutný k výrobě stejného množství koksu musí logicky zvýšit," předkládá největší výhradu pracovníků inspekce k chystané výstavbě vedoucí odboru ochrany ovzduší ostravské inspekce životního prostředí Radomír Štěrba.

"Nemáme ani tak problém s tím, že jde o třicet let starý typ koksovny, ale hlavně o počet cyklických opakování," dodává Štěrba.

Chmelík: Nebylo by to ekonomické

Za příklad dávají inspektoři životního prostředí moderní koksovnu u Schwelgernu nedaleko německého Duisburgu. Ta je díky svým parametrům pokládána za nejekologičtější na světě.

Podle ředitele pro investice ostravské huti Iva Chmelíka jde při výběru správného typu hlavně o finance. "Oproti Schwelgernu vyrábíme polovinu koksu, a tak by nám mohly plnicí vozy i několik hodin nečinně stát, což by nebylo nejekonomičtější," uvádí hlavní důvod pro výběr koksovny Ivo Chmelík.

Územní ekologické limity těžby v Severočeské hnědouhelné pánvi a na Ostravsku-karvinsku se ukazují být v předvolebních politických turbulencích opět aktuálním tématem. Není na škodu si proto připomenout materiál, který k tomuto tématu pro Severočeskou hnědouhelnoupánev publikovala skupina odborníků - zčásti členů STUŽ, nazvaná "Územní ekologické limity těžby v SHP". Celý materiál ve formátu PDF si lze stáhnout zde.

Prvenství, kterým není radno se chlubit. Znečištění ovzduší na Ostravsku je podle posledních ukazatelů jedním z nejhorších v Evropě. Ministerstvo životního prostředí připravuje vyhlášku, která by mohla regionu alespoň částečně pomoci.

Příčinou problémů je zejména drobný prach, který odborníci a po nich i politici nazývají termínem PM 10. Malá zrnka prachu o velikosti jedné setiny milimetru na sebe váží další škodliviny. Jejich vdechování může způsobovat rakovinu, kornatění tepen a další mnohdy smrtelné nemoci.

Podle připravované vyhlášky ministerstva budou moci při překročení koncentrací těchto látek státní orgány největším znečišťovatelům nařídit, aby omezili výrobu. To současné předpisy neumožňují. Vyhláška má začít platit už na podzim. „To jsou docela optimistické informace,“ hodnotí snahy ministerstva ostravský poslanec za ODS Radim Chytka.

Stav ovzduší v Ostravě: Jako na houpačce

Ovzduší na Ostravsku se od pádu komunistického režimu mění, ale ne vždy k lepšímu. V devadesátých letech, v době recese, se vše radikálně měnilo k lepšímu. Jak průmysl kolem roku 2000 začal pomalu nabírat nový dech, rostlo však i množství zdraví škodlivých látek vypouštěných z komínů továren.

Čísla, která nyní poskytují hydrometeorologové a hygienikové, jsou poměrně otřesná. Například denní limity pro prach zvaný PM 10 jsou v ostravských čtvrtích jako Přívoz nebo Radvanice a Bartovice překračovány až stodevadesátkrát. Nic podobného se neděje nikde jinde v republice a téměř ani v Evropě. Podobně srovnatelné zamoření PM 10 má v Evropě jen s Ostravskem sousedící Katovické vojvodství v Polsku. Kvůli hutím.

Podle ministra obchodu a průmyslu Martina Římana se v Moravskoslezském kraji vyrobí 94 procent veškeré oceli v republice. A osmdesát procent znečištění ovzduší pochází právě z velkých hutí, jakými jsou ostravský Mittal Steel nebo Třinecké železárny.

Velké firmy limity plní. Ale také stále zvyšují výrobu.

Velké podniky se však brání osočování. „Společnost Mittal Steel vypouští do ovzduší jen desetinu tuhých znečišťujících látek oproti roku 1990. Ještě letos a v následujících třech letech investuje pět a půl miliardy do modernizace a ekologických projektů,“ říká mluvčí firmy Jana Dronská. Doplňuje, že společnost dodržuje všechny limity ochrany ovzduší platné v České republice, a tím i v Evropské unii. Emise oxidů uhlíku na tunu vyrobené oceli má dokonce nižší než srovnatelné západoevropské firmy.

Fakt, že továrny zákonem předepsané limity v naprosté většině plní, nikdo nezpochybňuje. „Méně už se ví, že když firmy zvýší výrobu například dvakrát, mohou i dvakrát více vypouštět. Koncentrace vypouštěného je tak z hlediska legislativy sice v pořádku, do ovzduší se však dostává dvakrát více nečistot. A pokud žijeme v aglomeraci, kde je značná hustota těžkého průmyslu, je neštěstí hotovo,“ vysvětluje Chytka, jak je možné, že i když všichni dodržují předpisy, prachu přibývá. Nově chystaná vyhláška ministerstva proto řeší, ne v jaké koncentraci, ale kolik celkem prachu PM 10 a dalších nečistot se do ovzduší dostane.

Pravomoc rozhodnout dostanou krajské úřady

Podle ředitele odboru ochrany ovzduší ministerstva životního prostředí Jana Kužela se v připravované vyhlášce počítá s takzvaným akčním plánem. Když hodnoty naměřeného prachu převýší obvyklé limity, budou moci krajské úřady krátkodobě omezit zdroje znečištění, například výrobu v továrnách nebo i dopravu.

Jedovaté ovzduší může vést k odchodu lidí i zaměstnavatelů. „Lidé nebudou pracovat ve městech, která smrdí,“ prohlašuje i ostravský primátor Petr Kajnar.

Lidové noviny, Regionální mutace - Morava JAN KRÁL