Od počátku února 2006 musí město Praha přerušit výstavbu velkokapacitní dálniční křižovatky na Malovance v Praze 6 – Břevnově. Vytváří se tak nejen prostor pro odstranění nezákonnosti na straně Ministerstva dopravy, ale i k přehodnocení mimořádně zhoubné dopravní stavby, jež má do přímého dotyku s Pražskou památkovou rezervací přivést astronomickou dopravní zátěž 120 tisíc vozidel denně. Jde rovněž o další řešení tzv. Městského okruhu, ve skutečnosti škodlivé soustavy radiál pumpujících mimořádné dopravní zátěže do samého centra města.

S datem 26.1. 2006 zrušil Městský soud v Praze nezákonné rozhodnutí Ministerstva dopravy, jež zamítlo řádné a včasné odvolání Ateliéru pro životní prostředí pro údajnou opožděnost.„Ministerstvu jsme nabízeli, aby v rámci mimoodvolacího přezkumu samo zjevné pochybení napravilo“, uvádí Petr Kužvart, který je členem a zástupcem uvedeného občanského sdružení. „Zjevná vůle úředních osob za každou cenu co nejrychleji zprůchodnit zahájení kontroverzní stavby byla ale zřejmě silnější, než principy právního státu. Jde o součást vysoce škodlivých, ale mimořádně (pro jisté kruhy) obchodně lukrativních dopravních staveb, jež si platíme ze svých daní a jejichž důsledky poneseme“, dodává k tomu Kužvart, který v Praze bydlí. Je známou skutečností, že by se Praha těmito stavbami na dlouhá léta zadlužila.

Nyní by měl investor – lépe řečeno odpovědné osoby ve vedení města Prahy – zajistit přerušení stavebních prací a Ministerstvo dopravy by mělo nově a v plném rozsahu projednat odvolání Ateliéru pro životní prostředí, který opakovaně dokládal, že výstavba bezohledného dálničního průrazu městem je hluboce chybným a barbarským řešením. Prioritou přece musí být výstavba vnějšího (silničního či „pražského“) okruhu kolem města spolu s přijetím rozhodných regulačních opatření v centru (po vzoru Stockholmu či Londýna).

Vytváření nových a nových velkokapacitních komunikací skrz památkově mimořádně významné centrum města není řešením, ale velice nákladnou cestou do pekel! Přitom jiné, podstatně šetrnější a levnější řešení je stále ještě možné.

Stovky lidí demonstrovaly v sobotu 28. ledna před maďarským parlamentem proti geneticky modifikovaným (GM) plodinám. Podle zprávy tiskové agentury MTI demonstranti vyzývali maďarskou vládu, aby zachovala zákaz komerčního pěstování GMO. Zástupce demonstrantů Petr Krajner se setkal s ministrem zemědělství Jozsefem Grafem a ministrem - šéfem úřadu vlády Petrem Kissem, kterým předal 12 tisíc podpisů pod petici proti pěstování GMO v Maďarsku.

Podle zástupce demonstrantů Petra Krajnera připravuje maďarský parlament v současné době návrh nové legislativy týkající se GMO a protestující se obávají, že případné uvolnění restrikcí pro GM plodiny by mohlo ohrozit maďarský zemědělský export, vzhledem k odporu ke GM plodinám u evropských spotřebitelů. "Chceme pro pěstování GM plodin nepřísnější možné zákony," dodal další z organizátorů demonstrace Andras Lanyi.

Maďarsko už se na vlastní kůži přesvědčilo o rizicích pěstování GM plodin. Při polních pokusech s GM řepkou patrně došlo k nežádoucímu opylení konvenční řepky, která byla určena na export. Posléze Německo import maďarské řepky zastavilo po zjištění genetické kontaminace v dovážené řepce. Maďarsko tak utrpělo ekonomickou ztrátu, která vedla k opatrnosti při povolování GM plodin.

19. ledna 2005 rozhodla maďarská vláda o vydání zákazu pěstování a dovozu osiva GM kukuřice MON 810 firmy Monsanto, kterou Evropská komise (EK) v září 2004 zapsala do Evropského katalogu osiv. Maďarsko se tak rozhodlo na základě tlaku místních pěstitelů. K podobnému kroku se rozhodla už v roce 1999 vláda Rakouska a v březnu 2005 také vláda Polska.

Důvodem pro zákaz byl neexistující řádný monitorovací plán, který je požadován legislativou EU. Podle konzultantky genetické kampaně českých Greenpeace RNDr. Magdaleny Klimovičové evropští úředníci tvrdili, že GM kukuřice MON 810 je dostatečně monitorována dle legislativy EU, ale předložený plán monitoringu byl ve skutečnosti 10 let starým monitoringem firmy Monsanto. Plán Monsanta z roku 1995 se však zabýval pouze možným vznikem rezistence na Bt-toxin u populací evropského zavíječe kukuřičného. Avšak řada vědeckých studií publikovaných později poukázala na mnohé další nežádoucí účinky, jako např. vliv na ostatní živočišné druhy nebo na akumulaci Bt-toxinu v půdě.

Rakouská vláda se rozhodla zakázat GM řepku GT73 americké firmy Monsanto. Zákaz je vzhledem k jeho načasování vnímán jako velmi silný politický signál, neboť Rakousko právě v lednu převzalo prezidentství Evropské unie.

Rakousko považuje GMO za jeden hlavních problému životního prostředí, které chce řešit v době svého prezidentství. Pořádá proto dokonce v rámci prezidentství dvě speciální konference. Ve dnech 4. až 6. dubna proběhne ve Vídni konference o GMO a ko-existenci, ve dnech 18.-19. dubna pak opět ve Vídni konference o roli principu předběžné opatrnosti v politice vůči GMO.

Rakouský zákaz GM řepky přichází krátce poté, co se 55 procent zúčastněných voličů ve švýcarském referendu vyslovilo pro pětiletý zákaz pěstování geneticky modifikovaných plodin. V zemích Evropské unie se už 172 regionů a 4500 obcí vyhlásilo jako oblasti bez GMO - tzv. GMO-free zóny. Nějakou formu zákazu GMO zavedla řada členských států EU:

Německo (zákaz GM kukuřice Bt176),
Francie (zákaz GM řepky Topas 19/2 a MS1xRf1),
Rakousko (zákaz GM kukuřic Bt176, T25 a MON810),
Maďarsko (zákaz GM kukuřice MON810),
Lucembursko (zákaz GM kukuřice Bt176),
Řecko (zákaz GM řepky Topas 19/2 a kukuřice MON810),
Polsko (zákaz GM kukuřice MON810).

Desítky lidí z Horního Jiřetína a Černic na Mostecku včera přijely do Ústí nad Labem znovu dokázat, jak jim záleží na tom, aby jejich obce nezlikvidovala postupující těžba hnědého uhlí. Ani to však nepřesvědčilo politiky KSČM a ČSSD v Ústeckém kraji, kteří i nadale zboření obou obcí podporují.

V Ústí se začal veřejně projednávat návrh krajského územního plánu, který může život lidí z Jiřetína a Černic převrátit na ruby - pokud by se krajští zastupitelé přiklonili k variantě, že bude těžba uhlí pokračovat i za limity stanovené Pithartovou vládou v roce 1991, obě vesnice zaniknou. Názory obyvatel, zastánců i odpůrců těžby uhlí budou hrát při stanovení konečné verze ústeckého územního plánu podstatnou roli.

Premiér Jiří Paroubek a ministr průmyslu Milan Urban totiž minulý týden uvedli, že vláda se o případné těžbě rozhodne právě podle územního plánu Ústeckého kraje. "Vláda bude toto stanovisko respektovat," sdělili ve společném prohlášení. Lidé, podnikatelé i firmy mají měsíc na to, aby se k územnímu plánu vyjádřili. Podle ústeckého hejtmana Jiřího Šulce (ODS) krajské zastupitelstvo schválí územní plán nejspíš až příští rok.

Klid a brzký odjezd "Neberte nám domovy, uhlí není vše...", "Zachování limitů = zachování naděje na život Podkrušnohoří", stálo na transparentech, s nimiž lidé ze severočeských vsí přišli do sálu. Další nesli kříže s názvy obcí, které v minulosti kvůli těžbě uhlí zmizely ze zemského povrchu: Kopisty, Albrechtice, Dolní Jiřetín, Souš... Jednání bylo klidné. Nejspíš i proto, že autoři územního plánu doporučili krajským zastupitelům, aby těžba hnědého uhlí nepřekročila na Mostecku hranice z roku 1991. Tím by byly Horní Jiřetín a Černice zachráněny. "Těžba by tak skončila v roce 2017 a pod zemí by zůstalo 255 miliónů tun uhlí," řekl hlavní projektant Karel Beránek.

 

Když po třech hodinách skončilo představování návrhu územního plánu a chystala se diskuse, obyvatelé Horního Jiřetína a Černic dokonce ze sálu odešli a odjeli dvěma autobusy domů. "Chtěli jsme hlavně ukázat, že dokážeme držet pohromadě," řekla jedna z obyvatelek Horního Jiřetína před tím, než nastoupila do autobusu.

(Ne)chceme další těžbu Už včerejší diskuse, která se točila především kolem územních těžebních limitů, ukázala, že mnohé názory budou velmi emotivní. "Když se zeptáte horníka, jestli chce uhlí, řekne ano. Zeptejte se ho ale, jestli chce přijít o svůj domov a o své vzpomínky," zněl jeden z písemných příspěvků. "Máme dost sil, abychom se ubránili tlaku Mostecké uhelné společnosti?" vyslovil v otázce velkou obavu starší muž. Pokračování těžby totiž naopak prosazují odboráři Mostecké uhelné, kteří na svou podporu sesbírali více než tři tisíce podpisů.

 

Miska komunistických vah Hejtman Šulc je zastáncem toho, aby těžba zůstala v hranicích z roku 1991. "Tuto variantu preferuji," řekl a dodal, že v tomto duchu se pokusí přesvědčovat i ostatní poslance ODS.

 

Ta by nejspíš zůstala se svým názorem udržet limity osamocena. Jaroslav Foldyna, krajský zastupitel za ČSSD, uvedl, že poslanci jeho strany dostali doporučení hlasovat pro variantu, která počítá s těžbou uhlí za limity. Podle Foldyny se tak mimo jiné získají peníze na rekultivaci území po povrchové těžbě v severních Čechách.

S prolomením těžebních limitů souhlasí i Vlastimil Balvín z KSČM. "Pokud se na jednu misku vah dají zájmy dvou tisíc obyvatel Jiřetína a Černic a na druhou zájmy všech obyvatel kraje a celé země, obávám se, že limity budou muset padnout a uhlí se bude těžit," poznamenal Balvín. Sám pochází ze severočeské obce Kopysty, která byla kvůli uhlí zlikvidována.

Pokud by se spojily ČSSD s KSČM, získaly by v krajském zastupitelstvu 27 hlasů, ale stále by neměly navrch nad ODS, která má 28 zastupitelů.

Deníky The New York Times a The Washington Post přinesly 20. prosince zprávy o tom, že FBI špicluje americké nevládní organiazce zabývající se lidskými právy a životním prostředí. Oba deníky se odvolávají mimo jiné na sdělení Americké unie pro občanské svobody (American Civil Liberties Union - ACLU), která na svých internetových stránkách zveřejnila část z více než 2000 dokumentů o tom, jak FBI a další americké agentury špiclují organizace kriticky vystupující vůči administrativě prezidenta G. W. Bush.

Tyto zprávy přichází krátce poté co byl prezident Bush nucen pod tlakem médií přiznat, že v rámci údajného "boje proti terorismu" schválil tajné odposlechy, které v rozporu se zákonem nebyly odsouhlaseny soudem.

Více informací najdete ZDE:

The New York Times: F.B.I. Watched Activist Groups, New Files Show

The Washington Post: FBI Papers Show Terror Inquiries Into PETA; Other Groups Tracked

American Civil Liberties Union

Občané Švýcarska v referendu podpořili návrh na pětiletý zákaz pěstování geneticky modifikovaných plodin. Pro se vyslovilo 55 procent zúčastněných voličů. Je mezi nimi i mnoho švýcarských farmářů, podle nichž by zavedení modifikovaných plodin narušilo obchod s tradičními zemědělskými výrobky.

Zástupci vlivného biotechnologického průmyslu ve Švýcarsku vedli kampaň proti zákazu. Podle nich se země nesmí bát nových vývojových trendů. Jak uvádí zpravodajka BBC v Bernu, hlasování dokázalo, co už příznivci zákazu tvrdili předtím - že Švýcaři nechtějí modifikované plodiny ani na svých polích, ani na talíři. Na švýcarské půdě bylo dosud vypěstováno jen velmi malé množství geneticky modifikované pšenice, v rámci výzkumu na univerzitě v Curychu.

Geneticky modifikovaný hrách, vyvinutý Ústavem Australského svazu pro vědecký a průmyslový výzkum, který je odolný vůči napadení zrnokazem hrachovým vyvolává u myší alergické reakce podobné astmatickému záchvatu.

U geneticky modifikovaného hrachu, vyvinutého Ústavem Australského svazu pro vědecký a průmyslový výzkum (CSIRO), který je odolný vůči napadení zrnokazem hrachovým (Bruchus pisorum), způsobujícím každoročně až 30% ztráty sklizně, bylo zjištěno, že vyvolává u myší krmených tímto GM hrachem alergické reakce podobné astmatickému záchvatu. Výzkum byl prozatím pozastaven. Výzkumný tým, který se vývojem GM hrachu odolného vůči škůdcům zabýval deset let, nyní zahájí další výzkumy s přihlédnutím ke zjištěným skutečnostem.

Více o problému geneticky modifikovaného hrachu a jeho nežádoucích účinků najdete v tiskové zpráve CSIRO "GM pea study backs case-by-case risk assessment"

Přinášíme text usnesení dnešního Valného shromáždění STUŽ

• VS rozhodnulo, že počet členů předsednictva zůstává 10
• VS schválilo zprávu o činnosti STUŽ za rok 2004 po zapracování připomínek z pléna
• VS schválilo zprávu o hospodaření STUŽ za rok 2004 a revizní zprávu STUŽ za rok 2004
• VS schválilo návrh rozpočtu na rok 2005
• VS schválilo návrh činnosti STUŽ na rok 2005
• VS zvolilo
  • předsedou STUŽ Pavla Šremera
  • předsednictvo ve složení: Ivan Dejmal, Jiří Dlouhý, Eva Tylová, Miroslav Martiš, Ondřej Velek, Jiří Nečas, Jiří Kulich, Ivan Rynda, Jiří Roth, Marcela Křížová
  • náhradníky předsednictva STUŽ: Jan Piňos, Jiří Fencl, Zdeněk Joukl
  • revizní komisi STUŽ ve složení: Jaroslav Mejzr, Miroslav Punčochář, Jan Zeman

V sobotu dne 27. listopadu byla STUŽ spolu s Centrem pro otázky životního prostředí UK hostitelem desetičlenné delegace gruzínského ministerstva životního prostředí v čele s paní ministryní Tamar Lebanidze. Dopoledne byli hosté seznámeni se stavem životního prostředí v Česku. Diskuse se účastnil náš předseda Pavel Šremer spolu s Veronikou Hunt Šafránkovou z MŽP a Miroslavem Havránkem z Karlovy Univerzity.

Na pracovní oběd přijal pozvání také nově zvolený senátor Jaromír Štětina a tak se diskuse točila především kolem aktuálních problémů Gruzie, tamějších bezpečnostních problémů a možností pomoci České republiky. Za STUŽ se oběda účastnili Pavel Šremer a Jiří Dlouhý V odpoledních hodinách si hosté prohlédli Prahu a byli seznámeni s následky katastrofálních povodní.

To, co je lidským údělem se naplnilo. Dne 26. září 2004 ve věku 83 let zesnul po vyčerpávající a dlouhodobé chorobě architekt urbanista, pan Ing. arch. Jan Skokánek CSc.

Po absolvování gymnasia byl úspěšným adeptem sochařského stavu Baťovy Školy umění ve Zlíně a oblíbeným studentem Prof. Vincence Makovského. Během studia v roce 1944 totálně nasazen, aby pak prožil věci nelehké. Po válce, přes nesouhlas svého významného pedagoga se stal posluchačem Vysoké školy architektury v Praze. Profesní kariéru zahájil v Krajském projektovém ústavu v Praze. Následně projektoval stavby v Prešově a Humenném. V době svého dalšího pražského působení byl vedoucím oddělení územních rozhodnutí v Útvaru hl. architekta.

Po 5 let přednášel na ghanské universitě v městě Kumasi ve funkci Chief University Architect a pracoval v Projektovém ústavu pro výstavbu a dostavbu této university. Mezi významné projekty rozhodně patří dostavba nemocnice a budov fakulty farmacie, přestavba a dostavba studentských kolejí a domů pro hostující profesory.

Po návratu z Ghany se věnoval intensivně v Útvaru hlavního architekta Prahy architektonickému výzkumu pražské památkové reservace. Jeho znalosti byly obdivuhodné, bohužel zůstávaly ve značné míře nevyužity.

V dalším, významném, téměř desetiletém období přednášel urbanismus na alžírské University of Science Technology v městě Constantine. Kromě pedagogické a publikační činnosti se věnoval projektování vždy následně realizovaných staveb. Byl vůdčí osobností při zahájení doktorandských studií na této universitě.

Měl opravdovou lásku k přírodě a respekt i vnímavost vůči všem universálním hodnotám, což dokázal i v navržených projektech. Byl zosobněním člověka ušlechtilého, respektujícího skutečné hodnoty světa, v němž žijeme, představitelem odcházející generace, u níž slova neztratila svůj obsah a význam. Až příliš citlivě vnímal společenské i odborné problémy a prosazoval jejich optimální řešení. Významnou životní oporou mu byla jeho paní, s níž sdílel smysl pro spravedlnost, krásu, harmonii a činorodost. Spolu s ní překonával úspěšně všechny životní překážky. Erudici, věcnost a skromnost, zaujetí, nezištné a obětavé úsilí jsme mohli poznat při jím iniciované obraně celosvětově významného komplexu pražských nemovitých památek, zapsaném v Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, a to formulováním Memoranda o pražské památkové rezervaci, s návrhem konkrétních opatření pro vládu ČR. Až téměř do konce svých dnů nepřestával usilovat o realizaci i publicitu této naléhavé výzvy k záchraně národního i světového architektonického dědictví Prahy.

Pane architekte,

svůj slib, pomáhat při naplnění záměrů Memoranda o Pražské památkové reservaci plníme.

Rozloučení se zesnulým se koná v pondělí dne 29.11.2004 ve 12 hod. v krematoriu ve Strašnicích

Vážení přátelé,
jak už možná víte z úterních Lidových novin, náhle zemřel ve věku pouhých 62 let náš kamarád, spolupracovník a vzácný člověk Mgr. Bohuslav Blažek. Byl neuvěřitelně sečtělý se širokým rozhledem, napsal řadu knih, článků rozhlasových i televizních příspěvků, natočil filmy a byl úspěšný řadě oborů. V našem Ústavu krajinné ekologie ČSAV nastoupil po mytí oken na začátku sedmdesátých let a byl nám významnou metodickou pomocí při formování antropoekologického přístupu k řešení problémů ekologie a životního prostředí ve vzájemném vztahu přírodních a společenských věd. (Dnes je pro to obvyklý termín sociální ekologie). Protože pak z politických důvodů musel náš ústav opustit, orientoval se na prognostiku. Jako filozof a psycholog napsal řadu statí v tomto oboru a v poslední době se věnovat sociální ekologii, zejména revitalizaci venkova.
Každý z Vás si jistě vzpomene na další aktivity Slávy Blažka.
Jaroslav Stoklasa

O českém venkově si většina lidí myslí, že právě tam je čistého vzduchu dostatek. Ale ani na českých vesnicích, kde u nás žije 4,5 milionu lidí, nemusí být životní prostředí zdravé. S Bohumilem Kotlíkem ze Státního zdravotního ústavu se podíváme, jak je to ve skutečnosti se smogem. Znečištění vzduchu je totiž nenápadné, zato vliv na zdraví obyvatel je prokazatelný. Měřící stanice jsou především ve velkých městech a tisíce obcí sítem kontroly propadnou. Míra znečištění přitom může být i v těchto sídlech vysoká!

Počasí je vrtkavé. Jsou chvíle, kdy vítr rychle proudí a jedna fronta střídá duhou, jsou ale také chvíle, kdy se nad českým územím zabydlí tlaková výše. To je okamžik, kdy se může proudění vzduchu zastavit. V zimě pak v údolích může vytvořit studená poklička. Nad ní je hezky, pod ní je ale zima a těžko dýchatelný vzduch.

Spektrum škodlivin je široké. Lidé na malých obcích často hodí do kamen i věci, které by se tam neměly v žádném případě objevit. Stačí třeba jenom nalakované dřevo a do vzduchu látky, které můžou lidem v okolí ublížit.

Při spalování umělých hmot vznikají nebezpečné dioxiny. Existuje nějaký vztah mezi ovzduším a kvalitou půd v obcích? Je ta situace skutečně závislá jenom na tom, že lidé znovu topí uhlím a dřevem? Jaká je role dopravy? Řešení smogových situací na malých obcích je složité, cestu se pokusí nastínit Planeta Věda. Pořadem provází Vladimír Kořen.

Pořad si můžete přehrát na ZDE

Do atmosféry se v posledních letech dostalo nečekaně mnoho skleníkových plynů. Jejich produkce se přitom dramaticky nezvýšila. Někteří vědci se obávají, že Země ztrácí schopnost pohlcovat oxid uhličitý. Lidé podle nich mohou brzy pocítit změny klimatu, píše The Independent.

Observatoř na vrcholu havajské sopky Mauna Loa zaznamenává úroveň oxidu uhličitého v atmosféře nepřetržitě od roku 1958.

Tehdy dosahovalo jeho množství 315 ppm (tzv. jedna miliontina objemu), nyní vědci naměřili už 376 ppm. Pro srovnání, ještě na počátku 20. století to bylo jen 295 ppm. Vědce znepokojuje hlavně rychlý nárůst v posledních letech.

Zatímco v posledních desetiletích přibývalo oxidu uhličitého v průměru o 1,5 ppm ročně, předloni to bylo v meziročním srovnání už o 2,08 více, během následujícího roku stoupla koncentrace plynu dokonce o 2,54 ppm.

Zatímco předchozí výkyvy vědci vysvětlili extrémními projevy počasí (nárůst o 2,45 v roce 1988 a dokonce o 2,74 o deset let později podle nich souvisel s klimatickým jevem El Niño), tentokrát příčinu marně hledají.
"Možná je to opět jen následek přírodních jevů, ale také se může jednat o začátek bezprecedentního přírodního procesu," řekl listu Charles Keeling z Kalifornské univerzity v San Diegu, který stojí u měření CO2 od samého počátku.

Keeling se domnívá, že jedním z možných, třebaže zatím nepotvrzených vysvětlení, je oslabování takzvaných uhlíkových propadů. To jsou taková místa na Zemi, která rizikové plyny pohlcují, například oceány a lesy.
Podle Pierse Forstera z univerzity v Readingu by současné tempo růstu vzbuzovalo obavy. "Znamenalo by to, že se musí přepracovat předpovědi globálního oteplování na následujících sto let. Budou ještě katastrofičtější," prohlásil.

Zdvojnásobení současného množství oxidu uhličitého v atmosféře by podle vědců mohlo oteplit podnebí na Zemi až o 5 stupňů Celsia. Růst teploty by provázely další jevy, jako je tání ledovců a vzestup hladiny oceánů.
Oxid uhličitý zadržuje infračervené záření v atmosféře. Určité množství skleníkových plynů je tudíž nezbytné, planeta by jinak byla příliš chladná a nemohl by na ní existovat život v jeho současné podobě.
V atmosféře přibývá i dalších skleníkových plynů, jako je metan a oxid dusný. Těch je mnohem méně než oxidu uhličitého, jejich "skleníkové" účinky jsou ale silnější.

Letošní Cena Josefa Vavrouška má od pátku 4. června svého nového nositele. Z 35 nominovaných vybrala dvanáctičlenná porota právníka Svatomíra Mlčocha, který se zasloužil o rozvoj českého práva životního prostředí. Cenu za aktivní prosazování trvale udržitelného rozvoje uděluje od roku 1996 Nadace Charty 77, od letošního roku se k ní připojila i Nadace Partnerství. Jméno nese po bývalém ministrovi životního prostředí a prosazovateli trvale udržitelného rozvoje světového významu Josefu Vavrouškovi, který tragicky zahynul v roce 1995.

"Porota neměla vůbec snadný výběr, v závěru volila mezi několika velmi kvalitními kandidáty," říká Monika Kašparová, členka poroty Ceny Josefa Vavrouška. "Nakonec ocenila Svatomíra Mlčocha, který se jako právník významně zasloužil o rozvoj českého práva životního prostředí. Jeho působení je však mnohem širší, k prosazování udržitelného rozvoje přispěl například spoluzaložením Třeboňského inovačního centra na vývoj a zavádění nových technologií pro udržitelný rozvoj," dodává členka poroty.
JUDr. Svatomír Mlčoch působí od roku 1994 jako odborný právní poradce na otázky ochrany životního prostředí. Má licenci advokáta, od roku 1998 je členem Legislativní rady vlády, předsedou Jihočeského sdružení ochránců přírody a členem rozkladové komise ministerstva životního prostředí. Úzce spolupracuje se společností Enki, o. p. s. a Envi, s. r. o. Třeboň při vývoji a zavádění nových technologií v oblasti životního prostředí do praxe. Inicioval a spoluzaložil Třeboňské inovační centrum zaměřené na aplikovaný výzkum v oblasti solární energetiky, úspor energií, selektivní těžby sedimentů a poradenství v oblasti trvale udržitelných technik při hospodaření v krajině. Přednáší právo životního prostředí na Biologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Před revolucí působil jako právník v oblasti státní ochrany přírody a památkové péče a v ochraně přírody na severní Moravě a v jižních Čechách (1984 až 1989 v Krajském ústavu ochrany přírody a památek v Českých Budějovicích). Od vzniku ministerstva životního prostředí České republiky k 1. lednu 1990 se podílel na jeho činnosti v různých funkcích, také jako náměstek ministra pro legislativu a ekologickou politiku. Je spoluautorem návrhu několika přijatých zákonů na ochranu životního prostředí v letech 1990 až 1993. V letech 1994-1998 byl člen zastupitelstva města Českých Budějovic, nyní je členem komise Rady města.
Cenu převzal vítěz na slavnostním večeru v divadle Ungelt, jehož součástí byl i recitál Marty Kubišové Já jsem já. Jako součást Ceny obdržel Svatomír Mlčoch skleněnou plastiku, jejíž výrobu sponzorsky zajišťují sklárny A. Rückl a synové v Nižboru. Členy poroty jsou odborníci a osobnosti z oblasti udržitelného rozvoje a životního prostředí: Martin Bursík, Pavla Dusíková, Tomáš Feřtek, Mikuláš Huba, František Janouch, Monika Kašparová, Vlasta Körnerová, Jan Květ, Pavel Nováček (předseda poroty), Martin Potůček, Petr Švec a Eva Vavroušková.
Další kandidáti
Nominace 35 kandidátů poslalo 50 lidí z ČR a Slovenska a pořadatelé tak byli mile překvapeni. "Navržení nebyli zdaleka jenom ekologové či ochránci životního prostředí, ale například i starostové obcí, pedagogové či právníci. Je vidět, že aktivních lidí, kteří věnují své úsilí ochraně životního prostředí je stále hodně," zdůrazňuje František Janouch, předseda správní rady Nadace Charty 77.
Mezi kandidáty se objevil například Jiří Čunek, starosta města Vsetína, který svou podporou a prací inicioval ve Vsetíně řadu změn vedoucích ke zlepšení životních podmínek obyvatel. Vsetín je od roku 1999 zapojen do Národní sítě Zdravých měst ČR a je prvním městem v ČR, které přistoupilo (2.9.2003) k Aalborgské chartě.
Za celoživotní úsilí o prosazování šetrného vztahu k přírodě, krajině a přírodním zdrojům, za osvětovou a vědecko-popularizační činnost podporující vzrůst ekologického uvědomění v naší veřejnosti byla nominována RNDr. Dagmar Dykyjová z Botanického ústavu ČAV v Třeboni, která letos oslaví 90. narozeniny.
Z Brna byla nominována ředitelka ekologického institutu Veronica Ing. Yvonna Gaillyová. Významně přispěla rozvoji ekologického a spotřebitelského poradenství v ČR.
RNDr. Jiří Kulich z Horního Maršova, ředitel střediska ekologické výchovy SEVER, byl navržen za cílevědomé a důsledné prosazování výchovy k udržitelnému životu do pedagogické praxe na místní, regionální i celostátní úrovni.
Dr. Ivan Makásek založil již v roce 1974 v rámci první organizace pro ochranu přírody a krajiny TIS ochranářský časopis Taraxacum. Na něj navázal v roce 1979 časopis Nika, který vychází dodnes a v minulosti byl několikrát oceněn.
Starosta obce Jindřichovice pod Smrkem Ing. Petr Pávek byl hlavním iniciátorem stavby dvou větrných elektráren v Jindřichovicích pod Smrkem realizované v roce 2003. Rozběhl obecní výtopnu na biomasu. Zásadním způsobem podporuje činnost školy a knihovny a zasadil se o rozšíření internetu. Za jeho působení se rozvinul spolkový život v Jindřichovicích.
Pavel Šremer byl jako jeden z prvních signatářů Charty 77 už od poloviny 70. let aktivní v bratislavském ochranářském hnutí, kde byl jedním z organizátorů dobrovolné ochrany přírody. Byl spoluautorem kultovní ochranářsko-opoziční publikace Bratislava/nahlas a redaktor populárního (polo)samizdatového časopisu Ochranca prírody. S J. Vavrouškem spoluzakládal STUŽ a dnes je jejím předsedou.
Mezi nominovanými bylo několik významných osobností i ze Slovenska. Za všechny zmiňme Juraje Lukáče z východoslovenské obce Tulčík, který je vedoucím organizace Vlk. Za svou dvacetiletou činnost v této organizaci dosáhl vyhlášení 58 ha pralesa na východním Slovensku jako soukromé rezervace, koordinoval výsadbu několika tisíc stromů a vydal několik desítek publikací ve vlastním nakladatelství ABIES.

Spolek Dům z modrého kamene místní občanské sdružení v Kosteleckých Horkách spěšně hledá dobrovolníky na záchranný botanický i zoologický průzkum na přírodovědně cenných lokalitách v obci ohrožené ztrátou vody a devastací vodního režimu

Obec Kostelecké Horky je ohrožena otevřením pískovny a ztrátou pramenných mokřin, mokrých luk (které jsou tradičně udržovány), pobřežních porostů i změnou klimatu.

Spolek při své činnosti pečuje o mokřadní lokality. Některé biotopy v obci jsou velmi cenné a stále tradičně obhospodařované.

Hledáme dobrovolníky, kteří by dovedli v nejbližší době spolu nebo jednotlivě udělat základní biologický průzkum na katastru obce a dle podkladů EIA definovat ohrožení pro ekosystém. Proces EIA probíhá a celá věc je velmi urgentní.

Kontakt: Mgr. Petr Kulíšek na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.nebo Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. .

Podmínky: Jsme schopni uhradit i některé náklady (jako cestovné) i poskytnout ubytování v místě. Máme k dispozici dokumentaci EIA i potřebné podklady.

Senát Parlamentu České republiky

k rukám paní Jany Strunecké

Valdštejnské náměstí č. 4

118 01  Praha 1

Praha 10. března 2002

Věc: Návrh na státní vyznamenání Medaile Za zásluhy Josefu Vavrouškovi

 

V souladu se zákonem o státních vyznamenáních České republiky ze dne 9. července 1994 č. 157/1994 Sb. připojujeme se k návrhu Společnosti pro trvale udržitelný život udělit v roce 2002 státní vyznamenání Medaile Za zásluhy 

Doc. Ing. Josefu Vavrouškovi, CSc., in memoriam.

Josef Vavroušek byl v českém a evropském prostoru mimořádnou osobností integrující odbornost, veřejné působení a klasickou podobu zastupitelské politiky v tvořící se otevřené liberální občanské společnosti. Výrazně se podílel na tvorbě základů československé a české legislativy životního prostředí, uspořádáním první celoevropské konference ministrů životního prostředí v červnu 1991 na Dobříši zahájil významný evropský politicko-environmentální proces, trvale zvaný „dobříšský“. Jako vedoucí československé delegace na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiro v červnu 1992 dává jeden z prvních předvídavých impulsů k úvahám o funkční reformě Organizace spojených národů. Zakladatelskou činností v oblasti nevládních organizací a současně na akademické půdě, kde inspiruje zkoumání společenskovědních souvislostí udržitelného rozvoje, posiluje Vavroušek veřejný život a skutečnou, nepředpojatou odbornost, vtělenou do pěti knih, čtyřiceti studií a půldruhého sta odborných článků.

Největší zásluhou Josefa Vavrouška, pro niž jej k udělení stejnojmenné medaile navrhujeme, je tedy jeho kultivující a sjednocující vliv na českou společnost. S naprostým respektem k odbornému poznání a s nejvyšší podporou názorové různosti usiloval Josef Vavroušek vždy o jednotu společenské dohody a spolupráce při svobodě a rozmanitosti všech společenských skupin a jednotlivců.

Zdůvodnění

Národní lesnický komitét jako nevládní organizace typu zájmového občanského sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů má charakter dobrovolné výběrové nezávislé neziskové organizace odborníků z různých profesních oblastí ve vztahu k lesům a jejich polyfunkčnímu poslání.

Trvale udržitelné obhospodařování lesů chápeme a propagujeme jako způsob (1) využívání tohoto majetku konkrétními vlastníky jako obnovitelného přírodního zdroje a (2)  péče o lesní ekosystémy jako o národní bohatství a nenahraditelnou složku kulturní krajiny, který integrovaně zabezpečuje uspokojování potřeb generací současných, aniž by se omezovalo uspokojování potřeb generací budoucích.

Od svého založení v roce 1993 jsme se mnohokrát setkávali osobně i myšlenkově zejména při tvorbě koncepcí státní lesnické politiky a nové lesnické legislativy a při vytváření podmínek trvale udržitelného obhospodařování lesů v koncepci Národního lesnického programu České republiky s osobností a myšlenkami Josefa Vavrouška jak v kontextu národním, tak evropském i celosvětovém. Proto i Stanovy NLK byly inspirovány v mnoha významných aspektech průniku lesnických a environmentálních přístupů k problematice ochrany přírodního a životního prostředí z hlediska strategie trvale uzdržitelného rozvoje idejemi a názory, vytvářenými a propagovanými právě Josefem Vavrouškem.

Proto se můžeme v plné šíři připojit k zdůvodnění předloženého návrhu Společnosti pro trvale udržitelný rozvoj a podpořit uváděné důvody pro udělení státního vyznamenání medaile za zásluhy Josefovi Vavrouškovi, in memoriam.

Jménem Národního lesnického komitétu

 

Ing. Bohuslav Vinš, CSc.                              Ing. Vladimír Krečmer, CSc.

tajemník                                                         předseda

 

 

 

Josef Vavroušek byl v českém a evropském prostoru mimořádnou osobností integrující odbornost, veřejné působení a klasickou podobu zastupitelské politiky v tvořící se otevřené liberální občanské společnosti. Výrazně se podílel na tvorbě základů československé a české legislativy životního prostředí, uspořádáním první celoevropské konference ministrů životního prostředí v červnu 1991 na Dobříši zahájil významný evropský politicko-environmentální proces, trvale zvaný „dobříšský“. Jako vedoucí československé delegace na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiro v červnu 1992 dává jeden z prvních předvídavých impulsů k úvahám o funkční reformě Organizace spojených národů. Zakladatelskou činností v oblasti nevládních organizací a současně na akademické půdě, kde inspiruje zkoumání společenskovědních souvislostí udržitelného rozvoje, posiluje Vavroušek veřejný život a skutečnou, nepředpojatou odbornost, vtělenou do pěti knih, čtyřiceti studií a půldruhého sta odborných článků.

Největší zásluhou Josefa Vavrouška, pro niž jej k udělení stejnojmenné medaile navrhujeme, je tedy jeho kultivující a sjednocující vliv na českou společnost. S naprostým respektem k odbornému poznání a s nejvyšší podporou názorové různosti usiloval Josef Vavroušek vždy o jednotu společenské dohody a spolupráce při svobodě a rozmanitosti všech společenských skupin a jednotlivců.

Podrobnější údaje a zdůvodnění:

Josef Vavroušek představoval v dřívějším Československu, v České republice, ale jistě i v prostoru nadnárodním, přinejmenším evropském, osobnost, jež může být zcela důstojným partnerem všem dosavadním laureátům. Základní údaje o jeho životní dráze a významných počinech jsou uvedeny v připojeném životopisu; je však nutné je s odstupem času také zhodnotit a uvědomit si jeho přínos stejně jako mezeru, jež po jeho předčasné smrti v českém veřejném životě zůstala.

Studia na strojní fakultě ČVUT v Praze s ekonomickou a matematickou specializací ukončená v roce 1967 a završená kandidaturou v roce 1975 položila základy Vavrouškovu systémovému a neobyčejně komplexnímu myšlení. Studentské aktivity a účast na expedici do Lambaréné, již pomáhal zorganizovat, mu otevřely prostor veřejného života, natrvalo jej připoutaly k problematice životního prostředí a vtiskly mu mravní étos a trvalý zájem o společenskovědní poznání. Odborně i společensky významná práce v Ekologické sekci Československé biologické společnosti při ČSAV, spoluzaložení Kruhu nezávislé inteligence a Občanského fóra pak logicky vyústily ve funkce ministra vlády ČSFR a předsedy Federálního výboru pro životní prostředí ve volebním období 1990–1992.

Pro Josefa Vavrouška je příznačné, že v roce 1992 zakládá jedno z nejvýznamnějších středoevropských občanských sdružení v oblasti životního prostředí, Společnost pro trvale udržitelný život, a současně pomáhá ustavit obor veřejné a sociální politiky na akademické půdě Fakulty sociálních věd, kde plní podmínky pro udělení titulu docenta, stává se proděkanem a usiluje o založení oboru Ekologie člověka; působil i na Vysoké škole zemědělské, s velkým ohlasem se setkaly jeho přednášky na Slovensku, na universitě v Cambridgi a ve Spojených státech amerických.

Množství aktivit a plánů přerušila tragická smrt v tatranské lavině v březnu 1995.

Z mnoha trvalých konkrétních hodnot a odkazů, které Vavroušek zanechal, je nutné vyzdvihnout alespoň následující.

1. Legislativa. Federální výbor pro životní prostředí, který Josef Vavroušek zřídil a vedl, i on sám osobně se výrazně podíleli na mimořádně kvalitních a početných právních normách, jež v letech 1990 až 1992 vytvořily základ české i slovenské legislativy životního prostředí. Za všechny je nutno zmínit alespoň základní „střechový“ zákon o životním prostředí č. 17/1992 Sb., který právně definoval základní pojmosloví oblasti, zavedl institut ekologické újmy, stanovil právo na informace o životním prostředí, princip posuzování vlivů lidské činnosti na životní prostředí a především uvedl do právní struktury celospolečensky zcela zásadní strategii trvale udržitelného rozvoje. Jeho teoretické propracovávání a veřejná popularizace také patří k nejdůležitějším Vvarouškovým přínosům.
2. Evropská politika. Josef Vavroušek inicioval a spolu s FVŽP již v červnu 1991 také uspořádal Konferenci ministrů životního prostředí evropských zemí „Životní prostředí pro Evropu“ s hosty z celého světa. Konference vedle věcných jednání o politice životního prostředí věnovala plný půlden etické a axiologické diskusi, debatě o hodnotách nezbytných pro dosažení trvale udržitelného života člověka v harmonii s ostatními formami života. Zprostředkovala mj. i dialog přizvaných zástupců světových bank s delegací nevládních organizací, jenž, uplatňován ve světovém měřítku, mohl předejít mnoha povrchním a nepoučeným sporům o globalizaci i pozdějším tragickým událostem. Konference však přinesla také několikasetstránkový sborník zásadních dokumentů „Europe’s Environment – Dobříš Assessment, vydaný v březnu 1995 při příležitosti Světového summitu pro sociální rozvoj v Kodani. Nejvýznamnějším přínosem z dlouhodobého hlediska je však nesporně stopa, již konference v evropském vědomí zanechala. Velmi brzy se na evropské diplomatické i odborné úrovni začalo spontánně hovořit o „postdobříšském procesu“. Jeho výsledkem je Celoevropský systém ochrany a obnovy životního prostředí a Environmentální program pro Evropu, otevřený dokument a dynamický program, jenž by se měl interaktivně rozvíjet a uskutečňovat v rámci evropského integračního procesu. Dobříš založila i tradici setkání evropských ministrů životního prostředí ve zpravidla dvouleté, tedy poměrně krátké periodě; schůzka v roce 1993 se konala v Luzernu, ročník 1995 na podzim v Sofii, kde byl také distribuován dobříšský sborník. Čtvrtá konference konaná v dánském Århusu v červnu 1998 již svedla k jednacím stolům i zástupce Severní Ameriky a střední Asie a uctila vavrouškovskou tradici mimo jiné tím, že jako základní dokument projednala Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí.
3. Světová politika. Jako vedoucí československé delegace na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v červnu 1992 přednesl Josef Vavroušek předepsaný sedmiminutový projev o postoji své země k životnímu prostředí a trvale udržitelnému rozvoji; jako ministr životního prostředí referát o stavu životního prostředí své země. Vavroušek předložil posluchačům ze 178 zemí světa jasně formulovaný zásadní návrh na redefinici základních globálních institucí, zejména konkrétní systémovou představu o možné budoucí podobě Organizace spojených národů s posílením environmentálního pilíře, jenž je stále více oceňován jako podnět, inspirace a seriózní podklad změn, k nimž nepochybně v blízké budoucnosti dojde.
4. Společenské vědy. Odmítnutím konzervativní alternativy na jedné a revolučních variant na straně druhé a propracováním reflektované evoluční alternativy trvale udržitelného rozvoje přinesl Vavroušek společnosti zásadní odborné, ale i politické podněty. V referátu předneseném na valném shromáždění Světové unie na ochranu přírody (IUCN) v lednu 1994 v Buenos Aires v deseti bodech nastínil vztah příslušníka euroamerické civilizace nebo společnosti ke klíčovým veličinám lidské existence, jež mají určující formativní význam pro podobu dané společnosti; Vavroušek jasně definuje hodnoty a vztahy slučitelné s trvale udržitelným způsobem života. Na akademické půdě má iniciační význam Vavrouškovo úsilí o etablování oboru Ekologie člověka. Ač zůstalo na půdě Fakulty sociálních věd University Karlovy bez definitivní realizace, stalo se jedním z podnětů k založení nové Fakulty humanitních studií University Karlovy a oboru sociální a kulturní ekologie.
5. Vavrouškovo odborné dílo je shrnuto v podobě pěti knih, 40 studií a asi 150 odborných článků, zejména z oblasti kybernetiky, teorie systémů, teorie rozhodování a péče o životní prostředí.

Pozoruhodným rysem, hodným ocenění a současně skutečnou zásluhou o českou společnost je jednota Vavrouškova díla a osoby. Josef Vavroušek byl velmi komplexní, integrální osobností, integrující v nejlepším smyslu společnost. Jeho pevné mravní zásady neznemožňovaly věcná pragmatická jednání a pozitivní politická řešení; hluboké odborné znalosti jej nezbavovaly vstřícnosti a přesvědčení o nezbytnosti veřejné účasti ve věcech životního prostředí a v rozhodovacích procesech vůbec. Akademickou činnost a působení v nevládních organizacích dokázal k oboustrannému prospěchu propojovat s klasickou podobou zastupitelské demokracie a v neposlední řadě svým vlastním přístupem k životu a svou stupnicí hodnot přirozeně zosobňoval postoj individuální odpovědnosti k národní i světové společnosti.

 

Praha 4. března 2002                                                 jménem STUŽ

PhDr. Ivan Rynda, místopředseda

příloha: životopis Josefa Vavrouška

 

Valné shromáždění:

• vzalo na vědomí zprávu o činnosti Východočeské pobočky, Bělokarpatské pobočky a Chomutovské pobočky,
• schválilo zprávu o činnosti za rok 1997, ve znění uveřejněném ve Zpravodaji,
• schválilo revizní zprávu za rok 1997 v předneseném znění,
• vzalo na vědomí informaci, že pobočky Východočeská, Brněnská a Chomutovská dodaly předsednictvu po vypracování revizní zprávy přehled o stavu členské základny a placení příspěvků,
• schválila koncepci činnosti STUŽ a plán činnosti na rok 1998 v upraveném znění,
• schválilo návrh rozpočtu STUŽ na rok 1998,
• pověřilo předsednictvo STUŽ projednáním možnosti finanční podpory malých poboček,
• bere na vědomí seznam členů, kterým zaniká členství a ukládá předsednictvu upozornit všechny jmenované dopisem,
• ukládá předsednictvu projednat způsob zpřístupnění adresáře STUŽ pro členy STUŽ,
• ukládá předsednictvu věnovat trvalou pozornost vybudování jednotného centra STUŽ.

Návrhová komise: Dlouhý, Kulich, Říha