Společnost pro trvale udržitelný život

Na konci 80. let minulého století se nespokojenost občanů s vládnoucím režimem spojila s nespokojeností se zhoršujícím se stavem životního prostředí a étos tohoto poselství sametové revoluce vydržel až do rozdělení ČSFR a vzniku samostatné České republiky. V období let 1990 - 1992 se podařilo položit základ nové environmentální legislativy a státní správy a realizovat některé programy, které životní prostředí, zejména v Severočeské hnědouhelné pánvi, výrazně zlepšily.

S novou vládní garniturou, která postupně nahradila původní idealisty v moci zákonodárné i v exekutivě pragmatiky a do nových kabátů převlečenými starými strukturami a „loktaři“, rychle převládlo ve veřejnosti pod cílevědomým tlakem propagandy, že vše vyřeší „neviditelná ruka trhu“ a agresivní reklamy okouzlení z náhle bohaté nabídky zboží a spokojenost, která dočasně zatlačila zájem o životní prostředí do pozadí. Na programy ozdravení životního prostředí Ostravska - karvinska a Pražské aglomerace, které měly být dalšími v pořadí, už nedošlo, tým zpracovatelů byl za vlády premiéra Klause a ministra Bendy se ztrátou mnohých kompetencí MŽP a jejich delimitací na jiná ministerstva rozprášen.

Když nám v posledních týdnech sama příroda připomněla, že není dobré záležitosti ochrany životního prostředí a aktuálně zejména ochrany ovzduší podceňovat, je to tak trochu „déja vu“. Lidé jsou opět nespokojení se způsobem vládnutí a zkorumpovanou věrchuškou, jen se namísto lidí a dětí v Severozápadních Čechách dusí lidé a zejména děti na Ostravsku a Karvínsku, ale nejen tam.

Stejně jako na začátku 90. let 20. století nabídla pracoviště vědy a výzkumu veřejné správě tzv. „Program Teplice“, který objektivně vyhodnotil vazbu mezi stavem životního prostředí a zdravotním stavem obyvatelstva a identifikoval adresně, kam se musí napřít úsilí orgánů veřejné moci a správy k rychlému zlepšení situace v Severních Čechách, nabídl Ústav experimentální medicíny Akademie věd nyní Ostravsku - Karvínsku výsledky již několik let probíhajícího podobně zaměřeného „Programu Ostrava“. Ten byl finančně podpořen Akademií věd, ministerstvy životního prostředí a školství, mládeže a tělovýchovy. Byl inspirován od poloviny první dekády 21. století znepokojivým zhoršováním zdravotního stavu dětí v Ostravě, zejména v místních částech východního okraje města Radvanice a Bartovice, na které upozorňovala tamní dětská lékařka MUDr. Eva Schallerová. Neomezil se ale jen na zkoumání zdravotního stavu dětí, ale celé populace ve zkoumaném území a navíc mohl díky sledování nastartovanému v „Programu Teplice“ srovnávat zdejší situaci se situací v Severočeské hnědouhelné pánvi, v okrese Prachatice a u některých dílčích studií také v Třeboni, Českých Budějovicích a v Praze. Ta by si ostatně zasloužila jako třetí nejpostiženější region ČR podobný program rovněž.

Výsledky jasně prokazují vztah mezi znečištěním ovzduší prachem, zejména frakcí PM 2,5 a na ní vázaných polutantů, jako jsou karcinogenní polyaromatické uhlovodíky jako benzo(a)pyren a další. Nejen notoricky známou zvýšenou nemocností horních cest dýchacích, ale i zvýšeným výskytem kardiovaskulárních chorob, asthmatu, alergií, potíží s těhotenstvím a porody, vrozených vývojových vad dětí a poškození genů, což signalizuje problémy i dalších ještě min. 30 - 35 let po odeznění působení dnešních nepříznivých faktorů a dokonce i v dalších generacích. Přestože dlouhodobá expozice obyvatel těmto vlivům u nich způsobuje mobilizaci obranných mechanismů na úrovni některých skupin DNA, způsobuje to rychlejší „opotřebení“ organizmů a provází je tudíž i kratší doba dožití. Studie samozřejmě bere v úvahu a vyhodnocuje i jiné vlivy na zdraví, počínaje životosprávou, kouřením, přes sociální a ekonomické podmínky, úroveň vzdělání až po možné sociální a ekonomické důsledky, takže ji nelze podezírat z neobjektivity či úzké profesní orientace, na které nelze stavět konkrétní opatření k nápravě. Co však již lékaři udělat nemohou, je převést tato zjištění do konkrétního Programu ozdravění životního prostředí Ostravska - karvínska, jaký byl počátkem 90. let 20. století společně zpracován MŽP, Severočeským KNV a Ekofórem pánevní oblasti Severočeského kraje a schválen tehdejší českou i federální vládou. Tím méně mohou navrhnout nějaký komplexní restrukturalizační program, zahrnující i aspekty přestavby ekonomické a sociální struktury Moravsko-slezského kraje, podobně jako to dokázali Němci např. v projektu Emscher - Park v Porúří v SRN, který by neřešil jen environmentální problémy, ale převedl by region skutečně na trajektorii dlouhodobě udržitelného vývoje a nové prosperity.

Na zasedání Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR, konaném k této problematice 25. 11. 2011, byly nejen prezentovány dosavadní výsledky prací na tomto programu, ale v závěru jednání přednesli Prof. Bedřich Moldan a PhDr. Ivan Gabal návrh, aby byl pro území Slezské průmyslové pánve zpracován takový komplexní program restrukturalizace oblasti, postihující ekonomické, sociální i environmentální aspekty, a to společně s Polskem, za přímé podpory vlád obou zemí i EU, s pracovním názvem „Program Slezsko“ (lépe by bylo přesnější „Program Severní Morava a Slezsko“). Návrh vychází z přesvědčení, že ani ČR, ani Polsko na to samy svými silami nestačí, že jde navíc o problém celoevropský, protože tento region je bolavým místem celé Evropy a zlepšení je celoevropským zájmem. Aktivity s jeho realizací spojené by navíc mohly přinést do oblasti nové úkoly a hospodářské impulzy, na kterých by mohly participovat i další země EU a tím by bylo možné oživit churavějící evropské hospodářství. Zabilo by se tak „víc much jednou ranou“.

Upozornil jsem v diskusi, že na rozdíl od porevolučních představitelů Severočeského KNV z počátků 90. let 20. století, kteří takový program nejen přivítali, ale aktivně se zúčastnili na jeho vytváření i plnění, dnešní představitelé Moravskoslezského kraje a Města Ostravy jsou „z jiného těsta“ a bude je třeba o potřebnosti takových kroků teprve přesvědčit. Přestože tento postižený region má zpracovaných několik rozvojových koncepcí s podobnými tématy, deklarujících formálně zájem o zlepšení životního prostředí, 20-leté zpoždění praktické realizace za Ústeckým krajem je více než zřetelné. Političtí reprezentanti kraje i města se zde však chovají zcela jinak, než tenkrát ti severočeští a než vyžaduje zájem jejich voličů. Výsledky výzkumu zlehčují, autorům hrozí žalobami za „šíření poplašných zpráv“, tvrdí, že jsou to vyhozené peníze, že lidé i prostředky do výzkumu vložené by se lépe uplatnili v prostředcích pro čištění města (!). Dokonce svým voličům lžou, když v reakci na kritický britský snímek o situaci na Ostravsku tvrdí, že by si Britové měli zamést nejdříve před vlastním prahem, protože v Londýně jsou koncentrace PM 10 větší, než na Ostravsku, ačkoliv se lze snadno přesvědčit ve veřejně přístupných zdrojích, že jsou oproti Ostravsku zhruba čtvrtinové. Lze se jen dohadovat, zda je to lidská hloupost, nebo cynizmus, arogance a ignorance faktů či jejich kombinace - mělo by je to každopádně diskvalifikovat pro výkon veřejných funkcí. Přitom v Ostravě na základě bývalé úzce specializované Vysoké školy báňské vyrostla v posledním dvacetiletí kvalitní Technická univerzita s daleko širším záběrem i do environmentálních a sociálních oblastí, je tu početná a kvalitní vrstva vzdělaných lidí, kteří by byli schopní a určitě i ochotní se na přípravě i realizaci takového programu podílet. Příležitostí něco změnit k lepšímu budou ostatně už blížící se krajské volby.

Lze vyslovit přání, aby návrh na přípravu a realizaci „Programu Slezsko“ našel příznivý ohlas a podporu ve vládě ČR, jejíž premiér z regionu pochází, v Polsku, ještě stále předsedajícímu EU a se znovu potvrzenou vládou Donalda Tuska, i v orgánech EU. Bude to ovšem reálné, jen pokud dokážeme táhnout v regionu, v ČR i v Polsku za jeden provaz. Je to dobrý námět, jak v době hospodářské recese využít dočasného snížení produkce k náhradě zastaralých nejlepšími dostupnými technologiemi, jako to ArcelorMittal dokázal v podobných provozech v Kanadě nebo v Belgii a jak se zamyslet nad tím, čím chce v budoucnu být a čím se chce živit tento region. Uhlí je neobnovitelný zdroj a jednou dojde. Je třeba se na to připravit včas.  

V Hradci Králové 26. 11. 2011                                                         Ing. arch. Martin Říha