Společnost pro trvale udržitelný život

Aktuality STUŽ

Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.

Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.

Staňte se členem STUŽ

Není nic jednoduššího, než se přihlásit.

Informace o podmínkách členství

On-line přihláška za člena STUŽ

 

STUŽ na sociálních sítích

Sledujte nás také na sociálních sítích - tam najdete aktuální informace a zajímavosti

Facebook

Twitter

k Návrhu věcného záměru nového zákona o vodách

Naše Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ) dostala návrh věcného záměru nového zákona o vodách z ledna 1999 (dále jen “Návrh”) jen na vědomí. Pro závažnost řešené problematiky pokládáme za nutné vyjádřit se k tomuto Návrhu, byť do dalšího projednávání jsme měli, zvláště pro nevládní dobrovolnou organizaci, naprosto nedostačující čas deseti dnů. Z toho také vyplývá naše první vážná námitka: pokud jde ministerstvu životního prostředí vskutku o spolupráci, nelze STUŽ předkládat už hotové verze materiálů k tak závažným problémům, jakými jsou otázky legislativy ochrany vod a navíce na poslední chvíli, bez možnosti zorganizování širší diskuse. Z výše uvedeného důvodu se soustředíme pouze na celkové hodnocení a připomínky k nejproblémovějším oblastem.

V první řadě je nutno přivítat snahu konečně vypracovat, resp. dopracovat novou právní úpravu této jedné z nejdůležitějších oblastí životního prostředí. I když přípravné práce již probíhaly delší dobu, nedošlo bohužel k širší veřejné diskusi (dokonce ani k širší diskusi odborné veřejnosti). To poznamenalo charakter celého návrhu, který má následující problematické okruhy:

1. Soulad s právem EU:

Návrh, byť se na soulad s právem EU odvolává, nedostatečně reaguje na hlavní principy návrhu zásadní Směrnice Rady EU, stanovující rámec pro postup Společenství v oblasti vodní politiky (Council Directive Establishing a Framework for Community Action in the Field of Water Policy). Jde především o požadavek na koordinaci opatření v rámci hlavních povodí, byť návrh akceptuje uspořádání veřejné správy podle povodí. Veřejná správa působící v těchže povodích, má na realizaci a vynutitelnosti potřebných opatření i na identifikaci existujících problémů zásadní a rozhodující vliv.

Návrh nereaguje na Směrnici o integrovaném předcházení a omezování znečištění (IPPC), t.zn. že se nevyrovnává s problematikou integrovaného povolování a kontroly, ani s požadavkem nejlepších dostupných technik (BAT).

2. Evropská vodní charta:

Ačkoliv jsou více méně vyjmenovány jednotlivé body Evropské vodní charty, návrh naprosto ignoruje potřebu výzkumu a vývoje v této oblasti. Navíc chybí i vazba na financování výzkumu. Bez jednoznačného vyřešení finančních zdrojů je právě tento kategorický požadavek charty ohrožen a o rozšíření a zintenzivnění výzkumu vody nemůže být vůbec řeč. Přitom je zřejmé, že právě výzkum je jedním z klíčů v řešení neutěšené situace ČR v této oblasti. Jednou z možností, kterou by měl zákon řešit, je využití části plateb za nakládání s vodami.

Návrh v souladu s chartou musí - zcela důsledně a ve shodě s návaznými zákony - vyřešit otázku povinnosti subjektů, které nakládají s vodami, shromažďovat a poskytovat potřebné údaje o vodách. Je také nezbytné určit subjekty zodpovědné za následné zpracování těchto údajů a jejich trvalé uložení, včetně poskytování údajů veřejnosti a příslušných agregovaných informací pro potřeby EU.

3. Institucionální nástroje:

Návrh zahrnuje též uspořádání státní správy, což je překvapivé za stavu neujasněnosti kompetencí ( viz např. návrh ústředního vodoprávního orgánu-ministerstva, bez uvedení, kterého). Protože je potřebné zabezpečit konzistentní, jednotný výkon státní správy a co nejlepší funkci dalších institucí, navrhujeme oddělení těchto skutečností do samostatného zákona o státní správě ve vodním hospodářství (či v péči o vodu) tak, jak to je zatím v tradicích našeho práva životního prostředí. Institucionální nástroje je potřebné řešit minimálně v souladu s koncepcí politiky celého ministerstva, a to až bude jasné, zda vznikne, či nevznikne např. agentura životního prostředí a v jakém rozsahu (v rozsahu funkcí, které nyní nově přibývají, anebo jako agentura, integrující i některé dosavadní organizace). Pak teprve bude jasné, zda je potřebná agentura povodí, agentura životního prostředí, anebo žádná další instituce potřebná nebude. Upozorňujeme na trend vzniku environmentálních agentur v některých zemích EU, který by bylo potřebné vyhodnotit z hlediska našich potřeb (např. Environmentální agentura Anglie a Walesu v sobě zahrnuje i dřívější National River Authority, zabývající se povolováním, kontrolou a protipovodňovou ochranou v povodí anglických a welšských řek).

4. Protipovodňová ochrana:

Z logiky věci a z katastrofálních zkušeností s řízením povodňové situace na Moravě v roce 1997 a lepšího zvládání menší povodně ve východních Čechách v r. 1998 je nutné se konečně poučit a vytvořit i odpovídající právní rámec pro lepší řízení krizových situací. Uplynul již více než rok a půl od povodně na Moravě, ale komplexní řešení stále neexistuje. Dokladem je i tento návrh, který zůstává v podstatě na úrovni izolovaného řešení. Nejsou stanoveny vazby na jednotný, integrovaný záchranný systém, nejsou jasné úlohy a kompetence dalších ministerstev, ani zda budou přijaty další zákony, upravující takovou spolupráci (když STUŽ těsně před povodní na Moravě upozorňovala na nutnost přijetí zákona, upravujícího nejen ochranu před průmyslovými haváriemi, ale zároveň i před přírodními katastrofami, bylo MŽP argumentováno zvláštním zákonem, týkajícím se přírodních katastrof, který bude připraven později. Dodnes nebyl). Uvědomujeme si složitost koordinace na úrovni několika ministerstev, na druhé straně však nechápeme, proč pokračuje i po změně vlád stejná nezodpovědnost. Konečně je nezbytné také vymezit činnosti jednotlivých resortů v prevenci a předvídání katastrof, v jejich průběhu a při likvidaci následků.

5. Platby:

Nedostatečně je řešena celá kapitola o platbách. Pokud má být obsahem nového zákona, pak upozorňujeme na nečinnost MŽP v případě nového zákona o poplatcích za vypouštění odpadních vod, kdy ani po půl roce platnosti zákona není hotova prováděcí vyhláška. Právě na základě zkušeností s neujasněností provádění zákona o poplatcích žádáme o přehodnocení celého stávajícího systému.

6. Nápravná opatření a pokuty:

V případě odstranění příčin a následků nedovoleného vypouštění odpadních vod, nedovoleného nakládání s látkami škodlivými vodám a havarijního zhoršení jakosti vod navrhujeme přijmout jednoznačnější řešení, než že může vodoprávní orgán uložit opatření k nápravě-mělo by být: musí uložit.

Naopak v případě ustanovení o pokutách navrhujeme do systému zahrnout nejprve písemné varování pro první případ méně závažného porušení vodního zákona či rozhodnutí podle něj vydaných a teprve v případě dalšího porušení placení pokuty. To je důležité zvláště pro případy, kdy porušovatel zákona o přestoupení zákona nevěděl, byť neznalost zákona neomlouvá. Tento systém je běžně praktikován v zemích EU a zdůrazňuje v první řadě výchovnou a teprve pak represivní úlohu zákona.

7. Posuzování z hlediska vlivů na životní prostředí:

V návrhu chybí posuzování aktivit spojených s vodou z pohledu vlivů na životní prostředí.

Obecně chybí větší zdůraznění ekologického pohledu na vodu, návrh je konstruován daleko více provozně. Proto navrhujeme doplnění o komplexní pohled na vodu jako základní složku života a přírody.

8. Problém koryta:

Problematika by měla být řešena uceleněji, opět s přihlédnutím k přírodním danostem.

Např.: přestože v důvodech pro přípravu nového Návrhu vodního zákona je řečeno, že ” koryto může měnit svoji podobu na pozemcích, přičemž vlastník je povinen strpět na svém pozemku vodní tok ...”, ve vlastním Návrhu už je řešení značně zjednodušené: “Dojde-li tak k náhlé změně přirozeného koryta vodního toku, má vlastník dotčeného pozemku právo vrátit vodní tok na své náklady do původního koryta”. Taková formulace jde proti přírodním zákonům: řeka je svým způsobem živý organizmus, existují zákony toku. Snaha po vnucování vůle člověka může vést k velkým škodám. Ani zkušenosti z nedávných povodní tvůrce návrhu nepoučily. Proto žádáme o změnu takových ustanovení.

9. Aarhuská konvence:

Přestože český ministr životního prostředí podepsal před již více než půl rokem Aarhuskou konvenci o přístupu k informacím, participaci veřejnosti na rozhodování a přístupu k právu ve věcech životního prostředí (The Aarhus Convention on Access to Information , Public Participation in Decision-making and Access to Justice in Environmental Matters), Návrh konvenci v podstatě ignoruje.Upozorňujeme v této souvislosti na skutečnost, že současně s Konvencí byla v Aarhusu podepsána i Deklarace, která Českou republiku zavazuje postupovat do doby ratifikace Konvence stejně, jako by již Konvence byla v platnosti. Žádáme proto o zabudování mechanizmů v Konvenci obsažených do tohoto Návrhu, to znamená hlavně stanovení postupů a zodpovědností za podávání informací a participaci veřejnosti na rozhodování (naprosto nedostatečné je např. předložení návrhů vodohospodářských plánů pro připomínky-účast veřejnosti by měla začínat již při samotném začátku procesu přípravy plánů, stejně tak jako proces posuzování dle zák. 244/92). Též je třeba vyřešit problematiku dovolání se práva soudní cestou.

10. Širší právní rámec:

V Návrhu i důvodové zprávě postrádáme zasazení nového zákona do širšího právního rámce představy budoucího vodního práva a navazujících oblastí. To je obzvlášť nedostatečné v již zmíněné oblasti protipovodňové ochrany, ale např. i v návaznosti na ochranu přírody, zemědělství, integrovanou prevenci a omezování znečištění (IPPC) a další oblasti.

11. Ekonomické vyhodnocení:

Odhad finančních požadavků pro zajištění činností v jednotlivých okruzích Návrhu je značně podhodnocen. Navrhovatelé neberou v potaz ani kritickou finanční situaci již současných institucí, zabývajících se problematikou vody, natož pak investiční náklady na kanalizace a čistírny odpadních vod. Je nutné uvést realističtější údaje (pravděpodobně s daleko vyššími maximy), na základě zpřesněných studií.

12. Definice pojmů

Kvalitní předlohu věcného záměru návrhu zákona nelze vypracovat bez kvalitních definic základních pojmů, jako např.:

  • veřejný zájem v oblasti vody
  • definice podmínek trvalé udržitelnosti v této oblasti.

Závěr:

Žádáme o podstatné přepracování celého Návrhu věcného záměru nového zákona o vodách ve smyslu námi výše uvedených připomínek. Obecně lze říci, že Návrh je do značné míry nevyvážený, v některých částech řeší na jedné straně věci do takového detailu, že na druhé straně ohrožuje komplexnost řešení (viz např. náplň činnosti nové “Agentury povodí”, vytržené ze souvislosti s výzkumem a vývojem), zatímco otázkám dosud nevyřešeným a důležitým nevěnuje vůbec žádnou, anebo jen okrajovou pozornost (např. náplni činnosti správců toku ve vztahu k veřejné správě). Stejně tak návrh opomíjí nevyřešené otázky, nutné řešit v potřebných souvislostech - např. týkající se přiřazení kompetencí obou nynějších vodohospodářských orgánů (MZe a MŽP) předpokládanému ústřednímu vodoprávnímu orgánu. Též jen víceméně proklamativní je soulad s právem EU.

Je nutné změnit celý systém tvorby nové legislativy v oblasti vody ve smyslu zdůraznění veřejného zájmu, jak to požaduje návrh Rámcové směrnice EU o vodě.

STUŽ žádá zároveň o podstatné přepracování Návrhu i o zásadní změnu postupu tvorby tak důležitého zákona ve smyslu zapojení široké odborné veřejnosti, aby byly eliminovány úzké skupinové zájmy a zamezeno dalšímu neefektivnímu využívání státních prostředků a času.

Jménem Společnosti pro trvale udržitelný život

 

Pavel Šremer, prom.biol.

předseda

V Praze dne 7.2.1999

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License