Společnost pro trvale udržitelný život

Aktuality STUŽ

Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.

Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.

Staňte se členem STUŽ

Není nic jednoduššího, než se přihlásit.

Informace o podmínkách členství

On-line přihláška za člena STUŽ

 

STUŽ na sociálních sítích

Sledujte nás také na sociálních sítích - tam najdete aktuální informace a zajímavosti

Facebook

Twitter

V odborném časopise ASB č. 5 se objevil článek Ing. arch. Tomáše Vícha „Jaká bude mapa Prahy za 10 let", který reaguje na zpracované a veřejně projednané Zásady územního rozvoje hlavního města Prahy. Článek výrazně vybočuje z převážně kritického tónu, který doprovází odezvu veřejnosti a zejména nevládních environmentálních hnutí na veřejné projednání ZÚR. Liší se tím, že ZÚR hl. m. Prahy „podmínečně chválí".

Podmínečně proto, že je chválí jen v případě, že je představitelé města vezmou za své, schválí je a budou je opravdu ve svém dalším rozhodování o budoucnosti města dodržovat, že je nevydají jen jako jakousi „kouřovou clonu", zakrývající pokračování v dosavadní ne příliš povzbudivé praxi. Chtělo by se říci: „Konečně někdo ocenil přínos nového pojetí „rozvoje" města jako růst kvality prostředí, nikoliv kvantity, obsažený v ZÚR hl. m. Prahy a principy, na kterých jsou ZÚR založeny". Jenže to má háček. ZÚR hl. m. Prahy jsou zpracovány týmem pracovníků Útvaru rozvoje hlavního města Prahy podle jejich nejlepšího vědomí a svědomí, ale zda a jak budou ZÚR nakonec projednány, vydány a hlavně skutečně dodržovány v dalším životě města, to je i pro zpracovatelský tým zatím „ve hvězdách". Osud tohoto díla totiž vůbec není jasný zejména po smršti tisíců kritických připomínek k němu po jeho veřejném projednání, které uplatnily zejména environmentálně zaměřené nevládní organizace. Ty nejen neobjevily v ZÚR hl. m. Prahy architektem Víchem vyzdvihované přednosti, ale „semlely" v připomínkách k nim všechny výhrady k rozvoji a dosavadnímu managementu vývoje Prahy bez ohledu na účel a cíl ZÚR, jejich měřítko a možnosti řešit aktuální bolesti města podle nového stavebního zákona. Pořizovatel - OÚP MHMP teď bude muset v těch tisících připomínek trpělivě oddělit „zrno od plevele" - tedy ty z nich, které směřují k věcem řešitelným nástroji územního plánování obecně a na stupni ZÚR kraje zvlášť a na ty, které buď směřují do podrobnosti územního nebo regulačních plánů, do jiných subsystémů veřejné správy, nebo jsou zcela „mimo mísu". Podle výsledku pak navrhnout Radě a Zastupitelstvu hl. m. Prahy, zda ZÚR vydat tak, jak jsou, nebo je podle relevantních připomínek upravit, nebo zatratit a nechat zpracovat jinak. V tomto procesu a při následném rozhodování volených orgánů města pak hrozí, že se „s vaničkou vylije i dítě" - že se zatratí právě to přínosné, co ZÚR v předložené podobě k obhajobě veřejných a dlouhodobých zájmů skutečně obsahují a že nabudou vrchu krátkodobé a dílčí zájmy různých lobbystických skupin. Dosavadní praxe uplatňování ÚPD je přece charakteristická tím, že k platnému územnímu plánu z roku 1999 se navrhují, zpracovávají a schvalují pod tlakem majitelů pozemků a staveb, investorů a developerů a za aktivní účasti a tlaků představitelů města každoročně stovky změn, které původní předsevzetí obsažená v platné ÚPD mění a ruší. Za tichého skřípění zubů autorů územního plánu, který se tím mění na nevymahatelný cár papíru; do podoby, za kterou již nemohou svou odborností ani morální integritou ručit.

V článku pana architekta Vícha jsou obsaženy i některé výhrady a otázky, na které je slušné v reakci odpovědět. A také je možné upozornit na některé záležitosti, které v kontextu s napsaným v článku chybí, takže nezasvěcený čtenář by mohl být sveden na scestí. Tak v článku je ZÚR vytýkána mnohoznačnost a fakt, že v nich chybí zřetelné regulace a restrikce. Podle mého názoru tomu tak není. Názor autora vyplývá z nepochopení dělby úkolů mezi ZÚR Prahy jako kraje a navazujícího územního plánu Prahy jako obce. Za situace, kdy na stejné správní území Prahy jako kraje i obce musí být podle stavebního zákona vypracovány dvě, měřítkem a podrobností se podstatně lišící územně plánovací dokumentace, je zcela logické, že se Útvar rozvoje hl. m. Prahy u té krajské koncepce zaměřil opravdu na stěžejní zásady rozvoje, na to celoměstsky a regionálně v širším územním kontextu důležité, na verbální vyjádření z toho vyplývajících principů a zásad, ale těžiště funkční i prostorové regulace nadále odkazuje na navazující územní plán, zpracovávaný nad katastrální mapou a tím s regulací identifikovatelnou až po jednotlivé pozemkové parcely. Tak je to přeci míněno i v novém stavebním zákonu. Právě proto se ona krajská kategorie, nahrazující dřívější územní plány velkých územních celků, už nejmenuje „plán", ale „zásady". Jejich pořízení a obsah včetně regulativů tedy nutno chápat v kontextu i s dalšími, souběžně zpracovávanými a projednávanými ÚPD a také s dalšími koncepčními rozvojovými dokumenty města, s jejichž obsahem se komplementárně doplňují, a to zejména s aktualizovaným Strategickým plánem hl. m. Prahy, s Územně analytickými podklady hl. m. Prahy, s konceptem nového územního plánu, se schválenou Prognózou, koncepcí a strategií ochrany přírody a krajiny v hl. m. Praze a s připravovaným Management Plánem pro památkovou rezervaci historického jádra hl. m. Prahy. Všechny tyto dokumenty jsou pořizovány a zpracovávány v úzké spolupráci pořizovatelů a zhotovitelů, všechny schvalují orgány města a každý z nich má svou specifickou úlohu pro decizní sféru i ve směru k veřejnosti. Není cílem a ani by nebylo účelné, aby vše bylo řešeno v ZÚR. Z tohoto nepochopení pak vyplývají i některé další výhrady autora, směřující k neřešení konkrétních detailů, jako jsou nereflektování územních potřeb Letních olympijských her, zklidnění jednotlivých náměstí (Václavského, Karlova, Vítězného), neřešení Letenské pláně či umístění Národní knihovny, dostavby Staroměstské radnice, problémy s ochranou památek.
Tak ve vztahu k Letním olympijským hrám autoři ZÚR vycházejí ze zásady, že pokud by se měly vůbec v Praze opravdu uskutečnit, musí pro ně být upravena a využita především stávající sportoviště a další zařízení a jako trvalé stavby nově stavěna jen ta zařízení, pro které bude garantováno i poolympijské smysluplné a ekonomické využití - ostatní nároky řešit prostřednictvím jen dočasných staveb a zařízení, která Prahu trvale nezatíží ani prostorovými, ani jinými neúměrnými nároky. Proto jsou v ZÚR obsaženy jen skrovné plošné rezervy pro nová zařízení pro případné konání LOH, v souladu s proklamovanou úsporností a neokázalostí, slibovanou pořadateli a s principem dlouhodobé udržitelnosti vývoje Prahy, kterou taková mimořádná akce nesmí poškodit. ZÚR zmiňují problematiku památkové péče v Praze jako závažný problém především v souvislosti s výškovou regulací zástavby, ale hlavní těžiště jeho řešení bude v územním plánu a v Management Planu historického jádra města jako památky zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, případně v dílčích navazujících regulačních plánech. Není také pravda, že ZÚR neberou na vědomí monofunkční sídliště a shluky nových administrativních budov, generujících zbytnou dopravu - princip potřeby přeměny monofunkčních ploch na polyfunkční a potřeby regulace dopravy je v nich zmíněn jako jeden nejvýraznějších nových principů a úkolů nového územního plánu.

Zvláštní pozornost věnuje autor problému střetu zájmů dopravy a zdravého životního prostředí, který představuje v ZÚR návrh umístění a provozu nové, tzv. „paralelní" vzletové a přistávací dráhy na letišti Ruzyně, ve vztahu k obytné a občanské zástavbě v Nebušicích, Suchdole a dalších dotčených částech města. Pomíjí, že letiště Ruzyně existuje od 30. let minulého století, tento záměr na jeho rozšíření je v územně plánovacích dokumentacích hlavního města i středočeského regionu obsažen jako výhled již od konce 60. let minulého století, že do letiště byly v souladu s tím investovány miliardy korun na rozšíření odbavovacích terminálů a že podle toho se mělo vyvíjet i funkční využití přiléhajícího území, záměry obyvatel i investorů. Dnešní stěžovatelé a kritici rozvoje letiště by měli zpytovat především své vlastní svědomí a svůj nedostatek představivosti v minulosti, než kritizovat záměry dopravy na dalším rozvoji letiště. Útvar rozvoje hlavního města Prahy vidí ochranu obyvatel před nepříznivými účinky hluku a emisí z letiště spíše v požadavku na stanovení horní hranice kapacity letiště a ve zpřísňujících se limitech pro hluk emitovaný vlastními vzlétajícími a přistávajícími letouny, než v nereálných požadavcích na nerealizaci dávno naplánovaných akcí, na vystěhování části zdejší zátěže na letiště v Brně, Ostravě či v Karlových Varech nebo dokonce na úplné vymístění letiště. Pokud právě toto má být „lakmusovým papírkem", jak vážně to Magistrát a Útvar hlavního města Prahy myslí s trvalou udržitelností rozvoje Prahy, je třeba dát na misky vah odpovědnost obou stran sporu a rozhodnout ve volených orgánech, které pro to jsou v demokratických poměrech kompetentní. Respekt k rozhodnutí většiny pak bude lakmusovým papírkem, jak vážně to u nás bereme s demokratickým rozhodováním věcí veřejných v k tomu určených orgánech - autoritách veřejné správy.

Bez ohledu na dílčí výhrady k některým kritickým poznámkám článku musím ocenit, že autor vyhmátl přednosti ZÚR na hierarchicky vyšší a pro ZÚR podstatné úrovni a nepřidal se k chóru kritiků, kteří svůj odpor k ZÚR hl. m. Prahy staví na iracionálních a setrvačných předsudcích vůči územnímu plánování a orgánům veřejné správy v Praze za skutečné i domnělé, minulé či současné hříchy i tam, kde nejsou řešitelné nástroji územního plánování. Pro tým zpracovatelů ZÚR i konceptu nového územního plánu je takový zasvěcený, byť ojedinělý hlas, velkým povzbuzením.


V Praze dne 1. června 2009

You have no rights to post comments

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License