Kůrovec tu byl odjakživa. Oslabený les vznikl "odbornou péčí" lidí. Nemocný les vykazuje řadu znaků - jedním z mnoha je náchylnost k epidemii kůrovce. Kácení lesa z tohoto důvodu je čin podobné povahy, jako úmyslné zabití nemocného nakažlivou nemocí ze strachu, aby se nenakazili další lidé (lidé by si měli uvědomit, že ten les zabíjejí již po dlouhá desetiletí sami- exhalacemi, chybným pěstováním lesa, nadměrným stavem vysoké zvěře, apod.). Nemocný les je živý organismus, ne mrtvá věc. Vyrostou stromky, které budou poněkud více odolnější proti kůrovci, neboť v genech budou mít již zakódovánu tuto zkušenost po svých rodičích. Do zdravého lesa budou mít ale ještě hodně hodně daleko. Chce to totiž úplně jiný přístup k lesu než jaký "lesníci" (rozuměj dřevaři) zkoušeli na naše lesy v uplynulých staletích (chce to více listnáčů, věkově různý les, ponechat některé staré stromy, vrátit dravce do přírody - vlky, rysy, žádné stromy v řadách a tomu podobné pitomosti - zase se tu projevuje ekonomická zrůda. Lidé pláčou, že společnost nebude v budoucnosti díky kůrovci mít užitek z lesa. Vždyť je to k smíchu. Užitek z lesa lidé nebudou mít díky sobě, ne kůrovci. Nejsme nic jiného než ignoranti, kteří máme tu drzost nazývat se pány tvorstva a neustále máme chuť poroučet větru dešti. Dokladem naší nadutosti je "vědecký" název homo sapiens sapiens, tj. "člověk rozumný rozumný" (jako by jednou rozumný nestačilo). Do svéprávnosti máme coby lidstvo pěkně daleko. Naučme se pokoře, učme se od přírody, především změňme sami sebe. PS: Přírodě blízký les je rozhodně krásnější než nudná smrková monokultura, kde neuslyšíte ptáčka, kde není pro živočichy nic k jídlu, neboť úživný potenciál lesa tzv. "ozdravnými zásahy" se drasticky snížil, kde ani oko neuvidí nic hezkého. Karel Březina