"Záměr v Opatovicích byl dán k ledu. Představenstvu bylo uloženo pokračovat v projektu, nemusí to být nutně v této lokalitě. Do 30. června je prostor k jednání, pokud by se to do té doby nepodařilo vyřešit, od projektu by se ustoupilo," uvedl Šilar.
Pardubický kraj se nedohodl na nájemních podmínkách s vlastníkem v areálu opatovické elektrárny, společností International Power. Jiné možné lokality v regionu radní zatím nechtěl upřesňovat s tím, že by spalovna musela ležet v dosahu Pardubic i Hradce Králové. Z této svozové oblasti projekt počítá s největším množstvím odpadu. Šilar nechtěl ani spekulovat o umístění spalovny v areálu pardubické chemičky Synthesia. O tomto místě, kde ještě před několika lety fungovala spalovna toxického odpadu, než ji Česká inspekce životního prostředí nechala uzavřít pro neplnění ekologických norem, se již dříve uvažovalo.
Spalovna v Opatovicích měla v první fázi likvidovat 96 000 tun komunálního odpadu ročně a produkovat 30 000 tun popílku a škváry, ve druhé etapě až dvojnásobek. Původní svozová oblast zahrnovala celé východní Čechy, Královéhradecký kraj i hradecký magistrát se ale později proti tomuto záměru postavily. Pardubický kraj se pro myšlenku spalovny snažil získat obce ve svém regionu, zatím uspěl předběžně jen v Pardubicích. Naopak lidé ze sousedních Opatovic a Čeperky v referendech výstavbu spalovny zamítli a zakázali svým radnicím se projektu účastnit. Náklady na spalovnu se odhadují na dvě miliardy korun, kraj doufá, že získá dotaci z Evropské unie.
Záměr vyvolal v regionu rozsáhlý odpor veřejnosti i ekologických iniciativ. Při dvou protestních peticích se v rozmezí tří let sešlo přes 10 000 podpisů, větší část podpisových archů odevzdali odpůrci kraji minulý týden. "Na petici samozřejmě odpovíme. Zároveň také navrhujeme svolat jednání odborníků u kulatého stolu, aby se všechny problémy řešily tímto způsobem a ne přes média," řekl Šilar.
Odpůrci spalovny však zřejmě odmítnou i jiné umístění zařízení. Projektu vytýkají, že by zbrzdil dobře nastartovaný systém sběru, třídění a využívání druhotných surovin a produkoval by toxickou škváru, popílek a dalších jedovaté zplodiny s rakovinotvornými účinky. Navíc poukazují na vysoké náklady na výstavbu, které by šly podle nich lépe využít na alternativní zpracování odpadu. Tyto argumenty se neváží na lokalitu v Opatovicích, ale platí obecně pro jakoukoliv výstavbu velkých zařízení na spalování komunálního odpadu.
Spalovna v Opatovicích není jediná v Česku, která vyvolala silné protesty veřejnosti. Na podzim loňského roku odstoupila od obdobného záměru energetická skupina společnosti E.ON v Mydlovarech na Českobudějovicku. Stavba neměla podporu mezi politiky, protestovali proti ní místní obyvatelé a nebyla ani ekonomicky výhodná.
V Opatovicích již jeden rozsáhlý průmyslový projekt zkrachoval. Finská společnost Myllykoski vloni vzdala svůj záměr vybudovat v této lokalitě za 13 miliard korun papírnu s roční produkcí až 380 000 tun papíru a svou investici chce umístit v sousedství svého stávajícího závodu v Německu. Příčinou odchodu bylo podle investora vleklé povolovací řízení, které zkomplikoval i odpor veřejnosti. Pardubický stavební úřad zavalily stovky připomínek a námitek.