Mezi progresivní prvky české právní úpravy EIA procedury patří:
- zachování EIA ve výlučné působnosti resortu životního prostředí, tedy odděleně od hospodářských resortů,
- racionální dělba pravomocí mezi centrálními a regionálními orgány státní správy, s tendencí k decentralizaci,
- objektivizace celé EIA procedury v důsledku hodnocení dvěma nezávislými posuzovateli (zpracovatel dokumentace a posudku).
Zkušenosti posledních dvou let ukazují, že legislativa EIA je v zásadě uspokojivá a umožnila předejít realizaci řady projektů s potenciálními negativními vlivy na životní prostředí. Přesto je však účelné dořešit tyto otevřené právní problémy:
- legislativně není zakotveno rozhodování o tom, zda uvažovaný záměr podléhá EIA proceduře a v jakém rozsahu mají být případné vlivy záměru na životní postředí posouzeny,
- předkladateli není uložena povinnost rozpracovávat záměry ve variantách,
- aktivní účast veřejnosti je umožněna až v relativně pozdní fázi projednávání záměru (po předložení EIA dokumentace),
- není řešen problém odvolacího řízení.
Účastníci EIA - investoři, úřady, experti, obce i veřejnost - jsou na plnění svých rolí jen nedostatečně připraveni:
- investoři chápou často EIA proceduru jako zdržující a obtěžující formalitu, přistupují k ní značně formálně a nevyužívají jejích možností ve prospěch zlepšení svého rozvojového záměru,
- státní orgány nedokáží vždy EIA proceduru účinně a tvůrčím způsobem řídit, někdy ji byrokratickými přístupy spíše komplikují,
- experti svou roli chápou někdy spíše jako příležitost ke snadnému zisku, aniž by svou práci odvedli na náležité profesionální úrovni,
- obce velmi často nevyužívají svých rozsáhlých pravomocí v EIA proceduře; navíc někdy prosazují pouze hlediska jen určitých zájmových skupin, aniž berou v potaz názory většiny obyvatel,
- veřejnost nezřídka do EIA procedury prakticky nevstupuje, a tak nevyužívá svého nezadatelného práva ovlivnit realizaci záměru, ještě častěji však zastává stanoviska úzce a krátkozrace zaměřená, iracionální a v čase měnící.
Zásadním problémem je nedostatek včasných, kvalitních a srozumitelných informací o platné právní úpravě i o připravovaných záměrech. Současný způsob uplatňování EIA procedury často celý proces zbytečně zdržuje, staví dotčené obce i širší veřejnost do role nesmiřitelné opozice, a tím výrazně snižuje kredit EIA procedury jako nejúčinnějšího nástroje prevence vzniku ekologických škod.
Dosavadní zkušenosti z uplatňování EIA procedury proto jednoznačně vedou k potřebě racionální novelizace jak její současné právní úpravy, tak i navazujících metodických pokynů a k vydání podrobných informačních materiálů. Současně je však třeba zabránit všem případným pokusům omezit roli EIA procedury při posuzování investičních i jiných záměrů s potenciálními negativními vlivy na životní prostředí.
Společnost pro trvale udržitelný život vyzývá Ministerstvo životního prostředí k urychlení příprav novely zákonů a dalších dokumentů usměrňujících hodnocení vlivu činností na životní prostředí (EIA) a k systematičtějšímu informování občanů, samospráv i státních orgánů o EIA i zkušenostech s uplatňováním této procedury. Zároveň konstatuje, že je připravena podílet se na vypracování novely příslušné legislativy. Vyzývá dále všechny nevládní organizace, aby maximálně využily svého společenského vlivu a expertního zázemí ke zvýšení rozsahu a úrovně účasti veřejnosti a obcí v EIA proceduře a k podpoře racionální novely právní úpravy v dané oblasti.
Za Společnost pro trvale udržitelný život
Josef Vavroušek
předseda
V Praze dne 14. ledna 1994