Jste zde: Home 
Zamyšlení Články členů „Otázky Václava Moravce speciál“ v Ústí nad Labem 23. března 2006 aneb co v pořadu (kupodivu) nezaznělo
Zamyšlení Články členů „Otázky Václava Moravce speciál“ v Ústí nad Labem 23. března 2006 aneb co v pořadu (kupodivu) nezazněloZamyšlení Ing. arch. Martina Říhy
Jako Severočech působící ve veřejné správě na úseku územního plánování a ochrany životního prostředí jsem se zájmem očekával, jak se ve čtvrtečním pořadu „Otázky Václava Moravce- speciál“ 23. 3. 2006 projeví zásadní spor, vedený v současnosti o budoucnosti Mostecka mezi zastánci pokračování devastace osídlení a krajiny povrchovou těžbou uhlí po roce 2017 Velkolomem Čs. armády a těmi, kdo trvají na respektování tzv. „územních ekologických limitů těžby uhlí“ chránících sídla Černice, Horní Jiřetín a okraj Litvínova, zámek s arboretem Jezeří a lesy na jižních svazích Krušných hor. Jak premiér Paroubek z ČSSD, tak primátor Ústí n. L. Gandalovič z ODS se již k této problematice v minulosti veřejně vyjadřovali. V panelu seděl i zástupce KDU-ČSL Kubínek, jehož stranický kolega Ambrozek vede resort životního prostředí. Seděl v něm i zástupce Strany zelených pan Rabas z Chomutova, který by k tématu určitě také měl co říci. Je to koncepční spor o další orientaci ekonomické základny Podkrušnohoří a o státní energetické koncepci ve vztahu k životnímu prostředí, který má regionální, celostátní a dokonce globální souvislosti a význam (emise CO2 a klimatické změny). Václav Moravec se přesto tomuto, v kraji tak závažnému a v souvislosti s projednáváním konceptu územního plánu kraje aktuálnímu problému, vyhnul. K mému překvapení k tomu nezazněla otázka ani z řad diváků. Že by to téma po šarvátkách kolem Státní energetické koncepce z roku 2005 a konceptu územního plánu kraje z přelomu let 2005/2006 už bylo publicisticky nezajímavé a politicky „vyčpělé“? Nebo si ho hlavní političtí rivalové z ČSSD a ODS, kteří se už prezentací svých názorů k tomuto tématu v minulosti „odkopali“, nepřejí otvírat, protože jsou si dobře vědomi, že rozděluje veřejnost a potencionální voličstvo? K čemu pak taková předvolební divadla jsou?
Přitom je k tomu co voličům sdělit. Kromě občanů a zastupitelstva Černic a Horního Jiřetína se proti prolomení limitů postavilo už i zastupitelstvo a místní organizace ODS v ohroženém Litvínově. Zachování limitů požadují ve svých stanoviscích ke konceptu územního plánu kraje ministerstva životního prostředí a kultury, krajský památkový úřad, odbor životního prostředí Ústeckého kraje, Litoměřická diecéze. Český báňský úřad naopak trvá na dodržení Horního zákona a myslí tím zajisté ono ustanovení, že zásoby nerostu ve stanoveném a rozfáraném dobývacím prostoru je třeba racionálně vydobýt. Taktně při tom přechází možné významy slova „racionálně“, tedy „rozumně“ a druhou část téhož ustanovení horního zákona, totiž že to musí být v souladu s jinými veřejnými zájmy v území, chráněnými zvláštními předpisy. Za takový zájem je nepochybně možné považovat i ochranu osídlení, soukromého vlastnictví, zemědělské půdy, přírody a krajiny, památek a dalšího kulturního dědictví, lesů, vod, životního prostředí. S tím vším je velkolomová povrchová těžba, jdoucí doslova „přes mrtvoly“ (likviduje i hřbitovy), v rozporu. Těžbu je dnes navíc obtížné prohlásit za „veřejný zájem“, je-li těžařem nikoliv stát, jako v době vzniku horního zákona, ale soukromá nebo polosoukromá společnost.
A co se děje v dotčeném území? Mostecká uhelná společnost před rokem vypověděla smlouvu s AZ Konzult Ústí n. L. na monitorování změn terénu v okolí těžební jámy Velkolomu Čs. armády. Tři měsíce poté se utrhlo a zčásti sesulo cca 3 mil. m3 ze svahu pod arboretem Jezeří. Trhlina zasáhla do hloubky cca 200 m až k uhelné sloji. Tím bylo narušeno přinejmenším ochranné pásmo arboreta a zámku Jezeří jako chráněného souboru památek, byla ohrožena stabilita části území Černic a tím i správního území obce Horní Jiřetín, došlo k ohrožení vlastního důlního díla a zaměstnanců MUS v něm. V povolení těžby pro VČSA je Obvodním báňským úřadem v Mostě jasně stanovená podmínka, že každá taková událost má být těžařem neprodleně oznámena dotčeným správním úřadům. Ani obec Horní Jiřetín, ani Krajský památkový ústav žádné takové oznámení neobdržely. Naopak, MUS a. s. bránila přístupu do postiženého území jejich zástupcům i odborníkům z jiných institucí a snažila se malér co nejrychleji „zahladit“ na povrchu, aniž vyřešila a odstranila základní příčinu sesuvu, kterou je přílišné přibližování paty těžby k masivu Krušných hor, k smykovým plochám nasednutí terciérní výplně pánve na narušené a zvětralé svahy vlastního krystalinika, odlehčování stabilizující zátěže u paty krystalinika a neschopnost zabránit zatékání vod jak do zbytku oné těžbou redukované terciální výplně pánve, tak do puklinového systému tektonicky narušeného krystalinika a jeho svahových ssutí.
MUS a.s. nejen zredukovala monitoring pohybů masivu nad těžební jámou opuštěním pozorovací štoly pod Jezerkou a ztížením přístupu dalších subjektů do štoly pod Jezeřím, ačkoliv těžba pod nimi dále probíhá. Stáhla i personál, který tato zařízení alespoň hlídal, takže lze očekávat, že se drahé geofyzikální monitorovací vybavení štoly i kabel pro zásobování elektřinou stanou brzy trofejí nenechavců. Vzbuzuje to podezření, že MUS a. s. by se hodilo, kdyby do toho, co se v území kolem Jezeří děje, nikdo neviděl a kdyby nějaký pořádný sesuv chráněnou památku - arboretum i zámek Jezeří zlikvidoval. Dáme-li si dohromady tato fakta se snahou dosadit Ing. Hojdara do čela Českého báňského úřadu namísto JUDr. Makáriuse, protěžební postoj vládního zmocněnce pro Severozápadní Čechy Aubrechta, vstřícný vztah některých pracovníků stavebního úřadu v Litvínově, Krajského úřadu v Ústí n. L., Ministerstva průmyslu a obchodu a dokonce i Krajského památkového úřadu s těžařskou lobby, neskrývaný protektorský vztah ČSSD k zájmům ČEZ a odborářů zainteresovaných na pokračování těžby, nelze se ubránit dojmu, že namísto ochrany veřejných zájmů se tu připravuje jakési energeticko - těžební spiknutí proti ostatním obyvatelům a zájmům v oblasti. Ve sdělovacích prostředcích zastánci tohoto zájmu otevřeně lžou, když tvrdí, že prolomení územních ekologických limitů těžby je nezbytné pro zajištění energetické soběstačnosti země v energetických zdrojích, že je v souladu s energetickou politikou EU a počítá s ním Státní energetická koncepce. Naopak. Návrh na zrušení limitů těžby novým usnesením vlády MPO ve vládě neobhájilo a pod tíhou bilancí potřeb a zásob uhlí před limity i dalších argumentů MŽP tento bod návrhu usnesení z jeho konečného znění vypadl. Limity proto nadále platí a to by měl respektovat i koncept územního plánu kraje. Jenže nerespektuje, proti čemuž MPO nemá, jak jinak, žádné námitky. Energií se u nás plýtvá, když na srovnatelný produkt jí spotřebováváme stále ještě 1,8 x víc, než vyspělé země. Elektřinu i uhlí masivně vyvážíme, místo abychom si je chránily pro onu deklarovanou „soběstačnost“ v budoucnu. Celosvětový a evropsko-unijní tlak na omezení produkce CO2 navíc nedovolí krýt nárůst potřeby elektřiny a tepla nárůstem spalování uhlí. Šetřit bychom jím měli i jako perspektivní surovinou pro chemický průmysl budoucnosti.
MUS a. s. ovšem přes svou snahu omezit informovanost úřadů a veřejnosti, co se děje v území kolem Velkolomu Čs. armády, není jediným subjektem, který tu monitoruje seismicitu a pohyby masivu Krušných hor. Činí tak i geografové některých vysokých škol, odborníci geologických ústavů a firem i pracoviště Akademie věd. Nejde-li to po zemi přímo na místě, musí to jít zdálky nebo leteckým snímkováním. Jsou tak zaznamenané a zdokumentované nejen již zmíněné sesuvy z minulých let, ale i zcela čerstvé četné drobnější sesuvy posledních dní, které se s táním sněhu na horách, se srážkami, rozmrzáním a rozbřídáním zemin daly očekávat. Jsou zde zřejmé „střihy“ pozorovacích štol, narušení Podkrušnohorského převaděče vody, některých lesních cest nad velkolomem ČSA.
Jsou tu ale také varování před mnohem závažnějšími poruchami, bude-li se pokračovat v těžbě severovýchodním směrem k Černicím. Přichází například z postupně v odborném tisku publikovaných nových materiálů RNDr. Jana Marka, CSc. Také přesnými geofyzikálními měřícími metodami Akademie věd je prokázáno, že pohyby a rizika sesuvů se netýkají jenom oné terciální výplně pánve, jakou představuje ochranný pilíř s arboretem pod zámkem Jezeří, ale dokonce i vlastního masivu krystalinika Krušných hor, které se v obecném povědomí mylně považuje za stabilní! Část hřebene Krušných hor, představovaná tzv. Kateřinskohorskou klenbou, se zvedá. Současně dochází k plíživým a v čase nestejnoměrným posunům masivu Krušných hor jihozápadním směrem a k občasným náklonům hřebene směrem jižním až jihovýchodním, tedy v prostoru VČSA do stávající těžební jámy. Ochranný pilíř pod zámkem Jezeří s arboretem přitěžuje patu hlavního hřebene a stabilizuje okrajové narušené kry tohoto masivu. Každé jeho redukování těžbou, odlehčovacími řezy, považovanými těžaři naivně za opatření proti sesuvům, jeho izolování od dalších přitěžujících lavic terciální výplně pánve situovaných severovýchodně a chránících tak Černice a Horní Jiřetín, ohrožují stabilitu jižních svahů krystalinika a lesů na nich. To je řádově závažnější ohrožení, než k čemu tady zatím došlo ve svazích západně od Jezeří a pod ním!
Chtějí politici a státní úředníci riskovat takovýto scénář a sklízet plody nedostatku představivosti, nerespektování výstupů vědeckého zkoumání? Mohou voliči u politiků snášet takový deficit elementární předběžné opatrnosti, tvořící jeden ze základních principů udržitelnosti vývoje? To vše jen pro dočasný prospěch relativně malé skupiny podnikatelů a pracovníků dolů, neboť uhlí jako vyčerpatelný zdroj stejně jednou dojde a nelze na něm stavět budoucnost oblasti? Neodrazuje právě pokračující devastace území kraje povrchovou těžbou, energetikou, s tím spojené zhoršení životního prostředí a životní podmínky obyvatel perspektivnější podnikatelské aktivity od usazení se v tomto kraji? Nepodlamuje to jeho potenciál pro cestovní ruch, lázeňství, sport a rekreaci jako (na rozdíl od těžby uhlí) trvalé možnosti inteligentního podnikání se zdejšími přírodními zdroji a podmínkami?
Takovéto otázky bych čekal od Václava Moravce nebo od diváků v „Otázkách Václava Moravce - speciál“ v Ústeckém kraji. Nejsou-li položeny správné otázky, nejsou pro diváky zajímavé ani odpovědi. Největší mediální odezvu má pak logicky nikoliv jádro a účel pořadu, ale dodatečný „úlet“ premiéra Paroubka, když veřejně vyplísnil člena volebního týmu pana Starce, že uvedením mylného telefonního čísla do studia spolustraníkům z ČSSD zabránil podílet se na manipulaci s čísly o přízni diváků. To už ovšem nevypovídá tolik o problémech Ústeckého kraje, ale zato dost o pokleslé úrovni politiky i politické publicistiky a práci sdělovacích prostředků v celé zemi. Nejvyšší čas začít to měnit. Volby v červnu jsou první takovou příležitostí.
Jako Severočech působící ve veřejné správě na úseku územního plánování a ochrany životního prostředí jsem se zájmem očekával, jak se ve čtvrtečním pořadu „Otázky Václava Moravce- speciál“ 23. 3. 2006 projeví zásadní spor, vedený v současnosti o budoucnosti Mostecka mezi zastánci pokračování devastace osídlení a krajiny povrchovou těžbou uhlí po roce 2017 Velkolomem Čs. armády a těmi, kdo trvají na respektování tzv. „územních ekologických limitů těžby uhlí“ chránících sídla Černice, Horní Jiřetín a okraj Litvínova, zámek s arboretem Jezeří a lesy na jižních svazích Krušných hor. Jak premiér Paroubek z ČSSD, tak primátor Ústí n. L. Gandalovič z ODS se již k této problematice v minulosti veřejně vyjadřovali. V panelu seděl i zástupce KDU-ČSL Kubínek, jehož stranický kolega Ambrozek vede resort životního prostředí. Seděl v něm i zástupce Strany zelených pan Rabas z Chomutova, který by k tématu určitě také měl co říci. Je to koncepční spor o další orientaci ekonomické základny Podkrušnohoří a o státní energetické koncepci ve vztahu k životnímu prostředí, který má regionální, celostátní a dokonce globální souvislosti a význam (emise CO2 a klimatické změny). Václav Moravec se přesto tomuto, v kraji tak závažnému a v souvislosti s projednáváním konceptu územního plánu kraje aktuálnímu problému, vyhnul. K mému překvapení k tomu nezazněla otázka ani z řad diváků. Že by to téma po šarvátkách kolem Státní energetické koncepce z roku 2005 a konceptu územního plánu kraje z přelomu let 2005/2006 už bylo publicisticky nezajímavé a politicky „vyčpělé“? Nebo si ho hlavní političtí rivalové z ČSSD a ODS, kteří se už prezentací svých názorů k tomuto tématu v minulosti „odkopali“, nepřejí otvírat, protože jsou si dobře vědomi, že rozděluje veřejnost a potencionální voličstvo? K čemu pak taková předvolební divadla jsou?
Přitom je k tomu co voličům sdělit. Kromě občanů a zastupitelstva Černic a Horního Jiřetína se proti prolomení limitů postavilo už i zastupitelstvo a místní organizace ODS v ohroženém Litvínově. Zachování limitů požadují ve svých stanoviscích ke konceptu územního plánu kraje ministerstva životního prostředí a kultury, krajský památkový úřad, odbor životního prostředí Ústeckého kraje, Litoměřická diecéze. Český báňský úřad naopak trvá na dodržení Horního zákona a myslí tím zajisté ono ustanovení, že zásoby nerostu ve stanoveném a rozfáraném dobývacím prostoru je třeba racionálně vydobýt. Taktně při tom přechází možné významy slova „racionálně“, tedy „rozumně“ a druhou část téhož ustanovení horního zákona, totiž že to musí být v souladu s jinými veřejnými zájmy v území, chráněnými zvláštními předpisy. Za takový zájem je nepochybně možné považovat i ochranu osídlení, soukromého vlastnictví, zemědělské půdy, přírody a krajiny, památek a dalšího kulturního dědictví, lesů, vod, životního prostředí. S tím vším je velkolomová povrchová těžba, jdoucí doslova „přes mrtvoly“ (likviduje i hřbitovy), v rozporu. Těžbu je dnes navíc obtížné prohlásit za „veřejný zájem“, je-li těžařem nikoliv stát, jako v době vzniku horního zákona, ale soukromá nebo polosoukromá společnost.
A co se děje v dotčeném území? Mostecká uhelná společnost před rokem vypověděla smlouvu s AZ Konzult Ústí n. L. na monitorování změn terénu v okolí těžební jámy Velkolomu Čs. armády. Tři měsíce poté se utrhlo a zčásti sesulo cca 3 mil. m3 ze svahu pod arboretem Jezeří. Trhlina zasáhla do hloubky cca 200 m až k uhelné sloji. Tím bylo narušeno přinejmenším ochranné pásmo arboreta a zámku Jezeří jako chráněného souboru památek, byla ohrožena stabilita části území Černic a tím i správního území obce Horní Jiřetín, došlo k ohrožení vlastního důlního díla a zaměstnanců MUS v něm. V povolení těžby pro VČSA je Obvodním báňským úřadem v Mostě jasně stanovená podmínka, že každá taková událost má být těžařem neprodleně oznámena dotčeným správním úřadům. Ani obec Horní Jiřetín, ani Krajský památkový ústav žádné takové oznámení neobdržely. Naopak, MUS a. s. bránila přístupu do postiženého území jejich zástupcům i odborníkům z jiných institucí a snažila se malér co nejrychleji „zahladit“ na povrchu, aniž vyřešila a odstranila základní příčinu sesuvu, kterou je přílišné přibližování paty těžby k masivu Krušných hor, k smykovým plochám nasednutí terciérní výplně pánve na narušené a zvětralé svahy vlastního krystalinika, odlehčování stabilizující zátěže u paty krystalinika a neschopnost zabránit zatékání vod jak do zbytku oné těžbou redukované terciální výplně pánve, tak do puklinového systému tektonicky narušeného krystalinika a jeho svahových ssutí.
MUS a.s. nejen zredukovala monitoring pohybů masivu nad těžební jámou opuštěním pozorovací štoly pod Jezerkou a ztížením přístupu dalších subjektů do štoly pod Jezeřím, ačkoliv těžba pod nimi dále probíhá. Stáhla i personál, který tato zařízení alespoň hlídal, takže lze očekávat, že se drahé geofyzikální monitorovací vybavení štoly i kabel pro zásobování elektřinou stanou brzy trofejí nenechavců. Vzbuzuje to podezření, že MUS a. s. by se hodilo, kdyby do toho, co se v území kolem Jezeří děje, nikdo neviděl a kdyby nějaký pořádný sesuv chráněnou památku - arboretum i zámek Jezeří zlikvidoval. Dáme-li si dohromady tato fakta se snahou dosadit Ing. Hojdara do čela Českého báňského úřadu namísto JUDr. Makáriuse, protěžební postoj vládního zmocněnce pro Severozápadní Čechy Aubrechta, vstřícný vztah některých pracovníků stavebního úřadu v Litvínově, Krajského úřadu v Ústí n. L., Ministerstva průmyslu a obchodu a dokonce i Krajského památkového úřadu s těžařskou lobby, neskrývaný protektorský vztah ČSSD k zájmům ČEZ a odborářů zainteresovaných na pokračování těžby, nelze se ubránit dojmu, že namísto ochrany veřejných zájmů se tu připravuje jakési energeticko - těžební spiknutí proti ostatním obyvatelům a zájmům v oblasti. Ve sdělovacích prostředcích zastánci tohoto zájmu otevřeně lžou, když tvrdí, že prolomení územních ekologických limitů těžby je nezbytné pro zajištění energetické soběstačnosti země v energetických zdrojích, že je v souladu s energetickou politikou EU a počítá s ním Státní energetická koncepce. Naopak. Návrh na zrušení limitů těžby novým usnesením vlády MPO ve vládě neobhájilo a pod tíhou bilancí potřeb a zásob uhlí před limity i dalších argumentů MŽP tento bod návrhu usnesení z jeho konečného znění vypadl. Limity proto nadále platí a to by měl respektovat i koncept územního plánu kraje. Jenže nerespektuje, proti čemuž MPO nemá, jak jinak, žádné námitky. Energií se u nás plýtvá, když na srovnatelný produkt jí spotřebováváme stále ještě 1,8 x víc, než vyspělé země. Elektřinu i uhlí masivně vyvážíme, místo abychom si je chránily pro onu deklarovanou „soběstačnost“ v budoucnu. Celosvětový a evropsko-unijní tlak na omezení produkce CO2 navíc nedovolí krýt nárůst potřeby elektřiny a tepla nárůstem spalování uhlí. Šetřit bychom jím měli i jako perspektivní surovinou pro chemický průmysl budoucnosti.
MUS a. s. ovšem přes svou snahu omezit informovanost úřadů a veřejnosti, co se děje v území kolem Velkolomu Čs. armády, není jediným subjektem, který tu monitoruje seismicitu a pohyby masivu Krušných hor. Činí tak i geografové některých vysokých škol, odborníci geologických ústavů a firem i pracoviště Akademie věd. Nejde-li to po zemi přímo na místě, musí to jít zdálky nebo leteckým snímkováním. Jsou tak zaznamenané a zdokumentované nejen již zmíněné sesuvy z minulých let, ale i zcela čerstvé četné drobnější sesuvy posledních dní, které se s táním sněhu na horách, se srážkami, rozmrzáním a rozbřídáním zemin daly očekávat. Jsou zde zřejmé „střihy“ pozorovacích štol, narušení Podkrušnohorského převaděče vody, některých lesních cest nad velkolomem ČSA.
Jsou tu ale také varování před mnohem závažnějšími poruchami, bude-li se pokračovat v těžbě severovýchodním směrem k Černicím. Přichází například z postupně v odborném tisku publikovaných nových materiálů RNDr. Jana Marka, CSc. Také přesnými geofyzikálními měřícími metodami Akademie věd je prokázáno, že pohyby a rizika sesuvů se netýkají jenom oné terciální výplně pánve, jakou představuje ochranný pilíř s arboretem pod zámkem Jezeří, ale dokonce i vlastního masivu krystalinika Krušných hor, které se v obecném povědomí mylně považuje za stabilní! Část hřebene Krušných hor, představovaná tzv. Kateřinskohorskou klenbou, se zvedá. Současně dochází k plíživým a v čase nestejnoměrným posunům masivu Krušných hor jihozápadním směrem a k občasným náklonům hřebene směrem jižním až jihovýchodním, tedy v prostoru VČSA do stávající těžební jámy. Ochranný pilíř pod zámkem Jezeří s arboretem přitěžuje patu hlavního hřebene a stabilizuje okrajové narušené kry tohoto masivu. Každé jeho redukování těžbou, odlehčovacími řezy, považovanými těžaři naivně za opatření proti sesuvům, jeho izolování od dalších přitěžujících lavic terciální výplně pánve situovaných severovýchodně a chránících tak Černice a Horní Jiřetín, ohrožují stabilitu jižních svahů krystalinika a lesů na nich. To je řádově závažnější ohrožení, než k čemu tady zatím došlo ve svazích západně od Jezeří a pod ním!
Chtějí politici a státní úředníci riskovat takovýto scénář a sklízet plody nedostatku představivosti, nerespektování výstupů vědeckého zkoumání? Mohou voliči u politiků snášet takový deficit elementární předběžné opatrnosti, tvořící jeden ze základních principů udržitelnosti vývoje? To vše jen pro dočasný prospěch relativně malé skupiny podnikatelů a pracovníků dolů, neboť uhlí jako vyčerpatelný zdroj stejně jednou dojde a nelze na něm stavět budoucnost oblasti? Neodrazuje právě pokračující devastace území kraje povrchovou těžbou, energetikou, s tím spojené zhoršení životního prostředí a životní podmínky obyvatel perspektivnější podnikatelské aktivity od usazení se v tomto kraji? Nepodlamuje to jeho potenciál pro cestovní ruch, lázeňství, sport a rekreaci jako (na rozdíl od těžby uhlí) trvalé možnosti inteligentního podnikání se zdejšími přírodními zdroji a podmínkami?
Takovéto otázky bych čekal od Václava Moravce nebo od diváků v „Otázkách Václava Moravce - speciál“ v Ústeckém kraji. Nejsou-li položeny správné otázky, nejsou pro diváky zajímavé ani odpovědi. Největší mediální odezvu má pak logicky nikoliv jádro a účel pořadu, ale dodatečný „úlet“ premiéra Paroubka, když veřejně vyplísnil člena volebního týmu pana Starce, že uvedením mylného telefonního čísla do studia spolustraníkům z ČSSD zabránil podílet se na manipulaci s čísly o přízni diváků. To už ovšem nevypovídá tolik o problémech Ústeckého kraje, ale zato dost o pokleslé úrovni politiky i politické publicistiky a práci sdělovacích prostředků v celé zemi. Nejvyšší čas začít to měnit. Volby v červnu jsou první takovou příležitostí.