„Zařízení mělo spalovat až 120 tisíc tun odpadu, což je množství, které měsíčně vyprodukuje celý středočeský kraj. Samotná Boleslav vytváří jen něco přes 20 tisíc tun,“ řekl Misík.
Pro takto rozsáhlé zařízení však bylo obtížné najít umístění. Problém byl především s dopravou ze vzdálenějších částí kraje a následným uskladněním velkého množství odpadu. Přímo ve městě ani v jeho okolí se žádné vhodné místo dosud nepodařilo zajistit.
Spalovna měla podle autorů projektu být ekologickou alternativou likvidace odpadů, i to je však sporné. „Technologie spalovny spočívá v tom, že komunální odpad se nejprve zplynuje, a teprve v této formě se čistí a spaluje. Při tom však do ovzduší uniká kysličník uhličitý a další škodlivé plyny,“ uvedl Misík. Tento způsob zpracování odpadů je navíc dosud téměř nevyzkoušený.
„V USA žádná plazmová spalovna není. Jedna byla údajně postavena ve Francii, ovšem fungovala jen ve zkušebním provozu,“ řekl Misík. Plánovaná plazmová spalovna měla mimo jiné omezit provoz skládky v Michalovicích, jejíž životnost má za dvanáct let skončit. Podle Misíka by však stavba tento problém nevyřešila.
„Při množství 120 tisíc tun odpadu, které by se sváželo do spalovny, by zůstalo zhruba 20 tisíc tun nespalitelných zbytků, které by bylo stejně nutné uložit v Michalovicích. Stejné množství odpadu město na skládce ukládá už dnes,“ dodal.
Zastupitelstvo Mladé Boleslavi je v současné době více nakloněno skromnější, ale realističtější variantě spalování. Tu nabízí společnost Škoenergo, která zásobuje město tepelnou energií. Vlastní dva kotle, v nichž spaluje hnědé a černé uhlí. Do nich je však možné jako palivo přidávat odpadní látky.
V současné době se zde tímto způsobem likvidují rostlinné odpady a do budoucna se vážně uvažuje o provedení technických úprav, aby zde bylo možné spalovat i takzvaný certifikovaný odpad. Pak by se zde měsíčně spotřebovalo 25 tisíc tun odpadu, čímž by se omezilo jeho ukládání na skládce v Michalovicích.
Antonín Tesař