Společnost pro trvale udržitelný život

Aktuality STUŽ

Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.

Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.

Staňte se členem STUŽ

Není nic jednoduššího, než se přihlásit.

Informace o podmínkách členství

On-line přihláška za člena STUŽ

 

STUŽ na sociálních sítích

Sledujte nás také na sociálních sítích - tam najdete aktuální informace a zajímavosti

Facebook

Twitter

Ing. arch. Martin Říha ve svém článku vyjadřuje k oběma dokumentům

Na www-stránkách Ministerstva pro místní rozvoj  byly v 11/2006 zveřejněny materiály EU „Stav a perspektivy území Evropské unie“ a „Územní agenda EU“ jako výchozí podklad pro stanovení rozvojového potenciálu EU, charakterizující stav, zdroje a limity všestranného, ale udržitelného rozvoje EU, vyplývající z vlastností území tohoto společenství.

Odbor územního plánování MMR současně vyzval vybrané subjekty v České republice, aby se vyjádřily k otázkám, zda:

§         souhlasí se strukturou dokumentu „Územní agenda EU“,

§         cíle uvedené v „Územní agendě EU“ splňují jejich očekávání,

§         „Územní agenda EU“ představuje rozumné spojení strategických a akčních aspektů,

§         priority uvedené v kapitole 2 „Územní agendy EU“ představují vhodnou rovnováhu zejména s ohledem na:

o       ekonomické, sociální a ekologické aspekty

o       regionální versus městské a venkovské aspekty

§         považují hlavní akce popsané v kapitole 3 „Územní agendy EU za přijatelné

§         existuje vhodná rovnováha mezi akcemi na úrovni „Územní agendy EU“ a na úrovni jednotlivých států.

 

Dokument má být předložen v květnu 2007 společnému jednání ministrů odpovědných za územní plánování a regionální rozvoj zemí EU v Lipsku (SRN).

 

Přestože výzva směřuje žádost o odpovědi pouze na dokument „Územní agenda EU“ a nepožaduje vyjádření k oběma zveřejněným materiálům, přestože spolu úzce souvisejí a navazují na sebe, v dalších částech tohoto materiálu je obsaženo vyjádření k oběma dokumentům právě vzhledem k jejich věcné, teritoriální i časové provázanosti.

 

A.    Stav a perspektivy území Evropské unie

1.      Struktura (osnova) tohoto dokumentu obsahuje sice všechna témata důležitá pro udržitelný rozvoj, nicméně v ne zcela vhodné hierarchii hodnot a významů. Zatímco „antropogenní prvky“ v území (sídla, ekonomická, občanská, sociální, dopravní a technická infrastruktura) prolínají všemi kapitolami osnovy, „přírodní prvky prostředí“, příroda, krajina, další složky životního prostředí jsou, ačkoliv plošně tvoří většinu území Evropy, navíc nelogicky spolu s kulturou, popsány jen v jediné kapitole 2.5., a to ještě v kontextu, prozrazujícím přesvědčení autorů o podřízenosti tohoto subsystému ostatním - antropickým subsystémům (pouze jako jakýsi další možný „zdroj růstu“ - potenciál pro ekonomické využití pro těžbu surovin a vody, pro cestovní ruch apod., prostě pro lidské potřeby). Neuznává tuto hodnotu jako hodnotu „samu o sobě“, jako primární předpoklad lidské existence, poznání, duševní i fyzické rovnováhy, kolébky lidstva jako specifického živočišného druhu, jehož „hnízdem“ jsou lidská sídla se sice složitějšími, ale přesto archetypálními podobnými projevy metabolismu a komunikace s vnějším přírodním prostředím prostřednictvím toků materiálů, energií, informací a genů, které je třeba nejen využívat, ale především chránit. Za filosoficky korektní a koncepčně správnější bychom považovali zařazení samostatné hlavní kapitoly o životním prostředí a v tom podkapitol o přírodě a krajině do části B. 2. hned po subkapitole „2.1. Obecný výhled“ jako další úvodní subkapitolu (rozhodně před úzce zaměřenou antropocentrickou subkapitolu 2.2. Růst a inovace) a daleko více ji rozvést.

2.      Při četbě osnovy tohoto materiálu je čitateli hned zřejmější, proč materiál „Politika územního rozvoje ČR“ tak zoufale postrádá kapitolu či alespoň důstojnou zmínku o onom „přírodním subsystému“, se kterým by se měl onen „antropogenní systém“ v území komplementárně doplňovat a překrývat, aniž by si navzájem „překážely“. Inspirace pochází nepochybně odsud, zde je ovšem jenom potlačen, tam chybí úplně. Podcenění tohoto subsystému v některých evropských dokumentech, přestože se v mnohých kapitolách podobně jako koncepční materiály české zaklínají „udržitelným rozvojem“ jako nepochopeným nebo formálním (protože pro podporu z fondů EU nutným) prázdným módním zaklínadlem, se bohužel stává běžným atributem zpracovávaných koncepcí.

3.      Subkapitola o růstu a inovacích by měla být formulačně precizována tak, aby bylo v souladu s Lisabonskou strategií mimo jakoukoliv pochybnost zřejmé, že se nejedná o „neomezený růst materiálových a energetických nároků výroby a spotřeby“, ale takový růst kvality života, který provází právě odpoutání („decoupling“) od těchto dlouhodobě neudržitelných trendů. Tedy uspokojování skutečných, ne uměle reklamou vygenerovaných pseudopotřeb, spojených s plýtváním omezenými zdroji a ničením životního prostředí, přírody a krajiny.

4.      Je s podivem, že se o přírodě a krajině ani v tomto antropogenním pojetí dokumentu nehovoří jako o součásti „národního bohatství“, což by bylo v mnohých ohledech lepší indikátor životní úrovně, než HDP. Dokonce se o nich nemluví ani v kontextu  ekonomického využití jejich potenciálu pro regeneraci lidských sil, odpočinek, rekreaci, lázeňství a dalších „soft“ forem, které mohou být předmětem inteligentního a přírodu i krajinu nepoškozujícího podnikání a tvorby zisku. Přitom při relativní malosti rozlohou i počtem obyvatel a chudobě Evropy na nerostné a energetické zdroje se jedná (spolu s historickým kulturním dědictvím) o jedinečnou atraktivitu, kterou by bylo záhodno chránit i jako nevyčerpatelný ekonomický zdroj, bude-li využíván osvíceně, šetrně, pro cestovní ruch. V globálním měřítku je v tomto ohledu Evropský kontinent oblastí stejně atraktivní, jako jsou památky a příroda jiných než křesťanských náboženství a hospodářských systémů z jihovýchodní či východní Asie, Afriky, Latinské Ameriky, jak ukazuje sílící proud turistů z těchto oblastí do Evropy vč. ČR. Přitom pozornost se neprávem a se znepokojením zaměřuje jen na imigraci obyvatel z těchto oblastí do Evropy a Severní Ameriky.

5.      Českému čtenáři a zejména tvůrcům politiky územního rozvoje ČR by nemělo uniknout, že vedle již rozvinuté urbanizační osy Západní Evropy, tvořené oním pověstným „banánem“ sahajícím od jihovýchodní Anglie přes holandské, belgické a severofrancouzské  přístavy a území těchto zemí přes střední a jižní Německo, Rakousko, Švýcarsko až do severní Itálie, se po integraci dalších zemí střední a východní Evropy do EU již vytvářejí zárodky dvou dalších - severojižních os - od jižní Skandinávie, přes Dánsko, Hamburg, Berlín a Drážďany v Německu a přes ČR dál na jihovýchod na Brno, Vídeň, Bratislavu a Budapešť a do Slovinska a další od Helsinek ve Finsku a od Petrohradu v Rusku přes bývalé Pobaltské republiky SSSR, Varšavu, Katovice v Polsku, naše Ostravsko, ale i západní Slovensko dále do Maďarska a Rakouska. Tomu by měla odpovídat i orientace a priority v doplňování evropské dopravní infrastruktury vč. tranzitu přes ČR. Poloha ČR „v srdci Evropy“ velí dobře vážit, jakými mody dopravy tyto zvýšené nároky na dopravu uspokojovat tak, aby vyhovovaly oprávněným požadavkům na růst kapacity, ale i ohledům na životní prostředí v naší zemi. V tomto kontextu a s přihlédnutím k úvahám o dopravě v jiných kapitolách materiálu nelze vyloučit, že po zvážení kontinentálních a globálních souvislostí budou muset i naši environmentalisté vzít „na milost“ únosnou míru zlepšení plavebních podmínek na Labi i pro přístup k Dunaji a realističtěji posuzovat i snahy MD po odstranění zaostání dálniční sítě ČR - tedy místo kategorického „ne“ hledat optimální způsoby a trasy, jak uspokojit oba veřejné zájmy.

6.      Z obsahu a pojetí některých kapitol je zřejmé, že dokument vznikl pod redakční supervizí Finska jako země předsedající EU. Projevuje se to jednak tím, že Finové mají tradičně dobrý vztah k přírodě a krajině, ve své zemi mají daleko méně konfliktů mezi zájmy na rozvoji a na ochraně zděděného přírodního i kulturního dědictví, takže předpokládají, že tomu tak je i jinde v Evropě a někde výraznou odlišnost problémů silně urbanizovaného a dopravou přetíženého prostoru západní a střední Evropy zjevně nedoceňují a v textu nezdůrazňují. Nemají za sebou (až na krátkou zkušenost s okupací a válkou se SSSR) „reálsocialistickou etapu“ vývoje, jakou prošly transformující se země - noví členové EU z bývalého „socialistického bloku“ ani nemusí řešit problém intenzivní tranzitní dopravy přes svou zemi. Mají prostě jiné starosti a někde je to na textu znát.   

7.      Jinak ovšem k dalšímu pojetí (struktuře i obsahu kapitol) tohoto materiálu nemám připomínek - obsahuje vše podstatné, co by takový materiál měl obsahovat, i když někde jen v náznaku, což může být dáno i snahou o hutnost a stručnost.

 

B.    Územní agenda Evropské unie

1.      Již při čtení první kapitoly o cílech a obecném pojetí v územních souvislostech, odst. 3 na str. 3 „naskakuje“ zasvěcenému českému čtenáři obava z různého výkladu pojmu „konkurenceschopnost“ Evropy v globálním kontextu. Zatímco osvícení čtenáři s širokým filosofickým a kulturním přehledem (a nadhledem) jej vnímají v nejširším kontextu bytí, včetně duchovní, kulturní a environmentální dimenze, kvality fyzického i sociálního prostředí, mnozí jiní jej vnímají jen v úzce ekonomické dimenzi výroby a obchodu a zmíněné širší rámce ne-li ignorují, pak alespoň podceňují (jako „třešinku na dortu, který se teprve musí upéct“ - vzpomínáte?). Je třeba zdůrazňovat konkurenceschopnost Evropy v globálních souvislostech jako cíl v tom nejširším pojetí.

2.      V kapitole druhé o prioritách územního rozvoje je třeba zdůraznit více potřebu a podporu relativně autonomních regionálních okruhů oběhu hmot a energií, nikoliv zcela uzavřených, ale přeci jen co nejúspornějších v generování dopravních nároků. Lze to nejlépe učinit doplněním textu v kapitolách 2.1. a 2.2. Má to význam nejen pro ochranu životního prostředí, ale i pro vyváženost ekonomického rozvoje center osídlení a jejich venkovského zázemí a dokonce i z hlediska funkčnosti a bezpečnosti při mimořádných událostech - přírodních a lidmi způsobených krizích či katastrofách. Na nadregionální a mezistátní úrovni by měly být podporovány z veřejných prostředků jako veřejný zájem především přenosy nápadů, myšlenek, idejí, nikoliv „ingotů“. Tím by se orientovala podpora v souladu se zájmem na ochraně životního prostředí na rostoucí nároky na spoje, informační technologie ap. víc než na klasickou dopravní infrastrukturu pro masivní přesuny hmot a lidí.

3.      Bod 21 v kapitole 2.6. Posílení ekologických struktur a kulturních zdrojů na str. 5 by neměl vyznít tak, že služby pro cestovní ruch   mají být rozvíjeny jen tam, kde pro jiné ekonomické aktivity nejsou příznivé podmínky („když už nic jiného nezbývá“). Je to plnohodnotná ekonomická aktivita pro celé území kontinentu. V územích s vysokou hodnotou zachované přírody a krajiny je potřeba i cestovní ruch a služby pro něj regulovat v zájmu zachování tohoto přírodního potenciálu a nepřetížit je. Proto je tento bod nutno přinejmenším chápat a interpretovat vždy v kontextu ostatních bodů této subkapitoly.

4.      V kapitole 2 o prioritách evropského územního rozvoje postrádám konkrétnější náměty na účelnou dělbu některých kontinentálních aktivit mezi evropskými státy a regiony, s využitím jejich specifických přírodních podmínek (klimatu, stability geologického podloží, terénní morfologie) nebo hustoty osídlení (např. pro vedení důležitých dopravních koridorů, umisťování zdrojů jaderné energetiky a úložišť vyhořelého jaderného paliva, obnovitelných zdrojů energie), stejně jako společné zájmy na ochraně některých území v celoevropském zájmu (příroda a krajina, evropská rozvodí a hlavní pramenné oblasti a zdroje pitné vody ap.). České republiky by se týkalo hned několik takových aspektů územního rozvoje Evropy (tranzitní doprava východ - západ Evropy raději nížinami severního Německa a Polska a údolím Dunaje v Rakousku, než přes ČR s jejími hraničními horami, a to jak v zájmu nižších energetických nároků, tak ochrany životního prostředí a vodních zdrojů na rozvodí tří moří obklopujících Evropu, větší finanční spoluúčast Evropy na ochraně přírody, památek, vod v ČR jako společného celoevropského zájmu ap.).

5.      Dokument nepostrádá obecné vědomí souvislostí vývoje v Evropě v globálním kontextu, ale podle mého názoru by měl více pozornosti a konkrétním vazbám věnovat „blízkému okolí“ EU, zejména nestabilním částem Balkánu, Turecku, Bělorusku, Ukrajině, Moldávii a Rusku a jejich možnému vývoji. Ten může vnést do vnímání evropských problémů zcela jiný pohled a při nepřipravenosti podobné potíže, jaké provázely Evropu při rozšíření na dnešní „pětadvacítku“ po pádu „železné opony“. Dnes „končí evropský svět“ na východě a jihovýchodě na hranicích Pobaltských republik, Polska, Slovenska, Maďarska a Slovinska a jejich pohraničí je vnímáno jako periferie Evropy. Tak tomu ovšem nebude věčně a lze předpokládat, že ani ne dlouho. Evropa by na to měla být připravena lépe právě ve svých rozvojových dokumentech takovéhoto typu.

6.      Je-li v úvodu dokumentu „Územní agenda EU“ charakterizována jako akční a realizační plán pro řešení stavu a problémů definovaných v souvisejícím dokumentu „Stav a perspektivy území Evropské unie“, pak bohužel musím konstatovat, že nepokrývá celou bohatost problémů charakterizovaných v tomto výchozím dokumentu. Zabývá se také mnohem více procedurálními mechanismy, než skutečnými věcnými a teritoriálními problémy území EU, takže připomíná (ve sportovní hantýrce) spíče úvodní nadechnutí, než vlastní (sportovní) výkon.

    

C.    Shrnutí - závěr

 S přihlédnutím k výše uvedeným připomínkám tedy odpovídám na Ministerstvem pro místní rozvoj položené otázky takto:

 

§         Vzhledem k výhradám uvedeným v bodech A1, B5 a B6 s dosavadní strukturou dokumentu „Územní agenda EU“ nesouhlasím a považuji to za zásadní, zatímco se strukturou dokumentu „Stav a perspektivy území EU“ lze vyslovit při zohlednění připomínek ad A1 a B5 podmínečný souhlas.

§         Ve stávající podobě cíle uvedené v dokumentu „Územní agenda EU“ nesplňují očekávání, která s projednáním a přijetím takového dokumentu orgány a státy EU spojuji.

§         „Územní agenda EU“ nepředstavuje podle mého názoru v současné podobě rozumné spojení strategických a akčních aspektů.

§         Priority uvedené v kapitole 2 zatím nepředstavují žádoucí rovnováhu základních tří pilířů udržitelnosti vývoje ani harmonického vývoje regionů, měst a venkova.

§         Akce popsané v kapitole 3 „Územní agendy EU“ jsou sice přijatelné jako vytváření struktur a mechanismů pro tvorbu a realizaci společné územní politiky, ale neobsahují žádné konkrétní územní problémy s návrhy na jejich řešení. Neobsahují tedy to, co by státy nejvíce zajímalo k formulování celoevropských zájmů se vztahem k jejich území a naopak k ochraně jejich specifických zájmů v celoevropském kontextu. To považuji za největší nedostatek materiálu, přičemž výslovně konstatuji, že i nedokonalý, místem vzniku a autorstvím poznamenaný subjektivní názor na konkrétnější problémy a jejich řešení by byl pro další diskusi v orgánech EU, v členských státech a ve veřejnosti více užitečným přínosem, umožňujícím směřování ke konsensu, než ponechání „akčního plánu“ v této obecné a pouze institucionální poloze.

§         Z týchž důvodů se zatím nedomnívám, že by materiál obsahoval rovnováhu mezi akcemi na úrovni „Územní agendy EU“ a zájmy na úrovni jednotlivých členských států. Ty očekávají pragmatičtější a uchopitelnější výstupy pro své politiky územního rozvoje, než je dokument zatím schopen poskytnout.

 

Závěrem považuji za zcela klíčový požadavek, aby do dotváření podobných materiálů byly v ČR zapojeny nejen orgány státní správy a samosprávy, odborné instituce a organizace vědy a výzkumu, ale i veřejnost a NGO’s. Zejména když je výkon státní správy již téměř půl roku ochromen politickou situací bez vlády poctěné důvěrou Parlamentu je třeba alespoň přechodně posílit prvky přímé demokracie při správě veřejných záležitostí, zejména týkají-li se takovýchto klíčových materiálů, které by mohly předurčit územní vývoj České republiky v širokém územním kontextu na dlouhou dobu dopředu.

 

 

V Praze dne 23. listopadu 2006                                              Ing. arch. Martin Říha

You have no rights to post comments

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License