Zamyšlení Články členů Příspěvek k diskusi o Aktualizaci Strategie udržitelného rozvoje České republiky 2008Jako základní materiály pro zorientování v současném stavu přípravy aktualizace Strategie v České republice a k umožnění srovnání českého přístupu s uznávanými příklady nejlepší mezinárodní praxe v oboru je ve výzvě doporučeno vycházet ze SUR ČR 2004, z materiálu „Principy, nástroje a návrh priorit pro dopracování aktualizované Strategie udržitelného rozvoje České republiky (2007)“ Rady vlády pro udržitelný rozvoj a tzv. Obnovené strategie udržitelného rozvoje Evropské unie. Na www-stránkách MŽP jsou rovněž příklady Strategií udržitelného rozvoje několika zemí EU.
Po prostudování těchto podkladů podávám jako dílčí podnět pro pojetí a osnovu aktualizované SUR ČR 2008 následující připomínku k MŽP zveřejněným dokumentům vč. pojetí tzv. Obnovené SUR EU:
SUR ČR 2004 je koncipována v analytické části jako popis a hodnocení stavu v ekonomickém, sociálním a environmentálním pilíři udržitelnosti vývoje ČR, z průřezových témat jsou uváděna Výzkum a vývoj, vzdělávání, dále Evropský a mezinárodní kontext a Správa věcí veřejných, v návrhové části pak jsou uvedeny Východiska a principy strategie udržitelného rozvoje a odpovídající součásti a priority v jednotlivých pilířích udržitelnosti, jako jsou:
Ekonomický pilíř: posilování konkurenceschopnosti ekonomiky
Environmentální pilíř: ochrana přírody, životního prostředí, přírodních zdrojů a krajiny, environmentální limity,
Sociální pilíř: posílení sociální soudržnosti a stability,
a dále opět „průřezová“ témata Výzkum a vývoj, vzdělávání, Evropský a mezinárodní kontext a Správa věcí veřejných.
Obnovená SUR EU je koncipována na deklaraci následujících Cílů a zásad:
- Ochrana životního prostředí
- Sociální spravedlnost a soudržnost
- Hospodářská prosperita
- Plnění mezinárodních povinností
- Prosazování a ochrana základních práv
- Solidarita uvnitř generací a mezi generacemi
- Otevřená a demokratická společnost
- Zapojení občanů
- Zapojení podniků a sociálních partnerů
- Soudržnost politik a řízení
- Integrace politik
- Využívání nejlepších dostupných znalostí
- Zásada předběžné opatrnosti
- Znečišťovatel musí platit
Připomíná se v ní propojenost s Lisabonskou strategií pro ekonomický růst a zaměstnanost, zejména se zásadou lepší tvorby politik a s hlavními úkoly:
- Změny klimatu a čistá energie
- Udržitelná doprava
- Udržitelná spotřeba a výroba
- Ochrana a řízení (využívání) přírodních zdrojů
- Veřejné zdraví
- Sociální začlenění, demografie a migrace
- Celosvětová chudoba a problémy udržitelného rozvoje
Jako průřezové politiky přispívající ke znalostní společnosti se zde uvádějí:
- Vzdělání a odborná příprava
- Výzkum a vývoj
Dále se tam uvádějí Finanční a ekonomické nástroje, Komunikace, Mobilizace zúčastněných subjektů a znásobení úspěchu, Provádění, monitorování a následné činnosti, jako u každé standardní strategie.
Co však všem těmto strategiím i v pokynech pro Aktualizaci SUR ČR 2008 zatím chybí, je pochopení a formulace veřejného zájmu, který může rozhodujícím způsobem přispět k vyváženosti pilířů udržitelnosti vývoje v jakémkoliv území, tedy jak v Evropě, tak v České republice, totiž potřeby racionálního funkčního a prostorového uspořádání území. Vyžaduje to ovšem uznání a docenění územního plánování a rozhodování jako průřezové, věcně i prostorově zastřešující disciplíny veřejné správy. Potřeba nahlížení problematiky udržitelného rozvoje také prizmatem konkrétního území, ať už Evropy, ČR, prostorové a funkční diferenciace území je nutnou, nikoliv však postačující podmínkou úspěšnosti snah přechodu na trajektorii udržitelného rozvoje.
V tomto smyslu zatím neplní a v navržené a realizované podobě ani nemůže plnit úlohu, předpokládanou novým stavebním zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ani vládou schválená, ale bohužel ani MMR letos připravovaná nová Politika územního rozvoje, která by takovým zastřešujícím dokumentem mohla a měla být. Postrádá totiž potřebný obecný filosofický základ, vizi harmonického vývoje nikoliv „konkurenčních“, ale komplementárně se doplňujících dvou základních subsystémů využití území, jaké tvoří „přírodní“ a „antropogenní“ síť. Základní „přírodní síť“ tvoří vodní toky a plochy se svými záplavovými územími, mokřady, další významné krajinné prvky a dále prvky územního systému ekologické stability krajiny a velko- i maloplošná chráněná území přírody. Základní „antropogenní síť“ tvoří lidská sídla (města a obce), dopravní plochy a koridory, které je propojují a technická infrastruktura vedená mimo sídla. V ideálním případě by se tyto dvě sítě měly komplementárně doplňovat tak, aby „uzly“ antropogenní sítě, tedy města a obce ležely zhruba uprostřed „ok“ sítě přírodní a „uzly“ sítě přírodní, tedy biocentra ÚSES uprostřed „ok“ sítě antropogenní, takže by se křížila pouze „vlákna“. V mezilehlém území mezi uzly a vlákny je pak logicky prostor pro zemědělskou a lesní výrobu, těžbu nerostů, rekreaci atp., tedy pro lidské činnosti navázané na přírodní a přírodě blízké procesy. Jsou tak zajištěny maximální diverzita a stabilita obou sítí, blízkost přírodních zdrojů místům spotřeby, podmínky pro vytváření „malých“ uzavřených surovinových a energetických „okruhů“ (cyklů) a další sociální, ekonomické a environmentální předpoklady dlouhodobé udržitelnosti vývoje v území.
V optimálním případě by se reálné rozložení přírodních daností a prostorů soustředění lidských činností mělo takovému ideálnímu rozložení blížit a nedostatky v této vyváženosti, spočívající v deformacích terénní konfigurací či jinými vlivy, v hypertrofii prvků antropogenních by měly být cílevědomě odstraněny nebo alespoň minimalizovány na vyšší hierarchické úrovni. Území Evropy a v ní i ČR by tak bylo rozvíjeno jako mozaika, v níž v některých plochách a koridorech by cílevědomě nebylo bráněno rozvoji lidských aktivit z důvodů ochrany přírody a krajiny a v jiných by naopak ochrana přírody a krajiny byl kategorický imperativ, aniž by si tyto zdánlivě protichůdné zájmy v reálném prostoru překážely, jako je tomu při plošném uplatňování obou zdánlivě protichůdných zájmů.
Takové pojetí „Politiky dlouhodobě udržitelného územního rozvoje“ by pak bylo výrazným příspěvkem k dlouhodobé udržitelnosti života na celém kontinentu i v České republice jako jeho součásti a „srdce“. Dovolilo by v celoevropských souvislostech řešit únosnou míru zátěže území ČR např. tranzitní transkontinentální dopravou a vyčlenit pro pohyby ve směru východ - západ severně od území ČR energeticky úsporný koridor nížinami od Belgie a Holandska přes severní Německo a Polsko do Pobaltských republik, Běloruska a Ruska a jižně od území ČR paralelní energeticky úsporný koridor vedený od severní Francie přes Bádensko - Virtembersko a Bavorsko do údolí Dunaje a jím přes Rakousko a Maďarsko dál na Ukrajinu a do jižního Ruska. Obdobně lze ČR obejít v relacích Sever - Jih a tím od této zátěže území ČR rovněž do značné míry ochránit. Naopak je zřejmé, že v diagonálních směrech Severozápad - jihovýchod a Jihozápad - severovýchod se ČR nemůže tranzitní zátěži v celoevropské územní dělbě dopravní práce zcela vyhnout a je zapotřebí pro ně vytvořit přes území ČR odpovídající infrastrukturu v železniční i silniční (dálniční) dopravě. Dosavadní pojetí Politiky územního rozvoje, ale bohužel i uvažování některých ekologických iniciativ, jakoby Česká republika byla „ostrov v moři“, jehož infrastruktura se může rozvíjet jen podle vnitřních potřeb a zájmů, je zpátečnická a neudržitelná. Z ní ovšem bohužel vychází i odpor proti dálnici D8 přes České středohoří, proti zlepšení plavebních podmínek na Labi do Pardubic nebo proti trase R 43 kolem Brna.
Nová Strategie udržitelného rozvoje ČR by tedy měla mezi své Cíle a opatření zahrnout tuto prostorovou či územní dimenzi („racionální funkční a prostorové uspořádání území“ jako další „průřezové“ téma) a uložit Ministerstvu pro místní rozvoj změnit pojetí Politiky územního rozvoje ČR jak co do obsahu, kde je především třeba zakotvit rovnoprávně onu „přírodní síť“, o níž se zmiňuji výše a více zohlednit u obou sítí mezinárodní kontext, tak co do formy a procedury projednání a přijímání jako společného materiálu MMR a MŽP s řešením případných meziresortních sporů v Radě vlády pro udržitelný rozvoj. Aby nová Politika územního rozvoje ČR nebyla jen „mrtvým“ právním dokumentem bez reflektování dynamiky změn v území, měla by namísto periodického aktualizování, jaké předpokládá stavební zákon, přejít v permanentní proces tvorby „Koncepce dlouhodobě udržitelného prostorového uspořádání, využívání a ochrany hodnot území ČR“, která by pregnantně vyjadřovala diferenciaci zájmů v území a zmíněné územní priority - ochranu i rozvoj v dynamické rovnováze a harmonii, nikoliv v dosavadním antagonistickém pojetí zdánlivě protichůdných a neslučitelných zájmů.
Bez zahrnutí této další průřezové dimenze nemůže Strategie udržitelného rozvoje ČR plnit svou ambici ani dovnitř státu, ani na mezinárodním kolbišti národních zájmů.
V Praze dne 9. května 2008 Ing. arch. Martin Říha