Společnost pro trvale udržitelný život

Aktuality STUŽ

Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.

Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.

Staňte se členem STUŽ

Není nic jednoduššího, než se přihlásit.

Informace o podmínkách členství

On-line přihláška za člena STUŽ

 

STUŽ na sociálních sítích

Sledujte nás také na sociálních sítích - tam najdete aktuální informace a zajímavosti

Facebook

Twitter

Ministerstvo životního prostředí ve fázi přípravy základní koncepce nové Strategie udržitelného rozvoje České republiky (dále jen SUR ČR 2008) vyhlásilo připomínkové řízení se zahrnutím co možná nejširšího spektra subjektů české společnosti. Nejrůznější subjekty byly vyzvány uplatnit návrhy základních směrů a pojetí aktualizované Strategie, tak aby odrážela stav a trendy v oblasti udržitelného rozvoje České republiky a nejlepší mezinárodní praxi.

Jako základní materiály pro zorientování v současném stavu přípravy aktualizace Strategie v České republice a k umožnění srovnání českého přístupu s uznávanými příklady nejlepší mezinárodní praxe v oboru je ve výzvě doporučeno vycházet ze SUR ČR 2004, z materiálu „Principy, nástroje a návrh priorit pro dopracování aktualizované Strategie udržitelného rozvoje České republiky (2007)“ Rady vlády pro udržitelný rozvoj a tzv. Obnovené strategie udržitelného rozvoje Evropské unie. Na www-stránkách MŽP jsou rovněž příklady Strategií udržitelného rozvoje několika zemí EU.
Po prostudování těchto podkladů podávám jako dílčí podnět pro pojetí a osnovu aktualizované SUR ČR 2008 následující připomínku k MŽP zveřejněným dokumentům vč. pojetí tzv. Obnovené SUR EU:

SUR ČR 2004 je koncipována v analytické části jako popis a hodnocení stavu v ekonomickém, sociálním a environmentálním pilíři udržitelnosti vývoje ČR, z průřezových témat jsou uváděna Výzkum a vývoj, vzdělávání, dále Evropský a mezinárodní kontext a Správa věcí veřejných, v návrhové části pak jsou uvedeny Východiska a principy strategie udržitelného rozvoje a odpovídající součásti a priority v jednotlivých pilířích udržitelnosti, jako jsou:
Ekonomický pilíř: posilování konkurenceschopnosti ekonomiky
Environmentální pilíř: ochrana přírody, životního prostředí, přírodních zdrojů a krajiny, environmentální limity,
Sociální pilíř: posílení sociální soudržnosti a stability,
a dále opět „průřezová“ témata Výzkum a vývoj, vzdělávání, Evropský a mezinárodní kontext a Správa věcí veřejných.

Obnovená SUR EU je koncipována na deklaraci následujících Cílů a zásad:

  • Ochrana životního prostředí
  • Sociální spravedlnost a soudržnost
  • Hospodářská prosperita
  • Plnění mezinárodních povinností
  • Prosazování a ochrana základních práv
  • Solidarita uvnitř generací a mezi generacemi
  • Otevřená a demokratická společnost
  • Zapojení občanů
  • Zapojení podniků a sociálních partnerů
  • Soudržnost politik a řízení
  • Integrace politik
  • Využívání nejlepších dostupných znalostí
  • Zásada předběžné opatrnosti
  • Znečišťovatel musí platit

Připomíná se v ní propojenost s Lisabonskou strategií pro ekonomický růst a zaměstnanost, zejména se zásadou lepší tvorby politik a s hlavními úkoly:

  • Změny klimatu a čistá energie
  • Udržitelná doprava
  • Udržitelná spotřeba a výroba
  • Ochrana a řízení (využívání) přírodních zdrojů
  • Veřejné zdraví
  • Sociální začlenění, demografie a migrace
  • Celosvětová chudoba a problémy udržitelného rozvoje

Jako průřezové politiky přispívající ke znalostní společnosti se zde uvádějí:

  • Vzdělání a odborná příprava
  • Výzkum a vývoj

Dále se tam uvádějí Finanční a ekonomické nástroje, Komunikace, Mobilizace zúčastněných subjektů a znásobení úspěchu, Provádění, monitorování a následné činnosti, jako u každé standardní strategie.

Co však všem těmto strategiím i v pokynech pro Aktualizaci SUR ČR 2008 zatím chybí, je pochopení a formulace veřejného zájmu, který může rozhodujícím způsobem přispět k vyváženosti pilířů udržitelnosti vývoje v jakémkoliv území, tedy jak v Evropě, tak v České republice, totiž potřeby racionálního funkčního a prostorového uspořádání území. Vyžaduje to ovšem uznání a docenění územního plánování a rozhodování jako průřezové, věcně i prostorově zastřešující disciplíny veřejné správy. Potřeba nahlížení problematiky udržitelného rozvoje také prizmatem konkrétního území, ať už Evropy, ČR, prostorové a funkční diferenciace území je nutnou, nikoliv však postačující podmínkou úspěšnosti snah přechodu na trajektorii udržitelného rozvoje.

V tomto smyslu zatím neplní a v navržené a realizované podobě ani nemůže plnit úlohu, předpokládanou novým stavebním zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ani vládou schválená, ale bohužel ani MMR letos připravovaná nová Politika územního rozvoje, která by takovým zastřešujícím dokumentem mohla a měla být. Postrádá totiž potřebný obecný filosofický základ, vizi harmonického vývoje nikoliv „konkurenčních“, ale komplementárně se doplňujících dvou základních subsystémů využití území, jaké tvoří „přírodní“ a „antropogenní“ síť. Základní „přírodní síť“ tvoří vodní toky a plochy se svými záplavovými územími, mokřady, další významné krajinné prvky a dále prvky územního systému ekologické stability krajiny a velko- i maloplošná chráněná území přírody. Základní „antropogenní síť“ tvoří lidská sídla (města a obce), dopravní plochy a koridory, které je propojují a technická infrastruktura vedená mimo sídla. V ideálním případě by se tyto dvě sítě měly komplementárně doplňovat tak, aby „uzly“ antropogenní sítě, tedy města a obce ležely zhruba uprostřed „ok“ sítě přírodní a „uzly“ sítě přírodní, tedy biocentra ÚSES uprostřed „ok“ sítě antropogenní, takže by se křížila pouze „vlákna“. V mezilehlém území mezi uzly a vlákny je pak logicky prostor pro zemědělskou a lesní výrobu, těžbu nerostů, rekreaci atp., tedy pro lidské činnosti navázané na přírodní a přírodě blízké procesy. Jsou tak zajištěny maximální diverzita a stabilita obou sítí, blízkost přírodních zdrojů místům spotřeby, podmínky pro vytváření „malých“ uzavřených surovinových a energetických „okruhů“ (cyklů) a další sociální, ekonomické a environmentální předpoklady dlouhodobé udržitelnosti vývoje v území.
V optimálním případě by se reálné rozložení přírodních daností a prostorů soustředění lidských činností mělo takovému ideálnímu rozložení blížit a nedostatky v této vyváženosti, spočívající v deformacích terénní konfigurací či jinými vlivy, v hypertrofii prvků antropogenních by měly být cílevědomě odstraněny nebo alespoň minimalizovány na vyšší hierarchické úrovni. Území Evropy a v ní i ČR by tak bylo rozvíjeno jako mozaika, v níž v některých plochách a koridorech by cílevědomě nebylo bráněno rozvoji lidských aktivit z důvodů ochrany přírody a krajiny a v jiných by naopak ochrana přírody a krajiny byl kategorický imperativ, aniž by si tyto zdánlivě protichůdné zájmy v reálném prostoru překážely, jako je tomu při plošném uplatňování obou zdánlivě protichůdných zájmů.
Takové pojetí „Politiky dlouhodobě udržitelného územního rozvoje“ by pak bylo výrazným příspěvkem k dlouhodobé udržitelnosti života na celém kontinentu i v České republice jako jeho součásti a „srdce“. Dovolilo by v celoevropských souvislostech řešit únosnou míru zátěže území ČR např. tranzitní transkontinentální dopravou a vyčlenit pro pohyby ve směru východ - západ severně od území ČR energeticky úsporný koridor nížinami od Belgie a Holandska přes severní Německo a Polsko do Pobaltských republik, Běloruska a Ruska a jižně od území ČR paralelní energeticky úsporný koridor vedený od severní Francie přes Bádensko - Virtembersko a Bavorsko do údolí Dunaje a jím přes Rakousko a Maďarsko dál na Ukrajinu a do jižního Ruska. Obdobně lze ČR obejít v relacích Sever - Jih a tím od této zátěže území ČR rovněž do značné míry ochránit. Naopak je zřejmé, že v diagonálních směrech Severozápad - jihovýchod a Jihozápad - severovýchod se ČR nemůže tranzitní zátěži v celoevropské územní dělbě dopravní práce zcela vyhnout a je zapotřebí pro ně vytvořit přes území ČR odpovídající infrastrukturu v železniční i silniční (dálniční) dopravě. Dosavadní pojetí Politiky územního rozvoje, ale bohužel i uvažování některých ekologických iniciativ, jakoby Česká republika byla „ostrov v moři“, jehož infrastruktura se může rozvíjet jen podle vnitřních potřeb a zájmů, je zpátečnická a neudržitelná. Z ní ovšem bohužel vychází i odpor proti dálnici D8 přes České středohoří, proti zlepšení plavebních podmínek na Labi do Pardubic nebo proti trase R 43 kolem Brna.
Nová Strategie udržitelného rozvoje ČR by tedy měla mezi své Cíle a opatření zahrnout tuto prostorovou či územní dimenzi („racionální funkční a prostorové uspořádání území“ jako další „průřezové“ téma) a uložit Ministerstvu pro místní rozvoj změnit pojetí Politiky územního rozvoje ČR jak co do obsahu, kde je především třeba zakotvit rovnoprávně onu „přírodní síť“, o níž se zmiňuji výše a více zohlednit u obou sítí mezinárodní kontext, tak co do formy a procedury projednání a přijímání jako společného materiálu MMR a MŽP s řešením případných meziresortních sporů v Radě vlády pro udržitelný rozvoj. Aby nová Politika územního rozvoje ČR nebyla jen „mrtvým“ právním dokumentem bez reflektování dynamiky změn v území, měla by namísto periodického aktualizování, jaké předpokládá stavební zákon, přejít v permanentní proces tvorby „Koncepce dlouhodobě udržitelného prostorového uspořádání, využívání a ochrany hodnot území ČR“, která by pregnantně vyjadřovala diferenciaci zájmů v území a zmíněné územní priority - ochranu i rozvoj v dynamické rovnováze a harmonii, nikoliv v dosavadním antagonistickém pojetí zdánlivě protichůdných a neslučitelných zájmů.
Bez zahrnutí této další průřezové dimenze nemůže Strategie udržitelného rozvoje ČR plnit svou ambici ani dovnitř státu, ani na mezinárodním kolbišti národních zájmů.

 

V Praze dne 9. května 2008                                      Ing. arch. Martin Říha

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License