Společnost pro trvale udržitelný život

V nezvyklém jarním termínu se 30 let a 10 dnů od tragické smrti pod lavinou v dolině Parichvost v Západních Tatrách konal již 31. Memoriál Josefa a Petry Vavrouškových. Slovenští přátelé ze Společnosti pro trvale udržitelný život připravili účastníkům přebohatý program a věnovali jim spoustu péče po celé tři dny. Jediné, co nemohli ovlivnit, bylo počasí. Od pátku do nedělního rána vytrvale pršelo. Během nedělního dopoledne sice pršet přestalo, ale v Bílých Karpatech na Velké Javorině pro změnu padla neproniknutelná mlha. „Poručíme větru dešti…“ se tedy opravdu nekonalo. Část programu naštěstí proběhla v interiérech, takže se účastníci průběžně sušili a nepřízeň počasí nesli statečně.

Program začal v pátek 28. 3. dopoledne v Dunajské Nové Vsi návštěvou domu, zahrady a atelieru u výtvarníka Aleše Zlochy s paní. Dostalo se nám nejen prohlídky a výkladu, ale i občerstvení a dárků v podobě výtvarně zpracovaných svíček. Další kroky vedly účastníky na pěší a cyklistický most přes ramena delty řeky Moravy před soutokem s Dunajem, vedoucím do Rakouska, nazvaný Most Svobody. Ramena řeky a mokřad nivní krajiny kolem jsou hnízdištěm mnohých ptačích druhů, obojživelníků, hmyzu i savců, např. bobrů. Další cesta vedla na oběd v restauraci Helios, která se pak stala východištěm pro pěší túru na národní přírodní rezervaci Sandberk a na Děvínskou kobylu. Odborný výklad obsáhl geologii, biologii i historii míst od pravěkého osídlení přes těžbu písku až po současnou ochranu území, kde už kvetly mnohé jarní druhy chráněných rostlin. To mnohé fotografy donutilo plazit se po zemi, s cílem tu krásu zachytit. Poté se účastníci přesunuli k soutoku Moravy a Dunaje pod hradem Děvín a k místu památníku obětem, které zahynuly při pokusu o přechod hranic a řeky do svobodného světa - do Rakouska. Památník obsahuje stovky jmen obětí. Další zastávkou byla redakce časopisu Krásy Slovenska. Seznámili jsme se s redakcí, knižními fondy, dostali jsme několik čísel časopisu a mohli si mnohé další koupit, což někteří z nás rádi využili. Tam také proběhl seminář „Perspektivy environmentální politiky ve světle aktuálních výzev“, se 7 vystoupeními českých i slovenských členů STUŽ, o problémech současného světa a životního prostředí v obou zemích. Po přesunu do ubytování ještě následovala společná večeře v restauraci U Michala a pak neformální diskuse pokračovala u manželů Hubových doma. Do našeho hostelu Patio nás pak doprovodil Vlado Ira, jinak bychom ho asi hledali dlouho.
V sobotu 29. 3. se účastníci sešli v centru Bratislavy u staré městské tržnice, kterou jsme si důkladně prohlédli. Kromě farmářských trhů a bohatosti nabídky, charakteristické ovšem také vysokými cenami, jsme ocenili mnohé stánky na ochozu v patře, kde byly tisíce knih, časopisů, grafik, gramodesek a kazet, takže by tam návštěvník mohl trávit hodiny a jistě najít i mnoho cenností a kuriozit. Čas a bohatý další program nás ale nutil opět sednout do aut a přesunout se do Svätého Júra, městečka ve vinařské oblasti severovýchodně od hlavního města. Tam jsme navštívili vinaře a obchodníka Branislava Bahnu, který prodává kromě svých i produkty místních vinařů. Mnozí nabídku využili a odvezli si domů některé z nich. Pak vedly naše kroky do tamního Městského informačního střediska, kde byl opět proveden výklad místní pracovnicí a mohli jsme se seznámit s místní kulturou, publikacemi pro cestovní ruch, také s výstavou soutěžních projektů na výstavbu nového městského kulturního centra. Další cesta vedla do Modré, kde nás přijal starosta a v místní svatební síni proběhla jeho prezentace o práci radnice, o záměrech na rozvoj města, ochranu a propagaci jeho hodnot a tradic, na okolní krajinu. Za svatební síní jsme si mohli prohlédnout zahradu s keramickými mozaikami, charakterizující místní nejen vinařskou, ale i keramickou tradici. Na oběd jsme pak vyjeli do místní části Harmónia, do restaurantu Bowling. Za trvalého deště jsme po obědě ještě navštívili další místní část Modré u Zochovy chaty, kde je i památník na německo-rakouské dřevorubce a výrobce dřevěného uhlí – tzv. „Huncokáře“, kteří tu v nuzných staveních žili izolovaně od domorodců. Pak už jsme se vrátili do Bratislavy k Hubům, kde Maňo zatopil v kachlových kamnech v obývacím pokoji, a kde nám paní Hubová nabídla zelňačku s klobásou a s chlebem jako večeři. Někteří vytrvalci se s Maněm ještě vydali pěšky dolů po mnohých úzkých schodištích do Pálfyho paláce, kde probíhá výstava angažovaných děl výtvarníka Sikory. Zpět k Hubům jsme se vrátili trolejbusem. Pěšky bych to asi se svou bolavou kyčlí už nezvládl. Po návratu pokračovala u vínka a piva neformální debata o politické situaci v obou zemích i ve světě až do noci. Vlado Ira pak byl tak laskavý, že nás Hradečáky, ubytované dole v centru města v hostelu Patio, už podruhé dovedl svým autem k hotelu, jinak bychom ho asi dlouho hledali a bloudili po Bratislavě. V hotelu se topilo, a tak jsme se mohli přes noc usušit.
V neděli 30. 3. déšť pomalu ustával a nebe se trochu vyjasňovalo. Sraz účastníků byl tentokrát na odpočivadle a čerpací stanici PHM Slovnaftu na dálnici D 1, pojmenované Zeleneč. Poté, co jsme neuspěli se snídaní v místní pekárně blízko hostelu jako předešlého dne, jsme sedli do auta a vyjeli podle rad místních na dálnici směrem k Žilině, kde jsme v místě srazu byli s takovým předstihem, že jsme se mohli nasnídat zde. Když dorazili ostatní účastníci toho dne, vydali jsme se v koloně na další zastávku při kaštielu v Moravanech, který je ale v rekonstrukci a zavřený. Další štací byl Beckov s obrovským hradem dominujícím jinak ploché krajině Pováží na vysoké skále. Odtamtud už jsme pak už bez zastavení vyrazili kolem Nového Města nad Váhem do Bílých Karpat. Chvílemi prosvitlo slunce, ale při stoupání k Velké Javorině se pro změnu místo deště objevila hustá mlha. Zaparkovali jsme pod Holubyho chatou a vešli dovnitř, kde jsme se my Hradečáci rozloučili s ostatními účastníky, kteří se i přes hustou mlhu vydali k památníku Josefa Vavrouška na vrcholovém hřebeni. Na to my jsme už neměli. Dali jsme si k obědu brynzové halušky se slaninou, pivo a vydali se ve 12.15 na cestu domů do Hradce Králové. Jeli jsme přes Uherské Hradiště do Brna a dál kolem Svitav na silnici I/35 a po ní přes Litomyšl a Vysoké Mýto domů do Hradce Králové. Kolegy jsem vysadil u Plachty a v 16.50 jsem zaparkoval auto v podzemní garáži pod domem. Bylo to náročné cestování, a ještě nebyl konec povinností s tím spojených, ale nechal jsem je až na druhý den. Stáhnout fotografie do počítače a upravit je na Picasse, poslat přátelům ze STUŽky, dopsat deník, vyprat a usušit oblečení a boty, uklidit, vykoupat se. Teprve v úterý 1. dubna jsem mohl dopsat toto povídání a tím akci ukončit. Bylo to krásné a bylo toho na osmdesátiletého starce s bolavou kyčlí dost.

V Hradci Králové 1. dubna 2025