Společnost pro trvale udržitelný život

Aktuality STUŽ

Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.

Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.

Staňte se členem STUŽ

Není nic jednoduššího, než se přihlásit.

Informace o podmínkách členství

On-line přihláška za člena STUŽ

 

STUŽ na sociálních sítích

Sledujte nás také na sociálních sítích - tam najdete aktuální informace a zajímavosti

Facebook

Twitter

Vážený pane poslanče,

podnětem k tomuto mému otevřenému dopisu je Váš „Pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění Zákon č. 266/1994 Sb., O drahách…“ ze dne 21.1.2021 ke sněmovnímu tisku č. 912 (dále jen „Konzervace dráhy“).

Vážený pane poslanče, nehodlám polemizovat s celým obsahem Vašeho pozměňovacího návrhu a zabíhat do technických podrobností. K tomu se zaprvé necítím dostatečně kompetentním a za druhé by se v těch podrobnostech a technikáliích ztratila podstata věci.

Úvodem si dovolím parafrázovat §10 odst.1 Vašeho návrhu s tím, že slovo dráha nahradím slovem silnice:

Konzervace silnice

  • Konzervací silnice se rozumí uvedení silnice, celostátní, krajské, místní,…nebo jejich části do stavu,
  1. v němž přestává být provozuschopná a provozována,
  2. jenž umožní budoucí obnovení její provozuschopnosti a jejího provozování, a
  3. v němž nedošlo k jejímu zrušení, ….“

 

Cítíte nyní, vážený pane poslanče, tu absurditu, kterou jste zřejmě nepociťoval, když jste formuloval svůj pozměňovací návrh?  Jste absolventem Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice. Tedy diplomovaný odborník na dopravu. Já jsem pouze ze železničářské rodiny a vzdělání mám jiné.  Ale přes absenci odborného dopravního vzdělání jsem dopravu vždy chápal jako ucelený a propojený systém, jako součást základní technické infrastruktury státu. Systém, v němž je úzce propojeno vše, co se děje v jeho základních segmentech, což je v dopravě právě železnice a silnice.

Chápu motivaci Vašeho pozměňovacího návrhu, dovolím si opět citovat, tentokrát doslova, bez parafrází:

„Využití daného institutu (Konzervace dráhy - pozn.MH) pomůže vlastníku dráhy zejména šetřit finanční prostředky nehospodárně (? -MH) vynakládané na zajištění provozuschopnosti dráhy nebo její části (přestože dráha provozována není, nebo sice je, ale v zanedbatelném rozsahu v poměru k nutným nákladům vynakládaným na udržení jejího provozu).“

Vážený pane poslanče, co rozumíte v této souvislosti, nehospodárně vynakládanými prostředky?  Opravdu jste přesvědčen, že když přiškrtíte formou „konzervace“ tu jednu, tu jinou dráhu, a z výše parafrázovaného § 10 odst. 1 vyplývá, že může jít dokonce i o dráhu celostátní!!!, že něco ušetříte? Že v jednom dopravním segmentu přiškrcená dopravní potřeba se někam ztratí, vyšumí? Že se zákonitě nepřelije jediným možným směrem, tedy na přetížené, věčně rozbité a věčně kolabující silnice? Že tam nevyvolá potřebu dodatečných investic a prostředků na údržbu? A že například nevzroste počet mrtvých na silnicích?

A to vůbec nemluvíme o škodách, které mohou být přímým následkem oné „konzervace“. Jestli dobře rozumím Vašemu návrhu, pak na „zakonzervované“ trati nebude probíhat běžná údržba a zajišťování provozuschopnosti. Nejen koleje, výhybky, nástupiště, osvětlení zastávek,…je třeba udržovat. Železniční pláň je protkána propustky, někde prochází zářezy, jinde po náspech, po mostních tělesech atd. To prostě nelze “zakonzervovat“, lidově řečeno nechat  to, jak to, jak to  leží a běží.  O co se dnes a denně nestaráme, o to se velmi rychle postará zub času. A způsobem, jaký bychom si určitě nepřáli. Nebo snad ano? Nebo jsou snad jen těšínskými jablíčky slova „Zároveň bude umožněno snazší obnovení dráhy, kdyby zájem na jejím provozování v průběhu času vzrostl.“ (str.8 cit. Sněmovního tisku).

Udivuje mě a bolí ten pasívní přístup k možnému znovuobnovení provozu zakonzervované dráhy („kdyby zájem …vzrostl“), který bych věru nečekal od absolventa „marketingu“. Vždycky jsem se domníval, že podstatou marketingu je velmi aktivní přístup k vybranému segmentu, zde k železniční dopravě, tedy, že odborník na dopravní marketing nesedí se založenýma rukama a nečeká, až jaksi sám od sebe, snad nějakým zázrakem?, zájem vzroste, ale že dělá vše proto, ABY VZROSTL. Nebo se mýlím?

V každém případě si dovolím tuto část uzavřít trochu neuctivě, za což se předem omlouvám. Jistý druh šetření, a dovolím si za ně pokládat právě onen institut „zakonzervování“ dráhy, glosuje lidová moudrost velmi sarkasticky: jistý spořivý chalupník prý si předsevzal ušetřit na své koze tím, že ji postupně odnaučí žrát. A prý se mu to málem povedlo nebýt toho, že nešťastné zvíře těsně předtím  - chcíplo.

Vážený pane poslanče, celý svět a s ním i naše země prochází už rok nesmírně těžkou zkouškou, spojenou s pandemií kovidu -19. Zároveň se celý svět chystá na období postkovidové, na nový směr světového vývoje, na hospodářskou obnovu, která by ale už neměla kopírovat trend, jaký jsme po desítky let pokládali za jediný možný (tzv. Růst růstu). Ten nový směr jsme si v Evropské unii nazvali  European Green Deal  (Zelená dohoda pro Evropu).  Po čtyřletém bloudění se do hlavního proudu světové ekonomické transformace vrací i tak mohutná ekonomika, jakou představují Spojené státy americké (návrat k Pařížské dohodě, jež je se Zelenou dohodou mnohačetně propojena). Mimochodem, i v USA se stále častěji hovoří o renesanci kolejové dopravy.

Vážený pane poslanče, ani  my  v České republice nemusíme vytloukat klín klínem, například těmi ne zrovna nejšťastnějšími nápady na “konzervaci“ drah. Nemusíme být jen věčně včerejší, ani v té železnici včetně regionální.  Není to tak dlouho, co bývalo módní hovořit o tzv. komparativních výhodách a o umění dobrých ekonomů využít jich - nikoliv je zakopat  („zakonzervovat“), což odsuzuje jako špatnou správu majetku už Kniha knih.

Jednou komparativních výhod je právě naše hustá síť železnic. Prezident Miloš Zeman v této souvislosti svého času charakterizoval Česko(slovenskou) republiku jako železniční zemi a mínil, že bychom této komparativní výhody měli umět využít.

A nemusíme v tom začínat od nuly. Máme už i nějaké vzory či příklady dobré praxe, jak se teď také říká.  Kdo by například  neslyšel o tzv. Švestková dráze. (trať 113 Lovosice-Most), neoficiálně  “Nejmodernější lokálka ve střední Evropě“. Měla namále, jako by vypadla z popisu tratí, které se hodí leda tak k “zakonzervování“, a až dostatečně zchátrají, tak ke zrušení.

Naštěstí novému  dopravci AŽD Praha doprava nechyběl právě onen cit pro marketing, nečekal na nějaký zázrak shora a do tratě a její modernizace mohutně investoval. Vyplatilo se.  To je cesta. Nikoliv konzervování a čekání na zázrak s rukama v klíně. Nebo čekání, až se celý systém železniční dopravy, v němž jsme svého času byli vzorem i tomu Švýcarsku, sesype,  a problém se tak „vyřeší“ jaksi sám od sebe.

Třeba u nás na Českolipsku a Novoborsku určitě žádné “konzervování“ tratí nepotřebujeme, mohu-li si dovolit hovořit za zdejší veřejnost. Naopak, my naléhavě potřebujeme modernizaci některých tratí stávajících, jako je třeba trať 087 v úseku Litoměřice Česká Lípa, neboť by nám to po výstavbě vysokorychlostní trati Praha -Drážďany umožnilo doslova revoluci v železničním spojení do centra státu. Odborník na železniční projektování  Ing. Jiří Kalčík už před časem na můj dotaz  potvrdil, že by se takto cestování železnicí  mezi Prahou a Českolipskem dalo zkrátit na pouhou 1 hodinu!

Veškeré důsledky „šetření“, k němuž navádí sněmovní tisk  č. 912,  velmi „hezky“  ilustrují  následky odtržení od železnice  čtyřapůltisícového  Cvikova na Novoborsku. Toto původně významné průmyslové město, které mělo i vlastní (textilní) střední školu, doslova pokleslo o několik kategorií po zrušení železniční trati Svor – Cvikov - Jablonné v Podještědí. Ačkoliv k tomu došlo už v roce 1973, úpadek nastával postupně celá léta po zrušení trati,  a je otázka, kdy a zda vůbec se z toho město vzpamatuje. Nevím, kolik ušetřil majitel trati, tehdy Československé státní dráhy (tedy stát), ale obec doplácí dodnes a její obyvatelé rovněž. Po zrušení trati zesílila doprava na zdejší silnici I/13 a obec musela na vlastní náklady vybudovat několikakilometrový chodník mezi Cvikovem a Svorem, protože pouť ze Cvikova na svorské nádraží znamenala na frekventované silnici doslova hazard se životem. Chodník včetně osvětlení musí obec pochopitelně pravidelně udržovat, čímž také platí za to, že někdo ušetřil “nehospodárně vynakládané prostředky“.  A dráhy “ušetřily“ tak, že přišly o část cestujících i na hlavním rameni mezi Českou Lípou a Rumburkem (trať 080). Když už není ve Cvikově železnice, cestující, pokud vůbec nepřesedl do auta (důsledek zrušení železnice je v přímém rozporu s oficiální dopravní politikou státu, jíž je jednoznačně podpora veřejné dopravy!), do kterého nastoupí ve Cvikově, určitě nebude ve Svoru přesedat na vlak, ale pojede autobusem až do cílové stanice, pokud je to možné.

Kromě takovýchto smutných příkladů “šetření“  existují  ale i příležitosti. Například z Brniště na trati 086 z České Lípy do Liberce vede asi 4 kilometry dlouhá průmyslová vlečka do oblasti poblíž Stráže pod Ralskem, která ale s postupující sanací území po skončené těžbě uranu ztratí na původním významu. Stačilo by ji však protáhnout o cca 1 kilometr a čtyřiapůltisícová Stráž pod Ralskem (ano, srovnatelné velikosti se Cvikovem) by se rázem stala novým městem na železniční mapě České republiky.

A možná by to náš stát ani nestálo mnoho. Jak jsem připomněl výše, Evropská unie chystá nevídané investice do ekologické přestavby ekonomiky. Součástí té přestavby je mohutná revitalizace železnic po celém kontinentu. Cílem je převést co nejvíce dopravní zátěže ze silnic na železnici. U nás se to přímo nabízí už kvůli mimořádné hustotě železniční sítě.

 S ostychem vůči odborníkovi si jako laik dovoluji připomenout poznatek ze základoškolní fyziky (a známý praktikům už od středověku), že totiž doprava nákladu po kolejích je energeticky 7-8x méně náročná než po silnici, čemuž odpovídá i přiměřeně nižší spotřeba pohonných hmot a množství uhlíkatých a dalších zplodin.

Modernizujeme hlavní železniční koridory, Evropská unie na ně přispěla za cca 15 let asi 60 miliardami korun.

Nedomnívám se, že za popsané situace je snaha utlumovat železniční dopravu, konzervovat železniční trati krokem správným směrem,  a šetření („šetření“!) na jejich provozu bych pokládal spíše za něco, co se přežilo už na začátku 90.let minulého století,  a na začátku toho 21.století už je vyloženým anachronismem, trendem zaťatě, zpátečnicky směřujícím do minulosti, nikoliv do dopravní budoucnosti.

Vážený pane poslanče, líbí se mi heslo na Vašich osobních webových stránkách: „Silnice jako v Německu, vlaky jako ve Švýcarsku.“ Jen nějak nevím, nakolik je v souladu s tím, co jako poslanec skutečně prosazujete. Přál bych si, aby to v souladu bylo. Ale alespoň co se týče Vašeho pozměňovacího návrhu ke sněmovnímu tisku č.912, velmi, velmi váhám, zda tomu tak doopravdy je.

 

S pozdravem

                                                                         

 PhDr. Miroslav Hudec, Střelnice 2286, 470 01 Česká Lípa

(v období 2012-2020 člen dopravního výboru Zastupitelstva Libereckého kraje, dosud předseda Výboru pro životní prostředí Zastupitelstva České Lípy)

  • na vědomí: média

Vážený pan

Ing. Martin Kolovratník

Poslanec

Parlament České republiky

Poslanecká sněmovna

Sněmovní 176/4

118 26 Praha 1 – Malá Strana                                                                                  

________________________      

 

You have no rights to post comments

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License