Již poosmé se konala 21. května 2016 v Praze na Vyšehradě přehlídka tvořivosti a úspěchů obcí, měst a krajů ČR a některých státních i nestátních subjektů ke zvelebení prostředí, společenského a kulturního života jejich občanských komunit, spojená s výstavou realizovaných stavebních, rekonstrukčních či zkrášlovacích akcí, s bohatým kulturním programem a setkáním osobností. Letos akci pod širým nebem přálo i počasí a tomu odpovídala i návštěva. Od rána proudily na vyšehradskou akropoli stovky návštěvníků, kteří si mohli užít kromě výstavy a programu také nabídky regionálních výrobků, jídel a nápojů. Letos kromě tradičního vyhlášení oceněných akcí, kontroly zdravotního stavu srdcí jednotlivých krajů kardiologem Prof. MUDr. Janem Pirkem, předání štafety kamenného srdce z Ústeckého do Zlínského kraje a sázení stromu s Mgr. Václavem Větvičkou přijeli na koních do areálu výstavy i král a císař Karel IV. s chotí a setkali se zde s jeho matkou Eliškou Přemyslovnou k připomenutí 700 let od jeho narození. Mezi vystupujícími promluvil jako host i architekt Josef Pleskot. Vystoupil i zástupce Spolku pro obnovu venkova, který připomenul některé osobnosti, stojící na počátku této iniciativy zdola a její státní podpory. Jmenoval správně exministra životního prostředí Ing. Ivana Dejmala, expremiéra JUDr. Petra Pitharta, za jejichž působení ve vládě se dostalo Programu obnovy vesnice poprvé finanční podpory ze státního rozpočtu, Doc. Ing. arch. Miroslava Bašeho z Fakulty architektury ČVUT Praha, který se tématem zabýval na akademické půdě a vedl k němu své studenty. V jeho vystoupení však chyběla některá jména osobností, které stály opravdu na začátku hnutí, a které si při adaptaci a propagaci tohoto programu dle vzoru Dolního Rakouska a Bavorska odpracovali nejvíce – sluší se jmenovat alespoň Ing. arch. Jana Krumla z Druposu, Ing. arch. Jana Floriána a Ing. arch. Bělu Vlčkovou z KNV v Brně, kteří myšlenku obnovy venkova prosazovali už dávno před Listopadem 1989 v 80. letech minulého století, a realizovali ji poprvé s předsedou MNV a dalšími nadšenci v obci Hnánice u hranic s Rakouskem. Sluší se jmenovat Doc. RNDr. Aloise Andrleho, CSc., ředitele Terplanu Praha, který pozval z Bavorska na první pražský seminář o „Dorferneuerung“ Prof. Holgera Magela z bavorské zemské vlády a z Univerzity v Mnichově (autora věty „ke každé marce, kterou podpoří obnovu vesnice vláda, se sejde dalších 7 marek od jiných subjektů, takže investovat do toho veřejné prostředky se více než vyplatí“), ale také Ing. arch. Bohuslavu Kolářovou a Ing. arch. Olgu Tausingerovou, které se v Terplanu Praha pustily do konkrétních projektů obnov vesnic. Sluší se připomenout znovu Ing. arch. Jana Floriána a také Ing. arch. Vlastimila Kutěje, kteří po jejich přijetí na v roce 1990 nově vzniklé Ministerstvo životního prostředí dokázali v mé sekci připravit, meziresortně projednat a prostřednictvím ministra Dejmala předložit do vlády onen společný materiál ministerstev životního prostředí, kultury, zemědělství a tehdy ještě i ministerstva hospodářství (později místního rozvoje), kterým bylo poprvé na podporu obnovy venkova pamatováno ve státním rozpočtu. To byl husarský kousek, který by se dnes, při spíše konkurenčních než kooperativních vztazích mezi ministerstvy, která jsou kořistí rivalizujících politických stran, stěží podařil. I tuto historii osvíceného vládnutí bychom si měli připomínat. Na výstavě obrázků z úspěšných realizací potěšilo, že jsou na železnici vedle vlakových souprav konečně obnovována i zanedbaná nádraží, že se v expozici Královéhradeckého kraje objevila i obnova fary v Horním Maršově na Dům obnovy tradic, ekologie a kultury (DOTEK), odpracovaná tamními nadšenci pod vedením členů STUŽ Jiřího a Hanky Kulichových, že se křísí k životu mnohé kostely, kaple a Boží muka, ne jen v okrese Děčín, které jsem už považoval vzhledem k jejich stavu před rekonstrukcí za ztracené, že se péče začíná dostávat i krajině. Je to i obnova hrdosti na naši vlast. Uvědomil jsem si to, když se Vesnicí roku poprvé stal Jiřetín pod Jedlovou, obec v té části bývalých Sudet, kde se mnozí dosídlenci dlouho dívali na hodnoty, ponechané zde po II. světové válce vystěhovanými Němci, spíše jako na kořist, než na kulturní dědictví hodné ochrany. Dnes už rozkvétá i sousední Dolní Podluží, na výstavě prezentované akce z Fukova, Lipové, Lísky, Markvartic a dalších míst v mém rodném okrese Děčín, dříve chátrajících.
Výstava má letos poprvé vydaný i katalog a je putovní, uvidí ji tedy i v jiných místech republiky. Hlavním iniciátorům a pořadatelům – Asociaci Entente Florale CZ – Souznění, z. s., Národní kulturní památce Vyšehrad a oné duši obou, která to vše vždy odpracuje – Drahomíře Kolmanové, i všem jejím partnerům a spolupracovníkům, za to patří vroucí dík.