Společnost pro trvale udržitelný život

Aktuality STUŽ

Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.

Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.

Starší Aktuality najdete zde

Staňte se členem STUŽ

Není nic jednoduššího, než se přihlásit.

Informace o podmánkách členství

On-line přihláška za člena STUŽ

 

STUŽ na sociálních sítích

Sledujte nás také na sociálních sítích - tam najdete aktuální informace a zajímavosti

Facebook

Twitter

Včerejší neschválení „protikuřáckého“ zákona v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR rozpoutalo vášně ve vládní koalici, v opozici, ve sdělovacích prostředcích i ve veřejnosti. Mnozí z odpůrců zákazu kouření v restauracích (např. Miroslav Korecký v článku „Těžký kouř ministra Němečka“ v MF Dnes z 26. 5.) tvrdí, že by jeho přijetím byla nepřijatelně omezena svoboda - míněna samozřejmě svoboda kuřáků. O svobodě nekuřáků, kterých je v dospělé populaci většina, nemluvě o žádoucí ochraně dětí, tito zastánci lidských práv nemluví, ačkoliv jsou to právě nekuřáci, kdo jsou nuceni dýchat znečištěný vzduch a namísto vůně jídel či nápojů v restauracích, kavárnách či čajovnách musejí cítit spaliny z tabáku. Ti prý mají svobodu do kuřáckých restaurací nechodit, jakoby všude bylo na výběr, a nekuřáci měli vždy dost času nekuřácké hledat. Přitom již prostý fakt, že nekuřáků je v populaci více než kuřáků, usvědčuje ty, kdo mají obavy ze ztráty tržeb, že je to nesmysl. Restaurace by se tím staly atraktivnější nejen pro dospělou většinu populace, ale pro celé rodiny i s dětmi, a tržby by naopak měly vzrůst. Ostatně to potvrzují zkušenosti těch restauratérů, kteří už zákaz kouření ve svých podnicích zavedli.

 

Jistě je legitimní diskutovat o tom, zda by se stejného účelu – ochránit většinové nekuřáky před pasivním kouřením ve stravovacích, kulturních, zdravotních, školských a dalších veřejností používaných prostorech – nedalo dosáhnout jiným způsobem, než rovnou zákonem a sankcemi za jeho nedodržování. Nejjednodušší by bylo, kdyby sami kuřáci pochopili, kde a kdy ten jejich zlozvyk škodí a otravuje i ty, kdož si to nepřejí, a zařídili se podle toho. Nekouřit v restauraci, kde sousedé u stolů jedí nebo pijí, v době obědů a večeří, na zastávkách MHD plných lidí, ve výtazích obytných budov a občanského vybavení apod., by mělo patřit k minimální výbavě slušného člověka. Jenže to nefunguje, bezohlednost je často kuřákům vlastní. A tak musí nastoupit nějaký jiný způsob - např. ekonomické motivace, nebo donucovací předpis.

Restaurace, vinárny, bary, kavárny a čajovny jsou dnes soukromé, ale nejde přeci jen o majitele a hosty. Je tu i obsluhující personál, který, na rozdíl od majitelů a hostů, ve vnitřním prostředí provozoven tráví dlouhé hodiny, a má právo na práci v čistém prostředí. Pravda, i on si může svobodně vybrat, zda se nechá zaměstnat v prostředí zakouřeném, nebo s čistým vzduchem – je to jeho volba. Navíc může žádat příplatek za práci v nezdravém prostředí. Jenže, stejně jako hosté, také personál zatím platí zdravotní pojištění stejné, ať kouří, nebo ne, ale náklady na jeho léčbu platí zdravotním pojišťovnám solidárně i nekuřáci, ač nečerpají tolik na léčbu následků. Nebyla by tedy spravedlivější cesta, méně iritující „omezováním svobody“, kdyby kuřáci (ale i alkoholici, feťáci…) platili nejen víc v ceně svých drog, ale i vyšší zdravotní pojištění, a provozovatelé kuřáckých restaurací, vináren, barů, čajoven a kaváren vyšší nájmy za „vyuzené“ nemovitosti jejich vlastníkům, a také vyšší daně ze svého podnikání? To by přece byly cílené, tržně konformní ekonomické nástroje, které by působily stejným směrem, jen by tolik nedráždily vyznavače „svobody škodit“ svou direktivností. Ponechávaly by totiž lidem svobodu se rozhodovat, tedy možnost volby.

A lze zajít ještě dál. Pojmy „restaurace“ či „občerstvení“ pocházejí jistě od jiného významu, než je možnost přiotrávit se kouřem z cigaret, doutníků či dýmek. Co kdyby se tak podniky s povoleným kouřením nesměly v živnostenském povolení ani na štítu jmenovat, aby neuváděly příchozí v omyl? Pravdě odpovídající by byly názvy „kuřárna“ nebo „udírna“, možná že někdo vymyslí název ještě výstižnější („hulírna“?).

Upřímně – věří někdo, že by v mnohdy nákladně stavebně oddělených kuřárnách restaurací nesměla fungovat a také nefungovala obsluha, jak naivně navrhoval poslanec Marek Benda? Já tedy ne, a obávám se, že tomu nevěří ani Marek Benda. To byla jen taková hra, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Jak je ostatně v našem Parlamentu zvykem.

Pamatujme si to. Blíží se krajské volby, a pak za rok i volby parlamentní a presidentské. Dnešní poslanci vládní koalice, opozice ani president se zjevně jako obhájci práv nekuřácké většiny neosvědčili. Blíží se příležitost vyměnit je za jiné, kteří své sliby z programového prohlášení vlády a inauguračních řečí splní.

V Hradci Král

 

Komentáře   

0 #1 houba 2017-01-20 11:46
Zdar, jenze to by museli platit vyssi dane i sportovci a sportovni kluby...
Citovat

Warning: Parameter 2 to modChrome_artnostyle() expected to be a reference, value given in /data/www/htdocs/stuz.cz/templates/stuz16/html/modules.php on line 39

Warning: Parameter 3 to modChrome_artnostyle() expected to be a reference, value given in /data/www/htdocs/stuz.cz/templates/stuz16/html/modules.php on line 39

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License