Společnost pro trvale udržitelný život

Aktuality STUŽ

Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.

Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.

Staňte se členem STUŽ

Není nic jednoduššího, než se přihlásit.

Informace o podmínkách členství

On-line přihláška za člena STUŽ

 

STUŽ na sociálních sítích

Sledujte nás také na sociálních sítích - tam najdete aktuální informace a zajímavosti

Facebook

Twitter

(K Usnesení vlády č. 861 ze dne 26. října 2015)

V říjnu minulého roku vláda přijala usnesení vlády č. 861/2015 o Strategii přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách České republiky (dále jen Strategie) a zároveň uložila MŽP ve spolupráci s ostatními členy vlády připravit a předložit vládě do 31. prosince 2016 návrh Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu (dále jen Akční plán).

Strategie na 115 stránkách textu přehledně předkládá základní údaje o změně klimatu a jeho projevech jak z hlediska změn, trendů a dopadů ve světě a Evropě, tak na území České republiky.

V jednotlivých subkapitolách kapitoly 3. charakterizuje vlivy změny klimatu na lesní hospodářství, zemědělství, vodní režim v krajině a ve vodním hospodářství, v urbanizované krajině, vliv na biodiverzitu a tzv. ekosystémové služby, na zdraví a hygienu, na cestovní ruch, dopravu, průmysl a energetiku a na mimořádné události a ochranu obyvatelstva a životní prostředí.

Kapitola 4. se zabývá možnostmi přizpůsobení politiky za podmínek změny klimatu a jeho důsledků ve vztahu k legislativě, k ekonomii, ke komunikační strategii, k výzkumu, vzdělávání a osvětě včetně návrhu koordinace resortních politik a organizačních opatření. Jsou uváděny hrubé odhady nákladů na realizaci zmírňujících a adaptačních opatření s pokusem o srovnání předpokládaných ztrát v případě nulové varianty.

Pátá kapitola je shrnutím hlavních bodů a tezí Strategie. Příloha č.5 uvádí souhrn hlavních doporučení pro přizpůsobení se změně klimatu v ČR.

Od poloviny 20. století již několik desítek let trvající a až exponenciálně narůstající extrémy meteorologických jevů na celém světě prokazují, že změna klimatu není fikcí klimatologů a přírodovědců, ale reálným faktem s nepříznivými dopady na lidskou populaci. Nepochybně jsou to projevy přírodních dějů zesílené a/nebo vyvolané negativními vlivy civilizačního boomu. Přírodní děje probíhají všude ve vesmíru a mají svoje zákonitosti a podmínky, za kterých se mohou rozvinout a prosadit z latentního stavu. Vyvolává-li rozvoj civilizace nepochybně významné změny stavu v přírodním systému, po překonání mezí rezistence, nastoupí přírodní děje, odpovídající změněným podmínkám. Pokud jsou překročeny i meze rezilience, projevy nastupujících přírodních dějů směřují k nevratným změnám. Nové trendy svými dopady působí nepříznivě na příčinu, která způsobila změnu základního stavu (dynamické rovnováhy) až k úplné změně výchozího stavu. Zpětné dopady nastartovaných přírodních dějů mění výchozí systém. Změna základních podmínek směřuje ke katastrofě pro původní ekosystémy.

V průběhu 350 milionů let se atmosférický oxid uhličitý petrifikoval do uhlíkatých fosilií. Během sto padesáti let, zejména posledních 50 let, se spalováním uhlí a produktů ropy uvolňují tak obrovská kvanta CO2, že jeho koncentrace v atmosféře vzrostla z 280 ppmv v roce 1850 na 320 v roce 1950, na 380 v roce 2000 a na cca 400 ppmv v současnosti. {(Zatím se neuvažuje o uvolňování CO2 z moří při zvyšování průměrné teploty ani metanu (z CH 4.H2O) z tajícího permafrostu.} Takový náhlý vzrůst koncentrace plynu se změřeným skleníkovým efektem (GHG) nutně musí posilovat globální oteplování se všemi důsledky extrémních povětrnostních jevů. Typickým projevem klimatické změny jsou stále častější náhlé a silné změny proudění (vznik vichřicí, orkánů, tornád) a častější vznik bouří a záplavových srážek.

Atak jakéhokoliv činitele (jedno zda biotického či abiotického) zasáhne vždy v první řadě ten nejslabší, nejzranitelnější článek organizmu či ekosystému. Který je ten nejzranitelnější článek v českomoravském prostoru?

Česká krajina od 50 let a zejména v 70. a 80. letech minulého století utrpěla těžké šrámy kolektivizací zemědělství spojenou jak s likvidací sedláků tak jejich statků. Hektarové pozemky byly nehledě na rozdílné reliéfy a charakter krajiny sceleny na stahektarové velkolány. Meze, vrstevnicové vegetační pásy, kazy a chlumy s rozptýlenou zelení byly zlikvidovány. Pole byla vysoušena podzemními drenážemi, mokřady vysušeny potrubními odtoky, potůčky zatrubněny a zavezeny hlínou, potoky a říčky zregulovány do přímek vybetonovaných kanálů. Tím se urychlil odtok vody z krajiny a usnadnil vznik povodňových vln i při srážkách nevelké intenzity. Druhově pestrou diverzifikovanou krajinu nákladnými „melioracemi“ vysušili a pejorizovali na druhově i prostorově fádní step bez ochranné vegetace vystavenou vodní i větrné erozi.

Zvýšené nasazení strojených hnojiv náhradou za omezení až eliminaci přírodního organického hnojení a masivní nasazení pesticidů negativně ovlivnilo půdní edafon, narušilo půdní strukturu, znehodnocovalo podzemní vody dusičnany, jakož i snížilo biodiverzitu zemědělské krajiny. Nasazení výkonných těžkých strojů mělo za následek plastickou deformaci půdy; jejím zhutněním se snížila kapilarita a tím i její vsakovací možnosti (infiltrační potenciál) s důsledkem erozních splachů a postupného snižování zásob podzemních vod.

Dalšími nevhodnými agrotechnickými postupy (velkolány kukuřice na svažitých terénech, orba po svahu, každoročně opakovaně rozlehlé výměry fádních monokultur, vyřazování střídaní plodin a osevů bobovitými rostlinami pro regeneraci ornice) se obnažovala vrstva úrodné půdy, kterou bez jiných protierozních opatření splachovaly nejen záplavové deště, ale i nepříliš vydatné srážky.

Průměrné roční obsahy plavenin z území České republiky do poloviny 90tých let činily v Labi cca 400 000 t/rok, v řece Moravě cca 300 000 t ročně a Odrou odcházelo 160 000 tun za rok. V dalších letech se začal snižovat objem plavenin, avšak po povodních z let 1997 až 2013 se zejména na Labi a Moravě opět zvýšil.

Co je však děsivé? Eroze zemědělské půdy i nadále pokračuje jako za totality s tím rozdílem, že na mnohých místech se vrstva ornice snížila na minimum, někde došlo k denudaci horninového podloží. Připočteme-li k tomu ještě masové skrývky půdy na stavebních a těžebních plochách, zemědělská půda v Česku vážně ochořela. Při tom dobře ošetřovaná půda je potenciálně největším rezervoárem podzemních vod, který žádná přehrada nemůže jednoznačně nahradit.

Dobrý stav půdy je prvořadým, zcela základním předpokladem úspěchu jakýchkoliv zmírňujících a adaptačních opatření na důsledky změny klimatu. Bez urychleného provedení nápravných půdoochranných opatření včetně snížení rozlohy obdělávaných lánů, střídání plodin, obnovy protierozních zábran, zvýšení biodiverzity účelným posílení rozptýlené zeleně, a tím i celkové úpravy krajinné struktury, veškeré další mitigační a adaptační investice budou málo účinné a/nebo zcela neefektivním vyhazováním financí.

Při tom ministerstvo zemědělství disponuje velkými objemy peněz ve svých dotačních titulech. Jako první krok správným směrem stačí podmínit poskytování dotací zemědělcům provedením určitých opatření pro ochranu půdy a jejího vodního režimu. A samozřejmě provádět kontrolu plnění.

Ani kvalitu lesních půd a porostů nelze po 40 letech totality a 25 letech neoliberalizmu hodnotit jako dobrou. Kyselé imise a deště eluovaly z půdy nutriční kationty a poškodily humusovou, uhlíkatou vrstvu lesních půd (zvrat poměru C/N). Okyselení lesních půd je různé v závislosti na horninovém podloží a intenzitě a délce expozice kyselým dešťům. Na různě těžce poškozených lesních půdách jsou stromy oslabené a snadno podléhají náporům větrů, sněhu, námraz a šíření dřevokazného hmyzu a hub, jako např. píďalky březové, kloubnatky smrkové v severních Čechách či lýkožrouta severského v Jeseníkách nebo kůrovců na Šumavě.

Je to opravdový paradox. Na jedné straně se vkládají velké finanční částky na zdánlivou ochranu před povodněmi, na druhé se povodně podporují zanedbáváním základní ochrany a udržení kvality a kvantity půdy a tím i vody v krajině. Teprve budeme-li řádně pečovat o základ krajiny, o půdu ať zemědělskou, lesní či ostatní, budeme mít fundament, na kterém bude možné racionálně realizovat vodohospodářská a krajinářská účinná opatření pro zmírňování důsledků změny klimatu a adaptace.

Půda je naprostým základem jakýchkoliv úvah o zmírňování dopadů klimatické změny či úspěšného provádění adaptačních opatření. Ochrana kvality a zachování výměry zemědělských a lesních půd je prvořadou podmínkou pro možný úspěch opatření proti dopadům klimatické změny.

Zákon na ochranu zemědělského půdního fondu č. 334/1992 Sb., se záhy již v 90. letech ukázal spíše formálním a téměř neúčinným. I nadále docházelo a stále dochází k degradaci půdní struktury a ztrátám ornice nepřiměřeným odplavováním při dešťových srážkách. Stále jsou vesnice, města, železnice a silnice, vodní toky a nádrže zaplavovány bahnem, splachy úrodné vrstvy země. Důvodem byly a jsou stereotypní prokázaně nevhodné agrotechnické postupy.

Od konce Druhé světové války odnětím zemědělské půdy ze ZPF pro účely výstavby, dopravy a těžby byla ztracena zemědělská půda ve výměře Plzeňského kraje. Úbytek zemědělské půdy však ani po roce 2014 nepolevuje. V posledních letech se denně zmaří 12 – 15 ha zemědělské půdy. Před násilnou kolektivizací v 50. letech minulého století taková výměra představovala slušně prosperující střední statek. Tenkrát ho zlikvidovalo politické násilí, dnes to hravě zvládne maximalizace zisku.

Navíc od roku 1990 dochází k trvale neudržitelnému úbytku chovu dobytka, jehož chlévská mrva je důležitou součástí při tvorbě struktury úrodné („humusové“) vrstvy ornice. Stavy skotu klesly z 3 506 222 kusů v r. 1990 na 1 363 213 ks v roce 2010, tj. na necelých 39%. Klesající trend stále trvá. Dobytčí jednotka (ks/ha ZP) za 20 let klesla z cca 0,82 DJ (srovnatelných s Rakouskem nebo Německem) v roce 1990 na 0,45 DJ v roce 2010. Není pochyb o tom, že nedostatek chlévské mrvy orné půdě chybí. Stavy prasat klesly za minulých 25 let na jednu třetinu. Organický odpad se zpracovává na bioplyn.

Velkými zásobárnami vody jsou lesní ekosystémy. Řada z nich je legislativně zahrnuta do 4 národních parků, 26 chráněných krajinných oblastí (CHKO) a 20 chráněných oblastí přírodní akumulace vod (CHOPAV). Ale MŽP bylo odňato právo a povinnost závazného stanoviska ke zcizování státních lesů v CHKO. Klimatická změna ovlivní strukturu lesů. Je nutné nastávající změny sledovat a přizpůsobovat jim zásady OPRL a LHP, jak vyplývá i ze schváleného Národního lesnického programu NLP II. i z Koncepce lesnické politiky ČSSD (2009-2013).

Lesy nelze oceňovat z hlediska maximalizace soukromých zisků, ale pro jejich významný ekosystémový vliv na stabilizaci celé krajiny zejména v době klimatické změny hodnotit jako bohatství veřejného zájmu. Proto je nezbytné, aby státní lesy zůstaly i pro budoucnost ve vlastnictví státu. Tzn., aby § 4 z.č. 289/1995 Sb., lesního zákona, byl doplněn odstavcem o nezcizitelnosti státních lesů. Právě to je praktickým naplňováním Strategie zmírňování dopadů klimatické změny a adaptace.

Ochrana bonity i rozlohy nezastavěné půdy a jejího vodního režimu je nevyhnutelným základem všech opatření, která by mohla zmírňovat dopady klimatické změny. Proto jakákoliv strategie či akční plán na zmírňování důsledků klimatické změny a adaptace musí v první řadě vycházet a stavět na zemi, tj. na důsledné ochraně zemědělského půdního fondu (ZPF). Úspěšnost všech ostatních opatření je přímo závislá na půdě, je funkcí závislou na půdě. Proto je naléhavá co nejrychlejší praktická realizace z.č. 41/2015 Sb., novely zákona o ochraně ZPF.

S půdou souvisejí vodohospodářská opatření ať přírodě blízká jako jsou revitalizace toků a další opatření pro udržení vody v krajině, nebo technická jako jsou nádrže pitné vody pro obyvatelstvo či vody pro průmyslové a energetické účely. Proto jsou důležitá urychlená provedení jednotlivých i komplexních pozemkových úprav s využitím pozemků v majetku státu.

Půda je základní složkou přírody a krajiny, jejíž stav v dlouhodobém horizontu ovlivňuje rozvoj nejen národního hospodářství, ale i národní kultury a vyspělosti.

Ochrana a zlepšování kvality půdy je základní podmínkou úspěchu Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách České republiky.

V Praze dne 5. června 2016

Vladimír Valenta

 

You have no rights to post comments

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License