Společnost pro trvale udržitelný život

Aktuality STUŽ

Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.

Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.

Starší Aktuality najdete zde

Staňte se členem STUŽ

Není nic jednoduššího, než se přihlásit.

Informace o podmánkách členství

On-line přihláška za člena STUŽ

 

STUŽ na sociálních sítích

Sledujte nás také na sociálních sítích - tam najdete aktuální informace a zajímavosti

Facebook

Twitter

Svět kolem nás i my sami jsme dynamické, nikoliv statické systémy. Mění se fyzické a smysly přímo vnímané prostředí, ale i neviditelné podmínky našeho života, jako je občanská komunita a její pravidla, životní úroveň, mezinárodní vztahy, globální i kosmické souvislosti našeho bytí. Tyto změny na různých hierarchických úrovních mají i různé rychlosti, vystavující nás zkoušce, jak obstojí naše adaptační schopnost se jim přizpůsobit nebo jim bránit. Jsem přesvědčen, že na každé hierarchické úrovni existuje určitá mez, míra změn, která, je-li překročena, projeví se to v mírnějších případech naším diskomfortem, v závažnějších a dlouhotrvajících, spolu se synergickými a kumulativními účinky pak poruchami zdraví, ať už fyzického, nebo duševního. Krajina pod Krušnými horami, devastovaná již desítky let povrchovou těžbou hnědého uhlí, kameniva, kaolinu, emisemi také z těžkého chemického, strojírenského a chemického průmyslu i energetikou, založenou na spalování hnědého uhlí, je v tomto smyslu obrovskou zkušební laboratoří, co člověk, poškozované přírodní i lidmi vytvořené dědictví „vydrží“ a přežije k užitku dalších generací.

Úvod

Vážené dámy, vážení pánové,

Rád bych zde prezentoval problémy Podkrušnohoří na pozadí dvou tezí, ke kterým mne přivedly celoživotní zkušenosti z mého oboru územního plánování a péče o životní prostředí, ale které jsme se ve škole, možná ke škodě oboru, neučili.

První zní tak, že my lidé jsme v mnohém - nejen ve fyzickém, ale i duchovním slova smyslu formováni prostředím, ve kterém jsme se narodili a prožili dětství. Pokud to bylo prostředí zdravé, bohaté na podněty a krásné, utváří se naše zdraví i duchovní bohatost jinak, než pokud to prostředí je nějak stigmatizováno, deformováno, degradováno. Takové prostředí může způsobit nemoci, jizvy, problémy a vady i v našem životě.

Druhá zní tak, že každý jedinec má jen určitou kapacitu, míru vnucených (tedy jím samotným nechtěných a nezpůsobených) změn v jeho fyzickém, přírodním i sociálním prostředí, a je-li tato míra překročena, projeví se to stresem, nemocí, diskomfortem, v krajním případě až ohrožením či zkrácením života.

Nejen Ústecký kraj v oné pánevní oblasti pod Krušnými horami, o kterém budu mluvit, ale i Karlovarský kraj v Chebské a Sokolovské pánvi, či Ostravsko – Karvinsko, jsou v tomto smyslu laboratořemi lidské adaptability a odolnosti, ale i křehkosti, lidskosti, kreativity a oduševnění, která se skrze traumata zdejšího osídlení i krajiny znovu a znovu klubou na denní světlo, jak bude zřejmé z jiných příspěvků této konference.

Lékaři tu už dlouho (zhruba od 70-tých let minulého století) upozorňují na zkrácený věk dožití, na vyšší výskyt předčasně narozených a nedozrálých dětí, jejich zvýšenou nemocnost, zpožďování jejich fyzického i duševního vývoje, na zvýšené výskyty rakoviny, kardiovaskulárních nemocí, onemocnění plic a dýchacích cest, na problémy s plodností u mužů i žen, v posledních letech pak díky rozvoji vědy i na přenos některých dispozic k těmto nemocem genetickou výbavou i do dalších generací populace v celé této oblasti. Empirii a odborné odhady příčin od 90. let minulého století nahradil díky MŽP, ÚEM AV ČR, pediatrických ordinací a hygienických stanic seriózní výzkum souvislostí mezi stavem životního prostředí, jak se zhoršovalo od 60-tých do 90-tých let minulého století, a zdravotním stavem různých věkových skupin obyvatel. Takový výzkum představoval v minulých dvou desetiletích zejména tzv. „Program Teplice“, zkoumající vzorky obyvatel z okresů Teplice v tehdejším Severočeském a Prachatice v Jihočeském kraji.

Čím se ale lékaři zatím nezabývali, jsou vlivy na duševní pohodu a zdraví, na sociální aspekty soužití obyvatel ve zdejších - nižší průměrnou úrovní vzdělání, kulturními odlišnostmi, životního stylu a očekávání, ale také vyšší kriminalitou deformovaných komunitách. I toto „sociální prostředí“ totiž traumatizuje kulturnější a citlivější jedince do té míry, že se u nich mohou projevovat nejdříve nespecifické psychosomatické potíže, přerůstající časem v naplno se manifestující duševní nebo fyzickou nemoc. Jsem přesvědčen, že v „kruhové obraně“, jakou představuje náš imunitní systém, může „povolit“ nejslabší článek obranného řetězu jinde, než by odpovídalo jednoduchým příčinným souvislostem. A že jestli nějaký článek „povolí“, závisí do značné míry s počtem, intenzitou a charakterem změn v našem okolí a na tom, zda se jim dokážeme ubránit nebo přizpůsobit.

Specifika Podkrušnohoří je právě v tom, jakou obrovskou míru změn tento region zažil a nadále zažívá v posledním století.

Ve fyzickém, smysly vnímaném prostředí to byla především obrovská změna související se zásadní změnou ekonomického profilu. Zatímco ještě počátkem 20. století se jednalo sice již o kraj průmyslový, ale kraj především s lehkým průmyslem textilním, keramickým, sklářským, elektrotechnickým, dřevozpracujícím, potravinářským a jen s lehkým strojírenstvím, s převážně hlubinnými, a jen plošně málo rozsáhlými uhelnými doly, jehož největší Ervěnická elektrárna měla instalovaný výkon jen 70 MW, za 2. světové války a zejména v desetiletích po ní se stal krajem velkoplošné a krajinu i osídlení devastující povrchové těžby uhlí, vysokého soustředění výroby elektřiny a tepla se souhrnným instalovaným výkonem téměř 9 000 MW, s téměř zlikvidovaným zemědělstvím, s imisemi těžce poškozenými lesy na Krušných horách, s likvidací lokálních podzemních zdrojů pitné vody a s nutností obrovských dálkových převodů povrchových vod, s bezprostředním ohrožením zdrojů lázeňsky využitelných mineralizovaných a termálních vod, s postupnou likvidací více než stovky sídel, včetně historického, 650 let starého královského města Mostu kvůli ani ne 30 letům těžby uhlí pod ním. K tomu se díky neuspokojivému ekonomickému vývoji koncem 20-tých a začátkem 30-tých let minulého století a latentní řevnivosti mezi Čechy a Němci znovu otevřely staré rány z dob národního obrození a rozpadu Rakouska- Uherska, které vyústily ve vyhnání nejdříve před válkou českého, ve válce židovského a po válce německého obyvatelstva. Úbytek byl po válce zčásti kompenzován lidmi z vnitrozemí, z nichž část po vyrabování německých nemovitostí zase odtáhla a jen část zůstala natrvalo, ale také násilně nahrazován dosídlenci z Podkarpatské Rusi, Maďarska, Slovenska, Rumunska, Bulharska, východními Romy. Tedy vesměs lidmi s jinou životní zkušeností, jinou kulturou i náboženstvím, s jinými zvyky, s jinou, obvykle nižší kvalifikací a hospodářskou zkušeností, než vyhnaní Němci. Byly přerušeny po staletí vytvářené vazby mezi krajinou, jejími hodnotami a přírodními zdroji, a lidmi osidlujícími nově toto území. Mnohým se zdálo být spíše zbytky po nepříteli, snadnou kořistí, než hodnotou, kterou je třeba chránit. Po roce 1948 se s nástupem komunistů k moci překotně měnily i ekonomické a právní poměry a bouraly se morální zábrany ochrany integrity a svobody jednotlivců, jejich majetků, lámaly se staleté zvyklosti a tradice, vazby mezi půdou a hospodářem, mezi dělníkem a zaměstnavatelem, obchodníkem, zbožím i zákazníkem. Právě synergické a kumulativní působení a intenzita všech těchto změn možná vysvětluje ono obecné „zpustnutí mravů“, ke kterému zejména v Podkrušnohoří, ale také na Ostravsku – karvinsku došlo a ze kterého jsme se dosud, přes čtvrtstoletí návratu svobody a formálně demokratických poměrů, nedokázali „vyhrabat“. Co horšího, nedokázali jsme se z nepříznivého vývoje ani poučit a po krátkém období zlepšení pokračujeme v některých nepříznivých trendech v krajině, přírodě, v osídlení i v tamní společnosti.

Co jiného je pokračování ve velkoplošné devastaci krajiny i za limity, stanovenými před 24 lety jako nepřekročitelné, jako je nedávné rozhodnutí vlády o jejich posunu na Velkolomu Bílina, ohrožující zdraví obyvatel Mariánských Radčic, Braňan, Louky u Litvínova a Lomu u Mostu? Co jiného je opakované zpochybňování limitů u Velkolomu ČSA, hrozící likvidací města Horní Jiřetín, osady Černice, ohrožení zdraví obyvatel jihozápadní části Litvínova a ztrátou více než 4 tisíc pracovních příležitostí v chemičkách v Záluží? Co jiného je fakt, že ve státě, kde se rozkradly desítky miliard korun, se nenajde 95 milionů korun na pokračování sledování korelací mezi stavem životního prostředí a zdravím populace po 25 a více letech, aby se exaktně ověřily i dlouhodobé dopady na zdraví tehdejších dětí a dnešních dospělých a lépe se cílila opatření k ozdravení oblasti? Vládě nestačí fakt, že i po 25 letech je průměrný věk dožití mužů i žen v SHP o 2 roky kratší než průměr celé ČR a o 4 roky kratší, než v nejzdravějších krajích? Kde je Ústavou deklarovaná rovnost občanů a právo na stejné životní podmínky?

Dovolte mi uvést zde v PowerPointové prezentaci pár obrázků z přípravy územně plánovací dokumentace (ZÚR Ústeckého kraje) v Severočeské hnědouhelné pánvi od hlavního projektanta Ing. arch. Karla Beránka, CSc., ilustrujících onu míru změn v krajině, přírodě i v osídlení, ke které by došlo prolomením limitů na Velkolomu ČSA, o které tu hovořím.

obr. 1 Rozdílné podmínky v Severočeské hnědouhelné pánvi (SHP-440 000 obyvatel tj. přes 50% obyv. Ústeckého kraje):

Ústecko a Teplicko - těžba uhlí ukončena a proběhly rekultivace území; Chomutovsko - těžba je územně vyřešena s předpokladem dotěžení ložisek cca 20 let; Mostecko a Litvínovsko – dlouhodobá územně v zásadě vyřešená, dodrží-li se limity, perspektiva těžby (až cca do 2060), kromě lomu ČSA.

obr. 2 Z obrázku je zřetelné, jak silně je Mostecko a Litvínovsko zatíženo těžbou uhlí a těžkou průmyslovou výrobou, územně vyřešený postup má lom Vršany (cca do r. 2060), za zcela stabilizovaný nelze pokládat postup lomu Bílina, kritická je však situace lomu ČSA, kde periodicky vyvstává spor o dodržení územně ekologických limitů těžby (ÚEL), kterých bude dosaž eno cca v r. 2020.

obr. 3 Územní důsledky překročení ÚEL lomu ČSA: další poškození sídelní soustavy Mostecka a Litvínovska, Podkrušnohoří a Krušnohorské krajiny; s důsledky pro stav životního prostředí, sociální a podnikatelskou oblast -zejména by došlo ke zboření Hor. Jiřetína a osady Černic, negativními vlivy by byl zasažen Litvínov, horské osídlení a postupně i město Most. Vlivy těžebních činností lomu ČSA by se prodloužily cca o dalších 50 až 100 let (II., III. a IV. Etapa těžby), celkem by jimi bylo zasa ženo asi 10 obcí s cca 100 000 obyvateli.

obr. 4 V případě prolomení ÚEL: těžba uhlí a podmiňujícími stavby naruší lesnatou krajinu pod zámkem Jezeří a na úpatí Krušných hor (biocentrum a lesy zvláštního určení), dojde k přerušení silnice k zámku Jezeří (nejistota zda je možné zřízení náhradní silnice v komplikovaných územních podmínkách), převedení horských potoků novými štolami a zářezy po úbočí Krušných hor pro ochranu lomu, zvýší se riziko dalších sesuvů půdy v Krušných horách (zvláště zvýšené riziko nad osadou Černice).

obr. 5 Příklady sesuvů půdy pod zámkem Jezeří (teprve nedávno zahlazené) jako důsledky povrchové těžby uhlí na úpatí Krušných hor; sesuvy půdy v Krušných horách v důsledku těžby uhlí se pravidelně opakují od drobných až po rozsáhlé sesuvy milionů m3, ke kterým došlo v letech 1984, 2005, 2011, a dochází nadále …

obr. 6 Důsledek prolomení ÚEL na lomu ČSA: zboření obce Horní Jiřetín a osady Černice; nutnost přestěhování cca 2000 obyvatel, snížení sídelní a rekreační hodnoty horských obcí (zejména Nová Ves v Horách, Hora sv. Kateřiny) - zhoršením jejich dopravní dostupnosti, ztrátou navazujících sídel v podhůří, působením rozsáhlého prostoru, narušeného těžbou uhlí.

obr. 7 Zbořením obce Horního Jiřetína a navazující osady Černice by došlo ke ztrátě urbanistických a stavebních hodnot, včetně významných kulturních památek, zmaření investic do rozvoje technické a dopravní infrastruktury, včetně z prostředků EU zčásti hrazené výstavby kanalizace a ČOV, výstavby rodinných domů, došlo by ztrátě místní občanské vybavenosti a ztrátě cca 400 pracovních míst.

obr. 8 Důsledek prolomení ÚEL na lomu ČSA: po několik desetiletí se stupňující zhoršování životního prostředí v západní části Litvínova (hlučnost, prašnost, ztráta krajinného zázemí – samovolně ozeleněná Hornojiřetínská výsypka s izolační funkcí vůči chemické výrobě, vizuální kontakt s vytě ženým územím); Předvídatelné důsledky: znehodnocování stavebního fondu bytových a rodinných domů, ztráta rozvojových mož ností území, prohloubení existujících sociálních problémů s vážnými důsledky pro celý Litvínov.

obr. 9 Důsledky těžby ČSA ve výhledové III. a IV. etapě: zboření výrobního areálu v Záluží u Litvínova včetně jeho napojení na republikové a evropské produktovody, zrušení cca 4000 pracovních míst (současný stav) a navazujících pracovních míst, přerušení dopravního a technického koridoru aglomerace Most – Litvínov; Město Litvínov a Meziboří s cca 35 000 obyvateli by se ocitly v polovičním obklíčení těžebním územím.

obr.10 V případě prolomení ÚEL lomu ČSA a plánování III. a IV. těžby: ztráta perspektiv rozvoje výrobního areálu v Záluží u Litvínova, nutná by byla dlouhodobá příprava na jeho zrušení či málo realistické úvahy o jeho přesunutí jinam, zpochybnění plánovaného zkapacitnění a modernizace dopravního a technického koridoru aglomerace Most – Litvínov

(cca 90 000 obyvatel).

obr.11 Dlouhodobý negativní vliv těžby uhlí lomu ČSA ve III. a IV. etapě na město Most (cca 60 000 obyvatel), zhoršení perspektiv rozvoje a ve výhledu i riziko poškození budovaného severního rekreačního zázemí města; během mnoha desetiletí se přibližující těžební fronta lomu až na vzdálenost stovek metrů od areálu Vrbenský a jezera Most.

obr.12 Znázornění rizikového přiblížení těžby lomu ČSA ve III. a IV. etapě od severu ke vznikajícímu rekreačnímu prostoru města Most v okolí napouštěného jezera Most.

obr.13 Závěrem - při respektování územně ekologických limitů (ÚEL) lomu ČSA lze předpokládat následující příležitosti k rozvoji území Mostecka–Livínovska, Podkrušnohoří a přilehlé části Krušných hor:

· Potvrzení stability sídelní soustavy Mostecka - Litvínovska s příznivými vlivy na sociální i podnikatelskou sféru v tomto regionu; včetně potvrzení perspektivy existence výrobního areálu v Záluží u Litvínova a dopravně technického koridoru Most - Litvínov.

· Zachování Horního Jiřetína a Černic a potvrzení a zatraktivnění územních podmínek pro rozvoj obce.

  • Zachování kvality životního prostředí západní části Litvínova a zachování podmínek pro rozvoj této části města, tím i celého Litvínova a aglomerace Most – Litvínov.

· Příznivější územní předpoklady pro rozvoj sídelní i rekreační funkce navazujícího horského osídlení (zejm.Nová Ves v Horách, Hora sv. Kateřiny, Klíny u Litvínova aj.).

  • V relativně krátkodobém horizontu po dokončení těžebních činností a cca po roce 2020 zahájení rekultivace exponované krajiny pod Jezeřím (obnova jezera v jeho historické poloze), která se významně podílí na vnímání stavu území celého Mostecka (přeneseně i celého Ústeckého kraje).

· Zásadní zlepšení podmínek pro další existenci památkového souboru zámku Jezeří a arboreta Jezeří – symbolické kulturní a krajinné dominanty Mostecka.

  • žba uhlí bez překročení ÚEL lomu ČSA znamená též omezení objemu jeho spalování v elektrárnách a zmenšení míry emisí škodlivých látek v ovzduší v prostoru Ústeckého kraje.
  • Možnost v budoucnu částečně využít ložiska hnědého uhlí v centrální části SHP alternativními metodami bez povrchové těžby, například pro perspektivní potřeby chemické výroby aj. (příkl. žba v dole Centrum).

Je únosné, aby k té obrovské míře a závažnosti změn, které již v území proběhly, došlo na popsané další změny bez újmy na kvalitě prostředí a zdraví lidí? Je to na nás a naší současné i budoucích politických reprezentacích. Zda budeme pokračovat jako dosud, nebo se konečně obrátíme na trajektorii dlouhodobě udržitelného vývoje. Zatím bohužel pokračujeme v minulých trendech, ignorujeme potřeby obyvatel tohoto kraje i naše závazky vůči Evropě a světu, související s potřebou omezit rozsah globálních změn klimatu, jak o tom hovoří závěry z klimatického summitu v Paříži. Je na čase to změnit.

Děkuji Vám za pozornost.

 


Warning: Parameter 2 to modChrome_artnostyle() expected to be a reference, value given in /data/www/htdocs/stuz.cz/templates/stuz16/html/modules.php on line 39

Warning: Parameter 3 to modChrome_artnostyle() expected to be a reference, value given in /data/www/htdocs/stuz.cz/templates/stuz16/html/modules.php on line 39

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License