Ve dnech 19. – 21. září 2014 se konalo v penzionu Jurika v Bobrovci už 20. setkání členů české i slovenské Společnosti pro trvale udržitelný život v Západních Tatrách, kde před 19 lety zahynuli pod lavinou v dolině Parichvost Josef Vavroušek s dcerou Petrou (první setkání se konalo již v roce tragédie, proto nesouhlasí počet let a počet setkání). Josef by se letos v září dožil 70 let a za rok to bude už 20 let, co ho postrádáme. Po několika letech nižší účasti se letos řady návštěvníků opět rozrostly na 19 lidí, po letech zdravotních problémů se opět zúčastnila a statečně došla až k mohyle a zpět Eva Vavroušková, slavící narozeniny v září stejně, jako je slavil Pepík.
Slovenští kolegové pochod přihlásili i jako součást celosvětové kampaně na podporu opatření proti lidmi vyvolaným klimatickým změnám, která vyvrcholila téhož dne na celém světě pochody ekologických aktivistů před úterním „klimatickým summitem“ OSN v New Yorku. Počasí bylo tentokrát doslova „aprílové“. Ráno polojasno, chladno, při vstupu do Jalovecké doliny se zatáhlo a začalo pršet, takže na první občerstvovací stanici pod přístřeškem přišli všichni zmoklí. Když se navíc ukázalo, že most přes Jalovecký potok vzala při nedávné vichřici voda, někteří (včetně mne) to vzdali a vrátili se. Během svačiny, přípitku „něčím na zahřátí“ a hloubání, jak potok překonat po kamenech a padlých kmenech stromů, se však opět mraky rozestoupily a načas dokonce vysvitlo slunce. To většinu účastníků povzbudilo k vylepšení přechodu přes potok dalšími kameny a k pokračování v cestě. Nebe se však zamračilo a sprchlo během dne ještě jednou, a bylo tak možné pořídit fotografie se skutečně dramatickými mraky nad horami. Po výstupu do doliny Parichvost k mohyle zahynuvších se ti nejzdatnější vydali i na Baníkovské sedlo a dál, čímž ovšem přišli o potěšení navštívit v otvíracích hodinách salaš Pastierska u Jalovce, vypít si pohár žinčice a nakoupit si produkty z ovčího mléka. V pátek a v sobotu večer se účastníci už tradičně informovali o aktuální politické a hospodářské situaci ve svých zemích i ve světě, v environmentální a sociální oblasti, v obou pořadatelských organizacích STUŽ, a také plánovali budoucnost. Někteří si jako přídavek dopřáli i nedělní doprovodný program s výletem na zajímavá místa v okolí místa konání. Letos to byl výlet na archeologickou lokalitu Havránok s pozůstatky keltského osídlení nad nivou Váhu s Dr. Pietem a prohlídka obnovených fresek v ranně gotickém kostele v Martinčeku u Ružomberoku.
Letos se po oba večery probírala zejména politická situace v obou zemích před volbami do místních zastupitelstev, reakce obou vlád a parlamentů na krizi na Ukrajině, postavení nevládních neziskových organizací a aktivistů. Vzpomínalo se nad z dataprojektoru promítanými fotografiemi z dřívějších Memoriálů i jiných akcí STUŽ v České i Slovenské republice na ty, kdo už mezi námi nejsou, i na ty, kdo se letos nemohli z různých důvodů zúčastnit. Z úst Mikuláše Huby padl jako námět pro další léta návrh, zda by zajímavosti programu a tím i účasti na příštích Memoriálech neprospělo, kdyby nebyly stále na stejném místě, ale konaly se v zajímavých místech ČR i SR střídavě a byly spojeny s exkurzí do nových míst a problémů ochrany přírody, krajiny, životního prostředí lidí. Přišlo by se tak sice o každoroční kontakt účastníků s místem skonu Josefa a Petry Vavrouškových, ale nikoliv s jejich odkazem a záběrem jako předsedy Federálního výboru pro životní prostředí ČSFR, s působností v obou dnes rozdělených státech.
Zatímco česká část účastníků letos přivezla na Memoriál jen několik čísel Zpravodaje STUŽ, slovenská dala k dispozici publikaci o díle slovenského abstraktního malíře Roberta Bruna a 3 publikace Maňa Huby – Ekoblogy s ilustracemi Fera Guldana, Môj vesmír a Môj vesmír II, obsahující jeho glosy k dřívějším i aktuálním problémům ochrany přírody a krajiny, kultury, architektury, politiky, a také „medailonky“ rozsáhlé množiny známých, spolupracovníků a celých občanských komunit, kteří a které se vepsali pozitivně do jeho paměti. Je obdivuhodné, co vše stačí Maňo Huba vedle činnosti poslance, vědce a pedagoga stihnout i na poli osvěty, publikační činnosti, občanské angažovanosti v nevládních hnutích i na mezinárodní environmentální scéně.
Od sobotního večera a nedělního dopoledne se účastníci postupně rozjížděli do svých domovů plní nových dojmů a s „dobitými bateriemi“ z velmi přátelského setkání. Osobně jsem velmi zvědav, s jakým závěrem bude v obou národních organizacích STUŽ přijat onen námět Maňa Huby, aby se stal Memoriál tak trochu „putovní“, se střídáním v ČR i SR. Mně se ten námět líbí a dovedu si představit v ČR hned několik míst, kam slovenské přátele po letošním úspěšném květnovém mezinárodním semináři v DOTEKu v Horním Maršově v Krkonoších dále pozvat. Šumava (s problematikou managementu lesů), styk CHKO Lužické hory, České středohoří a NP České Švýcarsko (s problematikou cestovního ruchu), Krušné hory a Podkrušnohoří (s problematikou vlivu povrchové těžby a energetiky na přírodu, krajinu i osídlení a překonávání důsledků vyhnání Němců po 2. světové válce), Český ráj (s problematikou vzniku a správy geoparků) a jistě lze přidat v Čechách, na Moravě i ve Slezsku další, pokud se najdou lidi, schopní a ochotní je připravit. Máme tedy všichni o čem přemýšlet.
V Hradci Králové dne 24. září 2014