S lecčíms je možno v tomto zamyšlení souhlasit, s některými věcmi ale ne. Určitě v demokracii neplatí, že menšina ustupuje většině. Demokracie je diskuse, menšiny a většiny jsou uskupení jen přechodné, kromě toho většina má málokdy pravdu. Proto v demokracii (ale ne v diktatuře) má menšina šanci svým zaujetím, vytrvalostí, ano i zdánlivě nesmyslným a neúčelným vzdorem, nakonec většinu udolat, přesvědčit o své pravdě. Kterou pak zase začne zpochybňovat jiná menšina. To je mechanizmus pokroku, to je mechanizmus bránící stagnaci a úpadku společnosti. Ve srovnání s tím se stává naprosto nepodstatným fakt, jestli se nějaký dopravní okruh postaví dříve nebo později, nebo zda se od něj vůbec upustí. Život nakonec řešený dopravní problém i tak vyřeší. Demokratický deficit se řeší o hodně hůře, má totiž sklon dosti rychle se zvětšovat, jakmile demokracie vyklidí sebemenší prostor...