| Rok | Leden - Červen | Červenec - Prosinec |
| 2007 | Německo | Portugalsko |
| 2008 | Slovinsko | Francie |
| 2009 | Česká republika | Švédsko |
| 2010 | Španělsko | Belgie |
| 2011 | Maďarsko | Polsko |
| 2012 | Dánsko | Kypr |
| 2013 | Irsko | Lotyšsko |
| 2014 | Řecko | Itálie |
| 2015 | Litva | Lucembursko |
| 2016 | Nizozemí | Slovensko |
| 2017 | Malta | Velká Británie |
| 2018 | Estonsko | Bulharsko |
| 2019 | Rakousko | Rumunsko |
| 2020 | Finsko |
Lucembursko, Polsko a Malta dostali první varování pro nedodání národních zpráv o emisích skleníkových plynů. Polsko a Malta jsou první z nových členských zemí, kterým hrozí žaloba pro neplnění legislativy.
Irsku hrozí hned tři žaloby - v prvním případě říká Komise, že Dublin ignoruje rozhodnutí Evropského soudního dvora (ESD) z roku 2004 o neúplném splnění rozhodnutí EU o vyloučení látek ohrožujících ozónovou vrstvu. Tato skutečnost umožňuje Irsko pokutovat. Dublin také čelí bezprostřední hrozbě soudního řízení pro další dvě porušení evropských zákonu - nedostatečné čištění odpadních vod v rozporu se směrnicí o čištění municipálních odpadních vod a pro nedostatečnou implementaci směrnice EIA.
Španělsko je napadáno pro ignorování rozhodnutí ESD z roku 2003, které říká, že pět španělských skládek odpadu je provozováno v rozporu s rámcovou směrnicí o odpadech. V druhém případě je k ESD dávána žaloba na Španělsko pro neprovedení přiměřené procedury EIA plánů na výstavbu letiště v blízkosti ptačí oblasti.
Také Německo neprovedlo patřičným způsobem proceduru EIA pro elektrárnu, spalující odpadní dřevo. Řecko porušilo rámcovou směrnici o odpadech a směrnici o skládkách v případě dvou skládek na ostrově Kréta. Oba státy dostanou poslední varování, které předchází podání žaloby k ESD.
Další podrobnosti viz http://europa.eu.int/comm,
tisková zpráva o Lucembursku, Polsku a Maltě http://europa.eu.int/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/05/416,
o Irsku a Německu http://europa.eu.int/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/05/411,
o Španělsku http://europa.eu.int/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/05/417
a o Řecku http://europa.eu.int/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/05/418.
Cílem reformy je zvýšit inovativnost a konkurenceschopnost evropského průmyslu, zajistit dostatek informací o produkovaných chemikáliích a lépe chránit životního prostředí a zdraví lidí před nebezpečnými chemikáliemi. Zda se to podaří, rozhodnou Evropský parlament a Evropská komise, patrně koncem roku 2006.
"Staré" a "nové" chemické látky
Asi 100 tisíc chemických látek, které byly uvedeny na trh do roku 1981, je podle Evropské environmentální agentury v EU evidováno v registru EINECS (European Inventory of Existing Commercial Substances). Zjednodušeně se jim říká “staré” látky na rozdíl od “nových”, jež byly na trh uvedeny a registrovány po roce 1981. U "nových" látek byly zavedena povinnost prověřit účinky na lidské zdraví i životní prostředí, která se vztahovala na každého, kdo vyrobí nebo doveze více než 10 kg "nové" substance.
V současnosti je v EU v prodeji asi 30 - 70 tisíc látek, z nichž u 75% je známo jen málo o jejich toxicitě. Drtivou většinu stávající produkce tvoří “staré” látky, na které se bohužel doposud systém povinného hodnocení zdravotních a ekologických dopadů nevztahoval. Pouze u hrstky "starých" látek byla dokončena studie zdravotních a environmentálních rizik, ale u většiny je stále není známo jen málo o osudu v prostředí a rizicích pro lidské zdraví. Mnohé nebezpečné látky se stále běžně používají, a to i jako součást spotřebního zboží (např. bromované zpomalovače hoření, organické sloučeniny cínu, alkylfenoly, chlorované parafíny, ftaláty). Pokračovaní ve výrobě a používání "starých" látek je dnes bohužel pohodlnější než investovat do vývoje bezpečnějších alternativ, které již povinným testováním projít musejí.
Neúnosnost stávající situace si uvědomují nejen lékaři či toxikologové, ale i politici, ekonomové a moderní průmysloví manažeři. Přítomnost mnoha nebezpečných látek prakticky na jakémkoli místě planety kromě negativních dopadů na zdraví lidí a životní prostředí (a s nimi spojenými ekonomickými ztrátami) také poškozuje kredit chemického průmyslu a potenciál jeho budoucího rozvoje. Ilustrativním příkladem může být horká debata posledních měsíců o odsunu ústecké Spolchemie z centra města.
REACH - návrh nové chemické politiky EU
Nově navržený systém registrace, evaluace a autorizace chemických látek (REACH) by se měl týkat chemikálií vyráběných nebo dovážených do EU jedním subjektem v množství větším než 1 tuna ročně, tedy asi 30 tisíc látek. REACH stanovuje 4 kategorie dle roční produkce (do 10, do 100, do 1000 a nad 1000 tun), pro které jsou odstupňovány nároky na požadované informace i časový harmonogram. Látky dodávané v množství nad 1000 t/rok jedním podnikatelským subjektem bude nutno prověřit do 3 let od vstupu legislativy v platnost. Až 11 let budou mít na registraci subjekty vyrábějící do 1 tuny jednotlivé látky ročně.
Patrně jen třetina z asi 30 tisíc látek, na něž se REACH vztahuje se podrobí povinné registraci (zbytek představují např. polotovary, s nimiž uživatel nepřichází do styku či směsi tvořené registrovanými složkami). Z těchto cca 10 tisíc chemikálií bude asi 80 % pouze registrováno, neboť nepůjde o látky příliš nebezpečné. Zbývajících asi 20 % látek má projít komplexním testováním, které bude povinné pro látky karcinogennní, mutagenní, perzistentní, ovlivňující reprodukci nebo akumulující se v živých organismech. Na základě řádně provedeného zhodnocení účinků (evaluace) bude látkám udělena autorizace, která by mohla specifikovat podmínky bezpečného užití, případné jeho omezení.
Odpovědnost za registraci ponesou sami výrobci, případně dovozci látky. Podmínky pro přezkoumání (evaluaci) však musí vytvořit jednotlivé členské státy prostřednictvím sítě autorizovaných pracovišť. Nově má být zřízena Evropské agentura pro chemické látky, která bude zpracovávat registrační dokumentace od výrobců a dovozců i výsledky evaluace. Agentura provede konečné posouzení látky a návrh rozhodnutí předloží Evropské komisi, která vydá autorizaci pro uvedení látky na trh EU.
REACH zohledňuje možnosti malých a středních firem, které mohou danou substanci registrovat kolektivně a podstatně tak ušetřit náklady. Navíc průmysloví uživatelé chemikálií se budou moci odvolat na registraci provedenou svými dodavateli. Firmy dále budou mít možnost zapojit se do výměny údajů o chemikáliích, využívat dostupnou literaturu i dříve provedené zkoušky, aby se omezily náklady na registrace nebo např. zbytečné opakované testování chemikálií na zvířatech. Výzkum a vývoj nových látek bude možné bez registrace provádět po dobu 5 let, navíc s možností odkladu o dalších 5 let.
Co přinese REACH?
Evropská komise předpokládá, že nová chemická politika (REACH) přinese tyto výsledky:
· odstraní dosavadní diskriminaci “nových” látek vůči “starým”
· bude stimulovat výzkum a rozvoj nových technologií
· zvýší konkurenceschopnost evropského chemického průmyslu v celosvětovém kontextu
· zlepší management chemických látek a zvýší úroveň chemické bezpečnosti v zemích EU
· zvýší úroveň bezpečnosti práce zaměstnanců a sníží náklady ochranu zdraví při prácí
· sníží společenské náklady na léčbu chronických onemocnění spojených z působením chemikálií
· zvýší úroveň ochrany práv spotřebitelů
Podle odhadu Evropské komise by společenský přínos systému REACH měly zdaleka přesáhnout náklady na jeho zavedení. Díky uplatnění REACH by se mělo předejít každý rok až 4300 novým zbytečným případům rakoviny, neboť doposud každý pátý zaměstnanec v EU přichází do kontaktu s karcinogeny. EK očekává úspory na nákladech na ochranu zdraví při práci a na ochranu zdraví spotřebitelů ve výši 18 až 54 miliardy euro v nebližších 30 letech.
Změna odpovědnosti průmyslu a jeho postoje
V souladu s principy fungování EU systém REACH logicky a spravedlivě přenáší část odpovědnosti za chemická rizika na jejich původce, tedy na průmysl. Dosud musejí orgány státního dohledu samy financovat a prokazovat případnou škodlivost určité chemikálie a na základě toho posléze připravují opatření pro omezení nebo zákaz jejího použití. Systém REACH vyžaduje naopak na výrobcích či dovozcích, aby prokázali znalost vlastností a zdravotní rizika produkovaných či importovaných substancí. Ti také musí řádně ošetřit, aby z kontaktu chemikálie s člověkem či životním prostředím nehrozilo nebezpečí.
Primárně odpovědnými budou tedy výrobci a dovozci v sektorech chemického průmyslu. Nová chemická politika se však dotýká i průmyslových uživatelů chemikálií, kteří musí přinejmenším ověřit, zda jimi užívané chemické látky prošly registrací a případnou autorizací. Např. výrobce textilu či nábytku užívající chemikálii přicházející do styku s lidským tělem musí prověřit, zda je jím užívaná chemikálie registrována. Pokud ne, musí tak učinit sám.
Inovace, konkurenceschopnost a předpokládané globální dopady
Ekonomičtí analytikové i Evropská environmentální agentura s odkazem na analýzy zkušeností se zaváděním environmentální regulace během 70. až 90. let v různých částech světa dokazují, že tato opatření podnítila inovaci v průmyslu a vedla k rozvoji nových progresivních technologií. Podobné scénáře jsou přepokládány i po zavedení REACH, což by vedlo do budoucna nejen větší bezpečnosti a prosperitě průmyslu, ale také ke zkvalitnění životního prostředí a ke zlepšení ochrany zdraví obyvatel.
Odhady nákladů ze strany průmyslových podniků a také studie dopadů na podnikání vypracovaná EK bohužel ignorují potenciální pozitivní vlivy systému REACH na inovace a konkurenceschopnost, a to zejména v následujících aspektech:
· Získání nových trhů pro produkty bezpečnější a šetrnější k životnímu prostředí.
· Bezpečnější produkty sníží riziko budoucích právních sporů ohledně zodpovědnosti, které mohou vést k obrovským výdajům (jak tomu bylo např. u azbestu).
· Zvýšení důvěry mezi zákazníky, zaměstnanci, místními komunitami a investory povede ke vzniku pozitivnějšího obchodního prostředí.
· Usnadnění zavedení nových chemických látek na trh podpoří rozvoj a inovace. · Předvídatelnější regulační systém napomůže budoucímu dlouhodobému plánování ze strany průmyslu.
· Větší transparentnost a lepší komunikace v rámci dodavatelského řetězce povede ke vzniku lepších praktických možností a důvěry ze strany uživatelů na konci řetězce a malých a středních podniků.
Zavedení bezpečnějších alternativ ke stávajícím rizikovým látkám budou mít vzhledem k velikosti a významu společného trhu EU nepochybně též globální dopad. To si dobře uvědomují zejména bezprostřední konkurenti evropského chemického průmyslu v USA a v Japonsku, kteří nebudou moci ignorovat nový regulační systém EU. Přitom např. USA nyní na trh EU každoročně exportují chemické látky v hodnotě 17 miliard euro.
"Ilegální dovozy odpadu jsou už nyní v česko-německém pohraničí vážným problémem. Schválení návrhu nové evropské legislativy by bohužel otevřelo dveře k prakticky nekontrolovatelnému legálnímu dovozu stovek tisíců tun odpadů do stávajících nebo plánovaných spaloven odpadů. Vážně ohroženo by tak mohlo být životní prostředí Prahy, Liberce a Brna, kde už německé či rakouské firmy podaly žádosti o spalování dovážených odpadů. Nová legislativa by ale mohla být hrozbou také pro České Budějovice, Opatovice, Plzeň a Ostravu, kde se o výstavbách spaloven komunální odpadů seriózně uvažuje," uvedl MUDr. Miroslav Šuta, odborný konzultant STUŽ pro oblast ekologických a zdravotních rizik.
Zvýhodnění spalování odpadů na úkor recyklace by bylo nejen plýtváním materiálními hodnotami v odpadech obsaženými a rizikem pro životní prostředí, ale ohrozilo by i tisíce existujících pracovních míst v evropském recyklačním průmyslu. Sama Evropská komise přiznává, že kapacity pro recyklaci 10 tisíc tun odpadu mohou vytvořit asi 250 pracovních míst, zatímco jeho spalování jen 30 a skládkování dokonce pouhých deset. Důrazná politika prevence vzniku a recyklace odpadů tak může velmi dobře naplnit všechny tři hlavní složky udržitelného rozvoje - ekologickou, ekonomickou i sociální.
"Ministerstvo životního prostředí ČR by se mělo zcela jednoznačně a velmi tvrdě postavit proti navrhované změně odpadové hierarchie a proti návrhu na překlasifikování spaloven odpadů ze zařízení pro likvidaci odpadů na způsob využití odpadů. Jinak de facto ztratí možnost v rámci společného hospodářského prostoru EU zabránit masovému dovozu odpadů do České republiky", konstatovala ing. Eva Tylová, místopředsedkyně STUŽ.
Pro další informace:
MUDr. Miroslav Šuta
konzultant STUŽ v oblasti ekologických a zdravotních rizik
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
telefon:
ing. Eva Tylová
místopředsedkyně STUŽ
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
telefon:
Poznámky pro editory:
(1) Návrhy Rámcové směrnice o odpadech a Tématické strategie pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci zveřejnila Evropská komise v prosinci 2005. Zabývala se jimi lednová Rada ministru životního prostředí členských států EU, která také ustanovila speciální pracovní skupinu J1, jejíž druhé zasedání probíhá v Bruselu 26.1.2006. Česká republika podle sdělení MŽP ČR doposud nezaujala k oběma dokumentům pozici a chystá se do 3. února 2006 zaslat své píse
V březnu byla představena nová zpráva EEA „Doprava a životní prostředí 2005: tváří v tvář dilematu“, která ukazuje, že stále více zboží i cestujících je dopravováno napříč Evropou. Zatímco emise skleníkových plynů z jiných sektorů klesají, emise z dopravy narostly v evropských zemích mezi léty 1990 – 2003 o 22 %.
Obrovský nárůst skleníkových plynů z dopravy – 130 % (bez započtení letecké a námořní dopravy) – zaznamenalo, díky ekonomickému růstu, Irsko. Na druhou stranu Německo zaznamenalo jen 5% nárůst.
Největší byl nárůst letecké dopravy (96 % v letech 1990 – 2002), zatímco poměr objemů silniční a železniční dopravy zůstal nezměněný. Relativní odklon křivek objemu dopravy zboží a ekonomického růstu byl zaznamenán pouze v nových členských zemích EU. Relativní odklon křivek objemu osobní dopravy od křivky ekonomického růstu byl dosažen v posledních šesti letech v souhrnu evropských zemí, ne však pro všechny státy a pro všechny roky.
„Doprava, zvláště silniční doprava, je postupně čistější díky stále přísnějším emisním standardům a zlepšení technologií. Nárůst objemu dopravy však neguje tento příznivý trend. Jsme vázáni chováním obyvatel, které jde v krátkodobé perspektivě těžko změnit. Je třeba prosazovat dlouhodobé koncepce, které by vedly ke změnám tohoto chování“, říká prof. Jacqueline McGlade, výkonná ředitelka EEA.
Doprava není jedinou příčinou špatné kvality ovzduší. Expozice obyvatel emisím z dopravy však může mít závažné důsledky na zdraví obyvatel. Navíc je doprava podstatným zdrojem emisí jemných a ultrajemných částic ve městech a je čím dál tím jasnější, že tyto částice mají závažný vliv na lidské zdraví.
Zpráva EEA předpokládá, že i v budoucnu nebude schopno mnoho evropských měst dodržet limity kvality ovzduší. Ozonové epizody, při kterých díky interakcím znečišťujících látek se slunečním zářením vzniká přízemní ozón (O3), jsou stále častější a ozónové limity stanovené pro rok 2010 jsou již dnes velmi často překračovány. Přitom vliv na zdraví je závažný: odhaduje se, že až 370 000 obyvatel v Evropě zemře ročně díky znečištění ovzduší.
Výzkum alternativních paliv je důležitý, avšak využití tzv. biopaliv v měřítku podstatném pro redukci skleníkových plynů, není v dohledných letech reálné. Mezitím bude doprava dále negativně působit na životní prostředí Evropy, říká zpráva EEA.
Plný text zprávy je dostupný na stránkách EEA.
Nová direktiva ovšem povede ke snížení emisí síry o méně, než 10 %, ačkoliv Evropský parlament (EP) původně požadoval snížení o 80 %. Podle Kerstin Mayer, odbornice EEB na problematiku znečištění ovzduší je to ztracená šance pro čistší vzduch v Evropě. "Emise z lodí mohou být sníženy daleko více při nízkých nákladech. Znečištěné ovzduší způsobuje škody na životním prostředí i na zdraví v celé EU. Je nezodpovědné, že evropské vlády blokují iniciativy směřující k náročnější směrnici.", říká Kerstin Mayer. "Znečištění ovzduší z lodí rostlo plynule během posledních 15 let a nová direktiva tento trend nezastaví. I při dodržování nové směrnice překročí do roku 2020 emise síry z lodí emise z pevninských zařízení."
Více informací viz:
Znečištění ovzduší z lodí (prosinec 2004): http://www.eeb.org/activities/air/ship-briefing-nov04-(1).pdf
Stránka EEB věnovaná znečištění z lodní dopravy: http://www.eeb.org/activities/air/shipping/Index.htm
Evropská komise v prosinci předložila návrh směrnice, podle které by se spalovny mohly formálně prohlásit za zařízení k energetickému využívání odpadu (tedy za elektrárny nebo teplárny) s tím, že odstraňování odpadků je pouze vedlejší efekt [1]. To by jim umožnilo odpad ze zahraničí dovážet legálně.
Pokud bude návrh směrnice schválen, české úřady by už nemohly nijak bránit dovozu odpadků z Německa, Rakouska či dalších zemí do republiky. Celníci by na hranicích nemohli zjistit, zda odpad směřuje na nelegální skládku nebo skutečně do českých spaloven. Ale i tam by pálení zahraničních odpadů znečišťovalo ovzduší a měnily se ve škváru a toxický popílek, které by zůstávaly u nás. Navíc by masivní dovoz odpadů vedl k nárůstu provoz kamionů na českých silnicích.
Ekologické organizace jsou přesvědčeny, že každý stát by se měl postarat o své odpady.
Libor Ambrozek oznámil, že proti návrhu směrnice bude v Bruselu vystupovat. V úterý večer se k vládní pozici ostře formulovaným stanoviskem přidal také výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny. Kritické stanovisko vůči návrhu Evropské komise zaujala také největší evropská asociace ekologických organizací EEB (European Environmental Bureau), která odeslala dopis všem mínistrům životního prostředí členských států EU s výzvou, aby odvrátili hrozbu ekologického dumpingu, které v současnosti čelí České republika.
Nevládní ekologické organizace návrhu Evropské komise také vytýkají, že postrádá konkrétní cíle a opatření, jež by pomohla prevenci vzniku odpadu a podpořila recyklaci. Chybí například motivace výrobců k dodávkám trvanlivějšího a snadno recyklovatelného zboží.
Ivo Kropáček, odpadový expert Hnutí DUHA, řekl:
„Pokud by prošel návrh směrnice, mohou české úřady zapomenout na hledání viníků a udělování pokut. Masivní převážení německých či rakouských odpadků přes hranice bude naprosto legální a republika ztratí jakoukoli možnost se mu bránit. Dovozy do spaloven by přitom několikanásobně překračovaly objem všech doposud nalezených nelegálních skládek. Ministři životního prostředí v Bruselu musí návrh zvrátit a hlavně – musí se proti němu postavit čeští poslanci Evropského parlamentu.“ Miroslav Šuta, odborný konzultant Společností pro trvale udržitelný život (STUŽ) v oblasti ekologických a zdravotních rizik, řekl.
„Českým nevládním organizacím se podařilo zmobilizovat v EU podporu pro postoj České republiky proti změně odpadové hierarchie a proti návrhu na změnu klasifikace spaloven odpadů na zařízení pro využití odpadů. Poznámky:
Prvními obětmi schvální nové směrnice ve stávající podobě by byli obyvatelé Prahy, Liberce, Brna a česko-německého a česko-rakouského pohraničí, kterým by hrozil nekontrolovatelný dovoz odpadů ze zahraničí. Vzhledem k plánům na výstavbu dalších spaloven komunální odpadů by v budoucnu mohli být ohrožení také obyvatelé Českých Budějovic, Opatovic, Plzně a Ostravy.“
[1] Návrhy Rámcové směrnice o odpadech a Tématické strategie pro předcházení vzniku a recyklaci odpadů zveřejnila Evropská komise v prosinci 2005.