A jde to často těžce, protože představa takového rozvoje je sice nadějná, ale natolik komplexní a na lidské vlastnosti náročná, že je obtížné vystihnout její podstatu bez rozpliznutí do mlhavého nanicovata, zamotání se do spleti souvislostí či naopak upadnutí do pasti klišé a sloganů. A tady najednou máme zcela hmatatelně a bez velkých řečí „v jedné jediné lahvi“ udržitelný rozvoj, který skrze produkci venkovské moštárny pomáhá zachraňovat staré odrůdy ovocných stromů a udržovat krajinu, vytvářet pracovní příležitosti, prosadit se do regálů nejen prodejen biopotravin, ale i supermarketů, dodat vesnici a okolním horám vědomí své vlastní hodnoty a svého já.
Hostětín, bělokarpatskou obec s 200 obyvateli bez školy či pošty, dnes nejen díky moštu, ale i řadě dalších projektů udržitelného rozvoje (třeba vytápění kotelnou na biomasu, solární kolektory či kořenová čistírna) zná jako Centrum modelových ekologických projektů určitě většina lidí v tomto sále.
Stejně tak dnes patří (a asi již nejen v této společnosti) k obecnému povědomí ekologické poradenství, ekologičtí poradci a ekologické poradny. Když se řekne ekologické poradenství, mnozí z nás si je spojí automaticky se sítí STEP. Pokud bychom měli vzpomenout na některou ekologickou poradnu, asi se nemýlím, že většinu z nás napadne jako první brněnská Veronica. A pokud máme jmenovat lidi, které bychom označili jako příklad ekologického poradce, myslím, že by personifikace byla nejen u mne velmi jasná – společně nás asi napadne člověk, který stál u zrodu toho všeho, o čem zde hovořím – tedy Yvonna Gailly!
Jedním z významných počinů, jimiž Yvonna položila základy českého ekoporadenství, bylo před pár lety zorganizování studia pro ekologické poradce. Pamatuji se, že tehdy jsem se prostřednictvím mé ženy, která se studia účastnila, poprvé setkal s myšlenkou, která mi nejen v souvislosti s Yvonninou prací, ale i celým jejím životem připadá klíčová: Hlavní úlohou ekologického poradce není, jak se lidé okolo většinou domnívají, být odborníkem na prací prášky, organické zemědělství, nakládání s odpady či na správní řízení, ale především být mediátorem – tedy tím, kdo zprostředkuje, propojuje, umožňuje sdílení. A příkladem právě takového zprostředkovatele myslím Yvonna v mnoha ohledech bytostně a především je.
Jako člověk, který se dostal od aspirantury na katedře fyziky pevných látek a disertační práce o optice pevných látek k poradenství pro veřejnost, včetně založení první české ekoporadny v roce 1991 či brněnského „Zeleného telefonu“, k přípravě vyhlášky o „pracích prášcích“ či k práci v Radě pro ekologicky šetrné výrobky i jako manželka astrofyzika Jana Hollana, má Yvonna nesporně všechny předpoklady být výtečným prostředníkem mezi vědou a praxí. Věnuje se celé řadě témat - ekologickému a energeticky úspornému stavění, využívání obnovitelných zdrojů energie, látkám obsaženým v pracích prostředcích a jejich vlivu na životní prostředí, propagaci regionálních produktů a produktů ekologického zemědělství…
Vnímám ji však také jako prostředníka mezi velkými vizemi a každodenností. Dosvědčují mi to projekty, které se před pár lety mohly zdát snílkovstvím či vzdušným zámkem, ale dnes patří k běžné realitě - založení nezávislého Ekologického institutu Veronica, výstavba pasivních domů, prosazení myšlenky ekologicky šetrného provozu úřadů a jiných veřejných institucí do praxe či instalace solárních kolektorů do vesnic Bílých Karpat „ve velkém“. Příznačný je i případ již zmiňovaného Hostětína - Yvonna přebírá cenu Josefa Vavrouška ve chvíli, kdy se po mnoha letech plánů a příprav začal měnit v denní lopotu další z Yvonniných snů - v Hostětíně se právě staví budova centra, která bude zázemím veškerých hostětínských aktivit a Yvonna střídá péči o systémové a procesní poradenství a ředitelování Veronicy s řešením toho, kam složit hlínu, jaká jsou nejlepší okna či na kolik procent si vzít úvěr na dostavbu. A ještě jeden příklad za všechny: Díky působení Yvonny a jejích kolegů zavedla ekologicky šetrný provoz brněnská Kancelář veřejného ochránce práv - začala využívat recyklovaný papír, třídit odpady, včetně odpadů kompostovatelných, využívá především vratné obaly, upřednostňuje ekologicky šetrné výrobky, šetří vodou a energií, minimalizuje vznik odpadů a v závodní jídelně nabízela na výběr i jídlo z produktů ekologického zemědělství. Tato inspirace se nyní šíří po dalších ústředních, krajských i obecních úřadech.
Určitě je však Yvonna také propojovatelem mezi lidmi. Lidé z brněnských ekologických organizací k sobě mají blízko nejen po profesní stránce, ale i lidsky. Jejich divadelní představení, posezení a poskočení u vlastní cimbálovky či jenom to, co o sobě navzájem vědí a říkají, jsou příznakem, že tvoří opravdovou komunitu. Že Yvonna v tom má nezastupitelnou roli, jsem si intenzivně uvědomil při rozhovorech s jejími kolegy jako je Jaroslav Ungermann či Hana Chalupská právě při přípravě tohoto laudatia. Snad díky tomuto výjimečnému brněnskému zázemí mezilidských vztahů, je Yvonna propojovatelem lidí i mnohde jinde. Důsledkem tohoto jejího působení je určitě vznik sítě ekologických poraden STEP propojující dnes lidi s podobným snažením po celé České republice. Stejně tak patří k jejím zásluhám intenzivní kontakt českého ekoporadenství s rakouským, ale i celkově evropským – již patnáct let jsou české ekoporadny členem Evropské asociace ekologických poraden a tucet let slouží Yvonna v jejím předsednictvu.
S tím úzce souvisí i role zprostředkovatele mezi občany a veřejnou správou (nebo, chcete-li, politikou). Zastupitelka městské části, členka poradních sborů, pracovních skupin a rad na ministerstvu životního prostředí či Rady vlády pro neziskové organizace – i to je Yvonna Gailly!
A ještě jednu významnou propojovací roli Yvonny je nezbytné zmínit. Při vší své brněnské, jihomoravské, celorepublikové, přeshraniční i evropské činorodosti, udržuje vzorově potřebné předivo vztahů a vazeb i v komunitě nejužší – ve své rodině. Pečuje o manžela a dva syny – Matěje a Tadeáše a dokáže nacházet rovnováhu mezi prací a osobním, rodinným životem – navzdory době, která takové rovnováze mnohdy příliš nepřeje, a navzdory tomu, že nejen ona, ale i manžel pracují v oborech, které jsou jim zároveň velkým koníčkem. Největším indikátorem udržitelnosti v tomto směru jsou asi jejich synové a to, že v mnohém kráčejí ve šlépějích svých rodičů.
V této poslední roli se pak se svým manželem Janem Hollanem stali v jistém smyslu i prostředníkem mezi oblohou a zemí. Jeník se jako správný astrofyzik stará o hvězdy, aby svítily, a o jiné nekaždodenní záležitosti - je to nejen hvězdář, ale i propagátor energetických alternativ a ekologického stavění, ochránce tmy kvůli čemuž je po okolí znám také coby „brněnský „tmář“, snad nejlépe by se to vše dalo shrnout pojmenováním myslitel či „brněnský Leonardo da Vinci“. Jak dosvědčují lidé z jejich okolí, tato nesporná osobnost by se ale asi brzy úplně vznesla do oblak, kdyby ji někdo neustále trochu nepřidržoval za nohavici o kousek blíže k zemi. A tuhle roli po léta plní právě Yvonna, ač sama také není člověkem, který by se držel úplně při zemi. Společně pak oba vytvářejí s Jeníkovou hlavou v oblacích a s Yvonninýma nohama na zemi propojení mezi světem, který nás přesahuje a našimi životy.
A kvůli všemu tomuto sdílení je letošní cena Josefa Vavrouška určena nejen pro Yvonnu, ale i pro lidi kolem ní. Především pro Jana Hollana, s nímž tvoří neodmyslitelnou dvojici. Dále pro kolegy na Veronice v Brně i Hostětíně, pro brněnskou ekologickou komunitu, pro všechny české a snad i evropské ekoporadce. A konečně i pro všechny ostatní, kdo mají podobné směřování a snažení jako ona.
Nejen hluboká odborná erudice, ale i zprostředkovatelská role v mnoha různých rovinách a směrech charakterizují Yvonnu Gailly. Chcete-li tedy na vlastní oči vidět, jakými vlastnostmi a schopnostmi má být nadán ekologický poradce – tedy ten, kdo umí zprostředkovat způsoby, jak se chovat šetrněji a udržitelněji vůči světu kolem nás, vězte, že živoucí příklad stojí před vámi. Při setkáních s Yvonnou a lidmi kolem ní to člověk pochopí stejně přirozeně a bez velkých řečí jako smysl udržitelného rozvoje u lahve hostětínského biomoštu.
Jiří Kulich
Lapidárium Národního muzea v Praze, 26. června 2006
Intenzifikace zemědělství, scelování polí, zánik mezí, chemizace, meliorace, změny v lesním hospodaření a další radikální zásahy do obhospodařování naší krajiny. Tak by se podle tvůrců pořadu daly stručně shrnout příčiny motýlí genocidy, ke které docházelo zejména v průběhu druhé poloviny 20. století.
Pořad sleduje osud hnědáska osikového, který je zřejmě nejohroženějším českým motýlem a pro jehož záchranu byl vypracován speciální záchranný program. Poslední populace hnědáska osikového je dnes chráněna i díky evropské směrnici o ochraně stanovišť systému Natura 2000. Přesto je osud poslední české populace ohroženého motýla stále nejistý.
Pořad "Motýli" týdeníku "Planete věda" si může přehrát na internetu České televize ZDE
Poslední bezpečnostní hodnocení elektrárny Hinkley Point B (uvedena do provozu 2. února 1976) bylo dokončeno britským úřadem pro jadernou bezpečnosti NSD v dubnu 2006 a jeho závěry varují, že pokračování provozu reaktoru zvyšuje pravděpodobnost havárie. NSD sice problém nepovažuje za bezprostřední ohrožení veřejnosti únikem radioaktivity, ale konstatuje možnost vzniku vážné poruchy, která by si vynutila dlouhodobé nebo definitivní uzavření i ostatních jaderných elektráren stejného typu.
Doposud k nejvážnější havárii na plynem chlazeném reaktoru v Hinkley Point B došlo v roce 1985, kdy v elektrárně unikla radioaktivní voda z prasklého potrubí a společnost ji naředěnou vypustila do Bristolského kanálu. V témže roce o několik měsíců později unikal po čtyři hodiny dírou v plynovém chladicím okruhu radioaktivní oxid uhličitý. Do ochranného kontajmentu a následně do atmosféry uniklo tehdy asi 8 tun radioaktivního plynu, přičemž dalších 15 tun přefiltrovaného plynu bylo vypuštěno úmyslně. Hala reaktoru byla po havárii evakuována a pěti stovkám pracovníků elektrárny byly předepsány tablety jodidu draselného ve snaze snížit možné negativní zdravotní účinky radioaktivního jodu-131.
Inspektoři NSD nepokládají v důsledku nalezených trhlin v aktivní zóně reaktoru bezprostřední ohrožení obyvatelstva v okolí masivním únikem radioaktivity, a proto souhlasili s pokračování provozu narušených reaktorů. NSD však žádá zavedení častějších inspekcí a podrobnějších zkoumání aktivních zón jaderných reaktorů, které by si vyžádaly odstavení každého z nich na několik týdnů.
Firma British Energy provozuje celkem 15 jaderných reaktorů a ráda by prodloužila plánovanou zhruba třicetiletou životnost svých jaderných reaktorů. Podle svých vlastních internetových stránek plánuje British Energy provoz reaktorů Hinkley Point B minimálně do roku 2011. Dokumenty získané nevládními organizacemi ale naznačují, že bez podstatního zlepšení bezpečnostních kontrol mohou být elektrárny uzavřeny. Podle deníku Guardian by předčasné ukončení provozu elektrárny v Hinkley pravděpodobně vedlo k ukončení provozu minimálně tří dalších reaktorů stavěných ve stejném období, které vykazují podobné poškození aktivních zón.
Nezávislý jaderný inženýr John Large, který byl požádán britskou pobočkou organizace Greenpeace o zhodnocení dokumentů NSD, je postupu úřadu pro jadernou bezpečnost značně kritický. Large pro deník Guardian uvedl, že povolení dalšího provozu pro elektrárnu Hinkley Point bylo "hazardem s bezpečností veřejnosti " a vyslovil se pro odstavení poškozených reaktorů: "Tyto reaktory by měly být okamžitě odstaveny, a to až do doby než budou v tomto vážné případě ohrožení jaderné bezpečnosti odstraněny veškeré nejistoty." Large dále obvinil úřad zodpovědný v Británii za jadernou bezpečnost, že jeho neochota odstavit poškozený reaktor v Hinkley souvisí se záměrem premiéra Blaira zvážit možnosti budoucí rozvoje jaderné energetiky v Británii. Výkonný ředitel Greenpeace UK Stephen Tindale pro Guardian uvedl: "Získané dokumenty ukazují nekompetentnost britské vlády a British Energy."
Firma British Energy se kritice brání: "Pokud by si orgány dohledu nad veřejným zdravím a bezpečností nebyly jisty bezpečností aktivních zón reaktorů nebylo by nám povoleno dále reaktory provozovat ... British Energy také pracuje na metodách jak monitorovat aktivní zóny reaktorů aniž by byl přerušen jejich provoz." British Energy také uvádí, že k problému trhlin v aktivních zónách jaderných reaktorů předala NSD počátkem července další podklady.
14 problematických jaderných reaktorů, ve kterých byly zaznamenány trhliny v aktivních zónách:
Hinkley Point B, Somerset (2 reaktory - v provozu od roku 1976)
Hunterston B, Ayrshire (2 reaktory - 1976)
Hartlepool, Cleveland (2 reaktory - 1983)
Heysham 1, Lancashire (4 reaktory - 1983)
Dungeness, Kent (2 reaktory - 1983)
Torness, East Lothian (2 reaktory - 1988)
British Energy o elektrárně Hinkley Point B
John Large - hodnocení dokumentů NSD pro Greenpeace UK
Faksimile dokumentů NSD získaných organizací "Stop Hinkley" na základě zákona o svobodném přístupu k informacím:
Firma Monsanto ve své tiskové zprávě potvrdila, že přinejmenším na několika místech amerického státu Georgia prokazatelně roste plevelný laskavec odolávající postřiku herbicidem Roundup. Monsanto ve své zprávě doporučuje postiženým farmářům dodatečné postřiky postižených polí dalšími pesticidy - také vyráběnými tímto agrochemickým koncernem. Dodatečné chemické postřiky Monsanto doporučilo farmářům i na těch polích, kde zatím výskyt "superplevele" nebyl prokázán.
Podle zprávy agentury AP se plevel odolný vůči herbicidu Roundup v Georgii dosti rychle šíří - doposud byl prokázán minimálně na 50 polích. Stanley Culpepper, který se na University of Georgia specializuje na výzkum plevelů, uvedl pro agenturu AP, že nejhůře jsou "superplevelem" postiženy okresy Macon, Dooly a Taylor. Culpepper varuje, že výskyt "superplevele" dramaticky zvýší náklady zemědělců a že průměrného farmáře může mít zničující dopad.
Univerzitní experti hledají cesty, jak šíření "superplevele" omezit. Zatím se jako nejúčinnější jeví kombinace mechanického zásahu na poli s aplikaci jiných herbicidů. Stanley Culpepper však uvádí, že boj se "superplevelem" je farmáře velmi drahý. Zatímco postřik jednoho akru (cca 4 046 m2) Roudupem přišel pěstitele bavlny na 4,5 dolaru, nyní je účinné chemikálie ničící odolný laskavec přijdou na 10 až 12 dolarů na akr. Navíc vinou rozšíření "superplevele" pěstitelům bavlny vzrostou náklady na palivo (nutnost vícenásobné aplikace pesticidů) a na zavlažování.
Laskavec Palmerův je rostlina pocházející ze severní Ameriky, která byl zavlečen také do Evropy, kde se vyskytuje např. na železničních nádražích, v okolí překladišť nebo zemědělských objektů. Laskavec roste rychlostí 1 až 2 palce (2,5 až 5 cm) za den, dobře se mu daří i ve velmi suchých podmínkách a jedna rostlina v průměru vytvoří asi půl miliónu semen. Laskavec snadno dorůstá výše dvou metrů a je odolný vůči několika běžným pesticidům. Pyl laskavce je významným alergenem.
Vznik "superplevele" odolného vůči herbicidu Roundup ale není první vážný problém amerických zemědělců s GM bavlnou firmy Monsanto. Několik desítek pěstitelů bavlny z Texasu zažalovalo u amerického federálního soudu firmu Monsanto kvůli rozsáhlým ztrátám úrody. Farmáři si stěžují, že je Monsanto nevarovalo před defektem v nabízené GM bavlny. Obviňují firmu, že GM bavlna ve skutečnosti nebyla vůči postřiku Roundup rezistentní a že gen vložený do GM bavlny nefungoval tak, jak Monsanto slibovalo. Podle svědectví farmářů chemický postřik Roundup rozežíral v horkých a suchých obdobích tkáně rostlin, což vedlo k deformitám tobolek bavlníku, k jejich předčasnému odpadání a tím ke ztrátě výnosů. Žaloba farmářů žádá soudní zákaz "dlouholeté podvodné kampaně" firmy Monsanto a domáhají se soudního rozhodnutí o náhradě škod.
K dalšímu ze série úniků chemikálií ve Spolchemii došlo v den 30. výročí velké chemické havárie v severoitalském Sevesu, která se stala impusem pro vznik evropské direktivy pro prevenci závažných průmyslových havárií. Přitom v červenci 2005 rozhodl Městský soud v Praze, že Ambrozkovo ministerstvo ŽP nepostupovalo správně při projednávání bezpečnostní zprávy Spolchemie, kterou vyžaduje právě zákon implemetující tzv. SEVESO direktivu Evropské unie. Bezpečností zpráva Spolchemie totiž ignorovala velmi vážná rizika např. synergických účinků nebo nejhorší možné izolované události (únik chlóru velkým otvorem v zařízení).
Mluvčí Spolchemie Zdeněk Rytíř tvrdí, že při spouštění provozu chlorové chemie došlo k havarijnímu úniku poměrně malého množství chlóru, který zaznamenala měřící čidla na obvodu areálu chemičky. Koncetrace chlóru naměřené těmito čidly byly údajně nízké a zdraví lidí neohrožovaly.
Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a.s. je podnik chlorové chemie ležící v těsné blízkosti (cca 400 - 500 m) centra města Ústí nad Labem. Provozy chlórové chemie jsou zastaralé a nevládní ekologické organizace na jejich ekologická a zdravotní rizika upozorňuje systematicky již od poloviny 90. let.
Laboratorními analýzami vody a sedimentů bylo prokázáno, že Spolchemie kontaminovala řeku Bílinu řadu nebezpečných chemických látek (např. toluen, xyleny, benzen, ethylbenzen, tetrachlorethylen), včetně perzistentních organických látek (např. DDT, heptachlor, hexachlorbenzen, lindan, methoxychlor).
Přehled některých havárií a úniků chemikálií ve Spolchemii v posledních letech:
Chlor unikl z provozu Tetraper při jeho odstavování.
2.11. 2005 únik chlóru
14.3. 2005 únik chlóru
Chlór unikl z odstavené aparatury při plánované opravě chlorového kompresoru a překročil hranici závodu.
26.10. 2004 únik chlóru
Příčinou byla netěsnost při "najíždění" aparatury.
11.10. 2004 únik chlorovodíku
Zbytek kyseliny chlorovodíkové unikl při opravě potrubí. Zápach plynu byl cítit v průmyslové části čtvrti Předlice.
30.9. 2004 únik oxidu sírového
Bílý mrak oxidu sírového v centru Ústí nad Labem. Množství uniklého plynu vedení Spolchemie nezveřejnilo.
4.5.2004 - únik oxidu sírového
Mrak se nad městem zdržel asi hodinu, obyvatelé byli o havárii události informováni nedostatečně a s velkým zpožděním. Za únik Spolchemie zaplatila pokutu 200 tisíc Kč.
21.4.2004 - únik chlóru
listopad 2002 - únik chlóru
Únik cca kilogramu chloru zapříčiněný netěsností aparatury
listopad 2002 – požár ve výrobně pryskyřic
Shořelo cca 100 tun pryskyřice a surovin, explodovala některá výrobní zařízení a některé látky v uzavřených sudech.
srpen 2000 – únik epichlorhydrinu
Ze zkorodovaného zásobníku uniklo podle vedení Spolchemie asi pět metrů krychlových epichlorhydrinu.
říjen 1999 - únik chlóru
Technologická porucha řídící jednotky ve výrobně kyseliny chlorovodíkové.
srpen 1998 - únik oxidu sírového
Porucha chlazení při výrobě olea.
únor 1998 - únik oxidu sírového
Únik při poruše chlazení aparatury v provozu sirných sloučenin.
únor 1998 – únik rozpouštědel
Odpadní voda s obsahem organických rozpouštědel unikla do řeky Bíliny. Zápach benzinu, toluenu a xylenu způsobený poruchou zařízení pro úpravu odpadních vod v provozu syntetických pryskyřic.
červenec 1996 - únik chlóru
Spolchemie s jednodenním zpožděním přiznala únik při výpadku el. proudu.
prosinec 1997 – únik oxidu siřičitého
Hodnot až 28000 mikrogramů na metr krychlový dosahovaly koncentrace oxidu siřičitého v ústeckém ovzduší při havárii, která se stala ve výrobně kyseliny sírové.
říjen 1996 – únik chlóru
Spolchemie vypouštěla do Bíliny chlornan (což měla povoleno), ale řeka byla příliš kyselá a látka se proto rozkládala za vzniku chlóru.
duben 1996 – únik oxidu sírového
Porucha funkce koncového absorbéru unikne z provozu výroby kyseliny sírové.
říjen 1995 – únik rtuti
Z provozu Elektrolýza uniklo do ovzduší sedm kilogramů jedovaté rtuti.
Libanonská vláda na základě průzkumu provedeného experty ministerstva životního prostředí považuje situaci za velmi vážnou a požádala o pomoc s likvidací škod vlády Jordánska a Kuvajtu. Ten má bohaté zkušeností s řešením podobných ekologických škod, neboť okupační vojska iráckého diktátora Husajna počátkem 90. let záměrně zapálila kuvajtská ropná pole a vyhodila do vzduchu místní ropovody a ropné zásobníky. Libanon se ve věci zamoření pobřeží ropnými látkami obrátil také na UNEP - program OSN pro životní prostředí.
Kromě zásobníků ropy poškodilo izraelské bombardování také stovky lodí kotvících v libanonských přístavech. I z poškozených lodí unikají ropné látky a zamořují pobřežní ekosystémy. Podle předběžných odhadů odborníků bude negativní dopad ropného znečištění na pobřežní ekosystémy dlouhodobý. To bude patrně znamenat i vážné ekonomické a sociální dopady, neboť bude výrazně postižen jak místní rybolov, tak i libanonský cestovní ruch.
GM rýži v USA objevila firma Bayer CropScience, která je dceřinnou společnostní koncernu Bayer AG a která podle agentury Reuters informovala odpovědné americké úřady již 31. července 2006. V USA jsou podle AP povoleny dva typy GM rýže, ale objevená příměs GM rýže nebyla schválena a její prodej v USA je tedy ilegální. Podle zprávy BBC byla ilegální GM rýže prokázána ve vzorcích pocházejících ze zásobníků ve státech Arkansas a Missouri, ale ty shromažďují produkci rýže z několika dalších států, takže je obtížně zjistit, kde vlastně ke genetické kontaminaci došlo.
Nález ilegální kontaminace rýže může znamenat obrovské ekonomické škody pro americké farmáře. Podle amerického ministerství zemědělství je totiž okolo 50% americké rýže určeno na export, přičemž 80% vyvezené rýže tvoří právě kontaminovaný typ dlouhozrnné rýže. Například EU v roce 2005 z USA dovezla asi 300 tisíc tun rýže, přičemž z 85% to byla rýže dlouhozrnná.
Na USA dnes připadá asi 12% celosvětového obchodu s rýží, přičemž pro rok 2006 byla hodnota americké produkce rýže odhadována na téměř dvě miliardy dolarů. Skandál s genetickou kontaminací potravinářské dlouhozrnné rýže se tedy může dotýkat předpokládaného exportu v hodnotě až 800 milionů dolarů.
V USA je dnes komerčně pěstováno asi 100 odrůd rýže, přičemž je americká produkce rýže soustředěna ve státech Arkansas, Luisiana, Mississippi, Missouri a Kalifornie. Většina americké spotřeby rýže (asi 58%) je určena přímo pro žaludky obyvatel, po 16% je určeno pro potravinářský a pivovarnický průmysl. Zbývajících 10% končí ve zvířecích krmivech.
Problémy amerických farmářů s GMO
Nejde o první případ, kdy by zavedení GMO mohlo znamenat pro americké farmáře ekonomický problém. V srpnu 2005 zveřejnila organizace Western Organization of Resource Councils (WORC) studii nazvanou Úroda v ohrožení, která varuje před dopady případného pěstování GM pšenice v USA. Autor studie Dr. Charles Benbrook (prezident Council on Environmental Quality a bývalý dlouholetý výkonný ředitelem National Academy of Science Board on Agriculture) konstatoval, že by celkové ztráty pšeničné branže v případě zavedení GM pšenice mohly činit 94 až 272 milionů dolarů ročně.
Počátkem roku 2006 dokonce kvůli schválení GM vojtěšky firmy Monsanto podala žalobu na americkou vládu koalice farmářských, spotřebitelských a ekologických organizací s odůvodněním, že by tato plodina mohla znamenat katastrofu pro farmáře a životní prostředí. Žalující farmáři argumentují hrozbou ekonomické ztráty ve výši až 480 milionů dolarů ročně v důsledků ohrožení exportu, neboť největší dovozci americké vojtěšky v Japonsku (75% exportu USA) a Jižní Korei plánují zastavit nákup americké vojtěšky v případě její genetické kontaminace.
V Texasu zažalovalo firmu Monsanto přes 90 pěstitelů bavlny, kteří utrpěli rozsáhlé ztráty úrody v důsledku defektu v GM bavlně, do níž byla metodami genetické manipulace vložena DNA, která měla zaručit, aby rostlina byla odolná vůči chemickému herbicidu Roundup. Farmáři obviňují firmu Monsanto z toho, že GM bavlna nebyla vůči postřiku rezistentní. Podle svědectví farmářů Roundup rozežíral v horkých a suchých obdobích tkáně rostlin, což vedlo k deformitám tobolek bavlníku, k jejich předčasnému odpadání a tím ke ztrátě výnosů.
Do čínské GM rýže byl metodami genetické manipulace vložen gen produkující bílkovinu, která může u spotřebitelů způsobovat alergickou reakci, a proto nebyla GM rýže povolena ke konzumaci. Ilegální kontaminace GM rýží byla doposud prokázána v těstovinách ve Velké Británii, Francii a Německu.
Evropská komise hodlá vzorky kontaminovaných potravin členským státům pro potřeby dalších analýz a za viníka nelegálního prodeje potravin potraviny obsahující neschválenou GM rýži považuje ty, kteří s rýží manipulovali.
Poslední případy masivní kontaminace potravinového řetězce neschválenými GMO vyvolávají obavy u zemědělců a spotřebitelských i ekologických organizací, které vyjadřují vážné pochybnosti o tvrzeních průmyslu genetických manipulací, že GMO jsou údajně zcela bezpečné a že jsou prý tak pečlivě testovány, že údajně nemůže dojít k ujmě na životní prostředí a zdraví spotřebitelů.
Tisková mluvčí řetězce MIGROS Monica Glisenti uvedla, že americká rýže bude na pultech obchodů firmy nahrazena dodávkami z jiných zemích poté, co byla prokázána ilegální kontaminace zásilky 1 500 tun dlouhozrnné rýže z USA. MIGROS a COOP nyní čekají na doporučení švýcarského Federální ministerstva zdravotnictví.
Firma Bayer se ústy své mluvčí ve Frankfurtu hájí, že produkci GM rýže LL 601 udajně nikdy neprodávala. Jedná se prý o plodinu vyvinutou firmou Aventis CropScience, kterou Bayer pohltil v roce 2002.
V EU ilegálně kontaminován každý pátý vzorek Podle sdělení Evropské komise byla doposud 33 ze 163 odebraných vzorků americké rýže ilegálně kontaminováno neschválenou GM rýží LL 601 firmy Bayer. Mimo jiné bylo v přístavu Rotterdam prokázáno zamoření tří lodních dodávek z USA o celkové hmotnosti 20 tisíc tun. Podle informace Evropské komise budou tyto zásilky zadržené v Rotterdamu později vráceny do USA nebo zničeny.
Američtí farmáři se obávají devastujícího účinků ilegální kontaminace GM rýží, protože asi 50% americké rýže určeno na export a 80% vyvážené rýže tvoří právě kontaminovaná dlouhozrnná rýže. Jen v roce 2005 bylo do EU dovezeno asi 300 tisíc tun rýže z USA, přičemž z 85% šlo o rýži dlouhozrnnou.
Miroslav Šuta
David Cameron: Zelená kůra nebo šikovné PR?
Cameronem vedení konzervativci také ustavili "Skupinu pro globalizaci a světovou chudobu" (Globalisation and Global Poverty Group) nebo "Skupinu pro kvalitu života" (Quality of Life Policy Group), která má navrhnout strategii dlouhodobě udržitelného rozvoje, včetně omezení emisí skleníkových plynů. Aby byly tyto skupiny brány vážně, přizvali konzervativci i respektované osobnosti mimo vlastní stranu např. editora časopisu The Ecologist Goldsmithe nebo rockera a organizátora koncertu LIVE8 Geldofa.
Mnozí pozorovatelé uvnitř i vně Konzervativní strany diskutují o tom, zda David Cameron skutečně toryům naordinoval modernizační kůru zahrnující "ozelenění" programu nebo zda jde jen o šikovnou PR, která má zmást voliče doposud preferující labouristy nebo liberální demokraty. První konkrétní "zelený" krok Konzervativní strany přišel v diskusi před klíčovým hlasování Evropského parlamentu, kdy toryové popřeli populární klišé spojující ekologickou politiku primárně s levicí a její předseda David Cameron přislíbil, že konzervativní europoslanci budou hlasovat pro návrhy, které od firem vyžadují náhradu nejškodlivějších chemikálií dostupnými bezpečnějšími alternativami.
Stínový ministr Peter Ainsworth o náhradě nebezpečných chemikálií
Na nedávné výroční stranické konferenci toryů rozvedl stínový konzervativní ministr Peter Ainsworth téma nebezpečných chemikálií: "Vzduch, který dýcháme, oděvy, které si oblékáme, místa, kde žijeme i jídlo, které jíme, vypadají všedně a zdají se být bezpečné. Obsahují ale značné množství neviditelných toxických chemikálií - což je důsledkem průmyslových procesů. Tyto látky putují vzdušnými a vodními proudy kolem světa, hromadí se v půdě a oceánech, vstupují do potravních řetězců. Dlouhodobý vliv těchto látek na lidské zdraví není jasný, ale to nás nemůže uklidnit, když nám např. bromované zpomalovače hoření kolují v krvi.
Celá Evropa se musí podělit o zodpovědnost za kontrolu a omezování šíření těchto chemikálií. Evropská unie má v tomto učinit pokrok návrhem, který by učinil odpovědnější výrobce a uživatele těchto chemikálií. Já to vítám. Podporuji plán, aby naši europoslanci posílili návrhy pro povinnou náhradu takových chemických látek nebezpečných pro lidské zdraví, za které existuje bezpečnější alternativa. A pokud bezpečnější alternativy zatím neexistují, věřím, že průmysl by měl být povzbuzen k inovacím a k náhradě nebezpečných chemikálií při nejbližší příležitosti."
ODS proti regulaci nebezpečných chemikálií
Europoslanci ODS se před tzv. prvním čtením směrnice REACH v Evropském parlamentu netajili tím, že preferují zachování možnosti průmyslu i nadále vyrábět nebezpečné chemikálie (např. rakovinotvorné, mutagenní, narušující lidskou reprodukci), ačkoli je za ně dostupná bezpečnější alternativa. Z devíti europoslanců ODS hlasovalo 7 proti návrhu na povinnou náhradu nebezpečných chemikálií. Jen Miroslav Ouzký a Milan Cabrnoch o návrhu nehlasovali . Europoslanec Jan Zahradil proti návrhu směrnice REACH dokonce vedl dramaticky znějící verbální útoky. V listopadu 2005 po schválení REACH v prvním čtení např. v Hospodářských novinách označil Zahradil systém REACH za "jednu z největších zrůdností, kterou EP kdy schválil a která poškodí celý chemický průmysl v EU i v ČR ".
Uvidíme, zda v případě náhrady nejnebezpečnějších chemikálií budou europoslanci ODS následovat své britské konzervativní kolegy a zda se zamyslí nad svým stale osamělejším postojem.
Přehled hlasování českých europoslanců o povinné náhradě nebezpečných chemikálií
PRO povinnou náhradu nejškodlivějších chemikálií, za které je dostupná bezpečnější alternativa, hlasovali jen oba sociální demokrati (Richard Falbr, Libor Rouček) a tři ze šesti komunistů (Věra Flasarová, Jiří Maštálka, Vladimír Remek).
Spolu s dvěma výše uvedeným poslanci ODS (Ouzký, Cabrnoch) NEHLASOVALA o návrhu Jana Hybášková (SNK - ED).
PROTI povinné náhradě nejškodlivějších chemikálií hlasovali všichni ostatní čeští europoslanci. Tedy abecedně seřazeno: Jana Bobošíková, Jan Březina, Petr Duchoň, Hynek Fajmon, Jaromír Kohlíček, Miloslav Ransdorf, Zuzana Roithová, Nina Škottová, Ivo Strejček, Daniel Strož, Oldřich Vlasák, Jan Zahradil, Tomáš Zatloukal, Vladimír Železný, Josef Zieleniec, Jaroslav Zvěřina
Miroslav Šuta
Autor je členem Mezirezortní komise pro chemickou bezpečnost a dlouhodobě se zabývá problematikou reformy chemické politiky Evropské unie (REACH).
Konzervativní strana pod vedením David Cameron usiluje o modernizaci své politiky, která by umožnila odpoutat se od dogmat z éry "železné lady" Margaret Thatcherové. Toryové pod Cameronovým vedením "objevili" i témata jako ochrana klimatu, obnovitelné zdroje energie nebo boj s globální chudobou. Cameron se sešel s představili nejvýznamnějších britských ekologických organizací jako Greenpeace, Přátelé Země nebo WWF. Na pozvání WWF se dokonce vypravil do polárních oblastí a diskutoval s experty o problémech vlivu změny klimatu a toxických látek na přírodu a obyvatele těchto oblastí.Říman navrhuje pro léta 2008-12 udělit povolenky na vypouštění až 104 milionů tun skleníkových plynů ročně, ačkoli vloni byly využity povolenky jen pro 82 milionů tun. Přestože má Česká republika čtvrté nejvyšší emise CO2 na obyvatele z 25 členských zemí EU, plánuje ministr Říman pro český průmysl možnost, aby klimatu mohl škodit až o dalších 26% více než dnes.
Klimatické "máslo na hlavě" exministrů Ambrozka (KDU-ČSL) a Urbana (ČSSD)
I Římanův předchůdce ve funkci Milan Urban (ČSSD) má v ochraně klimatu velkou hroudu "másla na hlavě". Urban jako ministr navrhoval povolit pro léta 2005-7 exhalace skleníkových plynů z průmyslu v neuvěřitelné výši až 110 milionů tun ročně. Urbanovo ministerstvo dokonce zpracovalo prognózu, podle které by se do roku 2010 skleníkové znečištění mohlo vyšplhat až na fantastických 138 milionů tun ručně.
Velmi pikantní bylo i chování bývalého Urbanova vládního kolegy Libora Ambrozka (KDU-ČSL), který co by ministr životního prostředí navrhoval přispět k ochraně klimatu zvýšením českého znečišťování skleníkovými plyny. Ačkoli skleníkové emise z průmyslu činily v roce 2004 asi 89 milionů tun, Ambrozek prosazoval zvýšení kvóty na více než 99 milionů tun ročně! Ekologické nevládní organizace tehdy prosazovaly mírné snížení exhalací na 85 milionů tun, tedy asi o čtyři procenta. Realita roku 2005 byla 82 milionů tun. Čtenář si sám udělá obrázek o tom, kdo hodnotil vývoj emisí skleníkových plynů nejrealističtěji.
Nový návrh plánu na přidělení skleníkových povolenek (tzv. národní alokační plán) pro léta 2008-12 měla Česká republika odeslat Evropské komisi (EK) už do konce června, ale bývalý ministr Ambrozek alibisticky ponechal problém k řešení svému nástupci. Evropská komise proto už 28. července zahájila s Českou republikou tzv. infringement, tedy sankční řízení za neplnění legislativy EU. Na internetových stránkách Evropské komise jsou dnes k dispozici notifikované návrhy národních alokačních plánů 17 z 25 členských zemí.
Zatímco ministr Říman navrhuje zvýšit emise skleníkových plynů na 104 milionů tun ročně, české nevládní organizace (Hnutí Duha, Greenpeace, Centrum pro dopravu a energetiku) žádají, aby se množství povolených škodlivin snížilo na 78 miliónů tun, tedy asi 95% skutečných emisí roku 2005. Nevládní organizace zároveň prosazují, aby se k rozdělování povolenek mezi podniky používal tzv. benchmarking a aby se desetina povolenek nepřidělovala podnikům zdarma, ale aby se spravedlivěji prodávaly v aukci.
Ministr Kalaš - expert necítící se vázán programem ODS
Ambrozkovým nástupcem byl 4. září jmenován nestraník Petr Jan Kalaš. Ministr Kalaš má pověst odborníka, který se problematikou praktického uplatňování Kjótského protokolu o omezování emisí skleníkových plynů a mezinárodním obchodem s emisními povolenkami zabýval dlouhá léta jako expert Světové banky a Institutu OSN pro vzdělávání a výzkum (UNITAR).
Ministr Kalaš je nejen expertem v oboru ochrany klimatu, ale také nestraník, který se podle vlastních slov na postu ministra necítí zavázán volebním programem ODS. Doslova ministr Kalaš pro měsíčník Ekolist uvedl: "Dostal jsem se na toto místo poměrně pozdě a o předvolební program ODS jsem se ani nezajímal a pro mě osobně není závazný."
Kalaš považuje přípravu druhého národního alokačního plánu pro přidělení "skleníkových povolenek" za svou prioritu a vytvořil pro jeho dokončení meziresortní skupinu. Představy svého úřadu o kvótě skleníkových povolenek chce zveřejnit koncem října. Výši povolenek žádaných pro znečišťování skleníkovými plyny má podle ČTK projednat česká vláda počátkem prosince.
Evropská komise nechce další "skleníkovou habaďůru"
Mnohé evropské vlády se při zpracovávání prvního národního alokačního plánu chovaly podobně jako bývala česká vláda - záměrně množství požadovaných povolenek nafoukly v naději, že jejich firmy budou moci bezplatně získaný přebytek povolenek výhodně rozprodat. "Skleníková habaďůra" evropských politiků praskla ve chvíli, kdy se rozběhl trh s obchodovatelným emisními povolenkami a ukázalo se, že jich v EU pro období 2005 až 2007 byl vydán takový přebytek, že na trhu došlo ke kolapsu cen povolenek.
Vládní a nevládní experti proto očekávají, že Evropská komise tentokrát podrobí předložené návrhy národních alokačních plánů solidní analýze a že v přidělování kvót znečišťovatelům podstatně přitvrdí. Proto by i česká vláda včetně ministra Římana měla pečlivě uvážit v jaké podobě plán do Bruselu pošle a jestli bude Evropské komisi věšet bulíky na nos. Mohla by se dočkat nepěkné ostudy a nutnosti potupně přepisovat čísla vycucaná z prstu.
Alokační plán - český nebo ČEZký?
V souvislosti návrhem ministra Římana na zvýšení povoleného množství emisí skleníkových plynů je třeba uvést, že největším českým znečišťovatelem v tomto oboru (i v některých dalších) je elektrárenská společnost ČEZ. Ta jen vloni díky "skleníkové habaďuře" vlády ČSSD vydělala na prodeji přebytečných povolenek přes miliardu korun. ČEZ má nyní podle ČTK přiděleny povolenky na 36,9 milionu tun CO2 ročně a šéfové ČEZ se brání se tomu, aby nová kvóta zohledňovala firmou skutečně vypouštěné množství škodlivin.
ČEZ má nemalou naději, že u ministra Římana najde pochopení. Jednak je stát většinovým vlastníkem ČEZ, který by na případném opakovaní "skleníkové habaďury" mohl vydělat. Ale ČEZ má vliv na politiku ministra průmyslu pojištěný i jinak. Říman si po svém jmenování na ministerstvo přivedl jediného náměstka, a to právě pro oblast energetiky. Stal se jím pan Tomáš Hüner, který shodou okolností do svého nástupu do funkce na ministerstvu pracoval pro firmu ČEZ. Taková náhodička se největšímu českému skleníkovému znečišťovateli při vyjednávání o kvótě povolenek pro léta 2008-12 jistě může hodit.
Miroslav Šuta, autor je odborný konzultant v oblasti zdravotních a ekologických rizik