- VS rozhodnulo, že počet členů předsednictva zůstává 10
- VS schválilo zprávu o činnosti STUŽ za rok 2004 po zapracování připomínek z pléna
- VS schválilo zprávu o hospodaření STUŽ za rok 2004 a revizní zprávu STUŽ za rok 2004
- VS schválilo návrh rozpočtu na rok 2005
- VS schválilo návrh činnosti STUŽ na rok 2005
- VS zvolilo
- předsedou STUŽ Pavla Šremera
- předsednictvo ve složení: Ivan Dejmal, Jiří Dlouhý, Eva Tylová, Miroslav Martiš, Ondřej Velek, Jiří Nečas, Jiří Kulich, Ivan Rynda, Jiří Roth, Marcela Křížová
- náhradníky předsednictva STUŽ: Jan Piňos, Jiří Fencl, Zdeněk Joukl
- revizní komisi STUŽ ve složení: Jaroslav Mejzr, Miroslav Punčochář, Jan Zeman
Na pracovní oběd přijal pozvání také nově zvolený senátor Jaromír Štětina a tak se diskuse točila především kolem aktuálních problémů Gruzie, tamějších bezpečnostních problémů a možností pomoci České republiky. Za STUŽ se oběda účastnili Pavel Šremer a Jiří Dlouhý V odpoledních hodinách si hosté prohlédli Prahu a byli seznámeni s následky katastrofálních povodní.
Do atmosféry se v posledních letech dostalo nečekaně mnoho skleníkových plynů. Jejich produkce se přitom dramaticky nezvýšila. Někteří vědci se obávají, že Země ztrácí schopnost pohlcovat oxid uhličitý. Lidé podle nich mohou brzy pocítit změny klimatu, píše The Independent.
Observatoř na vrcholu havajské sopky Mauna Loa zaznamenává úroveň oxidu uhličitého v atmosféře nepřetržitě od roku 1958.
Tehdy dosahovalo jeho množství 315 ppm (tzv. jedna miliontina objemu), nyní vědci naměřili už 376 ppm. Pro srovnání, ještě na počátku 20. století to bylo jen 295 ppm. Vědce znepokojuje hlavně rychlý nárůst v posledních letech.
Zatímco v posledních desetiletích přibývalo oxidu uhličitého v průměru o 1,5 ppm ročně, předloni to bylo v meziročním srovnání už o 2,08 více, během následujícího roku stoupla koncentrace plynu dokonce o 2,54 ppm.
Zatímco předchozí výkyvy vědci vysvětlili extrémními projevy počasí (nárůst o 2,45 v roce 1988 a dokonce o 2,74 o deset let později podle nich souvisel s klimatickým jevem El Niño), tentokrát příčinu marně hledají.
"Možná je to opět jen následek přírodních jevů, ale také se může jednat o začátek bezprecedentního přírodního procesu," řekl listu Charles Keeling z Kalifornské univerzity v San Diegu, který stojí u měření CO2 od samého počátku.
Keeling se domnívá, že jedním z možných, třebaže zatím nepotvrzených vysvětlení, je oslabování takzvaných uhlíkových propadů. To jsou taková místa na Zemi, která rizikové plyny pohlcují, například oceány a lesy.
Podle Pierse Forstera z univerzity v Readingu by současné tempo růstu vzbuzovalo obavy. "Znamenalo by to, že se musí přepracovat předpovědi globálního oteplování na následujících sto let. Budou ještě katastrofičtější," prohlásil.
Zdvojnásobení současného množství oxidu uhličitého v atmosféře by podle vědců mohlo oteplit podnebí na Zemi až o 5 stupňů Celsia. Růst teploty by provázely další jevy, jako je tání ledovců a vzestup hladiny oceánů.
Oxid uhličitý zadržuje infračervené záření v atmosféře. Určité množství skleníkových plynů je tudíž nezbytné, planeta by jinak byla příliš chladná a nemohl by na ní existovat život v jeho současné podobě.
V atmosféře přibývá i dalších skleníkových plynů, jako je metan a oxid dusný. Těch je mnohem méně než oxidu uhličitého, jejich "skleníkové" účinky jsou ale silnější.
"Porota neměla vůbec snadný výběr, v závěru volila mezi několika velmi kvalitními kandidáty," říká Monika Kašparová, členka poroty Ceny Josefa Vavrouška. "Nakonec ocenila Svatomíra Mlčocha, který se jako právník významně zasloužil o rozvoj českého práva životního prostředí. Jeho působení je však mnohem širší, k prosazování udržitelného rozvoje přispěl například spoluzaložením Třeboňského inovačního centra na vývoj a zavádění nových technologií pro udržitelný rozvoj," dodává členka poroty.
JUDr. Svatomír Mlčoch působí od roku 1994 jako odborný právní poradce na otázky ochrany životního prostředí. Má licenci advokáta, od roku 1998 je členem Legislativní rady vlády, předsedou Jihočeského sdružení ochránců přírody a členem rozkladové komise ministerstva životního prostředí. Úzce spolupracuje se společností Enki, o. p. s. a Envi, s. r. o. Třeboň při vývoji a zavádění nových technologií v oblasti životního prostředí do praxe. Inicioval a spoluzaložil Třeboňské inovační centrum zaměřené na aplikovaný výzkum v oblasti solární energetiky, úspor energií, selektivní těžby sedimentů a poradenství v oblasti trvale udržitelných technik při hospodaření v krajině. Přednáší právo životního prostředí na Biologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Před revolucí působil jako právník v oblasti státní ochrany přírody a památkové péče a v ochraně přírody na severní Moravě a v jižních Čechách (1984 až 1989 v Krajském ústavu ochrany přírody a památek v Českých Budějovicích). Od vzniku ministerstva životního prostředí České republiky k 1. lednu 1990 se podílel na jeho činnosti v různých funkcích, také jako náměstek ministra pro legislativu a ekologickou politiku. Je spoluautorem návrhu několika přijatých zákonů na ochranu životního prostředí v letech 1990 až 1993. V letech 1994-1998 byl člen zastupitelstva města Českých Budějovic, nyní je členem komise Rady města.
Cenu převzal vítěz na slavnostním večeru v divadle Ungelt, jehož součástí byl i recitál Marty Kubišové Já jsem já. Jako součást Ceny obdržel Svatomír Mlčoch skleněnou plastiku, jejíž výrobu sponzorsky zajišťují sklárny A. Rückl a synové v Nižboru. Členy poroty jsou odborníci a osobnosti z oblasti udržitelného rozvoje a životního prostředí: Martin Bursík, Pavla Dusíková, Tomáš Feřtek, Mikuláš Huba, František Janouch, Monika Kašparová, Vlasta Körnerová, Jan Květ, Pavel Nováček (předseda poroty), Martin Potůček, Petr Švec a Eva Vavroušková.
Další kandidáti
Nominace 35 kandidátů poslalo 50 lidí z ČR a Slovenska a pořadatelé tak byli mile překvapeni. "Navržení nebyli zdaleka jenom ekologové či ochránci životního prostředí, ale například i starostové obcí, pedagogové či právníci. Je vidět, že aktivních lidí, kteří věnují své úsilí ochraně životního prostředí je stále hodně," zdůrazňuje František Janouch, předseda správní rady Nadace Charty 77.
Mezi kandidáty se objevil například Jiří Čunek, starosta města Vsetína, který svou podporou a prací inicioval ve Vsetíně řadu změn vedoucích ke zlepšení životních podmínek obyvatel. Vsetín je od roku 1999 zapojen do Národní sítě Zdravých měst ČR a je prvním městem v ČR, které přistoupilo (2.9.2003) k Aalborgské chartě.
Za celoživotní úsilí o prosazování šetrného vztahu k přírodě, krajině a přírodním zdrojům, za osvětovou a vědecko-popularizační činnost podporující vzrůst ekologického uvědomění v naší veřejnosti byla nominována RNDr. Dagmar Dykyjová z Botanického ústavu ČAV v Třeboni, která letos oslaví 90. narozeniny.
Z Brna byla nominována ředitelka ekologického institutu Veronica Ing. Yvonna Gaillyová. Významně přispěla rozvoji ekologického a spotřebitelského poradenství v ČR.
RNDr. Jiří Kulich z Horního Maršova, ředitel střediska ekologické výchovy SEVER, byl navržen za cílevědomé a důsledné prosazování výchovy k udržitelnému životu do pedagogické praxe na místní, regionální i celostátní úrovni.
Dr. Ivan Makásek založil již v roce 1974 v rámci první organizace pro ochranu přírody a krajiny TIS ochranářský časopis Taraxacum. Na něj navázal v roce 1979 časopis Nika, který vychází dodnes a v minulosti byl několikrát oceněn.
Starosta obce Jindřichovice pod Smrkem Ing. Petr Pávek byl hlavním iniciátorem stavby dvou větrných elektráren v Jindřichovicích pod Smrkem realizované v roce 2003. Rozběhl obecní výtopnu na biomasu. Zásadním způsobem podporuje činnost školy a knihovny a zasadil se o rozšíření internetu. Za jeho působení se rozvinul spolkový život v Jindřichovicích.
Pavel Šremer byl jako jeden z prvních signatářů Charty 77 už od poloviny 70. let aktivní v bratislavském ochranářském hnutí, kde byl jedním z organizátorů dobrovolné ochrany přírody. Byl spoluautorem kultovní ochranářsko-opoziční publikace Bratislava/nahlas a redaktor populárního (polo)samizdatového časopisu Ochranca prírody. S J. Vavrouškem spoluzakládal STUŽ a dnes je jejím předsedou.
Mezi nominovanými bylo několik významných osobností i ze Slovenska. Za všechny zmiňme Juraje Lukáče z východoslovenské obce Tulčík, který je vedoucím organizace Vlk. Za svou dvacetiletou činnost v této organizaci dosáhl vyhlášení 58 ha pralesa na východním Slovensku jako soukromé rezervace, koordinoval výsadbu několika tisíc stromů a vydal několik desítek publikací ve vlastním nakladatelství ABIES.
Polsko je největším producentem potravin z nových členských států EU a v Polsku se stejné jako ve většině dalších zemí žádné GMO nepěstují. Polská vláda se obává že by budoucí pěstování GMO mohlo vést ke genetické kontaminaci ostatních plodin.
Vedoucí politická strana polské menšinové vlády již delší dobu naznačuje, že chce Polsko učinit zemí bez GMO (GMO-free) a poslanci parlamentu již údajně zpracovali několik návrhů zákona, který by pěstování GMO zakázal. "Když povolíme pěstování GMO, bude poškozena pověst Polska jako země podporující biozemědělství a produkující zdravé potraviny A stále se nedostatečným výzkumem koexistence nemůže nikdo garantovat, že se podaří zabránit (genetické) kontaminaci" , varoval Ardanowski.
Už počátkem února 2006 se vyjádřil polský premiér Kazimierz Marcinkiewicz pro polskou tiskovou agenturu PAP, že probíhají přípravy zákona o GMO, který by splňoval požadavky EU. Marcinkiewicz tehdy překvapil pozorovatele svým rezolutním prohlášením: "Nechceme GMO na polském území" ("We do not want GMO on the Polish territory"). Také náměstek ministra zemědělství Ardanowski uvedl nověji pro REUTERS, že se Polsko pokusí naformulovat zákaz pěstování GMO tak, aby nebyl v rozporu pravidly EU. Případně, že se pokusí změnit stávající unijní pravidla pro GMO.
Někteří analytici se domnívají, že jednou z možných cest, jak by Polsko mohlo de facto znemožnit pěstování GMO, by bylo schválení velice přísných pravidel koexistence v národní legislativě. Pravidla tzv. koexistence (současné pěstování geneticky manipulovaných a bio-plodin) jsou není v Evropské unii velmi kontroverzním tématem a nepodařilo se dosáhnou shody na jejich podobě.
Průmysl genetických manipulací tvrdí, že údajně není žádný problém, aby GMO byly pěstovány vedle konvenčních nebo bioplodin. GMO průmysl také varuje politiky, že by Polsko mohlo čelit silným námitkám Evropské komise proti jakémukoli pokusu zakázat pěstování GMO v zemi. Skupiny ochránců životního prostředí naopak namítají, že agrochemické firmy prý nechtějí nebo nedokážou zabránit nežádoucímu šíření GMO do prostředí. Argumentují stovkami případů genetické kontaminace po celém světě a žádají proto, aby nebylo dovoleno pěstovat GMO dříve než EU zavede jednotnou legislativu upravující koexistenci.
Podle Ardanowského zamýšlí Polsko kromě zákazu pěstování GMO také omezit dovoz krmné sojové moučky z geneticky modifikovaných bobů, která je součástí krmiva pro dobytek. Podle Ardanovského musí Polsko začít hledat alternativní zdroje krmných bílkovin.
Psáno pro STUŽ a Britské listy
MUDr. Miroslav Šuta, autor je konzultant v oblasti ekologických a zdravotních rizik
Nathalie Kosciusko-Morizet, která zastává funkci státního sekretáře v oblasti životního prostředí, pro francouzský deník Le Monde uvedla, že během několika dní by měl platit zákaz pěstování geneticky modifikované kukuřice MON 810 (1). Ta je jedinou komerční GM plodinou v Francie a v letošním roce byla v zemi pěstována na více než 20 tisících hektarech. Pěstování GMO je ale ve Francii žhavým společenským tématem, které vyvolává bouřlivé diskuse, a vedlo ke vzniku rozsáhlého protestního hnutí.
MON 810 je GM kukuřicí americké agrochemické firmy MONSANTO, do které byl genetickou manipulací vložen gen z bakterie, který vede k produkci bakteriálního toxinu v celé rostlině. Tento bakteriální jed má bránit GM kukuřici vůči zavíječi kukuřičnému, pro kterého je smrtelně jedovatý.
Komerční pěstování GM kukuřice MON 810 je nyní v rámci EU povoleno, ale některé země její pěstování na svém území zakázaly. Maďarsko zakázalo pěstovaní MON 810 v roce 2005 na základě vědeckého výzkumu maďarských expertů, kteří poukázali na rizika GM kukuřice MON 810, jež může mít škodlivý vliv na některé živočišné druhy (2).
Kromě Maďarska je tato GM kukuřice firmy MONSANTO zakázána také v Rakousku (3), Polsku (4) a v Řecku (5). Uvedené země vydané zákazy odůvodňují mimo jiné i neexistencí řádného monitorovacího plánu, jenž pro GM plodiny vyžaduje platná evropská legislativa. Německé úřady zakázaly prodej osiva GM kukuřice MON 810 na jaře roku 2007 vzhledem k tomu, že stávající monitorovací plán neumožňuje odhalit rizika prokázaná novými vědeckými studiemi (6). Švýcarsko na základě výsledků referenda vyhlásilo pětileté moratorium na pěstovaní všech GM plodin (7).
V České republice komerční pěstování GM kukuřice MON 810 povoleno, a to dokonce i v chráněných územích, včetně evropsky významných ekologických oblastí systému NATURA 2000 (8). Podle sdělení ministerstva zemědělství se v roce 2007 pěstovala GM kukuřice MON 810 v Česku na ploše zhruba 5 tisíc hektarů (9).
Ve Francii se má o ekologických opatřeních debatovat i v příštích měsících. Do koncem roku má být dopracován koncept tzv. zelené revoluce, ke které se Sarkozy zavázal během předvolební kampaně. V první polovině roku 2008 by pak měl projednat parlament návrh příslušného zákona.
MUDr. Miroslav Šuta
Zdroje:
(1) Nathalie Kosciusko-Morizet : "On change de stratégie" écologique, Le Monde, 26.10. 2007 - http://www.lemonde.fr/web/article/0,1-0,36-971498,0.html
(2) Protesty proti GMO v Maďarsku: Stovky demonstrantů předaly ministru zemědělství petici s 12 tisíci podpisy - http://www.stuz.cz/view.php?cisloclanku=2006012901
(3) Rakouská vláda zakázala geneticky manipulovanou řepku Monsanta - http://www.stuz.cz/view.php?cisloclanku=2006012301
(4) Polský parlament schválil zákaz pěstování geneticky modifikovaných (GM) plodin - http://www.stuz.cz/view.php?cisloclanku=2006050001
(5) Řecká vláda zákazala 31 variet GM kukuřice Monsanta - http://www.stuz.cz/view.php?cisloclanku=2006013101
(6) Antje Lorch: How much Bt toxin is there…?, Experiences with MON810 cultivation in Germany, Mezinárodní konference „Přísliby a rizika biotechnologií z hlediska udržitelného rozvoje“, 25. října 2007, Senát Parlamentu České republiky - http://www.stuz.cz/view.php?cisloclanku=2007100008
(7) BBC: Švýcaři pro zákaz pěstování geneticky modifikovaných plodin - http://www.stuz.cz/view.php?cisloclanku=2005112801
(8) Greenpeace otestovalo GM kukuřici v Čejči na Moravě - http://www.greenpeace.cz/gmo/tiskove-zpravy.shtml?x=649041
(9) Martin Leibl: Ekologické zemědělství a geneticky modifikované organismy, Mezinárodní konference „Přísliby a rizika biotechnologií z hlediska udržitelného rozvoje“, 25. října 2007, Senát Parlamentu České republiky - http://www.stuz.cz/view.php?cisloclanku=2007100008
V Ústí se začal veřejně projednávat návrh krajského územního plánu, který může život lidí z Jiřetína a Černic převrátit na ruby - pokud by se krajští zastupitelé přiklonili k variantě, že bude těžba uhlí pokračovat i za limity stanovené Pithartovou vládou v roce 1991, obě vesnice zaniknou. Názory obyvatel, zastánců i odpůrců těžby uhlí budou hrát při stanovení konečné verze ústeckého územního plánu podstatnou roli.
Premiér Jiří Paroubek a ministr průmyslu Milan Urban totiž minulý týden uvedli, že vláda se o případné těžbě rozhodne právě podle územního plánu Ústeckého kraje. "Vláda bude toto stanovisko respektovat," sdělili ve společném prohlášení. Lidé, podnikatelé i firmy mají měsíc na to, aby se k územnímu plánu vyjádřili. Podle ústeckého hejtmana Jiřího Šulce (ODS) krajské zastupitelstvo schválí územní plán nejspíš až příští rok.
Klid a brzký odjezd "Neberte nám domovy, uhlí není vše...", "Zachování limitů = zachování naděje na život Podkrušnohoří", stálo na transparentech, s nimiž lidé ze severočeských vsí přišli do sálu. Další nesli kříže s názvy obcí, které v minulosti kvůli těžbě uhlí zmizely ze zemského povrchu: Kopisty, Albrechtice, Dolní Jiřetín, Souš... Jednání bylo klidné. Nejspíš i proto, že autoři územního plánu doporučili krajským zastupitelům, aby těžba hnědého uhlí nepřekročila na Mostecku hranice z roku 1991. Tím by byly Horní Jiřetín a Černice zachráněny. "Těžba by tak skončila v roce 2017 a pod zemí by zůstalo 255 miliónů tun uhlí," řekl hlavní projektant Karel Beránek.
Když po třech hodinách skončilo představování návrhu územního plánu a chystala se diskuse, obyvatelé Horního Jiřetína a Černic dokonce ze sálu odešli a odjeli dvěma autobusy domů. "Chtěli jsme hlavně ukázat, že dokážeme držet pohromadě," řekla jedna z obyvatelek Horního Jiřetína před tím, než nastoupila do autobusu.
(Ne)chceme další těžbu Už včerejší diskuse, která se točila především kolem územních těžebních limitů, ukázala, že mnohé názory budou velmi emotivní. "Když se zeptáte horníka, jestli chce uhlí, řekne ano. Zeptejte se ho ale, jestli chce přijít o svůj domov a o své vzpomínky," zněl jeden z písemných příspěvků. "Máme dost sil, abychom se ubránili tlaku Mostecké uhelné společnosti?" vyslovil v otázce velkou obavu starší muž. Pokračování těžby totiž naopak prosazují odboráři Mostecké uhelné, kteří na svou podporu sesbírali více než tři tisíce podpisů.
Miska komunistických vah Hejtman Šulc je zastáncem toho, aby těžba zůstala v hranicích z roku 1991. "Tuto variantu preferuji," řekl a dodal, že v tomto duchu se pokusí přesvědčovat i ostatní poslance ODS.
Ta by nejspíš zůstala se svým názorem udržet limity osamocena. Jaroslav Foldyna, krajský zastupitel za ČSSD, uvedl, že poslanci jeho strany dostali doporučení hlasovat pro variantu, která počítá s těžbou uhlí za limity. Podle Foldyny se tak mimo jiné získají peníze na rekultivaci území po povrchové těžbě v severních Čechách.
S prolomením těžebních limitů souhlasí i Vlastimil Balvín z KSČM. "Pokud se na jednu misku vah dají zájmy dvou tisíc obyvatel Jiřetína a Černic a na druhou zájmy všech obyvatel kraje a celé země, obávám se, že limity budou muset padnout a uhlí se bude těžit," poznamenal Balvín. Sám pochází ze severočeské obce Kopysty, která byla kvůli uhlí zlikvidována.
Pokud by se spojily ČSSD s KSČM, získaly by v krajském zastupitelstvu 27 hlasů, ale stále by neměly navrch nad ODS, která má 28 zastupitelů.
19. března 1995 zasypala v dolině Parichvost ve slovenských Západních Tatrách našeho bývalého předsedu Josefa Vavrouška a jeho dceru Petru.
Vzpomínky některých osobností na něj najdete v odkaze "Související články" níže na této stránce.
Vážení přátelé,
jak už možná víte z úterních Lidových novin, náhle zemřel ve věku pouhých 62 let náš kamarád, spolupracovník a vzácný člověk Mgr. Bohuslav Blažek. Byl neuvěřitelně sečtělý se širokým rozhledem, napsal řadu knih, článků rozhlasových i televizních příspěvků, natočil filmy a byl úspěšný řadě oborů. V našem Ústavu krajinné ekologie ČSAV nastoupil po mytí oken na začátku sedmdesátých let a byl nám významnou metodickou pomocí při formování antropoekologického přístupu k řešení problémů ekologie a životního prostředí ve vzájemném vztahu přírodních a společenských věd. (Dnes je pro to obvyklý termín sociální ekologie). Protože pak z politických důvodů musel náš ústav opustit, orientoval se na prognostiku. Jako filozof a psycholog napsal řadu statí v tomto oboru a v poslední době se věnovat sociální ekologii, zejména revitalizaci venkova.
Každý z Vás si jistě vzpomene na další aktivity Slávy Blažka.
Jaroslav Stoklasa
Po absolvování gymnasia byl úspěšným adeptem sochařského stavu Baťovy Školy umění ve Zlíně a oblíbeným studentem Prof. Vincence Makovského. Během studia v roce 1944 totálně nasazen, aby pak prožil věci nelehké. Po válce, přes nesouhlas svého významného pedagoga se stal posluchačem Vysoké školy architektury v Praze. Profesní kariéru zahájil v Krajském projektovém ústavu v Praze. Následně projektoval stavby v Prešově a Humenném. V době svého dalšího pražského působení byl vedoucím oddělení územních rozhodnutí v Útvaru hl. architekta.
Po 5 let přednášel na ghanské universitě v městě Kumasi ve funkci Chief University Architect a pracoval v Projektovém ústavu pro výstavbu a dostavbu této university. Mezi významné projekty rozhodně patří dostavba nemocnice a budov fakulty farmacie, přestavba a dostavba studentských kolejí a domů pro hostující profesory.
Po návratu z Ghany se věnoval intensivně v Útvaru hlavního architekta Prahy architektonickému výzkumu pražské památkové reservace. Jeho znalosti byly obdivuhodné, bohužel zůstávaly ve značné míře nevyužity.
V dalším, významném, téměř desetiletém období přednášel urbanismus na alžírské University of Science Technology v městě Constantine. Kromě pedagogické a publikační činnosti se věnoval projektování vždy následně realizovaných staveb. Byl vůdčí osobností při zahájení doktorandských studií na této universitě.
Měl opravdovou lásku k přírodě a respekt i vnímavost vůči všem universálním hodnotám, což dokázal i v navržených projektech. Byl zosobněním člověka ušlechtilého, respektujícího skutečné hodnoty světa, v němž žijeme, představitelem odcházející generace, u níž slova neztratila svůj obsah a význam. Až příliš citlivě vnímal společenské i odborné problémy a prosazoval jejich optimální řešení. Významnou životní oporou mu byla jeho paní, s níž sdílel smysl pro spravedlnost, krásu, harmonii a činorodost. Spolu s ní překonával úspěšně všechny životní překážky. Erudici, věcnost a skromnost, zaujetí, nezištné a obětavé úsilí jsme mohli poznat při jím iniciované obraně celosvětově významného komplexu pražských nemovitých památek, zapsaném v Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, a to formulováním Memoranda o pražské památkové rezervaci, s návrhem konkrétních opatření pro vládu ČR. Až téměř do konce svých dnů nepřestával usilovat o realizaci i publicitu této naléhavé výzvy k záchraně národního i světového architektonického dědictví Prahy.
Pane architekte,
svůj slib, pomáhat při naplnění záměrů Memoranda o Pražské památkové reservaci plníme.