Stanoviska Rok 2018 Výzva účastníků Memoriálu Josefa a Petry Vavrouškových k odstranění zbývajících ekologických škod po okupační Sovětské armádě
V roce 2018 si připomínáme 50. výročí začátku sovětské okupace Československa. Vedle škod hospodářských, humanitárních a morálních, kterým je většinou věnována pozornost, však zde byly a většinou stále přetrvávají i škody na životním prostředí. Jedním z těch, kdo v obtížných jednáních o odchodu sovětských vojsk prosazoval průzkum, vyčíslení a nápravu ekologických škod, byl tehdejší ministr-předseda Federálního výboru životního prostředí Ing. Josef Vavroušek, CSc. který tehdy dosáhl i zřízení Úřadu pro řešení důsledků pobytu sovětských vojsk. Josef Vavroušek později, v r. 1995 zahynul se svoji dcerou pod lavinou v Západních Tatrách, úřad byl zrušen a agenda převedena na ministerstva životního prostředí a obrany, kde postupně sanační práce ztrácely prioritu.
Účastníci Memoriálu, organizovaného společně českou a slovenskou Společností pro trvale udržitelný život (STUŽ) upozorňují státní orgány i veřejnost obou našich zemí na zdaleka ještě nedokončené odstranění ekologických škod, které nám v obou zemích po sovětských vojscích zůstaly.
Původní vyčíslení všech škod federální vládou se blížilo částce 15 miliard, téměř polovina z toho byly ekologické škody, hlavně ze znečištění vody a půdy. Odhad byl pak snížen na polovinu a v zájmu co nejrychlejšího odchodu sovětských vojsk nakonec československá strana přestala trvat na náhradě těchto škod a všechny průzkumné i sanační práce pak probíhaly v naší režii. Do současnosti byly v České republice vynaloženy náklady na odstranění a sanaci ekologických škod ve výšce cca 1,5 miliard Kč a ve Slovenské republice do r. 2012 cca 1,6 miliard Sk. Česká ani Slovenská republika nejsou v současnosti natolik chudé, abychom museli šetřit na odstranění nebezpečného znečištění podzemních vod a půd uhlovodíky, chlorovanými uhlovodíky, polychlorovanými bifenyly, těžkými kovy a dalšími látkami, představujícími zdravotní rizika. Nyní je ideální doba na odstranění ekologických škod, neboť ekonomika je v dobrém stavu a ještě je možné čerpat dotace z Evropských strukturálních fondů.
Podrobnosti o rizicích lze doložit z Databáze Systému evidence kontaminovaných míst ČR - jako příklad uvádíme kontaminaci v Milovicích, letišti Boží dar (viz přílohu). Na Slovensku by se dalo podobně mluvit o lokalitách Letisko Sliač, VVP Lešť či Komárno. Upozorňujeme, že v České republice bylo zmapováno 154 kontaminovaných míst v projektu Národní inventarizace kontaminovaných míst NIKM a ve Slovenské republice se jednalo o 87 kontaminovaných míst. Upozorňujeme též na to, že sanace jsou prováděny k tomu, aby se znečištění nešířilo dále a vyhovovalo našim normám. To však neznamená, že je znečištění úplně odstraněno, k tomu by byly potřeba náklady řádově vyšší. Navíc některé škody na přírodě jsou nevyčíslitelné a i po uskutečnění sanací nevratné.
Žádáme proto státní orgány obou republik, aby zabezpečily řádný průzkum a monitorování a urychlily důkladné sanace zbývajících kontaminovaných lokalit. Zvláště za současné varující bilance vody v krajině (viz poznámku) si nemůžeme dovolit nebezpečí kontaminace podzemních a povrchových vod, přetrvávající jako důsledek bezohledného chování okupačních sovětských vojsk vůči naší přírodě.
za STUŽ/SR za STUŽ/ČR
RNDr. Ján Szöllös, CSc, predseda Ing. Jiří Dlouhý, předseda
Poznámka:
Uvedená nebezpečí – a nezbytnost rychlé nápravy – jsou násobena současnými změnami klimatu. V době, kdy mluvíme o zadržení vody v krajině a kdy se objevují zprávy, že některé zdroje se v suchých obdobích blíží hranici zpracovatelnosti na pitnou vodu, nesmí žádná vláda hazardovat s podzemními zásobami vody. Zvlášť to platí pro oblast české křídy, tedy v zásadě pro roviny kolem řeky Labe, kde okupační vojska projevovala svou necitlivost vůči krajině se zvláštní účinností.
Rychlé a důkladné odstranění okupačních škod se může brzy stát osudovou podmínkou zachování současné kvality života v české kotlině, moravských úvalech a slovenských horách, kotlinách a nížinách. Na všech místech, kde znečištění – byť třeba jen potenciálně – ohrožuje zásoby podpovrchových vod, může dojít k prakticky nevratnému zničení suroviny, na níž doslova závisí náš život.