Dimas se ve Vídni připojil ke kritice, kterou počátkem března vyjádřili ministři životního prostředí členských států EU na zasedání evropské Rady. Na podzim 2005 se podobně kriticky vyjádřila aliance evropských zdravotníků, ochránců životního prostředí a práv spotřebitelů. Ta vyzvala EFSA už 6. října 2005, aby při hodnocení GMO ochranu zdraví a životního prostředí upřednostnila před komerčními zájmy, aby zvýšila transparentnost svých rozhodovacích procesů a přehodnotit složení vědeckých panelů tak, aby byla zachována jejich nestrannost a nezávislost na průmyslu.
Stanovisko EFSA je vyžadováno zákonem, jakmile je jakákoli členská země EU požádána firmou o schválení (autorizaci) nového GMO pro teritorium EU. EFSA byla založena v roce 2002 a svá hodnocení rizika obvykle provádí na základě dat poskytnutých přímo GMO průmyslem. Právě to se stalo terčem kritiky nevládních organizací, ale také řady členských států EU během zasedání Rady ministrů životního prostředí, kteří obviňují EFSA z nedostatků nezávislých studií pro posouzení rizik GMO. EFSA však odmítá, že by byla ovlivněna komerčními nebo jinými zájmy.
Na dvoudenní vídeňské konference vystoupil komisař Dimas s příspěvkem nazvaným "Koexistence geneticky modifikovaných, konvenčních a bio-plodin: Svoboda volby". V něm mimo jiné naznačil, že schválení nových žádostí o autorizaci GMO by měly předcházet studie dlouhodobějších vlivů GMO.
"Není těžké vidět, že GMO mají v EU více odpůrců než přátel. Nízká míra akceptace GMO znamená, že není pravděpodobné zvýšení poptávky spotřebitelů po GMO a v důsledku toho budou farmáři v Evropě pokračovat ve pěstování konvenčních a organických plodin ... pokud tyto plodiny zůstanou v zemědělském systému dominantní, nemůžeme také ignorovat fakt, že potřeba opatření pro koexistenci by se mohla stát zbytečnou." konstatoval Dimas.
"Žádosti o pěstování GMO přinášejí celou sérií nových potenciálních rizik pro životní prostředí, zejména potenciální dlouhodobější vlivy, které by mohly ovlivnit biodiverzitu. EFSA nemůže poskytnout vědecké stanovisko k dlouhodobým účinkům GMO. Je také otázka zda GMO-společnosti poskytují Evropské komisi správné informace. Žádná nová GM odrůda zatím nebyl schválena v novém regulačním rámci. A je nezbytné, abychom jejich potenciální rizika zhodnotili před případným chválením jejich pěstování", uvedl podle REUTERS na tiskové konferenci eurokomisař Dimas.
Celý projev eurokomisaře Dimase je v angličtině dostupný ZDE: Co-existence of genetically modified, conventional and organic crops: Freedom of choice
Jak Radiožurnálu řekl Ambrozkův tajemník Daniel Vondrouš, směrnice má být hotova v červnu, kdy ji bude schvalovat rada ministrů. Pokud projde, přestane platit stávající zákon, díky kterému se od loňska podařilo zamítnout žádosti o legální dovoz 100 tisíc tun odpadků do tuzemských spaloven.
I tak se ho ale dostalo do republiky načerno asi 15 tisíc tun a s jeho odstraněním jsou velké problémy. "Postoj Česka je jasný, chceme prosadit, aby se odpad nejenom likvidoval, ale i využíval tam, kde vznikl," říká tajemník Vondrouš.
"Pak nám jde o to, aby definice energetického využívání odpadu ve vztahu ke spalovnám zůstala na stejné úrovni, jako je teď. To znamená, aby spalovny byly odstraňováním odpadu a nikoliv jeho využitím," dodává Vondrouš.
Podle ekologa a konzultanta Společnosti pro trvale udržitelný život Miroslava Šuty je důležité, aby dovoz odpadů do Česka nebyl legální. V opačném případě by jako houby po dešti vyrostly nové spalovny a celníci by byli bezmocní, nemohli by kamiony vracet zpět.
"Když dnes celníci na hranicích najdou kamion, kde je směs odpadů, tak je jasné, že ta směs není pro využití pro recyklaci, a hned ten kamion pošlou zpátky. Kdežto, když se zlegalizuje dovoz odpadů do spaloven, tak ti celníci můžou jenom sklapnout podpatky a říct, ano vy vezete odpadky do spalovny do Prahy. Samozřejmě, že nebudou každý ten kamion eskortovat. Jestli ten kamion dojede do Prahy a nebo na nejbližší polní cestu, kde to vysype, tomu už nebudeme moci zabránit," vysvětluje Šuta.
Evropská komise v prosinci předložila návrh směrnice, podle které by se spalovny mohly formálně prohlásit za zařízení k energetickému využívání odpadu (tedy za elektrárny nebo teplárny) s tím, že odstraňování odpadků je pouze vedlejší efekt [1]. To by jim umožnilo odpad ze zahraničí dovážet legálně.
Pokud bude návrh směrnice schválen, české úřady by už nemohly nijak bránit dovozu odpadků z Německa, Rakouska či dalších zemí do republiky. Celníci by na hranicích nemohli zjistit, zda odpad směřuje na nelegální skládku nebo skutečně do českých spaloven. Ale i tam by pálení zahraničních odpadů znečišťovalo ovzduší a měnily se ve škváru a toxický popílek, které by zůstávaly u nás. Navíc by masivní dovoz odpadů vedl k nárůstu provoz kamionů na českých silnicích.
Ekologické organizace jsou přesvědčeny, že každý stát by se měl postarat o své odpady.
Libor Ambrozek oznámil, že proti návrhu směrnice bude v Bruselu vystupovat. V úterý večer se k vládní pozici ostře formulovaným stanoviskem přidal také výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny. Kritické stanovisko vůči návrhu Evropské komise zaujala také největší evropská asociace ekologických organizací EEB (European Environmental Bureau), která odeslala dopis všem mínistrům životního prostředí členských států EU s výzvou, aby odvrátili hrozbu ekologického dumpingu, které v současnosti čelí České republika.
Nevládní ekologické organizace návrhu Evropské komise také vytýkají, že postrádá konkrétní cíle a opatření, jež by pomohla prevenci vzniku odpadu a podpořila recyklaci. Chybí například motivace výrobců k dodávkám trvanlivějšího a snadno recyklovatelného zboží.
Ivo Kropáček, odpadový expert Hnutí DUHA, řekl:
„Pokud by prošel návrh směrnice, mohou české úřady zapomenout na hledání viníků a udělování pokut. Masivní převážení německých či rakouských odpadků přes hranice bude naprosto legální a republika ztratí jakoukoli možnost se mu bránit. Dovozy do spaloven by přitom několikanásobně překračovaly objem všech doposud nalezených nelegálních skládek. Ministři životního prostředí v Bruselu musí návrh zvrátit a hlavně – musí se proti němu postavit čeští poslanci Evropského parlamentu.“ Miroslav Šuta, odborný konzultant Společností pro trvale udržitelný život (STUŽ) v oblasti ekologických a zdravotních rizik, řekl.
„Českým nevládním organizacím se podařilo zmobilizovat v EU podporu pro postoj České republiky proti změně odpadové hierarchie a proti návrhu na změnu klasifikace spaloven odpadů na zařízení pro využití odpadů. Poznámky:
Prvními obětmi schvální nové směrnice ve stávající podobě by byli obyvatelé Prahy, Liberce, Brna a česko-německého a česko-rakouského pohraničí, kterým by hrozil nekontrolovatelný dovoz odpadů ze zahraničí. Vzhledem k plánům na výstavbu dalších spaloven komunální odpadů by v budoucnu mohli být ohrožení také obyvatelé Českých Budějovic, Opatovic, Plzně a Ostravy.“
[1] Návrhy Rámcové směrnice o odpadech a Tématické strategie pro předcházení vzniku a recyklaci odpadů zveřejnila Evropská komise v prosinci 2005.
Zásadní podmínkou všech klíčových témat je vytvoření souboru měřitelných cílů – od klimatu a energie, k sociálnímu vyloučení a dopravě – a zrovna tak je důležitá lepší implementace existující environmentální legislativy napříč členskými státy. EU. Ostatní priority návrhu zahrnují: 10% přesun daní od zdanění práce ke zdanění aktivit škodících životnímu prostředí, požadavek na snížení spotřeby nových osobních aut na polovinu během následujících deseti let, který Desítka upřednostňuje před konkurenčním návrhem využití biopaliv a dále také požadavek na zajištění lepší koordinace mezi členskými státy směřující k účinné a koherentní strategii pomoci.
Dnešní návrh Zelené desítky je přímou odpovědí na revizi Strategie udržitelného rozvoje, kterou zveřejnila Komise v prosinci 2005. Tuto revizi vidí environmentální organizace jako pozitivní krok vpřed, i když stále lze v ní najít velký prostor ke zlepšení. Zelená desítka chválí Rakouské předsednictví za organizaci debat ke Strategii udržitelného rozvoje EU na všech zasedáních Rad ministrů před přijetím definitivní verze strategie na Evropském summitu v červnu 2006. Rada ministrů životního prostředí začíná diskusi 9. března.
John Hontelez, generální tajemník Evropské environmentální kanceláře, uvedl: „Doufáme, že ministři životního prostředí vtisknou strategii ambiciózní charakter a že následující Rady ministrů budou následovat jejich příklad – a doufáme, že tento proces povede k dobrému výsledku v červnu. Program Zelené desítky se snaží podnítit debatu o tom, jak se EU může stát prosperující a sociálně spravedlivou společností, která respektuje únosné kapacity regionu a světa.“
Program Zelené desítky pro udržitelný rozvoj EU je k dispozici na: http://www.eeb.org/activities/sustainable_development/G10-on-SDS-March2006.pdf
Další informace:
John Hontelez, EEB Secretary General, Tel:
Jiří Dlouhý, místopředseda Společnosti pro trvale udržitelný život, tel:
Řecko sice pod nátlakem EU starý zákaz 17 variet GM kukuřice zrušilo, ale okamžitě vydalo zákaz nový, který rozšířilo o dalších 14 variet, jež byly zapsány do Evropského katalogu osiv 30. prosince 2005. Řecko vydání zákazu zdůvodnilo mimo jiné potřebou ochrany životního prostředí.
Zákaz pěstování a dovozu osiva GM kukuřice MON 810 vydalo už v roce 1999 Rakousko, v lednu 2005 Maďarsko a v březnu 2005 i Polsko. Uvedené země zákaz odůvodňují neexistencí řádného monitorovacího plánu, jenž je pro GM plodiny vyžadován platnou evropskou legislativou. Evropským úřadům předložený plán monitoringu GM kukuřice MON 810 však byl podle kritiků 10 let starým monitoringem firmy Monsanto, který ignoroval řadu vědeckých studií publikovaných později. Tyto studie upozornily na řadu možných nežádoucích účinků, včetně vlivu Bt toxinu na ostatní živočišné druhy nebo na jeho akumulaci Bt-toxinu v půdě.
"Ilegální dovozy odpadu jsou už nyní v česko-německém pohraničí vážným problémem. Schválení návrhu nové evropské legislativy by bohužel otevřelo dveře k prakticky nekontrolovatelnému legálnímu dovozu stovek tisíců tun odpadů do stávajících nebo plánovaných spaloven odpadů. Vážně ohroženo by tak mohlo být životní prostředí Prahy, Liberce a Brna, kde už německé či rakouské firmy podaly žádosti o spalování dovážených odpadů. Nová legislativa by ale mohla být hrozbou také pro České Budějovice, Opatovice, Plzeň a Ostravu, kde se o výstavbách spaloven komunální odpadů seriózně uvažuje," uvedl MUDr. Miroslav Šuta, odborný konzultant STUŽ pro oblast ekologických a zdravotních rizik.
Zvýhodnění spalování odpadů na úkor recyklace by bylo nejen plýtváním materiálními hodnotami v odpadech obsaženými a rizikem pro životní prostředí, ale ohrozilo by i tisíce existujících pracovních míst v evropském recyklačním průmyslu. Sama Evropská komise přiznává, že kapacity pro recyklaci 10 tisíc tun odpadu mohou vytvořit asi 250 pracovních míst, zatímco jeho spalování jen 30 a skládkování dokonce pouhých deset. Důrazná politika prevence vzniku a recyklace odpadů tak může velmi dobře naplnit všechny tři hlavní složky udržitelného rozvoje - ekologickou, ekonomickou i sociální.
"Ministerstvo životního prostředí ČR by se mělo zcela jednoznačně a velmi tvrdě postavit proti navrhované změně odpadové hierarchie a proti návrhu na překlasifikování spaloven odpadů ze zařízení pro likvidaci odpadů na způsob využití odpadů. Jinak de facto ztratí možnost v rámci společného hospodářského prostoru EU zabránit masovému dovozu odpadů do České republiky", konstatovala ing. Eva Tylová, místopředsedkyně STUŽ.
Pro další informace:
MUDr. Miroslav Šuta
konzultant STUŽ v oblasti ekologických a zdravotních rizik
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
telefon:
ing. Eva Tylová
místopředsedkyně STUŽ
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
telefon:
Poznámky pro editory:
(1) Návrhy Rámcové směrnice o odpadech a Tématické strategie pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci zveřejnila Evropská komise v prosinci 2005. Zabývala se jimi lednová Rada ministru životního prostředí členských států EU, která také ustanovila speciální pracovní skupinu J1, jejíž druhé zasedání probíhá v Bruselu 26.1.2006. Česká republika podle sdělení MŽP ČR doposud nezaujala k oběma dokumentům pozici a chystá se do 3. února 2006 zaslat své píse
Výbor EP pro ŽP hlasoval ve prospěch toho, aby se přístup k informacím a účast veřejnosti týkal i bankovních aktivit institucí spravujících veřejné finance (např. Evropská investiční banka /EIB - European Investment Bank/). Dále výbor rozhodl, že nevládní organizace mají mít přístup ke spravedlnosti na úrovni Evropské unie i ve věcech ochrany životního prostředí.
Evropské NGO ve svém stanovisku upozornily i na to, že nátlakové sdružení evropského chemického průmyslu CEFIC se na poslední chvíli pokoušelo svou intervencí zvrátit hlasování ve výboru EP a žádalo poslance, aby hlasovali proti právu občanů na informace a proti přístupu občanů ke spravedlnosti ve věcech životního prostředí.
Společné stanovisko vydané 22. listopadu 2005 v Bruselu podpořily CEE Bankwatch Network, Friends of the Earth Europe, European Environmental Bureau, European Public Health Alliance - Environment Network a Transport and Environment. Celé stanovisko v angličtině naleznete níže.
Text Aarhuské konvecne v čestině i angličtině naleznete ZDE: "Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí"
European Parliament vote brings Aarhus Convention application back on track (Brussels, Belgium, 22 November 2005) -- European environmental and health organisations welcomed the position taken today by the European Parliament’s Environment Committee on a Regulation to apply the Aarhus Convention to the EU institutions. The Committee voted for amendments to bring the Regulation in line with the Aarhus Convention’s requirements and rejected the limitations EU Environmental Ministers had agreed upon in December last year.
Environmental and health organisations welcome European Parliament Environment Committee vote in favour of environmental democracy
The Committee decided that the Regulation should follow the terms of the Aarhus Convention more closely. For instance, access to information and public participation should also include information related to banking activities, and environmental NGOs should have the right to access to justice on the EU level to defend the environment.
John Hontelez, Secretary General of the European Environmental Bureau, said: ”The European Community ratified the Aarhus Convention a year ago. However, the Council of Ministers refused to accept the consequences of this Convention, which is there to strengthen environmental democracy. Access to justice to defend environmental interests is an essential tool for environmental organisations when public authorities fail to apply their own laws. Aarhus requirements apply in the member states and should also apply to the EU’s institutions. The Environment Committee took the right decision to bring this key element back in the second reading.”
Magda Stoczkiewicz, Policy Co-ordinator of CEE-Bankwatch Network, commented: ”We are delighted that the Environment Committee shares our view that banking should not be exempted from Aarhus. It means that the EU’s house bank, the European Investment Bank, will need to adapt its information policy to the rules of the Regulation. It is a very welcome outcome given the fact that the EIB has been advocating for exemption from this Regulation and it should lead to the first binding law for the EIB to release information to interested citizens and people affected by EIB financed projects.”
The environmental organisations are disappointed about the decision of the rapporteur of the Environment Committee, the Finnish conservative Eija Riitta Korhola to vote against the final result of the votes since most of the amendments she proposed were adopted. She was followed by most PPE-members, but a big majority of the Committee supported the resulting report, for final vote in the EP Plenary in December or January.
A remarkable last minute intervention came from CEFIC, the European umbrella of the chemical industry. In a letter it called upon the members of the Environment Committee to vote against amendments on access to information and access to justice rights for EU citizens.
John Hontelez said: “CEFIC wants to limit the role of environmental NGOs. The Commission, in its original proposal for the Regulation, found a good way to implement also the third pillar of the Aarhus Convention: access to justice. The European Community is a prestigious Party to the Aarhus Convention and it should not give the bad example of partial, arbitrary, application. The Environment Committee’s amendments help prevent this.”
If the EP Plenary follows the Environment Committee, Parliament and Council will have to come to an agreement via a conciliation procedure.
For further information please contact:
John Hontelez, EEB, Tel:
Magda Stoczkiewicz, CEE Bankwatch Network, Tel:
Genon K. Jensen, EPHA Environment Network (EEN),
Zpráva konstatuje, že moderní ekologická legislativa může snížit náklady průmyslu a podnikání, vytvořit trhy pro ekologické zboží a služby, podněcovat inovace, snižovat podnikatelské riziko a zvyšovat důvěru investičních trhů a pojistitelů, přispívat ke konkurenční výhodě a vytvářet konkurenceschopné trhy, vytvářet a udržovat pracovní místa, zlepšovat zdraví pracujících a veřejnosti, chránit přírodní zdroje, na kterých závisí nejen podnikání i život nás všech.
Zpráva dále konstatuje, že v současné době existují významné důkazy o tom, že kvalitní environmentální řízení a regulace nenarušují celkovou onkurenceschopnost a hospodářský rozvoj. Naopak, mohou být prospěšné tím, že vytvářejí tlak, který podněcuje inovace a upozorňuje podniky na neefektivitu zdrojů a nové příležitosti.
Návrh nové chemické politiky (REACH) v hlasování Evropského parlamentu (EP) prošel jasnou většinou, v poměru 407 hlasů PRO a 155 hlasů PROTI. Spotřebitelské, ekologické, ženské a zdravotnické organizace dnes ve společném prohlášení ocenily, že se EP vyslovil pro náhradu nebezpečných chemikálií bezpečnějšími alternativami podporou seriózní procedury autorizace chemikálií. Nevládní organizace zároveň varují, že se parlament vyslovil pro velmi benevolentní podmínky pro registraci chemických látek, což by vedlo k tomu, že u tisíců látek nebudou zpracována jejich základní toxikologická hodnocení.
Nevládní organizace dále upozorňují, že další rozhodnutí o identifikaci a náhradě nebezpečných chemickálií bude mít v ruce Rada ekonomických ministrů členských zemí EU (ČR zastupuje buď Martin Jahn nebo Milan Urban) a že na nich bude záležet, zda politici dají přednost ochraně zdraví všech obyvatel Evropy a jejich životnímu prostředí nebo zájmům velkých výrobců chemikálií.
Společné prohlášení podepsaly následující nevládní organizace a jejich koalice: European Environmental Bureau, European Public Health Alliance - Environment Network, EUROCOOP, Friends of the Earth Europe, Greenpeace, Women in Europe for a Common Future, WWF. Jeho text anglickém originále následuje.
Parliament votes to phase out hazardous chemicals but allows huge knowledge gaps on safety
Strasbourg, 17 November 2005 - Environmental, women’s, health and consumer organisations recognised the important step taken by Parliament today towards replacing hazardous chemicals with safer alternatives but regretted that MEPs exempted thousands of chemicals from the need to provide any health and safety information.
The European Parliament supported the obligation to replace hazardous chemicals with safer alternatives when these are available (the ‘substitution principle’), sending a strong message to ministers of national governments who will next make a decision on REACH. This requirement is essential to end the build-up of harmful chemicals in our bodies and the environment.
The groups warned, however, that the failure to provide basic safety information about chemicals will make it impossible to systematically identify and replace the most hazardous substances, which is the one of the principle aims of REACH. At present we lack basic data on the environmental and health impacts of 90% of substances.
The groups therefore condemned the decision to severely weaken crucial safety testing requirements for all chemicals covered by REACH.
A REACH adopted on this basis will not deliver the health and environment protection the public needs, as it would leave thousands of chemicals without basic toxicity data and so would hamper the identification of harmful chemicals, such as hormone disrupters.
The Council of Ministers has the opportunity to strengthen the legislation - when Competitiveness Ministers meet in Brussels – by ensuring that the legislation will help both identify and replace hazardous chemicals covered by REACH. This is a unique opportunity to protect women, men and children and their environment and it should not be sacrificed for the short-sighted interests of the large chemicals producers.
Na rozdíl od Ambrozka se otevřeně proti REACH staví řada českých europoslanců, např. Vladimír Železný, Miroslav Ouzký (ODS) nebo Jan Zahradil (ODS). Kompromisně se vyjádřila např. Zuzana Roithová (KDU-ČSL) nebo Miloslav Ransdorf (KSČM). Pro "co nejúčinnější legislativu z hlediska ochrany lidského zdraví" se podle ČTK vyslovil třaba JIří Maštálka (KSČM).
Podrobnější informace naleznete například
- v tiskové zprávě ČTK EP projednává důležitý zákon o chemikáliích, hlasování ve čtvrtek
- v tiskové zprávě MŽP ČR Evropský parlament zítra hlasuje o nové chemické politice
- v tiskové zpráve Greenpeace ČR Hlasování v EP: REACH čeká první zkouška
Společné porhlášení podepsaly následující nevládní organizace a jejich koalice: European Environmental Bureau, European Public Health Alliance - Environment Network, EUROCOOP, Friends of the Earth Europe, Greenpeace, Women in Europe for a Common Future, WWF. Jeho text anglickém originále následuje.
WHEN ‘REACH’ BECOMES A THREAT
Environmental, health, women's and consumer groups warned today that the Parliament risks turning REACH from a pro-environment and health legislation into just the opposite. If the Sacconi-Nassauer deal on registration is adopted by plenary and, at the same time, the authorisation package agreed in the environment committee is rejected, REACH will not only fail to benefit human health and the environment but would threaten them, the groups said. This will not improve the bad image of the chemicals industry.
AUTHORISATION: weakening existing protection levels - The door will be wide open for the continued and legal use of identified dangerous chemicals if producers are allowed to continue marketing the most hazardous substances by claiming they are ‘adequately controlled’. Unless the authorisation package adopted in the environment committee is supported, an identified carcinogen or reproductive toxin for which safe alternatives are available would be allowed to stay on the market and could be used in consumer products, contrary to existing legislation.
REGISTRATION - The registration package supported by the main political groups would let companies supply only little and low quality safety information on chemical substances:
- Almost no safety data will be required for 70-90% of substances produced in 1-10 tonne volumes per year – beyond, for example, details of boiling point. (Current legislation requires health-relevant information for all new chemicals produced in volumes above 10 kilos a year.)
- Tests for chemicals produced in all volumes above 10 tonnes per year will fall below international (OECD) guidelines for high volume chemicals, which industry has long committed to respect.
- Large chemicals producers will be permitted not to share data with SMEs. Without obtaining basic safety information, there is no way of identifying which chemicals pose a threat to health and the environment, or of banning their use. The NGOs warned the Parliament not to mislead the public by calling a decision that is likely to damage human health and the environment a pro-environment vote.
Cílem reformy je zvýšit inovativnost a konkurenceschopnost evropského průmyslu, zajistit dostatek informací o produkovaných chemikáliích a lépe chránit životního prostředí a zdraví lidí před nebezpečnými chemikáliemi. Zda se to podaří, rozhodnou Evropský parlament a Evropská komise, patrně koncem roku 2006.
"Staré" a "nové" chemické látky
Asi 100 tisíc chemických látek, které byly uvedeny na trh do roku 1981, je podle Evropské environmentální agentury v EU evidováno v registru EINECS (European Inventory of Existing Commercial Substances). Zjednodušeně se jim říká “staré” látky na rozdíl od “nových”, jež byly na trh uvedeny a registrovány po roce 1981. U "nových" látek byly zavedena povinnost prověřit účinky na lidské zdraví i životní prostředí, která se vztahovala na každého, kdo vyrobí nebo doveze více než 10 kg "nové" substance.
V současnosti je v EU v prodeji asi 30 - 70 tisíc látek, z nichž u 75% je známo jen málo o jejich toxicitě. Drtivou většinu stávající produkce tvoří “staré” látky, na které se bohužel doposud systém povinného hodnocení zdravotních a ekologických dopadů nevztahoval. Pouze u hrstky "starých" látek byla dokončena studie zdravotních a environmentálních rizik, ale u většiny je stále není známo jen málo o osudu v prostředí a rizicích pro lidské zdraví. Mnohé nebezpečné látky se stále běžně používají, a to i jako součást spotřebního zboží (např. bromované zpomalovače hoření, organické sloučeniny cínu, alkylfenoly, chlorované parafíny, ftaláty). Pokračovaní ve výrobě a používání "starých" látek je dnes bohužel pohodlnější než investovat do vývoje bezpečnějších alternativ, které již povinným testováním projít musejí.
Neúnosnost stávající situace si uvědomují nejen lékaři či toxikologové, ale i politici, ekonomové a moderní průmysloví manažeři. Přítomnost mnoha nebezpečných látek prakticky na jakémkoli místě planety kromě negativních dopadů na zdraví lidí a životní prostředí (a s nimi spojenými ekonomickými ztrátami) také poškozuje kredit chemického průmyslu a potenciál jeho budoucího rozvoje. Ilustrativním příkladem může být horká debata posledních měsíců o odsunu ústecké Spolchemie z centra města.
REACH - návrh nové chemické politiky EU
Nově navržený systém registrace, evaluace a autorizace chemických látek (REACH) by se měl týkat chemikálií vyráběných nebo dovážených do EU jedním subjektem v množství větším než 1 tuna ročně, tedy asi 30 tisíc látek. REACH stanovuje 4 kategorie dle roční produkce (do 10, do 100, do 1000 a nad 1000 tun), pro které jsou odstupňovány nároky na požadované informace i časový harmonogram. Látky dodávané v množství nad 1000 t/rok jedním podnikatelským subjektem bude nutno prověřit do 3 let od vstupu legislativy v platnost. Až 11 let budou mít na registraci subjekty vyrábějící do 1 tuny jednotlivé látky ročně.
Patrně jen třetina z asi 30 tisíc látek, na něž se REACH vztahuje se podrobí povinné registraci (zbytek představují např. polotovary, s nimiž uživatel nepřichází do styku či směsi tvořené registrovanými složkami). Z těchto cca 10 tisíc chemikálií bude asi 80 % pouze registrováno, neboť nepůjde o látky příliš nebezpečné. Zbývajících asi 20 % látek má projít komplexním testováním, které bude povinné pro látky karcinogennní, mutagenní, perzistentní, ovlivňující reprodukci nebo akumulující se v živých organismech. Na základě řádně provedeného zhodnocení účinků (evaluace) bude látkám udělena autorizace, která by mohla specifikovat podmínky bezpečného užití, případné jeho omezení.
Odpovědnost za registraci ponesou sami výrobci, případně dovozci látky. Podmínky pro přezkoumání (evaluaci) však musí vytvořit jednotlivé členské státy prostřednictvím sítě autorizovaných pracovišť. Nově má být zřízena Evropské agentura pro chemické látky, která bude zpracovávat registrační dokumentace od výrobců a dovozců i výsledky evaluace. Agentura provede konečné posouzení látky a návrh rozhodnutí předloží Evropské komisi, která vydá autorizaci pro uvedení látky na trh EU.
REACH zohledňuje možnosti malých a středních firem, které mohou danou substanci registrovat kolektivně a podstatně tak ušetřit náklady. Navíc průmysloví uživatelé chemikálií se budou moci odvolat na registraci provedenou svými dodavateli. Firmy dále budou mít možnost zapojit se do výměny údajů o chemikáliích, využívat dostupnou literaturu i dříve provedené zkoušky, aby se omezily náklady na registrace nebo např. zbytečné opakované testování chemikálií na zvířatech. Výzkum a vývoj nových látek bude možné bez registrace provádět po dobu 5 let, navíc s možností odkladu o dalších 5 let.
Co přinese REACH?
Evropská komise předpokládá, že nová chemická politika (REACH) přinese tyto výsledky:
· odstraní dosavadní diskriminaci “nových” látek vůči “starým”
· bude stimulovat výzkum a rozvoj nových technologií
· zvýší konkurenceschopnost evropského chemického průmyslu v celosvětovém kontextu
· zlepší management chemických látek a zvýší úroveň chemické bezpečnosti v zemích EU
· zvýší úroveň bezpečnosti práce zaměstnanců a sníží náklady ochranu zdraví při prácí
· sníží společenské náklady na léčbu chronických onemocnění spojených z působením chemikálií
· zvýší úroveň ochrany práv spotřebitelů
Podle odhadu Evropské komise by společenský přínos systému REACH měly zdaleka přesáhnout náklady na jeho zavedení. Díky uplatnění REACH by se mělo předejít každý rok až 4300 novým zbytečným případům rakoviny, neboť doposud každý pátý zaměstnanec v EU přichází do kontaktu s karcinogeny. EK očekává úspory na nákladech na ochranu zdraví při práci a na ochranu zdraví spotřebitelů ve výši 18 až 54 miliardy euro v nebližších 30 letech.
Změna odpovědnosti průmyslu a jeho postoje
V souladu s principy fungování EU systém REACH logicky a spravedlivě přenáší část odpovědnosti za chemická rizika na jejich původce, tedy na průmysl. Dosud musejí orgány státního dohledu samy financovat a prokazovat případnou škodlivost určité chemikálie a na základě toho posléze připravují opatření pro omezení nebo zákaz jejího použití. Systém REACH vyžaduje naopak na výrobcích či dovozcích, aby prokázali znalost vlastností a zdravotní rizika produkovaných či importovaných substancí. Ti také musí řádně ošetřit, aby z kontaktu chemikálie s člověkem či životním prostředím nehrozilo nebezpečí.
Primárně odpovědnými budou tedy výrobci a dovozci v sektorech chemického průmyslu. Nová chemická politika se však dotýká i průmyslových uživatelů chemikálií, kteří musí přinejmenším ověřit, zda jimi užívané chemické látky prošly registrací a případnou autorizací. Např. výrobce textilu či nábytku užívající chemikálii přicházející do styku s lidským tělem musí prověřit, zda je jím užívaná chemikálie registrována. Pokud ne, musí tak učinit sám.
Inovace, konkurenceschopnost a předpokládané globální dopady
Ekonomičtí analytikové i Evropská environmentální agentura s odkazem na analýzy zkušeností se zaváděním environmentální regulace během 70. až 90. let v různých částech světa dokazují, že tato opatření podnítila inovaci v průmyslu a vedla k rozvoji nových progresivních technologií. Podobné scénáře jsou přepokládány i po zavedení REACH, což by vedlo do budoucna nejen větší bezpečnosti a prosperitě průmyslu, ale také ke zkvalitnění životního prostředí a ke zlepšení ochrany zdraví obyvatel.
Odhady nákladů ze strany průmyslových podniků a také studie dopadů na podnikání vypracovaná EK bohužel ignorují potenciální pozitivní vlivy systému REACH na inovace a konkurenceschopnost, a to zejména v následujících aspektech:
· Získání nových trhů pro produkty bezpečnější a šetrnější k životnímu prostředí.
· Bezpečnější produkty sníží riziko budoucích právních sporů ohledně zodpovědnosti, které mohou vést k obrovským výdajům (jak tomu bylo např. u azbestu).
· Zvýšení důvěry mezi zákazníky, zaměstnanci, místními komunitami a investory povede ke vzniku pozitivnějšího obchodního prostředí.
· Usnadnění zavedení nových chemických látek na trh podpoří rozvoj a inovace. · Předvídatelnější regulační systém napomůže budoucímu dlouhodobému plánování ze strany průmyslu.
· Větší transparentnost a lepší komunikace v rámci dodavatelského řetězce povede ke vzniku lepších praktických možností a důvěry ze strany uživatelů na konci řetězce a malých a středních podniků.
Zavedení bezpečnějších alternativ ke stávajícím rizikovým látkám budou mít vzhledem k velikosti a významu společného trhu EU nepochybně též globální dopad. To si dobře uvědomují zejména bezprostřední konkurenti evropského chemického průmyslu v USA a v Japonsku, kteří nebudou moci ignorovat nový regulační systém EU. Přitom např. USA nyní na trh EU každoročně exportují chemické látky v hodnotě 17 miliard euro.
Společnou tiskovou zprávu EEB, ASSURRE, European Compost Network, FEAD a RREUSE v angličtině ve formátu PDF naleznete ZDE: Stakeholders disappointed that Commission backs down on strategic biowaste legislation
Český ministr ŽP Libor Ambrozek v dopise odeslaném 22. srpna 2005 eurokomisaři Dimasovi uvádí kromě jiného:
"Domnívám se, že tato problematika by měla být regulována na úrovni Společenství směrnicí, která by vhodně doplnila směrnici o skládkování odpadů. Uvítali bychom, kdyby směrnice komplexně upravila nakládání s biodegradabilnimi odpady. Návrh této směrnice by podle mého názoru měla Komise předložit co možná nejdříve a vyjít přitom z již nashromážděných poznatků.
Stakeholders disappointed that Commission backs down on strategic biowaste legislation
Despite numerous calls from EU Member States, the European Parliament and a broad range of stakeholders, the European Commission has recently confirmed its decision to abandon the idea of an independent directive on biowaste. It was expected such a directive would give much needed guidance to help Member States fulfil the targets of the Landfill Directive reducing biodegradable waste landfilling and make waste management investment decisions.
In a recent letter replying to a broad coalition of stakeholders3, European Environment Commissioner Dimas confirmed that the Commission will not go down the route of dedicated legislation on biowaste. Instead it suggests alternative instruments, which only focus on the setting of quality standards – on compost and installations at EU level.
The coalition is deeply worried that this “hands-off” approach may endanger the timely and effective implementation of the Landfill Directive by leaving no guidance to Member States and local authorities as how best to achieve the landfill diversion targets in an integrated way. “The political signal of reducing reliance on landfill with clear diversion targets4 in the Landfill Directive was a necessary first step”, said a spokesperson of the coalition. “However, it is essential that the Commission provides Member States with strategic guidance as regards which management options to consider when implementing national strategies for the diversion of biodegradables. The compostable biowaste fraction of biodegradable waste is the biggest household waste fraction, which accounts for 30% to 45% of municipal solid waste across Europe. Setting harmonised recycling targets at EU level will therefore send an important political signal in a critical time period when Member States and local authorities are taking long-term decisions on future waste management policy direction and investments”.
By proposing an approach based solely on compost and installation standards, the Commission is reversing the strategic approach to waste policy taken up to now. Actively steering EU waste management by setting clear goals for priority waste stream management is the basis for creating secure environments for investment and innovation in recycling across Europe. A good example is the Packaging and Packaging Waste Directive. Compost and other biological treatment standards alone will not provide adequate upstream guidance for the whole sector of the biological treatment of waste and organic matter recycling. “The Commission is wrong in believing that sustainable management of biowaste would take place without EU guidance”, continued the coalition spokesperson. “Biowaste is a valuable resource and it is economically and environmentally unjustified to abandon EU legislation in this area”.
The coalition is supported in its concerns by a number of EU Member States5 and now encourages other Member States, Members of the European Parliament and other actors to call on the Commission to respect the demands of the 6EAP, the European Parliament and the Council – and put biowaste legislation back onto the EU political agenda.
Zatímco Evropská komise povolila dovoz geneticky modifikované (GM) řepky, Austrálie už několik měsíců prožívá vážnou krizi způsobenou kontaminací GM řepkou, která se vymyká kontrole.
Australské problémy s GM řepkoou Řepka se v Austrálii pěstuje na milionech hektarů a má pro zemi značný hospodářský význam, podstatná část úrody je totiž určena na vývoz. Genetická kontaminace řepky je už ohlášená ze 4 států australské federace - Nového jižního Walesu, Jižní Austrálie, Viktorie a Západní Austrálie. Vláda Nového Jižního Walesu (NJW) se proto rozhodla zakázat jakékoli pěstování GMO (zatím do března 2008) a přikázala zlikvidovat milióny sazenic řepky. Podle vyjádření ministra Iana Macdonalda muselo být zlikvidováno 9 polních odrůdových pokusů s řepkou pro podezření z genetické kontaminace. Vážné znepokojení nad neschopností nebo neochotou firem obchodujících s GMO zabránit genetické kontaminaci vyjádřil i jeho kolega Kim Chance, ministr zemědělství vlády Západní Austrálie. Australští farmáři žádají, aby firmy ovládající obchod s GMO byly volány k odpovědnosti za a byly nuceny zemědělcům vyplácet kompenzace za kontaminaci GMO.
Příčinou genetické kontaminace může být osivo špatně označené či nedopatřením kontaminované, ale také zkřížené opylení (tzv. cross pollination ) mezi konveční a geneticky manipulovanou rostlinou řepky. Podle profesora Tima Reevese z komise pro genovou technologii, která nad pokusy v Novém Jižním Walesu dohlížela, bylo minimálně na jednom z polí nalezeno až 20% (!) rostlin řepky tolerantní ke glyfosátu, což je vlastnost vnášená do řepky metodami genetické manipulace.
Tyto GM plodiny zavedla do praxe firma Monsanto, aby udržela odbyt svého herbicidu Roundup, kterému končila patentová ochrana. Farmáři, kteří si koupí osivo GM plodiny vyvinuté Monsantem jako odolné vůči herbicidu, zároveň podepisují závazek používat jen postřik této firmy. Farmáři si také nesmí ponechat semena z vlastní úrody k použití jako osivo v následujícím roce. Musí si každý rok koupit nové osivo (a nový herbicid), jinak jim o armády právníků Monsanta hrozí léta vláčení po soudech jako se to stalo jejich kanadskému kolegovi Percy Schmeiserovi.
EU otevřela dveře pro GM řepku
Zatímco Austrálie s obtížemi likviduje zamoření GM řepkou, Evropská unie mu nedávno otevřela dveře. Evropské komise od počátku září 2005 povolila dovoz osiva GM řepky GT73 vyráběné firmou Monsanto. Autorizace byla vydána na 10 let a údajně obsahuje "soubor doporučených pravidel, jak má společnost Monsanto jednat, dojde-li k náhodnému úniku osiva". Podle mezinárodní ekologické organizace Přátelé Země, ale Evropská komise nedokázala specifikovat opatření, která by genetické kontaminaci zabránila a hrozí, že dojde k opakovaná skandálů s genetickou kontaminací, ke kterým došlo v Kanadě a Austrálii. Přátelé Země proto vyzývají vlády jednotlivých členských států EU, aby podobně jako v Austrálii v rámci svých pravomocí GM řepku firmy Monsanto zakázaly.
Smutnou vizitkou pro demokracii v EU je informace Přátel Země, že na setkání ministrů životního prostředí 13 z 25 členských států hlasovalo proti povolení GM řepky v EU (ministr Ambrozek se za Česko hlasování zdržel), a přesto Evropská komise názor ministrů většiny členských států ignorovala a povolení agrochemická firmě Monsanto vydala.
Monsanto kvůli GMO masově korumpovalo indonéské úředníky
Rozhodnutí Evropské komise vzbuzuje obavy i vzhledem k odhaleným korupčním skandálům mezi evropskými komisaři v minulosti. Přitom Monsanto je známo svými nevybíravými metodami prosazování GMO. Letos byla firma americkými úřady potrestána pokutu ve výši 1,5 miliónu dolarů za systematické uplácení indonéských úřadů při povolování GMO. Celkem se jednalo se o ilegální nebo problematické platby nejméně pro 140 současných nebo bývalých indonéských vládních úředníků a členů jejich rodin. Úplatky vykázalo Monsanto jako "konzultační poplatky" a dopustilo se tak podle amerického ministerstva spravedlnosti porušení amerických zákonů (Forreign Corrupt Practice Act). Někteří akcionáři Monsanta jsou situací ve firmě natolik znepokojeni, že žádají o změny pravidel pro top management firmy.
Monsanto čelí v Indonésii silnému odporu farmářů proti plánům na zavedení pěstování GM bavlníku a firma se pokusila tyto problémy "vyřešit" úplatkem významnému úředníkovi indonéského ministerstva životního prostředí, aby při rozhodování o GM bavlníku ignoroval výsledky jedné z nepohodlných studií. V roce 2002 tehdejší hlavní manažer Monsanta přikázal indonéské konzultační firmě vyplatit úplatek ve výši 50.000 dolarů. Následně během vyšetřování korupce Monsanto připustilo, že nešlo o ojedinělý případ a že v letech 1997 až 2002 zaplatilo okolo 700 tisíc dolarů mnoha dalším úředníkům. Vedení Monsanta přiznalo za "nežádoucí činnost" plnou odpovědnost a souhlasilo s provedením tříleté hloubkové kontroly svých obchodních praktik americkými úřady.
Commission plans to bin credible recycling policy
Brussels (25/10/2005) – Last Thursday 20 October the European Commission launched an inter-Commission-service consultation ahead of finalising the Thematic Strategy for Waste Prevention and Recycling by end November. The EEB, Europe's largest federation of environmental citizens' organisations, is concerned that as it stands the Strategy would propose an approach that leads to clear deregulation and loss of environmental ambition level for EU waste management policies – in particular concerning the key objective of moving towards resource efficiency and a (resource) recycling society.
The combination of abandoning the existing approach of waste stream recycling targets and substituting it with tools such as ‘lifecycle thinking’ to be carried out via plans at national or regional level or ‘recycled product standards’, is the same as stopping all attempts to actively steer waste management across the EU up the waste hierarchy towards more recycling and less dumping and burning.
“We do not see how the Commission will be able to follow 25, or probably many more, simultaneous lifecycle assessment processes on whether to dump, burn or recycle individual types of waste. The Commission already admits that it does not have the possibility to assess the Waste Management Plans it receives – so how will they assess such complex processes as individual national, regional or local ‘lifecycle thinking’ assessments?” asks John Hontelez, Secretary General of the EEB. “This process is not enforceable and the conclusion can only be that we are shifting waste policy from enforceable tools and policy approaches that can be clearly monitored – such as harmonised EU recycling targets on priority waste streams – to unenforceable ‘soft tools’ like so-called local assessments of best lifecycle options”.
The Commission, in response to the simplification focus of the new industrial policy launched on 5 October, claims the main driver for the simplification of waste legislation will be the Thematic Strategy on Waste Prevention and Recycling . However, according to the EEB’s EU Policy Director Stefan Scheuer, “the foreseen approach is virtually unenforceable and will therefore greatly complicate – rather than simplify – the implementation of a common EU waste policy. We call on the Commission to adopt a coherent and constructive approach to ‘better regulation’, which deserves this name. EU waste policy should therefore retain enforceable tools and implementable objectives such as harmonised EU recycling targets”.
To add to these concerns the draft Strategy would not only abandon the active policy to steer waste towards recycling, it would also simultaneously promote incineration – proposing to reverse a European Court of Justice case by reclassifying Municipal Solid Waste incineration as recovery, purely on the basis of energy efficiency. There would be no consideration of wider environmental concerns regarding the greater resource and energy savings that can often be achieved by recycling, or criteria such as preventing dispersion of hazardous substances.
For further information please contact:
Melissa Shinn, EEB Waste Policy Officer, tel:
Gemma Parkes, Press & Publications Officer, tel:
Note to editors:
Our concerns that the Strategy implies a shift towards national and local assessments is based primarily on the direct dismissal of further waste stream legislation (in preference for material stream focus) – on page 17 of inter-service consultation draft Commission Communication Taking sustainable use of resources forward: A Thematic Strategy on the prevention and recycling of waste. This is proposed despite the Impact assessment background report submitted by EPEC which clearly emphasises the benefits of such legislation and its targets (page 38 EPEC report) and despite a general rejection of the material approach by almost all stakeholders (page 161 EPEC report) – available at http://europa.eu.int/comm/environment/waste/pdf/epec_report_05.pdf
However, our concerns are also based on our observations of the approach proposed for the management of biowaste. This is the only waste stream (of the two waste streams identified in the 6EAP as candidates for recycling legislation – and therefore potential application of recycling targets) that is addressed directly by the Strategy package. It is therefore the first waste stream that has been assessed and evaluated with this new proposed Commission waste policy approach, thereby illustrating the de facto results of such an approach (see page 18 of inter-service consultation draft Commission Communication Taking sustainable use of resources forward: A Thematic Strategy on the prevention and recycling of waste).
Podle společného prohlášení EUROCOOP, European Environmental Bureau (EEB), Přátel Země, European Public Health Alliance a Greenpeace by EFSA měla podstatně změnit svou práci i své procedury. Výrazně kriticky se tyto organizace staví zejména k práci EFSA v oblasti geneticky modifikovaných organismů (GMO). EFSA by měla mimo jiné zvýšit transparentnosti svých rozhodovacích procesů a přehodnotit složení vědeckých panelů tak, aby byla zachována jejich nestrannost a nezávislost na průmyslu.
Společná výzva NGO adresovaná EPSA je k dispozici ve formátu PDF ZDE: The EFSA stakeholders challenge – working with civil society
Zároveň s touto výzvou zveřejnila organizace Greenpeace studii, která poukazuje na chyby EFSA při schvalování geneticky modifikované kukuřice BT-11 švýcarské společnosti Syngenta, při níž podle Greenpeace agentura nedodržela unijní pravidla pro hodnocení rizik GMO. Zpráva je k dispozici ve formátu PDF ZDE: Report - Bt11 maize: a scientific analysis and critique of the EFSA authorisation
Detailní studie Přítel Země analyzující chyby v práci EFSA, která byla vydáná v listopadu 2004, je pro zájemce k dispozici ve formátu PDF ZDE: Throwing caution to the wind
Konference tentokrát proběhla souběžně s dalšími třema velkými akcemi - setkáními Europarc, Eurosite a ECNC. Hlavním tématem konference byla společná strategie ochrany biodiverzity, přírody a krajiny v Evropě pro 21. století. Tato strategie byla vyjádřena v Apeldoornské výzvě.
Na vlastní výroční konferenci EEB byl schválen program organizace na příští rok, rozpčet atd. V této oblasti nedošlo k žádným výrazným změnám proti minulým rokům.
Změna naopak nastala ve funkci prezidenta EEB. Dosavadní prezident Ralph Hallo do dalšího období nekandidoval a tak byla osoba nového prezidenta nejasná až do poslední chvíle. Nakonec byl zvolen Mikael Karlsson ze Švédska, navržený českou delegací.
Českou republiku bude po příští dva roky ve výboru zastupovat Eva Kružíková z Ústavu pro ekopolitiku, Slovensko místopředseda slovenské STUŽky Vladimír Ira.
Přípravě strategie předcházela zpráva Evropská komise (EK) z roku 2002 o rtuti z chlorového průmyslu, který plánuje postupné vyřazení zastaralé technologie výroby chlóru amalgámovou elektrolýzou solanky, při níž se uvolňuje 12 až 15 tisíc tun rtuti. Evropská rada si proto vyžádala od EK předložení strategie s opatřeními na ochranu a životní prostředí a lidského zdraví před vlivy rtuti, která by vycházela z hodnocení životního cyklu výroby, užití a emisích rtuti, včetně nakládání s odpady.
Zatímco ve vysokých dávkách je rtuť schopna člověka zabít, vystavení nízkým dávkám může způsobit vážné poškození nervového systému. V přírodě se kovová rtuť přeměňuje na ještě toxičtější methylrtuť, která snadno proniká placentární i mozkovou bariérou a která může narušit vývoj nervového systému dítěte již v těle matky. Proto je za významný problém považována konzumace potravin obsahujících methylrtuť ženami v produktivním věku a dětmi.
Pro většinu obyvatel rozvinutých zemích je největším zdrojem rtuti vdechování par rtuti uvolňujících se ze zubních výplní (amalgamových plomb). V přímořských oblastech je však hlavní cestou expozice potrava obsahující methylrtuť, která se hromadí ve vodních ekosystémech. Většina lidí ve střední a severní Evropě je podle dostupných dat methylrtuti vystavena v přijatelné míře, ale expozice středomořských rybářských komunit či arktického obyvatelstva bezpečností limity mnohdy i dramaticky přesahuje.
STRATEGIE A NAVRHOVANÁ OPATŘENÍ
Cílem připravované evropské strategie je snížit emise rtuti a její vstup do oběhu redukcí nabídky i poptávky, řešit přebytky a společenské zásoby (v používaných výrobách a uskladněných výrobcích atd).
Návrh strategie zahrnuje využití IPPC, možné zpřísnění emisních limitů pro velké zdroje znečištění, zpracování studie o možnostech snížení emisí rtuti ze spalování uhlí v malém rozsahu atd. Jelikož některé země EU považují amalgámy v zubních výplních (včetně následné kremace lidských těl) za významných zdroj úniků rtuti, během roku 2005 bude přezkoumána účinnost stávající právní úpravy nakládání s odpady ze zubních amalgamů.
Celosvětově se spotřebuje asi tři tisíce tun rtuti ročně, z toho 15 "starých" členských zemí EU spotřebovává asi jednu desetinu. Většina spotřeby v globálním měřítku připadá na těžbu zlata, průmyslovou výrobu chlóru a baterií (viz tab. 1). Hlavním světovým dodavatelem rtuti je firma MAYASA, jež je v rukou španělského státu a která na základě dohody se sdružením evropských výrobců chlóru EUROCHLOR nakupuje od roku 2001 rtuť z likvidovaných amalgámových elektrolýz. Vzhledem k významným negativním ekologickým a zdravotním rizikům tohoto využití rtuti doporučuje analýza přijetí zákazu vývozu rtuti ze zemí EU od roku 2011. Tento zákaz exportu by měl mimo jiné přispět k zastavení zpětného uvádění přebytků rtuti na trh.
Nejvýznamnějším evropským spotřebitelem rtuti je dnes chlórový průmysl. Výroba chlóru amalgamovou elektrolýzou solanky však není ve smyslu směrnice IPPC považována za nejlepší dostupnou technologii (referenční dokument o nejlepších dostupných technologiích, BAT, v chlorovém průmyslu, prosinec 2001, http://eippcb.jrc.es.
Sdružení EUROCHLOR proto ohlásilo plán na postupnou likvidaci těchto zastaralých provozů. Použití rtuti v bateriích pak omezuje směrnice 91/157/EHS ze dne 18. března 1991 o bateriích a akumulátorech obsahujících určité nebezpečné látky. V EU bude patrně v dohledné době hlavním použitím rtuti zubní lékařství. Proto si Evropská komise vyžádala stanovisko Vědeckého výboru pro zdravotní a environmentální rizika k vhodnosti zavedení regulačních opatření v této oblasti.
Jelikož doposud v EU neregulovanou oblast významného využití rtuti představují kontrolní a měřicí přístroje (např. teploměry, barometry), chystá EK ještě letos navrhnout změnu směrnice 76/796/EHS (směrnice o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se omezení uvádění na trh a používání některých nebezpečných látek a přípravků), která by upravila obchodování s těmito přístroji. Přezkoumány mají být i další výrobky a aplikace rtuti, které by v dohledné době mohly být upraveny právě projednávanou reformou chemické politiky EU - REACH (viz Odpady 1 a 4/2005).
PŘEBYTKY A ZÁSOBY RTUTI
V EU se největší zásoby rtuti nacházejí v provozech výroby chlóru amalgamovou elektrolýzou, jejichž postupná likvidace povedení k uvolnění tisíců tun rtuti, kterou bude třeba uskladnit či zlikvidovat. Španělská vláda navrhuje uložit veškeré evropské zbytky rtuti stažené z oběhu v areálu bývalého rumělkového dole ve městě Almaden, který spravuje státem vlastněná důlní společnost MAYASA. Švédsko plánuje stabilizaci a ukládání rtuti v hlubinných skalních masivech. Německo zvažuje možnost skladování kovové rtuti v bývalých solných dolech.
České republika zatím nezaujala jednoznačné stanovisko, ačkoli se nás tento problém bezprostředně dotýká vzhledem ke stovkám tun rtuti v amalgamových elektrolýzách Spolany a Spolchemie. Dalšími stovkami tun rtuti jsou bohužel kontaminovány zeminy v areálech obou chemiček. Výsledkem připravované sanace starých zátěží v obou podnicích budou další desítky až stovky tun rtuti, jejichž osud by měl být odpovědně řešen.
Dosavadní akce EU emise rtuti podstatně snížily. Stále však i v uvnitř EU existují velké rezervy, zejména při nakládání s odpady, ale i v energetickém, hutním a cementářském průmyslu a ve výrobě chlóru.
Evropská komise zvažuje také ustavení speciálních programů na financování výzkumných a pilotních projektů pro snižování emisí rtuti ze spalování uhlí, zejména pro země s velkou mírou využívání fosilních paliv (např. Čína, Indie, Rusko).
Nová direktiva ovšem povede ke snížení emisí síry o méně, než 10 %, ačkoliv Evropský parlament (EP) původně požadoval snížení o 80 %. Podle Kerstin Mayer, odbornice EEB na problematiku znečištění ovzduší je to ztracená šance pro čistší vzduch v Evropě. "Emise z lodí mohou být sníženy daleko více při nízkých nákladech. Znečištěné ovzduší způsobuje škody na životním prostředí i na zdraví v celé EU. Je nezodpovědné, že evropské vlády blokují iniciativy směřující k náročnější směrnici.", říká Kerstin Mayer. "Znečištění ovzduší z lodí rostlo plynule během posledních 15 let a nová direktiva tento trend nezastaví. I při dodržování nové směrnice překročí do roku 2020 emise síry z lodí emise z pevninských zařízení."
Více informací viz:
Znečištění ovzduší z lodí (prosinec 2004): http://www.eeb.org/activities/air/ship-briefing-nov04-(1).pdf
Stránka EEB věnovaná znečištění z lodní dopravy: http://www.eeb.org/activities/air/shipping/Index.htm
Lucembursko, Polsko a Malta dostali první varování pro nedodání národních zpráv o emisích skleníkových plynů. Polsko a Malta jsou první z nových členských zemí, kterým hrozí žaloba pro neplnění legislativy.
Irsku hrozí hned tři žaloby - v prvním případě říká Komise, že Dublin ignoruje rozhodnutí Evropského soudního dvora (ESD) z roku 2004 o neúplném splnění rozhodnutí EU o vyloučení látek ohrožujících ozónovou vrstvu. Tato skutečnost umožňuje Irsko pokutovat. Dublin také čelí bezprostřední hrozbě soudního řízení pro další dvě porušení evropských zákonu - nedostatečné čištění odpadních vod v rozporu se směrnicí o čištění municipálních odpadních vod a pro nedostatečnou implementaci směrnice EIA.
Španělsko je napadáno pro ignorování rozhodnutí ESD z roku 2003, které říká, že pět španělských skládek odpadu je provozováno v rozporu s rámcovou směrnicí o odpadech. V druhém případě je k ESD dávána žaloba na Španělsko pro neprovedení přiměřené procedury EIA plánů na výstavbu letiště v blízkosti ptačí oblasti.
Také Německo neprovedlo patřičným způsobem proceduru EIA pro elektrárnu, spalující odpadní dřevo. Řecko porušilo rámcovou směrnici o odpadech a směrnici o skládkách v případě dvou skládek na ostrově Kréta. Oba státy dostanou poslední varování, které předchází podání žaloby k ESD.
Další podrobnosti viz http://europa.eu.int/comm,
tisková zpráva o Lucembursku, Polsku a Maltě http://europa.eu.int/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/05/416,
o Irsku a Německu http://europa.eu.int/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/05/411,
o Španělsku http://europa.eu.int/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/05/417
a o Řecku http://europa.eu.int/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/05/418.
Na zasedání rady ECOFIN 12. dubna budou ministři projednávat mimo jiné nový finanční mechanizmus na rozvojovou pomoc Africe. Francouzský návrh počítá právě s použitím daňových zisků z kerosinu. Koalice nevládních organizací poznamenává, že od 1. ledna 2004 mohou být tyto daně zavedeny na vnitrostátní lety a na lety mezi členskými státy EU. Některé země, např. Holandsko, již začalo tyto daně uplatňovat, ostatní jsou vyzýváni k následování.
Dopis nevládních organizací přichází v době, kdy Komise připravuje oficiální prohlášení k různým ekonomickým nástrojům k ovlivnění vlivu letecké dopravy na klimatickou změnu. Samotná daňová úleva byla zavedena v roce 1944 k podpoře rodícího se leteckého průmyslu.
Plný text dopisu i tiskové zpráva je v angličtině dostupný na stránkých www.eeb.org .
Podle EEB jarní summit jasně nesouhlasil s názorem předsedy Komise Barrosa, že v krátkodobém výhledu mají být sociální a environmentální zájmy podřízeny ekonomickému růstu a zaměstnanosti. Místo toho Evropští politici prezentovali environmentální politiku jako "důležitý příspěvek k růstu a zaměstnanosti a také ke kvalitě života". Jasně vyjádřili, že čistě životní prostředí a udržitelná spotřeba a výroba jsou jedna z nezbytných podmínek dobrého investičního prostředí.
Generální sekretář EEB, John Hontelez říká: "Těmito integrovanými směrnicemi ukazuje Komise překvapující nedostatek úcty k závěrům Evropské rady. Životní prostředí bylo v těchto směrnicích zcela marginalizováno, i ve srovnání s dřívějším obdobným materiálem, vypracovanými Komisí před dvěma roky. Je také patrné, že Komise ignoruje rozhodnutí Rady, která stanovuje, že národní programy k reformě Lisabonské strategie mají být vypracovány se zapojením "všech zúčastněných stran", a místo toho prosazuje "sociální partnery" (zaměstnavatele a odbory).
Více informací na stránkách EEB: www.eeb.org
Celková výše povolených emisí skleníkových plynů je nižší, než bylo požadováno českou vládou, avšak stále přesahuje původní návrh MŽP Tím se počet schválených národních alokačních plánů (NAP) zvýšil na 23, zvývá jen Řecko a Itálie.
V dalším rozhodnutí Komise potvrdila, že nevyhoví požadavku Velké Británie na zvýšení limitu z 736 na 756 mil. tun.
Další podrobnosti k českému NAP
http://europa.eu.int/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/05/422
http://www.ctk-online.cz/aktualne-id.php4?id=123137.
Konference patřila ke širokému spektru aktivit, kterými se EEB snaží ovlivnit další směřování Evropské unie.
"Jarní zpráva 2005 je převážně orientovaná na ekonomické otázky Lisabonského procesu a prakticky nezahrnuje sociální ani environmentální rozměr, tak jak slibovala Evropská komise od summitu v Göteborgu", říká generální tajemník EEB John Hontelez. "Zdá se, že často přehlížený cíl, tedy začlenění Strategie udržitelného rozvoj EU do Lisabonského procesu, je v současné době otevřeně popírán."
Další podrobnosti o tiskovém prohlášení EEB k této konferenci najdete na stránkách EEB
| Rok | Leden - Červen | Červenec - Prosinec |
| 2007 | Německo | Portugalsko |
| 2008 | Slovinsko | Francie |
| 2009 | Česká republika | Švédsko |
| 2010 | Španělsko | Belgie |
| 2011 | Maďarsko | Polsko |
| 2012 | Dánsko | Kypr |
| 2013 | Irsko | Lotyšsko |
| 2014 | Řecko | Itálie |
| 2015 | Litva | Lucembursko |
| 2016 | Nizozemí | Slovensko |
| 2017 | Malta | Velká Británie |
| 2018 | Estonsko | Bulharsko |
| 2019 | Rakousko | Rumunsko |
| 2020 | Finsko |
Kampaň „Investování do udržitelného rozvoje“
Workshop s názvem „Investování do udržitelného rozvoje“ zorganizoval Mezinárodní dům odborových svazů (International Trade Union House). Šlo o druhé setkání organizací (odborových svazů, sociálních a ekologických organizací) a individuálních zájemců o účast na kampani k ustavení Sociální platformy. Cílem Sociální platformy je zkonkretizovat plány Evropské unie na rozvoj a investice do lidského kapitálu.
Na workshopu byla kromě strategie kampaně detailněji diskutována dvě problémová témata - udržitelné bydlení a udržitelná doprava – a možnosti připojení se ke kampani EEB za environmentální fiskální reformu.
K sociální platformě se dosud hlásí pouze sdružení organizací z členských zemí EU, snahou jejich členů je však platformu rozšířit i na kandidátské země EU.
Environmentální fiskální reforma a konkurenceschopnost
Jedním z citlivých témat pro zavedení environmentální fiskální reformy (EFR) je její dopad na konkurenceschopnost. Proto nevládní organizace European Environmental Bureau (EEB) zorganizovala 20. 6. 2003 v Bruselu seminář se zástupci evropských nevládních organizací, průmyslu, malých a středních firem, OECD, Evropského Parlamentu a místních vlád s cílem vyměnit si dosavadní zkušenosti a názory na EFR.
Zvláštní pozornost byla na semináři věnována konkurenceschopnosti energeticky náročného průmyslu po zavedení EFR a dopravě.
Více informací k cílům a programu semináře najdete na http://www.ecotax.info/200603agenda%202.pdf
Seminář EEB ke kampani k environmentální fiskální reformě
Na semináři, kterého se zúčastnili zástupci 20 nevládních organizací z většiny členských zemí EU a 6-ti kandidátských zemí, byla diskutována poslední rozhodnutí Evropské komise týkající se směrnice o minimálních sazbách zdanění energií, dále situace v jednotlivých zemích a budoucí směřování kampaně.
Bylo dohodnuto, že do konce roku 2003 se kampaň více zaměří na kandidátské země, přípravu stávajících členských zemí EU na její rozšíření a možné dopady procesu rozšíření na implementaci EFR v zemích EU.
Informace ke kampani EEB najdete na http://www.ecotax.info/
Zpracovala: Hana Foltýnová
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Zpráva představuje zatím nejúplnější a nejaktuálnější dostupné údaje o stavu životního prostředí kontinentu. Na rozdíl od předešlých dvou zpráv z let 1995 a 1998 zahrnuje poprvé i území Ruské federace a 11ti dalších bývalých republik SSSR. Zpráva také analyzuje, jaké tlaky vyvíjejí hlavní ekonomické síly na evropské životní prostředí a identifikují klíčové oblasti, ve kterých je třeba zasahovat.
Stručné shrnutí zprávy v českém jazyce je dostupné na stránkách EEA na adrese:
http://reports.eea.eu.int/environmental_assessment_report_2003_10-sum/cs/kiev_cs.pdf
Na stránkách EEA je k dispozici i plný text zprávy v anglickém jazyce
http://reports.eea.eu.int/environmental_assessment_report_2003_10/en/tab_content_RLR