Každý, kdo v předvolební kampani a včera po sečtení hlasů v návazných publicistických pořadech v rozhlase či v televizi sledoval chování představitelů politických stran a hnutí, ucházejících se o čest spravovat v příštím funkčním období veřejné záležitosti, musel chvílemi podléhat malomyslnosti. Je totiž zjevné, že ač se nám „zavedené“ a donedávna střídavě vládnoucí strany snaží namluvit opak, „nic z minulého (zlého) nezapomněly a nic nového (dobrého) se nenaučily“.

Tak se jmenoval seminář, který uspořádalo Evropské hnutí v ČR a think tank Good Governance s partnery Erste (Českou spořitelnou), Rekonstrukce státu, Oživení a s Nadačním fondem proti korupci 14. 10. 2013 v aule Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze na malé Straně. Seminář uvedl expremiér a exposlanec EP Vladimír Špidla, ve dvou panelech se vystřídali Václav Velčovský (GG), Lukáš Wagenknecht (GG), exsenátor Edvard Outrata (EH), politoložka profesorka Vladimíra Dvořáková (VŠE), Petr Janský (IDEA Cerge-EI) a po přestávce Kateřina Valachová (MU Brno), Jan Rovenský (Odborový svaz státních orgánů a organizací), David Ondráčka (Transparency International) a advokát Václav Láska.

Dne 14. 9. 2013 byl pro veřejnost otevřen Dům obnovy tradic, ekologie a kultury – DOTEK v Horním Maršově. Zchátralou barokní faru z 1. poloviny 18. století získalo Středisko ekologické výchovy Sever v Horním Maršově v roce 2002 a více než 10 let ji za zpočátku skrovných příspěvků Královéhradeckého kraje, Ministerstva kultury a některých dárců začalo postupně opravovat. Zásadní impulz k urychlení a dokončení prací bylo získání prostředků EU z Operačního programu Životní prostředí v roce 2009. Celkové náklady na opravu přesáhly 38 milionů korun, ale výsledek stojí za to.

Letos je to už 18 let od nešťastné smrti Josefa a Petry Vavrouškových v dolině Parichvost v Západních Tatrách. Tradičně v měsíci Josefových narozenin si je připomněli účastníci Memoriálu Josefa a Petry Vavrouškových ve dnech 20. – 22. září, konaném netradičně zčásti v Nízkých, zčásti v Západních Tatrách...

Naposledy jsem byl v Horním Jiřetíně a pod zámkem Jezeří v roce 2011. Jednak s Českou televizí při natáčení pořadu Nedej se, podruhé při předávání Ceny Ivana Dejmala tamnímu místostarostovi Ing. Vladimíru Buřtovi. Letos mne přizvala Česká televize k natáčení pořadu o zkušenostech s plněním Programu ozdravění Severočeského kraje dle usnesení vlády ČR č. 287/1990 a o Územních ekologických limitech těžby uhlí v SHP podle usnesení č. 444/1991 s expremiérem české vlády z těch let a dnes už i exsenátorem JUDr. Petrem Pithartem, které proběhlo v úterý 28. 5. 2013. Přítomni byli i pánové poslanec a starosta Litvínova Mgr. Milan Šťovíček, tehdy ekologický aktivista, pamětník a ekologický aktivista Petr Pakosta, místostarosta Horního Jiřetína Ing. Vladimír Buřt, ale i lidé „z druhé strany barikády“ – zástupci dolů a Hospodářské komory, plédující za prolomení limitů těžby.

Se zájmem jsem si dnes po poledni počkal na tiskové prohlášení Miloše Zemana po návštěvě Ústeckého kraje, protože jsem tušil, že vysloví svůj názor i na otázku dalšího respektování nebo prolomení tzv. „územních ekologických limitů těžby“ na Velkolomu Čs. armády. Dočkal jsem se jen potvrzení toho, co si o Miloši Zemanovi myslím už 20 let – že je to „pragmatický cynik“ (nebo „cynický pragmatik“), zastánce platnosti pramálo etického úsloví „Účel světí prostředky“. Samozřejmě se plnou vahou své prezidentské funkce postavil za prolomení limitů a použil k tomu (opět) velmi pochybné zdůvodnění s falešnými argumenty.

Po několika letech, kdy město Chrudim obhajovalo opakovaně přiznání kategorie B v plnění kritérií Místní agendy pro 21. století (MA 21) a nastoupení na trajektorii dlouhodobě udržitelného a zdravého města, představitelé města a úředníci radnice 8. října 2013 poprvé obhajovali před vlastními občany, hodnotící komisí při Radě vlády pro udržitelný rozvoj, Národní sítě zdravých měst a expertní komisí svou ambici vstoupit jako první v České republice do nejvyšší kategorie A.

Zásoby hnědého uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi (dále jen SHP), uzavřené mezi Krušnými horami, Doupovskými vrchy a Českým Středohořím, jsou bohatstvím i prokletím tohoto kraje. Dokud se jejich těžba odehrávala hlubinným dolováním, nebo sice povrchově, ale tak, aby nepoškozovala historické osídlení, krajinu a přírodu, dokud těžaři byli místní podnikatelé se vztahem ke svému kraji, kompenzující újmu působenou zdejším obyvatelům bohatými příspěvky místní samosprávě, kultuře, sportu, okrašlovacím a jiným občanským spolkům, dotud kraj na těžbě uhlí a energetice a s tím souvisejícím průmyslem a dopravě bohatl...

Cenu Josefa Vavrouška za rok 2012 získali manželé Ivana a Jan Jongepierovi za přínos v teoretickém a zejména praktickém managementu lučních ekosystémů s vysokou biodiverzitou., za mimořádnou a dlouhodobou popularizační práci v oblasti ekologické výchovy v oblasti Bílých Karpat a v rámci celé ČR a za mezinárodní propagaci vědeckých a ochranářských výsledků. 

Vedra ve Skandinávii, bouře, přívalové deště a záplavy ve Střední Evropě, čím dál častější tornáda v USA. Nejdříve nechce přijít zima, pak nechce přijít jaro a topíme ještě v květnu. Naši zemědělci nemohou do polí nejen na sv. Řehoře, ale dokonce ještě asi ani na Medarda. Co se to s počasím ve světě i u nás děje? A musí to mít čím dál častěji katastrofální průběh vždy, když víc zaprší? Kdybychom všichni, včetně vlád, více naslouchali klimatologům a ekologům, nemuselo by to mít tak zlý průběh, jakého jsme čím dál častěji svědky.