V nezvyklém jarním termínu se 30 let a 10 dnů od tragické smrti pod lavinou v dolině Parichvost v Západních Tatrách konal již 31. Memoriál Josefa a Petry Vavrouškových. Slovenští přátelé ze Společnosti pro trvale udržitelný život připravili účastníkům přebohatý program a věnovali jim spoustu péče po celé tři dny. Jediné, co nemohli ovlivnit, bylo počasí. Od pátku do nedělního rána vytrvale pršelo. Během nedělního dopoledne sice pršet přestalo, ale v Bílých Karpatech na Velké Javorině pro změnu padla neproniknutelná mlha. „Poručíme větru dešti…“ se tedy opravdu nekonalo. Část programu naštěstí proběhla v interiérech, takže se účastníci průběžně sušili a nepřízeň počasí nesli statečně.
Skauti mají několik Bobříků. Jeden z nich je Bobřík dobrých skutků,
který se získá po provedení sta dobrých skutků. Podobnou možnost mají
nyní i ostatní občané a mají to dokonce snadnější. Stačí dobrých skutků
udělat jen 23, a to do konce roku 2023. Proto akce 23/23.
Lidé na dobré skutky zatím nejsou příliš zvyklí, někdy jsou podezřívaví
a hledají za skutkem nějaký skrytý úmysl. Je to i vlivem působnosti
„šmejdů“, kteří nabídkou naoko levného zboží podváděli - hlavně seniory.
Udělám-li dobrý skutek pro druhé, je i malá šance, že někdo někdy zase
udělá dobrý skutek pro mne. Počítat však s tím je příliš optimistické.
Přínosný je však dobrý pocit, který člověk po vykonání dobrého skutku
má. Albert Einstein dokonce tvrdil, že vidí smysl života v práci pro
společnost.V přírodě viz mravenci, včely atd. Říká se také, že dobrý
skutek bývá často potrestán. Nebo také existuje rčení: Za dobrotu na
žebrotu. To by nás však nemělo odradit, neboť jde jen o občasné případy.
Problémem bývá, zda dělat dobré skutky také pro grázly. I toto někdo –
například křesťané - dělá. Konání dobrých skutků pro slušné lidi by mělo
mít zřejmě přednost. Vhodné je také dodržování pravidel slušného
chování.
Věřím, že akce 23/23 pomůže, alespoň částečně, u nás překonat současnou
„blbou náladu“.
23/23
Je to celkem nasnadě,
proti blbé náladě
nejsou vhodné půtky,
ale dobré skutky !
Zdeněk Joukl, praktický sociolog, Senior roku, člen STUŽ, ČSOP a Sokola.
V obnoveném divadelním sále na zámku Jezeří se konala v sobotu 27. 5. 2023 z iniciativy zbylých žijících členů Spolku pro záchranu Jezeří a rodiny Pakostových vzpomínka na Petra Pakostu, laureáta Ceny Josefa Vavrouška za rok 2013, nesmírně aktivního ekologického aktivistu, působícího nejen na Mostecku, ale s přesahem do života celé země, Evropy a světa. Z členů STUŽ se zúčastnili předseda Jiří Dlouhý a jeho žena Jana a Martin Říha z Východočeské pobočky. Ten pak na přání pořadatelů pronesl laudatio v následujícím znění:
Při včerejším pořadu Reportéři ČT jsem nejdříve s údivem, potom s rostoucím rozčilením vnímal onen „nový pohled na rekultivace velkoplošné devastace území velkolomu Československé armády“. Nikoliv podle dosud platného „Generelu rekultivací v SHP“, který tam připomínal nestor rekultivací Ing. Stanislav Štýs, CSc., ale s ponecháním celého území těžební jámy bez technických zásahů tzv. „přirozené sukcesi“, tedy „ať si příroda pomůže sama“. A to s požehnáním MŽP, krajských orgánů ochrany přírody a krajiny, jako vědecky sledovaný „experiment“. Zatímco starostovi Vysoké Pece se tento záměr zjevně nelíbí, rozpačitá a stěží pochopitelná byla reakce bývalého bojovníka za zachování a obnovu krajiny pod zachráněným zámkem Jezeří z Horního Jiřetína – Ing. Vladimíra Buřta. Těžební společnost páně Tykače by tím ušetřila miliardy korun, dosud snad odkládaných do fondu pro rekultivace, s vágním příslibem investovat je v tomto postiženém území „jinak“. Přitom ilustrační záběry do těžební jámy ukazovaly jasně, že vedle již započatých technických i biologických rekultivací na jihozápadě u Vysoké Pece obsahuje území dál k severovýchodu příšerný terén, zčásti připomínající valchu, se souběžnými hřebeny násypů skrývkového materiálu zakladačem, zčásti miniaturu Českého středohoří s kužely výsypky bez ladu a skladu, a místo by asi zbylo i pro jezírko ve zbytkové jámě, kterou se patrně s ukončením těžby už nepodaří zasypat. Tato část by v žádném případě neměla zůstat tak, jak je, a většina plochy by měla být technickou rekultivací zarovnána nebo upravena do jen mírných a táhlých svahů, navezena ornice z jejích deponií a připravena k oživení biotou. Nejen to. Musí být obnovena síť cest, systém povrchového odtoku vody, zčásti by se měla provést lesnická a na vhodných plochách možná i zemědělská rekultivace. A na co by se už vůbec nemělo zapomenout – část těchto ploch v sousedství zámků Jezeří a Ahníkov tvořila komponované krajinné prostředí a rekreační zázemí sídel Horní Jiřetín, Černice a Vysoká Pec, a tyto památky, obce a jejich obyvatelé právem očekávají, že se sem alespoň zčásti vrátí kulturní krajina, která zde byla, a ne nějaká druhohorní tajga.
Ponechání současného stavu pro experiment s přirozenou sukcesí je nepochybně dobrý recept pro okrajové svahy a jakousi kostru obnoveného územního systému ekologické stability ve vhodných koridorech a biocentrech uvnitř lomu, ale větší část plochy musí být upravena technickou i biologickou rekultivací, jak prosazuje Ing. Stanislav Štýs, CSc., i když už to nebude celá jím kdysi uvažovaná plocha lomu. Je třeba najít vyvážený a kulturně osvícený kompromis mezi oběma přístupy. Jinak to vypadá, že státní správa pro oblast ochrany životního prostředí, přírody, krajiny i památek opět selhává, a vychází ve své naivitě vstříc těžaři víc, než je rozumné. Budí to dokonce podezření, že těžař tu „slevu nechce zadarmo“. Už na devastaci území těžbou stát i podnikatelé vydělali za desítky let exploatace dost a je třeba to začít vracet, ne pod rouškou experimentů od území zase utéct a nechat v tom místní bez pomoci.
V Hradci Králové 25. dubna 2023
Ing. arch. Martin Říha, bývalý náměstek ministrů ŽP Moldana a Dejmala 1990- 1992, z dob stanovení ekol. limitů těžby
13 účastníků sbíralo dne 1. dubna 2023 odpad od železniční stanice Modřany ve směru na Komořany, mezi železnicí a tokem Vltavy, včetně přírodní památky Modřanské a Komořanské tůně. Nasbírali celkem 17 pytlů odpadu a navíce cca 5 kup objemného odpadu, jako např. televize Panasonic, vysavače, dřevotřískových desek, kabelů a trubek apod. Úklid zakončili opékáním špekáčků na Oddechové loučce u Vltavy u Komořan.
Lesy jsou pro své produkční, ale i mimoprodukční funkce v ekosystému Země spolu s oceány a moři jednou z jeho rozhodujících součástí, o tom není sporu. Mají mimořádný význam pro vývoj zemského klimatu, regionálního i místního mikroklimatu, pro bilance kyslíku a kysličníku uhličitého v ovzduší, redistribuci vody na Zemi mezi jejími zásobami a skupenstvími, jako regulátor teploty a vlhkosti vzduchu uvnitř porostů, jako půdotvorná a půdoochranná součást vegetace a jako významné stanoviště mnoha druhů rostlin a živočichů, včetně těch chráněných a ohrožených. Tento jejich význam přesahuje výrazně produkční funkci dřeva, byť si to někteří lidé neuvědomují a les považují především za „plantáž na dřevní hmotu“. Toto vědomí nenahraditelnosti lesů v ekosystému Země by mělo být nad všemi dílčími a resortními pohledy na jejich existenci a péči o ně, a vzdělaní lidé to chápou a respektují.
V minulém týdnu jsme
dostali smutnou zprávu, že 1. června nás navždy opustil náš zakládající člen, Ondřej Velek. Bude nám moc chybět.
Přátelé a kamarádi,
zveme Vás na poslední rozloučení s Ondřejem Velkem, který zemřel náhle a nečekaně ve spánku u sebe doma 1. 6. 2022.
Budeme mít radost, když přijdete raději ve veselých barvách, než v černém. Ondra by to jistě ocenil také.
Na místě budeme mít pamětní knihu. Kdo budete chtít, můžete do ní napsat nějakou příhodu o Ondrovi, přinést historku k vlepení nebo fotografii. Nejedná se o knihu kondolenční, ale vzpomínkovou. Plánujeme ji nechat na Jelenově na Šumavě, kde to měl Ondra rád a kde na něj budeme rádi vzpomínat. Také Vás chceme poprosit, abyste nám osobně nekondolovali. Na místě bude prostor pro vzpomínání a můžete se zdržet, jak dlouho budete chtít.
Obřad a setkání bude od 11 hodin přibližně na 30 minut, ve 13 hodin odveze rakev pohřební služba. Večer jste zváni již na zcela společenské posezení do Kasáren.
Toto oznámení prosím volně šiřte podle svého uvážení, ne na všechny z Ondrova okolí máme kontakt.
Za rodinu
Anka, Zorka a Matěj
V neděli 15. května nás náhle opustil náš bývalý člen, ekologický právník Petr Kužvart. Zavzpomínalo na něj hned několik našich členů:
_-_kopie.jpg)
Koncem 80.let minulého století jsem pracoval na odboru územního plánování a stavebního řádu Severočeského KNV v Ústí n. L., v jehož systemizaci byla i krajská geoložka RNDr. Mirka Blažková. Byli jsme připomínkovým místem v řízeních o stanovení dobývacích prostorů, plánů otvírky a dobývání a povolování těžeb, vedených Obvodním báňským úřadem v Mostě. Díky tomu jsme sledovali i záměry Velkolomu Čsl. armády v postupu těžby až k výchozu sloje pod hřebenem Krušných hor v prostoru Jezeří a Jánský vrch a průběh střetu tohoto záměru s památkovou ochranou zámku Jezeří. Zatímco krajští památkáři a Ministerstvo kultury byli vrchností donuceni k sejmutí památkové ochrany ze zámku a arboreta pod ním, nevzdaly to občanské spolky.
Jan Sokol patřil k lidem, kteří výrazně formovali desetiletí naděje. 90. léta se vyznačovala vírou ve vysoké hodnoty, a lidé jako Jan Sokol je stvrzovali svou osobností. Věřili jsme tehdy, že svět lze změnit k lepšímu, a filosofie, etika i „pouhá“ lidskost nám v tom ukazovaly cestu. Byl tu někdo, komu jsme mohli důvěřovat – kdo ctil nejvyšší morální principy, uplatňoval je hlavně na sobě (protože k ostatním byl shovívavý) a snažil se je co nejvíce šířit i předávat všemi prostředky. A přitom byl velmi skromný; viděno dnešníma očima to byla možná chyba, která nás všechny stála kus historie, uvrhla nás zpět do bezčasí předchozích dekád. Rozhodně nás připravila o prezidenta – pokračovatele Václava Havla. Napsala jsem mu tehdy, že na prezidentský úřad je pořád mladý, a tak své naděje prostě odložíme do příště. Jenže žádné příště pro Jana Sokola už nebylo, cesty filosofů do politiky se uzavřely. Od té doby se v ní podstatné otázky (související s přímou odpovědnosti politiků za svěřené záležitosti světa) neřeší.
Nedávno objevili kolegové v archivu České resp. tehdy ještě Československé televize archivní záznam z návštěvy Václava Havla do Severních Čech právě před třiceti lety – záznam si můžete prohlédnout zde.
Na začátku působení Václava Havla se mi ho povedlo přimět k cestě do zamořených Severních Čech prostřednictvím Olgy Havlové, s níž mi schůzku sjednala Marie Haisová. Přes velké Havlovy poradce Sašu Vondru či Michaela Žantovského to nebylo možné, ty nějaké životní prostředí nezajímalo.
Vážený pane poslanče,
podnětem k tomuto mému otevřenému dopisu je Váš „Pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění Zákon č. 266/1994 Sb., O drahách…“ ze dne 21.1.2021 ke sněmovnímu tisku č. 912 (dále jen „Konzervace dráhy“).
Vážený pane poslanče, nehodlám polemizovat s celým obsahem Vašeho pozměňovacího návrhu a zabíhat do technických podrobností. K tomu se zaprvé necítím dostatečně kompetentním a za druhé by se v těch podrobnostech a technikáliích ztratila podstata věci.
Dopis panu ministru Brabcovi z pera zakládajícího člena STUŽ ing. arch Martina Říhy
Nejdříve jedno upřesnění pojmů: Dříve často používaný pojem „globální oteplování“ je poněkud zavádějící, protože nevystihuje celý velmi pestrý charakter globálních změn klimatu. Ty představuje také, ale nejen, velmi pozvolný dlouhodobý růst průměrných teplot na Zemi, a to v každém jejím podnebním pásu od rovníkových tropů po oba dosud ledové póly. Ale také větší "rozkmit" teplot, vlhkostí, četnosti a charakteru srážek, síly větrů a dalších charakteristik kolem jejich dlouhodobých průměrů. Znamená to častější výskyt extrémů v podobě dlouhodobých období horka a sucha, v tropech a subtropech spojených občas s písečnými bouřemi, vyvolanými větrem nad pouštěmi, nebo naopak výskyt tornád, tajfunů, prudkých bouří, přívalových srážek, způsobujících povodně, krupobití, nebo v zimě extrémních a někdy i v nezvyklých dobách se vyskytujících silných mrazů, vánic, sněhových kalamit, ledovek apod. Tolik k upřesnění pojmu „globální změny klimatu“, protože právě ona trivializace vede mnohé na scestí domněnky, že těch pár desetin stupně za rok nic neznamená, představuje běžné kolísání a oteplení vystřídá časem zase ochlazení, jak to bagatelizuje např. i expresident – inženýr ekonomie Václav Klaus.