Cesty za poznáním jsou různé. Hradečtí přátelé přírody si tentokráte vybrali pro své jarní „Odpoledne v hradecké přírodě“ snad nejzapadlejší kout města. Lokalitu, které vévodí čistírna odpadních vod se svými zdaleka viditelnými žlutohnědě pruhovanými vyhnívacími a uskladňovacími nádržemi. Tento poslední cíp města je zároveň i konečným místem onoho vyměšovacího traktu, kterým disponuje nejen každý živočich, nýbrž i organismus, jakým je početná lidská aglomerace. V tomto případě nejen královéhradecká. Končí tu totiž kupříkladu i z Třebechovic vše, čeho se lidé prostřednictvím rozsáhlé kanalizační sítě zbavují. Za biblických dob a ještě dlouho potom tento konečný produkt metabolismu člověka i jeho sídel patřil do hnoje, za socialismu a ještě několik let po něm směřoval rovnou bez čištění do Labe. Středověk skončil v Hradci Králové rokem 1995. Od tohoto data se také Hradečtí, kteří si tuto skutečnost mohou slavnostně připomínat vždy při placení položky zvané stočné, za přívlastek moderní město nemusí stydět.