Arktida bez ledu? Žádná fikce, ale pravděpodobná realita. Planeta Věda se podívá na výsledky výzkumného projektu Washingtonské univerzity, která tvrdí, že do 40 let může být Arktida bez ledového příkrovu. Průvodcem zemí "věčného" ledu bude tentokrát Josef Řehák, který dlouhodobě studuje ledovce na Špicberkách. Zapůjčil Planetě Věda exkluzivní záběry, které ukazují svět přímo pod ledovcem.
S úbytkem ledu se může změnit i citlivý arktický ekosystém. Když zmizí kry, zmizí i jejich bílí obyvatelé. Přísnější ochranu ledních medvědů už vyhlásila americká vláda a poprvé připustila, že globální oteplování představuje pro přírodu reálné a vážné ohrožení.
Globální oteplování je fakt, o kterém se už mezi vědci nediskutuje. Mluví se o tom, jestli mu jde zabránit. To, že teploty rychle rostou, jednoduše dokazuje statistika nejvyšších průměrných teplot za posledních 120 let? Příznačně roky 2005, 2003, 2002, 1998 a také 2006. Ve Velké Británii byla průměrná teplota loni nejvyšší od roku 1659. Jenže jak se změní polární oblasti? Pořad Planeta Věda si mužete přehrát na internerových stránkách České televize ZDE.
Ekologické zemědělství přijde podle svazu PRO-BIO za letošek zhruba o 300 milionů korun dotací kvůli rozhodnutí ministerstva zemědělství (MZe), podle nějž budou moci ekofarmáři žádat o vyšší podpory z nového programu rozvoje venkova až na podzim. Svaz chce, aby MZe dodrželo původně slibovaný termín a žádosti se přijímaly již na jaře, tedy ještě pro letošní rok. ČTK to řekli zástupci PRO-BIO. Podle mluvčí úřadu Táni Králové zemědělci o peníze nepřijdou.
"Evropská komise ale program rozvoje dosud neschválila a nejsou tak jasná definitivní pravidla," zdůvodnila Králová posun termínu.
Program rozvoje venkova na roky 2007 až 2013 bude sloužit k čerpání peněz z nového Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Ekofarmáři by z něj měli dostat výrazně vyšší sazby dotací než dosud. Pokud o ně budou moci žádat na podzim, dostanou tyto podpory až za rok 2008, tedy na jaře 2009. Za letošek jim budou vyplaceny dosavadní nižší sazby. Noví ekofarmáři z loňska, kteří se již nestihli přihlásit do předchozího programu podpor, ale pro letošek zůstanou proti původním příslibům zcela bez kompenzace za šetrné hospodaření, tvrdí svaz PRO-BIO.
Podle svazu loni přibylo asi 150 nových ekologických zemědělců. Zvýšené náklady plynoucí z jiného způsobu hospodaření přitom musí nést hned a vyšší ceny za bio produkty zatím nedostanou, protože musí dodržet dvouleté přechodné období při přechodu od konvenčního zemědělství, podotýká Kamil Toman z PRO-BIO. Důvodem k přechodu na ekofarmaření byl přitom často právě příslib vyšších podpor, které nahradí vyšší náklady. Svaz chce o problému ještě jednat s ministryní zemědělství Milenou Vicenovou, s níž se má sejít v pátek.
PRO-BIO upozorňuje na to, že problém se týká i dalších zemědělců, protože posun termínu pro podávání žádostí na podzim má platit pro veškerá tzv. agroenviromentální opatření, kam patří například zatravňování, vytváření biopásů v polích nebo integrovaná produkce vína a ovoce.
Králová ČTK řekla, že EU oficiálně zveřejnila ve svém věstníku prováděcí předpis k programu rozvoje venkova teprve těsně před Vánoci. Od této doby běží šestiměsíční lhůta pro posuzování programu. "Nelze vyloučit, že v něm na popud EU mohou nastat změny. Je proto logické vyčkat na jeho definitivní znění," uvedla.
MZe podle ní chce předejít tomu, že se předpisy k tzv. agroenviromentálním opatřením budou během krátké doby několikrát novelizovat. Tak tomu bylo po vstupu do EU, kdy se příslušné nařízení vlády měnilo celkem pětkrát. Zmatky v pravidlech pak vedly k odvoláním žadatelů, kteří v některých případech dostali peníze až za dva roky. "Sami zemědělci časté změny v legislativě již dříve právem kritizovali," podotkla Králová.
Ekologické zemědělství v tuzemsku zaujímá zhruba 6,5 procenta zemědělské půdy, což je v rámci EU nadprůměrný podíl.
Bulharsko a Slovensko splnily své závazky ze smlouvy o přistoupení k Evropské unii a odstavily své zastaralé atomové reaktory typu VVER 440/230, které byly založeny na sovětských projektech ze 70. let. Evropská unie tyto reaktory na základě odborných analýz zařadila do kategorie vysoce rizikových a v rámci přístupových jednání požadovala jejich postupné odstavení ve všech nových členských státech. Šéfka českého Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Dana Drábová však tvrdí opak - prý není podstatných rozdílů v bezpečnosti starých sovětských reaktorů a ostatních v EU provozovaných atomových elektráren.
Zastavení Kozloduj 3 a 4 - konec bulharského exportu elektřiny
Bulharsko natrvalo zastavilo třetí a čtvrtý blok jaderné elektrárny Kozloduj až poslední den před vstupem do Evropské unie - 31. prosince 2006. Odstavení zastaralých reaktorů předcházelo oficiální rozhodnutí bulharské vlády (Rady ministrů) z 21. prosince 2006 a země tak splnila svůj závazek, který byl podmínkou vstupu Bulharska do EU.
Oba odstavené reaktory byly stavěny v průběhu 70. let v rámci rozsáhlého atomového programu komunistických zemí sdružených do RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) a byly uvedeny do provozu v prosinci 1980, respektive v dubnu 1982.
Jaderná elektrárna Kozloduj celkem zahrnovala 6 atomových reaktorů. Ty nejstarší (Kozloduj 1 a 2) však byly odstaveny na základě požadavků EU už v roce 2002. Provoz reaktorů 3 a 4 byl na jistou dobu povolen za podmínek podstatných investic alespoň do jistého zvýšení jejich bezpečnosti. Po odstavení reaktorů Kozloduj 3 a 4 tak zůstanou v provozu už jen dva novější tisícimegawattové reaktory Kozloduj 5 a 6.
Odstavení obou zastaralých sovětských reaktorů nebylo pro bulharskou vládu snadnou záležitostí, neboť mimo jiné znamená konce bulharského exportu elektřiny do sousedních zemí v hodnotě asi 20 miliónu euro měsíčně (140 milionů ročně).
EU i ekologové odstavení vítají, Dana Drábová bezpečnostní důvody nevidí
Ukončení provozu zastaralých sovětských reaktorů ocenila Evropská unie i nevládní ekologické organizace. Dana Drábová (SÚJB) však pro agenturu REUTERS uvedla: "Odstavení reaktorů v Kozloduj je politické rozhodnutí. Z pohledu bezpečnosti ... není podstatného rozdílu ve srovnaní s rodinou ostatních evropských reaktorů".
Naproti tomu koordinátor energetické kampaně Greenpeace Jan Beránek uvedl: "Podle našeho názoru je dobré, že nejstarší a nejrizikovější reaktory budou konečně vyřazené. Tento krok Greenpeace prosazovalo od začátku 90. let, protože je to jediné skutečně účinné opatření ke zvýšení jaderné bezpečnosti."
Velice pozitivně byla zprava o zastavení provozu zastaralých sovětských reaktorů přijata také v Rakousku, které věnuje problému jaderné energetiky značnou pozornost. Ačkoli v České republice je vytvářen dojem, že Rakousku je trnem v oku jen Temelín, rakouští Zelení považují odstavení prvního reaktoru v Jaslovských Bohunicích na Slovensku a obou bloků v Kozloduj za úspěch odpůrců jaderné energie. ČTK cituje mluvčí rakouských Zelených pro otázky životního prostředí Rupertu Lichteneckerovou: "Tvrdý boj domácích odpůrců jaderné energie přinesl výsledky ... příští rakouská vláda musí zasazovat o to, aby Evropa odstoupila od jaderné energie."
Miroslav Šuta
Ústecká Spolchemie může při výrobě chloru používat dosavadní rtuťovou elektrolýzu pouze do konce roku 2012. Ústecký krajský úřad stanovil tento závazný termín na základě odvolání ekologického sdružení Arnika. ČTK to řekli pracovníci odboru životního prostředí krajského úřadu. Mluvčí Spolchemie Zdeněk Rytíř ČTK řekl, že chemička s tímto termínem počítá.
Spolchemie již dříve oznámila, že se rozhodla nahradit při výrobě chloru dosavadní amalgámovou elektrolýzu za moderní membránovou. Nová technologie nepotřebuje rtuť. Proto je šetrná k životnímu prostředí. Původně chemička informovala, že s uvedením této technologie do provozu počítá nejpozději do roku 2015. V tu dobu by měla v areálu Spolchemie skončit sanace podloží kontaminovaného rtutí právě z amalgámové elektrolýzy. Za odstranění této ekologické zátěže zaplatí stát 1,5 miliardy korun.
Arnika ale přišla s tím, že Spolchemie by mohla rtuťovou elektrolýzu nahradit membránovou již od roku 2009. Nová membránová elektrolýza by měla stát přes miliardu korun.
Krajský úřad vydal v říjnu integrované povolení pro Spolchemii, v němž se ale uvádí, že pokud nebudou včas vydána všechna potřebná povolení, prodlužuje se platnost integrovaného povolení pro rtuťovou elektrolýzu do doby získání potřebných dokumentů pro membránovou technologii.
Arnika se obávala, že by toto znění umožnilo Spolchemii prodlužovat provoz rtuťové elektrolýzy třeba i o několik let. Proto se proti touto rozhodnutí krajského úřadu odvolala. Úředníci Arnice vyhověli a tento bod z integrovaného povolení úplně vypustili. Amalgámová elektrolýza tak musí podle Arniky ve Spolchemie skončit s koncem roku 2012.
O více než miliardu korun se podle Nejvyššího kontrolního úřadu prodražila stavba dnes otevíraného 23,4 kilometru dlouhého úseku dálnice D8 z Ústí nad Labem do Drážďan. Jen hraniční most, na kterém dnes proběhne slavnostní ceremoniál za účasti zástupců české i německé vlády, se podle kontrolorů kvůli nejasnému zadání zakázky prodražil o dvě stě milionů.
Za prodražení stavby mohou podle NKÚ hlavně nedostatky v činnosti příslušných úřadů, které prodlužují územní řízení. „Při výstavbě úseku Trmice - státní hranice došlo ke zvýšení nákladů o více než miliardu korun i v důsledku nutnosti urychlení stavby, aby byl splněn termín zprovoznění,“ uvedl prezident NKÚ František Dohnal.
Kontrola navíc odhalila i systémové nedostatky při přípravě stavby. „Největší podíl na tom má ztráta letní stavební sezóny 2004 kvůli sporně provedenému zadání zakázky hraničního mostu. Náklady na samotný most díky tomu vzrostly o více než 200 milionů,“ komentoval závěry svých kontrolorů už v úterý Dohnal.
V případě hraničního mostu NKÚ zjistil, že Ředitelství silnic a dálnic jako investor stavby neuvedlo dílčí podmínky, podle kterých hodnotilo nabídky firem ucházejících se o zakázku. Jedna z firem, která neuspěla, proto soutěž o zakázku napadla u antimonopolního úřadu. Následovalo správní řízení, které skončilo až na podzim 2004. Stavba se tak výrazně zpozdila.
Mluvčí Ředitelství silnic a dálnic Jan Hoření s tím ale nesouhlasí. „Cena zakázky vyšla z výběrového řízení. Kontroloři most porovnávali s jinými stavbami, se kterými ale není možné tento most srovnávat,“ uvedl Hoření. K celé zprávě NKÚ se podle Hořeního vedení Ředitelství silnic a dálnic vyjádří později, až se se závěry kontrolorů podrobně seznámí. V úterý, kdy byla zpráva zveřejněna, to firma nestihla a vedení mělo včera po celý den poradu před dnešním otevřením trasy a prohlášení také nevydalo.
Co je za náklady?
Úsek dálnice z Trmic ke hranici s Německem je dlouhý 23,4 kilometru a stál zhruba 19 miliard korun. Jedná se o vůbec nejdražší úsek dálnice v Česku. Vysoké náklady jsou způsobeny především tím, že dálnice vede územím bývalého dolu s nestabilním podložím a pak musí překonat velké převýšení přes Krušné hory. Téměř třetina celého úseku tak vede buď po estakádách, nebo tunely.
Podobné nedostatky jako u dnes otevírané dálnice prodlužují podle NKÚ i přípravu výstavby úseku z Lovosic do Řehlovic, který má být dokončen do roku 2010. Kontrolorům se nelíbí pomalý postup správních orgánů, které prý pomalu rozhodovaly v územním řízení. Vedoucí stavebního úřadu v Lovosicích Petr Soldon to ale odmítá „My jsme rozhodnutí vydali hned, jak to bylo možné. Museli jsme počkat, dokud se jiné úřady a instituce nevypořádají s námitkami a odvoláními, které vznášeli především ekologové,“ uvedl Soldon.
O autorovi| ANTONÍN VIKTORA, s využitím ČTK
Po výrazném zlepšení v 90. letech se stav ovzduší rychle zhoršuje. Znečištění na většině území ČR překračuje povolené limity. Proč? Jsou-li příčiny známé, co pro zlepšení situace dělají kompetentní orgány? Existuje nějaká dlouhodobá strategie a jak je naplňována? Jak se na současném stavu podílí jednotlivá ministerstva? Jaká opatření by mohla zavést ke zlepšení stavu ovzduší? Může pomoci ekologická daň?
Pořad si můžete na internetových stránkách České televize přehrát ZDE
Čedičový lom na kopci Tlustec získala v roce 2002 firma Go Point a snažila se těžbu obnovit. Proti se ale postavila okolní města a nejrůznější ekologická sdružení. Téměř pětiletý spor plný zvratů nyní vyřešil báňský úřad, když těžaři nevydal povolení. Ten totiž nedodal studii vlivu těžby na životní prostředí.
Lom na Tlustci fungoval od šedesátých do devadesátých let. Za tu dobu se kopec hodně změnil. Podle odpůrců ale hrozilo, že by ho majitel lomu vytěžil úplně.
„Jsou to změny, které jsou velké, ale s plány, se kterými počítá těžař, že tu bude padesát, šedesát let těžit, je to opravdu malá míra poškození," říká předseda Sdružení na záchranu kopce Tlustec Miroslav Šimonek.
„Z jejich strany jsou jenom obstrukce a výmysly, které mají zdůvodnit to, proč se odvolávají a zdržují všechny legislativní procesy v celém lomu," namítá naopak předseda představenstva GO- Point Tomáš Štainbruch.
Proti těžbě vystupovala také okolní města. Například Jablonným v Podještědí dříve projížděly desítky kamionů denně.
„Jsme historické město, nechceme, aby přes nás jezdily kamiony a zvedla se prašnost a hluk," zlobí se starostka Jablonné v Podještědí Vlasta Dozorcová. Obyvatelé obce stojí pevně za ní.
Podle báňského úřadu ale odpůrci ještě nemají definitivně vyhráno. „Jestliže těžař splní podmínku, to je v této chvíli chybějící studie, tak samozřejmě může podat novou žádost o povolení horické činnosti, a to správní řízení bude zase zahájeno," upozorňuje předseda Báňského úřadu v Liberci Dalibor Hampejs.
Protesty proti těžbě čediče na Tlustci začaly už v roce 1994. V té době lom fungoval čtyři roky, těžbu pak zastavilo Ministerstvo životního prostředí.
Lucie Pokorná
Vážený pan
Petr Kolman,
výkonný ředitel
V. Řezáče 315
434 67 Most
Věc: Výzva k bezodkladnému zastavení hornické činnosti ve velkolomu ČSA v nočních hodinách v důsledku překračování platných hygienických limitů hluku v chráněném venkovním prostoru staveb ve městě Horním Jiřetíně – části Černice
Vážený pane řediteli,
jak jistě víte a jak vplývá z každoročních měření hluku prováděných VÚHU, a.s., jejichž výsledky máme k dispozici, je hornická činnost vykonávaná Vaší společností hlavním zdrojem hluku v našem městě, zejména pak jeho části Černice.
Z výsledků zmíněných měření přitom vyplývají následující závěry:
hluk vyvolaný provozem velkolomu ČSA v chráněném venkovním prostoru domu č.p. 107 v Černicích v 89 % případů překročil limit 35 decibelů LAeq,
uvedený hluk ve 44 % případů překročil limit 40 decibelů LAeq,
nejvyšší naměřená ekvivalentní hodnota hluku dosáhla LAeq 47,4 decibelů (č.p. 107, měření 16.-17.9.2004),
nejvyšší maximální hodnota hluku Lmax dosáhla úrovně 68,6 decibelů (č.p. 107, měření 26.-27.6.2001).
Ve „Zprávě o udržitelném rozvoji skupiny Czech Coal v roce 2006“, kterou lze nalézt na webových stránkách Vaší společnosti, uvádíte „Místně však může dojít k časově omezenému zvýšení ekvivalentní hladiny hluku, a to zejména z důvodu používání signalizace při spouštění technologie.“ Tento závěr potvrzují i naši občané, pro které je pravidelný signalizační tón, často trvající desítky minut, zejména v nočních hodinách, zvlášť rušivý.
Podle v současnosti platného nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, je přitom stanoven limit pro nejhlučnější noční hodinu na 40 decibelů. Nařízení vlády navíc stanovuje zpřísňující pětidecibelovou korekci „obsahuje-li hluk tónové složky nebo má-li výrazně informační charakter. Hlukem s tónovou složkou je nepochybně i zmíněný signalizační tón.
Z výše uvedených skutečností a výsledků Vašich vlastních měření vyplývá, že v důsledku hornické činnosti ve velkolomu ČSA dochází po většinu roku k překračování hygienických limitů hluku v chráněném venkovním prostoru staveb ve městě Horním Jiřetíně – části Černice, a to až o 12,4 dB (po dobu používání zvukové signalizace, kdy se uplatní zpřísněný limit 35 decibelů), resp. 7,4 dB (po dobu ostatní). Dochází tak nejen k porušování oprávněných zájmů naší obce a jejích občanů, ale i platných právnících předpisů na úseku ochrany veřejného zdraví,<!--[if !supportFootnotes]-->[3]<!--[endif]--> horního a občanského práva<!--[if !supportFootnotes]-->[4]<!--[endif]-->. V případě, že byste snad chtěl uvedené překročení platných norem zpochybnit jako marginální, dovoluji si Vám připomenout, že decibel je logaritmická jednotka, takže zvýšení hluku z 35 na 47 decibelů znamená čtyřnásobné zvýšení hluku, tedy o 400 % (nikoliv o 20 %, jak by mohla znít nesprávná laická interpretace).
Nelze přehlédnout, že hornická činnosti v současnosti probíhá zhruba 600 metrů od nejbližších domů našich obyvatel a v následujících letech se jim má dále přiblížit. Jistě chápete, že nemůžeme dost dobře přijmout případné vysvětlení, že v současnosti porušujete platnou legislativu jen „mírně“ už proto, že s dalším přibližováním Vašich velkostrojů k našemu městu se bude popsaný stav nevyhnutelně zhoršovat. Tuto skutečnost potvrzují i reakce občanů, kteří si stěžují, že hluk v letošním roce je výrazně horší, než v letech předcházejících.
S potěšením a nadějí jsme proto zaznamenali Váš příslib, který jste dal ve vysílání regionální televize DAKR dne 16. listopadu obyvatelům Litvínova: „V případě, že nedokážeme dodržet všechny zákonné normy a limity, nemůžeme se přiblížit na vzdálenost pěti set metrů od města, kterou uvádíme jako maximální hranici přiblížení, ale skončíme třeba o kilometr dále“. Tato situace již v Horním Jiřetíně nastala a setrvale se zhoršuje. Pokud nepovažujete obyvatele Horního Jiřetína za občany druhé kategorie, doufám, že citovaný příslib se vztahuje i na ně.
<!--[if !supportEmptyParas]--> <!--[endif]-->
Vážený pane řediteli,
v souladu s pravomocí svěřenou mi zákonem o obcích<!--[if !supportFootnotes]-->[5]<!--[endif]--> Vás vyzývám, abyste bezodkladně, nejpozději však před 24. prosincem 2006, zastavil provoz Vašeho zdroje hluku, tedy hornickou činnost ve velkolomu ČSA v nočních hodinách (od 22.00 do 6.00 hodin<!--[if !supportFootnotes]-->[6]<!--[endif]-->). Zároveň Vás žádám, aby Vaše společnost zřídila kontinuální měření hluku v Černicích s tím, že výsledky měření budou on-line zpřístupněny našim občanům a překročení hygienických limitů povede k automatizovanému odstavení Vaší technologie.
V případě, že mé výzvě nevyhovíte, bude naše město nuceno přikročit k ochraně zájmů svých občanů prostředky správního, občanského a v krajním případě i trestního práva.
Považujte, prosím, tento dopis za otevřený.
S pozdravem
Branko Glavica
starosta města Horního Jiřetína
<!--[endif]-->
<!--[if !supportFootnotes]-->[1]<!--[endif]--> § 11 a Příloha č. 3 nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací
<!--[if !supportFootnotes]-->[2]<!--[endif]--> § 11 odst. 4 uvedeného nařízení vlády
<!--[if !supportFootnotes]-->[3]<!--[endif]--> § 30 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění
<!--[if !supportFootnotes]-->[4]<!--[endif]--> § 127 občanského zákoníku č 40/1964 Sb., v platném znění – v rovině občanského práva je Vaší činností naše město dotčeno zejména jako vlastník nemovitostí
<!--[if !supportFootnotes]-->[5]<!--[endif]--> § 99 odst. 2 a § 102 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění
<!--[if !supportFootnotes]-->[6]<!--[endif]--> § 34 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění
Převážná část těchto stavení v rekreační oblasti je přibližně ve výšce mostu. Lidé upozorňují, že nárůst hluku je připravil o klidné bydlení. Požadují například, aby Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) nechalo most uzavřít do protihlukových tubusů.
Hluk vadí hlavně v noci
Zástupci ŘSD chtějí s lidmi jednat. Zdůrazňují, že nejprve bude nutné v okolí mostu změřit hlučnost. „Každý s nějakou hlučností z dálnice počítal. Ale skutečnost je dost hrozná. Největší problém je to v noci. Někteří lidé se budí, i když si předtím zavřou okna i okenice," argumentuje Petr Vavřík, který v oblasti bydlí. Vavřík se domnívá, že dosavadní protihluková opatření jsou nedostatečná.
„Na mostě stěny jsou. Ale nejsou z materiálu, který hluk pohlcuje. Jenom jej odráží. Navíc jsou ty stěny nízké a nejsou nahoře sklopené. Zvuk se tam jenom tříští, ale efekt zábrany velký nemají," argumentuje Petr Vavřík. Ten upozorňuje, že hluk z dálnice trápí i obyvatele některé domů až v Radobyčicích.
Už svolali jednání
Zástupci ŘSD už svolali jednání s nespokojenými lidmi. Náměstkyně ŘSD Marie Nádvorníková uvedla, že nejprve je nutné zmapovat, jak situace kolem mostu vypadá. „To znamená, že se musí provést měření," sdělila Nádvorníková. Ta připustila, že ŘSD udělá nějaké protihlukové opatření. „To, co bude technicky i finančně schůdné," vysvětlila. Koordinátor stavby obchvatu Petr Otásek, který do konce roku ještě pracuje pro ŘSD, už se zástupci protestujících jednal. Otásek si je jistý, že hluk nepřekračuje povolené limity. „Ale ti lidé bydleli v naprostém tichu a teď jim tam dálnice hučí. Hukot však není takový, aby přesáhl limity. Přesto budeme jednat a pokusíme se dohodnout," řekl Otásek.
JAROSLAV NEDVĚD (MF Dnes)
Kolaudační rozhodnutí sice bylo vydáno, nebylo však řádně doručeno všem účastníkům řízení a není tedy pravomocné.
Dnešního vodoprávního kolaudačního řízení se zúčastnila občanská sdružení Jihočeské matky a Calla. MÚ v Týně n. Vlt., zároveň po vzoru krajských úředníků zahájil řízení o vyloučení všech občanských sdružení s tohoto řízení. Dosud však nebylo o vyloučení sdružení rozhodnuto. Zástupci občanských sdružení požádali stavební úřad, aby řízení přerušil, zajistil doplnění dokumentace a její následné další řádné projednání.
„Vodoprávní kolaudační řízení probíhá ve stejném duchu jako předchozí kolaudace stavebních objektů. Z původních několika desítek posuzovaných objektů se posuzují pouze dva – betonové základy nádrží kondenzátu. Provozovatel JETE navíc svou žádost o vydání kolaudačního rozhodnutí rozšířil i na 2. blok JETE“, řekla Monika Wittingerová ze Sdružení Jihočeské matky.
Hana Gabrielová ze sdružení Calla doplnila: „Znovu se bohužel ukazuje, jak úřady vycházejí firmě ČEZ vstříc. Tím, jak se snaží vyloučit nepohodlné kritiky z řízení a urychlit kolaudační řízení dávají jasně najevo, na čí straně stojí.“.
Kontakt: Bc Hana Gabrielová, Calla, tel.:
V Litvínově proběhlo 1.12. 2006 referendum o postoji města k jeho ohrožení těžbou uhlí. Referenda se zúčastnilo asi 38% z 21 674 oprávněných voličů, kteří se vyjadřovali k otázce: "Má město Litvínov aktivně využít všech prostředků, aby zabránilo přiblížení povrchové těžby uhlí k Litvínovu, při kterém by došlo k překročení územních ekologických limitů vymezených usnesením vlády č. 444/1991?"Více než 95 % účastníků referenda hlasovalo ANO, tedy vyjádřilo svůj požadavek, aby radnice všemi dostupnými prostředky usilovala o zachování současně platné hranice těžby.
Proti těmto limitům vede agresivní kampaň Mostecká uhelná společnost (MUS) a.s., kterou ovládá firma Czech Coal spoluvlastněná kontroverzním miliardářem Pavlem Tykačem. Ten po mnoha měsících vyšel z anonymity a přiznal, že je jedním z investorů, kteří koupili 40 % akcií MUS. Tykač byl přitom v létě 2006 spolu s dalšími 5 muži obviněn policií z podvodu v souvislosti s případem vytunelovaných investiční CS Fondů.
Vytunelování CS Fondů
Veřejnosti je Pavel Tykač znám zejména podivnými aktivitami tzv. skupiny Motoinvest, která v 90. letech masivně odkupovala akcie drobných investorů z kupónové privatizace. Motoinvest ovládl např. Agrobanku a Plzeňskou banku, které obě za podivných okolností zkrachovaly. Motoinvest kontroloval i investiční CS Fondy, ze kterých se krátce po jeho odchodu ztratila víc než miliarda korun.
MF Dnes uvádí, že podle policie úmyslně zbavil fondy akcií a naplnil je 1,5 miliardou v hotovosti. Peníze byly složeny na účet u Plzeňské banky, kterou Motoinvest od roku 1994 majetkově ovládal a v představenstvu banky tehdy seděl právě Tykač. Za peníze uložené na účtech u Plzeňské banky byly koupeny bezcenné akcie podniku Drůbež Příšovice od holandské firmy, která v Česku obchodovala s další společností kolem Pavla Tykače. Jeho majetek se odhaduje na desítky miliard korun, ale Pavel Tykač v souvislosti se svým někdejším podnikáním nepřipouští žádnou vinu.
Litvínovské občanské sdružení Kořeny i ekologické organizace vítají, že lidé v Litvínově podpořili své sousedy a odmítli bourání Horního Jiřetína a Černic kvůli rozšiřování uhelných dolů. „Jsem strašně ráda, že pětadevadesát procent hlasujících spoluobčanů odmítá žít na hraně důlní jámy. Pro radnici z toho vyplývá velmi jasný mandát, aby aktivně vystupovala proti prolomení územních ekologických limitů," uvedla Jana Doležalová ze sdružení Kořeny.
Otázka v litvínovském referendu zní: Má město Litvínov aktivně využít všech prostředků, aby zabránilo přiblížení povrchové těžby uhlí k Litvínovu, při kterém by došlo k překročení územních ekologických limitů vymezených usnesením vlády č. 444/1991?
Iniciátoři referenda se rozhodli využít všech dostupných možností, jak lidem jeho význam přiblížit. „Zatímco ve volbách rozhodujeme o budoucnosti města na čtyři roky, případné prolomení ekologických limitů těžby zásadně ovlivní budoucnost Litvínova na dalších sto let. Jsme přesvědčeni, že většina lidí má jasný názor na přiblížení velkolomu k Litvínovu. Naše aktivity jsou občany přijímány velmi příznivě a mnoho lidí nás samo ujišťuje, že k referendu přijde, jelikož si uvědomují, že podobnou příležitost rozhodnout o osudu svého města již patrně nedostanou,“ vysvětluje členka přípravného výboru pro konání referenda Jana Doležalová.
Velkoplošné billboardy, dvě vydání speciálních referendových novin do všech schránek v Litvínově, transparenty na domech, webové stránky, stovky plakátů na sloupech veřejného osvětlení, v obchodech, lékařských ordinacích a na dalších místech, ale například i speciální cyklorikša fungující jako mobilní informační stánek a hlavně osobní kontakt s lidmi na ulicích. Tím vším chtějí iniciátoři referenda rozšířit potřebné informace mezi obyvatele. „Mnohdy se tak občané poprvé dozvídají, že by velkolom ČSA měl být pouhých 500 m od Litvínova a že těžit by se mělo do roku 2122,“ uvedl Roman Klecker, který bude celý příští týden jezdit s cykloriškou po Litvínově a rozdávat lidem informační materiály.
Proti dalšímu přibližování velkorypadel k hranici města se v posledních dnech vyjádřila řada známých osobností – zpěvák Martin Maxa, mistr světa a olympijský vítěz v ledním hokeji Robert Reichel, kreslíř Vladimír Jiránek, arciděkan a čestný občan města P. Oldřich Vinduška, malířka Sylvie Prchlíkova, fotograf severních Čech a vítěz Czech Press Photo Ibra Ibrahimovič či předsedkyně nadačního fondu Ivana Hlinky Liběna Hlinková. „Prvního prosince hrajeme, ale na to jít k referendu si čas určitě najdu. V litvínovském referendu se vyjádřím proto, že nechci, aby byla u Litvínova díra,“ uvedl pro druhé číslo Referendových novin Robert Reichel. „Jsem zásadně proti prolomení limitů těžby. Takové zásahy do krajiny jsou nesmazatelné. Svůj názor každopádně vyjádřím i v referendu,“ doplnil Martin Maxa.
Většinu prostředků potřebných na výrobu informačních materiálů poskytly místní firmy, které s perspektivou života a podnikání v těsném sousedství rypadel nesouhlasí. Zbytek prostředků poskytla Nadace Partnerství, NGO sekretariát pro kyselé deště, Hnutí Duha, Greenpeace a členové občanského sdružení Kořeny.
Další informace naleznete na webových stránkách www.koreny.cz.
Počasí je vrtkavé. Jsou chvíle, kdy vítr rychle proudí a jedna fronta střídá duhou, jsou ale také chvíle, kdy se nad českým územím zabydlí tlaková výše. To je okamžik, kdy se může proudění vzduchu zastavit. V zimě pak v údolích může vytvořit studená poklička. Nad ní je hezky, pod ní je ale zima a těžko dýchatelný vzduch.
Spektrum škodlivin je široké. Lidé na malých obcích často hodí do kamen i věci, které by se tam neměly v žádném případě objevit. Stačí třeba jenom nalakované dřevo a do vzduchu látky, které můžou lidem v okolí ublížit.
Při spalování umělých hmot vznikají nebezpečné dioxiny. Existuje nějaký vztah mezi ovzduším a kvalitou půd v obcích? Je ta situace skutečně závislá jenom na tom, že lidé znovu topí uhlím a dřevem? Jaká je role dopravy? Řešení smogových situací na malých obcích je složité, cestu se pokusí nastínit Planeta Věda. Pořadem provází Vladimír Kořen.
Pořad si můžete přehrát na ZDE
Ministerstvo zemědělství soudí, že k opětovnému růstu tohoto druhu farmaření přispěl vznik konkurenčního prostředí v kontrole a certifikaci. V tuzemsku nyní fungují již tři kontrolní organizace pověřené ministerstvem: KEZ, ABCERT a Biokont CZ. Podle úřadu se od počátku letošního roku také zjednodušily některé národní předpisy. Například zákon o ekologickém hospodaření byl zredukován o polovinu a současná prováděcí vyhláška má proti původním 15 stranám a 17 přílohám pouze dvě strany textu a dvě přílohy.
Ekologické zemědělství je rovněž proti konvenčnímu zvýhodněno vyššími sazbami v jednotlivých podpůrných programech. Pro rok 2006 se počítá s celkovou podporou kolem 300 milionů korun. Pro další roky jsou dotace na ekofarmaření zahrnuty v Programu rozvoje venkova a ročně by měly průměrně činit zhruba půl miliardy korun. v Zájem o biopotraviny v Česku roste. Tento trh by měl v příštích pěti letech podle odhadů stoupat o 25 až 30 procent ročně. V roce 2011 by tak za ně Češi mohli utratit zhruba 1,3 miliardy korun. Loni to bylo 350 milionů korun, meziročně o 30 procent více, vyplývá z údajů agentury Green marketing. Zatím biopotraviny představují méně než jedno procento z celkové spotřeby potravin.
Rostoucí poptávku však ze značné části uspokojovaly zvýšené dovozy. Na konci roku 2005 bylo na trhu 2000 biopotravin, z toho 1200 zahraničních. V tuzemském ekozemědělství převládají louky a pastviny zaujímající 226.000 hektarů. Výměra orné půdy se proti loňsku rozrostla na 23.162 hektarů, což je ale stále méně než desetina ploch. Zbytek představují trvalé kultury, jako sady, a ostatní plochy. Nabídku z domácí produkce také omezuje nedostatek zpracovatelských kapacit.
Biopotraviny jsou proti konvenčním potravinám v Česku dražší o 40 až 350 procent, což je podle odborníků způsobeno náročnějším způsobem produkce a zpracování s velkým podílem ruční práce. Roli hrají i vyšší náklady na balení a distribuci malých šarží.
V továrně se v současné době nic nevyrábí. Přes plot jsou vidět hromady pneumatik, suti a průmyslového odpadu. Ke komunálnímu odpadu jsme se nedostali.
Nepovolený odpad i dovozní doklady s hlavičkou německé firmy ovšem zdokumentovali včera večer úředníci z ašské radnice. "Podle nás to byl špatně vytříděný plastový komunální odpad," říká Iva Kubíčková, která v Aši vede odbor životního prostředí. Starosta Hranic František Jurčák (KSČM) vzpomíná, jak se o skládce dozvěděl: "Občané nás upozornili, že je tam silný zápach a že se tam rozmnožily mouchy."
Správce konkurzní podstaty pro ČT do telefonu uvedl, že jeho vyjádření k odpadu i vyjádření firmy TOP - Rapax bude k dispozici nejdřív zítra. Zaměstnankyně firmy TOP - Rapax Marie Martincová České televizi řekla: "Nějaké plasty sem mají navážet a dál zpracovávat."
Tomu ale Iva Kubíčková z ašského odboru životního prostředí nevěří: "Dodneška tam žádná technologie není, neprobíhají žádná řízení, o kterých bych věděla, že tu technologii povolují." A starosta Hranic Jurčák dodává: "Zjistili jsme, že od 10. října je tato firma v konkurzu a že ještě během října vydrancovali veškerý železný materiál - co se dalo, odvezli do kovošrotu. Takže prakticky je to likvidační akce, a ne akce na podporu výroby."
Úředníci z odboru životního prostředí se mají se správcem konkurzní podstaty sejít přímo na místě během zítřka.
Začneme v Ostravě: "Od roku 2000 nebo 2001 narůstá každoročně obrovské množství respiračních infektů, především horních cest dýchacích, a v naší lokalitě bohužel i plicních a astmatických potíží u dětí. Rozhodně nejde o banální dětská chřipková onemocnění, jsou to infekty, které, pokud postihují plíce a průdušky, velmi často končí dušností a hospitalizací dítěte,"popisuje svoje zkušenosti dětská a dorostová lékařka Eva Schalerová z Ostravy.
Shodou okolností právě Ostrava patří mezi ty lokality v republice, kde se v posledních letech nejvíce zhoršila kvalita ovzduší. Jaroslav Šantroch z úseku čistoty ovzduší Českého hydrometeorologického ústavu říká: "Největší znečišťovatelé musí plnit limity, které jsou dané legislativou, avšak v kombinaci, když je potom znečišťovatelů více, například na ostravsku, se tito znečišťovatelé významně podílejí na zhopršení. Jedná se především o zpracování uhlí, popřípadě železárny, které zase na ostravsku významně zvedly produkci."
Jak je na tom Česká republika s emisemi skleníkových plynů? "Emise skleníkových plynů a především tedy oxidu uhličitého jsou dány zase spalovacími procesy, a bohužel ekonomika České republiky je postavena... byla postavena na spalovacích procesech, proto emise oxidu uhličitého jsou vysoké, avšak současné limity, které byly dány Evropskou unií, Česká republika nepřekračuje."
Přesto patří Češi s téměř 14 tunami skleníkových plynů na hlavu k největším znečišťovatelům Evropy. Karolina Šůlová z tiskového odddělení ministerstva životního prostředí shrnuje, že nejhorším znečištění představují malé prachové částice o velikosti do 10 mikrometrů, které vznikají při spalování. Jejich původcem je automobilová doprava a lokální topeniště domácností.
"Ukazuje se, že zhruba třetina území České republiky má nadlimitní koncentrace těchto malých prachových částic, a v této jedné třetině území žije asi 66 procent obyvatel. To je trend, který se objevuje v posledních několika letech a znepokojuje nejen ministerstvo životního prostředí, ale také například ministerstvo zdravotnictví."
Miroslav Šuta ze Společnosti pro trvale udržitelný rozvoj tvrdí, že státní orgány zatím nepodnikly žádné kroky, které by problém ovzduší řešily. "Doposud si podle mého názoru stát ani neuvědomoval, že se ta situace tak výrazně zhoršuje, proto téměř žádné kroky ke zlepšení situace podnikány nebyly, dokonce třeba Hlavní město Praha nedodrželo termín, do kdy mělo zpracovat akční plán pro zlepšení kvality ovzduší."
Hodlají tedy něco podniknout v blízké budoucnosti? Karolina Šůlová z ministerstva: "Co se týče dopravy, ministerstvo životního prostředí vytvořilo společnou pracovní skupinu s ministerstvem dopravy, která by se měla zaměřit na řešení těch nejpalčivějších problémů. jednou z cest je urychlení výstavby obchvatů měst, aby se doprava nedostávala tam, kde se lidé nejvíce pohybují, nejvíce žijí, další možností je také mýtné a s tím spojené omezování dopravy, pak sem samozřejmě taky patří ekologická daňová reforma, která by motivovala lidi, aby buď jezdili na nějaká ekologičtější paliva, nebo jezdili méně."
A proč je vlastně problém tak vážný? Odpovídá Miroslav Šuta:"Problém znečištění ovzduší prachem je velice závažný proto, že má bezprostřední dopad na zdraví obyvatel, a odborníci odhadují, že v České republice asi 8-10 tisíc lidí každý rok předčasně umírá na následky znečištěného ovzduší a v průměru každý obyvatel České republiky ztrácí asi 10 měsíců života právě proto, že vdechuje znečištěný vzduch." Autor: Vilém Faltýnek Poslech na internetové stránce Českého rozhlasu 7: http://www.radio.cz/cz/clanek/84767
Dnes nemusí průmysl informovat o bezpečnosti asi 100 tisíc chemikálií (uvedených na trh před rokem 1980), z nichž mnohé vzbuzují obavy lékařů a přírodovědců. Komise navrhla tuto "díru" v zákonech odstranit zavedením povinnosti výrobců poskytovat životně důležitá zdravotní a bezpečnostní data o chemikáliích. Zároveň by se měla zavést procedura pro náhradu těch nejnebezpečnějších. Návrh komise, pro který se ze slov Registrace, Evaluace (zhodnocení) a Autorizace (povolování) CHemických látek vžila zkratka REACH, prošel během let řadou proměn a stále není jisté, v jaké podobě bude schválen. Po pěti letech politického vyjednávání nejsou dokonce jisté ani následující čtyři základní principy jeho efektivního fungování:
- Náhrada nejnebezpečnějších chemikálií - nebezpečné látky by nesměly být užívány bez získání speciálního povolení (autorizace). Cílem autorizace je povzbudit firmy k hledání bezpečnějších alternativ a zajistit, aby byly v co největší míře užívány méně škodlivé látky. Firmám by autorizace umožnila pokračovat ve výrobě a užívání nebezpečných látek pouze v případech, kdy by pro specifické použití látky dosud neexistovala bezpečnější alternativa nebo kdyby bylo používání dané látky přínosem pro společnost a zároveň by mohlo být riziko nebezpečné látky regulováno.
- Právo na informace - spotřebitelé by měli mít právo zjistit, jaké chemické látky jsou ve výrobcích obsaženy a které z nich jsou problematické, aby se mohli nebezpečným chemikáliím vyvarovat.
- Garance bezpečnosti - zavedením tzv. Duty of Care (povinnost péče) by se výrobci chemikálií stávali zodpovědnými za jejich bezpečnost i při výrobě pod 1 tunu ročně, která neukládá formální povinnost testování v rámci REACH.
- Dostatek dat o chemikáliích - výrobci a dovozci by museli poskytnout dostatek dat k identifikaci nebezpečných chemikálií a k rozhodnutí, zda jsou dostupné náhrady bezpečnější.
Spor o náhradu
I v základních principech může být REACH ještě vylepšen, nebo oslaben. Klíčovým bude tzv. druhé čtení v Evropském parlamentu, které musí proběhnout do konce roku. Bude-li názor EP odlišný od pozice Rady EU (ta je složena z ministrů členských států), proběhne vyjednávaní mezi těmito institucemi o společné kompromisní podobě REACH. Právě europoslanci teď mají v rukou podobu REACH - tedy i to, nakolik bude zdraví lidí a životní prostředí chráněno před nebezpečnými chemikáliemi.
Europoslanci v prvním hlasování o REACH podpořili vyřazení nejnebezpečnějších chemikálií, za které je dostupná bezpečnější náhrada. Naopak podle názoru Rady EU by průmysl měl mít možnost nadále používat chemikálie - které např. narušují hormonální systém nebo způsobují rakovinu -, i když za ně existuje bezpečnější náhrada. Pro prosazení náhrady je nyní nezbytné, aby europoslanci své stanovisko zopakovali.
EP se však rovněž shodl na tom, že omezí povinnost poskytovat informace o nebezpečnosti chemikálií, pokud jich firma vyrábí míň než 100 tun za rok. To by ovšem značně ztížilo možnost určení nebezpečných chemikálií i jejich potenciálních náhrad, a tím i podkopalo možnost náhrady nejnebezpečnějších látek.
Pošlete svůj názor!
Aby se k uším a očím poslanců dostal nejen názor placených lobbistů, ale i jejich voličů, připravily nevládní organizace internetovou stránku http://www.chemicalreaction.org. Na ní najdete v češtině základní informace o REACH a z ní můžete poslat každému z europoslanců e-mail se svým názorem.
Vysoce rizikové chemikálie - jsou ty, u nichž nemůže být zajištěno bezpečné zacházení a nevyhnutelně končí v životním prostředí. EU se je zavázala vyloučit z užívání do roku 2020. Podle REACH se jedná o chemické látky, které: - se velmi obtížně rozkládají v prostředí (jsou velmi persistentní) a zároveň se můžou hromadit v těle a v potravním řetězci (velmi bioakumulativní);
- jsou zároveň persistentní, bioakumulativní a toxické;
- můžou narušovat hormonální systém člověka a volně žijících zvířat (endokrinní disruptory);
- můžou způsobovat rakovinu (karcinogeny);
- můžou narušovat genetickou informaci (mutageny);
- jsou toxické pro reprodukční systém;
- představují srovnatelné ("ekvivalentní") ohrožení ve smyslu negativních vlivů, které dosud nebyly objeveny, ale kterými by se REACH musel v budoucnu zabývat.
Autor je členem Meziresortní komise pro chemickou bezpečnost.
Jde o aktualizovaný text článku tištěného v EkoListu 10/2006
Vědci a lékaři v Evropském parlamentu podle International Herald Tribune uvedli, že prostředí znečištěné nebezpečnými chemickými látkami je spojováno s rakovinou, vrozenými vývojovými vadami, astmatem a dalšími vážnými chorobami. Slabý REACH by podle nich mohl vést ke zvýšení incidence těchto chorob v Evropě. "Už kojenci jsou kontaminováni stovkami chemických látek. A to přináší riziko vzniku rakoviny. Způsobili jsme zamoření budoucích generací" uvedl přímo v Evropském parlamentu pro agenturu Associated Press významný francouzský onkolog prof. Dominique Belpomme, který je expertem pařížské Evropské nemocnice Georges Pompidou a prezidentem Asociace pro výzkum a léčbu rakoviny (ARTAC).
Prof. Belpomma v Bruselu podpořili např. prof. Andreas Lischka (přednosta pediatrické kliniky v rakouském Glanzingu, dr. Peter Oohnsorge (alergolog, prezident Evropské akademie pro environmentální medicínu), dr. John Newby (toxikolog z Liverpoolské univerzity) a další evropští experti, kteří se společně vyslovili pro zavedení přísnějších toxikologických standardů a pro povinnou náhradu nejnebezpečnějších chemikálií v rámci REACH.
Směrnice REACH má regulovat výrobu a dovoz chemických látek v množství větším než 1 t/rok. Celkem má jít asi 30 tisíc látek, které jsou rozděleny do 4 kategorií podle tonáže roční výroby s odstupňovanými nároky i časovým harmonogram. Až 11 let mají mít na registraci chemikálie výrobci malých tonáží (1-10 t/rok). Naopak nejnebezpečnější látky spolu s těmi užívanými v množství nad 1000 t/rok mají být prověřeny už do 3 let od vstupu REACH v platnost.
Podrobnější hodnocení (evaluace) má být povinné pro látky rakovinotvorné, způsobující mutace, přetrvávající dlouho v prostředí (persistentní), narušující rozmnožování (reprotoxické) nebo hromadící se v živých organismech. Na základě zhodnocení účinků bude (nebo nebude) látkám udělena autorizace, která může stanovit podmínky pro jejich co nejbezpečnější užívání. Hlavní spor mezi chemickým průmyslem na jedné straně a lékaři, ekology, spotřebiteli a zaměstnanci na straně druhé se vede o to, zda by měla být udělována autorizace i takovým nebezpečných chemikáliím, za které je dostupná bezpečnější alternativa.
Megalomanské návrhy, převzaté prakticky beze změny z komunistických plánů 70. let minulého století, nemají ve velké většině případů žádné opodstatnění. Vpřípadě schválení ale budou bezprostředně ohrožovat stovky obcí, které se celé nebo zčásti nacházejí na území plánovaných vodních nádrží.
Důležité je prosadit změnu koncepce již nyní. Plán hlavních povodí se totiž má stát po schválení vládou ještě do konce letošního roku závazným podkladem pro pořizování územních plánů i přípravu podrobnějších, tzv. plánů oblastí povodí.
Další informace najdete na portálu www.stopprehrade.cz
„Svojimi podnetmi sme sa vždy snažili tento zásadný rozvojový dokument zlepšiť. Ryžovanie na úkor mesta a Bratislavčanov môžu totiž zastaviť len kvalitný ÚP a jeho dôsledné dodržiavanie,“ uviedla Ing. Ľubica Trubíniová z BROZ. „Nikdy sme netvrdili, že magistrát bránil občanom vyjadriť svoj názor či pripomienky k návrhu ÚP. Naopak, využili sme každú zákonnú možnosť a už roky sa aktívne zapájame do tohto komplikovaného procesu.“ Občianske organizácie predložili množstvo vecných pripomienok k návrhu, väčšina z nich bola systémového charakteru.
„Úradníci aj komunálni politici by mali byť radi, že aspoň časť občanov nie je ľahostajná a chce s nimi o návrhu ÚP vecne diskutovať. Žiaľ, magistrát túto možnosť v procese skoro vôbec nevyužil. Väčšinu z našich zásadných pripomienok neakceptoval a príčinu ani seriózne nezdôvodnil. Nezvládol korektne ani samotný proces, o čom svedčí napr. stanovisko krajského prokurátora. Odmietame preto snahy zvaliť vinu za súčasný stav na nás a stále trváme na dôslednom demokratickom postupe vypracovania ÚP s maximálnou účasťou verejnosti. Máme k tomu jediný motív – verejný záujem. Tým je kvalita mestského prostredia a života občanov, ktorá nesmie ustupovať tlaku peňazí,“ doplnila Ľubica Trubíniová.
„Za zlyhanie pri príprave nového územného plánu, ktoré nás, občanov, stálo nemálo peňazí z našich daní a je veľkou hrozbou pre budúci rozvoj hlavného mesta SR, sú osobne zodpovední konkrétni pracovníci magistrátu. Žiadame preto primátora Bratislavy p. Andreja Ďurkovského o vyvodenie osobnej zodpovednosti minimálne voči nim. Zároveň vyzývame kompetentných, aby sa akútne potrebné časti ÚPN (regulatívy, intaktné plochy zelene a pod.) urýchlene prijali formou všeobecne záväzného nariadenia,“ uviedol Mikuláš Huba, predseda STUŽ/SR.
Seriózne riešenie je podľa aktivistov ešte stále možné. Už na znovuprerokovaní neakceptovaných pripomienok občanov 16. 3. 2006 a potom aj pri prvom zasadnutí mestského zastupiteľstva 6. 7. žiadali, aby sa celý proces vrátil do obdobia pred začatím verejného prerokovania, t.j. do etapy schvaľovania súborného stanoviska k ÚP. Doterajšia práca množstva ľudí vynaložená na príprave nového ÚP by tým nevyšla nazmar. Opakovaný proces verejného prerokovania by taktiež mohol prebehnúť podstatne rýchlejšie. „Je k tomu nutná len jediná vec, ktorú po celý čas žiadame: ochota magistrátnych úradníkov a ich seriózny prístup k verejnosti. Nevidíme dôvod vzdať sa tejto základnej požiadavky, v demokratickej spoločnosti úplne samozrejmej. Naopak, vyzývame kompetentných, aby začali konať hneď a nečakali až na obdobie po voľbách,“ povedala Ing. Katarína Šimončičová, predsedníčka MV SZOPK.
Podle investora jsou prohlášení proti stavbě předčasná. "Zatím to není vůbec na pořadu dne a nejsme dosud ve fázi, že bychom někam pokročili dále a mohli říci jasně, co bude. Zatím nepadlo žádné rozhodnutí," řekl ČTK Bohumil Bílek ze společnosti Solena, která na přípravě investice spolupracuje. Potvrdil dřívější informaci, že Kosmonosy patří spolu s několika dalšími lokalitami ve středních Čechách mezi nejvhodnější. O konečném výběru lokality by se mělo rozhodnout do konce roku.
ODS, ČSSD, KDU-ČSL v koalice se SZ v Kosmonosích řadí nesouhlas s umístěním plazmové spalovny na území města mezi svá hlavní předvolební hesla, která zveřejnily mimo jiné v posledním čísle městských novin Kosmonoský horizont.
Investor se ohrazuje proti pojmenovávání záměru plazmovou spalovnou. Jsou podle něho také zbytečné obavy, že by se do plánovaného zařízení měl svážet odpad z širokého okolí. Podle Bílka je hlavním cílem projektu výroba energie a ne zpracování či dovážení odpadu. "Pokud tam ten společenský zájem bude, technologie to (zpracování odpadu) umožňuje, ale už to není pro nás ten hlavní akcent," řekl ČTK. Odpady by podle něho měly tvořit méně než 50 procent zdrojů pro připravované zařízení.
Při plazmovém zplyňování při teplotě kolem 5000 stupňů Celsia vzniká plyn, který je podobný svítiplynu a který se využívá jako palivo pro výrobu elektrické energie. Zastánci projektu plazmového zplynování tvrdí, že při této formě likvidace odpadu údajně není ohroženo životní prostředí. Plánovaná kapacita zařízení je 100 až 150 tisíc tun ročně. Investorem projektu je společnost PDI.
--------------------------
Celé znění názoru Vladimíra Duchka v Mf Dnes z 22.9.2006
Duchek: Jsme proti spalovně odpadu v Plzni
Deník MF DNES uveřejnil 14. září článek „V Plzni může vyrůst spalovna“, na který chci reagovat. V textu se totiž objevila citace části mého projevu v Zastupitelstvu města Plzně, kterou chci vysvětlit ve všech souvislostech. Zastupitelstvo na své poslední schůzi projednávalo dlouhodobý plán odpadového hospodářství v Plzni. Vystoupil jsem v této věci v diskusi a řekl jsem že:
1) Podle mě je budování spalovny komunálního odpadu v Plzni z ekonomických důvodů vyloučeno.
2) Cílem plánu odpadového hospodářství je do budoucna třídění odpadů, jejich recyklace a následné zpracování, a tím i snížení množství odpadu ukládaného na skládky.
3) Pro pochopení všech variant nakládání se zbytkovým odpadem je nutné prozkoumat všechny možnosti, zhodnotit je a špatné vyloučit.
Všichni zastupitelé Pravé volby pro Plzeň byli a budou proti výstavbě spalovny komunálního odpadu v Plzni především proto, že takové řešení by do města přivedlo nepřiměřeně vysoké dopravní zatížení dovozem odpadu z širokého okolí. Náš postoj byl v minulosti potvrzen v hlasování proti možnosti výstavby spalovny v areálu Plzeňské teplárenské. Ochrana ovzduší je naší dlouhodobou prioritou, jak si Plzeňáci pamatují již od doby našeho odporu proti slévárně hliníku NEMAK na Borských polích.
VLADIMÍR DUCHEK, náměstek primátora za Pravou volbu pro Plzeň
---------------
Celé znění článku Mf Dnes ze 14.9.2006, na který Vladimír Duchek reagoval
V Plzni může vyrůst spalovna
CO S ODPADY? Plzeňští zastupitelé schválili plán odpadového hospodářství, z něhož vyplývá, že město uvažuje o stavbě spalovny. Mohla by stát v areálu Plzeňské teplárenské nebo na místě nynější výtopny ve čtvrti Bory
Plzeň - V Plzni může vyrůst velká spalovna odpadu. Zastupitelé města schválili plán odpadového hospodářství, kde dvě ze čtyř variant likvidace odpadu počítají se stavbou spalovny. Plán se zmiňuje o tom, že spalovna by mohla stát v areálu Plzeňské teplárenské v Doubravecké ulici nebo na místě nynější výtopny ve čtvrti Bory.
Plán má varianty A, A0, B, C. První dvě upřednostňují maximální třídění odpadů a druhé dvě počítají se spalovnou. Politici varianty B, C odmítli z plánu vypustit ačkoliv odborné analýzy i posudek vlivů na životní prostředí vyzněly proti spalovně.
Bude se odpad dovážet?
Plzeňská spalovna by měla mít kapacitu sto tisíc tun odpadu za rok. Pokud by se měla využít, aby byl provoz hospodárný, musel by do Plzně mířit odpad i z jiných krajů nebo ze zahraničí.
Proti možnostem počítajícím se spalovnou protestoval radní Miroslav Zábranský (US-DEU). Zdůrazňoval, že v Plzni ročně vznikne pouze 26 tisíc tun odpadu. „To znamená, že by se 74 tisíc tun do spalovny dováželo,“ prohlásil Zábranský . Náměstek primátora Stanislav Hajný (ODS) možnost stavět spalovnu hájil. „Trval bych na variantách, které do budoucna otevírají možnosti všechny. Vybraná varianta by se detailně projednávala,“ argumentoval Stanislav Hajný. Zastupitelka Milena Pavelková (ČSSD) upozorňovala na případ spalovny v Liberci, kde jsou potíže kapacitu zařízení naplnit, aby byl provoz ekonomický. „Vyprodukuje Plzeň sto tisíc tun odpadu?“ ptala se Pavelková. Náměstek Hajný připomínal, že zastupitelé zatím ještě nerozhodují o definitivním řešení. „Spalovna by byla krajská záležitost. Nemusí být v Plzni,“ uklidňoval Hajný.
„Je dobré mít možnosti, ale proč tam mít variantu, která byla označena za rizikovou?“ odvolával se na závěry odborné analýzy radní Zábranský. Ekonomický náměstek primátora Vladimír Duchek (Pravá volba) návrh plánu odpadového hospodářství hájil. „Cílem je dlouhodobé snižování množství odpadu ukládaného na skládky. Doporučuji v nejbližších letech zkoumat všechny varianty,“ navrhoval Duchek.
Zastupitel Jiří Bis (ČSSD) prohlásil, že se ze spalování dělá zbytečně strašák. Při hlasování zvedlo 30 zastupitelů ruku pro to, aby v plánu byly i varianty počítající se spalovnou. Dva byli proti a šest se hlasování zdrželo.
***
Pro a proti spalovně Výhodou je značné snížení množství odpadů ukládaných na skládku, podmínkou však je, že struska ze spalovny bude využita a neskončí na skládce.
Nevýhodami jsou potřeba překladiště odpadu, pozemní doprava odpadu do spalovny pro naplnění její kapacity, vzniká toxický popílek, který je nutné ukládat na skládku nebezpečného odpadu.
Zdroj: Posudek vlivů variant plánu odpadového hospodářství Plzně na ŽP