Na začátku bylo slovo. Vlastně slova dvě: „Zdravé město“. Představovaly projekt zahrnující principy udržitelného rozvoje města s důrazem na kvalitu životního prostředí. A právě na tomto základě našli společnou řeč ekolog, politik a vizionář Josef Vavroušek a lékař, profesor hygieny Vladimír Srb. Tomuto propojení nahrávala tehdy, psal se rok 1994, i politická atmosféra doby.
Vavroušek po prohraných volbách o dva roky dříve se ze dne na den octl v politickém ústraní, kde svoji energii napřímil do neziskové a nevládní sféry, konkrétně do vybudování STUŽ. Organizace, která měla dále nést a propagovat environmentální myšlenky a nadšení, jimiž byla prodchnuta ona postkomunistická dvouletka revolučních změn v legislativě, ve vládní politice, v administrativně správní sféře a v diplomacii ještě stále společného státu Čechů a Slováků.
Kormidlo nové vlády převzala na ekologii alergická ODS včele s Václavem Klausem. Toho zrovna nemusel ani Vladimír. Nejenže mu úzká orientace na ekonomii nové vládní garnitury neseděla, ale ani o Klausovi, kterého znal osobně z basketbalu, neměl nejlepší mínění. A Vavrouškův projekt ovlivňovat dění ve společnosti z pozice odborníků sdružených pod praporem trvale udržitelného rozvoje jej zaujal.
Zkrátka s Vavrouškem si padli do oka. A tak založení pobočky STUŽ v Hradci Králové, pobočky poněkud nadneseně nazvané východočeská, bylo jen otázkou technicko-organizační. Oba si plácli.
A Vladimír s energií sobě vlastní, s reputací veřejně se angažujícího lékaře, a také s jistou mírou invazivnosti zaštítěné svojí autoritou, získal pro zamýšlenou pobočku celou řadu významných osobností regionu, ale i řadové spolupracovníky, kteří to nemohli dost dobře odmítnout.
Připomeňme si, že členy východočeské STUŽ se díky Srbově náborové kampani stali např. ředitel fakultní nemocnice, primátor krajského města, přednosta okresního úřadu (krajský ještě neexistoval), četní vedoucí lékaři a úředníci na důležitých postech veřejné správy.
Ustavující schůze pobočky čítající posléze přes sto členů se konala 20. října 1994 v domovském institutu páně profesora, na královéhradecké lékařské fakultě, kde vedl katedru hygieny. Tady pak také její hlavní stan řadu let sídlil.
Na zmíněné zakládající schůzi nemohla ovšem chybět ani hlavní osobnost rozrůstající se ekologické organizace, Josef Vavroušek. Pravděpodobně byl zdejším veleúspěšným náborem zaskočen. Ostatně v centrální STUŽi hleděli na takovouto expanzi se zjevnou nedůvěrou. Ta se projevovala ještě řadu let zvláště při hlasování na valném shromáždění, neboť hrozivý hlasovací potenciál Východočechů představoval určité riziko přehlasování centrální mateřské organizace. Tato obava se vtělila i do zdánlivě lichotivé přezdívky “pobočka mamut”. Řeč je o monstru, před kterým se, pokud s ním jste v blízkém kontaktu, musíte mít na pozoru.
Avšak již krátce poté, v roce 1996, co Vladimír předal předsednické žezlo mladšímu kolegovi a jeho autoritativní stmelovací síla ustoupila do pozadí, začala členská základna rychle erodovat. Šlo vlastně o očistný proces, který pomohl prověřit, kdo to s tou STUŽí a prosazováním ideí udržitelnosti skrze její platformu myslel vážně a kdo nikoliv. A tady začíná už jiná historie východočeské STUŽ.
