Kdybych měl činnost pobočky za minulý rok shrnout do jedné, dvou vět, zněly by dost nezajímavě, skoro šedivě: Pobočka pokračovala ve svých běžných aktivitách jako v předchozích rocích. Věnovala se ochraně zeleně v České Lípě a v jejích místních částech a spolu s dalšími občanskými sdruženími a dokonce i spolu s některými obcemi bránila zdejší krajinu, přírodu a životní prostředí před devastací projekty podle našeho názoru zbytečnými a megalomanskými.
Jenže jsou za těmi větami stovky hodin práce členů, pochůzek v terénu, pořizování dokumentace včetně fotografické, studia odborných a úředních podkladů, desítky stran různých vyjádření, množství schůzek a setkání.
Také ale hájení zeleně pomocí komunikace s veřejností, nejčastěji prostřednictvím sociálních sítí. Tady je vedle Simony Bůžkové a Jaroslava Pokorného velmi aktivní i Karolína Daňková, která fotograficky dokumentuje a zveřejňuje nejrůznější prohřešky proti městské zeleni, její neodbornou údržbu, vandalské chování některých občanů, parkování na zelených plochách a lecjaké další nešvary.
Paní Soňa Nováková opakovaně intervenovala u stavbyvedoucího na stavbě Lidlu v Děčínské ulici ve snaze zachránit tam co nejvíce stromů – Lidl je dlouhodobě pověstný svým bezohledným přístupem k zeleni. Projevil se tak i tentokrát, když v několika žádostech salámovou metodou žádal o povolení kácet další a další stromy. Jako krutá ironie tak vyznívá jeho bilboard v místě, na němž hlásá, že jde o ekologicky šetrnou stavbu!
Simona Bůžková kromě mnohého jiného vynaložila mnoho hodin práce na vytvoření podrobné interaktivní mapy městské zeleně v České Lípě a poskytla ji místostarostovi města. Ten tak získal dokonalý přehled zejména o nedostatcích v péči o zeleň a dokonalý nástroj pro své rozhodování.
Vytvoření tohoto nástroje je zčásti i reakcí na neúspěšnou iniciativu další členky, Radky Mothejzíkové, která se jménem pobočky obrátila v 1. pololetí minulého roku na správkyni městské zeleně s cílem získat právě výše zmíněnou informaci. Bohužel, odpověď byla spíše formální a nedala se prakticky využít.
Přece však alespoň částečný účinek ten dotaz asi měl, jako účastníci většiny řízení o kácení městské zeleně jsme zaznamenali, že nyní její správce v žádosti o povolení kácení obvykle rovnou navrhuje náhradní výsadbu, aniž by čekal, až mu to nařídí orgán ochrany přírody.
V roce 2022 se pobočka účastnila 51 řízení, tedy téměř všech, s několika málo výjimkami, kde jsme účast nepokládali za nutnou. Oproti roku 2021 to bylo o 11 účastí více a celkem se v nich rozhodovalo o 164 stromech, o 42 více než v roce 2021 a zhruba stejně jako v roce 2020.
Nepřekvapivě Odbor životního prostředí (OŽP) povolil opět kácení 80 procent posuzovaných stromů (co do počtu 132). Nepovolil kácení 25 stromů a 7 dalších stromů se zachránilo tak, že dva žadatelé následně žádosti o kácení stáhli. Významné to bylo zejména v kauze tří borovic a smrku na pozemku mezi Kozákovou ulicí a areálem vlakového nádraží, velmi krásných, zdravých stromů, které navíc poskytují cenné ekosystémové služby v lokalitě výrazně zasažené dopady frekventované dopravy.
Znepokojující je stále druhová skladba stromů, jejichž pokácení OŽP povolil. Z oněch 132 povolených bylo 51 jehličnanů (38,5 %), z toho 29 borovic, 21 smrků (ztepilých i pichlavých) a 1 douglaska.
Ještě výmluvnější je procento povolení u jednotlivých druhů dřevin. Z 33 borovic (lesních a černých) bylo kácení povoleno u 29 (88%, o 8% více oproti průměru), z 26 smrků povoleno kácení u 21 (81%). Pro srovnání, u břízy to bylo jen 68% (17 z 25). Přitom pokud jde o břízy, šlo nejednou o stromy skutečně suché či hodně proschlé, zatímco borovice a smrky byly většinou zdravé stromy, některé i esteticky velmi působivé, které ale vadily. Nejčastěji čistě ze subjektivních důvodů, žadatelé uváděli obavy z jejich pádu, blízkost domu, dokonce takové kuriozity, že strom nadzdvihává dlaždice či že se koruny stromů za silného větru kývou nebo že větve borovice či smrku tlučou do fasády a tím ji poškozují. Typicky, žádný z žadatelů své námitky nedoložil nějakým objektivním posudkem, ač je to jeho povinnost ze zákona (§ 52 Zákona 500/2004 Sb.).
V pěti případech se proto pobočka proti rozhodnutí OŽP odvolala. Argumentovala i tím, že jehličnany plní své ochranné a ekologické funkce celoročně, že smrky ve městě jsou cennou součást genofondu, protože je nezničil kůrovec a mohly by být využity i jako stromy semenné. Že jehličnany dokáží chránit své okolí před dopady nepříznivých meteorologických jevů - například za katastrofální ledovky 19. prosince loňského roku a v následujících dnech jedině pod jehličnany led nebyl, jedině tam byla chůze zcela bezpečná. Že třeba smrk je i dřevina svým způsobem medonosná (medovicový med), borovice na svažitých terénech zase dřevinou zpevňující. Bohužel, žádný z těchto argumentů odvolací orgán (krajský úřad) nevzal v úvahu a všech pět odvolání zamítl. Je zřejmé, ačkoliv to nebylo (raději?) nikde řečeno, že správní orgány jehličnanům ve městě nepřejí. Navzdory tomu, že třeba smrk pichlavý je doporučován jako dřevina vhodná do městské zástavby pro svou odolnost vůči znečištěnému ovzduší.
Radost bychom mohli mít alespoň z rozsahu nařízené náhradní výsadby, která se téměř rovná počtu povolených kácení (158 : 164). Bohužel, vůbec nevíme, jaká bude druhová skladba náhradní výsadby, protože obvyklá formulace v rozhodnutí OŽP zní „libovolný druh dřeviny“. Bývá pouze stanovena povinná minimální výška a obvod kmene. Nemáme ani žádnou zpětnou informaci, zda náhradní výsadba byla skutečně provedena (lhůta bývá i 2 roky!), a pokud ano, zda je dodržována následná péče, zda náhradní výsadba nezašla nebo nebyla zničena. Výše zmíněná interaktivní mapa Simony Bůžkové naznačuje, že moc velký důvod k optimismu v tomto směru mít nemůžeme.
Ukazuje se, že by bylo nejspíš potřeba zpřesnit znění zákona či prováděcích vyhlášek tak, aby povolit skácení stromu nebylo tak snadné jako v současnosti, a leckdy z tak malicherných důvodů, a aby se také zpřísnil dohled nad náhradní výsadbou. Bez toho je důvodná obava, že mnoho zeleně ve městech nepřežije a že to bude mít dost zlé následky pro komfort zdejšího života a možná i na přežití v něm.
I v roce 2022 pokračovala kauza Tlustec, avšak aktivit těžaře Kamenolomu Brniště spíše ubylo. Ten přešlapuje na místě a k povolení těžby čediče se nepřiblížil ani o krok. V dubnu 2022 rozkladová komise Ministerstva životního prostředí (MŽP) doporučila zamítnout podnět kamenolomu k přezkoumání rozhodnutí, jímž se nepovoluje výjimka z ochranného režimu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů na Tlustci. Bez tohoto povolení totiž nedostane ani povolení k těžbě.
Táž rozkladová komise navíc doporučila MŽP znovu zkoumat naši námitku podjatosti některých krajských úředníků v kauze Tlustec. Krajský úřad totiž opakovaně povoloval výše zmíněnou výjimku, kterou pak MŽP opakovaně rušilo.
V červenci loňského roku soud na náš podnět zrušil pro nezákonnost část krajského dokumentu Aktualizace surovinové politiky Libereckého kraje, která nahrávala těžaři na Tlustci. A v srpnu podal náš právní zástupce žalobu proti MŽP, protože mu neumožnilo nahlédnout do textu aktualizace EIA. Jak žaloba dopadla, zatím nevíme.
Velice významného úspěchu pobočka dosáhla spolu s dalšími občanskými sdruženími a některými obcemi v kauze přeložky silnice I/9 mezi Dolní Libchavou a Novým Borem - i díky Jarce Formanové, která perfektně zpracovala přírodovědné podklady pro obě fáze správního řízení. Nejen Krajský úřad Libereckého kraje, ale následně také Správa CHKO České středohoří zamítly žádost o povolení výjimky ze zákonné ochrany zvláště chráněných druhů v trase plánované přeložky (§56 Zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny), protože Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) neprokázalo její nezbytnost a převahu nad veřejným zájem na ochraně přírody a životního prostředí. Jak jsme očekávali, ŘSD a Česká Lípa a Nový Bor, jediné obce na trase přeložky, které stavbu podporují, se odvolaly k Ministerstvu životního prostředí. Ministerstvo však odvolání v srpnu loňského roku zamítlo. A ke konci roku i odvolání proti rozhodnutí Správy CHKO.
ŘSD se sice nechalo slyšet, že projekt upraví a o výjimku požádá znovu, ale je otázka, jak by taková úprava vypadala. Jestli by prošlo třeba zúžení vozovky pouze na běžné dva jízdní pruhy (původně tam měl být takzvaný střídavý trojpruh – pěkně riskantní z hlediska dopravní bezpečnosti!), osobně si myslím, že ne. Nebo jestli by se měnila samotná trasa, ale pak by se stoprocentně musela zpracovat nová EIA, a ta by nemusela projít. Nové EIA na současnou trasu se totiž ŘSD šikovnou fintou vyhnulo právě kvůli vysokému riziku zamítnutí záměru. Nám teď nezbývá než vyčkat, s čím ŘSD přijde, a pak na to patřičně reagovat.
Kromě odborných činností pobočka loni zorganizovala i společenskou událost, jíž bylo setkání s kolegy z Východočeské pobočky STUŽ. Korespondenci s nimi a částečně i jejich provázení po pamětihodnostech Českolipska si vzala na starost paní Marie Čcheidze, naše zástupkyně v předsednictvu celostátní STUŽ. Velice příjemné setkání pak proběhlo v sobotu 26. září v českolipské restauraci Luxor. Dostali jsme pozvání, abychom v letošním roce návštěvu Východočechům oplatili.
Ve fotografické dokumentaci severočeské krajiny, jejích krás, ale také následků přírodních pohrom (kůrovec, vichřice,…) a bohužel i negativní lidské činnosti, pokračuje Jirka Kühn. Milan Kubát jako skautský činovník i jako středoškolský učitel, který vyučuje mimo jiné ekologii, vede děti a mládež dlouhodobě k ochraně přírody.
Činnost pobočky vyžaduje i různé administrativní a finanční činnosti. I v souvislosti s hrazením právního zastupování jsme došli k závěru, že by bylo praktické znovu zřídit bankovní účet pobočky, abychom třeba faktury mohli platit bankovním převodem. V anketě se většina členů pobočky vyslovila pro, takže jsme spolu s pokladníkem Jirkou Stránským účet k 1.září loňského roku zřídili u českolipské pobočky Fio banky. Číslo účtu je 2602300165/2010 a v současnosti by na něm mělo být asi 8000,- Kč. Bližší údaje budou ve zprávě o hospodaření pobočky.
Z Ministerstva vnitra již také dorazila obálka se žlutým pruhem a přípisem, jímž se nám oznamuje povinnost zřízení datové schránky. I kdybychom přípis ignorovali, protože nám datovka moc nepomůže a naopak nám dost zkomplikuje činnost, zřídí nám ji ke 3.únoru ministerstvo automaticky.
Ke 14. únoru pak také musíme dle dikce zákona obnovit generální žádosti o informace (o zahajovaných řízeních, jež se mohou nějak dotknout ochrany přírody a krajiny), které máme u Městského úřadu v České Lípě, u libereckého krajského úřadu a u libereckého Obvodního báňského úřadu (OBÚ). Je fakt, že krajský úřad poslední rok, dva nás o zahajovaných řízeních poctivě informuje. Snad na to mělo vliv to, že jsme namítali podjatosti některých krajských úředníků v kauze Tlustec.
Báňský úřad se chová zcela jinak, za celé roky nám dosud neposlal ani jediné oznámení o nějakém zahajovaném řízení. Tato instituce je tak trochu stát ve státě a v minulosti jí procházelo, co by jinému nikdy neprošlo. Například v 90. létech byl tehdejší předseda Obvodního báňského úřadu, který mimo jiné povoloval těžbu na Maršovickém vrchu u Dubé, zároveň členem představenstva společnosti Tarmac, která v lomu těžila. Když se skandál provalil, z představenstva odstoupil, ale předsedou OBÚ zůstal. K dodržování zákona by báňský úřad patrně přiměla pouze soudní žaloba.
Počet členů pobočky se od loňska nezměnil, po nárůstu v roce 2021 je nás celkem 16. Po delší covidové pauze jsme se sešli na společné schůzce pobočky loňského 2. června v českolipské restauraci Luxor. Nebyla to vlastně výroční schůze, řešili jsme hlavně některé aktuality, například výše zmíněné setkání s kolegy z východočeské pobočky.
Pokud jde o výhledy do budoucna, obsah a rozsah činnosti se asi příliš nezmění, pokud se neobjeví nějaká nová kauza, která by znamenala vážné ohrožení životního prostředí. Vzhledem k povážlivě rostoucímu průměrnému věku členů pobočky ale je důležité pokusit se získat nové zájemce o členství. Zejména z řad mladých lidí, o nichž víme, že jim stav přírody a životního prostředí není lhostejný, a kteří by zároveň by byli ochotni věnovat své znalosti, energii a volný čas její ochraně.
Česká Lípa, 22.1.2023 za pobočku PhDr. Miroslav Hudec