Ano, to jsou naše představy o lese, a také dva základní požadavky, aby les byl tím pravým lesem. V hradeckých lesích to platí omezeně. Pokud totiž chcete takzvaně dýchat z plných plic, vyhněte se Hradečnici v jejím motorizovaném úseku. A pokud chcete užívat klidu, vyhněte se jí celé. Tento lesní bulvár totiž pulsuje životem, který svým ruchem připomíná průtah slavného newyorkského Central Parku. Zkrátka je to tu „busy“. Člověka v této souvislosti napadá otázka, nakolik je tento stav naplněním vize o moderní úloze městských lesů, anebo naopak, nakolik tu iniciativu již převzal živelný proces, který přerůstá přes hlavu.
Velkým zásahem do organismu lesa bylo před pár lety vybudování parkoviště u lesního hřbitova s tím, že bude sloužit především návštěvníkům tohoto pietního místa. Bohulibá argumentace. Určitě jí dáme za pravdu o Dušičkách. Ale jindy?
Opoziční varianta, návrh na realizaci záchytného parkoviště na okraji lesního komplexu, kde je dostupná veškerá potřebná infrastruktura, je již zapomenut. A tak se dnes plánuje vybudovat k parkovišti a k lesnímu hřbitovu cca 700 m dlouhý vodovod a kanalizaci. A také chodník a cyklistickou stezku, neboť frekvence na stávající silnici zhoustla a smíšený provoz se stal nebezpečný. Na realizaci dále čeká sociální a občerstvovací zařízení, tedy vše, co je prakticky již nyní u současné Zděné boudy k dispozici.Člověk nemusí být ekonom, aby pochopil, že město tu mohlo ušetřit jisté finance, ale nemusí být ani lesník a milovník přírody, aby mu došlo, že ušetřit a zachránit se tu dal kus lesa. Nejde zde samozřejmě jen o pár stovek stromů, ale o ono zakousnutí se té naší nenasytné asfaltové civilizace zase o kousek dál.
Naštěstí městské lesy skýtají ještě řadu klidných zón. Třešinkami na dortu jsou pak chráněná uzemí, kde se původní hospodářský les proměňuje v ostrůvky divočiny. V nich pozorného návštěvníka ihned zaujmou nezvykle mohutné stromy, jakož i torza stále trčících a už padlých velikánů, a také odlišná skladba lesa s bohatším křovinným i bylinným patrem. Naučná stezka „Mrtvé dřevo“ v přírodní památce (PP) Sítovka vás do takových tajuplných míst zavede. Pustili se po ní i účastníci úterní cyklistické přírodovědné exkurze. Pochopitelně pěšky, a tak mohli onu čarokrásnou přírodu i díky zasvěcenému odbornému výkladu opravdu prožívat.
Pod košatými korunami dubů červených mnoho bylinek nenaleznete, zato lesní světliny připomínají malé zahrádky s pstročkem dvoulistým, konvalinkami, karbincem evropským a krtičníkem hlíznatým. Zastínění pak vyhledává lilie zlatohlávek, bažanka vytrvalá či pryšec sladký, nepřehlédnutelný je náprstník. Zvukovou kulisu tu vytváří spolu s pěnkavou střízlík obecný. Místní ptačí budky hojně osídlují sýkory koňadry, ale výjimečně může jít i o lidmi a predátory respektovanou sršeň obecnou. Máte-li štěstí, zahlédnete k večeru siluetu tajemné sluky lesní.
Po Sítovce následuje exkurze v PP Černá stráň a v rezervaci Mazurovy chalupy, v lokalitě s výskytem vzácných motýlů, modráska očkovaného a vřetenušky mokřadní. Běžně se tu setkáte s píďalkami, travaříkem, ale i krásným broučkem vrbařem uhlazeným. Touto dobou slunný okraj luční enklávy voní rozkvetlým ptačím zobem a uprostřed ještě stihnete obdivovat parádivé květy kosatce sibiřského.
I v lese je příjemné posedět na lavičce nebo přečkat přepršku pod střechou altánu. Ale přeci jen, pokud toužíme po komfortu grilovacích roštů a občerstvovacích kiosků a atrakcích typu zookoutky, případně po koncertním amfiteátru, neměli bychom raději zamířit do originálního městského parku s pěšinkami, hřištěm s houpačkami a pískovištěm?
Zkusme se na les podívat také trochu z odstupu od našich lidských radovánek. Možná toho snese hodně, ale co je vlastně pro něj největším nebezpečím? Lýkožrouti, větrné kalamity nebo člověk ve své rozpínavosti?
Poznámka k odbornému doprovodu: Účastníky cyklistické přírodovědné exkurze “Za poklady hradeckých lesů” provázeli krajinný ekolog Mgr. Michal Brodský, biolog PhDr. Ivo Králíček, entomolog Miroslav Mikát a ornitologové Ing.Ivan Tláskal a MUDr. Jiří Zajíc.
-mp-
Vč. pob. STUŽ
červen 2017
