Název: Společnost pro trvale udržitelný život, Českolipská regionální pobočka
Místo působnosti: okresy Česká Lípa, Děčín, Liberec
Adresa sídla: náměstí T. G. Masaryka 194/27, Česká Lípa
Korespondenční adresa: Střelnice 2286, 470 01 Česká Lípa
IČ: 70936331
Kdybych měl činnost pobočky za minulý rok shrnout do jedné, dvou vět, zněly by dost nezajímavě, skoro šedivě: Pobočka pokračovala ve svých běžných aktivitách jako v předchozích rocích. Věnovala se ochraně zeleně v České Lípě a v jejích místních částech a spolu s dalšími občanskými sdruženími a dokonce i spolu s některými obcemi bránila zdejší krajinu, přírodu a životní prostředí před devastací projekty podle našeho názoru zbytečnými a megalomanskými.
Jenže jsou za těmi větami stovky hodin práce členů, pochůzek v terénu, pořizování dokumentace včetně fotografické, studia odborných a úředních podkladů, desítky stran různých vyjádření, množství schůzek a setkání.
Pobočka má stále 10 členů, část z nich jsou důchodci, kterým přece jen s věkem ubývá sil, část lidé tak zaměstnaní pracovně i další veřejnou činností, že to aktivity občanského sdružení nemůže neovlivnit. Na druhé straně ale třeba právě členství v místním zastupitelském sboru umožňuje alespoň sporadicky získávat důležitou podporu ze strany samosprávy .
Částečně jsme činnost pobočky zmínili už ve Zpravodaji STUŽ 1/2009, v příspěvku „Masarykovská drobná práce v boji o zeleň". Popsali jsme v něm na konkrétním případu, že i oficiální správní orgány, které leckdy (už zase!) nejsou mírně řečeno nadšeny, když do záležitostí ochrany životního prostředí mluví občané, se z nezbytí s tímto faktem smiřují a nezřídka i jejich stanoviska a požadavky zahrnují do podmínek realizace záměrů, s nimiž přicházejí podnikatelské subjekty.
Aneb co dělala naše pobočka v severních Čechách
Je to letos už 20 let, co se přestal těžit čedič na kopci, který je nejen významnou krajinnou dominantou, ale také vzácnou přírodovědnou lokalitou, kde se vyskytují i kriticky ohrožené druhy živočichů, jako je třeba orel mořský, skokan ostronosý, vrápenec malý, netopýr brvitý a další. K tomu desítky druhů silně ohrožených či „jen“ ohrožených.
Okolní obce a občanská sdružení, mezi nimi i Českolipská regionální pobočka Společnosti pro trvale udržitelný život (STUŽ), celou tu dobu vzdorují snahám různých zájemců o obnovení těžby na Tlustci. Nejnověji se o to snaží firma Kamenolom Brniště, která vznikla z pražské firmy Chlup s.r. o. a která do regionu přišla v roce 2011.
Dobrý den z České Lípy. Myslím, že za tento dopis by mohl dostat pan ministr Fuksa Ropáka, opravdu překrásné. Zřejmě viděl naše lesy na obrázku za první republiky. MY, co chodíme do lesa, víme jak to tam po zásahu lesáků vypadá. Mohli bychom poslat na ministerstvo celou galerii fotek, ale asi by to byla marná práce, nikdo to určitě nečte. Vloni jsem posílala pár fotek STUŽ, jak to vypadá v Lužických horách, mimochodem CHKO, některá místa i v první zóně. Mapovali jsme škody po vichřici v srpnu, některá místa byla k nepoznání i bez zásahu vichřice, jen po těžkých strojích při těžbě před vichřicí. Pod Malým Stožcem například vykáceli asi 200 leté buky, nádhernou kvalitní bučinu a půda byla rozrytá všude do hloubky více než metr. O trochu lépe se hospodaří snad v lesích, které patří obcím, ale jen díky tomu, že nejde o velké společnosti s drahou těžkou technikou a většinou menší území.
Vlastivědné muzeum v České Lípě společně s regionální pobočkou Společnosti pro trvale udržitelný život se rozhodlo přispět k aktuální diskusi, týkající se péče o stromy v České republice. Na toto téma, které mnohdy vzbuzuje kontroverzní reakce, připravilo přednášku, která se konala v budově muzea ve čtvrtek 17. března 2011.
Exkurze českolipské pobočky STUŽ do nejsevernější části ČR
V sobotu 26. března 2011 uspořádala českolipská regionální pobočka STUŽ exkurzi na Šluknovsko a Novoborsko se zaměřením na problematiku geologie, geomorfologie a historie této oblasti. Kromě Českolipských se exkurze zúčastnili též členové a příznivci STUŽ ze středních Čech a z Plzeňska.
Nedlouho po tom, co povodí Ploučnice navštívil mezinárodní mezioborový tým odborníků, který řeku charakterizoval jako jeden z mála toků se zachovaným přírodním rázem, což „vytváří předpoklady, aby se řeka Ploučnice i její povodí staly vzorovou ukázkou přírodního charakteru řeky a citlivého užívání krajiny“, a doporučil velmi citlivý přístup při případných úpravách, dochází v rozporu s doporučeními k poněkud překotnému zpracování projektu na zásah do tohoto významného krajinného prvku.