Společnost pro trvale udržitelný život

Na semináři Institutu pro udržitelný rozvoj sídel, o. s. u kulatého stolu na Stavební fakultě ČVUT v Praze, konaném 14. 12. 2011, jsem svým kritickým vystoupením k pojetí územního plánování podle současného stavebního zákona vyvolal polemiku. Text mého vystoupení je veřejně přístupný na webu Společnosti pro trvale udržitelný život, takže své výhrady zde nebudu opakovat. Abych nemohl být nařčen, že jen kritizuji a nemám vlastní pozitivní vizi, přikládám následující text, který se ji snaží v krátkosti formulovat.

Vystoupení Martina Říhy na kulatém stole pořádaném IURS a Stavební fakultou ČVUT dne 13. prosince 2011.

Ak spätne rozmýšľam nad tým, prečo som prijal ponuku Krás Slovenska robiť rozhovory so známymi ľuďmi s blízkym vzťahom k Slovensku a jeho ohrozeným hodnotám, a to napriek tomu, že dosiaľ som sa nezvykol pýtať, ale skôr odpovedať na otázky iných (zväčša novinárov a v minulosti tiež súdruhov zo Štátnej bezpečnosti) zisťujem, že dôvody môjho odvážneho súhlasu a zároveň kritériá výberu „respondentov“ boli najmä tieto:

Vážené dámy, vážení pánové,

byl jsem požádán organizátory dnešního setkání, abych se podělil o své zkušenosti ze zavádění Místní agendy 21 a hnutí Zdravá města v naší zemi a z práce na metodice hodnocení měst ucházejících se o přiznání kategorie „A“. Je to pro mne příležitost pro rekapitulaci mého působení v této agendě v posledním dvacetiletí.

Na konci 80. let minulého století se nespokojenost občanů s vládnoucím režimem spojila s nespokojeností se zhoršujícím se stavem životního prostředí a étos tohoto poselství sametové revoluce vydržel až do rozdělení ČSFR a vzniku samostatné České republiky. V období let 1990 - 1992 se podařilo položit základ nové environmentální legislativy a státní správy a realizovat některé programy, které životní prostředí, zejména v Severočeské hnědouhelné pánvi, výrazně zlepšily.

Po knize „Architektúra medzivojnového obdobia mesta Žiliny“ (Artis Omnis 2007), jejíž recenzi z dubna 2009 mi uveřejnil Zpravodaj Společnosti pro udržitelný život č.2/2008, vydal Ing. arch. Dušan Mellner (*1975) vlastním nákladem v roce 2010 další knihu „Žilina a Svojdomov“ s podtitulem „Moderná architektúra a urbanizmus mesta (1918 - 1948)“...

Vážený pane ministře,

spuštění mýtného systému pro nákladní dopravu na dálnicích a rychlostních komunikacích nastartovalo důležité změny. Protože se ale mýtné nevztahuje i na ostatní komunikace, poškozuje řadu lidí.

Byl to tedy dnes docela zvláštní den pro Prahu - již minimálně týden jsme byli masírováni tím, že díky stávce totálně zkolabuje doprava v Praze, všichni místo do metra, vlaků a jiných prostředků MHD sednou do osobních aut a ve spolupráci s mnohatisícovým davem rozezlených odborářů Prahu totálně ucpou. Skutečnost však byla zcela jiná.

V moderních dějinách českého státu se střídají okamžiky velkých očekávání s intervaly hluboké skepse. Velká celonárodní očekávání se pojila s roky 1918, 1948, 1968, 1989, aby se společnost brzy po nich dostávala k deziluzi a pocitu marnosti. V mém oboru a za mého života se velká očekávání pojila již se vznikem zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, který vznikl sice již za normalizace, ale nesl v sobě přeci něco z ducha začátků jeho přípravy ve volnější 2.polovině 60. let minulého století, ještě před sovětskou okupací a s prvními náznaky zvýšené environmentální citlivosti a kulturnosti při plánování a rozhodování o změnách v území.

V praxi vidíme, že územní plánování není ani po přijetí nového stavebního zákona účinným nástrojem inteligentního managementu území, ačkoliv z územně plánovacích podkladů a dokumentací se staly spíše právnické, než kreativní urbanistické nástroje a ve snaze posílit jejich závaznost jsou vyhlašovány jako opatření obecné povahy podle správního řádu. Proč tomu tak je? Dovolte mi vyslovit následující hypotézu: