Společnost pro trvale udržitelný život

Aktuality STUŽ

Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.

Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.

Staňte se členem STUŽ

Není nic jednoduššího, než se přihlásit.

Informace o podmínkách členství

On-line přihláška za člena STUŽ

 

STUŽ na sociálních sítích

Sledujte nás také na sociálních sítích - tam najdete aktuální informace a zajímavosti

Facebook

Twitter

V polovině listopadu se patrně na dlouhá léta rozhodne o tom, zda a jak budeme chráněni před negativním vlivem průmyslových chemikálií. Před pěti lety odstartovala Evropská komise (EK) přípravu jejich regulace s cílem najít rovnováhu mezi konkurenceschopností průmyslu a ochranou zdraví a životního prostředí. Výsledek mnohaletého procesu bude důležitým signálem o směřování EU a její průmyslové i ekologické politiky.

Dnes nemusí průmysl informovat o bezpečnosti asi 100 tisíc chemikálií (uvedených na trh před rokem 1980), z nichž mnohé vzbuzují obavy lékařů a přírodovědců. Komise navrhla tuto "díru" v zákonech odstranit zavedením povinnosti výrobců poskytovat životně důležitá zdravotní a bezpečnostní data o chemikáliích. Zároveň by se měla zavést procedura pro náhradu těch nejnebezpečnějších. Návrh komise, pro který se ze slov Registrace, Evaluace (zhodnocení) a Autorizace (povolování) CHemických látek vžila zkratka REACH, prošel během let řadou proměn a stále není jisté, v jaké podobě bude schválen. Po pěti letech politického vyjednávání nejsou dokonce jisté ani následující čtyři základní principy jeho efektivního fungování:

- Náhrada nejnebezpečnějších chemikálií - nebezpečné látky by nesměly být užívány bez získání speciálního povolení (autorizace). Cílem autorizace je povzbudit firmy k hledání bezpečnějších alternativ a zajistit, aby byly v co největší míře užívány méně škodlivé látky. Firmám by autorizace umožnila pokračovat ve výrobě a užívání nebezpečných látek pouze v případech, kdy by pro specifické použití látky dosud neexistovala bezpečnější alternativa nebo kdyby bylo používání dané látky přínosem pro společnost a zároveň by mohlo být riziko nebezpečné látky regulováno.

- Právo na informace - spotřebitelé by měli mít právo zjistit, jaké chemické látky jsou ve výrobcích obsaženy a které z nich jsou problematické, aby se mohli nebezpečným chemikáliím vyvarovat.

- Garance bezpečnosti - zavedením tzv. Duty of Care (povinnost péče) by se výrobci chemikálií stávali zodpovědnými za jejich bezpečnost i při výrobě pod 1 tunu ročně, která neukládá formální povinnost testování v rámci REACH.

- Dostatek dat o chemikáliích - výrobci a dovozci by museli poskytnout dostatek dat k identifikaci nebezpečných chemikálií a k rozhodnutí, zda jsou dostupné náhrady bezpečnější.

Spor o náhradu
I v základních principech může být REACH ještě vylepšen, nebo oslaben. Klíčovým bude tzv. druhé čtení v Evropském parlamentu, které musí proběhnout do konce roku. Bude-li názor EP odlišný od pozice Rady EU (ta je složena z ministrů členských států), proběhne vyjednávaní mezi těmito institucemi o společné kompromisní podobě REACH. Právě europoslanci teď mají v rukou podobu REACH - tedy i to, nakolik bude zdraví lidí a životní prostředí chráněno před nebezpečnými chemikáliemi.

Europoslanci v prvním hlasování o REACH podpořili vyřazení nejnebezpečnějších chemikálií, za které je dostupná bezpečnější náhrada. Naopak podle názoru Rady EU by průmysl měl mít možnost nadále používat chemikálie - které např. narušují hormonální systém nebo způsobují rakovinu -, i když za ně existuje bezpečnější náhrada. Pro prosazení náhrady je nyní nezbytné, aby europoslanci své stanovisko zopakovali.

EP se však rovněž shodl na tom, že omezí povinnost poskytovat informace o nebezpečnosti chemikálií, pokud jich firma vyrábí míň než 100 tun za rok. To by ovšem značně ztížilo možnost určení nebezpečných chemikálií i jejich potenciálních náhrad, a tím i podkopalo možnost náhrady nejnebezpečnějších látek.

Pošlete svůj názor!
Aby se k uším a očím poslanců dostal nejen názor placených lobbistů, ale i jejich voličů, připravily nevládní organizace internetovou stránku http://www.chemicalreaction.org. Na ní najdete v češtině základní informace o REACH a z ní můžete poslat každému z europoslanců e-mail se svým názorem.

Vysoce rizikové chemikálie - jsou ty, u nichž nemůže být zajištěno bezpečné zacházení a nevyhnutelně končí v životním prostředí. EU se je zavázala vyloučit z užívání do roku 2020. Podle REACH se jedná o chemické látky, které: - se velmi obtížně rozkládají v prostředí (jsou velmi persistentní) a zároveň se můžou hromadit v těle a v potravním řetězci (velmi bioakumulativní);
- jsou zároveň persistentní, bioakumulativní a toxické;
- můžou narušovat hormonální systém člověka a volně žijících zvířat (endokrinní disruptory);
- můžou způsobovat rakovinu (karcinogeny);
- můžou narušovat genetickou informaci (mutageny);
- jsou toxické pro reprodukční systém;
- představují srovnatelné ("ekvivalentní") ohrožení ve smyslu negativních vlivů, které dosud nebyly objeveny, ale kterými by se REACH musel v budoucnu zabývat.

Autor je členem Meziresortní komise pro chemickou bezpečnost.

Jde o aktualizovaný text článku tištěného v EkoListu 10/2006

Rakouská vláda se rozhodla zakázat GM řepku GT73 americké firmy Monsanto. Zákaz je vzhledem k jeho načasování vnímán jako velmi silný politický signál, neboť Rakousko právě v lednu převzalo prezidentství Evropské unie.

Rakousko považuje GMO za jeden hlavních problému životního prostředí, které chce řešit v době svého prezidentství. Pořádá proto dokonce v rámci prezidentství dvě speciální konference. Ve dnech 4. až 6. dubna proběhne ve Vídni konference o GMO a ko-existenci, ve dnech 18.-19. dubna pak opět ve Vídni konference o roli principu předběžné opatrnosti v politice vůči GMO.

Rakouský zákaz GM řepky přichází krátce poté, co se 55 procent zúčastněných voličů ve švýcarském referendu vyslovilo pro pětiletý zákaz pěstování geneticky modifikovaných plodin. V zemích Evropské unie se už 172 regionů a 4500 obcí vyhlásilo jako oblasti bez GMO - tzv. GMO-free zóny. Nějakou formu zákazu GMO zavedla řada členských států EU:

Německo (zákaz GM kukuřice Bt176),
Francie (zákaz GM řepky Topas 19/2 a MS1xRf1),
Rakousko (zákaz GM kukuřic Bt176, T25 a MON810),
Maďarsko (zákaz GM kukuřice MON810),
Lucembursko (zákaz GM kukuřice Bt176),
Řecko (zákaz GM řepky Topas 19/2 a kukuřice MON810),
Polsko (zákaz GM kukuřice MON810).

Stovky lidí demonstrovaly v sobotu 28. ledna před maďarským parlamentem proti geneticky modifikovaným (GM) plodinám. Podle zprávy tiskové agentury MTI demonstranti vyzývali maďarskou vládu, aby zachovala zákaz komerčního pěstování GMO. Zástupce demonstrantů Petr Krajner se setkal s ministrem zemědělství Jozsefem Grafem a ministrem - šéfem úřadu vlády Petrem Kissem, kterým předal 12 tisíc podpisů pod petici proti pěstování GMO v Maďarsku.

Podle zástupce demonstrantů Petra Krajnera připravuje maďarský parlament v současné době návrh nové legislativy týkající se GMO a protestující se obávají, že případné uvolnění restrikcí pro GM plodiny by mohlo ohrozit maďarský zemědělský export, vzhledem k odporu ke GM plodinám u evropských spotřebitelů. "Chceme pro pěstování GM plodin nepřísnější možné zákony," dodal další z organizátorů demonstrace Andras Lanyi.

Maďarsko už se na vlastní kůži přesvědčilo o rizicích pěstování GM plodin. Při polních pokusech s GM řepkou patrně došlo k nežádoucímu opylení konvenční řepky, která byla určena na export. Posléze Německo import maďarské řepky zastavilo po zjištění genetické kontaminace v dovážené řepce. Maďarsko tak utrpělo ekonomickou ztrátu, která vedla k opatrnosti při povolování GM plodin.

19. ledna 2005 rozhodla maďarská vláda o vydání zákazu pěstování a dovozu osiva GM kukuřice MON 810 firmy Monsanto, kterou Evropská komise (EK) v září 2004 zapsala do Evropského katalogu osiv. Maďarsko se tak rozhodlo na základě tlaku místních pěstitelů. K podobnému kroku se rozhodla už v roce 1999 vláda Rakouska a v březnu 2005 také vláda Polska.

Důvodem pro zákaz byl neexistující řádný monitorovací plán, který je požadován legislativou EU. Podle konzultantky genetické kampaně českých Greenpeace RNDr. Magdaleny Klimovičové evropští úředníci tvrdili, že GM kukuřice MON 810 je dostatečně monitorována dle legislativy EU, ale předložený plán monitoringu byl ve skutečnosti 10 let starým monitoringem firmy Monsanto. Plán Monsanta z roku 1995 se však zabýval pouze možným vznikem rezistence na Bt-toxin u populací evropského zavíječe kukuřičného. Avšak řada vědeckých studií publikovaných později poukázala na mnohé další nežádoucí účinky, jako např. vliv na ostatní živočišné druhy nebo na akumulaci Bt-toxinu v půdě.

Prach a zplodiny z aut v ovzduší trápí obyvatele metropole už léta. Vzrůstající počet automobilů a kamiónové dopravy situaci ještě zhoršuje. Na varovnou situaci upozorňují nejen lékaři, ale i experti na toxické látky.



Nejvíc znečištěním vzduchu trpí ti nejmenší, a proto také nejzranitelnější obyvatelé hlavního města. Dětští lékaři oslovení Právem se shodují, že je situace vážná a rok od roku se zhoršuje.

„Posouvá se například nemocnost do nižších věkových skupin a přibývá astmatiků. Výjimkou nejsou kojenci a děti do půl roku věku,“ říká dětská lékařka Ivana Nulíčková, která má ordinaci v centru města, v Palackého ulici.

„Už kolem půl roku začínají u dětí první infekce, je slyšet pískot na plicích. Miminka také déle stůňou – kašlou až tři týdny, než se všeho zbaví. Častěji se vyskytují ekzémy. Má je už každý druhý kojenec,“ dodala Nulíčková.

Zvýšené koncentrace prachu

Zima je také obdobím, kdy jsou horší rozptylové podmínky v ovzduší a lidé trpí onemocněním dýchacích cest. Ordinace jsou plné. Stoupá počet komplikací horních cest dýchacích, zánětů průdušek a zápalů plic. Zhoršil se i stav u mnohých astmatiků, shodují se lékaři oslovení Právem.

Velké i jemné prachové částice z výfukových plynů jsou dnes patrně největším problémem ovlivňujícím zdraví obyvatel metropole. „Jemné prachové částice lidé vdechují do hlubších částí dýchacích cest, odtud se mohou dostávat dále do krve. Nebezpečné jsou především proto, že se na ně váží pro lidské zdraví nebezpečné chemické látky, jako například těžké kovy, aromatické uhlovodíky a další pro organismus nebezpečné látky,“ říká Miroslav Šuta, lékař a odborník na toxické látky ze Společnosti pro trvale udržitelný život.

Zvýšené koncentrace prachových částic v ovzduší byly v letech 1999 až 2003 několikrát naměřeny na všech monitorovacích stanicích hlavního města v Libuši, na Smíchově, náměstí Republiky a Mlynářce. Zdrojem je především automobilová a kamiónová doprava. Zasažena je většina Prahy. Výjimkou jsou jen některé části na jejím okraji, kde převládá zeleň.

Předčasná smrt

„Problém znečištění ovzduší prachem je velice závažný proto, že má bezprostřední dopad na zdraví obyvatel. Evropské studie dokládají, že znečištění ovzduší způsobuje ročně předčasnou smrt u asi 370 tisíc Evropanů a 8 až 10 tisíc Čechů. V průměru každý obyvatel Evropské unie ztrácí asi deset měsíců života právě proto, že vdechuje znečištěný vzduch,“ uvedl Miroslav Šuta.

Čeští odborníci také kritizovali tento týden na setkání v prostorách pražské Vědeckotechnické společnosti program na snižování emisí, který vydal magistrát hlavního města Prahy. Podle něj se má kritická situace paradoxně vyřešit vybudováním dalších komunikací. Jejich výstavba přijde daňové poplatníky odhadem až na 100 miliard korun.

Bude víc automobilů?

„Je velice pravděpodobné, že masívní výstavba silnic a okruhů a spojujících radiál přivede díky lepším komunikacím do metropole další auta a kamióny. Prioritou se musí stát koncepční řešení. Například zavedení mýta v centru po vzoru Londýna, větší investice do rychlé, pohodlné a levné veřejné dopravy, nebo dobré a bezpečné cyklostezky,“ řekl Právu Vojtěch Kotecký z ekologického sdružení Hnutí Duha.

S ním souhlasí i Eva Tylová, zastupitelka hlavního města Prahy za Stranu zelených, která zároveň říká: „Růst koncentrace prašného aerosolu – polétavého prachu – v ovzduší se zatím nedaří zastavit.“ Podle Tylové i dalších odborníků je to důkaz, že současná opatření jsou neúčinná. V Praze a dalších velkých aglomeracích nese hlavní díl viny rapidně rostoucí automobilová doprava. Emise z průmyslových zdrojů, kam patří například teplárny, se podařilo omezit.

Mnohé domácnosti už také topí palivy příznivějšími pro ovzduší. Jedním z nejlepších řešení je vysadit v metropoli více zelených ploch, včetně listnatých stromů a křovin. Ty totiž prachové částice zadržují.

Karolina Kudynová
Referendum o chystané spalovně komunálního odpadu v Opatovicích nad Labem na Pardubicku se uskuteční už příští měsíc a odpůrci projektu uspořádali v sobotu další besedu s občany, aktivisty a politiky. V sále restaurace Opat nahlas obhajovali spalovnu pouze dva lidé, starosta Opatovic Pavel Kohout (ODS) a radní Pardubického kraje Petr Šilar (KDU-ČSL). Podle jejich názoru bude v dohledné době spalovna nezbytná a její uvažovaná verze není zdaleka tak riziková pro životní prostředí, jak varují odpůrci.

Zásadní rozpor

Zásadním sporem je to, jaké množství odpadu v budoucnu kraje a města vyprodukují. Šilar uvedl, že produkce odpadu stále stoupá a loni bylo v jen Pardubickém kraji po vytřídění 180 tisíc tun odpadu, určeného k likvidaci. Prohlásil zároveň, že projekt spalovny odmítají pouze tam, kde pro likvidaci odpadu používají skládkování, a spalovnu proto vnímají jako nepříjemnou konkurenci.

Náměstkyně královéhradeckého primátora Pavla Finfrlová (ODS) odmítla tvrzení o stoupajícím množství odpadků. S náměstkem pardubického primátora Jaroslavem Demlem (ODS) se shodla na tom, že například obě krajská města nyní ukládají 5 až 7 tisíc tun ročně.

„My jsme nyní rozběhli projekt komunitního kompostování a jednoznačně se ukazuje, že nám množství odpadků v popelnicích kleslo,“ řekla. Zdůraznila také, že Hradec rozhodně nehodlá vstoupit do společnosti EVO, a. s., která má být z 90 procent municipální a měla by spalovnu provozovat. Výsledek opatovického plebiscitu, jehož datum je určeno na 24. června, zřejmě ovlivní i rozhodování představitelů dalšího klíčového potenciálního partnera EVO, města Pardubic. Deml na přímý dotaz jednoho z přítomných prohlásil, že bude názor opatovických občanů respektovat. „Jako občan města Pardubic říkám, že pokud referendum dopadne tak, že si občané nepřejí stavbu, tak předpokládám, že ani územní ani stavební řízení by asi nedopadlo. Já budu respektovat váš přístup, váš názor a samozřejmě tomu přizpůsobím hlasování, pokud bude zastupitelstvo hlasovat o vlastním podnikatelském záměru,“ ujistil přítomné.

Dvě otázky

V referendu budou hlasující odpovídat na dva dotazy. První je, zda souhlasí, aby obec (Opatovice n. L.) vstoupila do společnosti EVO, a druhý se týká vyjádření souhlasu či nesouhlasu s umístěním stavby spalovny odpadů nebo zařízení na energetické využívání odpadů na opatovickém katastrálním území. Podle zákona bude zastupitelstvo výsledkem hlasování vázáno po dva roky.

Na území CHKO Železné hory se plánuje výstavba skládky komunálního odpadu. Skládka je navíc situována 200 metrů od Národní přírodní rezervace a oblasti systému NATURA 2000, na dohled od rekreační osady.

Přestože přinejmenším příštích dvacet budou tuto část CHKO denně znečišťovat a naplňovat hlukem nákladní auta s odpady, orgány ochrany přírody to považují za přípustné. Proč? A proč se obcím vůbec vyplácí skládky budovat? Kde je chyba?

Pořad je možné si přehrát na internetových stránkách České televize ZDE: http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1095913550-nedej-se/32428.html

Polská vláda chce podle vyjádření náměstka ministra zemědělství Jana Krzysztofa Ardanowského pro agenturu REUTERS zakázat vysévání GMO a omezit dovoz geneticky modifikovaných (GM) plodin, aby ochránila pověst Polska jako země přátelské k životnímu prostředí. "Stanoviskem vlády je, že pěstování GMO by nemělo být dovoleno. Je povoleno prodávat GMO produkty, které ale musí být jasně označeny" uvedl Ardanowski v krátkém rozhovoru pro REUTERS.

Polsko je největším producentem potravin z nových členských států EU a v Polsku se stejné jako ve většině dalších zemí žádné GMO nepěstují. Polská vláda se obává že by budoucí pěstování GMO mohlo vést ke genetické kontaminaci ostatních plodin.

Vedoucí politická strana polské menšinové vlády již delší dobu naznačuje, že chce Polsko učinit zemí bez GMO (GMO-free) a poslanci parlamentu již údajně zpracovali několik návrhů zákona, který by pěstování GMO zakázal. "Když povolíme pěstování GMO, bude poškozena pověst Polska jako země podporující biozemědělství a produkující zdravé potraviny A stále se nedostatečným výzkumem koexistence nemůže nikdo garantovat, že se podaří zabránit (genetické) kontaminaci" , varoval Ardanowski.

Už počátkem února 2006 se vyjádřil polský premiér Kazimierz Marcinkiewicz pro polskou tiskovou agenturu PAP, že probíhají přípravy zákona o GMO, který by splňoval požadavky EU. Marcinkiewicz tehdy překvapil pozorovatele svým rezolutním prohlášením: "Nechceme GMO na polském území" ("We do not want GMO on the Polish territory"). Také náměstek ministra zemědělství Ardanowski uvedl nověji pro REUTERS, že se Polsko pokusí naformulovat zákaz pěstování GMO tak, aby nebyl v rozporu pravidly EU. Případně, že se pokusí změnit stávající unijní pravidla pro GMO.

Někteří analytici se domnívají, že jednou z možných cest, jak by Polsko mohlo de facto znemožnit pěstování GMO, by bylo schválení velice přísných pravidel koexistence v národní legislativě. Pravidla tzv. koexistence (současné pěstování geneticky manipulovaných a bio-plodin) jsou není v Evropské unii velmi kontroverzním tématem a nepodařilo se dosáhnou shody na jejich podobě.

Průmysl genetických manipulací tvrdí, že údajně není žádný problém, aby GMO byly pěstovány vedle konvenčních nebo bioplodin. GMO průmysl také varuje politiky, že by Polsko mohlo čelit silným námitkám Evropské komise proti jakémukoli pokusu zakázat pěstování GMO v zemi. Skupiny ochránců životního prostředí naopak namítají, že agrochemické firmy prý nechtějí nebo nedokážou zabránit nežádoucímu šíření GMO do prostředí. Argumentují stovkami případů genetické kontaminace po celém světě a žádají proto, aby nebylo dovoleno pěstovat GMO dříve než EU zavede jednotnou legislativu upravující koexistenci.

Podle Ardanowského zamýšlí Polsko kromě zákazu pěstování GMO také omezit dovoz krmné sojové moučky z geneticky modifikovaných bobů, která je součástí krmiva pro dobytek. Podle Ardanovského musí Polsko začít hledat alternativní zdroje krmných bílkovin.

Psáno pro STUŽ a Britské listy

MUDr. Miroslav Šuta, autor je konzultant v oblasti ekologických a zdravotních rizik

Léto se kvapem blíží a s ním i doba, kdy vyrazí desetitisíce lidí k českým řekám rybařit. Jenže oblíbený říční biotop dostává poslední desítky let tvrdé zásahy a už to není, co bývalo. V dalším vydání Planety Věda uvidíte, proč mizí typické říční druhy ryb a jak se je hydrobiologové snaží zachránit například umělým výtěrem. Otázky Vladimíra Kořena tentokrát zodpoví Pavel Kozák z Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického ve Vodňanech.

Parma obecná, piskoř pruhovaný nebo třeba podoustev říční. Všechny tyto druhy mají stejný problém – v řekách ubývá jejich přirozených míst k rozmnožování. Příčina? Změny toků. Člověk stihl za několik posledních desítek let narovnat skoro všechny řeky. Slepá ramena, ideální místa pro rozmnožování mnohých druhů už v přírodě téměř nejsou k vidění. Nelze se divit, že živočišné druhy včetně ryb se tak rychlé změně nedokáží přizpůsobit. Na pomoc přicházejí hydrobiologové – kromě hospodářsky užitečných druhů ryb začínají uměle vytírat i ryby říční. Jak se jim to daří a které další projekty pro záchranu ryb rozbíhají se dozvíte v Planetě Věda, kterou si můžete přehrát na internetových stránkách České televize: http://www.ct24.cz/vysilani/?id=154335
Ochrana přírody je opravdu věda. Nestačí jen oplotit území a ponechat je svému osudu, správná péče vyžaduje aktivní účast člověka. Přestože do ochrany české přírody přichází v posledních letech stále víc peněz, situace některých druhů je čím dál tím horší. Úbytek sledují odborníci hlavně u hmyzu. Úvodní hostem Planety věda zaměřené na ochranu přírody bude Vladimír Hůla z Mendlovy lesnické a zemědělské univerzity v Brně

Planeta věda nezůstane jenom v České republice, podívá se i na rozdíly v ochraně přírody mezi západem a východem Evropy. Vše se odvíjí od zemědělství. Na západě se hospodaří ve velkém, rozlehlé lány, intenzivní pastviny. Oproti tomu třeba na Balkáně se ještě hospodaří tradičně a to přírodě svědčí.

Není nutné se v ochraně přírody spoléhat jen na státní instituce nebo nevládní organizace, přiložit ruku k dílu může každý. Příkladem je brněnský profesor medicíny Jiří Vácha, který se v Koryčanech na jižní Moravě snaží na dvou a půl hektarech bývalého pole vytvořit stepní ekosystém.

Pořad Planeta Věda o problémech ochrany přírody, který Česká televize vysílala na programu ČT 24 v neděli 4. února 2007 můžete nyní shlédnout na internetu ZDE

Z polního škůdce nejohroženějším českým savcem. Osud sysla obecného v české krajině se pomalu uzavírá.

Jeho největší českou kolonii na sportovním letišti v pražských Letňanech ohrožuje plánovaná výstavba olympijského stadionu. Zbývají necelé tři desítky míst, na kterých často přežívá sotva pár desítek syslů. Pro zachování druhu je to zoufale málo. Přírodovědci z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích podrobně mapovali současné syslí kolonie a zjistili, že izolované populace nemají šanci spolu komunikovat. Kříží se tak příbuzná zvířata a ochuzují se o genové bohatství.

Genetická krize se může brzy projevit na zdravotním stavu zvířat. Častější budou vrozené nemoci i úmrtnost mláďat. Ochránci přírody se snaží syslům pomoci a o jejich lokality intenzivně pečují, např. na Rané v Českém středohoří se místo původních několika desítek dnes prohání na dvě stovky syslů. Zato záchranný chov v zoologických zahradách zatím příliš nefunguje. Zvířata se často po dlouhém zimním spánku už neprobudí. Zoolog František Sedláček z Jihočeské univerzity tvrdí, že pokud syslům nepomůžeme, možná z přírody zmizí během dvaceti let.

Více v Planetě Věda, kterou si na internetovém portálu České televize můžete přehrát ZDE http://www.ct24.cz/vysilani/?id=153218

Arktida bez ledu? Žádná fikce, ale pravděpodobná realita. Planeta Věda se podívá na výsledky výzkumného projektu Washingtonské univerzity, která tvrdí, že do 40 let může být Arktida bez ledového příkrovu. Průvodcem zemí "věčného" ledu bude tentokrát Josef Řehák, který dlouhodobě studuje ledovce na Špicberkách. Zapůjčil Planetě Věda exkluzivní záběry, které ukazují svět přímo pod ledovcem.



S úbytkem ledu se může změnit i citlivý arktický ekosystém. Když zmizí kry, zmizí i jejich bílí obyvatelé. Přísnější ochranu ledních medvědů už vyhlásila americká vláda a poprvé připustila, že globální oteplování představuje pro přírodu reálné a vážné ohrožení.

 

Globální oteplování je fakt, o kterém se už mezi vědci nediskutuje. Mluví se o tom, jestli mu jde zabránit. To, že teploty rychle rostou, jednoduše dokazuje statistika nejvyšších průměrných teplot za posledních 120 let? Příznačně roky 2005, 2003, 2002, 1998 a také 2006. Ve Velké Británii byla průměrná teplota loni nejvyšší od roku 1659. Jenže jak se změní polární oblasti? Pořad Planeta Věda si mužete přehrát na internerových stránkách České televize ZDE.

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License