Společnost pro trvale udržitelný život

Aktuality STUŽ

Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.

Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.

Staňte se členem STUŽ

Není nic jednoduššího, než se přihlásit.

Informace o podmínkách členství

On-line přihláška za člena STUŽ

 

STUŽ na sociálních sítích

Sledujte nás také na sociálních sítích - tam najdete aktuální informace a zajímavosti

Facebook

Twitter

Jasné Ne! Takový je závěr ze čtvrtečního zasedání městského zastupitelstva. To odmítlo další zpracovávání odpadů v bývalém uhelném dole Jan Šverma. Firma Gemec sváží do šachty odpad už patnáct let. Nyní potřebuje od krajského úřadu takzvané integrované povolení pro další zpracovávání odpadů v dole. A ve správním řízení je účastníkem řízení také Žacléř.

„Už není důvod tady odpady zpracovávat, když je důl zaplněn. Nevidíme důvod proč je tady dál likvidovat a odvážet je následně zase někam pryč. Budeme samozřejmě rádi, když v Gemecu budou pracovní místa a rozvoj další výroby. Ale odpadů už bylo dost,“ komentoval rozhodnutí zastupitelů žacléřský starosta Miroslav Vlasák.

Zamítavé stanovisko města bude součástí rozhodování krajského úřadu, zda povolení firmě udělit či nikoliv. Pokud by společnost Gemec integrované povolení nezískala do října, musela by zřejmě některá zařízení na odpady zastavit. „Žacléř je v rozhodování o udělení integrovaného povolení účastníkem řízení. Z toho vyplývají povinnosti a práva účastníka řízení: mohou se případně proti rozhodnutí odvolat. Jeho připomínkami a názory se bude krajský úřad zabývat při rozhodování o udělení povolení,“ vysvětlil krajský mluvčí Imrich Dioszegi.

Vedení firmy Gemec ale tvrdí, že důl ještě zcela kompletně zasypaný není. „Celý důl je vyplněný po první patro, ještě zbývá vyplnit důlní díla do mínus sto padesáti metrů. To je nejrizikovější zóna, kterou doplavujeme, aby podzemí nemělo kontakt s povrchem. Tato část ještě dokončená není, bude trvat asi dva až tři roky než ji vyplníme,“ řekl majitel společnosti Zdeněk Adamec.

Zamítavé stanovisko zastupitelů ho ve skutečnosti moc nepřekvapilo. „Všichni vědí, že se musí něco dělat s odpady, které civilizace produkuje. Ale nikdo nechce, aby se to dělalo kousek od jeho bydliště. Lidé odpady produkují, ale nechtějí je tady nechat zpracovávat,“ shrnul Adamec. Pevně věří, že firma integrované povolení nakonec získá. „Pokud státní správa bude respektovat relevantní připomínky, tak nám to nemůže zamítnout. Zařízení máme státní správou povolená patnáct let. Jen se dosavadní platná povolení podle nového zákona soustřeďují do povolení pro celý komplex,“ dodal Adamec.

Pavel Cajthaml

Publicistický pořad České televize z cyklu „Nedej se!“ o kontroverzních aktivitách firmy GEMEC z 31. října 2006 je možné si přehrát na internetové stránce České televize:
http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1095913550-nedej-se/26363.html

Dokumentární film „Nepříjemná pravda“ o kampaní bývalého amerického viceprezidenta Alberta Gorea proti globálnímu oteplování získala dva sošky Oskara – cen americké filmové akademie. Kromě očekávaného ocenění v kategorii nejlepší dokument získala Nepříjemná pravda i Oskara za nejlepší původní píseň I Need to Wake Up, kterou pro film nazpívala Melissa Etheridge.

Film amerického režiséra Davise Guggenheima se zabývá nejvážnějším environmentálním problémem naší současnost – globální změnou klimatu. Film popisuje tažení Gorea proti mýtům a nepravdám o problému globálního oteplování i jeho představu o možnostech řešení tohoto závažného problému.

„Všichni sedíme na časované bombě. Pokud mají pravdu pesimistické hlasy, představované drtivou většinou světových klimatologů, máme přibližně deset let na to, abychom odvrátili ekologickou katastrofu nedozírných rozměrů, kterou by doprovázelo extrémní počasí a jež by nenávratně změnila tvář naší planety a život na ní,“ varuje ve filmu Gore.

Působivosti filmu napomohlo i to, že v průběhu jeho natáčení udeřil na jihu USA hurikán Katrina. Filmaři tak nejen získali působivé obrazové materiály, ale donedávna v USA poměrně opomíjené téma globální změny klimatu se stalo námětem žhavým diskusí v americké společnosti.

Další informace o filmu Nepříjemná pravda:

Oficiální stránka filmu: http://www.climatecrisis.net/

Stránka českého distributora filmu: http://www.bontonfilm.cz/film.php?film_id=898

Ani stoprocentní souhlas vlastníků nemovitostí s jejich vykoupením v Horním Jiřetíně a Černicích na Mostecku podle aktivistů Greenpeace neopravňuje Mosteckou uhelnou společnost (MUS) k těžbě za ekologickými limity stanovenými vládou v roce 1991. Limity jsou platné, kabinet by je musel přehodnotit, řekl dnes novinářům vedoucí klimatické kampaně Greenpeace Jan Rovenský. MUS s tím však nesouhlasí.

"My jsme povinni řídit se horním zákonem. Vládní usnesení o územních ekologických limitech těžby je podzákonnou normou. Zákon nám ukládá co nejhospodárněji a s co nejšetrnějším přístupem k životnímu prostředí vytěžit nerost. Ukládá nám také vypořádat střety zájmů. Pakliže se nám to podaří, není důvod, aby těžba nepokračovala," uvedla mluvčí MUS Liběna Novotná.

Prolomení limitů a pokračování těžby uhlí v lomu ČSA ve vlastnictví MUS ohrožuje existenci Horního Jiřetína a sousedních Černic. Vykoupení všech objektů a pozemků v obou obcích ale Rovenský považuje za téměř vyloučené.

"To se MUS nepodaří, největší množství nemovitostí patří navíc samosprávě, která je proti likvidaci obcí. Ani úspěch těžební společnosti by však nepostačoval k tomu, aby obvodní báňský úřad mohl těžbu povolit. Chyběl by totiž rozhodující krok. Vláda by musela zrušit nebo změnit platné usnesení o limitech z roku 1991. Náš právní rozbor potvrzuje stanovisko báňského úřadu i kabinetu," uvedl.

Greenpeace dnes zveřejnila devět bodů, v nichž podle ekologických aktivistů MUS uvedla nepravdivá tvrzení. Je to například stanovisko k emisím oxidu uhličitého při spalování hnědého uhlí, hygienickým limitům hluku při povrchové těžbě, dobývacím prostoru pod Litvínovem, vyjednávání s vlastníky nemovitostí v Horním Jiřetíně a Černicích nebo důsledcích ukončení těžby uhlí.

Organizace Greenpeace je podle Rovenského ochotna obhájit své prohlášení i před soudem, pokud by ji MUS zažalovala. "Zatím nemohu na materiál ekologických aktivistů reagovat. Musíme se s ním nejdříve seznámit. Nemohu tedy nyní ani předvídat, jak se zachováme," doplnila Novotná.

Před několika měsíci zasáhla svět šokující vědecká zpráva – ze světových moří možná během následujících 50 let zmizí ryby. Co je příčinou a lze současnou situaci ještě zvrátit? Vladimír Kořen hledal odpověď na tuto i jiné otázky s Davidem Vačkářem z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy.

Řeč bude o oceánech, které zabírají téměř tři čtvrtiny zemského povrchu. Svůj domov tu mají tisíce živočišných druhů. Jen do této chvíle jich vědci v rámci projekti OSN napočetli přes 210 tisíc a po dalších soustavně pátrají. Chtějí totiž popsat nové druhy dřív, než je zahubí znečištění, globální oteplování a masový rybolov. Moderní rybářské lodě ročně vyloví desítky miliónů tun ryb. Těm kulinářsky nejatraktivnějším tak pomalu ale jistě zvoní hrana. Na okraj vyhynutí se dostal například tuňák nebo treska. Existuje ještě vůbec cesta zpátky? Více v pořadu Planeta Věda, kterou si můžete přehrát na následující internetové stránce České televize: http://www.ct24.cz/vysilani/?id=148675
Skupina 25 slovenských nevládních ekologických organizací Ekofórum upozorňuje, že v posledních měsících na Slovensku dochází k systematickému oslabování institucionálního systému zabezpečujícího ochranu životního prostředí.

Cez víkend sa v Bratislave stretli predstavitelia slovenských ochranárskych organizácií združených v platforme EKOFÓRUM. Hlavným dôvodom stretnutia environmentalistov bolo analyzovať viaceré alarmujúce trendy v oblasti ochrany životného prostredia a prediskutovať spoločný postup ochranárskych mimovládnych organizácií. „Zdá sa, akoby predstavitelia vlády považovali životné prostredie Slovenskej republiky len za priestor pre realizáciu svojich politických a ekonomických záujmov,“ uvádza sa vo vyhlásení Ekofóra..

„Odvolaním všetkých riaditeľov národných parkov a chránených krajinných oblastí, avizovaným prepúšťaním profesionálnych strážcov prírody a tiež informačným embargom o dianí v Štátnej ochrany prírody SR, dáva jej vedenie, ale i Ministerstvo životného prostredia SR najavo, že ochrana najcennejších prírodných a krajinných hodnôt Slovenska je niekomu tŕňom v oku. Upozorňujeme, že v konečnom dôsledku nepôjde o žiadny trvalo udržateľný regionálny rozvoj, ale o jednorázový výpredaj veľkým investorom. Máme opodstatnené obavy, že sa tak stane na úkor prírody, ako aj malých a stredných podnikateľov, ktorých aktivity sú z dlhodobého hľadiska omnoho ekologickejšie,“ formuloval závery Ekofóra Marek Brinzík..

Niektoré kroky vlády sú podľa ochranárov dokonca v rozpore so záväzkami Slovenskej republiky voči Európskemu spoločenstvu. „Vláda ide dokonca tak ďaleko, že ignoruje možnosť čerpať značné finančné prostriedky na také projekty, ako je NATURA 2000. Takýto krátkozraký postoj bude viesť k súdnym sporom a môže znamenať aj zastavenie finančnej podpory významným infraštruktúrnym projektom,“ konštatuje sa vo vyhlásení. .

Environmentalisti kriticky zhodnotili aj ďalšie kroky Vlády SR a Ministerstva životného prostredia SR. Ekofórum napríklad vyjadrilo sklamanie nad politikou ministerstva životného prostredia v kauze prideľovania emisných kvót oxidu uhličitého pre SR na roky 2008 až 2012. Ochranári tiež poukázali na hroziace opätovné odsunutie prijatia zákona o tzv. starých environmentálnych záťažiach či neschopnosť rezortu prijať zákaz pestovania geneticky modifikovanej kukurice, tak, ako to spravili naši susedia v Maďarsku či Rakúsku.

Plzeňští lékaři znají i smrtelné případy otravy olovem. Nebezpečné je hlavně staré vodovodní potrubí. Deset případů otravy olovem zaznamenala v posledních dvou letech klinika pracovního lékařství Fakultní nemocnice v Plzni, která se otravami zabývá. Důvodem bývá nekvalitní keramika, olověné vodovodní rozvody nebo kontakt s jedovatou látkou v zaměstnání.

Otravy olovem jsou spíše nárazové a často postihnou větší množství osob najednou, například celou rodinu nebo skupinu pracovníků,“ uvádí přednostka kliniky pracovního lékařství Fakultní nemocnice v Plzni Vendulka Machartová.

Mezi akutní příznaky patří zažívací potíže, dlouhodobé vystavení vlivům olova může způsobit bolesti svalů nebo zvýšenou únavu. „V krajních případech může dojít k poškození ledvin a k smrti,“ varuje přednostka kliniky.

Jednou z příčin otrav bývá nekvalitní keramika. „Někteří výrobci stále používají glazuru, která obsahuje olovo,“ upozorňuje Vendulka Machartová. Po nekvalitním vypálení nebo vlivem opotřebení se glazura může poškodit a olovo se začne uvolňovat. „Obzvlášť nebezpečné jsou kyselé roztoky, jež mohou glazuru nebo jinou hmotu obsahující olovo poškodit,“ dodává lékařka. Z tohoto hlediska je nebezpečný i čaj s citrónem. „Měli jsme zde muže, který si pravidelně ráno vařil do keramického hrnku čaj s citrónem a postupně ho celý den upíjel. Muž byl přijat do nemocnice s podezřením na žloutenku. Ta se neprokázala, pacient měl ale varovné výsledky jaterních testů. Nakonec jsme přišli na to, že hrnek, z kterého pil, měl uvnitř zcela porušenou glazuru,“ říká přednostka. Podobné potíže způsobila i keramická konvice na čaj. „Tehdy se ale otrávila celá rodina,“ připomíná Machartová další případ.

Komplikace může způsobit i olověné potrubí. „Pokud je voda nezávadná, neměly by nastat potíže. V některých případech se ale voda ze studně zdá být zcela v pořádku k pití, ale je kyselá. To může potrubí narušit,“ říká lékařka. Následky mohou být tragické. „V jednom případě byla postižena celá rodina a vzhledem k délce trvání otravy bylo postižení velmi vážné. Zasaženy byly především ledviny. Rodiče na jejich selhání zemřeli, syn musí pravidelně docházet na dialýzu,“ uvádí přednostka plzeňské kliniky.

Olovo je hrozba, ukrývající se v potrubí i hrnku

Riziko olověných rozvodů si uvědomuje také ministerstvo pro místní rozvoj. Třetím rokem nabízí dotaci do maximální výše dvacet tisíc korun na opravu domovních olověných rozvodů za zdravotně nezávadné. „Cílem projektu je motivovat obyvatele k výměně a snížit tím koncentraci olova v pitné vodě,“ vysvětluje ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek.

K otravám dochází často i v práci. Nejvíce jsou ohroženi slévači, automechanici, restaurátoři nebo pracovníci na střelnicích. Poměr otrav vzniklých v práci a mimo ni je zhruba vyrovnaný.

Pro léčbu je nejdůležitější co nejrychleji rozpoznat a odstranit zdroj olova. Pacientům se podávají léky, které olovo vážou a pomáhají je vyplavit z těla.

Regionální mutace Mf DNES - plzeňský kraj

BARBORA NĚMCOVÁ

Předseda slovenské STUŽ a čestný člen české STUŽ dostal významné německé vyznamenání

Nemecká zahraničná spoločnosť a Nemecký federálny fond životného prostredia v rámci projektu zameraného na ochranu životného prostredia a porozumenie medzi národmi udelia slovenskému vedcovi a ochranárovi Mikulášovi Hubovi titul Ambasádor životného prostredia. Nemecká zahraničná spoločnosť v Dortmunde a Nemecký federálny fond životného prostredia v rámci medzinárodného projektu „Ochrana životného prostredia a porozumenie medzi národmi“ organizuje v tomto a budúcom roku štyri vedecké konferencie spojené s udeľovaním čestného titulu „Ambasádor životného prostredia Nemeckej zahraničnej spoločnosti“

Druhá zo série konferencií sa uskutoční v sobotu v Dome vedeckých pracovníkov Slovenskej akadémie vied v Smoleniciach, kde bude za účasti tridsaťčlennej delegácie Nemeckej zahraničnej spoločnosti titulom Ambasádor poctený slovenský vedec Prof. Dr. Mikuláš Huba. Občiansky denník CHANGENET.SK o tom informoval Jozef Mikloško, predseda senátu Zahraničnej spoločnosti Nemecka.

Prvý titul ambasádora udelili koncom septembra na konferencii v nemeckom Osnabrucku bývalému federálnemu ministrovi pre životné prostredie, zástupcovi generálneho riaditeľa OSN a riaditeľovi programu OSN pre životné prostredie Prof. Dr. Klausovi Topferovi.

Cieľom zahraničných spoločností, ktoré pracujú v Nordrhein-Westfalsku, Dolnom Sasku a v Ober-lichtenau pre nové spolkové štáty, je budovať mosty medzi štátmi. Od roku 1949 sa angažujú v prospech porozumenia medzi národmi v duchu humanity a tolerancie. Na základe iniciatívy Heinza Fennekolda bola v roku 2005 založená strešná organizácia Nemecká zahraničná spoločnosť so sídlom v Dortmunde, ktorá zastupuje zahraničné spoločnosti v kultúrnych sociálnych a ekonomických záležitostiach. V minulom roku ocenila Nemecká zahraničná spoločnosť v oblasti sociálnej angažovanosti v prospech sociálne postihnutých ľudí aj Spoločnosť priateľov detí z detských domovov Úsmev ako dar.

 

Odkaz:

 

Prof. Mikulas Huba mit Festakt geehrt

Ochrana přírody je opravdu věda. Nestačí jen oplotit území a ponechat je svému osudu, správná péče vyžaduje aktivní účast člověka. Přestože do ochrany české přírody přichází v posledních letech stále víc peněz, situace některých druhů je čím dál tím horší. Úbytek sledují odborníci hlavně u hmyzu. Úvodní hostem Planety věda zaměřené na ochranu přírody bude Vladimír Hůla z Mendlovy lesnické a zemědělské univerzity v Brně

Planeta věda nezůstane jenom v České republice, podívá se i na rozdíly v ochraně přírody mezi západem a východem Evropy. Vše se odvíjí od zemědělství. Na západě se hospodaří ve velkém, rozlehlé lány, intenzivní pastviny. Oproti tomu třeba na Balkáně se ještě hospodaří tradičně a to přírodě svědčí.

Není nutné se v ochraně přírody spoléhat jen na státní instituce nebo nevládní organizace, přiložit ruku k dílu může každý. Příkladem je brněnský profesor medicíny Jiří Vácha, který se v Koryčanech na jižní Moravě snaží na dvou a půl hektarech bývalého pole vytvořit stepní ekosystém.

Pořad Planeta Věda o problémech ochrany přírody, který Česká televize vysílala na programu ČT 24 v neděli 4. února 2007 můžete nyní shlédnout na internetu ZDE

Doslova katastrofu představuje vládní návrh zákona pro Integrovaný registr znečišťování (IRZ), zatím nejlepší databázi informací o únicích a přenosech nebezpečných látek z konkrétních průmyslových podniků v České republice dostupnou volně na internetu. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR ho bude projednávat na své dnes začínající schůzi.

Pokud by byl zákon přijat v předložené podobě, přijde veřejnost o přístup k cenným informacím. Z loňského žebříčku deseti největších znečišťovatelů styrenem by například zůstali pouze dva: ACO Industries, k. s. Přibyslav, který se umístil na šestém místě, a devátý Kaučuk, a. s. Kralupy nad Vltavou. Podniky ze špičky nelichotivé tabulky by z registru zmizely úplně. Arnika navrhuje, aby byl zákon zamítnut anebo zásadně doplněn tak, aby zachoval současný rozsah veřejnosti poskytovaných informací.

Například v registru sestaveném podle nového zákona by za rok 2005 nebylo možné dohledat informace nejméně o 113 firmách (1). „Pokud k tomu připočteme i informace o látkách v odpadech, zmizela by podle posledního hlášení do IRZ data od 281 podniků. Ve Zlínském kraji by zmizely dvě třetiny hlášení. Přitom jde o kraj s nejvyšším množstvím ohlašovaných emisí prokázaných i potenciálních karcinogenních látek,“ shrnul smutný důsledek navrženého zákona Ing. Milan Havel ze sdružení Arnika, který analyzoval jeho dopad na registr. Ze současného IRZ tak zůstane jen troska a registr přestane plnit svoji funkci.

Ironií je, že zákon do Sněmovny předkládá ministerstvo životního prostředí (MŽP). To jej obhajuje potřebou přizpůsobení české legislativy novému nařízení Evropské komise a Evropského parlamentu o evropském registru úniků a přenosů znečišťujících látek. Vládě dalo MŽP na vybranou ze dvou verzí: jedna zachovávala alespoň informace o odpadech, ale neprošla. „Místo aby vláda změny využila k vylepšení registru, udělala pravý opak. Zmíněné nařízení totiž členským zemím EU nenařizuje, že by nemohly mít ohlašování obsahu chemických látek v odpadech. Omezení IRZ nenařizuje výslovně ani usnesení vlády přijaté na základě tzv. auditu ekologické legislativy,“ vysvětlil předseda Arniky RNDr. Jindřich Petrlík.

Jediným „kladem“ zákona je, že počítá s rozšířením registru o 21 nově ohlašovaných látek. U poloviny z nich ale nelze očekávat jediné hlášení, protože jde o pesticidy, které se u nás již nepoužívají a některé se ani nikdy nepoužívaly. Pokud někde jsou, tak to je právě v odpadech, ve kterých se nebudou muset paradoxně ohlašovat. Rozšíření o tyto látky bylo možné provést bez destruktivního zásahu do IRZ. Arnika to kritizovala na schůzce se zástupci MŽP již v červenci minulého roku. „Nechápeme, proč se ministerstvo zříká důležitého nástroje ke kontrole pohybu nebezpečných látek v odpadech navíc zrovna v době, kdy se jejich nová a nová skladiště objevují na různých místech ČR," řekl Petrlík.

Navržená úprava navíc zcela ignoruje vládou schválený Národní implementační plán Stockholmské úmluvy, a tudíž povede k neplnění mezinárodních závazků ČR. Do konce roku 2007 mělo MŽP naopak IRZ upravit tak, aby lépe vyhovoval potřebám Stockholmské úmluvy a poskytl více informací. Navržený zákon jde ale zcela opačným směrem. Ministerstvo se vypuštěním informací o odpadech zbavuje i důležitého zdroje informací o látkách, jež má za povinnost sledovat i v odpadech pro další mezinárodní úmluvy – jedná se například o rtuť.

S omezením dostupnosti informací nesouhlasí ani signatáři petice Budoucnost bez jedů II, kterou podepsalo více jak 17 tisíc lidí, včetně několika desítek významných osobností. „Mezi prvními petici podepsal také Martin Bursík. „Doufáme proto, že bude nyní z pozice ministra hájit dostupnost dat informací pro veřejnost v již fungujícím systému a nikoliv ústupky tlaku průmyslové lobby ve vládním návrhu zákona,“ dodal mluvčí Arniky Marek Jehlička.

Poznámky:

(1) Jaké informace mají zmizet z integrovaného registru znečišťování? (sestaveno na základě analýzy posledních ohlášených dat do IRZ za rok 2005 - viz http://www.irz.cz) Nový návrh počet podniků omezuje třemi způsoby:

1) nahlašováním podle vybraných činností
2) prahovou hodnotou pro kapacitu (přestože by provoz překročil práh pro sledovanou látku)
3) změnou nahlašováním emisí do odpadů (pouze množství)

Pokud se týká nahlašovaných činností, provedli jsme přibližné porovnání těchto činností se seznamem podniků, které své emise nahlásily za rok 2005. Z registru zmizí tyto činnosti:

1) firmy, vyrábějící různí díly a výrobky z plastů a laminátů (např. pro obuvnický průmysl, automobilový průmysl, elektrotechnický průmysl, stavební průmysl, ale i pro domácnosti)
2) elektrotechnický průmysl (motory, součástky, navigace ...)
3) automobilový průmysl (hydraulika, brzdy, klimatizace, další vybavení...)
4) strojní průmysl (nástroje, hydraulika)
5) letecký průmysl
6) služby (chemické čištění)

Díky nahlašování emisí podle činností se sníží počet podniků, které by nahlašovaly za stejných podmínek jako za rok 2005 přibližně o 113.

Pokud nebudou nahlašovány údaje v přenosech do odpadů, zmizí z IRZ asi 37% všech údajů.
Za rok 2005 bylo nahlášeno:

1) 1288 údajů o emisích do ovzduší (731 provozoven, 36 látek)
2) 154 údajů o emisích do vody (54 provozoven, 24 látek)
3) 18 údajů o emisích do půdy (7 provozoven, 6 látek)
4) 906 údajů o emisích jako přenos v odpadech (328 provozoven, 38 látek)
5) 72 údajů o emisích jako přenos ve vodě (22 provozoven, 22 látek)

Pokud by se nenahlašovaly emise v přenosech do odpadů, za rok 2005 by podalo informace pouze 766 podniků (místo 977). Sečteme-li obě navrhovaná omezení, objevila se za rok 2005 v registru hlášení pouze od 696 provozů namísto 977.

Litvínovské zastupitelstvo se 25.1.2007 usneslo, že bude prosazovat požadavek občanů Litvínova na zachování limitů těžby, který v byl v prosincovém referendu podpořen 95 % hlasujících.

V souladu s tím vyzvalo zastupitelstvo společnosti Mostecká uhelná a Severočeské doly, aby odstoupily od svých záměrů na prolomení územních ekologických limitů a pokračování povrchové těžby směrem k městu. Zároveň vyzvalo vládu České republiky, aby v souladu s usnesením vlády č. 444/1991 zajistila dokončení odpisu zásob hnědého uhlí za platnými limity těžby.

Těžaře staví výzva zastupitelstva do obtížené situace. Až dosud totiž tvrdili, že při plánování svého dalšího rozvoje berou ohled na názory dotčených obcí a měst. Předseda představenstva a generální ředitel skupiny Czech Coal Martin Pudil ve Zprávě o udržitelném rozvoji skupiny Czech Coal za rok 2006, jíž je MUS součástí, mj. uvedl: „Ze zkušenosti víme, že můžeme růst jen tak, jak nám naše zájmové skupiny (stakeholders) dovolí“. Za zájmové skupiny pak zpráva vedle dalších subjektů označuje i místní komunity, orgány samosprávy a neziskové organizace . Samosprávy obou měst, na jejichž území by se podle záměrů MUS měla těžba uhlí v budoucnosti rozšířit (tj. Horní Jiřetín a nyní i Litvínov) přitom postup velkorypadel výslovně odmítají. Se stejným výsledkem skončila i referenda v obou městech a negativně se k prolomení limitů staví i většina místních občanských sdružení.

Dále se dnes zastupitelé shodli na podání nesouhlasného vyjádření k záměru těžby uhlí velkolomu Bílina za platné limity těžby do bezprostřední blízkosti Lomu a Mariánských Radčic, který Severočeské doly podaly na počátku ledna. Litvínov jakožto dotčený správní úřad požaduje dodržování usnesení vlády a platného územního plánu kraje. Vzhledem k negativním vlivům těžby na zdraví a kvalitu obyvatel i na přírodu a krajinu se záměrem nesouhlasí. Tyto vlivy potvrzuje zjištěné několikaleté překračování hygienických limitů hluku MUS v Horním Jiřetíně. Ve stejném smyslu se k tomuto záměru vyjádřilo na včerejším jednání i zastupitelstvo Horního Jiřetína.

„Dnešní rozhodnutí zastupitelstva považujeme za zásadní. Zastupitelé se rozhodli v praxi splnit svůj slib, že se budou při své práci řídit názorem občanů z prosincového referenda. Nyní se ukáže, jestli MUS myslela svoje slova o respektu k názoru místních samospráv vážně, nebo šlo jen o účelovou propagandu,“ uvedla členka výboru občanského sdružení Kořeny Jana Doležalová.

Lze předpokládat, že výzva zastupitelů k odpisu zásob uhlí nalezne ve vládě pochopení. Představitelé všech vládních stran se totiž v minulosti opakovaně vyjádřili, že případnou další těžbu v Podkrušnohoří si v případě nesouhlasu místních obyvatel nedokáží představit. Současná vláda zachování těžebních limitů deklaruje i ve svém programovém prohlášení.

Rozhodnutí litvínovských zastupitelů bude důležitým signálem i pro Ústecký kraj, který v současnosti připravuje nový územní plán Ústeckého kraje. Ve hře zůstává varianta se zachováním i prolomením limitů. Podle informací z krajského úřadu bude přitom při rozhodování o definitivní podobě plánu hrát klíčovou roli právě názor velkých místních samospráv. Litvínov je přitom druhým největším městem mosteckého okresu a šestým největším městem Ústeckého kraje.

Jana Doležalová, členka výboru o. s. Kořeny

Česká inspekce životního prostředí udělila milionové sankce nelegálním dovozcům odpadů z Německa do západních Čech. Oděvy, plasty a komunální odpad se objevily ve starých betonových skladech v Sytně na Tachovsku a v Dolním Žandově a ve Studánce u Aše, obojí na Chebsku.

U prvních dvou případů zahájila ČIŽP správní řízení se šesti firmami a uložila sankce tři miliony korun. "Hlavní vinu nesou firmy AM servis z Prahy a R.K.M. PRAHA z Říčan," uvedla. Z obou míst už odpad zmizel. V Sytně šlo o desítky tun slisovaných hadrů a koberců, V Dolním Žandově o zhruba 45 tun koberečků do automobilů a slisovaných zbytků ze zpracovny plastů.

Jako třetí řešila inspekce případ 85 tun nebezpečného odpadu pocházejícího z nejmenované německé firmy. Česká firma ho dovezla do bývalé textilní továrny ve Studánce. "Nechali jsme si zpracovat odborný znalecký posudek, podle něhož se budeme rozhodovat, jak postupovat ve správním řízení o pokutě," uvedl vedoucí odboru odpadů ředitelství ČIŽP Petr Havelka. Ta by se měla pohybovat v řádu jednotek milionů korun. Ministerstvo životního prostředí zaslalo do Saska, odkud odpad pochází, žádost o jeho odvoz.

Kvůli nelegální přepravě odpadů na území ČR, uložila ČIŽP Plzeň další dvě sankce celkem 250.000 korun firmám, které se pokoušely s kamiony naloženými odpadem překročit hranice státu. Povolení orgánů státní správy neměly.

"V Plzeňském a Karlovarském kraji teď zatím žádný jiný nelegální odpad není," dodal Havelka. Nevyloučil ale, že se ještě může objevit.

V ČR bylo celkem 18 míst, kam na přelomu let 2005 a 2006 směřoval odpad z Německa. Nejvíce se objevoval na severu a ve středu Čech. Od loňského dubna už tyto případy nepřibývaly. Celníci i policisté nyní kontrolují na hranicích i ve vnitrozemí. Zachytili už jen několik drobnějších případů.

 

Rumunsko zahájilo rok 2007 nejen vstupem do Evropské unie, ale v platnost také vstoupil zákaz pěstování geneticky modifikované (GM) sóji. Rozhodnutí rumunské vlády velice nelibě nesou zejména firma Pioneer a agrochemická společnost Monsanto. Ještě v roce 2006 se totiž v Rumunsku pěstovala GM sója na značné výměře - podle různých zdrojů šlo o 100 až 130 tisíc hektarů.

V Rumunsku se pěstovala zejména GM sója firmy Monsanto, jejíž dědičná informace byla manipulována tak, aby plodina odolávala působení chemického postřiku Roundup - také vyráběného a dodávaného společností Monsanto. Agrochemická firma tvrdí, že pěstování GM sóji údajně snižuje množství používaných pesticidů, ačkoli samo Monsanto patří k jejich největším výrobcům na světě. Naopak organizace Greenpeace poukazuje na to, že pěstování GM sóji vyžaduje ve srovnání s konvečním zemědělstvím více chemických postřiků, které ohrožují životní prostředí.

Pěstování GM sóji se bohužel rumunským úřadům i firmě Monsanto vymklo z pod kontroly. Organizace Greenpeace během roku 2005 zorganizovala průzkumnou cestu po Rumunsku, během které odebrala vzorky zemědělských plodin, jež odeslala k analýze rakouskému úřadu pro životní prostředí v certifikované laboratoři ve Vídni. Analýzy prokázaly pole s ilegálně pěstovanou GM sójou v 10 ze 42 krajů.

Rumunská pobočka Greenpeace navíc odhalila nelegální pokusy s GM brambory a s GM slivoní, a proto varovala rumunské úřady, že ztratily kontrolu nad šířením GMO v zemi. Opačného názoru je však evropská asociace GMO průmyslu - EuropaBio. Podle ředitele oddělení pro GM plodiny Simona Barbera rumunští farmáři po léta pěstovali GM sóju bezpečně. Obavy Greenpeace však překvapivě potvrdil také bývalý ředitel rumunské pobočky firmy Monsanto Dragos Dima, které pro média uvedl: "Odešel jsem od společnosti, abych vyjádřil své pochybnosti o zavedení GMO v Rumunsku. Domnívám se, že ani Monsanto, ani rumunská vláda nejsou schopny GMO monitorovat a kontrolovat. Vedení Monsanta tehdy nesouhlasilo s mými obavami, ale dnešní situace jasně dokládá úplnou ztrátu kontroly nad GMO."

Na problémy s nekontrolovaným šířením GMO v Rumunsku upozornila následně také Evropská unie v monitorovací zprávě Evropské komise. Rumunsko jako tehdejší kandidát na vstup do EU přiměla zpráva k akci. Pěstování GM sóji je v Evropské unii ilegální, a proto rumunská vláda v loňském roce rozhodla zakázat její pěstování v zemi v souvislosti se vstupem země do EU - s účinnosti od 1. ledna 2007. Rumunská inspekce pro životní prostředí (Garda Nationala de Mediu) začala v roce 2006 provádět systematické kontroly GMO, které odhalily desítky případů ilegálního nakládání s GMO. Ve 23 případech udělila inspekce varování a v 15 případech uložila finanční pokuty.

Rumunští odborníci se však obávají, že země za předchozí benevolentní přístup ke GMO nyní bude muset zaplatit, protože dekontaminace Rumunska od GM sóji nebude snadný proces a vyžádá si i jisté náklady. Kromě GM sóji byly podle agentury Inter Press Service v Rumunsku odhaleny také případy ilegálního pěstování GM kukuřice. Případná ilegální kontaminace zemědělské produkce může mít pro rumunské zemědělce vážné důsledky i v podobě problémů s uplatněním zemědělské produkce na trhu Evropské unie, neboť většina evropských spotřebitelů je nadále kritická vůči GMO a odmítá GM potraviny.

Miroslav Šuta

Koncem roku 2006 vyšlo prví číslo odborného elektronického časopisu Envigogika. Toto recenzované periodikum bylo zřízeno pro podporu odborného dialogu v oblastech souvisejících s environmentálním vzděláváním – obsahově se zaměřuje především na jeho filozofické, psychologické a sociologické aspekty.

Na jeho stránkách se má otevírat interdisciplinární prostor, ve kterém by se dařilo rozvíjet důležitá témata a snad i vytvářet příležitosti pro vznik nových oborů. Podrobnější „programové prohlášení“ o náplni časopisu lze nalézt zde; v dalších rubrikách jsou informace o jeho struktuře a redakčních pravidlech.

Časopis vydává Centrum pro otázky životního prostředí UK, je volně přístupný na http://envigogika.cuni.cz/. Vychází 3krát ročně, a to v dubnu, srpnu a prosinci. Příspěvky jsou přijímány průběžně, pro zveřejnění v recenzované rubrice je však třeba počítat s několik týdnu trvajícím recenzním řízením.

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License