Ještě není dost dobře možné vyhodnotit účinnost zvýšení náhrad za zábory ZPF po loňské novelizaci zákona č. 334/1992 Sb. a navazující vyhlášky v reálných dopadech v území, a už jsme svědky snah oslabit toto žádoucí zpřísnění výjimkami pro průmyslové zóny a podniky a možná i další zájmy v souladu se zavedenou českou praxí, že s každým novým předpisem, chránícím celospolečenské dlouhodobé zájmy, musí vzniknout také ulička, jak jej obejít a učinit jej jen prázdnou deklarací, jakousi právní „Potěmkinovou vesnicí“.
Přitom fakta mluví jasně. Jen za období let 2000 - 2010 ubylo podle údajů ČSÚ v ČR 46 375 ha zemědělské půdy (-1,08 %), zatímco přibylo 20 087 ha lesních pozemků (+0,76 %) a 26 301 ha zastavěných a ostatních ploch (+ 2,7+ %). Je skutečností, že k velkým přesunům došlo i uvnitř kategorie zemědělské půdy. Ubylo 74 293 ha orné půdy (- 2,41 %), ale přibylo 24 789 ha luk a pastvin (+ 2,58 %) a také spec. plodin (vinic a chmelnic) v součtu přibylo o 3 180 ha (+ 11,86 %, ve skutečnosti chmelnic ubylo a přírůstek zaznamenaly vinice), takže úbytek orné půdy nejde zcela na vrub jen půdě nezemědělské. Přesto klesla výměra zemědělské půdy v ČR, připadající na jednoho obyvatele, z 0,4167 ha v roce 2000 na 0,4022 ha k Silvestru 2010. Názorně si to lze představit tak, že každý občan už má v ČR políčko, louku a pastvinu jen o rozměru 100 x 40 m a z toho by se měl při žádoucí soběstačnosti země ve výrobě potravin celoročně uživit.
Když jsem ještě pracoval na MŽP (do května 2004), byly na MŽP aktuálně vyvíjeny tlaky na povolení záborů ZPF ve stovkách hektarů pro nové průmyslové zóny. Jedna z nich na velmi kvalitní zemědělské půdě v Havrani u Mostu (Průmyslová zóna Joseph, dodnes tam stojí jen na malé části hliníkárna NEMAK), ačkoliv na bývalém vojenském letišti v Žatci nedaleko se budovala další, rovněž dodnes nevyužitá průmyslová zóna a v celé SHP je spousta brownfieldů a zdevastovaných ploch po těžbě, které bylo možné využít. Další, rovněž na kvalitní zemědělské půdě byla připravena v úrodném Polabí v Kolíně pro automobilku - původně BMW, nakonec TPCA, jiná ve Slezsku ve Vernířovicích a podporu zdejších nakonec na severní Moravě v Nošovicích pro automobilku Hyundai. Centrální poloha ČR uprostřed Evropy přilákala kromě toho obrovské množství investorů do obrovských skladových areálů a dopravních logistických center kolem dálnic a rychlostních silnic, kupodivu nikoliv na četné rozlehlé a dnes již nevyužívané pozemky dráhy, které by umožnily zásobování po železnici. CzechInvest se tenkrát dušoval, že z ploch „na zelené louce“ přejde při lákání cizích investorů rychle na využívání „brownfields“, ale podle skutečného vývoje v území zůstalo jen u slibů.
Přitom plošným rozrůstáním zastavěného území měst a obcí při stagnujícím počtu obyvatel země se zjevně zhoršuje jak investiční, tak zejména provozní ekonomika sídel. Namísto využití již současně zastavěného území sídel, jejich dopravní i technické infrastruktury a obsluhy se musí stavět a provozovat sítě nové, navíc, i když ty uvnitř sídel zůstávají provozované, ale nevyužité. Důsledkem je nejen ubývání ZPF, ale i rostoucí vzdálenost ze sídel do přírody a krajiny pro příměstskou rekreaci, nárůst dopravy a jejích škodlivých vlivů na bezpečnost a životní prostředí.
To vše je důsledkem selhání nástrojů seberegulace společnosti, jakými jsou územní plánování, systém ochrany životního prostředí, ale i nevyužití fiskálních nástrojů ke stimulaci žádoucího využívání již zastavěného území, kompenzujících zvýšené náklady takové lokalizace. Je to důsledek nezodpovědnosti mocných, doklad ztráty pudu sebezáchovy naší populace, pokud takové lobbystické snahy podnikatelských skupin nadále docházejí sluchu těch, kdo mají chránit veřejné zájmy na dlouhodobé udržitelnosti života i soběstačnosti ve výrobě potravin.
Ochraně ZPF dnes začíná hrozit nové nebezpečí: S rozhodnutím vlády o restituci majetku církví, včetně velkých výměr zemědělské půdy, dosud zablokované v Pozemkovém fondu ČR a nyní postupně církvím vracené, hrozí další vlna „restitučního urbanismu“. Církev patrně nebude s to převzít a zajistit řádné hospodaření na veškeré zemědělské půdě, kterou dříve spravovala a části se zbaví prodejem nebo převodem na města a obce. Ani noví nabyvatelé však zčásti nebudou schopni nebo ochotni na této půdě hospodařit a nabídnou je k jiným účelům, včetně zástavby, jako se dělo v předchozí restituci a privatizaci. Stát by na to neměl čekat nepřipravený a zemědělskou půdu ve veřejném zájmu a v zájmu dalších generací přísně chránit, ne aby jeho instituce, jako je Ministerstvo průmyslu a obchodu, naopak lobovaly za výjimky z předpisů o vysokých náhradách za zábory ZPF, jako činí v současnosti.
Jsem přesvědčen, že takové snahy mají a musí být odmítnuty a musíme se s lidskými aktivitami vrátit do zastavěných území měst a tomu je přizpůsobit, ne jít cestou „nejmenšího odporu“ na dosud nezastavěné území, na úkor ZPF, PUPFL, přírody a krajiny.
V Hradci Králové 22. února 2012