Společnost pro trvale udržitelný život

Aktuality STUŽ

Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.

Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.

Staňte se členem STUŽ

Není nic jednoduššího, než se přihlásit.

Informace o podmínkách členství

On-line přihláška za člena STUŽ

 

STUŽ na sociálních sítích

Sledujte nás také na sociálních sítích - tam najdete aktuální informace a zajímavosti

Facebook

Twitter

Zilina na Sefranici

Po knize „Architektúra medzivojnového obdobia mesta Žiliny“ (Artis Omnis 2007), jejíž recenzi z dubna 2009 mi uveřejnil Zpravodaj Společnosti pro udržitelný život č.2/2008, vydal Ing. arch. Dušan Mellner (*1975) vlastním nákladem v roce 2010 další knihu „Žilina a Svojdomov“ s podtitulem „Moderná architektúra a urbanizmus mesta (1918 - 1948)“. Kniha vyšla s finanční podporou Ministerstva kultúry Slovenskej republiky (program Kultúra národnostných menšín 2010), města Žiliny, Spolku architektov Slovenska a Fondu výtvarných umění.

Autor se v ní opět věnuje architektuře a urbanizmu svého rodného města Žiliny. Na rozdíl od předešlé knihy, zaměřené na jednotlivé významné, především funkcionalistické stavby meziválečné architektury, s jen stručným odkazem na historický vývoj města a jeho územní plány, si tentokrát uložil daleko širší záběr. Obsahuje i potřebný metodický návod, jak vnímat město a jeho vývoj v širším prostorovém, krajinném i historickém kontextu, jeho charakteristiky a dominanty v mentálním obrazu vnímatele, jeho výpověď o době a lidech, kteří ve městě žili a svou prací ho utvářeli. Z textu a bohatého obrazového doprovodu je zřejmé, že autor své rodné město miluje a zná, že však stejně jako jeho pozitivní stránky dovede pojmenovat i chyby, které jeho vývoj provázely a provázejí dodnes. Pokračuje tak v chvályhodném představování nejen kvalit města Žiliny a jeho urbanizmu a architektury z meziválečných let, ale i v osvětě odborné i laické veřejnosti, jak vnímat architekturu a urbanizmus města v daných přírodních podmínkách, v kultivované krajině, v kontextu s jeho životním prostředím, s měnícími se ekonomickými i sociálními podmínkami.

Předmluvu ke knize napsala Prof. Ing. arch. Alena Kubová, PhD., Slovenka působící na l’École d’architecture de Lyon ve Francii, laskavými slovy ji doprovodil ke čtenářům Ing. arch. Jiří Hrůza, CSc. z Prahy.

Úvodu autor přirovnává města ke hmotným kronikám dějin lidských komunit, které jimi prošly. Je třeba je umět číst a nechat je promlouvat jejich historickými vrstvami, stopami starých uspořádání v novém obrazu, jejich patinou zachovaného i porozuměním kontextu s novými nároky na jejich prostředí a funkci, aby byl i jejich další vývoj harmonický a dlouhodobě udržitelný. Autor vyzdvihuje identitu města jako komplexní kvalitu, jako mozaiku složenou z mnoha kamínků různých vjemů, která se obtiskuje do duší a srdce jeho obyvatel i návštěvníků a vytváří celkový obraz, který si neseme životem jako určité zakořenění, jako jistotu, pomáhající překonávat překážky a změny. Období mezi lety 1918 a 1948 pak charakterizuje jako období nebývalého hospodářského, sociálního i tvůrčího rozmachu Žiliny, představující v této mozaice důležitou součást.

Ve druhé části Mesto Žilina autor rozebírá jeho identitu správně od širšího geografického a historického rámce geografického prostředí. Popisuje prostor rozšířené říční nivy na soutoku Váhu s Rajčiankou, Varínkou a Kysucou mezi vysokými horami, s vysokými terasami náplav, do které ústí údolí těchto toků, jimiž vedly od pradávna obchodní cesty. Ty se zde křížily a vytvářely vedle podmínek pro zemědělství další potenciál pro osídlení při strážních hradech, později řemeslných, tržních a duchovních místech. Popisuje založení města při Žilinském hradu, jeho středověký vývoj v hradbách s obdélníkovým náměstím, pravoúhlou osnovou ulic a dominantami kostelních věží na ostrohu před ním, stopy historických obchodních cest od Bratislavy proti proudu Váhu na Košice a přes Oravu na sever do Slezska a na jihovýchod na Prievidzu, patrné dodnes v uliční síti města. Jako komponenty identity města Žiliny jmenuje krajinu a přírodní prostředí, která mu poskytuje měřítko výškou a vzdáleností hor, svažitostí pozemků, toky řek a jimi tvořeným krajinným rázem, vzniklým staletími kultivace krajiny i osídlení, dále vlastní městské prostředí, charakterizované především urbanistickou strukturou a architekturou, ale i dopravní a technickou infrastrukturou a dalšími hmotnými atributy města a konečně i lidskou činnost a její důsledky, které mohou být pozitivní i negativní. Vše dohromady utváří „genius loci“ města v jeho přírodním rámci. Na obrázcích pak autor dokumentuje, jak se utvářela veduta města s jeho hlavními dominantami od poloviny 19. století do současnosti. Dokumentuje tím bezděčně nejen urbánní vývoj města, související s jeho hospodářským růstem, ale i odklon od duchovních k materialistickým hodnotám a dominantám, zejména na hrubé chybě umístění nového obchodního domu z roku 2010 (str. 13).

Dále si autor všímá hlavních prostorových dominant, veřejných prostorů a významných staveb na „mentální mapě města“ - proměn hlavního náměstí a zástavby po jeho obvodu, včetně některých urbanistických, naštěstí poměrně rychle napravených omylů (Povážská agrárna a priemyselná banka na náměstí, postavená 1930, zbořená 1995-6) nebo omylů nových (již zmíněný obchodní dům, brutální estakády nového silničního průtahu městem s nájezdovými rampami).

Prudký růst průmyslového a dopravního významu města po vybudování železničních a silničních spojení v 19. a počátkem 20. století a nové rozvojové impulzy po vzniku Československé republiky v roce 1918 vyvolaly nutnost nahradit spontánní a do značné míry živelný rozvoj plánovitým managementem rozvoje města. Autor popisuje, jak se s tím za 1. republiky vypořádaly orgány veřejné správy města, které k tomu povolaly architekty a vypsaly na řešení vyzvanou soutěž s předem stanovenými úkoly formulovanými samosprávou. Zúčastnili se architekti Peňáz, Fuchs a Zákrejs a výsledky byly zapracovány do konečného rozvojového dokumentu, který pak byl respektován přes 20 let. Urbanistické a architektonické soutěže se pak staly nástrojem hledání kvality i v dílčích úkolech ve městě na významné veřejné budovy či veřejná prostranství. Také díky tomu je město Žilina dodnes výkladní skříní architektů funkcionalistického období na Slovensku, jak dokládala již první kniha Arch. Mellnera a jak dále dokumentuje tato publikace v části věnované Moderní architektuře města. Znovu je zde možno obdivovat multikulturní a nábožensky tolerantní období mezi válkami, které vstřebalo vedle slovenských i podněty německé, rakouské, židovské i maďarské a projevilo se to na veřejných budovách duchovního i světského účelu.

Kniha to ilustruje více než názorně, neboť obsahuje bohatý obrazový materiál, kombinující staré fotografie z doby vzniku staveb s autorovými fotografiemi z let minulých. I když se některé objekty pozoruhodné architektury sledovaného období již nezachovaly nebo ne v původní podobě, ilustruje tato část knihy dodnes trvající bohatost jeho odkazu.

Samostatná třetí část knihy je věnovaná dvěma pozoruhodným obytným souborům té doby, městské čtvrti Svojdomov z 30. let minulého století a obytnému souboru Drevoúnia z konce 40. let 20. století, který představoval doznívání funkcionalistické čistoty architektury z doby meziválečné, před nástupem „sorely“. Na první z nich byla vypsána rovněž vyzvaná architektonická soutěž (Arch. Scheer, Wertheim, Stein) a soutěž na dodavatele (vyhrála firma Ing. Hollan a Kučera ze Žiliny). Jedná se o funkcionalistické soubory rodinných domů a ve druhém případě i malých nájemních domů, realizovaných podle jednotného konceptu podobně, jako v Praze Na Babě nebo v Baťově Zlíně, jen oproti Babě ve skromnějších standardech bydlení. Na prvním z nich se podílel jako zakladatel a předseda družstva Štefan Mellner ze Žiliny. Ač záměr nebyl realizován v celém původním rozsahu, i tak představuje vzácně zachovaný soubor jednotného a čistého funkcionalistického urbanistického i architektonického výrazu.

Závěru autor rekapituluje úspěchy i omyly ve vývoji města až do současnosti, kriticky se vyjadřuje zejména k novému územnímu plánu a jeho dopravní koncepci ze 70. let minulého století a ke ztrátám či k degradaci mnohých urbanistických a architektonických hodnot města v současnosti.

Čtvrtá část publikace je věnována architektům a městu Žilina. Znovu jsou zde podobně jako v první autorově publikaci vyjmenováni architekti a stavitelé, kteří se podíleli na tváři města Žiliny, z nichž mnozí přesáhli lokální i regionální význam a dosáhli evropského věhlasu, jako např. Peter Behrens, Bohuslav Fuchs a další. Jsou zde uvedeny stručné životopisy, významné projekty a realizace.

V páté části Resumé najdeme stručný anglický překlad textů knihy, zatímco popisky u obrázků jsou uvedeny v celé knize jak slovensky, tak anglicky.

Šestou část představuje Výběr z bibliografie, nechybí ani v knize použité prameny a vysvětlivky k citacím a uspořádání popisů k obrázkům. Na předposlední straně publikace najdeme loga některých dalších sponzorů publikace, neuvedených v záhlaví, což ilustruje zájem i podnikatelské sféry o podporu podobné osvěty a lokálního patriotismu.

Rozhodně jde o velmi pěknou publikaci, která by se mohla stát inspirací i pro mnohá česká města, která se mají čím chlubit v architektuře a urbanismu (například i Hradec Králové), ale nečiní tak s podobnou systematičností a kvalitou, jako Ing. arch. Dušan Mellner u „svého“ města Žiliny. Lze tedy na závěr souhlasit s paní Prof. Kubovou, že „Táto najnovšia publikácia Dušana Mellnera si zaslúži pozornosť nielen odborníkov, ale aj občanov, ktorým záleží na určovaní („...a ochrane nie len...“, dodávám já) mestských hodnôt.“

Publikace také důrazně připomíná dnešním zastupitelům a radním, že ke kvalitě vývoje města přispívá mimo jiné i soutěžení architektů a urbanistů o zakázky v něm, nikoliv zadávání přátelům či korupčním nabídkám některých předem určených developerů.

 

Za velmi cenné považuji autorovo pojetí města chápaného nejen jako umělý lidský výtvor, ale pojímaného v širším prostorovém, tedy krajinném, přírodním a sociálně - ekonomickém rámci a v dynamickém vývoji v čase; a také jeho mezi řádky prosvítající optimismus, že občanská komunita města je schopná identifikovat a napravovat chyby, kterých se dopustili předchůdci i současníci a Žilina si to rozhodně v budoucnosti zaslouží.

 

 

V Hradci Králové 29. srpna 2011

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License